Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví
Katedra bankovnictví a pojišťovnictví Studijní obor: Finance
Analýza struktury a objemu poplatků
souvisejících s realizací operací na běžném účtu (u vybraných českých bank)
Autor bakalářské práce: Jitka Radová
Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Miroslav Tuček, CSc.
Rok obhajoby: 2007
Čestné prohlášení:
Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Analýza struktury a objemu poplatků souvisejících s realizací
operací na běžném účtu (u vybraných českých bank)“ jsem vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Praze dne 23. 4. 07
______________
Podpis
Anotace:
Charakteristika běžného účtu, možnosti stanovení cen bankovních produktů, charakteristika vybraných bankovních institucí, analýza objemu bankovních poplatků, analýza struktury bankovních poplatků, nejčastěji účtované poplatky, poplatková politika v ČR a v zahraničí, měsíční výdaje „běžného klienta“ na bankovní poplatky.
Hlavním cílem je zmapování struktury a výše bankovních poplatků v ČR, snaha o analýzu současné situace a východiska z ní.
Poděkování:
Ráda bych poděkovala vedoucímu své bakalářské práce prof. Miroslavu Tučkovi za odbornou pomoc, cenné rady a připomínky při zpracování mé práce.
Dále můj vřelý dík patří paní Ing. Stele Tiché za rady, obzvláště při hledání zdrojů a podkladových materiálů.
Obsah:
1. Úvod... 6
2. Běžný účet a poplatky s ním spojené... 10
3. Cena bankovních produktů... 11
4. Výběr bankovních institucí... 12
4.1. Komerční banka... 13
4.2. Československá obchodní banka ... 13
4.3. Česká spořitelna... 14
4.4. Citibank... 14
4.5. eBanka ... 14
5. Analýza objemu bankovních poplatků... 16
5.1. Grafická analýza ... 16
5.2. Číselná analýza ... 19
6. Analýza struktury bankovních poplatků spojených s běžnými účty... 22
6.1. Přehled poplatků spojených s běžnými účty a prováděním platebního styku . 22 6.2. Srovnání výše nejběžnějších poplatků u vybraných bank ... 23
7. Srovnání poplatkové politiky v České republice a v zahraničí... 26
8. Měsíční odhad nákladů na poplatky související s běžným účtem „typického klienta“, fyzické osoby ... 28
9. Závěr ... 32
Seznam použité literatury a pramenů... 37
1. Úvod
Za rok 2006 vybraly banky na poplatcích od svých klientů téměř třicet tři miliard korun. Položka závěrečného účtu „zisk z poplatků a provizí“ se každoročně zvyšuje, jak je patrné i z následujícího grafu. Není se čemu divit, že si banky dávají na sestavování sazebníků tolik záležet, vždyť celkové výnosy z poplatků a provizí dosahují až třetiny celkových výnosů. A ty významně ovlivňují čistý zisk banky.
0 5000 10000 15000 20000 25000 30000 35000
mil. Kč
2001 2002 2003 2004 2005 2006 rok
Zisk z poplatků a provizí
Graf 1.1 Ziskovost a efektivnost bankovního sektoru v mil. Kč (banky s licencí k 31. 12. příslušného roku)
Ziskovost bankovního sektoru
rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Zisk z
poplatků a provizí v mil. Kč
20 733 23 514 26 343 31 326 31 831 32 943
Tabulka 1.1 Ziskovost a efektivnost bankovního sektoru v mil. Kč (banky s licencí k 31. 12. příslušného roku)1
Zaměříme-li se na sledování trendů posledního období, zjistíme, že stále dochází ke zvyšování stávajících poplatků, na druhou stranu se některé poplatky ruší. Např.
většina bank už neúčtuje poplatek za zrušení účtu, výjimkou je Poštovní spořitelna
1
Zdroj: http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/dohled_fin_trh/bankovni_dohled/bankovni_sektor/zakl_uk_ban k_sekt/ukazatele_tab04a.html
(200 Kč). Poplatek za tuzemské příchozí platby už je také u některých bank minulostí (Citibank, eBanka, Poštovní spořitelna, Raiffeisenbank,…), u jiných však stále přetrvává.
Úsporu na poplatcích pro klienty bank ovlivňuje stále větší podíl přímého bankovnictví na prováděných transakcích. Banky se v zájmu snížení svých nákladů a v rámci převedení co největšího podílu zodpovědnosti za provádění platebního styku na klienta snaží klienty přimět k tomu, aby co nejvíce využívali kanálů přímého bankovnictví, namísto vyřizování svých požadavků na pobočkách.
Bankovním poplatkům se lze vyhnout jen ztěžka. Dnes se už málokdo, ať už fyzická osoba, podnikatel, či firma, obejde bez běžného účtu. Banky ovšem poskytují nepřeberné množství různých produktových balíčků, zaměřených na konkrétní skupinu klientů. Lze tak získat nejen běžný účet, ale i různé operace platebního styku zdarma, nebo i jiné výhody. Je však nutné podotknout, že když se banka „ošidí“ o poplatky na jedné straně, na druhé straně si zase „přidá“. To je zcela logické a racionální jednání každé obchodní společnosti, která usiluje o dosažení zisku, mezi které se banky samozřejmě řadí.
Klientům pochopitelně nejvíce vadí poplatky, u kterých přesně nevědí, za co je vynakládají, nebo ty, u kterých mají pocit, že za ně nic nedostávají. Částečně za to mohou také složité a nepřehledné sazebníky, ze kterých klient – laik jen stěží vyčte, kolik za danou službu v konečném důsledku opravdu zaplatí. Například poplatek za pohyb na účtu nebo poplatek za položku či operaci. V jejich případě jde o dvojí až trojí zpoplatnění jednoho jediného úkonu. Systém "položek" praktikuje většina bank včetně prvních tří největších. Na první pohled korunová záležitost ovšem znamená pro peněžní ústavy výnosy v řádech desítek milionů korun.
Klientů nespokojených s výší a způsobem výběrů poplatků přibývá. Někteří už se dokonce uchýlili k řešení svých sporů s bankami soudní cestou. Argumentují, že za své peníze nedostali žádnou službu. Zde by stála za připomenutí kampaň tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky a jeho náměstka Tomáše Prouzy z konce roku 2005, ve které slibovali dotlačit banky k levnějším službám. Výsledkem byla vzájemná dohoda bank a Ministerstva financí. Banky se zavázaly, že své vztahy s klienty upraví samoregulací a Ministerstvo financí si na oplátku nebude vynucovat požadavky cestou zákona.
Reálným výstupem této kampaně je pak Kodex chování mezi bankami a klienty2, který vypracovala Česká bankovní asociace. Kodex stanovuje pravidla pro navázání vztahů banky s klientem, jejich udržování a ukončení. Definuje práva klientů, práva bank a v neposlední řadě také postup při řešení vzájemných sporů. Jeho slabinou, z pohledu klienta je ale jeho naprostá dobrovolnost. Kodex má pouze metodický charakter, to znamená, že záleží pouze na bance, jestli se rozhodne k němu přistoupit nebo ne. V případě, že se banka rozhodne řídit tímto kodexem, je povinna oznámit to svým klientům. Dalším nedostatkem je absence vymahatelnosti dodržování standardů.
V případě, že si klient myslí, že banka, která kodex přijala, ho nedodržuje, může si stěžovat v této bance, nebo to oznámit kanceláři České bankovní asociace.
Celkově lze říci, že Kodex chování mezi bankami a klienty reaguje pouze minimálně, pokud vůbec, na výzvy Ministerstva financí. To požadovalo například sjednocení názvů služeb a produktů, uvádění celkové ceny za službu v sazebnících nebo vydávání takzvaných produktových listů, které by klientům umožnily lepší orientaci v nabídce. Nic z tohoto ale klient v kodexu nenajde.
Se začátkem roku 2007 zveřejnila ČNB informaci o nových cenách ČNB za převody v mezibankovním platebním styku. Ve většině případů jde o snížení. To by se mělo hypoteticky promítnout v koncových cenách pro klienty, ale je spíše nepravděpodobné, že to banky zohlední. Ostatně klienti se při výběru banky obvykle řídí jinými věcmi – výší úrokových sazeb u úvěrů a vkladů, poplatky za vedení účtu, ale také dostupností jednotlivých poboček, množstvím bankomatů v místě jejich bydliště nebo pracoviště, dostatkem parkovacích míst u pobočky banky apod. Poplatky za převod peněz mezi účty bývají až posledním kritériem, podle kterého se klienti rozhodují, a proto také banky nemají tak silnou motivaci právě tento poplatek snížit.
Otázkou tedy je, jak donutit banky, aby snížily poplatky za běžné operace tak, aby se alespoň trochu přiblížily cenám v zahraničí. Jednou z možností je zákonná regulace, avšak čím více budou banky regulovány, tím více budou mít možností, jak se schovat do paragrafů a zneprůhlednit svou činnost a své sazebníky. Cílem by tedy měla být povinnost informovat. Čím více informací o sobě budou muset banky odkrýt, tím větší budou mít klienti možnost srovnávat a banky měnit, a tím větší bude tlak na konkurenci mezi bankami. A také na pokles poplatků.
2 Kodex chování mezi bankami a klienty je zveřejněn na internetových stránkách České bankovní asociace: http://www.czech-ba.cz/file.php?id=14&filename=klientsky_kodex_20051216_fin.pdf
Tomu můžou napomoci i jiné finanční instituce působící na českém trhu, jako je například FIO Družstevní záložna, která od února 2006 nabízí kompletní tuzemský platební styk zcela bez poplatků.
Cílem této práce by tudíž mělo být definování ceny bankovních služeb, určení, co to jsou poplatky, k čemu jsou dobré a dále pak zmapování výše jednotlivých poplatků za služby a operace u daných peněžních ústavů, určení struktury těchto poplatků a v neposlední řadě pohled na objem peněžních prostředků inkasovaný bankami za jednotlivé služby a produkty spojené s běžnými účty. Na tomto místě je nutné uvést, že tyto informace je možné získat pouze z výročních zpráv zveřejňovaných bankami, konkrétně z výkazu zisku a ztráty jako položka „čisté poplatky a provize“. Je zřejmé, že mezi poplatky a provize se řadí i položky, které se přímo netýkají běžných účtů, ale pro tuto studii se s těmito čísly budeme muset spokojit, protože podrobnější informace většina bank neposkytuje. Výjimkou je třeba eBanka, která díky propracovanému systému bankovnictví přes internet zveřejňuje na svých stránkách podrobné informace o výnosech a nákladech na poplatky i podle struktury. Uvádí například výnosy z poplatků a provizí z operací s cennými papíry, z platebního styku, za vedení běžných účtů, z platebních karet a tak dále. U ostatních bank jsou ale tato čísla veřejnosti nepřístupná, takže se budeme muset spokojit alespoň s celkovými údaji a podíváme se na jejich vliv a hlavně podíl na celkovém zisku bank. Mimo to se také pokusíme zjistit, jaké jsou rozdíly v poplatkové politice bank působících na území České republiky a těch, působících v zahraničí a důvody těchto rozdílů.
2. Běžný účet a poplatky s ním spojené
Abychom se vůbec mohli bavit o poplatcích spojených s vedením běžných účtů a s operacemi s ním spojenými, měli bychom si definovat, co to je „běžný účet“ v České republice.
Běžný účet je jedním z výchozích prvků vztahu mezi bankou a klientem vůbec.
Běžný účet zřizuje banka pro své klienty, v měně domácí i cizí, pro osoby fyzické i právnické, hlavně za účelem provádění platebního styku. V české republice je vztah banky a jejího klienta dán Smlouvou o běžném účtu3. Smlouva o běžném účtu musí mít písemnou formu a její sepsání je podmínkou pro zřízení běžného účtu.
Mezi základní náležitosti smlouvy o běžném účtu lze zařadit:
– označení majitele účtu (ať už jde o osobu fyzickou nebo právnickou);
– osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu;
– měnu, ve které je účet veden a v níž je i prováděn platební styk;
– výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby a poplatků za vedení účtu a za služby s tím spojenými (popř. odkaz na ceník banky);
– formu, způsob a periodicitu předávání informací o pohybech na účtu a o stavu na něm.
Dále Obchodní zákoník vymezuje povinnosti banky spojené s vedením běžných účtů a zabývá se také vypovězením smlouvy o běžném účtu.
Z pohledu klienta je běžný účet základním prvkem k provádění každodenního platebního styku. Z pohledu banky jsou ovšem výnosy z vkladů na běžných účtech nedílnou součástí zisku a to nejen výnosy z poplatků a provizí. Přestože se celková velikost vkladů každý den mění, určitou část těchto vkladů má banka trvale k dispozici.
To pramení už jen z prostého chování klientů banky, ti nikdy nevybírají všechny peněžní zůstatky ze svých účtů. Ziskem bank a obzvláště potom podílem poplatků na zisku se budeme zabývat podrobněji v následujících kapitolách.
3 Smlouva o běžném účtu viz Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů,
§708 – 715.
3. Cena bankovních produktů
Stejně jako jakékoliv výrobky a služby, mají i bankovní produkty svou cenu.
Nejedná se jen o poplatky za služby banky, ale i o úroky, provize a prémie nebo také o tzv. nepřímé poplatky. Zatímco provize a prémie jsou placeny bance za poskytnutí produktů, u kterých na sebe banka přebírá určité riziko, poplatky (ať už přímé nebo nepřímé) souvisí s produkty, kdy na sebe banka žádné riziko nepřebírá. Rozdíl mezi přímými a nepřímými poplatky spočívá v tom, že ty přímé jsou přímo vyčísleny, tedy klient přesně ví za co a kolik bude platit. Kdežto poplatky nepřímé jsou „skryty“ v jiné ceně. Jde například o případ, kdy jsou peníze na účet klienta připsány s pozdější valutou, než kdy banka peníze přijala. Klient tak přichází jednak o možnost manipulovat s penězi a jednak o úroky.
Správné řízení cenové politiky je pro banku stejně důležité, jako pro jakýkoliv jiný hospodářský subjekt. Úroky, poplatky i provize se podílejí značnou částí na zisku banky. Banka tedy stanovuje takové ceny svých produktů, které:
– zajišťují dostatečnou rentabilitu banky;
– odrážejí náklady spojené s daným bankovním produktem;
– udržují, popř. i zlepšují konkurenční postavení banky. (Na českém bankovním trhu však nelze mluvit o konkurenčním postavení bank v pravém slova smyslu. Bankovní trh je v České republice oligopolní.)
Existuje několik možností, jak stanovit ceny bankovních produktů. Některé se odvíjejí od hodnotového objemu (např. jedna Kč), kdy cena takového produktu (nejčastěji úvěru) je dána součinem jednotkové ceny a hodnotového objemu daného produktu, jiné jsou přesně přiřazeny jednotlivým produktům, popř. činnostem banky.
Cena je potom určena součinem jednotkové ceny a počtem produktů či služeb využívaných klientem. Takto se stanovuje cena většiny operací platebního styku souvisejících s běžnými účty – příkazy k úhradě, povolení k inkasu, výběry z bankomatu a další. Jiným způsobem, jak stanovit cenu bankovního produktu je její vazba na čas. Jde hlavně o poskytování takových služeb, kdy se banka věnuje klientovi nějakou určitou dobu. Například cena za poradenství se vypočítá jako součin jednotkové ceny a délky časového období, po které byla tato služby klientovi poskytována.
4. Výběr bankovních institucí
Na českém trhu bylo k 30. 6. 2006 37 bank s licencí. Asi by bylo velice zdlouhavé a dá se říci, že i zbytečné mapovat strukturu poplatků u všech těchto bank. ČNB rozděluje banky působící v ČR do několika skupin takto:
Tabulka 4.1 Banky v ČR – stav k červnu 2006.
Vyberme si tedy pro naše další zkoumání jen „několik“ zástupců. Tři banky budou ze skupiny velkých bank a to Československá obchodní banka, Komerční banka a Česká spořitelna, jedna střední banka – Citibank a jedna banka malá – eBanka.
Je zřejmé, že co se týče objemů výnosů z poplatků a provizí, nemůžeme srovnávat například Komerční banku s eBankou co do objemu. Jde nám ale o to podívat se, jestli velké banky volí stejnou nebo alespoň podobnou poplatkovou politiku jako banky malé a u eBanky obzvláště ještě uvidíme vliv přímého bankovnictví na výši poplatků.
Rozdělení bank do skupin
(v rámci skupin jsou banky řazeny dle abecedy) A. VELKÉ BANKY
(bilanční suma nad 100 miliard CZK) D. POBOČKY ZAHRANIČNÍCH BANK
1. Česká spořitelna 1. ABN AMRO Bank
2. Československá obchodní banka 2. Bank of Tokyo-Mitsubishi UFJ
3. HVB Bank 3. CALYON BANK CZECH REPUBLIC
4. Komerční banka 4. Commerzbank
B. STŘEDNÍ BANKY
(bilanční suma 15 až 100 miliard CZK)
5. Deutsche Bank
1. BAWAG Bank CZ 6. Fortis Bank SA/NV
2. Citibank 7. HSBC Bank
3. Česká exportní banka 8. ING Bank
4. Českomoravská záruční a rozvojová banka 9. Oberbank
5. GE Money Bank 10. Privat Bank
6. Hypotéční banka 11. Raiffeisenbank im Stiftland
7. Raiffeisenbank 12. Všeobecná úverová banka
8. Volksbank CZ 13. Waldviertel Sparkasse von 1842
9. Živnostenská banka E. STAVEBNÍ SPOŘITELNY
C. MALÉ BANKY
(bilanční suma pod 15 miliard CZK)
1. Českomoravská stavební spořitelna
1. eBanka 2. HYPO stavební spořitelna
2. IC Banka 3. Modrá pyramida stavební spořitelna
3. J&T BANKA 4. Raiffeisen stavební spořitelna
4. PPF banka 5. Stavební spořitelna České spořitelny
5. Wüstenrot hypotéční banka 6. Wüstenrot - stavební spořitelna F. BANKY V NUCENÉ SPRÁVĚ
***
Zdroj: webové stránky ČNB; http://www.cnb.cz/cz/bankovni_dohled/bankovni _sektor/; stav k červnu 2006;
4.1. Komerční banka
Komerční banka vznikla v roce 1990 oddělením od České národní banky. Od počátku své existence patřila mezi nejvýznamnější instituce na bankovním trhu.
Původně se zaměřovala hlavně na firmy a podnikatele, ale v současné době poskytuje své služby i jednotlivcům. A to jak v oblasti drobného, podnikového tak i investičního bankovnictví.
V současnosti je součástí 5. největší bankovní skupiny v Eurozóně, Société Générale. Société Générale je majoritním vlastníkem KB (60,35%), dalším akcionářem je Investors Bank & Trust Copany (6,98%).
4.2. Československá obchodní banka
ČSOB byla založena státem v roce 1964 proto, aby financovala služby v oblasti zahraničního obchodu. Po roce 1989 se začala orientovat i na fyzické osoby a podnikatelské subjekty. V roce 1999 byla ČSOB privatizována a jejím majoritním vlastníkem se stala belgická KBC Bank (dnes mající 97,44% podíl na základním kapitálu), člen skupiny KBC. Důležitým rokem byl pro ČSOB i rok 2000, kdy převzala do té doby působící IPB a tím posílila své postavení v bankovnictví pro fyzické osoby.
Stala se tak druhou největší bankou na českém trhu, co do počtu klientů.
V současné době se ČSOB orientuje jak na retailovou klientelu, korporátní klientelu, tak i na nebankovní finanční instituce, finanční trhy a privátní bankovnictví.
Nejvíce však banka rozvíjí své služby pro drobnou klientelu a malé a středně velké podniky. V České republice působí banka pod dvěma obchodními značkami a to ČSOB a Poštovní spořitelna, která využívá pro svou činnost poboček České pošty. Na Slovensku má ČSOB svou zahraniční pobočku, jejíž aktivity směřují stejným směrem, jako aktivity ČSOB v České republice.
4.3. Česká spořitelna
Česká spořitelna jako akciová společnost působí na českém trhu od roku 1992, její kořeny však sahají daleko hlouběji a to až do roku 1825, kdy svou činnost zahájila Spořitelna česká, nejstarší právní předchůdce České spořitelny.
Od roku 2000 je Česká spořitelna členem středoevropské finanční skupiny Erste Bank s více než 15 miliony klientů. Orientuje se hlavně na drobnou klientelu, malé a střední firmy a obce a města. Nezastupitelnou roli hraje také ve financování velkých korporací a v poskytování služeb v oblasti finančních trhů. Finanční skupina České spořitelny je počtem 5,3 milionu klientů největší bankou na trhu.
Majoritním akcionářem České spořitelny je výše zmíněná finanční skupina Erste Bank (98%), mezi další akcionáře se řadí i obce a města České republiky, která ovšem mají nulový podíl na hlasovacích právech.
4.4. Citibank
Citibank, již od roku 1890 jedna z největších amerických bank, byla založena v roce 1812 v New Yorku. Do České republiky se dostala v roce 1991, kdy poskytovala bankovní služby hlavně nadnárodním korporacím, velkým českým podnikům a finančním institucím. Od roku 1999 se orientuje i na malé a střední podniky a od roku 2001 nabízí své služby i retailové klientele.
Citibank má u nás stále pověst velmi drahé banky, opak je však pravdou. Záleží ale na tom, do jaké skupiny klientů se klient řadí. Pro velmi bonitní klientelu poskytuje banka služby CitiGold, ty jsou v naprosté většině zcela bez poplatku. Vedení účtu je zdarma pro každého při zůstatku nad 100 000Kč. Jinak všechny ceny jsou velice transparentní, a jak už bylo zmíněno výše, pro bonitní klientelu velice příznivé.
4.5. eBanka
Na českém bankovním trhu se objevila v roce 1998 pod názvem Expandia Banka.
Jejím hlavním rysem bylo internetové bankovnictví, v té době v České republice naprostý unikát. Za první rok svého působení ovšem vytvořila ztrátu 201 mil. korun, takže se není čemu divit, že majoritní akcionář, společnost Expandia, hledal nového
investora. V roce 2000 koupila Expandia Banku Česká pojišťovna, člen skupiny PPF, za účelem doplnění portfolia svých služeb. Expandia Banka se oficiálně přejmenovala na eBanku.
eBanka byla vždy známá svými vysokými cenami, dnes už jsou téměř srovnatelné s konkurencí. Její velkou předností ale i nadále zůstává rychlost a kvalita poskytovaných služeb, neustálý přehled klientů o svých financích nebo také možnost platit online na internetu.
eBanka zažila za dobu své existence velký odliv, ale i příliv klientů. Některé klienty odrazují vysoké ceny, jiné zase láká nabídka služeb. V posledních letech přitáhla banka nové klienty také na levné výběry z bankomatů a vedení účtu zdarma při splnění určitých podmínek.
5. Analýza objemu bankovních poplatků
V následující kapitole se budeme zabývat analýzou objemu poplatků, které bance z poskytování služeb spojených s běžnými účty plynou. Zde opět vyvstává problém zmíněný již v úvodu a to ten, že banky neposkytují informace o tom, kolik vyberou na konkrétních poplatcích. Budeme tedy brát v úvahu položku „čisté poplatky a provize“
vykazovanou ve výkazu zisku a ztráty každou bankou. Tato položka zahrnuje jak poplatky za vedení běžných účtů, tak poplatky z platebního styku, z operací s cennými papíry, z mezinárodních transakcí nebo například z úvěrů. Bohužel takovéto rozdělení poskytuje víceméně jen eBanka, tudíž v následujících tabulkách a grafech bereme v potaz celkovou sumu poplatků a provizí, což nám samozřejmě snižuje jejich vypovídací schopnost.
5.1. Grafická analýza
„Velké banky“ se řídí zásadami IAS/IFRS, na rozdíl od malých bank, které většinou stále své výkazy sestavují podle zásad českého účetnictví. I kvůli tomuto rozdílu uvádíme následující údaje ve dvou částech. V první tabulce a grafu porovnáváme tři velké banky – Komerční banku, Československou obchodní banku a Českou spořitelnu. Ve druhé pak banky menší a to eBanku a Citibank, jejichž údaje jsou uvedeny v tisících, aby byl zřetelný vývoj výnosů z poplatků a provizí v posledních letech i na grafu.
Tabulka 5.1 Čisté příjmy z poplatků a provizí velkých bank v mil. Kč. (zdroj: výroční zprávy bank za rok 2005)
Čisté příjmy z poplatků a provizí
0 1000 2000 3000 4000 5000 6000 7000 8000 9000
1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
rok
mil. Kč KB
ČS ČSOB
Graf 5.1 Čisté příjmy z poplatků a provizí velkých bank v mil. Kč. (zdroj: výroční zprávy bank za rok 2005)
Z předchozího grafu vidíme podobný trend růstu výnosů z poplatků a provizí v posledních čtyřech letech u všech tří bank. Prudký nárůst výše příjmů z poplatků a provizí ČSOB mezi léty 1999 a 2001 byl způsoben jednak její privatizací v roce 1999 a
Čisté příjmy z poplatků a provizí v mil. Kč
rok KB ČSOB ČS
1996 x x x
1997 x 1766 x
1998 4699 1557 3094
1999 4431 1600 4226
2000 4475 4032 5120
2001 5990 5976 6198
2002 6484 5591 6847
2003 7129 6314 7915
2004 7158 6658 8238
2005 7123 7005 8384
jednak také převzetím Investiční a poštovní banky v roce 2000, kdy ČSOB výrazně posílila svou pozici na trhu drobné klientely.
Čisté příjmy z poplatků a provizí v tis. Kč
rok eBanka Citibank
1996 x 75605
1997 -121 71638 1998 4947 157543 1999 33056 190556 2000 90923 236601 2001 158994 416357 2002 296814 428386 2003 489653 481836 2004 643555 493008 2005 800149 584873
Tabulka 5.2 Čisté příjmy z poplatků a provizí „malých“ bank v tis. Kč. (zdroj: výroční zprávy bank za rok 2005)
Čisté příjmy z poplatků a provizí
-100000 0 100000 200000 300000 400000 500000 600000 700000 800000 900000
1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
rok
tisl. Kč
Citibank eBanka
Graf 5.2 Čisté příjmy z poplatků a provizí „malých“ bank v tis. Kč. (zdroj: výroční zprávy bank za rok 2005)
Stejně jako u velkých bank je i zde patrný neustálý růst výše příjmů z poplatků a provizí. Tento trend měl v minulosti velice podobný průběh u obou výše zmíněných bank až do roku 2001. Od té doby rostou příjmy Citibank z poplatků a provizí výrazně pomaleji, než je tomu u eBanky. eBanka i přesto, že nabízí svým klientům například vedení účtů zdarma při splnění daných podmínek, stále více a více zvyšuje své příjmy z poplatků. A zdá se, že si to stále může dovolit.
5.2. Číselná analýza
Nyní přejděme k výpočtu jednoduchých ukazatelů, které nám prozradí více o tom, co znamenají poplatky pro banky. Pokud se podíváme na výši čistých příjmů z poplatků a provizí vzhledem k počtu zaměstnanců zjistíme, že si banky „vydělají“ na poplatcích ročně 700 000Kč až 1 200 000 Kč na jednoho zaměstnance. Nejvyšší i nejnižší hodnoty patří velkým bankám, konkrétně nejnižší číslo České spořitelně, která zaměstnává oproti jiným bankám velké množství lidí a naopak nejvyšší příjmy z poplatků a provizí na jednoho zaměstnance má ČSOB, která má relativně nízký počet zaměstnanců.
Důležitým faktorem, který ovlivňuje výši výnosů z poplatků a provizí je struktura aktiv jednotlivých bank. Je rozdíl, jestli se banka orientuje na retailovou klientelu, nebo jestli její hlavní činností je podpora zahraničního obchodu, jak je tomu u ČSOB. Stejně tak se potom liší struktura poplatků. ČSOB se zaměřuje na jiné produkty, než třeba eBanka, která je vyloženě bankou starající se o drobné klienty, a která je postavena na internetovém bankovnictví. A proto se i výnosy z poplatků a provizí mohou výrazně lišit.
Čisté poplatky a provize / Zaměstnanci
KB: 964131 /1 .
7388 7123000000
zam PZ Kč
PaP = =
ČS: 735051,7 /1 .
11406 8384000000
zam PZ Kč
PaP = =
ČSOB: 1021583 /1 .
6857 7005000000
zam PZ Kč
PaP = =
eBanka: 928247 /1 .
862 800149000
zam PZ Kč
PaP = =
Citibank: 807835,6 /1 . 724
584873000
zam PZ Kč
PaP = =
(Pramen: Výroční zprávy bank za rok 2005 + vlastní výpočty)
Dalším ukazatelem, který si spočítáme, je podíl čistých příjmů z poplatků a provizí na celkových (bereme v úvahu provozní) výnosech bank. Ten se ve většině případů pohybuje kolem 20 – 30%, ovšem i zde najdeme výjimky a to je eBanka, jejíž podíl příjmů z poplatků a provizí na celkových provozních výnosech přesahuje 50%. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že pod pojmem „čisté poplatky a provize“ se skrývají výnosy z poplatků a provizí už očištěné o náklady na poplatky a provize. Z tohoto důvodu opět nebude vypovídací schopnost daného ukazatele taková, jakou bychom si ji přáli.
Čisté poplatky a provize / celkové výnosy – KB ≅ 30,4%
– ČS ≅ 29,1%
– ČSOB ≅ 23,1%
– eBanka ≅ 52,8%
– Citibank ≅ 18,9%
(Pramen: Výroční zprávy bank za rok 2005 + vlastní výpočty)
Pro zajímavost nyní uvádíme zisk jednotlivých bank před zdaněním. V některých médiích se můžeme doslechnout či dočíst, že poplatky tvoří třetinu zisku bank. Toto je ovšem informace velice nepřesná a zkreslující. Kdybychom měli počítat poměr čistých příjmů z poplatků a provizí a čistého zisku po zdanění, došli bychom k procentu mnohem vyššímu (V případě eBanky jde dokonce téměř o 2000%. Nutné je ale zdůraznit, že eBanka byla až do roku 2004 ve ztrátě, tudíž i zisk 10,5 mil. Kč – po zdanění, ačkoli není nijak vysoký, značí pozitivní vývoj.) a ještě bychom se dopustili chyby v tom, že bychom porovnávali sice „čisté poplatky a provize“, které mají slovo čisté v názvu, ale ve skutečnosti jsou to příjmy ještě před zdaněním. Tudíž pro alespoň malý náznak toho, jakou částí se podílí poplatky a provize na zisku bank, použijeme zisk bank před zdaněním.
Zisk před zdaněním
– KB = 11 565 mil. Kč
Čisté poplatky a provize = 7 123 mil. Kč
%
≅62 Z ČPP
– ČS = 12 310 mil. Kč
Čisté poplatky a provize = 8 384 mil. Kč
%
≅68 Z ČPP
– ČSOB = 13 399 mil. Kč
Čisté poplatky a provize = 7 005 mil. Kč
%
≅52 Z ČPP
– eBanka = 41,324 mil. Kč
Čisté poplatky a provize = 800 mil. Kč
%
≅1936 Z
ČPP
– Citibank = 1 318,407 mil. Kč
Čisté poplatky a provize = 585 mil. Kč
%
≅44 Z ČPP
(Pramen: Výroční zprávy bank za rok 2005 + vlastní výpočty)
Po shlédnutí čísel a závěrů uvedených v této kapitole si musíme uvědomit, že vypovídací schopnost je velice malá. Jednak z důvodu použití souhrnné položky
„výnosy z poplatků a provizí“, která zahrnuje nejen poplatky týkající se běžných účtů, ale i poplatky a provize z investičního bankovnictví nebo také ze zahraničního obchodu, a jednak z důvodu již zmíněné různé struktury aktiv bank, různého zaměření bank a tudíž různé struktury vybíraných poplatků.
6. Analýza struktury bankovních poplatků spojených s běžnými účty
Banky působící na českém trhu poskytují nepřeberné množství různých produktů a služeb a z toho se odvíjí také množství poplatků, které si za tyto služby účtují. V této kapitole se pokusíme nejdříve uvést tyto poplatky a dále pak srovnat výše těch nejzákladnějších napříč vybranými bankami.
6.1. Přehled poplatků spojených s běžnými účty a prováděním platebního styku
S každým běžným účtem je spojeno několik základních poplatků, je to jednak poplatek za vedení účtu, jednak za výpisy z účtu – ty mohou být různě časté, podle toho se i liší výše poplatku za ně. Dále je to například poplatek za přímé bankovnictví, které je dnes už součástí převážné většiny běžných účtů, ale platí se třeba i za telefonické zjištění zůstatku na účtu. Blokace peněžních prostředků na účtu nebo například zprostředkování otevření běžného účtu v zahraničí jsou další zpoplatněné služby, které banky v souvislosti s vedením běžných účtů nabízejí. K některým běžným účtům je možné sjednat povolený nezajištěný debet, což je další poplatek, který bude muset klient v případě zájmu o tuto službu zaplatit. S tím souvisí i poplatky za zvýšení limitu sjednaného debetu nebo smluvní pokuta za překročení limitu povoleného debetu.
Nedílnou součástí běžných účtů je provádění platebního styku. I ten je samozřejmě bankami zpoplatněn. Jistě každý dobře zná poplatky za příkazy k úhradě, ať už jednorázové nebo trvalé, poplatky za povolení či příkaz k inkasu, za příchozí platby z jiných bank nebo dokonce ze zahraničí, za vklad či výběr hotovosti na přepážce a stejně tak výběr hotovosti z bankomatu.
Ne každý už je potom zvyklý platit tzv. soukromými šeky. Jejich vystavení a proplácení je další službou, za kterou si banka nechá dobře zaplatit. Stejně tak existuje i poplatek za vystavení šekové knížky, což je vlastně cena tiskopisu. Poplatek je účtován také za vystavení a proplacení depozitní směnky.
Některé poplatky jsou poměrně dobře bankami skryty v celkové ceně služby. Jde například o takzvané poplatky za účetní položku. Ta může být jak na aktivní, tak na
pasivní straně transakce. Dále se ještě rozlišuje mezi tím, jestli byla transakce zadána prostřednictvím přímého bankovnictví – v tomto případě už se k ní většinou žádná částka navíc neúčtuje, nebo zda byla transakce předána na papírovém nosiči. V tomto případě následuje další poplatek, který nemusí být zrovna nejnižší. Jak už jsme uvedli dříve, banky se obzvláště těmito poplatky snaží své klienty přimět k tomu, aby využívali služeb přímého bankovnictví, protože to má pro banku neskrývané výhody. Dalším takovým skrytým poplatkem může být poplatek za zúčtování mezibankovní platby prostřednictvím clearingového centra ČNB, který některé banky účtují samostatně, jiné ho zahrnují do ceny za platbu do jiné banky.
Další skupinou poplatků jsou poplatky za určité změny, nezpůsobené bankou. Jde například o poplatek za změny nastavení limitů (povolený debet, povolení k inkasu, trvalý příkaz k úhradě,…), poplatek za odvolání a změnu jednorázového a nezúčtovaného platebního příkazu, poplatek za oznámení o neprovedeném bezhotovostním příkazu či o poplatek za neuskutečněný hotovostní výběr z rezervovaných prostředků.
Abychom nevynechali žádný důležitý poplatek, zmíníme ještě poplatek za urgentní zpracování platby nebo poplatky za debetní a kreditní karty. I když tyto poplatky sice účtuje banka, výnos z nich náleží společnostem vydávajícím tyto platební karty, nikoliv bance.
6.2. Srovnání výše nejběžnějších poplatků u vybraných bank
V následující tabulce uvádíme přehled nejčastějších bankovních poplatků, které si banky v ČR účtují a porovnáváme jejich výši mezi námi zvolenými bankami. Ceny za jednotlivé služby a operace bereme v úvahu pro soukromou klientelu, tedy fyzické osoby (nepodnikatele) a nebereme v potaz zdarma nabízené služby v rámci jednotlivých produktových balíčků.
služba / banka Komerční
banka ČSOB Česká
spořitelna eBanka Citibank
vedení účtu podle balíčku (36 – 440 Kč)
podle balíčku (30 – 390 Kč)
20 Kč, 0 Kč se službami přímého bankovnictví
(to stojí 25 Kč)
50 Kč
250 Kč (do souhrnného zůstatku 100
000 Kč) měsíční výpis z
účtu 15 Kč 0 Kč 5 Kč 29,70 Kč 0 Kč
příkaz k úhradě přes internet do jiné banky
8 Kč 3 Kč 4 Kč 7,90 Kč 6 Kč
zahraniční příkaz k úhradě přes internet v EU
195 Kč 250 Kč 1%, min. 220 Kč, max.
1500 Kč
1%, min. 200 Kč, max.
1500 Kč
1%, min. 300 Kč, max.
2000 Kč příkaz k inkasu
z jiné banky 7 Kč 6 Kč 7 Kč 7,90 Kč 6 Kč povolení k
inkasu – přímým bankovnictvím
30 Kč 6 Kč 7 Kč 0 Kč 0 Kč
příchozí platba ze zahraničí v rámci EU
0,9%, min.
225, max.
1095 Kč 150 Kč
1%, min. 100 Kč, max 950
Kč
1%, min. 150 Kč, max.
1000 Kč 0 Kč
výběr z bankomatu
vlastní banky 6 Kč 5 Kč 6 Kč 6,90 Kč
15 Kč, první 2 zdarma (při zůstatku nad
100 000 Kč) výběr z
bankomatu cizí
banky 39 Kč 25 Kč 25 Kč + 0,5% 29,90 Kč
15 Kč, první 2 zdarma (při zůstatku nad
100 000 Kč) výběr z
bankomatu v zahraničí
1%, min. 100 Kč
80 Kč + 0,5%
z částky (ČSOB SR 5
Kč)
100 Kč +
0,5% 1,5%, min.
140 Kč 100 Kč + 0,5%
vklad hotovosti 0 Kč (do
500000 Kč) 4 Kč 8 Kč 0 Kč 0 Kč
výběr hotovosti 60 Kč (do
10000 Kč) 30 Kč
23 Kč (do 15000Kč a nad 500 000
Kč + 30 Kč)
30 Kč + 0,15%, max.
1000 Kč
18 Kč (do 2 mil. Kč)
soukromý šek 2 Kč 5 Kč 3 Kč nelze nelze
inkaso šeku 1%, min. 50 Kč, max.
1500 Kč)
1%, min. 150 Kč, max.
3000 Kč)
na účet vedený u ČS – 1%, min. 50 Kč, max 3000
Kč; v hotovosti – 3%, min. 100
Kč, max.
5000 Kč
1% min. 50 Kč, max.
1500 Kč + případné
výlohy ostatních
bank
650 Kč
Tabulka 6.1 Porovnání výše základních poplatků. (zdroj: sazebníky jednotlivých bank k 1.1.2006)
Poplatky za služby, které jsou spojené s převodem peněžních prostředků mezi bankami, se většinou skládají ze tří částí a to z poplatku za danou službu, poplatku za položku a poplatku za clearing. Některé banky ukazují cenu celkovou, jiné uvádějí poplatky odděleně.
eBanka nabízí při splnění podmínek (na účet bude přicházet min. 15 000 Kč měsíčně) vedení účtu zdarma a výběry z bankomatů všech bank pouze 6,90 Kč.
Česká spořitelna zase zvýhodňuje klienty od 65 let věku – mají nižší poplatky za výběr hotovosti, ve všech případech platí 23 Kč (žádných 30 Kč při výběru částky do 15 000 Kč).
7. Srovnání poplatkové politiky v České republice a v zahraničí
„Poplatky za služby se podílejí na zisku českých bank více než třetinou. Oproti bankám v západní Evropě nebo USA totiž české finanční ústavy zpravidla zpoplatňují i základní operace jako výběr z účtu na přepážce nebo příchozí platby.4“
Ve Spojených státech amerických se většinou nezpoplatňuje:
– Vedení účtu
– Výběr z bankomatu vlastní banky – Vystavení šeku
– Internetové bankovnictví – Příkaz k úhradě
– Telefonní bankovnictví
Za přečerpání, nebo úročené účty už se platí, to ale také není pravidlem. Podmínkou jen je, aby měl klient na účtu bankou stanovený zůstatek po celou dobu a aby tam pravidelně posílal stanovenou částku.
V Německu a Rakousku se zase platí jakýsi měsíční paušál a další služby už jsou zdarma. Naprosto česko – slovenskou specialitou jsou poplatky za příchozí platby.
Banky si je nedovolí vybírat ani v Maďarsku a Polsku. Obecně platí, že co se týče srovnatelných zemí, mají všechny relativně nižší poplatky, než Česká republika. Ovšem také úroveň bankovních služeb je v ČR vyšší než v jiných zemích bývalého Východního bloku.
Podle častých prohlášení tuzemských bankéřů žijí zahraniční banky více z úroků a sofistikovaných služeb, které jsou na Západě častěji poptávané. Z vývoje ziskovosti tuzemských bank ale vyplývá, že úrokový zisk se stále více prosazuje také u nás, ačkoli banky takový vývoj do poplatkové politiky nepromítají.
Je všeobecně známo, že zahraniční vlastníci českých bank používají ve svých mateřských zemích jinou cenovou politiku pro své klienty než v ČR. V bankovnictví se stejně jako v jiných službách využívá tzv. segmentace trhu. Když to čeští bankovní klienti „unesou“, proč by jim banka nedala vyšší poplatky, než klientům z mateřské země? Domácí klienti si to nechají líbit, protože prostě nemají na výběr. Český
4 Osobní finance, duben 2006, strana 14
bankovní trh je oligopolní. Snaha o dobrovolné snížení poplatků, ke kterému by měla banky dotlačit konkurence je téměř beznadějná. Proč by banka snižovala ceny svých služeb, když i za stávajících podmínek má dostatek klientů? Proč by se dobrovolně měla připravovat o nemalou část zisku? Jak už vyplývá z předchozích řádků, dokud se nezmění chování především klientů bank, nezmění se ani postoj bank ke klientům.
Český klient by musel začít poptávat sofistikovanější služby bank, aby mohl mít ty nejzákladnější zdarma.
8. Měsíční odhad nákladů na poplatky související s běžným účtem „typického klienta“, fyzické osoby
V poslední době je uskutečňována řada průzkumů mezi bankami, týkajících se poplatkové politiky a transparentnosti vůči klientům. Nelze však řešit poplatkovou politiku jen na obecné úrovni, je třeba znát skupiny klientů, na které se banky orientují a jejich požadavky a nároky. Každý klient banky využívá jiné služby, jinak často a má jiné požadavky na svou banku. Přesto se některé finanční a bankovní servery pokoušejí o definici tzv. „typického bankovního klienta“, který by se měl blížit průměru převážné části uživatelů bankovních produktů. Vycházejí z informací poskytnutých největšími bankami (co do počtu klientů), působícími na českém trhu. Nejedná se ani o průměr prostý, ani vážený. Otázkou je, zda by vhodnější nebyl modus – ovšem odpovídá vůbec rozložení bankovních klientů normálnímu rozdělení? Opět jsme u problému důvěryhodnosti a vypovídací schopnosti takovýchto výpočtů a teorií. Není už výjimkou, že některé banky data o svých klientech neposkytují, protože jsou pro ně důležitými obchodními informacemi a podle toho si je také střeží.
Vezměme si tedy „běžného drobného klienta“ a definujme si, jaké služby a jak často využívá.
Služby využívané "běžným drobným klientem":
• Vedení účtu
• Výpisy 1x měsíčně poštou
• Příchozí platby: 3
• Vklad v hotovosti: 1
• Odchozí platby:
o Trvalý příkaz: 2 (1 zadán na přepážce, 1 elektronicky; 1 do vlastní banky, 1 do cizí)
o Příkaz k úhradě: 3 (1 zadán na přepážce, 2 elektronicky; 1 do vlastní banky, 2 do cizí)
o 2 x ročně změna trvalého příkazu
• Výběry na přepážce: 1
• Výběr z bankomatu: 3 (2 z bankomatu vlastní banky, 1 z cizí)
• Platby u obchodníka: 2
• Platební karta: 1 (elektronická)
• Přímé bankovnictví: 1
Nejen, že se liší jednotliví klienti od sebe navzájem, liší se i klienti jednotlivých bank. Takže ten, kdo by mohl být považován za „typického klienta“ jedné banky, se nemusí ani vzdáleně podobat „typickému klientovi“ banky druhé. To je dáno mimo jiné tím, že se různé banky zaměřují na různý klientský segment – některé se specializují na bohatší klientelu, jiné na širokou veřejnost, některé významně preferují přímé bankovnictví, jiné rozšiřují síť poboček a jsou jistotou pro lidi, kteří nemají důvěru v internet a mobilní telefony. Rozdílnost klientely je dána též poplatkovou politikou.
Banka, která se zaměřuje na majetnější klientelu má často vysoké poplatky za základní služby, které nejsou účtovány klientům, kteří mají dostatečné zůstatky na účtech, vysoké obraty, či jim přicházejí pravidelně vysoké platby. Proto srovnání bankovních poplatků podle „typického“ klienta není zcela přesné a přesvědčivé. Ale i přesto je potřeba nějaká srovnání provést, abychom získali přehled o jakési cenové hladině bank.
Srovnání účtů vhodných pro typického bankovního klienta
Poplatky měsíčně / banka Komerční
banka ČSOB Česká
spořitelna eBanka Citibank
název účtu Ideal konto Osobní
konto plus Výhodný
program Základ
zdarma Citione celkové měsíční náklady na účet 254 Kč 173 Kč 161 Kč 133,4 Kč 106 Kč
vedení účtu 34 Kč 50 Kč 45 Kč 0 Kč 0 Kč
výpis poštou 15 Kč 0 Kč 5 Kč 3,9 Kč 0 Kč
přímé bankovnictví 44 Kč 0 Kč 0 Kč 0 Kč 0 Kč
platební karta 0 Kč 0 Kč 0 Kč 23,3 Kč 0 Kč
příchozí platba (3x) 15 Kč 21 Kč 15 Kč 0 Kč 0 Kč
vklad v hotovosti (1x) 0 Kč 4 Kč 8 Kč 0 Kč 0 Kč
z TP zadaného na pobočce (do vlastní
banky) 4,5 Kč 6 Kč 6 Kč 5,9 Kč 6 Kč
z TP zadaného elektronicky (do cizí
banky) 6,5 Kč 3 Kč 6 Kč 7,9 Kč 6 Kč
příkaz k úhradě – na pobočce do vlastní
banky (1x) 20 Kč 18 Kč 8 Kč 25,9 Kč 49 Kč
Odchozí platby
příkaz k úhradě elektronicky do cizí
banky (2x) 10 Kč 6 Kč 8 Kč 15,8 Kč 12 Kč
na přepážce (1x) 60 Kč 30 Kč 23 Kč 30 Kč 18 Kč vlastní bankomat (2x) 6 Kč 10 Kč 12 Kč 13,8 Kč 0 Kč
výběr
cizí bankomat (1x) 39 Kč 25 Kč 25 Kč 6,9 Kč 15 Kč Tabulka 8.1 Srovnání měsíčních nákladů, které vynaloží „průměrný klient“ v souvislosti s běžným účtem
u své banky. (zdroj: webové stránky a sazebníky jednotlivých bank k 1. 1. 2006)
Klient eBanky musí mít měsíční příjem na účet alespoň 15 000 Kč, jinak platí poplatek za vedení účtu 50 Kč, vedení přímého bankovnictví 59 Kč; výběr na přepážce 30 Kč + 0,15 % z vybírané částky, max. 1000 Kč.
Klient Citibank zase musí splňovat souhrnný zůstatek na všech účtech u Citibank nad 100 000 Kč, aby měl vedení účtu a první dva výběry z bankomatů zdarma. Pokud tyto podmínky nesplní, zaplatí 250 Kč za vedení účtu a po 15Kč za každý výběr z bankomatu.
Česká spořitelna, ač třeba nevědomky, klame své klienty tím, když uvádí cenu 8 Kč za zúčtování platebního příkazu zadaného na pobočce. Tato cena platí ovšem pouze tehdy, vhodíte-li svůj příkaz do sběrného boxu. Podáte-li ho na přepážce, bude vám naúčtováno dalších 45 Kč za zpracování platebního příkazu na přepážce. Výběr
z cizího bankomatu vás přijde nejen na 25 Kč, ale zaplatíte ještě dalších 0,5 % z vybírané částky.
Lze tedy zkonstatovat, že při dané kombinaci poptávaných služeb nejméně klienta zatíží účet u Citibank a na druhém místě pak u eBanky. Obě tyto banky ale vyžadují splnění určitých podmínek, což nám ukazuje, že se zaměřují spíše na bonitnější klientelu v porovnání s ostatními třemi bankami. Ty ovšem zase stanovují ceny za základní služby mnohem výše, než první dvě jmenované.
Na závěr této kapitoly bychom chtěli zdůraznit, že při rozhodování o výběru banky by se klienti neměli řídit pouze výší poplatků. Důležitá je především kvalita služeb a důvěra v bankovní instituci, jíž se klient rozhodne svěřit své peněžní prostředky. Berou se zde v potaz jednak faktory zmíněné již dříve a jednak také ochota a přístup zaměstnanců banky ke svým klientům.
9. Závěr
Na závěr této práce by se zcela jistě hodilo shrnutí. Ačkoli jsme se pokoušeli přijít na to, proč a jak jsou vysoké poplatky u bank působících na našem trhu, došli jsme k závěru, že toto zkoumání ztrácí smysl v podmínkách, které jsou v České republice nastaveny. Jak už bylo několikrát zmíněno, bankovní trh je oligopolním trhem. Není tedy víceméně možné, aby se ceny za bankovní služby snižovaly samy – působením
„neviditelné ruky trhu“. Je pouze na bankách a jejich vlastnících, jak si nastaví svou poplatkovou politiku. Samozřejmě, že klientela zde hraje také svou roli, ale nemůžeme se domnívat, že se v dnešní době lidé hromadně rozhodnou vybrat své vklady u bank, protože jsou nespokojení se službami a s výší poplatků. Běžný účet patří ke každodennímu životu většiny z nás. Platby platebními kartami, převody peněžních prostředků přes kanály přímého bankovnictví, změny nastavení služeb po telefonu, toto a mnohé další jsou služby, bez kterých se již moderní klient neobejde. Jistě, časy se mění, vkladní knížky a fronty na pobočkách bank nebo České pošty na výběr hotovosti už není schopen tolerovat téměř nikdo. Přesto stále ještě určité procento klientů preferuje osobní kontakt s bankou při vyřizování svých požadavků, před moderními formami komunikace a přenosu dat. Proto je pro finanční ústavy stejně tak důležitý osobní a profesionální přístup ke klientům, jako rozvoj nových forem disponování s účty.
V poslední době se diskutuje o důležitosti a významnosti osobního přístupu ke klientům. Banky silně investují do zřizování nových poboček na svých „domovských“
vyspělých trzích. Obrací se tak dřívější trend rušení poboček. Řada bank působících na českém trhu se od loňského roku zaměřuje na další posilování své sítě poboček.
Ukázalo se, že bankomaty a internetové bankovnictví nevyhovuje každému klientovi a každé národní povaze. Nejméně oblíbené je ve Španělsku, takže v této zemi je nejvíce poboček na milion obyvatel. Na vyspělých trzích banky otevírají dokonce více poboček, než kolik jich dříve zrušily5.
V České republice jde například o Komerční banku nebo Volksbank CZ, které začátkem února 2006 oznámily nezávisle na sobě otevření desítek nových poboček, především v dosud málo využívaných periferních zónách, jako jsou např. nákupní zóny
5 FinExpert.cz, Pavel Šedý, 30. 3. 2007
tuzemských super a hypermarketů. Volksbank CZ se snaží rozšiřovat svou síť především v obchodních domech Kaufland.
Banka Počet poboček
Komerční banka 25
GE Money Bank 10
Raiffeisenbank 15
Volksbank 32
Tabulka 9.1 Předpokládaný počet nově otevřených poboček vybraných tuzemských bank v roce 2006.
(Pramen: www.penize.cz)
Do značné míry se tak banky dostávají do paradoxní situace. Před několika lety se snažily převést co nejvyšší počet rutinních operací ze svých zaměstnanců na samotného klienta. A to hlavně prostřednictvím internetu a hlasových služeb. Využily k tomu mimo jiné i bankovní poplatky, které byly diametrálně odlišné v případě podání pokynu k převodu v "papírové" podobě a provedení celé operace ve virtuálním prostředí.
Současná snaha bank budovat další pobočkovou síť je dána snahou maximalizovat prodej finančních produktů, které se nejlépe sjednávají při kontaktu bankovního zaměstnance s klientem.
Dalším krokem směrem ke klientům je prodlužování otevírací doby. Ještě před 2 lety se Česká spořitelna chovala jako státní instituce a dělila svou otevírací dobu na tzv. krátké a dlouhé dny a navíc měla i polední přestávky, kdy nebrala ohledy na klienty, kteří právě v době svých poledních pauz často vyřizovali své bankovní záležitosti. Zrušením polední přestávky a sjednocením otevírací doby na všech pobočkách se Česká spořitelna přesunula více k potřebám svých zákazníků.
Další snahou bank je rozšířit otevírací dobu více do večerních hodin. Některé banky mají již dnes otevřeno třeba do 19 nebo 20 hodin. A Komerční banka dokonce na několika vybraných obchodních místech testuje sobotní provoz.
Jedním z posledních trendů posledních let, který bychom chtěli zmínit je uzavírání aliancí při provozování sítě bankomatů. Udržovat rozsáhlou síť bankomatů je finančně i technicky náročné. Rozšiřování sítě bankomatů provádějí zejména velké banky. Ty menší uzavírají s většími hráči na trhu smlouvy o využívání jejich bankomatů. Budí tak zdání, že mají i ony hustou síť bankomatů. Mezi ČSOB a Volksbank je dohoda, že
klientů Volksbank z jiných bankomatů, než vlastních (2,50 Kč) nebo ČSOB (5 Kč), jsou zpoplatněny ve výši 25 Kč. Obdobnou alianci má i Raiffeisenbank a eBanka6.
V páté kapitole jsme se snažili porovnávat výnosy bank z poplatků mezi sebou a také v čase a počítat různé ukazatele, které by nám umožnili alespoň zdánlivé srovnání několika vybraných finančních ústavů. Nelze jednoznačně říci, jestli to splnilo svůj účel. Banky jsou tak nesrovnatelné, že vypovídací schopnost námi vypočtených čísel, je mizivá. Tak jako nelze sčítat jablka s hruškami, nelze porovnávat výnosy dvou bank, které mají různé zaměření. V naší práci jsme se snažili vybrat banky, které se orientují na retailovou klientelu a poskytují jí podobné služby. Je ovšem velmi podstatný rozdíl v tom, když se eBanka orientuje na retailovou klientelu a když se na ni orientuje ČSOB.
Hlavním předmětem zájmu eBanky je opravdu retail, kdežto hlavní působnost ČSOB spočívá ve financování obchodu. Od této skutečnosti se odvíjí i odlišná struktura aktiv a tudíž odlišný předmět, ze kterého se dají poplatky vybírat. Z toho vyplývá, že samozřejmě i výše vybraných poplatků bude u různých bank různá, přičemž nám to neříká nic o tom, jestli je tato banka „dražší“ nebo „levnější“ než druhá.
Pokud se ale chceme zabývat výnosy z poplatků jednotlivých bank, zajímá nás také jejich zisk. Meziroční změny zisku některých bank nám ukazuje následující tabulka.
Banka 2005 2006
Česká spořitelna 9,130 10,390
ČSOB 8,400 9,500
GE Money Bank 2,729 2,800
HVB Bank 2 730 3,248
ING Bank 1,400 1,630
Komerční banka 9,148 9,120
Tabulka 9.2 Přehled bank, které v roce 2006 překročily 1 mld. Kč zisku (po zdanění) – částky v mld. Kč.
(Pramen: www.penize.cz)
Velké banky v podání České spořitelny a ČSOB zvýšily svůj zisk meziročně o 1,26 mld. Kč respektive o 0,9 mld. Kč u ČSOB. Pro zajímavost stojí zmínit, že zisk ČSOB by byl v minulém roce nižší, kdyby si banka do hospodářského výsledku
6 http://www.penize.cz/zpravy/5055/banky-se-konecne-prizpusobuji-klientum-na-co-se-muzeme-tesit/
nezapočítala 652 mil. Kč za prodej svých nemovitostí. Bez tohoto příjmu by se její zisk propadl za Komerční banku, která obsadila v loňském roce třetí příčku.
Dalším zajímavým ukazatelem je rozdělení příjmů (v procentuálním vyjádření) tuzemských bank. Příjmy bank z bankovních poplatků začínají mít sestupný charakter, i když v řádech desetin procenta. Vše znázorňuje následující tabulka.
2004 2005
Čistý úrokový výnos 57,03 58,8
Zisk z poplatků a provizí 30,27 29,22
Tabulka 9.3 Struktura podílu celkových příjmů bank v %. (Pramen: www.penize.cz)
Šestá a osmá kapitola nám odhalují, za jaké služby si banky v České republice účtují poplatky a jaká je jejich současná výše. Ceny bankovních produktů se mění poměrně často. Povinností banky je, dát to svým klientům včas a přiměřeným způsobem vědět. Většinou se tak děje zveřejněním nových sazebníků, popř. změn ve stávajících sazebnících na internetových stránkách banky. Nikoho už ale nezajímá, že zdaleka ne všichni klienti studují pečlivě internetové stránky své banky, a že někteří nemají k internetu přístup dokonce vůbec.
Nutnost snižovat náklady v bankovnictví není nové téma. Už řadu let klesají čisté úrokové marže. Čisté úrokové marže 70 největších evropských bank za poslední dva roky klesly ze 2 procent na 1,8 procenta. Zpomaluje se růst příjmů z neúrokových poplatků a provizí, jež byly kdysi považovány za nejdůležitější zdroj nahrazující příjmy úrokové. Ukázalo se, že ochota klientů hradit tyto poplatky má své meze. Růstu poplatků zabránila silná konkurence, ale také regulační orgány. V Austrálii státní banka uvalila strop na poplatky spojené s užíváním karet Visa a MasterCard, k regulaci poplatků za kartové obchody se odhodlala také Evropská komise. Ve Velké Británii státní dohled donutil banky zprůhlednit ceník poplatků za vybírání hotovosti z bankomatů a stanovil maximální úroky na úvěry čerpané kreditní kartou7. V České republice je téma bankovních poplatků také na každodenním pořádku. Zabývá se jím jak široká veřejnost, tak Ministerstvo financí, které stále více a častěji projevuje své snahy o regulaci bankovnictví a poplatkové politiky bank obzvlášť. Zatím nedošlo k žádným radikálnějším opatřením ze strany státu, ale je otázkou, jestli by vůbec nějaká legislativní pravidla byla schopna ovlivňovat chování bank tím správným směrem.
Vláda by, už jen kvůli svým voličům, ráda regulovala výši bankovních poplatků, prosazuje zprůhlednění poplatkové politiky, sjednocení názvů bankovních služeb a tak dále. Není to ale proti „zásadám“ tržní ekonomiky? Proč by měla vláda nebo někdo jiný legislativně určovat bankám ceny jejich produktů? Děje se tak snad i v jiné obchodní sféře? Samozřejmě, že ne. Je pouze na bankéřích a také na vývoji poptávky na trhu, jak vysoké ceny za bankovní služby budou klienti bank platit. A také jaké poplatky budou ochotni platit.
Není naším cílem, abychom tuto situaci vyřešili, není to ani v našich silách. Ukáže snad budoucnost, jestli se poplatky v České republice dostanou na úroveň evropských, tedy nižších poplatků za základní služby a operace, a zda se změní chování klientů bank tak, že budou poptávat sofistikovanější služby a tak dají možnost bankám vydělat si jinde, než na těch nejběžnějších, jak tomu doposud v naší zemi je.
Seznam použité literatury a pramenů
– Dvořák, P., Bankovnictví pro bankéře a klienty, Praha, Linde, 2005. ISBN – 80 – 7201 – 515 – X
– Šenkýřová, B. – a kol., Bankovnictví I., Grada Publishing, 1997. ISBN – 80 – 7169 – 464 – 9
– Šenkýřová, B. – a kol., Bankovnictví II., Grada Publishing, 1998. ISBN – 80 – 7169 – 663 – 3
– Česká národní banka, [online], [cit. 2007 – 30 – 01]. Dostupný na
<http://www.cnb.cz/>
– Komerční banka, [online], [cit. 2007 – 23 – 03]. Dostupný na
<http://www.kb.cz/>
– Česká spořitelna, [online], [cit. 2007 – 23 – 03]. Dostupný na
<http://www.csas.cz/>
– eBanka, [online], [cit. 2007 – 23 – 03]. Dostupný na <http://www.ebanka.cz/>
– Citibank, [online], [cit. 2007 – 23 – 03]. Dostupný na
<http://www.citibank.cz/czech/homepage/index.htm>
– Československá obchodní banka, [online], [cit. 2007 – 23 – 03]. Dostupný na
<http://www.csob.cz/>
– Česká bankovní asociace, [online], [cit. 2006 – 25 – 12]. Dostupný na
<http://www.czech-
ba.cz/file.php?id=14&filename=klientsky_kodex_20051216_fin.pdf>
– Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů – Rysková, S.: Bankovní nabídka. Ekonom, č. 1, 5. – 11. 1. 2006, str. 58 – 59.
– Chvátal, D.: Absurdita bankovních poplatků. Osobní finance, říjen 2006, str. 6 – 8.
– Chvátal, D.: Jak ušetřit na bankovních poplatcích. Osobní finance, duben 2006, str. 12 – 14.
– Chvátal, D.: eBanka, draze zaplacená kvalita. Osobní finance, duben 2006, str.
20.
– Chvátal, D.: Citibank, obr z New Yorku. Osobní finance, listopad 2006, str. 16.
– Zámečník, P. – Nacher, P.: Který běžný účet se vyplatí, [online], [cit. 2007 – 24 – 03]. Dostupný na <http://www.bankovnipoplatky.com/pruzkum-vyse-
– Jaký je typický klient banky, [online], [cit. 2007 – 24 – 03]. Dostupný na
<http://www.mesec.cz/aktuality/jaky-je-typicky-klient-banky/>
– Šedý, P.: Banky musí přemýšlet klientsky, chtějí-li přežít., [online], [cit. 2007 – 30 – 03]. Dostupný na < http://www.finexpert.cz/Banky/Banky-musi-
premyslet-klientsky-chteji-li-prezit/sc-29-sr-1-a-18785/default.aspx>
– Janda, J.: Banky se konečně přizpůsobují klientům: na co se můžeme těšit?, [online], [cit. 2007 – 05 – 04]. Dostupný na
<http://www.penize.cz/zpravy/5055/banky-se-konecne-prizpusobuji-klientum- na-co-se-muzeme-tesit/>
