Protiteroristická politika ČR Bakalářská práce

AMBIS vysoká škola, a.s.

Katedra bezpečnosti a práva

Protiteroristická politika ČR

Bakalářská práce

Autor:

Soňa Pindorová

Bezpečnostní management v regionech

Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Šmíd, Ph.D.

Brno 2021

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně VŠ AMBIS a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Ve Strážnici, dne 9. srpna 2021 Soňa Pindorová

Poděkování

Děkuji vedoucímu bakalářské práce Mgr. Tomášovi Šmídovi, Ph.D., za vedení mé práce. Také bych chtěla poděkovat kolegům z Národní centrály proti organizovanému zločinu, ze sekce Terorismus, za zodpovězení otázek týkajících se protiteroristické politiky.

Anotace

Bakalářská práce je zaměřena na protiteroristickou politiku České republiky. V první části je představena protiteroristická politika Evropské unie, Severoatlantické aliance a České republiky doplněna analýzou jejich základních dokumentů týkajících se boje proti terorismu.

V druhé části jsou analyzovány teroristické útoky v Bruselu a okamžitá reakce České republiky na tyto situace. Dále je zde také analyzována operace Fénix Policie ČR proti levicovým extremistům, kteří plánovali teroristické útoky na území ČR. V této části jsou zaznamenány také odpovědi příslušníků PČR z Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV.

Klíčová slova

terorismus, bezpečnost, protiteroristická politika, Evropská unie, Česká republika

Annotation

The bachelor thesis is focused on the counter–terrorism policy of the Czech Republic. The first part presents the counter-terrorism policy of the European Union, the North Atlantic Alliance and the Czech Republic, supplemented by an analysis of their basic documents about fight against terrorism. The second part is aimed on analyse of the terrorist attacks in Brussels and the Czech Republic immediate reaction to these situations. the next part is an analyse of the Police of the Czech Republic operation with code name “Operation Fenix”, which was conducted against left-wing extremists who were planning terrorist attacks on the territory of the Czech Republic. There are also records of answers of the Police of the Czech Republic members from the National Headquarters against organized crime.

Key words

terrorism, safety, counter-terrorism policy, European Union, Czech Republic

6

Obsah

Úvod ... 7

I Teoretická část... 9

1 Pojem terorismus a teroristický kalkul, legislativní zakotvení terorismu ... 10

1.1 Pojem terorismus ... 10

1.2 Teroristický kalkul ... 10

1.3 Terorismus v legislativě ... 11

2 Protiteroristická politika Evropské unie ... 13

3 NATO a jeho boj s terorismem ... 18

3.1 Strategická koncepce NATO ... 19

4 Protiteroristická politika ČR ... 20

5 Audit národní bezpečnosti ... 23

5.1 Terorismus ... 23

5.1.1 Teroristická hrozba z hlediska původce ... 24

5.1.2 Teroristická hrozba z hlediska cíle útoku ... 26

5.1.3 Teroristická hrozba z hlediska nástrojů terorismu... 28

5.2 Odpovědné instituce v rámci bezpečnostního systému ČR ... 30

6 Strategie České republiky pro boj proti terorismu od roku 2013 ... 31

6.1 Pět oblastí Strategie České republiky pro boj proti terorismu ... 32

II Praktická část ... 37

7 Teroristické útoky v Bruselu a reakce České republiky ... 38

7.1 Reakce České republiky na útoky v Bruselu ... 39

7.2 Reakce Městského ředitelství policie Brno ... 40

8 Operace Fénix na území České republiky ... 41

9 Online rozhovor s příslušníky NCOZ SKPV ... 44

9.1 Shrnutí individuálních rozhovorů ... 52

Závěr ... 54

Seznam použité literatury ... 56

Seznam obrázků ... 62

Seznam zkratek ... 63

Přílohy: ... 65

7

Úvod

Terorismus má své kořeny v dávné historii a má mnoho definic. Řada odborníků je přesvědčena, že terorismus má vzbudit v lidech paniku a strach. Jeho dopady si lidé stále dostatečně neuvědomují. Nebezpečí teroristického útoku spočívá zejména ve skutečnosti, že může přijít kdykoliv, kdekoliv a odkudkoliv. V případě použití biologických či chemických zbraní mohou mít tyto ataky devastující následky pro celou společnost.

Terorismus je vnímám jako jedna z nejzávažnějších hrozeb současnosti právě pro svou nevyzpytatelnost a jeho kruté dopady. Podstatným okamžikem v protiteroristické politice napříč celým světem byl teroristický útok ze dne 11. září 2001, jehož cílem bylo Světové obchodní centrum v New Yorku a Pentagon. Tyto útoky měly za následek upevnění mezinárodní spolupráce v boji proti terorismu. Terorismus se neustále vyvíjí a zdokonalují se jak samotné útoky, tak i jejich provedení. Díky neustálému zdokonalování moderních technologií roste přímo úměrně pro celou společnost i reálná hrozba katastrofálních dopadů takových útoků. Boj proti terorismu je v posledních letech prioritou, kdy mnoho států má v případě napadení teroristy, na základě smluvních závazků, přesně ujednané povinnosti vůči ostatním státům.

Bakalářská práce bude rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části si pomocí analýzy, syntézy a literární rešerše představíme relevantní dokumenty a literaturu zejména tuzemských autorů zabývajících se bojem proti terorismu v České republice, ale také dokumenty související s protiteroristickou politikou Evropské unie a Severoatlantické aliance.

Formou literární rešerše také analyzujeme vývoj protiteroristické politiky Evropské unie a Severoatlantické aliance, neboť Česká republika, jako jejich smluvní člen, je povinna se do boje proti terorismu aktivně zapojovat.

Cílem práce bude tedy analyzovat a zhodnotit protiteroristickou politiku ČR v současnosti a v souhrnu problematiku představit laické veřejnosti. Analyzovány budou teroristické útoky v Bruselu a reakce ČR na tyto útoky a dále také operace Fénix zaměřená na levicové extrémisty a jejich přípravy teroristického útoku.

Prostřednictvím kvalitativního výzkumu za pomoci individuálního hloubkového rozhovoru a následné indukce budeme odpovídat na výzkumnou otázku:

- Jaká je připravenost České republiky z pozice bezpečnostních složek na hrozbu teroristického útoku, či na situaci kdy takový útok skutečně nastane?

8

Respondenty jsou čtyři anonymizovaní příslušníci NCOZ SKPV ze sekce Terorismus.

S vybranými respondenty byl z důvodu koronavirových opatření realizován individuální online rozhovor pomocí aplikace TEAMS fy Microsoft office, a to jednotlivě, kdy každému bylo pokládáno 10 totožných předem připravených otázek. Ve zhodnocení byla metoda individuálních rozhovorů doplněna i zúčastněným pozorováním autorky při realizaci bezpečnostního cvičení „AMOK“.

9

I Teoretická část

10

1 Pojem terorismus a teroristický kalkul, legislativní zakotvení terorismu

Na konci 19. století byl terorismus spjat s protistátními aktivitami sociálních demokratů, a to hlavně anarchistů. Počátkem 20. století byl pojem terorismus užíván ve spojení nacionalistických hnutí, především na Balkáně. Ve 21. století je terorismus spojován s formou násilí, jenž má vzbudit v lidech paniku a strach. Násilí teroristů je většinou brutální, nehumánní a devastující. Terorismus nemá za cíl pouze nahánět strach mezi lidmi, ale může být orientován i na politické cíle, kdy útoky vedené na politické představitele, jsou vyvíjeny, aby změnili svůj přístup k vládnutí. Teroristické útoky jsou často spojovány s Islámským státem. Terorismus se v čase vyvíjí a neustále se rozvíjí, může jej páchat jak jedinec nebo větší skupina, která je ve svém jádru strukturovaně organizovaná. Odborníci většinou vnímají terorismus jako odpor etablované moci. „Terorismus jako způsob boje byl používán již ve starověku a značného rozkvětu se dočkal v moderní době. V posledních desetiletích se terorismus stále více globalizuje a jako zásadní hrozba je vnímám prakticky až po 11. září 2001, kdy se stal hlavním tématem vnitrostátní i mezinárodní politiky administrativy USA.“ (Bárta, Kovář, Foltýn, 2015, str. 199)

Název Terorismus je odvozen z latinského slova terror, což znamená strach, zděšení, hrůza, obava nebo ze slovesa terreo, které značí nahánět strach, třást se či strašit.

1.1 Pojem terorismus

Na pojem terorismus existuje nemalý počet definic, které se mohou ve svém významu lišit.

Neexistuje definice, na které by se shodlo více lidí. Miroslav Mareš ve své knize „Terorismus v ČR“ vycházel z definice: „Terorismus je použití agresivního a excesivního násilí (anebo hrozba použitím takového násilí), které je naplánováno s dominantním účelem vyslat vážné zastrašující poselství zřetelně většímu počtu lidí (cílovému publiku) než pouze těm, kteří jsou primárními násilnými akty nebo hrozbami bezprostředně poškozeni.“ (Mareš, 2005, str. 22)

1.2 Teroristický kalkul

Teroristický kalkul, jehož autorem je německý sociolog Peter Waldmann, zmiňuje Mareš ve své knize, kde je kalkul charakterizován strategičností teroristického jednání, kdy toto

11

je rozděleno na jednání pouze násilné a na jednání teroristické. V původní verzi dle Waldmanna sestával model teroristického kalkulu ze tří prvků:

 Z násilného aktu nebo z veřejné hrozby jeho spáchání.

 Je jím zamýšlena silná emocionální reakce: u protivníka pocity strachu a hrůzy, u sympatizantů a příznivců vzniká úleva, škodolibost či vnitřní souhlas.

 Jako důsledek těchto emocí směřují teroristické útoky k určitým reakcím na jednání:

zvláště na ukvapená, panikou diktovaná ochranná a odvetná opatření, ale též na aktivní výpomoc v bojovém úsilí.

Tento trojitý kalkul přisuzuje Waldmann sociálně-revolučním skupinám 70. let. Mareš (2015) ve své knize uvádí skutečnosti, že existují někteří aktéři terorismu, jejichž formy se zaměřují pouze na násilné výhružné poselství. Z tohoto důvodu je navrhován, alespoň dvoustupňový kalkul, jež by měl být atributem terorismu.

1.3 Terorismus v legislativě

Terorismus je řazen do oblasti násilné kriminality. Samotný pojem terorismus není v naší právní legislativě zakotven. V České republice je terorismus upraven v trestním zákoníku, který je účinný od 01. února 2017. Co se týče terorismu, tak zákoník vychází z několika právních dokumentů. Navazuje na Směrnice Evropské unie 2017/541 o boji proti terorismu, která je platná ode dne 20. dubna 2017. Cílem směrnice je přizpůsobit právo Evropské unie boji proti terorismu, vzhledem k jeho neustále se měnícím hrozbám. Jsou zde stanovena pravidla pro definování trestných činů týkajících se terorismu a relevantních sankcí. (Směrnice EU, 2017) Dále je upravena oblast financování a podpory terorismu, kdy se jedná o několik mezinárodních úmluv, kde je ujednaná trestní odpovědnost. Jedná se zejména o Mezinárodní úmluvu o potlačování financování terorismu (sdělení č. 18/2006 Sb. m. s. a Úmluva Rady Evropy o prevenci terorismu, 2005). Další právní úpravou, která nesmí být v rozporu s právním systémem Evropské unie, je Evropská úmluva o ochraně lidských práv a judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Dokumenty a práva musí být rovněž v souladu s Listinou základních práv Evropské unie.

Ve většině zemí Evropy jsou v Ústavních aparátech podobné základy Ústavního práva, které se týkají tedy i Listiny práv a svobod. Nejinak je tomu i v České republice. Tyto obecné zákonitosti nalezneme i v Ústavě ČR. Terorismus jako takový porušuje principy, které jsou

12

obsaženy v Ústavě ČR, útočí tedy na základní pilíře demokracie. V trestním zákoníku jsou trestně právní postihy terorismu uvedeny v § 129, § 311, § 312 a § 367.

§ 129 Organizovaná zločinecká skupina „je společenstvím nejméně tří trestně odpovědných osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti.“ (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník)

V § 311 Teroristický útok, je uvedeno: „Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky, narušit nebo zničit základní politickou, hospodářskou nebo sociální strukturu České republiky nebo mezinárodní organizace, závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo nebo protiprávně přinutit vládu nebo jiný orgán veřejné moci nebo mezinárodní organizaci, aby něco konala, opominula nebo trpěla…“ a v § 312 Teror je napsáno:

„Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení České republiky jiného úmyslně usmrtí, …“

§ 367 Nepřekažení trestného činu. V tomto paragrafu je výčet trestných činů, za které ten,

„kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin...“

(zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník)

V § 311 je klíčovým bodem prokázání úmyslu spáchat tento trestný čin. Na rozdíl od trestného činu teror, který v sobě spojuje dva rozdílné činitele, a to úmysl poškodit ústavní zřízení České republiky a jiného úmyslně usmrtí.

Tyto trestné činy spadají do skupiny zvlášť závažných zločinů s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Tudíž odsouzení ze zvlášť závažného zločinu je limitováno některými procesními možnosti odsouzeného a to např. žádost o podmíněné propuštění po vykonání jedné třetiny uloženého trestu odnětí svobody. U zvlášť závažných zločinů je trestná i pouhá příprava.

(zákon č. 40/2019 Sb., trestní zákoník)

Vzhledem k tomu, že se strategie i metody terorismu neustále vyvíjí, je potřebné věnovat více pozornosti jednak vhodné legislativě, jakožto přijímat i návrhy od skupin zabývajících se terorismem a bojem proti terorismu.

13

2 Protiteroristická politika Evropské unie

Terorismus se na evropském kontinentu objevoval již před integračním procesem, jeho kořeny nalézáme ve všech typech války proti civilistům od starověku, přes francouzské revoluce až po subversivní anarchistický terorismus na přelomu devatenáctého a dvacátého století.

V první polovině 20. století nebyla mezinárodní spolupráce příliš intenzivní. Dříve byly teroristické akce většinou pokládány za politicky motivované zločiny. V 70. letech začal v západní Evropě narůstat ultralevicový terorismus, jehož nejvýznamnějšími představiteli se staly rudé armády v Itálii, Hnutí 2. července a Revoluční buňky/Rudá Zora v SRN a další organizace ve Španělsku a v Řecku. Ultrapravicový terorismus se začal projevovat brutálními akcemi. Teroristé, kteří měli tíhnout k ultralevici, začali spolupracovat s libanonskými a palestinskými skupinami, kterým velmi často pomáhal venezuelský terorista nazýván jako Carlos, vlastním jménem Iljič Ramiréz Sanchez. (Mareš, 2004)

Následné otevření hranic a s tím související volný pohyb osob v zemích Evropského společenství znamenaly i volnost pro teroristy a jiné zločince. Tato skutečnost donutila státy posílit mezinárodní spolupráci v boji proti terorismu a na globální úrovni bylo sjednáno několik úmluv v Organizaci spojených národů. Na území západních států Evropy byla hlavní institucí Rada Evropy, kde byla v roce 1977 sjednána Evropská úmluva o potlačování terorismu.

V rozsahu Evropského společenství byly položeny základy protiteroristické politiky, tyto stály i u zrodu působení v oblasti vnitřní bezpečnosti. (Mareš, 2004)

Na počátku sedmdesátých let se zvýšila bilaterální policejní spolupráce členských zemí Evropského společenství, kdy tyto země byly nespokojeny s činností Interpolu k terorismu.

V prosinci roku 1974 v Paříži při zasedání Evropské rady, se diskutovalo o zintenzivnění spolupráce mezi členskými státy v oblasti vnitra. Následně v prosinci roku 1975 v Římě na zasedání Evropské rady byl odsouhlasen návrh britského ministra zahraničí Jamese Callaghana, na vytvoření pracovní skupiny, která se bude zabývat bojem proti terorismu. Tato skupina dostala název TREVI (Terrorisme, Radicalisme, Extrémisme, Violence Internationale) a působit začala dne 29. června 1976 v Lucembursku, po setkání ministrů spravedlnosti a vnitra všech členských států Evropských společenství a společně si stanovili okruhy činností:

 výměna informací o teroristických činech

 výměna informací o teroristických plánech a aktivitách teroristů, vzájemná podpora v jednotlivých případech

14

 výměna technických informací

 výměna policejních zaměstnanců a zlepšení policejního vzdělávání

 spolupráce při ochraně civilní letecké dopravy

 ochrana jaderných zařízení a transportů, spolupráce v ochraně před katastrofami (Mareš, 2004)

V čele skupiny stáli ministři vnitra a spravedlnosti členských zemí, tito se do roku 1985 scházeli jednou ročně a následně dvakrát do roka. Dalšími pracovníky skupiny byli odpovědní ministerští úředníci, kteří fungovali i jako dozorový orgán nad pracovními skupinami.

Nejdříve vznikly ve skupině TREVI dvě pracovní skupiny až následně se rozšířila na čtyři specializované skupiny, kdy skupina TREVI I se zabývala bojem s terorismem, ve skupině TREVI II se řešily policejní otázky, vzdělávání policistů a jejich vybavení, TREVI III byla zřízena pro boj s organizovaným zločinem a TREVI IV vznikla v roce 1989, vznikla pro opatření na hranicích, v pozdějších letech byla v této skupině zřízena Evropská protidrogová jednotka a Europol. (Mareš, 2004)

I když se na skupině podílely členské státy, nebyla TREVI orgánem Evropského společenství, neměla formální charakter, nebyla nad ní vykonávána žádná kontrola ze strany Evropského parlamentu, ani z ostatních parlamentů členských států. Nebyl zde zakotven žádný prvek vnitřní bezpečnosti Evropského společenství. Vnitřní bezpečnost ve skutečnosti vznikla díky schengenské spolupráci a Maastrichtské smlouvě, která vznikla v roce 1993 a následně byla zahrnuta v Amsterodamské smlouvě.

V rámci Evropského společenství se stala protiteroristická politika součástí širší politiky vnitřní bezpečnosti a v pozdější době i vnější bezpečnosti Evropské unie. Ultrapravicový terorismus byl velmi silný, ale omezoval se pouze na rasisticky zaměřené menšiny. Evropskou bezpečnost začaly od poloviny 90. let ohrožovat skupiny militantních islamistů, které většinou vznikaly mimo území Evropské unie. Postupně se regionální islamistické skupiny včlenily do volné sítě Al-Kajda, která představovala ve 21. století největší teroristickou hrozbu, kterou následně potvrdila svými útoky na USA 11. září 2001 a také se přihlásila k atentátům v Madridu z 11. března 2004. Boj proti Al-Kajdě se odehrává jak v rámci EU, tak i mimo její území, a to hlavně při potlačování terorismu v zemích, kde se mu dostává podpory a má zde i své základny, respektive kde má finanční opory a kde získává zbraně pro svou činnost. (Mareš, 2004)

15

Je důležité, aby protiteroristická politika byla vymezena v základních smlouvách. Smlouva o Evropské unii neboli Maastrichtská smlouva je dokument, který posiluje významně evropské sjednocení a federaci. Smlouva byla podepsána v Maastrichtu 7. února 1992 a v platnost vstoupila 1. listopadu 1993. Smlouva je strukturována do tzv. tří pilířů EU.

Obrázek 1: Maastrichtská smlouva Zdroj:spolved.web2001.cz, 2021

I. pilíř – představuje jednotný vnitřní trh, hospodářskou a měnovou unii II. pilíř – zde byla zahrnuta společná zahraniční a bezpečnostní politika III. pilíř – zahrnuje policejní a justiční spolupráce v bezpečnostní oblasti

V roce 1985 se rozvíjela spolupráce i tzv. Schengenského systému, která byla uvedena v Amsterodamské smlouvě a začleněna do Smluv Evropské unie. Tato smlouva byla podepsána v roce 1997 a vstoupila v platnost v roce 2001 a převedla oblast civilní justiční spolupráce a azylovou politiku do prvního pilíře EU, kde jsou zahrnuta opatření civilní ochrany a zároveň i ochrana při teroristických útocích. Ve třetím pilíři je uveden postup zemí EU v oblasti policejní a justiční spolupráce ve věcech trestních a potírání xenofobie a rasismu. Následovala Smlouva z Nice (Niceská smlouva), která byla podepsána v roce 2001, v platnost vstoupila 1. února 2003 a byla přínosem k zavedení Eurojustu. V roce 2003 byl přijat návrh evropské ústavy, kde se předpokládalo sloučení všech tří pilířů. (Mareš, 2004)

16

Smlouva o Evropské unii definuje v hlavě VI možnosti společného postupu, kterého může být využito i v boji proti terorismu.

Evropská rada je vrcholným orgánem Evropské unie, členové rady jsou hlavy států nebo předsedové vlád členských zemí. Po teroristických útocích v Madridu byla zřízena funkce protiteroristického koordinátora. (Blahušiak, 2021)

Europol

Evropský policejní úřad (Europol) je specializované zařízení, které se účastní v boji proti terorismu. O vzniku Europolu bylo rozhodnuto Maastrichtskou smlouvou a svou činnost zahájil 1. května 1999. Své sídlo má v Haagu. Cílem Europolu je předcházet terorismu a nedovolenému obchodu s drogami, ale i jiným druhům trestné činnosti na mezinárodní úrovni. Aktivity Europolu jsou založeny na policejních možnostech a musí být doplněny o přímou koordinaci s justičními orgány. (Pikna, 2006) Europol zajišťuje informace a jejich výměnu mezi členskými státy, následně je analyzuje a eviduje. Europol je odpovědný za svou činnost Radě EU.

„Výsledky analýz Europolu mohou hrát významnou roli, zejména při zahájení vyšetřování a při zřizování společných vyšetřovacích týmů, a to podle Smlouvy o EU, rozhodnutí o Eurojustu, Úmluvy EU o vzájemné pomoci z roku 2000 a rovněž na základě národní legislativy všech členských států Evropské unie. Přímé zapojení Europolu a Eurojustu do vyšetřovacích skupin se opírá o článek 13 odst. 12 Úmluvy EU o právní pomoci z roku 2000. Dohoda je schvalována Radou EU.“ (Pikna, 2006, str. 242)

Úkolem Europolu je společně s Eurojustem hrát klíčovou úlohu v boji proti závažné mezinárodní organizované trestné činnosti a rovněž i proti terorismu tím, že po urychlení ratifikace nezbytných právních nástrojů budou členské státy poskytovat Europolu včas všechny potřebné informace. V rámci Europolu existuje monitoring a vyhodnocování analytických souborů, které se vztahují do oblasti boje proti financování terorismu. (Pikna, 2006)

Eurojust

Dalším orgánem v boji proti terorismu je Evropská jednotka pro soudní spolupráci (Eurojust).

Je součástí Niceské smlouvy a byla založena dne 28. února 2002 rozhodnutím Rady EU za účelem posílení v boji proti závažné trestné činnosti.

Evropský úřad pro potírání podvodných jednání (Organisation de la LutteAntifraud – OLAF) je orgánem ES v oblasti vnitřní bezpečnosti a je schopen se zapojit do protiteroristické politiky.

Byl zřízen rozhodnutím Evropské komise s účinností od 1. června 1999. Hlavní úlohou je provádění správního vyšetřování.

17

Po útocích v USA 11. září 2001 podnikla Evropská unie v boji proti terorismu závažná rozhodnutí, v níž se promítla problematika vnitřní i vnější bezpečnosti. Dne 21. září 2001 schválila Evropská rada „Akční plán boje proti terorismu“, v němž vyjádřila podporu Spojeným státům americkým a prohlásila připravenost spolupracovat s USA na potrestání podezřelých z útoků. Rezoluce Rady bezpečnosti 1368 vyzvala k vytvoření celosvětového sdružení proti terorismu pod vedením Spojených národů, ve které měly být společně USA a kandidátské země EU, Ruská federace a arabští a muslimští partneři, kteří spolupracují s USA a EU, jakožto i další země, které jsou připraveny bránit sdílené hodnoty.

„V akčním plánu se důležitými oblastmi v boji proti terorismu staly:

 posílení policejní a justiční spolupráce (mj. zavedení evropského zatykače a přijetí jednotné definice terorismu, vypracování společného seznamu teroristických organizací, posílení Europolu v boji proti terorismu, ustanovení speciálního týmu, který bude úzce spolupracovat s protějšky v USA,

 vytváření mezinárodních právních nástrojů (rychlá implementace všech smluv o boji proti terorismu a podpora vzniku obecné smlouvy OSN proti mezinárodnímu terorismu,

 ukončení financování terorismu,

 posílení letové bezpečnosti,

 koordinace světových akcí EU (zahrnutí boje proti terorismu do společné zahraniční a bezpečnostní politiky).“ (Mareš, 2005, str. 32)

Po Amsterodamské smlouvě následovala Lisabonská smlouva, která stanovuje, že pokud by některý členský stát byl cílem teroristického útoku, bude Evropská unie a ostatní členské země jednat soudržně. Společně tak mohou přispívat k boji proti terorismu a podporovat třetí země v boji proti terorismu na jejich území.

18

3 NATO a jeho boj s terorismem

Severoatlantická aliance je euroatlantický mezinárodní vojenský pakt, který byl založen 4. dubna 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy. Aliance má sídlo v Bruselu. Zakládajícími členy byly – Nizozemí, Lucembursko, Portugalsko, Itálie, Norsko, Dánsko, Kanada, USA, Francie, Belgie a Island. V roce 1966 opustila alianci Francie, neboť si chtěla udržet vojenskou nezávislost na Spojených státech, zpět se vrátila v roce 2009. (Koudelka, 2016) Tímto podpisem byl stvrzen bezpečnostní systém, který je založen na spolupráci těchto zemí. Aliance je mezivládní organizací, jejíž jednotlivé členské státy si takto zachovávají svou svrchovanost a nezávislost.

NATO ztělesňuje transatlantické spojení, ve kterém je bezpečnost Severní Ameriky trvale spojena s bezpečností Evropy. Jsou vytvořeny příznivé podmínky pro větší spolupráci mezi členy NATO, ale také mezi členy Aliance a ostatními státy. (Ministerstvo obrany ČR, 2021) Bezpečnostní politiku udržuje Aliance prostředky, které zahrnují udržování dostatečné vojenské síly k zabránění válce a zajištění účinné obrany, celkovou schopnost zvládat krize ohrožující bezpečnost jejich členů.

Významným bodem, kdy se zapojila Severoatlantická aliance do boje proti terorismu, byly teroristické útoky z 11. září 2001, kdy se teroristé zmocnily dvou letadel, s kterými zamířily na významná místa v USA. V té době Aliance aktivovala pravidlo kolektivní obrany a udala rozhodnutí, podle kterého násilný vojenský vpád již není nutnou podmínkou k použití článku 5 Washingtonské smlouvy, podle kterých je ozbrojený útok na jednoho nebo více spojenců považován za útok na všechny spojence. Jedním z hlavních úkolů Aliance je schopnost udržet bezpečnostní prostředí v euro-atlantickém prostoru.

Terorismus se stal pro Alianci prvotním tématem, neboť představuje přímé nebezpečí pro obyvatele všech členských zemí. Za tento boj a ochranu svých obyvatel a kritické infrastruktury jsou prvotně odpovědné členské státy, úloha NATO je být jejich oporou. Schopnost Aliance spočívá ve spolupráci členských a partnerských zemí.

Aliance je instituce, která je schopna provádět škálu vojenských operací a misí. NATO se zapojila do několika protiteroristických operací, kdy bezprostředně po útocích 11. září 2001 vyslala letadla k hlídání vzdušného prostoru. Následovala operace „Active Endeavour“, kde bylo cílem monitorování východního pobřeží Středozemního moře. NATO se rovněž zapojuje do mezinárodního boje proti Islámskému státu.

19

Mimo těchto misí a operací se Aliance zapojuje i do jiných činností, jako např. vojenské cvičení, obranné reformy nebo humanitární pomoc. Jsou prosazovány demokratické hodnoty.

Velmi důležitá je spolupráce s Evropskou unií, neboť obě organizace jsou vzájemně propojeny zapojením řady svých členských států, které mají jeden systém obranných složek, které jsou zainteresované k oběma organizacím.

Jak již bylo řečeno, Aliance nestačí na zajištění bezpečnosti obyvatel sama, musí spolupracovat s partnery. Je třeba se zaměřit jak na důvody, tak i na terorismus.

3.1 Strategická koncepce NATO

Strategický koncept NATO je vrcholnou politickou strategií, která interpretuje základní dokument Aliance Washingtonskou smlouvou. Strategie koncepce se rovněž stala dokumentem, jehož významnou funkcí je i komunikace s širší veřejností vně i uvnitř členských států. Zpráva koncepce shrnuje známé hrozby vyplývající ze současného mezinárodního bezpečnostního prostředí, které je silně formováno fenoménem pokračující globalizace. Mezi uvedené hrozby patří mimo jiné i ambice mezinárodních teroristických skupin, proliferace zbraní hromadného ničení a přetrvávající regionální, nacionální, etnické a náboženské konflikty. (Zetocha, 2010)

20

4 Protiteroristická politika ČR

V České republice je boj proti terorismu jednou z hlavních předností bezpečnostní politiky státu. Česká republika jako samostatný stát se po dobu své existence nestala středem žádné aktivity, která by byla označována jako teroristický útok. (Balabán, 2007)

Protiteroristická snaha České republiky je úzce spojena s úsilím na úrovni Evropské unie a NATO. Vychází z unijních dokumentů, jako Evropská protiteroristická strategie a s ní spojený Akční plán Evropské unie pro boj proti terorismu, Sankční seznamy EU, Strategie boje proti radikalizaci a rekrutování a Akční plán Evropské unie pro boj s radikalizací a rekrutováním, Akční plán na posílení bezpečnosti výbušnin, Akční plán k tématu chemických, biologických, radiologických látek a nukleárních materiálů. (Strategie ČR pro boj proti terorismu, 2013) Česká republika se aktivně zapojuje do boje proti terorismu jak na národní úrovni, tak i na nadnárodní úrovni, a to především v oblasti mezinárodních organizací, včetně sjednávání a provádění protiteroristických úmluv.

Česká republika se aktivně mezinárodně zapojuje do boje proti terorismu, a to prostřednictvím zahraničních projektů, které jsou zaměřeny na předcházení a vytěsňování terorismu, zejména ve vojenské a humanitární účasti. Současně je hledán prostor, který by zajišťoval účast České republiky k činnostem, které jsou prováděny ve snaze posílit protiteroristické instrumenty třetích států. (Balabán, 2007)

Stupně ohrožení terorismem

Vláda dne 25. ledna 2016 schválila systém vyhlašování stupňů ohrožení terorismem, který se osvědčil i v ostatních zemích. Systém rozlišuje čtyři stupně ohrožení 0 až 3 a měly by být vyhlašovány vládou na návrh Společné zpravodajské skupiny.

Obecná charakteristika čtyř stupňů ohrožení:

Stupeň 0 – ideální stav, nemá grafické znázornění a není samostatně vyhlašován, Stupeň 1 – zvýšená bdělost,

Stupeň 2 – blíže neurčené riziko, které je nasměrováno vůči ČR, Stupeň 3 – vysoká míra jistoty, že se něco stane.

21

První, druhý a třetí stupeň se označují, jako zvýšené stupně ohrožení terorismem, které jsou rozlišeny pomocí vizuálního zobrazení v podobě černě lemovaných trojúhelníků.

(Ministerstvo vnitra ČR, 2016)

Obrázek 2: Stupně ohrožení terorismem v ČR Zdroj: mvcr.cz, 2016

RAN

Neméně důležitou organizací, která spojuje Evropské národy v boji proti terorismu, je RAN (Radicalization Awareness Network). Tato skupina byla zřízena Evropskou komisí v roce 2011 a je zaměřena na předcházení radikalizace terorismu a násilného extremismu. RAN spolupracuje s odborníky ze všech zemí Evropy, kdy tito komunikují každodenně s lidmi, kteří již byli radikalizováni, nebo doposud tíhnou k radikalizaci. Do této skupiny je zapojena i Česká republika, jakožto členský stát Evropské unie. Pracovní skupina, která byla zřízena Ministerstvem vnitra, pod názvem Odbor bezpečnostní politiky MV ČR, ustanovuje proces součinnosti, kde by měla fungovat formálně určená koordinační organizace. Tento orgán slučuje nejen obory, které vykazují znaky radikalizace dle zákona v této působnosti, ale také akademickou obec a neziskový sektor. „V dnešní době spojuje představitele Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva vnitra, Policejní akademii ČR, Policii České republiky, Vězeňskou službu České republiky, Probační a mediační službu České republiky, zástupce Masarykovy univerzity v Brně a neziskovou organizaci In lustitia.“ (Danics, 2019, str. 139) Tito představitelé se sešli na pracovní schůzce, kde byla připravena a zpracována zpráva CZ RAN. Tato zpráva mapuje situaci ohledně radikalizace v České republice, vytvářejí se zde projekty a programy, které se věnují radikalizaci, ať už ve státní správě či neziskové sféry.

Zjištěné informace se vyhodnocují a následně se z výsledků zpracovávají doporučení dalších postupů, které by měly vést ke zkvalitnění ochranných činností. Problematika radikalizace je prozatím médii omezována pouze na teroristickou hrozbu, kdy tato následně zužuje prostor k předcházení jednotlivých teroristických útoků. (Danics, 2019)

22

Jedním ze zásadních bodů Zprávy CZ RAN jsou získané informace z jedinečného programu s názvem „Systém analytické identifikace a radikalizace osob – SAIRO“, který byl uskutečněn v českých věznicích v roce 2017, kde byly monitorovány a následně vyhodnoceny poznatky od osob, které tíhnou k radikalizaci. Výsledkem je zjištění, že v České republice netvoří největší problém islámská radikalizace, ale hlavním problémem je pravicová radikalizace, která vlivem migrace a strachu o vlastní bezpečí a společenské jistoty zvyšuje xenofobní názory.

(Procházka, 2019)

23

5 Audit národní bezpečnosti

Audit národní bezpečnosti je materiál, který byl zpracován na základě zadání tehdejšího předsedy vlády Bohuslava Sobotky, kdy jeho koordinátorem byl bývalý ministr vnitra Milan Chovanec. Audit byl prezentován 01. prosince 2016 a je v gesci Ministerstva vnitra. Cílem auditu bylo poukázat, zda je Česká republika, jako samostatná země, schopna rozpoznat bezpečnostní hrozby, přijmout jejich preventivní opatření a zda je schopna reagovat na krizi, pokud nějaká nastane.

V materiálu je obsaženo 10 okruhů hrozeb:

 Terorismus

 Extremismus

 Organizovaný zločin

 Působení cizí moci

 Bezpečnostní aspekty migrace

 Přírodní hrozby

 Antropogenní hrozby

 Hrozby v kyberprostoru

 Energetická, surovinová a průmyslová bezpečnost

 Hybridní hrozby a jejich vliv na bezpečnost občanů ČR

Audit je určen i pro veřejnost, která by měla vědět, jakým bezpečnostním hrozbám Česká republika čelí. Ovšem nejsou zde obsaženy detailní informace z důvodu taktiky, aby tyto informace nebyly poskytnuty eventuálnímu útočníkovi. V práci bude uvedeno pouze první téma, které se zaměřuje na terorismus.

5.1 Terorismus

První bezpečnostní hrozbou auditu je terorismus, který je v dnešní době označován za největší globální hrozbu. Terorismem je označováno takové jednání, které je motivováno politicky, nábožensky nebo jinak ideologicky a je při něm užito násilí nebo pohrůžkou násilí. Střední Evropa oproti Evropě západní není radikálním islamismem až tak ohrožena, a to hlavně

24

z důvodu historického a demografického hlediska. Z toho lze předpokládat, že v České republice je pravděpodobnost teroristického útoku malá. I přesto musí Česká republika připravena čelit těmto bezpečnostním hrozbám a předcházet teroristickým útokům nejen na území státu, ale i za jeho hranicemi, omezit možné následky těchto útoků a upevňovat celistvost bezpečnostního prostředí v Evropě i ve světě. „Vnější bezpečnostní rizika nespočívají v přímém ohrožení republiky, ale zprostředkovaně se projevuje vliv politických střetů, teroristických útoků a vojenských konfliktů z oblasti Východu i ze Západu (zejména zprostředkovaně přes naše členství v NATO).“ (Pospíšil, Schelle, 2002, str. 153)

Teroristickou hrozbu lze rozčlenit do tří oblastí:

 z hlediska jeho původce

 z hlediska cíle útoku

 z hlediska nástrojů terorismu

5.1.1 Teroristická hrozba z hlediska původce

Hrozba z hlediska původce je rozčleněna do čtyř skupin, kdy v první je uveden islámský terorismus. Tato hrozba je vyhodnocena dle závažnosti pro Českou republiku jako nízká, ne však nulová. V ČR je muslimská část obyvatelstva méně početná, oproti západní či severní Evropě, a není zde zaznamenána žádná radikálnější aktivita, která by směřovala k terorismu.

Vzhledem k tomu, že je Česká republika složkou euroatlantické aliance i globálního sdružení proti tzv. islámskému státu, lze tedy předpokládat, že potenciálním cílem teroristického útoku může být i naše republika. Ze strany mezinárodní teroristické organizace je útok na ČR sice nízký, ale může být proveden například malými skupinami či radikálními jednotlivci, kdy tito se můžou pokusit o násilné akce i bez jakýchkoli vazeb na větší teroristické skupiny.

(Audit národní bezpečnosti, 2016)

Druhá ze čtyř hrozeb ze strany původce je politický extremismus a ostatní teroristické skupiny. Pro Českou republiku je tato hrozba vyhodnocena jako nízká. Pokud srovnáme islámský radikalismus, se kterým nemá ČR až takovou zkušenost a levicový či pravicový extremismus, se kterým má naše země naopak dlouholeté zkušenosti. Tato problematika je blíže zakomponovaná v kapitole Extremismus. Zde bude zmíněna jen jako možné teroristické útoky, které jsou ovlivňovány radikálním politickým myšlením. V České republice existuje mnoho skupin, které jsou považovány za extremistické, přičemž některé z nich mají vazby i mimo

25

území ČR. Příslušníci těchto skupin se často dopouští trestné činnosti, v ojedinělých případech i s násilným podtextem. „Přes vyšší četnost výskytu tohoto fenoménu ve srovnání s islámským radikalismem lze konstatovat, že riziko spáchání teroristického útoku členy pravicového nebo levicového extremismu skupin není vyšší, než je tomu u islámských radikálů.“ (Audit národní bezpečnosti, 2016, str. 12) Je to zdůvodněno tím, že aktivity těchto extremistů jsou sledovány bezpečnostními složkami a je tedy nízká pravděpodobnost, že zavedou do své snahy o změny systému, teroristické metody. Nelze vyloučit radikalizaci malých skupin či jednotlivců, kteří se mohou pokusit a násilné útoky i bez jakýchkoli vazeb na teroristické skupiny.

Teroristé jednající samostatně (tzv. osamělí vlci) jsou uvedeni v Auditu jako třetí hrozba z hlediska původce, kdy toto riziko je vyhodnoceno jako střední. V České republice došlo v poslední době nejméně ke třem útokům ze strany, kdy útočníci jednali samostatně, a následky byly tragické. Jeden z těchto útoků se odehrál v listopadu roku 2011 v areálu letecké továrny v Kunovicích, kdy po střelbě zemřeli tři muži společně s pachatelem a jedna žena byla lehce zraněna. Jako další z útoků je popsána střelba z února roku 2015, která se odehrála v restauraci Družba v Uherském Brodě, při níž zemřelo osm lidí. Při útoku zemřel i střelec.

Z dostupných informací se v pravém slova smyslu nejednalo o teroristický útok, ale modus operandi se nelišil například od útoku v redakci časopisu Charlie Hebdo, k němuž se následně přihlásili teroristé. Třetím útokem byla střelba ve Fakultní nemocnici Ostrava v prosinci roku 2019, kdy muž s nelegálně drženou zbraní zastřelil sedm lidí. Při tomto útoku zemřeli čtyři lidé ihned a další tři osoby podlehly zraněním následně. (Sejková, 2019) Při útocích, kdy je pachatelem psychicky narušený jedinec, může být průběh i dopad totožný, jako útoky teroristů.

Na základě zjištěných skutečností lze předpokládat teroristický útok na našem území spáchaný jednotlivcem či malou skupinou, která může být motivována teroristickou organizací. Může jít o osobu, která inklinuje k islámskému terorismu, ale může jít i osobu, která je motivována jinou ideologií. Jako příklad můžeme uvést útok v Norsku, jehož pachatelem byl Anderse Breivik. Tento útok patří mezi nejkrvavější událost posledních let. Breivik se hlásil k pravicovému extremismu, islám odmítal. Na druhou stranu radikalismu mohou podlehnout lidé i prostřednictvím internetu, kde může být terorismus snadno propagován. Proto je jednou z priorit také boj proti šíření radikálních forem na sociálních sítích a internetu. (Audit národní bezpečnosti, 2016)

Těmto druhům útoků lze těžko předem zabránit, proto je důležitá prevence radikalizace a připravenost a schopnost Policie ČR k okamžité reakci na tyto události. Cílem je zaměřit

26

se na potencionální cíle ohrožené takovými útoky a následně ke zmírnění následků takových incidentů. Policie ČR společně se složkami IZS pravidelně nacvičují taktické cvičení „AMOK“, jehož cílem je vzájemná koordinace a spolupráce při postupu proti aktivnímu střelci.

Čtvrtou hrozbou z hlediska původce, která je uvedena v Auditu národní bezpečnosti, jsou zahraniční bojovníci, zhodnocení relevance hrozby pro Českou republiku je střední.

Zahraniční bojovníci jsou ti cizinci, kteří jsou zapojeni v různých ozbrojených konfliktech.

V poslední době je tento fenomén uváděn především v souvislosti s ozbrojenými akcemi v Sýrii a Iráku. Zde jsou především zapojeny skupiny, které mají velkou zahraniční subvenci. Islámský stát nebo fronta al-Nursa verbují nové členy, kteří jsou jim aktivně nakloněny, do střetů na straně teroristů. Verbování zahraničních bojovníků se rozvíjí i v členských státech Evropské unie, kdy tito odešli bojovat do konfliktních území. Během pobytu v těchto zónách získávají zkušenosti v boji a vysokým rizikem je i jejich vynucené přijetí ideologie. Tyto osoby se můžou poté pokusit o samotnou realizaci teroristických útoků na země Evropské unie. (Audit národní bezpečnosti, 2016)

5.1.2 Teroristická hrozba z hlediska cíle útoku

Další podkategorií, která se v auditu vztahuje k terorismu, je teroristická hrozba z hlediska cíle útoku, a tyto dále členíme na útoky na kritickou infrastrukturu, na měkké cíle, na zvlášť ohrožené objekty a osoby a na ohrožení českých občanů či objektů v zahraničí.

Útok na kritickou infrastrukturu

Tato hrozba je dle auditu vyhodnocena dle možnosti útoku na Českou republiku jako střední.

V naší zemi je ochrana kritické infrastruktury jedním ze základních úkolů v oblasti bezpečnosti státu, proto je i náležitě zákonně ukotvena. Teroristické útoky se přímo nezaměřují na kritickou infrastrukturu, tato je spíše až na druhém místě, a to i za předpokladu, že jejím zničením či narušením můžou být způsobeny velké škody na majetku, či ohroženy životy a zdraví mnoha lidí. Příčinou je, že terorismus je spíše zaměřen na emoce lidí, zejména na psychologické dopady z provedeného útoku než na objekty či budovy. Teroristé svými útoky vyvolávají v lidech strach a paniku, což je jejich primárním cílem. Ve skutečnosti může například rozsáhlý výpadek elektrické energie způsobit daleko větší škody než třeba výbuch v metru, či útok šíleného střelce na ulici. Lidé budou, ale daleko více pociťovat duševní újmu z výbuchu nebo ze střelby než z výpadku elektrického proudu. (Audit národní bezpečnosti, 2016)

27

Útoky na kritickou infrastrukturu představují možnost, jak s nízkými náklady na provedení útoku můžou mít za následek škody velkého rozsahu. Rizikem je zapojení se k útoku tzv. insiderů – zaměstnanců, kteří pracují nebo pracovali v kritické infrastruktuře. Nejenom z tohoto důvodu je důležité nepodceňovat ochranu kritické infrastruktury a musí být vnímána jako jedna z priorit boje proti terorismu.

Útok na měkké cíle

Relevance vyhodnocení hrozby pro Českou republiku je střední.

Měkké cíle nejsou terminologicky nikde definovány, v zásadě je pro toto označení používáno místo s vysokou koncentrací osob, kde je nízká úroveň bezpečnosti proti násilnému útoku. Tyto objekty jsou často vybírány jako cíl těchto útoků. K příkladům tzv. měkkých cílů patří školská zařízení, nemocnice, obchodní centra, hotel, sportovní a kulturní akce, náboženské objekty a místa bohoslužeb, dopravní prostředky a ty instituce, které nejsou nijak více chráněné a jsou tedy pro teroristy ideálním cílem. Záměrem těchto útoků je zranit náhodně co nejvíce přítomných osob. (Audit národní bezpečnosti, 2016)

Opomenout nelze ani cíle jako jsou zahraniční mise, které vykonávají příslušníci Armády České republiky, na leteckou dopravu a letiště.

Je vysoce pravděpodobné, že se teroristé na tyto cíle úmyslně zaměřují, a to jak v Evropě, tak i mimo ni. Příkladem je útok na maraton v Bostonu, útoky v kavárnách v Paříži a v koncertní hale, útoky v nairobském nákupním centru atd. Tyto útoky zanechávají děsivé následky na lidské psychice. Většinou se takové útoky dají provést s minimálními náklady.

Mezi nejčastější variantou útoku je sebevražedný útok aktivních členů teroristických organizací na místech veřejně přístupných, kdy jsou využívány ruční zbraně, kdy tento způsob útoku je z hlediska počtu obětí účinnější než výbušniny, které se využívaly dříve. V současnosti jsou četnější útoky více pachatelů na více místech najednou. „V současné době tvoří civilisté 90 % všech obětí, v mnohých případech lze dokázat, že se jedná o cílené jednání aktérů konfliktů.“

(Bárta, Kovář, Foltýn, 2015, str. 197) Zvlášť ohrožené objekty a osoby

V auditu je vyhodnocena relevance hrozby pro Českou republiku jako střední. Mimo již uvedené kritické infrastruktury a tzv. měkkých cílů se můžou stát cílem útoku i objekty, které mají pro teroristy vysoký symbolický význam. Do této oblasti můžeme zařadit místa s náboženskou symbolikou, redakce časopisů, ambasády či zastupitelské úřady, budovy

28

politických stran a v neposlední řadě i policejní či vojenské objekty. (Audit národní bezpečnosti, 2016)

Předmětem teroristického útoku mohou být i osoby reprezentující výše popsané instituce, které mají z nějakého důvodu ve společnosti významné postavení a jsou tedy předmětem zvýšeného zájmu. Společenský význam těchto lidí může být dostatečným důvodem k tomu, aby se stali terčem teroristického útoku, jehož cílem je vyvolat zájem sdělovacích prostředků a psychózu strachu. (Brzybohatý, 1999)

Obtížně lze vytipovat útoky tzv. osamělých vlků na ohrožené osoby či objekty. Oproti tomu v případě útoku pravicového či levicového extremismu nebo radikálního islamismu, lze tyto útoky očekávat a předvídat proti kterým osobám nebo objektům bude útok směřován.

V dnešní době jsou tyto objekty více chráněny, ať už ze strany státu nebo přímo vlastníky dané budovy.

Ohrožení českých občanů či objektů v zahraničí

Relevance hrozby pro Českou republiku je dle Auditu národní bezpečnosti vyhodnocena jako střední. Do současné doby nebyl zaznamenán žádný teroristický útok, který by byl veden na osoby či budovy v České republice, ale větší ohrožení ze strany teroristů pro české občany či budovy, může být v zahraničí. Nebezpečím mohou být zejména únosy našich občanů, kteří se nacházejí mimo svou vlast. K těmto únosům již v minulosti došlo, a to konkrétně na území Pákistánu, Libanonu, Libye a Iráku, kdy byli lidé uneseni radikálními organizacemi. Útočníci se vyloženě nezaměřují na české občany, jsou to většinou náhodně vybrané oběti, kdy tito se většinou pohybují na rizikovém území bez odpovídající ochrany. (Audit národní bezpečnosti, 2016)

Ohroženými objekty jsou především budovy zastupitelských úřadů v zahraničí a ohroženými osobami jsou diplomaté, kteří žijí v zemích, kde probíhají válečné konflikty, do nichž jsou zapojeny teroristické organizace. Těmito zeměmi jsou například Afganistán, Irák atd.

5.1.3 Teroristická hrozba z hlediska nástrojů terorismu

Tato podkapitola je rozdělena do dvou skupin, první z nich je:

Zneužití zbraní hromadného ničení, konvenčních zbraní, výbušnin a položek dvojího užití

29

Tato hrozba je vyhodnocena pro Českou republiku jako střední. Zbraně hromadného ničení a jejich využití či zneužití teroristickými skupinami je velmi diskutovanou otázkou. V minulosti není mnoho případů, kdy by teroristé tyto zbraně ke svým útokům využili. Jedním z příkladů je uveden útok nervovým plynem sarin v metru v Tokiu v roce 1995, který byl veden sektou Ómšinrikjó. Následky a dopady byly obrovské zejména na psychiku dotčených lidí.

(Audit národní bezpečnosti, 2016)

Využití chemických, biologických či jaderných zbraní vyžaduje speciální dovednosti či znalosti a útok může být těžko proveditelný po stránce organizační, logistické nebo finanční. Teroristé většinou využívají improvizovaných chemických zbraní, kdy využívají průmyslové jedovaté látky. Takovou látkou může být jakákoliv chemická látka nebo směs látek, která působí negativně a velmi rychle na lidský organismus a jejich následek způsobuje zranění, zmrzačení či smrt. V poslední době se objevují zprávy, že teroristé získali přístup k těmto typům zbraní, a to ve formě nelegálního obchodu s jaderným materiálem především ze zemí, které sužují válečné konflikty. Zde je potřeba zintenzivnit právě mezinárodní spolupráci. (Audit národní bezpečnosti, 2016)

Nelegální šíření konvenčních zbraní, výbušnin a šíření položek dvojího užití vede k velkému riziku jejich zneužití včetně odpovídajících technologií. Snadná dostupnost k ručním palným zbraním vede k oblíbenosti využití těchto zbraní při teroristických útocích.

Využití zbraní hromadného ničení teroristy v České republice je docela nízká, v opačném případě využití konvenčních zbraní a položek dvojího užití má menší dopady, ale z hlediska pravděpodobnosti je vyšší.

Druhou skupinou je:

Financování terorismu a ostatní podpůrné aktivity

Financováním terorismu se především rozumí, shromažďování nebo poskytnutí peněžních prostředků nebo jiného majetku s vědomím, že bude využit ke spáchání trestného činu teroru, teroristického útoku nebo trestného činu, který má umožnit nebo napomoci spáchání takového trestného činu, nebo podpoře osoby nebo skupiny osob připravujících se ke spáchání takového trestného činu nebo jednání vedoucí k poskytnutí odměny nebo odškodnění pachatele trestného činu teroru, teroristického útoku nebo trestného činu, který má umožnit nebo napomoci spáchání takového trestného činu, nebo osoby pachateli blízké ve smyslu trestního zákona, nebo sbírání prostředků na takovou odměnu nebo na odškodnění. (Ministerstvo vnitra, 2021)

30

Tato hrozba dle relevance je v auditu vyhodnocena pro Českou republiku jako střední. I když naše země nemusí být terčem teroristických útoků, může svou neaktivitou nechtěně přispět ke zvýšenému riziku ohrožení v ostatních zemích. Teroristické organizace můžou český stát využít při opatření či přesunu financí, anebo může česká země posloužit jako tranzit při přesunu osob, které jsou součástí těchto skupin. Nebo může být území České republiky vnímáno jako bezpečný úkryt pro teroristy.

Někteří teroristé vnímali v roce 2015 Prahu jako bezpečné místo pro tranzit, a to z důvodu bezpečného vyhnutí se pozornosti policejních složek. Vzhledem k tomu, že nejsou prokazatelné důkazy o tom, zda teroristé využívají ČR jako úkryt, i přesto se musí bezpečnostní politika soustředit i na tuto možnost a v nejvyšší možné míře se snažit tomuto zamezit. (Audit národní bezpečnosti, 2016)

5.2 Odpovědné instituce v rámci bezpečnostního systému ČR

V Auditu národní bezpečnosti jsou rovněž uvedené instituce a orgány, které jsou součástí bezpečnostního systému ČR. Jsou jimi Vláda ČR, Bezpečnostní rada státu, Ministerstvo vnitra, Policie ČR, Ministerstvo zahraničních věcí, Bezpečnostní informační služba, Úřad pro zahraniční styky a informace, Vojenské zpravodajství, Národní bezpečnostní úřad, Ministerstvo spravedlnosti, Hasičský záchranný sbor a Integrovaný záchranný systém, Ministerstvo financí, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo kultury, Státní úřad pro jadernou bezpečnost a Národní korespondent pro terorismus. Vztahy těchto orgánů a institucí k boji proti terorismu vymezují zákony, jako jsou např. Ústava ČR, kompetenční zákon č. 2/1969 Sb., zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (tzv. krizový zákon) a další právní předpisy, jež souvisí s bezpečností ČR.

(Audit národní bezpečnosti, 2016)

31

6 Strategie České republiky pro boj proti terorismu od roku 2013

Strategii ČR pro boje proti terorismu předcházel vnitřní dokument Národní akční plán v boji proti terorismu (NAP), který byl přijat jako Usnesení vlády ČR 385 ze dne 10. dubna 2002.

Navazoval na mezinárodní politická rozhodnutí, jako jsou rezoluce Rady bezpečnosti OSN 11 373 z roku 2001 k boji proti terorismu a Akční plán EU v boji proti terorismu z 21. září 2001. (Mika, 2003) Dokument Národní akční plán boje proti terorismu byl nahrazen Strategií České republiky pro boj proti terorismu.

Tato strategie je navržena jako dokument obecné povahy, který je volně přístupný pro čtenáře a je tedy určen veřejnosti, kde se může seznámit se základními zásadami boje proti terorismu v podmínkách České republiky. Jsou zde přiblíženy dílčí okruhy, které s bojem proti terorismu úzce souvisí, a dále jsou v tomto dokumentu zmíněny i slabá místa bezpečnostního systému České republiky v boji proti terorismu. Strategie byla schválena usnesením vlády č. 200 ze dne 20. března 2013. Tento dokument navazuje na Strategii boje proti terorismu pro léta 2010 – 2012. Gestorem instituce je Ministerstvo vnitra.

„Strategie je deklarací postoje ČR k problematice terorismu pro naše zahraniční partnery nejen napříč Evropskou unií, ale také všem státům světa dodržujícím a hájícím principy svobodné a demokratické společnosti, které odmítají terorismus jako prostředek k prosazení jakýchkoliv zájmů organizovaných skupin či jednotlivců.“ (Strategie ČR pro boj proti terorismu, 2013, str. 2)

Je shodná se současnou Bezpečnostní strategií ČR. Platnost tohoto dokumentu není nijak časově omezená. Přestane být aktuální, pokud se situace v oblasti boje proti terorismu, nějak zásadně změní, nebo pokud bude potřeba změnit legislativu anebo učinit zásadní změny, které jsou uskutečňovány na úrovni Evropské unie a dalších mezinárodních organizací jako je například OSN, Rada Evropy atd.

Terorismus je tak výrazný jev, který může zásadním způsobem otřást kterýmkoli státem, včetně České republiky. Teroristické útoky nebo jejich pokusy, ke kterým dochází ve světě, musí být varovným signálem i pro Českou republiku. (Strategie ČR pro boj proti terorismu, 2013)

32

Mezi základní principy boje proti terorismu v České republice patří, aby byl tento boj v souladu s Bezpečnostní strategií ČR a ostatními důležitými dokumenty a zároveň byla respektována demokracie a dodržována ochrana lidských práv.

6.1 Pět oblastí Strategie České republiky pro boj proti terorismu

1. Zlepšení komunikace a spolupráce mezi subjekty zapojenými do boje proti terorismu a zkvalitňování podmínek pro výkon jejich činností

Velmi důležitá je vzájemná spolupráce a komunikace mezi jednotlivými subjekty, které jsou zapojeny do boje proti terorismu. Významným předpokladem pro úspěšný boj proti terorismu je schopnost bezpečnostních složek zajistit, rozebrat a zhodnotit získané informace o aktivitách a plánech teroristických organizací. Nejdůležitější roli má ovšem prevence, jejíž cílem je odhalit případné teroristické útoky již v zárodku. Policie i zpravodajské služby mezi sebou úzce spolupracují.

Česká republika se svým členstvím zavazuje vůči Evropské unii, Severoatlantické alianci, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Radě Evropy, ale i řadě dvoustranných dohod.

V rámci boje proti terorismu je velmi důležitou institucí Společná zpravodajská služba, jedná se o pracovní orgán Výboru pro zpravodajskou činnost, jejichž členové jsou zástupci Úřadu vlády, zpravodajských služeb České republiky, Ministerstva vnitra, Policie České republiky a Ministerstva zahraničních věcí. (Strategie ČR pro boj proti terorismu, 2013)

Koordinaci provozu zpravodajských služeb České republiky při zhodnocení získaných informací, které jsou významné pro bezpečnost České republiky se zvláštním zaměřením na boj proti terorismu, upravuje usnesení č. 1060 ze dne 13. září 2006.

Důležitým krokem ze strany Policie České republiky bylo založení Národního kontaktního bodu pro terorismus (NKBT), který zahájil svoji činnosti dne 30. března 2009, při Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky. Tato skupina pracuje v nepřetržitém provozu. Kancelář NKBT zpracovává informace, které sbírá a vyhodnocuje, kdy tyto jsou důležité pro Policii České republiky a souvisejí s terorismem či radikalismem. Následně se vyhodnocují hrozby, které plynou z terorismu proti zájmům České republiky. (Strategie ČR pro boj proti terorismu, 2013)

33

2. Ochrana obyvatelstva, kritické infastruktury a jiných cílů, potenciálně zranitelných teroristickým útokem

Ochrana obyvatelstva je definována v zákoně č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v § 2 písm. e), kde je uvedeno: „Pro účely tohoto zákona se rozumí ochranou obyvatelstva plnění úkolů civilní ochrany, zejména varování, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku.“ (zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému)

„Kritická infrastruktura je prvek nebo systém prvků kritické infrastruktury, kdy narušení jeho funkce by mělo značný důsledek na bezpečnost státu, zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva, zdraví osob nebo ekonomiku státu.“ (Terminologický slovník MV, 2016)

V oblasti ochrany obyvatelstva je základním dokumentem „Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020“. Zde je charakterizován nynější stav v této oblasti a je zde navrhováno řešení problémů, které mohou nastat.

Tato oblast je zaměřena na prevenci. Stěžejní složkou na odstranění a likvidaci následků možných útoků teroristických skupin je Integrovaný záchranný systém (IZS). V České republice je vytvořeno 22 typových plánů na konkrétní krizové situace. Jsou zde popsány postupy, zásady a opatření pro jejich řešení. Složky IZS jsou prověřovány na zvládání krizových situací, a to prostřednictvím cvičení na regionální, národní i nadnárodní úrovni.

Na závěr je vyhodnocení cvičení a jeho průběhu. Významnou roli vedle základních složek IZS hrají i ostatní složky IZS a ostatní subjekty jako jsou např. humanitární organizace, havarijní služby, obecní policie, Vězeňská služba ČR atd. (Strategie ČR pro boj proti terorismu, 2013) Stupeň připravenosti subjektů systému ochrany obyvatelstva v České republice je v porovnání s ostatními zeměmi na stejné úrovni. Veškeré aktivity a opatření jsou zaměřeny na prevenci, aby nemohly být zneužity a zároveň k odezvě na potenciální teroristický útok.

Oblast ochrany kritické infrastruktury řeší Výbor pro civilní nouzové plánování a je uvedena v dokumentech „Komplexní strategie České republiky k řešení problematiky kritické infrastruktury“ a „Národní program ochrany kritické infrastruktury“. České republika vstupem do Evropské unie dostala za povinnost vypracovat „Směrnice Rady Evropské unie č. 2008/114/ES“ o určení a označení evropských kritických infrastruktur a dle potřeby posoudit potřebu zvýšit jejich ochranu. Evropská kritická infrastruktura je v terminologickém slovníku Ministerstva vnitra (2016) uvedena jako: „Kritická infrastruktura nacházející se v členských

34

státech, jejíž narušení nebo zničení by mělo závažný dopad pro nejméně dva členské státy.

Závažnost dopadu se posuzuje podle průřezových kritérií. To se vztahuje i na účinky způsobené meziodvětvovými závislostmi na jiných typech infrastruktury. Evropská kritická infrastruktura byla implementována po schválení směrnice Rady EU 2008/114/ES o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu.“

Stát nemůže garantovat ochranu všech prvků kritické infrastruktury, neboť většina těchto subjektů je ve vlastnictví soukromníků, kdy tito úzce spolupracují. Česká republika zaměřuje svoji pozornost prevenci teroristických útoků na místa, kde je vysoká hustota obyvatelstva, jako např. nákupní centra, sportovní utkání, letiště, městská hromadná doprava apod., ale rovněž můžou být středem zájmu teroristických útoků elektrárny, zdroje pitné vody atd. (Strategie ČR pro boj proti terorismu, 2013)

3. Bezpečnostní výzkum, vzdělávání a informování veřejnosti ve vztahu ke konkrétním aspektům boje proti terorismu

„Bezpečnostní výzkum je v rozsahu České republiky vnímán jako proces, který vytváří podmínky pro odpovídající odezvu bezpečnostních složek na již existující bezpečnostní hrozbu vůči životu, zdraví a majetku obyvatel České republiky. Problematika boje s terorismem je zařazena do dvou programů: „Program bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010 – 2015“ (UV č. 50/2009, veřejná soutěž – VG) a Program „Bezpečnostní výzkum pro potřeby státu v letech 2010 až 2015“ (UV č. 49/2009, veřejná zakázka – VF).“ (Strategie ČR pro boj proti terorismu, 2013, str. 21) Gestorem těchto programů je Ministerstvo vnitra.

S okruhem výzkumu úzce souvisí oblast vzdělávání a informování expertů, kteří mají o danou problematiku zájem, a odpovědných pracovníků, kdy tito můžou být v konfliktu se stavy, které souvisejí s teroristickými útoky. Je tedy důležité vzdělávat zaměstnance všech složek integrovaného záchranného systému, provádět proškolování soudců a státních zástupců a pokračovat ve spolupráci národních priorit bezpečnostního výzkumu s Evropskou unií a využívat unijní programy na ochranu kritické infrastruktury. (Strategie ČR pro boj proti terorismu, 2013)

Je rovněž důležité včasné a odborné informování veřejnosti v případě nastalé mimořádné události. V případě závažné krizové situace je aktivován Ústřední krizový štáb, který zasedá a řeší danou situaci.

Problematiku informování veřejnosti, jak se chovat při mimořádné události je nutno prezentovat při vhodných příležitostech. Již děti na základních školách by měly být