VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAH Ů
Obor: Mezinárodní obchod
Ekonomická diferenciace provincií Č íny na po č átku 21. století
(bakalá ř ská práce)
Vypracovala: Petra Kopecká
Vedoucí práce: PhDr. Lenka Adamcová, CSc.
Katedra světové ekonomiky
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Ekonomická diferenciace provincií Číny na počátku 21. století“ vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů.
V Praze dne ………… ………
podpis studenta
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce, PhDr. Lence Adamcové, CSc., za odborné vedení a cenné připomínky. Poděkovat bych také chtěla Ing. Tereze Němečkové za pomoc při řešení některých problémů.
ÚVOD ... 5
1 OBECNÉ VYMEZENÍ POJMŮ... 7
1.1 ADMINISTRATIVNÍ ČLENĚNÍ... 7
1.2 ZVLÁŠTNÍ EKONOMICKÉ ZÓNY... 9
1.3 LIDÉ, ETNIKA A SOUVISEJÍCÍ PROBLÉMY... 10
2 DIFERENCIACE PROVINCIÍ OBECNĚ V CELÉ ČÍNĚ... 13
2.1 PŮVOD ZAOSTÁVÁNÍ SDŮRAZEM NA VÝVOJ VE 20.STOLETÍ... 13
2.2 PŘÍJMOVÉ A JINÉ NEROVNOSTI MEZI VENKOVEM A MĚSTY... 16
2.2.1 Příjmové nerovnosti ... 16
2.2.2 Příčiny příjmových nerovností ... 18
2.2.2.1 Výše mezd a přístup ke vzdělání... 18
2.2.2.2 Liberalizace cen ... 20
2.2.3 Ostatní problémy venkova... 20
2.2.4 Absolutní chudoba... 22
3 EKONOMICKÁ SITUACE JEDNOTLIVÝCH PROVINCIÍ ... 24
3.1 STRUČNÝ POPIS PROVINCIÍ A EKONOMICKÉ UKAZATELE... 24
3.1.1 Hrubý domácí produkt ... 24
3.1.2 Struktura HDP ... 27
3.1.3 Příjmy obyvatel na venkově a ve městech dle provincií... 28
3.2 PŘÍMÉ ZAHRANIČNÍ INVESTICE (PZI) ... 29
ZÁVĚR... 34
LITERATURA ... 36
PŘÍLOHA ... 38
Úvod
Tato práce se zaobírá Čínskou lidovou republikou (dále jen ČLR nebo Čína) a její ekonomickou situací v době, kdy jsou všichni hráči světové ekonomiky a politiky svědky nově se zrodivší světové supervelmoci, která má velký potenciál zasáhnout do současného uspořádání světové soustavy.
Tato práce bude zaměřena na ekonomické rozdíly, se kterými musí ČLR na počátku 21. století nevyhnutelně zápolit – pokud chce dále rozvíjet výše zmíněný potenciál. Jedná se zejména o takřka propastný rozdíl mezi životní úrovní dnes již vyspělých – jihovýchodních a východních - částí Číny a zbytkem území - zejména západních, autonomních oblastí a provincií střední Číny - kde lze hovořit spíše o stagnaci, nepokojích mezi rolníky, nezvládnutelné korupci atp. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že lze rozlišovat velké rozdíly mezi jednotlivými provinciemi, resp.
- s jistou dávkou zevšeobecnění - rozdíly mezi „Východem“ a „Západem“ ČLR, ale i rozdíly v samotných (a to i vyspělých) provinciích – mezi životem na venkově a ve městech.
Kostrou této bakalářské práce bude popis ekonomické situace a rozdílností jednotlivých provincií (včetně tzv. autonomních oblastí a ústředně řízených měst), resp. stav venkova oproti městským částem. Práce se bude zaměřovat zejména na pevninskou Čínu, dvě zvláštní administrativní oblasti (Hongkong a Macao) budou zmíněny spíše okrajově, stejně tak Taiwan, který má – i přes status provincie – v Číně specifické postavení z hlediska politického i ekonomického. Většina problémů, na které se zaměřuje tato práce, se však týká právě pevninské Číny. Nelze také opomenout, že ekonomický vývoj Hongkongu, Macaa i Taiwanu probíhal za odlišných podmínek, a nelze jej tedy přímo generalizovat v rámci ostatních provincií Číny.
Pro vymezení cíle práce uveďme následující ilustraci výše zmíněných geografických nerovností kontinentální Číny - průměrný HDP na obyvatele je v pobřežní Číně o
75 % vyšší než národní průměr a v Číně vnitrozemské je naopak o 43 % nižší1. S tím, jak bohatství země roste, prohlubuje se nadále i tato nerovnost.
1 Dufour, Jean-François:Čína ve 21. století. Přísliby a výzvy. Edice Malá moderní encyklopedie, nakl.
Levné knihy Kma, Praha 2006, str. 36
Cílem tedy bude alespoňčástečné vymezení příčin a důsledků nerovnoměrného rozvoje země a vytyčení základních problémů, které stojí za zaostáváním jiných než pobřežních částí Číny.
Čínská vláda v současné době stojí před nutným řešením několika zásadních otázek-problémů, vyplývajících z dosavadního ekonomického a potažmo sociálního vývoje země. Nejvyšší představitelé země si s pragmatičností jim vlastní dobře uvědomují, že vedou čínskou ekonomiku v době, kdy je třeba řešit dopady reforem zavedených Teng Siao-pchingem. Tyto dopady a jejich rozbor budou nastíněny v dalších kapitolách této práce.
Určitým omezením v této práci může být přesnost a vypovídací schopnost statistických informací. Všechna data jsou z oficiálních zdrojů, nicméně ani tyto – a snad ani samotné nejvyšší čínské poltické kruhy – samy nevědí, do jaké míry údaje poskytované čínskými úřady vystihují skutečný stav ekonomických a dalších indikátorů2. Veškerá data, která budou převzata z oficiálních čínských statistik (National Bureau of Statistic of China), tedy musíme uvažovat s tímto zabudovaným předpokladem. Ačkoliv se tedy Čína zdá být v dnešní době oproti minulosti otevřená vůči světu, stále ji halí jakási mlha nejistoty, která tedy bude v jistém slova smyslu provázet i tuto práci. Jako jednoduchý příklad vyjadřující tyto nejasnosti lze uvést následující citace z níže uvedené publikace: „Byrokratický aparát, který prostupuje všemi vrstvami čínské společnosti, prosije a „upraví“ každou informaci tak, aby sloužila zájmům nadřízených.“ „…jaká je rozloha zemědělské půdy? V oficiálních statistikách se píše 95 milionů hektarů, ale satelitní snímky ukazují 140 milionů hektarů“3
Práce je dále doplněna o vývojové a srovnávací tabulky – s výše uvedeným předpokladem platnosti čínských dat - jako poklady pro teze obsažené v textu, učiněné zejména na základě studia odborné literatury, aktuálních článků a studií dostupných na Internetu.
2 Nepřesnosti v čínských výkazech např. o HDP jsou dále podrobněji rozebírány v práci What´s Happening to China GDP´s Statistics od Thomase G. Rawskiho:
http://www.pitt.edu/~tgrawski/papers2001/gdp912f.pdf#search=%22China%20economic%20yearbook
%22
3 Becker, Jasper: Čína na přelomu století. 1.vydání Praha, BB art 2002, str. 8
1 Obecné vymezení pojm ů
Vše, co se v posledních letech o Číně napsalo, a to zejména v kontextu s ekonomickou situací této země, obsahuje slova jako „nejrychlejší“, „největší“,
„boom“ atp. Zemi, která „…vstoupila do 20. století jako největší, nicméně zcela bezmocné impérium“4, se jen za poslední tři dekády podařilo vybudovat formálně komunistickou, navenek však společnost fungující na kapitalistických principech. I přes – až překvapující – přizpůsobivost části čínského obyvatelstva modernímu světu konzumu si však stále drží svou identitu, která je dále posilována sebevědomím pramenícím z velkého potenciálu, kterým Čína bezesporu disponuje. Z dřívějších měst proletariátu se stávají sídla nejbohatších lidí a cíle multinacionálních korporací, které zde umísťují své pobočky, výroby a tedy značné investice.
Vše výše uvedené se však stalo realitou právě městských oblastí na východě čínského území, kam po několik let proudily a proudí čím dál větším tempem přímé zahraniční i jiné investice. Provincie s převážně venkovským obyvatelstvem se však i nadále potýkají s problémy, které vždy Čína musela a více či méně akutně nadále musí řešit.
Jelikož se jedná o zemi velmi rozložitou a geograficky i etnicky bohatou, bude v této části práce pro lepší přehlednost v dalších oddílech obecně pojednáno o geopolitickém a etnickém složení Čínské lidové republiky.
1.1 Administrativní č len ě ní
Dle Ústavy Čínské lidové republiky je administrativní členění následující5:
1) Země je rozdělena na provincie, autonomní oblasti a ústředněřízená města.
2) Provincie a autonomní oblasti jsou rozděleny na autonomní kraje, okresy a města.
4 Bakešová, Ivana: Čína ve XX. Století, díl 2., Univerzita Palackého v Olomouci (Vydavatelství UP), 1.vydání, Olomouc 2003, str. 211
5 Tato a další následující data o administrativním členění a následněčínské populaci převzata
z oficiálního čínského informačního serveru http://www.china.org.cn/english - China Facts and Figures 2005, v češtině je možno téměř identické informace obdržet na cz.chinabroadcast.cn – Čínský rozhlas pro zahraničí
3) Okres, autonomní okres a město se dělí na střediskové vesnice, národnostní střediskové vesnice a městečka.
Ústředně řízená města a jiná velkoměsta jsou dále rozděleny na okresy.
Autonomní oblasti, autonomní kraje a autonomní okresy představují autonomní místa národnostních menšin.
V současné době je v Číně celkem 34 administrativních jednotek na úrovni provincie, z toho 4 ústředně řízená města (Peking, Šanghaj, Tchien-ťin, Čchung- čching), 23 provincií (viz Tabulka č.1), 5 autonomních oblastí (Vnitřní Mongolsko, Kuang-si, Tibet, Ning-sia, Sin-ťiang), a 2 zvláštní administrativní oblasti (Hongkong a Macao). Taiwan se počítá mezi provincie, v údajích o HDP, přílivu přímých zahraničních investic atp. však bývá uváděn zvlášť, stejně jako Hongkong a Macao.
V tomto i dalším textu budou používány názvy v české transkripci, jednotlivé přepisy jsou součástí Tabulky č.1.
Tabulka č.1: Přehled provincií
Provincie a jejich hlavní města
Jméno provincie Česká transkripce Hlavní město
1 Hebei Che-pej Shijiazhuang
2 Shanxi Šan-si Taiyuan
3 Liaoning Liao-ning Shenyang
4 Jilin Ťi-lin Changchun
5 Heilongjiang Chej-lung-ťiang Harbin
6 Jiangsu Ťiang-su Nanjing
7 Zhejiang Če-ťiang Hangzhou
8 Anhui An-chuej Hefei
9 Fujian Fu-ťien Fuzhou
10 Jiangxi Ťiang-si Nanchang
11 Shandong Šan-tung Jinan
12 Henan Che-nan Zhengzhou
13 Hubei Chu-pej Wuhan
14 Hunan Chu-nan Changsha
15 Guangdong Kuang-tung Guangzhou
16 Hainan Chaj-nan Haikou
17 Sichuan S'-čchuan Chendu
18 Guizhou Kuej-čou Guiyang
19 Yunnan Jün-nan Kunming
20 Shaanxi Ša-an-si Xi'an
21 Gansu Kan-su Lanzhou
22 Qinghai Čching-chaj Xining
23 Taiwan Tchaj-wan Taipei
Zdroj: www.china.org.cn/english/
Rozdělení území Číny na 34 administrativní jednotky pochází již z dob Čchinské říše6 (od 221 př. n. l., prakticky „začátek“ čínských dějin, následně vystřídána dynastií Chan), pod kterou byla Čína poprvé sjednocena, ačkoliv zatím jako území tzv. vlastní Číny, tedy menší než dnešní stát. V této, ačkoliv velmi krátké, době byly položeny i základy dnešního společného čínského psaného jazyka, který dodnes hraje více či méně roli spojujícího prvku Číňanů z různých částí země.
1.2 Zvláštní ekonomické zóny
Dalším pojmem, který bude třeba v souvislosti s ekonomickým rozvojem jednotlivých provincií blíže určit, je tzv. Zvláštní ekonomická zóna. Dle definice7 je Zvláštní ekonomická zóna (ZEZ) „oblast, která má liberálnější ekonomické zákony než zákony typické v dané zemi. Cílem je obvykle přilákat zahraniční investice. Zvláštní ekonomické zóny jsou zakládány v různých zemích, včetně Čínské lidové republiky,…“. V Číně ustavené Zvláštní ekonomické zóny využívají zejména flexibilnější měřítka a speciální politiku, která jim umožňuje budovat speciální systém managementu (mezi výhody Zvláštních ekonomických zón patří zejména speciální daňové pobídky – zmírnění nebo úplné osvobození od celních poplatků a daně z příjmu, větší závislost na vnějším obchodu a exportu a přitahování zahraničního kapitálu, vše primárně na tržních principech)8. První čtyři pobřežní zóny – Šen-čen (Shenzhen), Ču-chaj a Šan-tchou (Zhuhai, Shantou) z provincie Kuang-tung a Xiamen z provincie Fu-ťien – se tak prakticky staly „zkušebními centry“9 pro tržně orientované reformy, a to již v prvním reformním období (po roce 1978). Společně s postupným
„otevíráním“ čínského pobřeží se tak nastartoval proces budování silné základny čínského exportu a v současné době i základny pro vývoj nových (či zdokonalování importovaných) technologií posunujících Čínu rapidním tempem vpřed.
V roce 1984 byly otevřeny další, stále ještě převážně pobřežní, speciální zóny – Dalian, Qinhuangdao, Tianjin, Yantai, Qingdao, Lianyungang, Nantong, Shanghai, Ningbo, Wenzhou, Fuzhou, Guangzhou, Zhanjiang a Beihai10. V následujících letech
6 Becker, Jasper: Čína na přelomu století. 1.vydání Praha, BB art 2002, str. 11-12
7 přeloženo z http://en.wikipedia.org/wiki/Special_economic_zone
8 informace získány převážně z http://en.wikipedia.org/wiki/Special_economic_zone a http://www.wordiq.com/definition/Special_Economic_Zone
9 viz Cihelková, Eva a kol.: Světová ekonomika – základní rysy a tendence vývoje, Nakl. Oeconomica 2004, 5.kapitola, str. 215
10 Tyto názvy byly ponechány v původní transkripci z čínského jazyka.
docházelo k dalšímu otevírání více do vnitrozemí, včetně ustavení celé ostrovní provincie Chaj-nan jako ZEZ, vytvoření tzv. fuťienského trojúhelníku nebo prohlášení zóny Pudong v rámci Šanghaje za „draka rozvoje“. Ostatní provincie nezůstaly zkrátka – během následujících let vývoje byla otevřena i všechna hlavní města jednotlivých vnitřních provincií i autonomních oblastí, 15 zón volného obchodu, 32 hospodářských a technologických center, 53 nových high-tech průmyslových rozvojových oblastí ve velkých i středních městech. Dnes z těchto zón stojí za zmínku především Šen-čen a Pudong, které vykazují nadprůměrně dobré ekonomické výsledky, platí za skutečný motor především high-tech a finančních sfér (otevření burzy) a navíc jim byly státem rozšířeny „pravomoce“ – např. v rámci povolení zahraničním osobám otevírat zde finanční instituce11 atp. Pro upřesnění, zvláštní ekonomické zóny jsou i v národním účetnictví vykazovány odděleně a v rámci ekonomických otázek (i některých právních) jsou spravovány samostatně na lokální úrovni.
1.3 Lidé, etnika a související problémy
Čínská lidová republika je bezpochyby nejlidnatějším státem na světě. Údaje o počtu obyvatelstva se shodují na přibližném čísle 1,3 miliardy obyvatel, včetně obyvatel Hongkongu, Macaa a Taiwanu, což v celku tvoří zhruba pětinu světové populace. V průměru má čínské teritorium dle údajů z roku 2003 135 obyvatel na km2, což značí poměrně husté osídlení12. Obyvatelstvo je však rozmístěno velmi nerovnoměrně, přičemž tento fakt je ovlivněn zejména geografickým reliéfem čínského území. Zároveň je tento údaj podstatnou determinantou čínského obyvatelstva, z něhož dále vyplývá celá řada skutečností, alokací přímých zahraničních investic počínaje, vzrůstajícími sociálními tenzemi konče. Většinu obyvatel tak najdeme převážně ve východní, pobřežní části území, resp. v údolích dvou největších řek. Silná nerovnoměrnost je patrná i v rozložení městského a venkovského obyvatelstva, ačkoliv dle oficiálních čínských statistik se oba údaje časem přibližují – zatímco na konci roku 2000 byl poměr 36, 22 % městského proti 63,78 % venkovského obyvatelstva (nicméně lze se dobrat i čísel podstatně odlišnějších – 10 % vůči 90 %13), na konci roku 2004 se tato relace sbíhá na 41,76 % proti 58,24 % ve
11 blíže na http://www.wordiq.com/definition/Special_Economic_Zone, History of China´s SEZs
12 http://www.china.org.cn/english - China Facts and Figures 2005
13 viz Becker, Jasper: Čína na přelomu století, vydal Jiří Buchal – BB art v roce 2002, 1.vydání v českém jazyce, 393 str., ISBN 80-7257-729-8
stejném pořadí14. Za tímto vývojem stojí ekonomické reformy s jejich důsledky, tedy výrazně nestejnoměrný vývoj životní úrovně ve městech a na venkově, resp. přesun venkovského obyvatelstva za prací do měst. Ačkoliv urbanizace je jednou z priorit čínské vlády, implikuje některé další problémy spojené s vylidňováním venkova, rostoucí nezaměstnaností lidí ve městě, již zmíněné sociální pnutí mezi těmito dvěma skupinami obyvatel atp.
Čína je multietnickým státem. Největší etnickou skupinou jsou Chanové, představující zhruba 92 %15 obyvatelstva, zatímco zbylých 55 etnických skupin tvoří jen necelých 8 % celkové populace. Přes milion příslušníků má z toho počtu jen 18 minorit, nejmenší minoritou je tibetský národ Lhoba (pouze něco přes 2000). Tyto etnické minority16 přitom osídlují zhruba 60 % rozlohy Číny (celkově žije na 2/3 čínského území zhruba 20 % obyvatelstva). Příslušníci chanského etnika žijí převážně při pobřeží ve velkých aglomeracích, v tradičních údolích a deltách Žluté řeky, Perlové řeky a řeky Jang-c´. Tato nerovnoměrnost osídlení, ať už se jedná o poměr venkovského a městského obyvatelstva nebo geografické rozmístění, je výrazným profilujícím znakem čínské společnosti a jejího rozdělení bohatství, které plyne z aplikace reforem. Fakt, že ekonomický rozvoj Číny se odehrává jen v určitých oblastech, resp. v některých oblastech je podstatně intenzivnější, vyvolává hrozbu společenské nestability, která se již v jistém slova smyslu začíná projevovat.
Pravdou zůstává, že to jsou právě etnické menšiny, které jsou defavorizovány v procesu ekonomického růstu. Existuje pro to několik příčin:
- již zmíněná geografická odlehlost území, na němž hospodaří lidé-rolníci příslušící k těmto menšinám (převážně v hůře dostupných oblastech Číny), - jiný jazyk: 53 menšin má vlastní jazyk, odlišný od jazyka, mandarínské
čínštiny, kterou používají Chanové (i Chuej a Manchové - Man-čcha), přičemž z těchto má jen 23 jazyků psanou formu,
- v důsledku tohoto je mezi etnickými menšinami několik milionů lidí, kteří nemají přístup ke vzdělání, potažmo k lepším vyhlídkám.
14 Údaje vyňaty ze srovnávací tabulky ilustrující rozložení čínského obyvatelstva v letech 1978-2004, viz Tab. č.1 v příloze
15 etnické složení Číny viz také na www.chinagate.com.cn
16 Rozdělení a aktuální počty příslušníků jednotlivých minorit viz Tab. č.2 v příloze této práce
Už jen z těchto výše uvedených faktů vyvstávají problémy, které je nutno řešit při smazávání rozdílností, které mezi čínským obyvatelstvem panují. Oficiálně jsou však Chanové velmi tolerantní vůči menšinám a „navazují pevné politické a ekonomické vazby…a již byly zformovány interdependentní vztahy pro společný rozvoj“17.
17 http://www.china.org.cn/english - China Facts and Figures 2005
2 Diferenciace provincií obecn ě v celé Č ín ě
2.1 P ů vod zaostávání s d ů razem na vývoj ve 20.století
S odvoláním se na jistou dávku generalizace lze říci, že Čína měla s chudobou a jejím potíráním problémy odnepaměti. V zásadě se přitom mluví o chudobě na venkově, i když městské oblasti v ničem nezaostávají a snaha čínských úřadů zamezit medializaci obrazu slumů v některých velkoměstech je sama o sobě dosti vypovídající.
Pokud pomineme hlubokou historii a období rozmachu čínské říše z hlediska kulturního i ekonomického, lze říci, že Čína byla ještě do nedávné doby státem veskrze zemědělským. Její základní historickou starostí se v posledních stoletích jejího vývoje stalo úsilí nakrmit stále přibývající čínské obyvatelstvo, a to přes všechny přírodní i jiné „pohromy“, kterým Čína musela zároveňčelit.
Vyhlášení ČLR 1. října 1949 znamenalo pro Čínu - po období nestability a převratů - zavedení komunistického režimu, který je její realitou (byť nenaplňuje zcela definici komunismu) dodnes. Právě zde se začal rodit obraz Číny jako nově vznikající industrializující se země, ačkoliv zatím ne tak otevřené světu, jak ji známe dnes.
Zároveň lze v této době vystopovat příčiny některých strukturálních problémů, které v Číně přetrvávají dodnes.
Patrná původní orientace na SSSR jako na „velkého bratra“18 měla za následek přejímání stalinistických modelů direktivního řízení hospodářství19 – praxe pětiletek, následování rozvojové strategie charakterizované nerovnoměrným růstem sektoru průmyslu, hnaného zejména silným důrazem na odvětví těžkého průmyslu, převaha extenzivního způsobu dosahování růstu při zapojování obrovského množství práce a kapitálu, nedostatečná efektivnost ve výrobě atd. Ačkoliv v prvním období po vyhlášení komunistické Číny růst dosahoval uspokojivých čísel, důsledkem tohoto však docházelo jen ke značnému drancování přírodních i lidských zdrojů Číny, což zůstává dodnes znakem čínského hospodářství v odlehlých částech země.
18 Skřivan, Aleš: Teng Siao-pching, 1. vydání, nakl. Epocha, Praha 1996, str. 41
19 konkrétnějí viz Problémy soudobého vývoje Číny – 25 let Čínské lidové republiky 1949 – 1974, Orientální ústav ČSAV Praha, 1975 a Skřivan, Aleš: Teng Siao-pching, 1. vydání, nakl. Epocha, Praha 1996 a jiné publikace
Rok 1958 byl v zásadě přelomovým ve směrování čínské ekonomiky. Nový hospodářský plán20 aplikoval některé utopické představy tehdejšího vůdce země Mao Ce-tunga – od počáteční decentralizace, kdy centrální administrativní plánování vzalo za své (a plány produkce byly vytyčovány na lokální úrovni), přes tzv. lidové komuny jako hlavní formy organizace výroby i společnosti, až po alokaci velké části zdrojů na zvýšení produkce oceli a vybudování tisíců malých pecí na výrobu naprosto nekvalitní oceli. Další snížení produktivity práce bylo logickým důsledkem. Naplňování plánů na úkor prodejnosti výrobků, nevyhovující struktura výroby i pěstování zemědělských plodin, falšování a záměrné nadhodnocování statistických výkazů a v neposlední řadě i špatné počasí vedl k totálnímu kolapsu zemědělského sektoru na konci 50.let – největšímu hladomoru v historii novodobé Číny, při kterém zahynulo několik milionů lidí. Následovalo rozhodnutí o základní změně priorit v národním hospodářství, tentokrát s důrazem na zemědělství a produkci rolníků – zejména kompletní reorganizace lidových komun a znovunabytí samostatné odpovědnosti rolníků. Další období lze charakterizovat jako nestabilní, a to jak hlediska poltického, tak ekonomického. Nové experimenty byly tentokrát namířeny proti městům („kulturní revoluce“), znovu docházelo k narušování průmyslové i zemědělské produkce a propagovaná vnitřní stabilita a tradičně prosazovaná soběstačnost se zdála být dále neúnosným rysem tehdejší politiky. I přes později vyhlášené 4 modernizace musela nastat změna.
Je tedy jisté, že k aplikaci reforem po smrti Mao Ce-tunga v roce 1978 nevedly jen ekonomické důvody, resp. stav ekonomiky v 70. letech. Na jedné straně není pochyb, že neustále se střídající období boomů a poklesů (v poměrně krátkých intervalech), jasné nedokonalosti sytému komun a technologické zaostávání jsou přesvědčivé důvody pro zavedení změn. Na straně druhé tyto důvody do velké míry ovlivňují smýšlení lidí a jejich nespokojenost s dosavadním systémem., což v případě tehdy již přelidněné Číny vedení KS nemohlo a nesmělo brát na lehkou váhu.
„Do poloviny 70.let politické náklady ekonomické neefektivnosti narostly.
Příjmy většiny obyvatelstva, na venkově i ve městech, stagnovaly nebo jen mírně narostly, stejně jako úroveň materiálního blahobytu…To působilo na sociální nespokojenost a vytvářelo bludný kruh, ve kterém nedostatek motivace vedl
20 známá politika tzv. „Velkého skoku vpřed“
k ekonomické pasivitě.“21 Jedná se tedy o dobu, kdy docházelo ke vzrůstající sociální nespokojenosti v důsledku nesplnění maoistických slibů o vyrovnání příjmů ve městech a na vesnicích (ani v jednom nedošlo k žádnému razantnímu pokroku),
„obcházení“ režimu a demokratizačním tendencím. Mluvíme také o době, kdy
„vyspělý“ svět čelil situaci po ropných šocích a zcela přehodnocoval přístup k využití zdrojů pro rozvoj.
Reformy proklamované Teng Siao-pchingem se tak staly nástrojem ekonomického rozvoje Číny, odvrácení nejhoršího a nastartování zrodu nové hospodářské velmoci. Ze strategických důvodů byly prvotně namířeny na agrární sektor. Zároveň nové vedení „…zvolilo jinou cestu, když kromě obecného růstu jako primární cíl vytyčilo koordinaci rozvoje jednotlivých hospodářských odvětví a současné zvýšení jejich ekonomické efektivnosti.“22 Pro venkovskou notně vyčerpanou Čínu znamenaly reformy opuštění plánovaných kvót a možnost reagovat na potřeby trhu. Rolníci dostali příležitost hospodařit na vlastní, resp. pronajaté půdě, což vedlo k vyšší motivaci k práci. V zásadě reforma agrárního sektoru vedla ke zlepšení životní úrovně na venkově a vyzvedla miliony lidí (v čínském měřítku) z chudoby. Na druhé straně tu však stále existují další miliony, které stále na hranici chudoby žijí.
Paralelně probíhal vývoj v městských oblastech. První generace bohatých lidí se objevila zanedlouho po otevření se Číny světu. Tuto první generaci tvořili víceméně lidé, kteří byli nezaměstnaní a neměli tak prakticky co ztratit. Začali jako první obchodovat s tehdy velice levným a také velice nekvalitním čínským zbožím. Po jistém utlumení reforem na konci 80. let se během jejich znovuzavádění objevila tzv.
druhá generace milionářů. Většinou se jednalo o univerzitní profesory a kvalifikované pracovníky. Dnes se na scéně objevuje již tzv. třetí generace milionářů z mladší generace, s vysokoškolskými tituly, kteří už nemají s těmi z první generace nic společného.
21 Znamenáček, M.: Čínská ekonomika – hlavní změny a perspektiva, VŠE Praha 1996, str. 9
22 Skřivan, Aleš: Teng Siao-pching, 1. vydání, nakl. Epocha, Praha 1996, str. 67
2.2 P ř íjmové a jiné nerovnosti mezi venkovem a m ě sty 2.2.1 P ř íjmové nerovnosti
V této podkapitole bude blíže určen problém nerovnosti v příjmech obyvatel venkova a měst jako důsledek nerovnoměrného vývoje ekonomiky. Zejména se však zaměřím na problémy venkova, jelikož mezi širokou veřejností je právě tato část Číny více opomíjena.
Nerovnosti v příjmech jsou prakticky projevem normálním v transformující se ekonomice a dle některých názorů přirozeně vycházejí z čínské tradice vývoje ekonomiky. Nicméně pravdou zůstává, že v dnešní ČLR lze hovořit o extrémech.
Ačkoliv nerovnost či rozdílnost v příjmech a dalších oblastech logicky a přirozeně mezi venkovem a městy existuje, v ČLR odklon od komunistického rovnostářství a přechod na kapitalistické podmínky přerostl do palčivého sociálního problému v podobě rostoucích tenzí mezi městským a venkovským obyvatelstvem a důvodu k nesčetným rolnickým povstáním.
S komplexním nahlížením (potažmo řešením) na problém rostoucí nerovnosti a extrémní chudoby se začalo zejména v posledních letech. V poslední době jsou tyto snahy často probírány v čínském tisku, dochází k větší medializaci obrazu stále velmi chudého venkova Číny i přes téměř 30-ti leté trvání ekonomických reforem. Generální tajemník ÚV KS Číny (čínský prezident) Chu Ťin-tchao v reakci na tuto ožehavou problematiku „nedávno v Pekingu…uvedl, že všemožně zmírní trend rozšiřování příjmů mezi regiony i mezi různými členy společnosti.“23 Nelze samozřejměříci, že by problém chudoby zůstával v pozadí veškerého dění v Číně. Ve spolupráci se Světovou bankou již bylo provedeno nespočet projektů, které vedly hlavně k investicím do infrastruktury, sama Světová banka pak stále vypracovává programy na podporu vzdělání a zdravotnictví.
Následující graf ukazuje, jak se v průběhu let vyvíjely příjmy lidí z více a méně rozvinutých oblastí, resp. příjmy obyvatel ve městě a na venkově. Je zde zcela jasně vidět jakési „rozevírající se nůžky“ – ačkoliv příjem logicky roste u obou příjmových skupin, ve městech tato čísla dosahují zcela jiných parametrů.
23 dle agentury Nová Čína, viz http://cz.chinabroadcast.cn/61/2006/07/06/1@32036.htm
Graf č. 1: Vývoj úrovně ročních příjmů domácností na venkově a ve městě
0 2000 4000 6000 8000 10000
1978 1990
1995 2000
2001 2002
2003 2004 rok
čistý roční příjem domácnosti (juan)
venkov město
Zdroj: China Statistical Yearbook 2005, http://www.stats.gov.cn/tjsj/ndsj/2005/indexeh.htm
Jakékoliv průměrování ukazatelů v příjmech, HDP na obyvatele a dalších však jen tyto nerovnosti maskuje. Ačkoliv ukazatel HDP na obyvatele i průměrný příjem venkovanů roste (i když klesajícím tempem – 5,9% nárůst v r. 1997 proti pouhým 2,1% v r. 2000), rozdíl mezi venkovskými a městskými příjmy se zvyšuje – od poměru 0,36:1 v roce 2000 k 0,34:1 v roce 200124. Jiným vyjádřením, mezi lety 1990 a 2001 stoupal Giniho koeficient v průměru o 2% ročně – v r.2002 byla hodnota Giniho koeficientu pro spotřebu okolo 0,45 (Giniho koeficient odpovídající hodnotě 0,4 pro příjmy), což opět ukazuje na poměrně vysokou nerovnost25. Stejná studie, ze které byla převzata předchozí data, také poukazuje na zajímavý fakt26: „Nerovnost je důležitým determinantem chudoby v každé zemi a je také podstatným faktorem, který ovlivňuje dynamiku chudoby a její citlivost na růst. Čím větší je nerovnost, tím menší je efekt růstu na chudobu.“ Na druhou stranu: „Růst v Číně sám o sobě nezvyšuje nerovnost.“
Pro jasnější představu ekonomických nerovností lze uvést porovnávající Graf č.2. Jedná se o velmi zjednodušenou ilustraci vývoje nerovností v příjmech porovnáním Číny a České republiky (nám známé), tedy zemí, které prošly a procházejí obdobím tranzitním, ačkoliv každá v jiném směru a jiným způsobem. Graf nemá jiné
24 dle publikace OECD China in the global economy – Agricultural Policies in China after WTO Accession, OECD 2002, str. 160
25 převzato ze studie : Mitra, Pradeep, Yemtsov, Ruslan: Inequality and Growth in Transition:Does China’s Rising Inequality Portend Russia’s Future?:
http://siteresources.worldbank.org/INTDECABC2006/Resources/pradeepmitra.PDF
26 Tamtéž, přeloženo z angličtiny, str. 3 a 12
ambice než poukázat – za pomoci nejpoužívanějšího ukazatele, Giniho koeficientu, byť ne zohledňujícího všechny aspekty - na různé možnosti ekonomického rozvoje, který může být doprovázen rovněž různým vývojem příjmových relací.
Graf č. 2: Porovnání vývoje příjmových nerovností ČR - ČLR
0 0,050,1 0,15 0,250,2 0,3 0,35 0,4 0,45
1987-1990 1991
1992 1993
1994 1995
1996 1997
1998 1999
2000 2001
2002 2003
rok
Gini koeficient
Čína ČR
Zdroj: Mitra, Pradeep, Yemtsov, Ruslan: Inequality and Growth in Transition:Does China’s Rising Inequality Portend Russia’s Future?
http://siteresources.worldbank.org/INTDECABC2006/Resources/pradeepmitra.PDF, data ze str. 8 Pozn.: Autoři výše zmíněné studie, ze které jsou data převzata, upozorňují na fakt, že data nemusí být zcela porovnatelná, zejména díky nejasnostem ve vykazování čínských úřadů a faktu, že data nemusejí být nutně kompletní kvůli značnému počtu neregistrovaných rezidentů v městských oblastech, tudíž je téměř jisté podhodnocení koeficientu.
2.2.2 P ř í č iny p ř íjmových nerovností
Příčin příjmových nerovností je pochopitelně celá řada. Dle mého názoru jsou stěžejními zejména faktory popsané níže.
2.2.2.1 Výše mezd a p ř ístup ke vzd ě lání
Ačkoliv v Číně roste HDP na obyvatele poměrně rapidním tempem, pomyslná průměrná mzda (která je hojně využívaná jako ukazatel rostoucí životní úrovně v ČR) by v Číně byla složená ze zcela odlišných čísel od různých kategorií pracovníků. Různé příležitosti lidí ve městech a na venkově – zejména co se týče vzdělání – implikují různé možnosti výdělků v produktivním věku. Zároveň i jednotlivé obory – dle požadavků na úroveň vzdělání – nabízejí odlišné výdělky. Je všeobecně známo, že
Čína stále ještě těží z relativně levné pracovní síly. To se ovšem týká dělnických a podobných prací. Lidé mající vyšší vzdělání již dosahují vyšších platů, více spotřebovávají a tvoří v podstatě „Novou Čínu“.
Jednou ze základních příčin v dosahování rozdílných příjmů je postavení lidí z venkovských oblastí a jejich přístup ke vzdělání27, resp. masivní migrace z venkova do městských částí. Tato problematika je velmi široká a hluboká zároveň, na tomto místě ji tedy lze pouze nastínit.
Podle studie Zhanga, Huanga a Rozella „masivní přesun pracovní síly do nezemědělských sektorů přinesl během čínské éry reforem venkovským domácnostem novou prosperitu. Poměr venkovské pracovní síly, která vstoupila do pracovního procesu se zvedl z 22 % v roce 1988 na 34 % v roce 1995. Růst výdělků a příjmu ze sebezaměstnání tvořil většinu venkovských příjmů koncem 80. a 90. let.“28 Stejní autoři, na základě své vlastní studie uskutečněné během 90.let, uvádějí i další zajímavá fakta - vzdělání poměrně logicky ovlivňuje přístup venkovanů k nezemědělským profesím, během několika let se však zvětšoval rozdíl mezi lidmi s nižší a vyšší úrovní vzdělání, a to jak v přístupu k nezemědělským profesím, tak v příjmech. Ačkoliv v prvních letech po zavedení reforem přístup k zaměstnání a mzdy nebyly ovlivněny úrovní vzdělání, dnes je tomu přirozeně jinak. Disproporce je i mezi pohlavími – zatímco muži navštěvovali školy v průměru 6,5 let a dosahovali vyššího vzdělání, ženám se dostávalo vzdělání jen po zhruba 4 roky. Dopad vyššího vzdělání na životní úroveň rolníků je nezpochybnitelný, je ale nutno podotknout, že přístup k němu je již jiná strana mince. Získat v Číně vzdělání, které posouvá k větší nabídce zaměstnání, znamená ale platit školné, které si však velká část rolníků nemůže dovolit hradit.
V současné době jsou poplatky za studium přibližně následující29 - poplatek za vzdělání jako takové (jizi banxue), příplatek za studium na venkově (jiaouyu fujia) a školní poplatky (wue za fei). Všechny tyto poplatky mohou dosahovat až do výše 40 % celkových příjmů rolníků. Pokud bereme v úvahu fakt, že stále ještě většina čínské populace žije na venkově, investice vlády do vzdělání těchto sfér obyvatelstva jsou naléhavě nutné.
27 podrobná studie o této problematice viz Zhang, Linxiu; Hunag, Jikun; Rozelle, Scott: Emloyment, Emerging Labor Markets, and the Role of Education in Rural China, Department of Agricultural and Resource Economics University of California Davis, 2002
http://www.agecon.ucdavis.edu/ARELibrary/WP/02-001.pdf
28 Tamtéž, str. 3
29 China in the Global Economy/ Agricultural Policies in China after WTO Accession, OECD 2002, str.
41
Podle organizace OECD a její zprávy o Číně za rok 200530 je třeba v tomto směru více liberalizovat trh práce a usnadnit a urychlit tempo urbanizace. Toto v sobě ale nese poměrně silné obstrukce, které nelze překlenout v krátkém období. Mezi tyto pak patří zejména nízká mobilita obyvatelstva díky vyžadování několika oficiálních povolení, možná nekompenzace za opuštěnou půdu v případě trvalého opuštění původního (venkovského) bydliště, v neposlední řadě pak také „neuznání“
plnohodnotnými občany ve městech a z toho vyplývající nevýhody.
2.2.2.2 Liberalizace cen
Pokud hovoříme o důvodech dnešních disproporcí mezi městským a venkovským obyvatelstvem, nelze nezmínit dopad liberalizace cen31, která hrála podstatnou roli v definování změn v nerovnosti. Dle studie Mitry a Yemtsova bylo dokázáno, že liberalizace cen zemědělských produktů vyústila „v prudce rostoucí relativní ceny zemědělských komodit a pozitivní změnu ve směnných relacích ve prospěch zemědělství.“ Liberalizace však probíhala různým tempem a v různém měřítku .
2.2.3 Ostatní problémy venkova
Mimo problém vzrůstajících příjmových nerovností se Čína potýká i s dalšími problémy, které charakterizují její vnitřní situaci. Zejména venkov, ale i chudí obyvatelé bohatších provincií pak čelí následujícím naléhavým otázkám32:
drahé vzdělání i zdravotní péče, znemožňující některým obyvatelům přístup k těmto základním službám
dnes už neúnosná korupce, která se stala tématem k hovoru i k rozhořčení mnoha Číňanů
daně a poplatky, které musí zemědělci odvádět, na druhé straně pak těžko dostupné úvěry pro zemědělce.
30 Economic Survey of China 2005: Key challenges for the Chinese economy
http://www.oecd.org/document/7/0,2340,en_2649_201185_35343687_1_1_1_1,00.html
31 Mitra, Pradeep, Yemtsov, Ruslan: Inequality and Growth in Transition:Does China’s Rising Inequality Portend Russia’s Future?
http://siteresources.worldbank.org/INTDECABC2006/Resources/pradeepmitra.PDF, str.20
32 Na základěčlánků z The Economist , zpravodajství BBC a vlastních pozorování
Problematika těžké dostupnosti vzdělání i zdravotní péče a silná korupce je sama o sobě tématem, které by si žádalo samostatnou kapitolu, avšak v jiném tématu práce. Snad lze jen pro ilustraci zmínit, že většina problémů spojených se zdravotnictvím a vzděláním vyvstává zejména ze zavedení placených systémů. Podíl vládních výdajů na zdravotnictví, vzdělání, kulturu a vědu je dle OECD pouhých 5,5 % na HDP oproti průměru zemí OECD 28,2 %33.
Rozveďme tedy blíže zejména poslední uvedenou otázku, která více přiblíží obraz chudšího venkova tak, jak je probírán v této kapitole.
Velkou zátěží pro rolníky byly i daně a další poplatky. V zahraniční odborné literatuře a tisku se hovoří o tzv. „peasant burden“, resp. rolnickém břemeni. Tyto daně lze rozdělit do 4 skupin34:
Vládní daně – zemědělská daň, zvláštní daň ze zemědělských produktů, daň z chovaného zvířectva, daň z pronajatých pozemků a smluvní daň. Tato část celkové daňové zátěže je relativně malá.
Odvody městu – příplatek za vzdělání, sociální výdaje, plánování rodičovství, veřejná doprava, výdaje na domobranu.
Odvody vesnici – příspěvky do veřejných fondů a jiné administrativní poplatky.
Ostatní daně a odvody – placené jiným vládním organizacím na různých úrovních.
Jak je z předchozího výčtu vidět, vesnické (resp. zemědělské) obyvatelstvo je zatíženo obrovským počtem daní a odvodů, které ve velké míře ovlivňují jejich disponibilní důchod - vláda se však snaží prostřednictvím rušení některých z těchto poplatků farmářům alespoň částečně ulevit. Už v roce 199635 byly některé z výše uvedených poplatků zrušeny a nahrazeny průhlednějším systémem. Stalo se tak však pouze v provincii An-chuej. V rámci nové pětiletky na období 2006-2011 je tato problematika znovu otevřena, s cílem standardizovat a snížit odvody ve všech provinciích, v rámci projektu „výstavby socialistického venkova nového typu“. Jedná
33 The Economist Business Intelligence Unit -
http://www.viewswire.com/index.asp?layout=VWArticleVW3&article_id=1810077366®ion_id=&c ountry_id=1800000180&channel_id=190004019&category_id=500004050&refm=vwCat&page_title=
Article
34 China in the Global Economy/ Agricultural Policies in China after WTO Accession, OECD 2002, str.
43
35 Tamtéž
se vlastně o reakci na vlnu protestů, které v poslední době mezi farmáři probíhaly a probíhají. Dle OECD totiž nezřídka v zemědělských oblastech docházelo k situaci, kdy zemědělci odváděli více daní a poplatků, než získali na základě fiskálních injekcí ze strany státu.
Dále nelze opominout, že i přes nové iniciativy vlády směrem k zemědělským oblastem, mají tyto stále relativně malý přístup k úvěrovému financování svých produkcí.
2.2.4 Absolutní chudoba
Od roku 1990 klesl počet chudých na čínském venkově z 85 milionů na 29 milionů36. Ačkoliv se jedná o údaje vydané čínskými úřady, a tedy není zcela jisté, do jaké míry se zakládají na pravdě, je toto bezpochyby úspěchem. Situaci také ilustruje níže uvedený obrázek č.1. Pro srovnání můžeme uvést i tabulku, kterou sestavila OECD dle údajů Světové banky, Národního Statistického úřadu Číny a dalších zdrojů: Tabulka č. 2: Vývoj poměru absolutně chudých k venkovskému obyvatelstvu
Chudoba na čínském venkově 1978-1999
rok venkovské obyvatelstvo (v mil) absolutní chudoba (v mil) podíl
1978 780 260 32,9
1980 790 218 27,6
1985 808 96 11,9
1990 841 85 10,1
1995 859 65 7,6
1999 870 34 3,9
Zdroj: China in the Global Economy/ Agricultural Policies in China after WTO Accession, OECD 2002, str. 35
V zásadě platí rozdělení Číny na bohatý východ a chudý západ – příklady chudých vesnických oblastí ale zřejmě nalezneme i na východě. Například dle studie Asijské rozvojové banky37 je jen v okolí Pekingu a Tchien-ťinu (tzn. u provincie Che- pej) pás 32 okresů, kde žije zhruba 2,7 milionu chudých lidí v téměř 3 800 vesnicích.
Podle údajů z této studie je zde jedním z důvodů nuzných podmínek pro život právě
36 BBC News – http://news.bbc.co.uk/2/shared/spl/hi/in_depth/china_modern/html/5.stm 37viz The Economist Intelligence Unit:
http://www.viewswire.com/index.asp?layout=VWArticleVW3&article_id=1000137485®ion_id=&c ountry_id=1800000180&channel_id=190004019&category_id=500004050&refm=vwCat&page_title=
Article
existence těchto dvou velkých a velmi prosperujících měst. Pro srovnání, v Číně je měřítkem chudoby roční příjem nižší než 825 jőanů, podle oficiálního kurzu to znamená cca 100$. Přitom „Průměrný městský roční příjem byl minulý rok v Pekingu 17 653 jőanů.“38 Následující obrázek opět ilustruje absolutní pokles chudoby na čínském venkově. Zároveň je zajímavé si povšimnout rozdílného nahlížení na absolutní chudobu ze strany Světové banky (už tak nízká hranice 1 USD na den) a čínských měřítek.
Obrázek č.1: Chudoba na venkově a podíl na spotřebě
Zdroj: http://news.bbc.co.uk/2/shared/spl/hi/in_depth/china_modern/html/5.stm
.
38 Tamtéž
3 Ekonomická situace jednotlivých provincií
Jak již bylo výše v této práci zmíněno, Čínu můžeme z regionálního pohledu rozdělit na pobřežní část, která se jako první otevřela světu a dnes zde najdeme nejbohatší provincie, centrální část podél dvou největších řek, kam začínají proudit investice i výrobní kapacity, a západní část, kde žijí převážně etnické menšiny a které se původní ekonomický rozvoj prakticky nedotkl.
3.1 Stru č ný popis provincií a ekonomické ukazatele
3.1.1 Hrubý domácí produkt
V této kapitole bude důraz kladen na jednotlivé provincie Číny a jejich ekonomické charakteristiky39. Jde zejména o vymezení základních ekonomických ukazatelů – a to především na úrovni HDP na obyvatele uvedených v tabulkách a doplňujícího textu, kde budou porovnána některá další vybraná data, včetně výše příjmů na venkově a ve městě v každé provincii nebo podíl primárního, sekundárního a terciárního sektoru na HDP vytvořeném v dané provincii.
Jako ukazatel, na základě kterého lze primárně poukázat na ekonomické rozdíly v jednotlivých provinciích, byl vybrán v podmínkách Číny kromě HDP v absolutních číslech také relativní HDP na obyvatele, vyjadřující s určitým zjednodušením i kupní sílu obyvatel a stupeň vyspělosti v regionu. Jednotlivé údaje jsou pro přehlednost a lepší možnost prvotního srovnání shrnuty v níže uvedených tabulkách. Údaje o HDP jednotlivých provincií jsou udávány v milionech jőanů, HDP na obyvatele v jőanech (v cenách daného roku). V příloze je pak uveden ilustrativní obrázek, převzatý z časopisu The Economist, který ukazuje více než názorně na rozdíly v HDP na obyvatele mezi jednotlivými regiony, a dále obsáhlá tabulka s charakteristikami jednotlivých provincií (Tabulky č. 3 v příloze (Základní ekonomické ukazatele provincií ČLR pro rok 2004)), ze kterých vycházejí poznatky v dalším textu.
39 data jsou převzata zejména z National Bureau of Statistics of China -
http://www.stats.gov.cn/tjsj/ndsj/2005/indexeh.htm a informačního serveru ČLR http://www.china.org.cn/english/features/ProvinceView/
Tabulka č. 3: Ukazatele HDP pro jednotlivé provincie
(100 mil RMB), RMB/osoba Peking Tchien-ťin Che-pej Šan-si Vnitřní
Mongolsko Liao-ning Ťi-lin HDP abs. 2004 4283,31 2931,88 8768,79 3042,41 2712,0773 6872,6521 2958,21
růst 2004* 13.2% 15.7% 15.7% 12.9% 19.4% 12.8% 12.2%
růst 2005** 11,10% N.A. 13.4% 14.1% N.A. N.A. N.A.
HDP/obyv. 2004 37058 31550 12918 9150 11305 16297 10932
HDP/obyv. 2004v USD*** 4481 3815,0 1562 1106,4 1367 1970,6 1321,9
(100 mil RMB), RMB/osoba Šanghaj Ťiang-su Če-ťiang An-chuej Fu-ťien Ťiang-si Šan-tung
HDP abs. 2004 7450,27 15403,165 11243 4812,68 6053,14 3495,94 15490,7
růst 2004* 13.6% 14.9% 14.3% 12.5% 12.1% 13.2% 15.3%
růst 2005** N.A. N.A. N.A. 11.8% 11.3% N.A. N.A.
HDP/obyv. 2004 55307 20705 23942 7768 17218 8189 16925
HDP/obyv. 2004v USD*** 6687 2503,6 2895 939,3 2082 990,2 2046,6
(100 mil RMB), RMB/osoba Chu-pej Chu-nan Kuang-tung Chaj-nan Čchung-
čching S'-čchuan Kuej-čou
HDP abs. 2004 6309,92 5612,26 16039,46 769,36 2665,39 6556,0134 1591,9
růst 2004* 11.5% 12.0% 14.2% 10.4% 12.2% 12.7% 11.4%
růst 2005** 11.4% N.A. 12.5% 10.1% 11.5% N.A. 11.5%
HDP/obyv. 2004 10500 9117 19707 9450 9608 8113 4215
HDP/obyv. 2004v USD*** 1269,6 1102,4 2383 1142,7 1161,8 981 509,7
(100 mil RMB), RMB/osoba Tibet Ša-an-si Kan-su Čching-
chaj Ning-sia Sin-ťiang Kuang-si
HDP abs. 2004 211,54 2883,51 1558,93 465,73 460,35 2200,15 3320,1
růst 2004* 12.2% 14.1% 11.0% 12.3% 11% 11.1% 11.8%
růst 2005** N.A. N.A. 11.7% N.A. N.A. N.A. 12.7%
HDP/obyv. 2004 7779 7757 5970 8606 7880 11199 7196
HDP/obyv. 2004v USD*** 940,6 938 721,9 1040,6 952,8 1354,2 870,1
(100 mil RMB), RMB/osoba Chej-lung-
ťiang Che-nan Jün-nan
HDP abs. 2004 5303,004 8815,09 2959,48
růst 2004* 11.7% 13.7% 11.5%
růst 2005** 11.6% 14.1% N.A.
HDP/obyv. 2004 13897 9470 6733
HDP/obyv. 2004v USD*** 1680,4 1145,1 814,1
Zdroj: National Bureau of Statistics of China, China Statistical Yearbook 2005,
http://www.stats.gov.cn/tjsj/ndsj/2005/; http://www.china.org.cn/english/features/ProvinceView/
Pozn.: *oficiální údaje, s ohledem na reálný růst HDP celé země v relaci 8,5-9,5% meziročně v posledních 3 letech (např. dle The Economist Intelligence Unit) lze usuzovat, že tato data jsou uvedena jako nominální růst (inflace zhruba 2-2,4%), zároveň mohou být i nadhodnocena
**odhady některých provincií, není k dispozici ve statistické ročence (ani výše HDP za 2005)
*** přepočteno na základě směnného kurzu Bank of China k 31.12.2004 pro relaci 1 USD = 8,27RMB(střední kurz)
V posledních letech si Čína sama uvědomila, že bude třeba určitým způsobem narovnat regionální nerovnováhu, nebo přinejmenším zpomalit tempo „rozevírání nůžek“ v úrovni příjmů venkovského a městského obyvatelstva. Sami političtí lídři byli už v minulosti nuceni přijmout patřičná opatření. Toto téma také, jak už bylo naznačeno, se stalo hlavním tématem posledního plenárního zasedání, kde byl vytyčen ambiciózní plán obsahující konkrétní kroky k dosažení rovnoměrnějšího hospodářského rozvoje. K novým iniciativám v roce 2005 (vyhlášení pětiletky od roku 2006) mohly vést také ekonomické výsledky za rok 2004 – i přes některá opatření v minulosti (snížení daňové zátěže pro zemědělce atp., nicméně bez kýženého dopadu) jsou stále patrné velké rozdílnosti. V dalším textu budu vycházet z výše uvedených tabulek a dále Tabulky č. 3 v příloze (Základní ekonomické ukazatele provincií ČLR pro rok 2004).
Na tomto místě je nutno podotknout, že všechny regiony zaznamenaly meziročně poměrně velká tempa růstu (ačkoliv budí jistý dojem nereálnosti), stále se tedy daří udržet vytyčený trend. Obecně můžeme uvažovat na další zvyšování životní úrovně obyvatelstva jednotlivých provincií, byť na různých výchozích úrovních.
Na základě předchozích tabulek lze také na první pohled konstatovat poměrně výrazné rozdíly v ukazateli HDP na obyvatele v jednotlivých provinciích – nejlépe lze hodnotit po přepočtu na USD. Zatímco v provincii Kuang-tung, která je považována za jednu z nejrozvinutějších oblastí Číny, činí tento ukazatel 2383 USD, v sousedním Kuang-si již dosahuje pouhých 870 USD. Jasně vedou Peking se Šanghají. Znovu je zde ověřen známý fakt, že pobřežní provincie dosahují daleko větších výsledků než provincie centrální a západní Číny. Podobně lze porovnat opět Kuang-tung s provincií S´-čchuan – ačkoliv jsou obě provincie dle počtu obyvatel srovnatelné (83 mil a 87 mil v roce 2004), HDP na obyvatele v S´-čchuanu dosahuje jen zhruba 41 % kuang- tungského ukazatele. Provincie S´-čchuan je v tomto případě znevýhodněna především geograficky – nachází se v těžko přístupném terénu centrální Číny, kde infrastruktura za tou pobřežní silně pokulhává. Právě budování infrastruktury je tedy jednou z hlavních priorit čínské vlády v oblasti centrální Číny. Extrémním případem je pak provincie Kuej-čou, kde HDP na obyvatele dosahoval v roce 2004 pouhých 509,4 USD.
