Jak jsem potkal ryby Ota Pavel
Vypracovali:
Český prozaik
Novinář
Sportovní reportér
Autobiografické prózy
Ota Pavel
(1930 – 1973)
Došel jsem k svému potoku.
Tekla větší, maličko zakalená voda, pstruhy nebylo
vidět. Neměl jsem prut. Bál jsem se ho nést, když, tak čapnu nějakého do ruky. Šel jsem výš až k polím a
hájovně Gypsárně. Té Gypsárně se hulilo z komína, a tak jsem se skrčil a proplížil se podél břehů, to už byl takový zvyk pytláků. Zul jsem se a bylo mi nádherně, tráva mě chladila a šimrala do chodidel, jako by mi chtěla něco povědět. Po pražském dláždění to byl
mateřidouškový balzám. V potoce jsem občas spatřil pstruha, ležel v mělčí vodě na konci tůně a čekal, co mu voda nadělí. Jak mě spatřil, zamířil do hloubky.
Ukázka
Náš tatínek na cestě světem zestaral a
projevovalo se to i na rybách. Stále chtěl ulovit svou velikou životní rybu. Ale s velikými rybami je to složitý. Jak zaberou na slabý cajk, tak ho přetrhnou, a když je chytáme na silný cajk, tak většinou nezaberou. A pak je to většinou jako v životě: to, co moc chceme – toho nikdy
nedosáhneme.Tatínkovi zabralo na přehradě u Skochovic asi pět sumců, lidově sumářů. Jeden ho dokonce táhl i s loďkou na délku jednoho
fotbalového hřiště. Pak mu to opět přetrhl.
Ukázka
"Udělám ti prut. Mám ho pro tebe už dlouho."
Vytáhl z kapsy ostrý nůž a dělal šmik sem a šmik tam a já pozoroval jeho upracované ruce, na
kterých chyběl prst, který si vlastnoručně ušmikl při řezání proutí na košíky. Viděl jsem jeho tvář, zkřivenou bolestí, zase ho bolela střepina v
boku. Ale alkohol na bolest mu došel. Dokončil prut. Tehdy jsem nevěděl, že to byl můj
nejcennější prut, ale dnes to vím. Byl to prut dětství, kterému se nemohly vyrovnat pozdější výrobky amerických a japonských továren.
Dětství
Tluču na dveře. Nikdo neotvírá.
„Přišel jsi pozdě. Tvé dětství je pryč.“
Sedím na zápraží a čekám. Brzy přijde s proutím strejda Prošek. Vrhnu se mu do náručí, ale on mě mačká nesměle, není zvyklý muchlovat se ani s vlastními dětmi. Hovoří se mnou a já poznávám, že, jsme oba zestárli. Oba jsme museli urazit
nějakou velkou, neznámou dálku. Cestu, která pokračuje.
Na jejím konci bude cíl a odtud pak už není návratu.
Odvážný mladý muž
My bratři jsme taky trochu zestárli. Vypadaly nám první vlasy a objevily se vlasy bílé. Pryč byly
doby, kdy jsme honili v řasách velkou černou štiku. Bráškové se vybouřili v mládí, oženili se, jak už to bývá, a vrátili se k rybám, což taky bývá. Jako by si uvědomili čínské přísloví:
Chceš-li být
šťasten hodinu, tak se opij. Chceš-li být šťasten tři dny, tak se ožeň. Chceš-li být šťasten celý život, staň se rybářem. Jejich návrat k rybám byl bouřlivý. Já jsem je chápal. Jejich klukovská léta jim přetrhli fašisti…
Návraty
Ota Pavel,Jak jsem potkal ryby, nakladatelství Sláfka 2004
ISBN: 80-86631-19-2
http://www.mrk.cz/rybarska-videa.php
?id=21186
http://www.topzine.cz/ota-pavel-prozaik-s-dusi- rybare-i-bojovnik-s-maniodepresivni-psychozou
