V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
Katedra finančního účetnictví a auditingu
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2021 Karolína Šimůnková
V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
Katedra finančního účetnictví a auditingu studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku
Analýza interních a externích kontrol účetnictví vybrané městské části hl. m. Prahy
Autorka bakalářské práce: Karolína Šimůnková
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Michal Svoboda, Ph.D.
Rok obhajoby: 2021
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Analýza interních a externích kontrol účetnictví vybrané městské části hl. m. Prahy“ vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Praze dne 30.4.2021
...
Karolína Šimůnková
Poděkování
Po celou dobu psaní mi byl pohotovou oporou Ing. Michal Svoboda, Ph.D., děkuji za jeho lidský, upřímný a odborný přístup. Hlavní účetní městské části Prahy 20, Kateřina Nováková, mi ochotně věnovala mnoho času, proto velký dík patří i jí. Další projev díku patří interní auditorce této městské části, Evě Charvátové, která mě též ráda zkušeně uvedla do náplně své práce. Jsem vděčna i mým rodičům za oporu, kterou mi poskytovali.
Pokud jste mé vyjádření vděků přečetli až sem, děkuji i Vám, čtenářům, za zájem.
Cením si toho.
Abstrakt
Práce je zaměřena na analýzu finančních kontrol účetnictví vybrané městské části hlavního města Prahy. Od obecného systému veřejné správy přes členění územní samosprávy, systému účetního výkaznictví a finanční kontroly tohoto zřízení se dostává až k jedné z 57 městských částí hlavního města: Praze 20 (Horní Počernice).
V praktické části jsou demonstrována teoretická zjištění na reálných výstupech z kontrol i z rozhovorů se zaměstnanci úřadu.
Klíčová slova
městská část, přezkoumání hospodaření, interní audit, územní samosprávný celek, Praha, finanční kontrola
Obsah
Úvod ...8
1 Veřejný sektor v ČR, jeho funkce, veřejné služby, s důrazem na části hl. m. Prahy ...9
1.1 Veřejný sektor ...9
1.1.1 Pohledy na veřejný sektor ... 10
1.1.2 Funkce veřejného sektoru ... 10
1.1.3 Činnosti veřejného sektoru ... 11
1.1.4 Plnění veřejného sektoru v České republice... 12
1.1.5 Veřejné statky... 13
1.2 Veřejná správa... 13
1.2.1 Hlavní město Praha ... 14
2 Systém účetního výkaznictví územních samosprávných celků v ČR ...16
2.1 Obec ... 16
2.2 Kraj ... 17
2.3 Účetní systém ... 17
2.3.1 Účetní poslání ... 18
2.3.2 Účetní knihy... 18
2.3.3 Směrná účtová osnova a účtový rozvrh ... 19
2.3.4 Účetní zápisy ... 20
2.3.5 Transfery ... 20
2.3.6 Dlouhodobý majetek... 21
2.3.7 Inventarizace ... 22
2.4 Systém rozpočtového vykazování ... 22
2.4.1 Plánovaní rozpočtu ... 23
2.4.2 Výjimky u plánování rozpočtu ... 23
2.4.2.1 Rozpočtová opatření ... 24
2.4.2.2 Krizová situace ... 24
2.4.3 Rozpočtová evidence/plnění ... 25
2.4.4 Rozpočtová skladba ... 25
2.5 Vykazované dokumenty ... 26
2.5.1 Výkaz FIN 2-12 ... 27
2.5.2 Závěrečný účet ... 27
2.5.3 Rozvaha ... 28
2.5.4 Výkaz zisku a ztráty ... 28
2.5.5 Příloha ... 29
2.5.6 Přehled o změnách vlastního kapitálu ... 29
2.5.7 Přehled o peněžních tocích ... 30
3 Finanční kontrola nad organizacemi veřejné správy v ČR jako základní nástroj pro zajištění vnitřních kontrolních procesů pro účetní výkaznictví ...31
3.1 Finanční kontrola ... 31
3.1.1 Kontrolní postup ... 33
3.2 Interní audit... 33
3.3 Přezkoumávání hospodaření ... 34
3.4 Veřejná kontrola... 35
4 PRAKTICKÁ ČÁST: Analýza interních a externích kontrol účetnictví vybrané městské části hl. m. Prahy ...36
4.1 Městská část Praha 20 ... 36
4.1.1 Struktura městské části ... 37
4.1.2 Odbory MČ ... 38
4.1.3 Příspěvkové organizace ... 38
4.1.4 Výbory MČ ... 38
4.2 Přezkoumání hospodaření MČ Prahy 20 ... 39
4.2.1 Zpráva o výsledku přezkoumání hospodaření za rok 2019... 39
4.2.2 Zjištění z přezkumu hospodaření roku 2019 ... 40
4.2.3 Plnění opatření přijatých k nápravě chyb a nedostatků ... 41
4.2.4 Závěr přezkumu 2019 ... 42
4.3 Interní směrnice ... 42
4.3.1 Finanční kontrola ... 42
4.3.2 Uzavírání a evidence smluv a objednávek ... 44
4.4 Interní audit... 44
4.4.1 Proces interního auditu ... 45
4.4.2 Kontrola za rok 2020 ... 46
4.5 Veřejná kontrola... 47
Závěr...48
Seznam použité literatury a pramenů ...49
Seznam obrázků a tabulek...51
Seznam příloh ...52
8
Úvod
Kontroly ve veřejném sektoru jsou důležité zejména protože se hospodaří s finančními prostředky povinně vybíranými od obyvatel. Systém zajišťující řádné hospodaření s tímto jměním musí být neustále zdokonalován a dodržován, aby nemohlo docházet k úspěšné kreativitě úředníků toužících po bohatství.
Cílem bakalářské práce je, jak již z názvu vyplývá, analyzovat interní a externí finanční kontroly účetnictví vybrané městské části Prahy. Toho se autorka pokusí dosáhnout pomocí metody analyzování obecných pojmů a právních předpisů vedoucí až k rozhovorům a dokumentům vybrané jednotky.
Nejprve se zaměří na důležitost veřejného sektoru, jeho funkce a činnosti.
Následně představí veřejnou správu a členění samosprávy. V další kapitole bude velmi stručně, ale přece vyčerpávajíce, rozebrán systém účetnictví a výkaznictví územních samosprávných celků. Po tomto kroku bakalářská práce vyústí k druhům a systému finančních kontrol nad organizacemi ve veřejné správě, zde již bude kladeno zaměření na městské části hlavního města Prahy.
V poslední kapitole bude definována praktická část. Na konkrétní městské části hlavního města, Praze 20, dojde k rozboru finančních interních i externích kontrol s výsledky prověřování z minulých let a s odborným vyjádřením hlavní účetní a interní auditorky této městské části.
9
1 Veřejný sektor v ČR, jeho funkce, veřejné služby, s důrazem na části hl. m. Prahy
Mezi známou vlastnost obyvatel České republiky zajisté patří snaha eliminovat daňovou zátěž a ostatní platby státu. Kdybychom se ale hlouběji zamysleli a položili si otázku, proč je vlastně tyto povinné, nenávratné a neúčelné výlohy odvádět, mohl by se náš přístup jistě změnit.
Na běžném soukromém trhu bývá cílem podnikatelů maximalizovat jejich zisky, většinou se snaží redukovat náklady na statky či služby pomocí efektivní alokace disponibilních zdrojů. Na druhé straně směny vystupuje nakupující, jehož primárním cílem bývá maximalizace užitku, tedy snaha pořídit statek či službu v co nejlepší kvalitě či kvantitě za co nejnižší cenu.
Kdybychom se pohybovali na trhu dokonalé konkurence, obě strany by se shodly na stejné ceně. Tento pojem se však užívá spíše knižně, představme si proto raději trh nedokonalé konkurence, kde se směnná hodnota odchyluje. Důsledkem tohoto neefektivního investování kapitálu prodejců či nakupujících může snadno docházet k tržnímu selhání (Peková, 2008). Situace nastává, jelikož ne každý jedinec si ze svých příjmů může dovolit stejné statky. Další otázkou mohou být i odlišné zájmy či obecně finanční gramotnost populace.
1.1 Veřejný sektor
Naštěstí pro nás tu máme veřejný sektor, který má za cíl vyhlazovat nejhlubší společenské nerovnosti poskytováním všem obyvatelům stejné množství i možnost užívání veřejných statků či služeb bez účelu dosahování zisku. Financování je zajištěno pomocí rozpočtové soustavy. Veřejné statky jsou spravovány veřejnou správou, rozhoduje se o nich veřejnou volbou a na jejich produkci dohlíží veřejná i občanská kontrola (Svoboda, 2020).
Ve státech by měla existovat smíšená ekonomika, které se docílí soužitím veřejného a soukromého sektoru. Obě uskupení se navzájem doplňují, dokonce v případě selhání jedné strany se ta druhá ujme vedení a postará se o pokračování chodu ekonomiky (Peková, 2008).
10
1.1.1 Pohledy na veřejný sektor
Podle Ochrany (2010) se na veřejný sektor můžeme dívat šesti různými pohledy:
• Je systémový, protože zastává roli podsystému smíšené ekonomiky.
• Správní pohled je obhájen řídící složkou veřejného sektoru, veřejnou správou, která je tvořena dvěma podsystémy: Státní správou a samosprávou.
• Institucionální roli vystihuje rozdělení na správní a samosprávné instituce.
• Majetek státních správ i samospráv lze celkově označit za veřejné vlastnictví.
• Další pohled vystihuje kritérium rozhodování, ve veřejném sektoru se jedná o veřejný zájem.
• Poslední pohled vypovídá o tom, že veřejné aktivity jsou financovány ze soustavy veřejných rozpočtů.
1.1.2 Funkce veřejného sektoru
Aby veřejný sektor naplňoval svou definici, měl by plnit tři základní funkce:
• Ekonomickou,
• sociální,
• politickou.
Zároveň platí, že se tyto pojmy vzájemně doplňují a jeden bez druhého by nemohl fungovat. Z ekonomického hlediska zabezpečuje dostupnost veřejných statků a služeb a snaží se regulovat negativní externality. Dále zaměstnává značnou část obyvatelstva, čímž zvyšuje zaměstnanost.
Sociální funkce vystihuje solidaritu, zároveň i redistribuční funkci výběru daní.
Pomocí sociálních dávek a různých příspěvků pro chudší jedince či pro příjmem dočasně omezené občany se zabraňuje chudobě.
Funkcí politickou můžeme vyzdvihnout veřejnou volbu a rozhodování. K tomu dochází např. v zákonodárné komoře a samosprávných uskupeních, zároveň zde hrají roli i názory obyvatel (Peková, 2011).
11
1.1.3 Činnosti veřejného sektoru
Hlavní úlohou veřejného sektoru je zajištění dostupnosti veřejných statků a služeb.
Alokace finančních prostředků z rozpočtové soustavy by měla být provedena co nejefektivněji. Dle Pekové (2008) se dostáváme k jednomu z hlavních problémů ve veřejné sféře. Minimalizace nákladů na pořízení veřejných statků či zajištění veřejných služeb a na druhé straně maximální možná užitečnost pro občany jsou obtížně zjistitelné i měřitelné údaje.
Zajištění vhodných podmínek pro bezproblémový chod soukromého sektoru hraje také významnou roli. Bez důležitých činností jako je tvorba a úprava zákonů, standardů, či zajištění veřejné dopravy, by byla aktivita soukromého sektoru velmi znesnadněna.
K ekonomickému růstu je přispíváno spoluprací se soukromým sektorem.
Veřejná správa vypisuje podnikatelskému sektoru veřejnou soutěž, díky níž vybere poskytovatele či dodavatele veřejných statků nebo služeb. Protože prioritní roli hrají náklady, zakázku vyhrává subjekt s nejnižší požadovanou odměnou, zároveň samozřejmě musí splnit objem produkce. Aby při této činnosti nedocházelo k nekalosoutěžnímu jednání, mělo by být rozhodováno mezi alespoň třemi uchazeči o daný projekt. Touto činností se nepřímo tvoří vhodné prostředí pro růst zaměstnanosti v soukromém sektoru. Na druhou stranu dochází i ke zpříjemnění života občanů, např. budováním dálnic, tunelů, parků apod.
Neméně významná aktivita veřejného sektoru spočívá ve snaze zamezení chudoby nízkopříjmových skupin. Vybrané statky či služby podporující listinu základních práv a svobod (např. právo na vzdělání, na život apod.) jsou poskytovány zdarma či za tzv. uživatelský poplatek. Řadí se sem školy, zdravotnictví nebo veřejné služby. Docházka na základní školu je u nás i ze zákona povinná. K poskytování služeb patří výhoda hromadné dopravy: Děti a senioři cestují zdarma, studenti s velkými slevami (Ochrana, 2015).
12
1.1.4 Plnění veřejného sektoru v České republice
V České republice můžeme odpovědnost za veřejné služby rozdělit mezi tři hlavní veřejné uskupení:
• Státní správa,
• kraj (orgán samosprávy),
• obec (orgán samosprávy).
Státní správa by měla zajišťovat, aby se občané cítili bezpečně a aby jim byla poskytována pomoc v případě nouze. Za tímto účelem máme státní policii, zdravotnické služby (fakultní nemocnice, včetně záchranné služby) i státní hasičské služby. V neposlední řadě je důležité také budování i udržování dálnic a silnic I. třídy na území naší republiky (Ochrana, 2015). Státní vysoké školy (Policejní akademie České republiky a Univerzita obrany v Brně) a Veřejné vysoké školy (26 institucí zahrnujících např. Vysokou školu ekonomickou v Praze, Karlovu univerzitu a Masarykovu univerzitu) též spadají pod údržbu státní správou, formálně se tváří nezávisle, ale ve skutečnosti jsou na státním rozpočtu závislé (Svoboda, 2020).
Krajská samospráva zodpovídá za zdravotní péči (krajské nemocnice) a veškeré střední školy na svém území. Další důležitou poskytovanou službou je veřejná doprava na jejím území.
Obecní samospráva by měla pečovat o zeleň a opravovat i udržovat pozemní komunikaci, to vše na svém území. Dále by měla zajišťovat svoz komunálního odpadu, udržovat veřejné osvětlení, a případně provozovat dopravní obslužnost na svém území.
Pod obecní správu spadá i poskytování předškolního a školního základního vzdělání, které je ze zákona povinné (Ochrana, 2015).
Veřejné služby poskytované krajskou či obecní samosprávou mohou být obstarávány čtyřmi různými způsoby:
• Samotným krajským či obecním úřadem,
• prostřednictvím neziskových institucí,
• přes ziskovou organizaci,
• veřejnou zakázkou.
13
1.1.5 Veřejné statky
Veřejné statky by měly především splňovat podmínku kolektivní spotřeby a být užitečné, pokud možno, celé společnosti. O jejich zajišťování se proto rozhoduje veřejnou volbou. Primárně se jedná o netržní statky, jejich poskytování neprochází běžným trhem, proto v tomto procesu dochází k tzv. tržnímu selhání (Peková, 2008).
„Veřejné statky nejsou z definice veřejnými kvůli způsobu financování a zabezpečování produkce nebo poskytování, ale pro svou specifickou spotřebu a spotřební charakteristiky. Řada laiků, a někdy bohužel i odborníků, automaticky odvozuje z přívlastku „veřejné“ i veřejný způsob jejich zabezpečení a financování.“
(Hamerníková, 2010, str. 55).
1.2 Veřejná správa
Veřejná správa řízená veřejným právem spadá pod veřejný sektor. Je tvořena správními úřady a veřejnoprávními organizacemi. Zajišťuje nejrůznější úkoly, za které nese odpovědnost stát, územní samospráva či jiná pověřená veřejnoprávní instituce.
Jedná se zejména o:
• Spravování,
• poskytování veřejných služeb,
• organizaci,
• rozhodování,
• dohlížení.
K zajišťování jejích činností jsou zřízeny odpovídající správní orgány a instituce.
Tyto subjekty by měly mít vymezen rozsah pravomocí, a to tak aby nedocházelo k byrokracii a aby bylo reálné na ně dohlížet (Peková, 2008).
14
1.2.1 Hlavní město Praha
Hlavní město Praha má svůj vlastní zákon č. 131/2000 Sb., ze kterého vyplývají tyto definice:
• Jedná se o veřejnoprávní korporaci spravující vlastní majetek a hospodařící se svými příjmy dle vlastního rozpočtu.
• V právních aktech jedná vlastním jménem a odpovídá za své počínání.
• Samostatnou správu vykonává zastupitelstvo hlavního města Prahy.
Mezi další orgány patří rada, primátor, zvláštní orgány, Magistrát a městská policie hlavního města Prahy.
• Považuje se za hlavní město, obec i kraj.
Úkoly hlavního města Prahy se dělí mezi samosprávu vykonávanou samotným hlavním městem a samosprávu zajišťovanou městskými částmi. Naplňování stanovených cílů vede k uspokojování veřejného zájmu (Zákon č. 131/2000 Sb.)
Praha vyniká členěním svých městských částí. V letech 1994–2001 se dělila na 15 správních obvodů. Od roku 1960 až do současnosti se člení na 10 územních obvodů. Zároveň od července roku 2001 nabyla účinnosti vyhláška č. 55/2000 Sb.
hl. m. Prahy o novém správním členění do 22 správních částí. Některé správní části mají jen jednu městskou část (převážně centrum), proto se i jejich názvy, dle přílohy k vyhlášce č. 55/2000 Sb., rovnají číselnému označení správního obvodu Prahy. Pokud pod jeden správní obvod spadá vícero městských částí, číselné označení nese pouze jedna z nich, ostatní mají dodatečné pojmenování. Praha má celkem 57 městských částí.
Například správní obvod Prahy 21 spadá pod územní obvod Prahy 9. Správnímu obvodu Prahy 21 náleží městské části: Praha 21, Praha – Klánovice, Praha – Koloděje a Praha – Běchovice. I přes označení městské části: „Praha 21“ se běžně užívá název:
Praha – Újezd nad Lesy. Opačným příkladem lze uvést Správní obvod Prahy 20, ten též spadá pod územní obvod Prahy 9, zároveň se však nečlení na více městských částí.
Proto, ačkoliv se prezentuje jako MČ Praha – Horní Počernice, dle vyhlášky č. 55/2000 Sb. se nazývá: „Městská část Praha 20“.
15
Na rozdíl od statutárních měst, městské části hlavního města Prahy jsou vymezeny zákonem. V právních aktech jednají většinou samy za sebe, nikoli za celou Prahu. Městské části hlavního města Prahy také samy zajišťují výkon finanční kontroly. Pečují a hospodaří se svěřeným majetkem hlavního města.
Pokud pražská městská část nabude nový majetek, automaticky připadne hlavnímu městu Praze, zároveň však okamžitě připadne pod správu dotyčné městské části. Městské části mají vyhrazen vlastní rozpočet (Zákon o hlavním městě Praze č. 131/2000 Sb.).
Dle § 18 Zákona o hlavním městě Praze (č. 131/2000 Sb.) patří do samostatné působnosti městských částí hlavního města Prahy:
• Schvalovat plány postupů cílících na rozvoj svého území,
• oprávnění zakládat, zřizovat či rušit právnické osoby a organizační složky za cílem rozvoje svého území či uspokojování potřeb občanů pobývajících na tomto území,
• oprávnění vyhlásit místní referendum na svém území,
• navrhování změny katastrálního území uvnitř městské části,
• peněžní či finanční dary fyzickým osobám,
• rozhodování o veřejných zakázkách týkajících se území městské části,
• schvalování svého rozpočtu a hospodaření podle něj,
• oprávnění účastnit se a vystupovat v řízení, v němž se řeší stavební povolení na území městské části.
Příloha č. 2 k vyhlášce č. 55/2000 Sb., kterou se vydává Statut hlavního města Prahy, specifikuje další činnosti svěřené do samostatné působnosti všech městských částí nad rozsah stanovený zákonem. Mezi ně patří například napomáhání zapojení starých občanů do kulturního a společenského života, zajišťování bytové náhrady, zabezpečení sboru dobrovolných hasičů, zřizování zdravotnických zařízení a další.
16
2 Systém účetního výkaznictví územních samosprávných celků v ČR
Z Ústavy České republiky (č. 1993/1 Sb.) vyplývá, že se Česká republika člení na základní a vyšší územní samosprávné celky. Základními územními samosprávnými celky se rozumí obce. Každá obec náleží vyššímu územnímu samosprávnému celku, který je definován jako kraj.
Obce i kraje jsou spravovány samostatně svými zastupitelstvy. Územní samosprávné celky mají svůj rozpočet k hospodaření a také mohou nakládat se svým majetkem. Jedná se o společnosti s veřejnými právy. Stát do jejich činnosti může zasahovat pouze způsobem vyplývajícím ze zákona, rovněž za účelem ochrany zákona (Ústava č. 1993/1 Sb.).
Zastupitelé těchto organizací jsou voleni na 4leté období pomocí tajného hlasování. Zastupitelstva mají oprávnění na vydávání obecně závazných vyhlášek.
Zastupitelstva obcí rozhodují o své samosprávě v takovém rozsahu, jaký stanoví zákon. Některé záležitosti jsou ze zákona svěřeny k rozhodování zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku (Ústava č. 1993/1 Sb.)
2.1 Obec
Každá obec by ze Zákona o obcích (128/2000 Sb.) měla splňovat tyto definice:
• Skládá se ze základního územního samosprávného společenství občanů a na ohraničeném území funguje jako územní celek.
• Nakládá se svým vlastním majetkem.
• Jako korporace s veřejnými právy působí v právních činech svým jménem a na svou zodpovědnost.
• Zajišťuje potřeby svým občanům, čímž chrání veřejný zájem.
• Hospodaří se svým majetkem a rozpočtem tak, aby pečovala a rozvíjela blahobyt na svém území.
• Zajišťuje provedení finanční kontroly podle zvláštního právního předpisu.
Zákon o obcích (č. 128/2000 Sb.) též vymezuje statutární města, která se ze zákona mohou členit na městské obvody či městské části s vlastní samosprávou.
17
2.2 Kraj
Každý kraj by dle Zákona o krajích (129/2000 Sb.) měl splňovat následující definice:
• Tvoří územní společenství občanů s právem na samosprávu.
• Jedná se o společnost s veřejnými právy.
• Spravuje vlastní majetek a příjmy vymezené ze zákona.
• Dle zákona hospodaří se svým rozpočtem.
• V právních vztazích jedná svým jménem a na svou zodpovědnost.
• Jeho cílem by mělo být uspokojování potřeb svých občanů a snaha o údržbu a rozvoj svého území vymezeného zákonem.
• Obstarává provedení finančních kontrol dle rozpočtových pravidel územních rozpočtů a dle zvláštního právního předpisu.
2.3 Účetní systém
Dle Zákona o účetnictví (č. 593/1991 Sb.) se územní samosprávné celky řadí mezi vybrané účetní jednotky. Ty se na základě téhož zákona vždy považují za velkou účetní jednotku. Vedení účetnictví územními samosprávnými celky je důležité zejména kvůli předávání informací o hospodaření (prostřednictvím účetních záznamů) do centrálního systému účetních informací státu (dále CSÚIS). CSÚIS je spravován Ministerstvem financí, které na základě těchto podkladů sestavuje konsolidovanou účetní závěrku za celou Českou republiku.
Je však podstatné zmínit, že předávání informací o hospodaření územních samosprávných celků do CSÚIS není jedinou úlohou účetnictví ve veřejném sektoru.
Na stejné rovině významnosti, ne-li vyšší, je proces řízení a kontroly hospodaření účetní jednotky, včetně pohledu na vývoj její finanční situace (Prokůpková, 2014).
18
2.3.1 Účetní poslání
Základní úlohou vedení účetnictví je beze sporu srozumitelně, věrně a poctivě vyobrazená účetní závěrka (Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb.), ze které její uživatelé čerpají spolehlivé informace o hospodaření účetní jednotky. Pro získání věrohodných informací musí účetní jednotky nejprve shromáždit a roztřídit potřebná data, poté je teprve zpracovávají. Tento proces vychází z účetního a rozpočtového systému (Prokůpková, 2014).
Účetní a rozpočtový systém je užitečný, když naplňuje své funkce:
• Registrační funkci evidencí hospodářských událostí v organizaci,
• poznávací funkci jako důkazní prostředek v různých právních vztazích,
• kontrolní funkci pro dohled na svěřený majetek,
• informační funkci pro všechny uživatele dat,
• analytickou a komunikační funkci přizpůsobující výstup z účetnictví specifické skupině uživatelů,
• ekonomickou funkci obsahující přehled o nakládání s veřejnými rozpočty i o alokaci veřejných zdrojů s účelem řízení celkových veřejných rozpočtů (Prokůpková, 2014).
2.3.2 Účetní knihy
Účetní jednotky evidují veškeré operace do následujících dokumentů:
• Chronologicky seřazeného deníku, ze kterého je zjistitelná úplnost zaúčtování všech transakcí náležejících vymezenému účetnímu období.
• Systematicky seřazené hlavní knihy, která musí obsahovat syntetické účty dle účtového rozvrhu, počáteční a konečné zůstatky za účetní období a obraty Má dáti a Dal těchto účtů. Veřejné účetní jednotky musí navíc obraty vykazovat na denní bázi, mohou však tento stav evidovat i v jiné účetní knize.
• Knihy analytických účtů jsou určeny k podrobnější identifikaci účetních zápisů hlavní knihy.
19
• Knihy podrozvahových účtů obsahují veškeré další účetní zápisy, které nebyly zahrnuty v předcházejících knihách (Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb.).
2.3.3 Směrná účtová osnova a účtový rozvrh
Směrná účtová osnova stanovuje uspořádání i označení účtových tříd, případně i účtových skupin a syntetických účtů. Pro vybrané účetní jednotky směrná účtová osnova určuje dokonce i čísla některých analytických a podrozvahových účtů. Na jejím základě se účtuje o veškerém stavu i pohybu majetku a ostatních aktiv, závazků a dalších pasiv, také o nákladech, výnosech i o hospodářském výsledku. (Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb.).
Podrobné informace o účtování pro vybrané účetní jednotky jsou obsaženy ve vyhlášce č. 410/2009 Sb. a v Českých účetních standardech pro některé vybrané účetní jednotky. Na základě směrné účtové osnovy mají veškeré účetní jednotky povinnost sestavit si účtový rozvrh, který musí obsahovat účty potřebné k zaúčtování všech účetních případů a k vyhotovení účetní závěrky. Směrná účtová osnova je jednou z příloh k vyhlášce č. 410/2009 Sb.
Ze Zákona o účetnictví (č. 563/1991 Sb.) vyplývá, že žádná účetní jednotka nesmí účtovat na jiná čísla účtů, než obsahuje její účtový rozvrh. Může jej však během účetního období doplňovat.
V příloze účetní závěrky vybraných účetních jednotek je povinné uvádět informace o stavu podrozvahových účtů (Zákon o účetnictví č 563/1991 Sb.). Účetní jednotka účtuje do knih podrozvahových účtů v okamžiku, kdy se nejedná o skutečnosti splňující všechny podmínky pro provedení účetního zápisu, ale zároveň naplňují definici předmětu účetnictví. Za významnou událost, která musí být účtována na podrozvahové účty, se například považuje informace o transferu týkajícího se prostředků ze zahraničí (ČÚS 701).
20
2.3.4 Účetní zápisy
Účetní operace se dle Zákona o účetnictví (č. 563/1991 Sb.) zapisují výhradně do účetních knih. Musí být zaznamenávány v průběhu účetního období a po vyhotovení účetního dokladu. Ke každému účetnímu zápisu musí být připojen podpisový záznam osoby, která záznam provedla, případně i odpovědné osoby, pokud se liší.
Okamžikem uskutečnění účetního případu je den, ve kterém došlo k plnění dané události. V tento moment účetní jednotka posoudí, zda došlo k právní události a zda s ní byla řádně seznámena. Dále jestli je tato skutečnost významná a náklady na zjištění informací k zaúčtování nepřevyšují přínos plynoucí z této informace (ČÚS 701).
2.3.5 Transfery
Dle ČÚS 703 se transferem rozumí poskytnutí či přijetí peněžních prostředků, včetně těch ze zahraničí, které ovlivní výši či strukturu veřejných rozpočtů. Jedná se zejména o:
• Dotace,
• granty,
• příspěvky,
• subvence,
• dávky,
• nenávratné finanční výpomoci,
• podpory či peněžní dary.
Za transfer se dle ČÚS 703 nepovažuje:
• Poskytnutí či přijetí finančních prostředků v rámci dodavatelsko- odběratelských vztahů,
• daně a obdobné poplatky,
• pokuty, penále a další sankční platby,
• peněžní prostředky od zřizovatele určené jeho příspěvkové organizaci na pořízení dlouhodobého majetku, pokud je zřizovatel neobdržel za tímto účelem, a také odvod těchto prostředků zpět zřizovateli.
21
ČÚS 703 mimo jiné definuje, že v případě, kdy poskytovatel předem určil příjemce a výši transferu, účetní jednotka, přes kterou peníze protékají a nemá možnost ovlivnit výši ani příjemce této platby, eviduje transfer jako průtokový. Specifický charakter má transfer investiční, ten musí být určen k financování výhradně dlouhodobého majetku příjemce.
Pokud jsou peněžní prostředky poskytnuty účetní jednotce ještě před splněním povinnosti, musí je evidovat jako přijaté zálohy. Tyto zálohy mohou mít i dlouhodobý charakter, pokud povinnost plnit nebude uskutečněna do jednoho roku (ČÚS 703).
Při čerpání investičního transferu zálohově může účetní jednotka plnit své povinnosti i postupně. V tomto případě je povinna přeúčtovat relevantní podíl přijaté zálohy na syntetický účet 403 – Transfery na pořízení dlouhodobého majetku.
Následně od okamžiku zařazení majetku do užívání snižuje tento pasivní účet oproti výnosům, a to ve stejném poměru, jako se dlouhodobý majetek odepisuje. Tento unikátní účet zamezuje zkreslení hodnoty ocenění majetku, na který byl transfer poskytnut. Rozpouští se do výnosů, a to nepřímo v závislosti na nákladech z odpisů, vyřazení majetku, tvorby i zrušení opravných položek, aj. (Svoboda, 2020).
Ostatní transfery jsou účtovány do výnosů účetního období, se kterým souvisí i plnění. Tyto výnosy plynoucí z transferů se nezahrnují do základu daně z právnických osob.
2.3.6 Dlouhodobý majetek
Aktiva v účetnictví by dle IFRS, IAS 16 měla být ocenitelná, výsledkem událostí z minulých období, účetní jednotka by je měla mít pod kontrolou a měla by z nich čerpat budoucí ekonomický prospěch či využitelný potenciál. Zákon o účetnictví (č. 563/1991 Sb.) udává, že dlouhodobý majetek má dobu použitelnosti, případně splatnosti, delší než 1 rok.
Dlouhodobý majetek vybraných účetních jednotek, oprávky i opravné položky s ním spojené jsou specifikovány jako položky rozvahy ve vyhlášce č. 410/2009 Sb.
Podrobnější vymezení je definováno v Českých účetních standardech č. 710, 706 a 708.
22
Vyhláška č. 410/2009 Sb. pevně stanovuje, od jaké výše musí vybrané účetní jednotky považovat majetek za dlouhodobý. Pro evidenci dlouhodobého nehmotného majetku se uvádí hranice 60 000 Kč. Pro evidenci dlouhodobého hmotného majetku se uvádí hranice 40 000 Kč. Může se jednat i o technické zhodnocení, pokud převyšuje tuto stanovenou hodnotu. Technické zhodnocení lze v účetnictví vyhotovit i pro drobný dlouhodobý majetek, tedy takový majetek, jehož hodnota nepřesáhla hranici pro definici dlouhodobého.
Další perličkou u vybraných účetních jednotek je přeceňování dlouhodobého majetku určeného k prodeji na reálnou hodnotu. Toto přecenění se provádí ve chvíli, kdy je jasné, že k prodeji dojde. Vybrané účetní jednotky si v interní směrnici stanovují hraniční hodnotu majetku, od které přecenění provádí.
2.3.7 Inventarizace
Zákon o účetnictví (č. 563/1991 Sb.) ukládá povinnost účetním jednotkám porovnávat skutečný stav majetku a závazků s tím, který evidují v účetnictví. Inventarizace by měla být vykonána k okamžiku sestavení účetní závěrky, ať již řádné či mimořádné – jedná se o periodickou inventarizaci. Pokud se účetní jednotka rozhodne inventarizaci provést k jinému datu, jedná se o průběžnou inventarizaci.
Periodická inventarizace může být zahájena už 4 měsíce před rozvahovým dnem, ukončena může být do dvou měsíců po rozvahovém dni. Výstupem z inventarizace jsou inventurní soupisy a následné přeúčtování zjištěných schodků či přebytků majetku či závazků.
Podrobnější detaily o povinnostech spojených s inventarizací majetku a závazků vybraných účetních jednotek udává prováděcí vyhláška č. 270/2010.
2.4 Systém rozpočtového vykazování
Veřejný sektor vedle účetnictví vykazuje údaje o plnění svého rozpočtu. Klasické účetnictví je postaveno na akruální bázi, aby hospodářský výsledek skutečně odpovídal účetnímu období. Plnění rozpočtu se eviduje pouze na základě průtoku peněz. Hlavním cílem je výstup v podobě informace o splnění plánovaného rozpočtu.
23
2.4.1 Plánovaní rozpočtu
Rozpočet se plánuje předem. Nejprve si územní samosprávný celek stanoví střednědobý výhled rozpočtu, který by měl předpovídat příjmy a výdaje v následujících 2 až 5 letech. Plán vychází z uzavřených smluv a dalších dlouhodobých závazků. Měl by vyobrazovat předpokládané údaje o příjmech, výdajích, dlouhodobých pohledávkách, závazcích, plánovaných dlouhodobých realizacích a o finančních zdrojích (Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů č. 250/2000 Sb.).
Na základě stanoveného střednědobého výhledu rozpočtu si územní samosprávný celek sestaví rozpočet na následující rozpočtový rok (je shodný s tím kalendářním).
Tento rozpočet se považuje za finanční plán, podle nějž se i řídí financování činnosti územního samosprávného celku. Měl by se sestavovat výhradně jako vyrovnaný, kde by veškeré výdaje měly být pokryty zdroji financování.
Ve výjimečných případech lze schválit rozpočet s přebytkem, a to pokud jsou některé jeho příjmy určeny k pokrytí výdajů až v následujících obdobích (dle střednědobého výhledu rozpočtu), nebo pokud mají přebytečné příjmy sloužit k úhradě jistiny úvěru z předchozích let. V ještě výjimečnějších situacích lze schválit i rozpočet schodkový, kde je nutné zajistit, že schodek bude možné uhradit přebytkem z předchozích let nebo smluvně zabezpečeným úvěrem, návratnou finanční výpomocí apod. dle Zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (č. 250/2000 Sb.).
Zastupitelstvo územního samosprávného celku musí rozpočet schválit. Před jeho projednáváním je však dle Zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (č. 250/2000 Sb.) povinností jej zveřejnit s předstihem alespoň 15 dnů. Občané mají v této lhůtě možnost se k němu vyjádřit, případně se účastnit zastupitelské schůze a vznést tam připomínky. Po schválení zastupitelstvem musí být rozpočet do 30 dnů zveřejněn.
2.4.2 Výjimky u plánování rozpočtu
Pokud územní samosprávný celek nestihne do konce roku schválit svůj rozpočet, nebo pokud bude pozastaven výkon jeho zastupitelstva, začne se řídit rozpočtovým provizoriem. V tomto speciálním případě nesmí výdaje za jeden kalendářní měsíc překročit jednu dvanáctinu výdajů ze schváleného rozpočtu pro předchozí rok,
24
výjimkou je pouze situace, kdy jsou dodatečné příjmy na pokrytí nadměrných nákladů stanoveny jiným zákonem.
Rozpočet lze i po jeho schválení pozměnit, a to v případech, kdy:
• Dojde ke změně v organizaci hospodářství financovaného rozpočtem.
• Se změní právní předpisy ovlivňující příjmy nebo výdaje rozpočtu či regulované ceny.
• Nastanou objektivní skutečnosti ovlivňující plnění rozpočtu.
Tyto změny se označují za rozpočtová opatření.
2.4.2.1 Rozpočtová opatření
Rozpočtovým opatřením se rozumí změna struktury rozpočtových prostředků, kde se jednotlivé příjmy nebo výdaje ovlivňují, ale schválený celkový objem zůstává zachován. Dále použití nových, neplánovaných a nečekaných příjmů, k úhradě nově naplánovaných výdajů (nezahrnutých do schváleného rozpočtu), celkový objem rozpočtu se zvýší. Posledním typem rozpočtového opatření je redukce plánovaných výdajů v důsledku ohrožení neobdržení plánovaných příjmů, objem rozpočtu se v tomto případě snižuje (Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů č. 250/2000 Sb.).
Územní samosprávný celek si v interní směrnici stanovuje limit, do kterého může rozpočtové opatření schvalovat pouze rada, pokud částka přesáhne tento stanovený limit, musí úpravy rozpočtu schválit zastupitelstvo (Nováková, 2021).
2.4.2.2 Krizová situace
V případě, že se územní samosprávný celek dostane do krizové situace, může mít speciální výdaje na pomoc občanům, pokrytí nepředvídatelných nákladů na hasiče apod. Tyto nepredikovatelné výdaje nejsou zahrnuty v plánovaném rozpočtu a mohou být uhrazeny z finančních prostředků určených k úhradě jiných činností. Pouze ve výjimečné situaci nemusí územní samosprávný celek hledat zdroj financování na tyto dodatečné výdaje. Posléze je však nutné zajistit dodatečné zdroje financování či pomocí rozpočtových opatření upravit plán rozpočtu, např. redukcí plánovaných výdajů (Nováková, 2021).
25
2.4.3 Rozpočtová evidence/plnění
Územní samosprávné celky evidují plnění rozpočtu průběžně a nejlépe současně s účetními operacemi. Například při úhradě faktury zaúčtují klasicky snížení závazku oproti peněžním prostředkům a zároveň uvedou do rozpočtového plnění uskutečnění plánovaného výdaje oproti plánovanému příjmu na pokrytí této akce.
Aby bylo plnění rozpočtu průkazné, každý výdaj by správně měl být plánován a schvalován, zrovna tak by měla být před přijetím faktury schválena i smlouva (objednávka) potvrzující plánované plnění. Tuto smlouvu podepisuje správce kapitoly, ke které se výdaj váže.
Jelikož hlavní město Praha sestavuje konsolidovanou účetní závěrku, musí si jednotlivé městské části hlídat evidenci rozpočtových operací týkajících se konsolidovaných příjmů a výdajů. Tyto položky vyobrazují například transfer městské části od Magistrátu. Magistrát i městská část musí zajistit, aby ve finále byly příjmy a jejich pokrytí evidovány pod správným číslem. Z toho vyplývá, že se ve finále konsolidované příjmy městské části musí rovnat konsolidovaným výdajům (Nováková, 2021).
2.4.4 Rozpočtová skladba
Aby bylo možné s informacemi o hospodaření územních samosprávných celků dále pracovat, analyzovat vybrané položky a obecně kontrolovat plnění plánu, Zákon o rozpočtových pravidlech (č. 250/2000 Sb.) stanovuje, že rozpočet musí být třízen dle rozpočtové skladby, kterou stanovuje vyhláška Ministerstva financí č. 323/2002 Sb. o rozpočtové skladbě.
Tato rozsáhlá vyhláška dělí rozpočet dle druhového hlediska na rozpočtové položky. Jedná se o čtyřmístná čísla, kde první číslice označuje třídu, druhá seskupení položek, třetí podseskupení a čtvrtá konkrétní položku. Odvětvové členění třídí rozpočet na paragrafy. Jedná se o čtyřmístná čísla, kde první číslice představuje skupinu, druhá oddíl, třetí pododdíl a čtvrtá paragraf. Ve vyhlášce je definováno několik dalších specifických členění, ale podle těchto dvou je členěn i závěrečný účet, který územní samosprávné celky musí sestavovat.
26
2.5 Vykazované dokumenty
Ze Zákona o účetnictví (č. 563/1991 Sb.) vyplývá, že se vybrané účetní jednotky vždy považují za velké účetní jednotky. Velké účetní jednotky sice musí sestavovat účetní závěrku v plném rozsahu, ale § 18 uděluje vybraným účetním jednotkám výjimku, že přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu sestavují pouze pokud k rozvahovému dni a za bezprostředně předcházející účetní období překročí hodnota jejich aktiv 40 milionů Kč a zároveň roční úhrn čistého obratu bude vyšší než 80 milionů Kč (v zákoně se pro tento údaj sahá do části podmínek pro povinný audit účetních jednotek).
Územní samosprávné celky tedy vždy sestavují rozvahu v plném rozsahu, výkaz zisku a ztráty a přílohu k účetní závěrce. Pokud překročí stanovené limity, musí sestavit i přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu.
Podle Vyhlášky o podmínkách sestavení účetních výkazů za Českou republiku (č. 312/2014 Sb.) sestavuje hlavní město Praha účetní záznamy dle vzorové rozvahy, výkazu zisku a ztráty, přílohy (přílohy Vyhlášky pro některé vybrané účetní jednotky č. 410/2009 Sb.) a Pomocného analytického přehledu (příloha č. 2a k vyhlášce č. 383/2009 Sb.). Do centrálního systému účetních informací státu (CSÚIS) se evidují zvlášť účetní informace za jednotlivé městské části, zvlášť zbývající účetní operace za hlavní město Prahu (jako Magistrát) a konsolidovaná účetní závěrka za Prahu jako celek.
Jelikož městské části hlavního města Prahy mají právní subjektivitu (Zákon o hlavním městě Praze č. 131/2000 Sb.), považují se za právnické osoby. Ze Zákona o účetnictví (č. 563/1991 Sb.) vyplývá, že právnické osoby jsou účetními jednotkami, tudíž jsou povinny sestavovat účetní závěrku. Je však třeba vzít v potaz 2. odstavec,
§ 3 Zákona o hlavním městě Praze (č. 131/2000 Sb.), který informuje o omezené právní subjektivitě pražských městských částí: „Městské části v rozsahu stanoveném zákonem a Statutem vystupují v právních vztazích svým jménem a nesou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající“.
Omezená právní subjektivita je zjevná například u podávání daňového přiznání právnických osob, které městské části odevzdávají Magistrátu, nikoli finančnímu úřadu. Městská část daň z příjmů právnických osob Magistrátu i uhradí, ten ji však (potom co schválí Závěrečný účet) vyplatí městské části zpět jako neúčelnou dotaci.
27
Naopak daň z přidané hodnoty městské části hlavního města Prahy odvádějí přímo finančnímu úřadu (Nováková, 2021).
Městské části statutárních měst nejsou považovány za právnické osoby, protože v právních aktech nejednají samy za sebe (Zákon o obcích č. 128/2000 Sb.), tudíž se nejedná ani o účetní jednotky, a tak nesestavují účetní závěrku. Dle paní Křížové Chrámecké (2020) by proto účetní výkazy statutárních městských částí neměly být označovány termínem „účetní závěrka“.
2.5.1 Výkaz FIN 2-12
Vyhláška č. 5/2014 Sb. ukládá územním samosprávným celkům pokyny pro sestavení výkazu pro hodnocení plnění rozpočtu. Uvádí se informace o schváleném rozpočtu na stanovený rok, rozpočet po změnách a plnění rozpočtu od počátku roku, vše v členění dle platné rozpočtové skladby. Rozpočet po změnách je chápán jako upravený schválený rozpočet o rozpočtová opatření. Veškeré údaje se člení dle paragrafů a položek.
Městská část hlavního města Prahy musí do 11. dne každého měsíce uzavřít rozpočet a vyhotovit výkaz FIN 2-12. Tento výkaz odešle Magistrátu (Nováková, 2021).
2.5.2 Závěrečný účet
Po skončení kalendářního roku mají územní samosprávné celky povinnost zpracovat veškeré údaje o svém hospodaření do závěrečného účtu. Tento dokument obsahuje informace o plnění rozpočtu příjmů a výdajů seřazené a členěné dle rozpočtové skladby. Dále uvádí údaje o hospodaření s majetkem a o dalších finančních operacích včetně finančních fondů (Zákon č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů).
Městské části hlavního města Prahy musí zveřejnit neschválený závěrečný účet 15 dní před plánovaným schválením, aby občané měli možnost se k němu vyjádřit.
Poté jej zastupitelstvo může schválit. Následně se odešle podepsaný Magistrátu.
28
Schválený závěrečný účet musí být odeslán Magistrátu týden před jejich zasedáním, které se koná poslední čtvrtek v červnu. Pokud Magistrát dokument neobdrží včas, nebo pokud se jeho zastupitelstvo nesejde ve stanovený termín, schválení závěrečných účtů se odloží na další rok, jako tomu bylo v červnu 2020 při schvalování závěrečných účtů roku 2019 (Nováková, 2021).
2.5.3 Rozvaha
Aby byla konsolidace a následné vykazování souhrnných údajů o stavu hospodaření České republiky snazší, územní samosprávné celky mají stanoven pevný vzor rozvahy, který musí dodržovat. Šablona je dostupná v příloze č. 1 k Vyhlášce č. 410/2009 Sb.
Položky rozvahy jsou sestaveny dle likvidnosti, tedy od těch nejobtížněji směnitelných po nejsnáze směnitelné. V rozvaze jsou jednotlivé položky označeny nejen písmenem, římskou číslicí a arabskou číslicí jako je tomu i u klasických rozvah účetních jednotek, ale i syntetickými čísly účtů (dle pevně stanovené účetní osnovy).
Rozvaha aktiv obsahuje 4 sloupce: V prvním se zaznamenává „brutto“ hodnota aktiv, tedy včetně oprávek, opravných položek apod. Ve druhém sloupci se eviduje korekce, která představuje právě tyto opravné položky, oprávky apod. A konečně ve třetím sloupci se uvádí „netto“ (čistá) hodnota aktiv. Některý dlouhodobý majetek může územní samosprávný celek přeceňovat na tzv. „fair value“, což znamená ocenění reálnou hodnotou, nikoli odepisovatelnou historickou cenou pořízení. V tomto případě zůstává sloupec „korekce“ s nulovou hodnotou. Čtvrtý sloupec představuje „netto“
hodnotu aktiv v minulém období.
Protože pasiva neobsahují žádné korekční položky, obsahuje pasivní část rozvahy pouze dva sloupce: V prvním je evidován stav pasiv za běžné období a ve druhém za minulé účetní období.
2.5.4 Výkaz zisku a ztráty
Pod přílohou č. 2 Vyhlášky č. 410/2009 Sb. se vyjímá vzorový výkaz zisku a ztráty pro vybrané účetní jednotky. Zde se opět nachází specifikovaný dokument pro územní samosprávné celky, který obsahuje mimo standardních písmen a čísel položek i čísla syntetických účtů.
29
Ve výkazu se vyplňují 4 sloupce: V prvních dvou se uvádí náklady a výnosy za běžné účetní období, v následujících dvou sloupcích se evidují náklady a výnosy za minulé účetní období. Od běžného výkazu zisku a ztráty se tento liší především v diverzifikaci činnosti na hlavní a hospodářskou. Hlavní činnost se vždy vykazuje v prvním sloupci, kdežto hospodářská až v následujícím.
Hlavní činností se rozumí hospodaření organizace za účelem, pro který byla zřízena. Územní samosprávné celky jsou zřízeny pro udržování a rozvoj svého území, proto veškeré činnosti související s tímto záměrem mají evidovány náklady i výnosy v prvním sloupci pro hlavní činnost.
Hospodářská činnost je spíše doplňková. Územní samosprávné celky mohou například pronajímat některé nevyužité prostory, či ve výjimečných případech obchodovat s cennými papíry. Náklady a výnosy nesouvisející s cílem udržování a rozvoje území územního samosprávného celku se evidují v tomto druhém sloupci obsahujícím hospodářskou činnost.
2.5.5 Příloha
Každá účetní závěrka musí obsahovat i přílohu, ve které jsou obsaženy doplňující informace (Vyhláška č. 410/2009 Sb.). Tyto podrobnější údaje se týkají například účetních metod, které se musejí popsat vždy. Dále příloha obsahuje úpravy ve způsobu oceňování v důsledku změny předmětu podnikání. V neposlední řadě by územní samosprávný celek měl v příloze uvádět informaci o stavu podrozvahových účtů (Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb.).
2.5.6 Přehled o změnách vlastního kapitálu
Přehled o změnách vlastního kapitálu sestavují územní samosprávné celky pouze pokud překročí kritérium stanovené Zákonem o účetnictví (č. 563/1991 Sb.). Jedná se o podrobný rozpis položky „Vlastní kapitál“ z rozvahy. Vyjadřuje uspořádání a veškeré změny během účetního období, ke kterému se váže (Vyhláška č. 410/2009 Sb.).
30
2.5.7 Přehled o peněžních tocích
Přehled o peněžních tocích sestavují územní samosprávné celky, pokud překročí kritérium stanovené Zákonem o účetnictví (č. 563/1991 Sb.). Dokument má za cíl informovat o toku peněžních prostředků během účetního období, ke kterému se váže.
U jednotlivých položek tohoto přehledu se uvádí stav k rozvahovému dni běžného účetního období (Vyhláška č. 410/2009 Sb.).
31
3 Finanční kontrola nad organizacemi veřejné správy v ČR jako základní nástroj pro zajištění vnitřních kontrolních procesů pro účetní výkaznictví
Ze zákona o obcích (č. 128/2000) vyplývá, že obec musí se svým majetkem nakládat účelně a hospodárně, zároveň by se měla snažit svůj majetek udržovat a rozvíjet. Obec by měla o přezkoumaní svého hospodaření požádat úřad nadřízeného vyššího územního samosprávného celku, tedy kraje, nebo auditora či auditorskou společnost.
Auditorská služba je však zpoplatněna a obec si ji musí financovat sama. Pokud o přezkoumání nezažádá, automaticky se činnosti ujme příslušný krajský úřad.
U hlavního města Prahy platí, že žádá o přezkoumání hospodaření Ministerstvo financí, auditora či auditorskou společnost. Městské části hlavního města žádají o přezkoumání hospodaření Magistrát hlavního města, auditora nebo auditorskou společnost (Zákon o hlavním městě Praha č. 131/2000 Sb.).
3.1 Finanční kontrola
Finanční kontrola je součástí systému finančního řízení zabezpečující hospodaření s veřejnými prostředky. Podává včasné a spolehlivé informace o hospodaření, které slouží k účinnému výkonu veřejné správy při dosahování nastavených a schválených cílů.
Skládá se z:
• Finanční kontroly vykonávané kontrolními orgány,
▪ kde se prověřuje hospodaření s veřejnými financemi,
▪ a která probíhá před poskytnutím finančních prostředků, během jejich čerpání i zpětně po spotřebě veřejných výdajů.
• Finanční kontroly vykonávané podle mezinárodních smluv,
▪ kde je kontrola zahraničních prostředků vykonávána pomocí mezinárodních smluv.
• Vnitřního kontrolního systému v orgánech veřejné správy, který se dělí na dva podsystémy:
32
▪ Řídící kontrolu vykonávají odpovědní zaměstnanci. Jedná se o součást vnitřního řízení. Umožňuje hodnotit své hospodaření a jeho správnost, porovnávat jej s předešlými obdobími. Probíhá operativně během období.
▪ Interní audit nezávisle přezkoumává řídící kontrolu, vyhodnocuje její přiměřenost a účinnost, prověřuje vybrané operace.
Cíli finanční kontroly je prověření:
• Hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti počínání veřejné správy,
• správného a včasného informování vedoucích orgánů veřejné správy o zacházení s veřejnými prostředky, o průkaznosti a správnosti zaúčtování prováděných operací za účelem účinného plnění úkolů veřejné správy,
• splnění právních náležitostí a opatření při nakládání s veřejnými prostředky za účelem splnění stanovených cílů,
• zajištění ochrany veřejných prostředků proti rizikům, nesrovnalostem a dalším nedostatkům způsobeným neplněním hospodárnosti, efektivnost či účelnosti, dále porušováním právních předpisů nebo trestnou činností.
Hospodárností se rozumí, že ke splnění stanovených úkolů se veřejné prostředky využijí co nejméně, zároveň ale nedojde ke snížení kvality plnění. Efektivností se rozumí dosáhnutí co největšího a nejkvalitnějšího prospěchu z použití veřejných prostředků. Účelností se rozumí využití veřejných prostředků takovým způsobem, aby zajistily optimální míru dosažení cílů pro splnění vytyčených úkolů.
Pokud právní předpisy, technické či jiné normy nestanoví kritéria pro splnění náležitostí hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti výkonu veřejné správy, musí je vedoucí orgánu stanovit předem, a to pomocí objektivně zjištěných skutečností (Zákon o finanční kontrole č. 320/2001 Sb.).
33
3.1.1 Kontrolní postup
Při vykonávání finanční kontroly by se dle Zákona o finanční kontrole ve veřejné správě (č. 320/2001 Sb.) mělo ověřit, zda skutečný stav hospodaření s veřejnými prostředky odpovídá dokumentaci. Aby toto ověření bylo co nejvěrohodnější, kontrolor by měl prověřit správnost postupů při nakládání s veřejnými prostředky.
V závěru by mělo dojít k vyhodnocení správnosti vykázaných informací.
Pro účely finanční kontroly se nejprve pomocí ověření podkladů připravovaných operací prověřují schvalovací postupy. Může dojít i k pozastavení průběhu operací, pokud se zjistí nedostatky. Následně se ověřují operační postupy. Posléze jsou údaje o provedených operacích a jejich evidenci ve finančních a jiných výkazech posuzovány a porovnávány se schválenými rozpočty. Dochází i k vyhodnocení jejich vlivu na celkové hospodaření. Součástí finálních revizních postupů je prověření správnosti operací nezávislým vyhodnocením účinnosti a přiměřenosti těchto kontrol (Zákon o finanční kontrole ve veřejné správě č. 320/2001 Sb.).
3.2 Interní audit
Ze zákona o finanční kontrole ve veřejné správě (č. 320/2001 Sb.) vyplývá, že územní samosprávné celky kontrolují hospodaření jimi zřízených příspěvkových organizací s veřejným majetkem. Podle tohoto zákona by i měly mít fungující systém veřejné kontroly, který bude úspěšně monitorovat hospodaření nejen samotného územního samosprávného celku, ale i jeho příspěvkových organizací či organizačních složek.
Zřízený systém veřejné kontroly by měl být alespoň jednou ročně hodnocen, aby se mohla jeho účinnost a přiměřenost neustále zdokonalovat.
Tyto interní kontroly by měl vykonávat funkčně nezávislý útvar, aby byla zajištěna nezávislost přezkoumání a aby hospodaření bylo vyhodnocováno z objektivního úhlu pohledu.
Územní samosprávný celek by měl mít sestavenu interní směrnici týkající se finanční kontroly a postupů interních kontrol vedoucích k redukci nechtěných pochybení.
34
3.3 Přezkoumávání hospodaření
Výkon či zajištění kontroly svého hospodaření mají územní samosprávné celky ze zákona povinné. V případě nedodržení tohoto nařízení hrozí zákon pokutou až do výše jednoho milionu CZK (250/2000 Sb. Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů). Dle Zákona o hlavním městě Praze (131/2000 Sb.) nese za včasné prověření hospodaření odpovědnost starosta městské části hlavního města Prahy.
Městské části hlavního města Prahy každý rok do 30. dubna písemně oznámí Magistrátu, zda od něj budou požadovat přezkoumání hospodaření, či zda si zajistí přezkum auditorem nebo auditorskou společností (Vyhláška č. 55/2000 Sb.
hl. m. Prahy).
Dle téže vyhlášky Magistrát organizuje a metodicky řídí kontroly a přezkumy hospodaření zejména vydáváním metodických pokynů a stanovisek. Vykonává dohlížení na metodiku provádění kontrol i na přezkoumávání samotného hospodaření.
V důsledku metodických dohlídek může Magistrát žádat o nápravu zjištěných nedostatků a jejich příčin. Orgány městských částí hlavního města Prahy jsou povinny tyto nedostatky projednat a přijmout opatření vedoucí k jejich odstranění, a to do 30 dnů od skončení kontrolní akce. Zpráva o plnění přijatých opatření musí být do 15 dnů od odstranění nedostatků podána orgánům hlavního města Prahy, nejpozději tak může městská část učinit do 6 měsíců od ukončení kontrolní akce (Vyhláška č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy).
Výstupem přezkoumání hospodaření je Zpráva o výsledku přezkoumání hospodaření, která obsahuje:
• Místo, kde bylo přezkoumání vykonáno,
• období, v němž přezkoumání probíhalo,
• rok, ke kterému se přezkoumání váže,
• popis případných odhalených chyb či nedostatků,
• uvedení povinností či předpisů, které nebyly dodrženy,
• označení všech dokladů a podkladů, které byly prověřeny,
• závěr z přezkoumání,
• přílohu zprávy obsahující stanovisko kontrolovaného.
35
Pokud kontrolor odhalí nějaké nedostatky, probere je se starostou a tajemníkem městské části. Starosta poté vydá příkaz k nápravě chyb (Vojtíšková, 2019). Starosta, tajemník či pověřená osoba městské části mohou proti výstupu kontroly vznést námitky, a to do 15 dnů od převzetí zprávy o výsledku kontroly nebo přezkoumání hospodaření (Vyhláška č. 55/2000 Sb.).
3.4 Veřejná kontrola
Dalším neméně významným zainteresovaným kontrolním orgánem jsou občané.
Ačkoli mezi lidmi existují spíše výjimečně jedinci zajímající se o plnění povinností veřejnoprávních organizací, právo na vznesení námitku či vyjádření nesouhlasu mají všichni stejné.
Za tímto účelem je i povinné zveřejňovat například plán rozpočtu, který bude projednávat zastupitelstvo, a to alespoň 15 dnů před začátkem tohoto projednávání.
Veřejnost je oprávněna během této lhůty vyjádřit svůj názor písemně. Po zahájení projednávání rozpočtového plánu může vznést námitky či připomínky osobně na zasedání zastupitelstva.
Téměř všechny postupné kroky a činnosti městské části musí být transparentní pro občany. Řadí se sem například informace o zasedání zastupitelstva, plán rozpočtu, schválený rozpočet, závěrečný účet, plnění rozpočtu, rozpočtová opatření, zpráva o přezkoumání hospodaření a spousta dalších údajů dokumentujících činnosti městské části.
Zvídavý občan si může o podrobnější informace zažádat, odůvodnění žádosti ani místo trvalého bydliště zde nehraje roli. Pokud úřad městské části nemá důvod pro neposkytnutí požadovaných údajů, musí občanovi vyhovět, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení žádosti. Pokud žádost zamítne, musí uvést řádný důvod, občan pak může od nadřízeného orgánu požadovat přezkum zamítnutí žádosti. Případně lze žádost dát k přezkoumání soudu. Pokud jsou s dohledáním informací spojeny dodatečné náklady, úřad je může zvídavému občanovi vyfakturovat, musí ho ale o poplatku informovat předem (Ochrana, 2015). Pokud si však o dodatečné informace zažádá člen zastupitelstva, žádný poplatek spojený s dodatečnými náklady hradit nemusí (Nováková, 2021).
36
4 PRAKTICKÁ ČÁST: Analýza interních a externích kontrol účetnictví vybrané městské části hl. m. Prahy
4.1 Městská část Praha 20
Městská část Praha 20, Praha – Horní Počernice je současně i správním obvodem. Její úřad sídlí na adrese: Jívanská 647, 193 21 Praha 9. Rozkládá se na téměř 17 km2, a proto se jedná o nejrozlehlejší pražskou městskou část. Pobývá zde více než 15 000 obyvatel.
Webové stránky městské části www.pocernice.cz jsou propracované a podávají aktuální informace. Dle poznatků z těchto internetových stránek se Horní Počernice snaží o plnění poslání samosprávy hlavního města Prahy (dle Zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze) iniciativou „Místní Agenda 2021“. Tato vize cílí na zvýšení kvality života obyvatel městské části, podporu jejich zdraví a udržitelný rozvoj.
Pro splnění těchto cílů strategicky plánuje jednotlivé kroky, návrhy může předkládat i veřejnost.
37
4.1.1 Struktura městské části
Městskou část Praha 20 zastupuje starosta Mgr. Petr Měšťan. Na pozici 1. místostarosty byl zvolen Ing. Vilém Čáp, 2. místostarostkou je Eva Alexová. Interní audit vykonává Eva Charvátová. Z obrázku je složení úřadu přehlednější.
Obrázek 1 – struktura MČ Praha 20 dostupné z: www.pocernice.cz
„Tajemnice“ JUDr. Barbora Lukšová Frantová je zodpovědná starostovi.
Zároveň nese i odpovědnost za jednotlivé odbory, může v nich navrhovat i případné změny, a to v souladu se Zákonem o hlavním městě Praze (č. 131/2000 Sb.), změny musí schválit Rada městské části.
Tentýž zákon však definuje, že jmenování tajemníka musí schválit ředitel Magistrátu: „Starosta městské části jmenuje a odvolává tajemníka úřadu městské části po předchozím souhlasu ředitele Magistrátu.“ Funkci tajemnice zatím ředitel Magistrátu neschválil, proto není oficiální (Charvátová, 2021).
Rada městské části se skládá z 6 členů, dříve byla zastoupena lichým počtem osob, ale část byla svržena (Nováková, 2021). Zastupitelstvo je tvořeno 25 osobami.
V únoru 2020 se sloučila opozice, a proto došlo k předčasným změnám ve vedení městské části (Eva Charvátová).
