Obsluhoval jsem anglického krále - Hrabal

Obsluhoval jsem anglického krále

Bohumil Hrabal

Zpracovala: Lucie Císařová

Škola: Gymnázium Havlíčkův Brod Třída: 4. C

Rok: 2018/ 2019

„Víte co jsou to Češi? Smějící se bestie!“

- Bohumil Hrabal

Autor

 rozený Bohumil František Kilián

 narodil se 28. 3. 1914 v Brně - Židenicích

 nemanželský syn Marie Kilianové, otec Bohumil Bleha byl důstojník rakouské armády

 do tří let vychováván rodiči matky

 matka se v roce 1917 provdala za Františka Hrabala, adoptivního otce Bohumila (hlavní účetní v městském pivovaru v Polné)

 1916 - přijal příjmení od adoptivního otce

Hrabalova maturitní fotka

 nevlastní bratr Břetislav Josef

 1919 rodina se stěhuje do Nymburka (zde působil Hrabalův nevlastní otec jako správce, později jako ředitel pivovaru)

 1924 - objevil se zde otcův bratr, strýc Pepin; přijel jen na návštěvu na 14 dní, ale zůstal u nich do konce svého života

 v Nymburku navštěvoval nejen obecnou školu, vystudoval zde také státní reálku

 1935 ukončil svá středoškolská studia maturitou

 1935 - 1939 se věnoval studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy; také se věnoval umění, dějinám literatury a filozofii, proto navštěvoval přednášky na

Filozofické fakultě UK (vinou okupace mohl svá studia dokončit až v roce 1946 – získal titul JUDr.)

Pivovar Polná

 až jako vysokoškolský student se začal věnovat literární tvorbě a v této době začaly vznikat jeho první básnické pokusy

 v období války byl zaměstnán na železnici jako traťový dělník a po absolvování kursu pracoval jako výpravčí na stanici v Kostomlatech - tam sledoval všechny říšské ostře sledované vlaky, které jeho stanicí projížděly na východní frontu

 živil se také jako pojišťovací agent, poté se stal obchodním cestujícím

 1949 - pracoval jako brigádník ve Spojených ocelárnách v Kladně, zde působil až do roku 1952, kdy utrpěl velmi vážný zdravotní úraz (léčba trvala více než rok a po ní se opět vrátil do svého předešlého zaměstnání)

 1962 - Bohumil Hrabal se stal spisovatelem z povolání

 8. 12. 1956 - došlo k sňatku mezi Hrabalem a Eliškou Plevovou, které s oblibou říkal Pipsi. Vzali se 8. prosince 1956

 autor si sňatkem nebyl příliš jist a již brzy po svatbě trpěl úzkostí, kterou léčil společností svých přátel v jeho oblíbených hospodách

 zde se také setkával s mnoha umělci, kteří ho v jeho pozdější tvorbě inspirovali

 1959 - přijal zaměstnání kulisáka v divadle

 jeho díla se setkávala s úspěchem, knihy mu začínaly vycházet v zahraničí

 v 60. letech si oblíbil cestování, navštěvuje např. Francii, Rusko či USA

 od roku 1965 byl členem Svazu československých spisovatelů a redakční rady Literárních novin

 1965 – manželé Hrabalovi koupili v Kersku u Nymburka chatu

 od roku 1970 měl zákaz publikování, proto patřil k autorům, kteří psali v samizdatu nebo exilu

 roku 1975 napsal do časopisu Tvorba prohlášení, díky kterému mohl opět (i když pod cenzurou) publikovat

 často a rád se stěhoval, vystřídal spoustu bydlišť, v nich po sobě navždy zanechal stopy

 během dvou let ztratil dva členy své milované rodiny (roku 1966 zemřel jeho otec Francin, roku 1967 přišel o strýce Pepina)

 v roce 1987 zemřel jeho bratr a pár měsíců nato jeho žena Eliška

 autor procházel těžkým životním obdobím, v posledních letech se prohluboval jeho pocit osamění, přicházely maniodepresivní stavy, které pro něho byly

snesitelné možná obtížněji než jeho motorické potíže

 4. prosince 1996 se Bohumil Hrabal nechal odvézt na ortopedickou kliniku na Bulovce

 tam trávil poslední dny svého života

 3. února 1997 byl Bohumil Hrabal nalezen mrtev po pádu z pátého patra

nemocničního pokoje, k tragickému pádu došlo pravděpodobně při krmení holubů na okenním parapetu

 byl pohřben v těžké dubové rakvi s nápisem PIVOVAR POLNÁ, jak si přál

Ocenění

 30. dubna 1968 obdržel společně s Jiřím Menzelem státní cenu Klementa Gottwalda za film Ostře sledované vlaky

 6. května 1989 mu byl udělen titul zasloužilý umělec

 9. května 1996 jej jmenovali doktorem honoris causa na univerzitě v Padově

 1996 získal z rukou Václava Havla medaili ,,Za zásluhy‘‘

 za knihu Obsluhoval jsem anglického krále získal Národní cenu České republiky

 cena Jaroslava Seiferta za triologii Svatby v domě, Vita nuova, Proluky

 za román Příliš hlučná samota získal italskou literární cenu Premio Elba – Raffaello Brignetti

Tvorba

 neuzavřené Hrabalovo dílo dosahuje nejméně čtyř desítek knih

 rovněž přispíval do literárních časopisů a novin

 od roku 1936 začal Hrabal psát své první reflexivní básničky, aby tak zvolna vstoupil do literární tvorby

 cítil se sám pro sebe básníkem, ale zároveň ještě dlouho prvním a jediným čtenářem

 později byly jeho básně zveřejňovány pouze jeho blízkým přátelům

 v říjnu 1937 otiskují Nymburské listy jeho první báseň Prší

 básně, které Hrabal napsal kolem roku 1939, sám pro sebe sestavil do sbírky Dni a noci

 v roce 1947 sbírka Ztracená ulička

 roku 1964 vyšla další povídková sbírka Pábitelé

 předělem v Hrabalově tvorbě je novela Ostře sledované vlaky (příběh z

posledních měsíců 2. světové války odehrávající se v malé české železniční stanici)

 sovětská okupace Československa znamená pro Hrabala několikaleté literární umlčení

 až v roce 1976 vydává svou další knihu Postřižiny, o dva roky později Slavnosti sněženek

 obě tato díla jsou si velmi podobné, objevují se zde typické Hrabalovy postavy

 v Postřižinách se vrací do svého dětství a mládí, a inspiruje se jeho oblíbeným

Nymburkem, popisuje zde zážitky z nymburského pivovaru, důležitou postavou je strýc Pepin, skutečná postava Hrabalova života

 v roce 1971 vyšel dlouho očekávaný román Obsluhoval jsem anglického krále (zde jsme svědky vzestupu číšnické kariéry hlavní postavy Jana Dítěte, jeho ideály a sny však láme 2. světová válka a rok 1948)

 za umělecky nejvýznamnější a nejpřesvědčivější dílo je považována Příliš hlučná samota, vydána v r. 1989

 stejně jako u mnoha autorů, musely být některé Hrabalovy texty cenzurovány

 části děl byly vytrhávány a ničeny

 svá témata s oblibou autor několikrát přepisoval, proto je spousta jeho textů dostupná v několika verzích

 někdy se spisovatel vracel k přepisování kvůli soudobé politické situaci, Snažil se díla přepracovávat tak, aby mohly oficiálně vyjít, jindy jen kvůli novému nápadu -> čtenář má proto k dispozici různé varianty jeho textů

 chtěl se dostat blíže ke svým čtenářům, nikdy se však ve svých knihách nesnížil k tomu, aby se podbízel vládnoucí moci

 tvorba Bohumila Hrabala se i v zahraničí setkala s velkým ohlasem

 je považován za jednoho z největších světových autorů, jeho díla si cení čtenáři ve Francii, Itálii, Španělsku, Maďarsku, Německu, dokonce i v USA a zaslouženě

získal několik zahraničních literárních cen

 inspiraci čerpal z prostředí pivovaru

 strýc Pepin se stal proslulou postavou

 díky své neobyčejně dobré paměti zachycoval různé mluvní projevy

 profese, které vystřídal Hrabal,samozřejmě vedle mnoha dalších (kulisák,

pojišťovací agent, …), mají také hrdinové Hrabalových próz, všechna se ukazují ve svých zajímavých stránkách

Dílo

povídky

Ostře sledované vlaky

Taneční hodiny pro starší a pokročilé

Pábitelé

Inzerát na dům, ve kterém nechci bydlet

 Skřivánci na niti

Slavnosti sněženek

román

Příliš hlučná samota

Obsluhoval jsem anglického krále

Něžný barbar



vzpomínkové prózy

Postřižiny

Městečko, kde se zastavil čas

autobiografická triologie

Svatby v domě

Vita nuova

Proluky

dílo 80. let

Kluby poezie

filozofické úvahy

Dopisy Dubence (4 svazky)

básnické sbírky

Dni a noci

Ztracená ulička

Obsluhoval jsem anglického krále

 vydáno 1971

 literární druh: epika

 literární forma: próza

 literární žánr: román (vývojový)

 určení času: doba kolem 2. světové války

 dominantní slohový postup: vyprávěcí

 určení místa: různá místa v Čechách; různé hotely, kde hlavní hrdina pracoval

 jazykové prostředky: nespisovný jazyk, germanismy, pomlky , přirovnání, dlouhá

souvětí Obsluhoval jsem anglického krále: Ivan

Barnev a Julia Jentschová jako Jan Dítě a Líza

 kompozice: 5 kapitol, původně to měly být samostatné povídky, ačkoliv na sebe dějově navazovaly

 každá kapitola začíná stejnou větou (,,Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.‘‘ a končí ,,Stačí vám to?‘‘)

 autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou

 psáno: ich-formou

 jsou zde souvětí, která někdy přesáhnou až 20 řádků (autor se tím snaží co nejvíce přiblížit přímé řeči)

 názvy kapitol: Sklenice grenadýny, Hotel Tichota, Obsluhoval jsem anglického krále, A hlavu jsem už nenašel, Kterak jsem se stal milionářem

Hlavní myšlenka

Někdy je velice těžké najít smysl života a být se sebou spokojený. Dítě byl schopný se přizpůsobit v každé době (Němcům, komunistům), ale přesto nikdy nezapadl tak, jak si přál. Stále se o to však snažil.

Děj

Sklenice grenadýny

Vypravěč Jan Dítě začal pracovat jako číšník v hotelu Zlatá Praha na malém městě, když mu bylo 15 let. Trpí komplexy ze své malé výšky, postupně se seznamuje se světem dospělých, kteří sem přijíždějí, a rád by se dostal mezi bohaté. Jeden z hostů ho přiměje k touze mít celý pokoj olepený stokorunovými bankovkami. Dítě také otevřeně hovoří o svých sexuálních zkušenostech. O panictví přišel s prostitutkou ve veřejném domě U Rajských a svět žen ho okouzlil. Jeho zálibou je zdobit ženám břicho okvětními plátky. Na jejich služby si vydělává pilnou prací a prodejem párků na nádraží. Jedna ze slečen je do něj zamilovaná a přijde ho navštívit do hotelu. Dítě je z toho nervózní a omylem dívku polije sladkým nápojem grenadýnou. Dostává vynadáno od vrchního, ale dívka ho brání a vylije si na hlavu celou sklenici. Když si Dítě vydělá dost peněz, nechá si ušít oblek u pardubické firmy moderní technologií.

Vůbec je nadšen vším, co je drahé. Vzpomíná na svoji babičku, která byla chudá, ale dovedla si obstarat peníze prodejem košil, které chytala pod okny místních lázní.

Hotel Tichota

Obchodník pan Walden doporučil Dítěte do hotelu Tichota v Praze, což je velmi luxusní podnik. Dítěte má na starost vrchní Zdeněk. Majitel hotelu Tichota je vozíčkář trpící nadváhou, který na své zaměstnance pískal píšťalkou. V hotelu se čas od času konají bankety pro nejbohatší hosty. Dítě vzpomíná na osoby, se kterými se tu setkal. Byl to například generál, který trpěl nechutenstvím, ale snědl vše, co mu dali. Příště s sebou přivedl krásné slečny. Dalším byl prezident, který se zde scházel s jistou Francouzkou a Dítě oknem sledoval, jak spolu laškují na zahradě. Naposledy přijela delegace z Jižní Afriky hlídající zlatou sošku Pražského Jezulátka. Došlo k nedorozumění, policista vyměnil originální sochu za kopii, delegace odjela s falešným Jezulátkem a Dítě byl falešně obviněn a vyhozen.

Obsluhoval jsem anglického krále

Opět na doporučení pana Waldena zaměstnají Dítěte v hotelu Paříž. Zde se setkává s vrchním číšníkem Skřivánkem, který je velmi zkušený a snaží se Dítěti předat své znalosti. Sázejí se spolu o to, co si kdo objedná, Skřivánek vždy vyhraje a Dítě přichází o veškeré spropitné. V hotelu se konají speciální obhlídky žen, kdy je pokaždé jiná dívka položena na otočný stůl, obložena jídlem a hosté si ji mohou prohlížet ze všech úhlů. Tyto ženy byly obvykle rozpálené a Dítěti nezbývalo nic jiného, než je po odchodu hostů uspokojit. Nejvyššího ocenění se Dítěti dostane, když do hotelu přijíždí habešský císař a on ho hbitě obslouží ve chvíli, kdy se mu nikdo jiný nevěnuje. Za to získává stuhu přes prsa – řád habešského císaře. V ten samý den je ale obviněn z krádeže zlaté lžičky (ve skutečnosti mu ostatní zaměstnanci záviděli řád) a vyhozen. Zdrcený Dítě se nechá taxíkem odvézt do lesa, kde chce spáchat sebevraždu, ve tmě ale nahmatá oběšence a rozmyslí se. Mezitím se lžička našla, ale Dítěti už se v hotelu nelíbí. V kině poznal Němku Lízu, učitelku tělocviku, a protože uměl německy, rozuměli si. Při milování jí obložil břicho jehličnatými větvičkami. Personál hotelu nemůže toto kolaborantství Dítěti odpustit, v té době totiž Němci zabrali pohraničí, poplivají ho a je propuštěn.

A hlavu jsem už nenašel

Tou dobou už Němci obsadili Prahu. Dítě a Líza se vzali v Chebu, nejprve však musel Dítě projít lékařskou prohlídkou, zda je schopen zplodit dítě. Jan trpěl tím, že se na něj Němci dívali skrz prsty a na svatbě mu blahopřáli jen ze slušnosti. Dělalo mu radost to, že všichni pochopili, že Líze vyhovuje v posteli. Ale i to se změnilo, sex se stal povinností, Líza chtěla dítě a on musel splnit úkol. Nyní používá poněmčené jméno Ditie. Líza mu sehnala místo v horách, kde pracoval v jakési oplodňovací vesnici. Žily zde těhotné Němky oplodněné árijci. Líza porodila chlapce a pojmenovala ho Sigfried. Chlapeček byl bojácný a slabý, sám Dítě brzy poznal, že je zaostalý. Líza pracovala jako zdravotní sestra na frontě a přivezla odtamtud cenné poštovní známky, které ukradla v domech po Židech. Jan je omylem zatčen a cestou z vězení doprovází spoluvězně. Ten pocházel z Lidic a až na místě se dověděl, že byly srovnány se zemí. Cheb byl bombardován a když se tam Dítě konečně dostal, jeho žena je po smrti. Dítě překope celou zahradu, aby našel kufřík se známkami, a nalézá v sutinách i její tělo – ovšem bez hlavy.

Sigfried si po celý čas hraje tak, že zatlouká hřebíky do dřevěné podlahy, až z toho má svalnatější jednu ruku. Syna umístí do ústavu a odjíždí do Prahy.

Kterak jsem se stal milionářem

Za známky si Dítě koupil lom a nechal zde postavit hotel V Lomu. Hotel je nejlepším v Evropě a z Dítěte je milionář. Přijíždí sem spisovatel Steinbeck, chce hotel koupit, ale Dítě to odmítá, protože má konečně pocit, že patří mezi honoraci.

Nastává Únor 1948 a Dítě se jde sám nahlásit jako milionář, aby mu byl zabaven majetek a on byl vězněn s ostatními milionáři. Pociťuje, že mezi ně nepatří a že ho mezi sebe nepřijali, protože oni mají miliónů několik, kdežto on jenom dva. Poté si dobrovolně vybírá brigádničení v pohraničí, kde žije s učitelem francouzštiny a zrzkou Marcelou, která se netají svou potřebou sexu. Poslední životní etapou je práce cestáře na šumavské samotě. Zde Dítě žije se zvířaty, bilancuje a vzpomíná na svůj bohatý život. Jeho jedinými přáteli jsou místní vesničané, kteří ho občas navštíví a na Štědrý den se k němu dostanou i přes množství sněhu, jen aby mu popřáli. Dítě zde zrovna obsluhuje svá zvířata s řádem habešského krále přes prsa. - za románem je krátký autorův dovětek, že psal tento román v těžkých dobách (zemřela mu matka, nemohl publikovat) a pod vlivem surrealistů.

Hlavní postavy

 Jan Dítě – nomen omen (zachovává si dětské nazírání na svět), není kladnou ani zápornou postavou, vždy se přizpůsobuje době, je s Němci v době okupace; je cílevědomý, pracovitý, chce dosáhnout bohatství, stále nemůže najít smysl života a smířit se s tím, že se nenarodil jako boháč; je do jisté míry naivní, ke všemu se přiznává, jde udat sám sebe.

 Líza – Dítětova manželka, Němka, sportovkyně a zdravotní sestra, chce splnit svou árijskou povinnost a dát Německu zdravé silné dítě, což se jí nepovede; ve válce ukradne z prázdných domů známky, aby zajistila rodinu; nakonec je zabita při náletu.

Film

Obsluhoval jsem anglického krále – Jan Dítě a Líza

 Siegfried - syn Jana a Lízy, mentálně postižený; jeho jedinou činností bylo zatloukání hřebíků do země; po smrti Lízy ho Jan opouští

 Zdeněk Skřivánek – vrchní v hotelu Paříž, číšník-profesionál, je velmi pracovitý a výborný psycholog hostů, kdysi obsluhoval anglického krále a je na to pyšný, rád by z Dítěte vychoval svého nástupce, ale když začne Dítě chodit s Němkou, už k němu není tak milý.

Film Obsluhoval jsem anglického krále, Jan Dítě a Zděnek

Skřivánek

Úryvek z knihy

A tak se jednou stalo, že přijeli autem největší pražští hoteliéři, včetně pana

Brandejse a pana Šroubka, objednali si večeři, vrchní a pinglové upravili jejich stůl s tou největší pečlivostí a vkusem, jen kvůli nim jsem udělal spodní osvětlení skály

deseti reflektory, ukrytými pod rododendrony tak, aby celá skála byla ozářená a dala vyniknout ostrým hranám a fantastickým stínům a květinám a keříčkům, a

umínil jsem si, že kdyby ti hoteliéři byli náchylní ke smíření a k tomu, že mne vezmou mezi sebe, že mi nabídnou členství v grémiu hoteliérů, zapomenu na

všechno zrovna tak, jako by zapomenuli i oni.

Filmová adaptace

• drama / komedie / romantický / válečný

• 2006, 120 min

• Česko-Slovenské filmové databáze: 61%

• režie: Jiří Menzel

• předloha: Bohumil Hrabal

• scénář: Jiří Menzel

• kamera: Jaromír Šofr

• hudba: Aleš Březina

• hrají: Ivan Barnev, Oldřich Kaiser, Julia Jentsch, Zuzana Fialová, …

Vlastní názor

Na knížce bych ocenila zejména její čtivost. Jediné, co mi dělalo problémy byla dlouhá souvětí. Po chvíli jsem si na tento styl zvykla a děj mě naprosto pohltil.

Příběh jsem prožívala současně s hlavním hrdinou. Ocenila jsem také řadu společných věcí mezi hlavním hrdinou románu a dnešní společností - podobně jako Jan Dítě se pořád za něčím ženeme, často bezmyšlenkovitě, a jakmile toho dosáhneme, v tom okamžiku si najdeme cíl nový a cyklus se opakuje. Navíc mnohdy ani stanoveného terče nedosáhneme a volíme nový. Celková myšlenka knihy mne tedy velmi zaujala.

„Pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlékačkách běžel panu spisovateli naplácat držku...“

- Bohumil Hrabal

Zdroje čerpání

 Bohumil Hrabal. Osobnosti.cz [online]. [cit. 2019-02-13]. Dostupné z: https://www.spisovatele.cz/bohumil- hrabal

 Bohumil Hrabal. Český-jazyk.cz [online]. [cit. 2019-02-13]. Dostupné z: http://www.cesky-

jazyk.cz/ctenarsky-denik/bohumil-hrabal/obsluhoval-jsem-anglickeho-krale-6.html#axzz5fOWpPznM

 Obsluhoval jsem anglického krále. CSFD.cz [online]. [cit. 2019-02-13]. Dostupné z:

https://www.csfd.cz/film/221330-obsluhoval-jsem-anglickeho-krale/prehled/

 Bohumil Hrabal. Bohumil Hrabal [online]. [cit. 2019-02-13]. Dostupné z: http://www.hrabal- nymburk.cz/index.php?stranka=zivotopis

 Bohumil Hrabal. Česká televize [online]. [cit. 2019-02-13]. Dostupné z:

https://www.ceskatelevize.cz/lide/bohumil-hrabal/

 HRABAL, Bohumil. Obsluhoval jsem anglického krále. Mladá fronta, 2007. ISBN 80-204-1574-2.

 Bohumil Hrabal. Respekt [online]. [cit. 2019-02-13]. Dostupné z:

https://www.respekt.cz/tydenik/2014/13/normalizacni-partie-bohumila-hrabala

 Hrabalova pivnice U Zlatého tygra. U Zlatého tygra [online]. [cit. 2019-02-13]. Dostupné z:

http://www.uzlatehotygra.cz/cs/bohumil-hrabal