1.1.1. Výraz a pojem lásky

1. Princip láska

1.1. FILOZOFIE A TEOLOGIE O LÁSCE

Předevšímmusímevysvětlit,co míníme slovem "láska".

1.1.1. Výraz a pojem lásky

Výraz a pojem je obsahem i významy tak bohatý, že jenestačilavypo-

vědětani krásná literatura, ani psychologie, ani sociologie, ani filozofie, ani teologie. Soustředímese tedy jen na tonejpodstatnější, když máme o lásce mluvit.

Míníme zdenejdřívelásku v nejširším smyslu, který zahrnuje láskutě­

lesnou, tj. smyslovou a pohlavní; potom také lásku _tělesněduchovní - mile- neckou, manželskou, otcovskou,mateřskou,rodinnou;konečněi ty formy lás- ky, které jsou více neboméněduchovní, jakopřátelství,duchovní sesterství a duchovní bratrství, duchovní otcovství a duchovnímateřství,lásku k vlasti, kpravdě apod.

1.1.2. Univerzální princip

Když má láska v lidskémživotětakový rozsah,můžemese právem do- mnívat, že není omezena jen načlověka.Filozofie a teologie,alespoň některé,

nás v tom utvrzují. Pakmůžememluvit o lásce jako univerzálním principu vše- ho bytí. Síly, které vládnou vesmírem, jsou na jednéstraněmocné anepředsta­

vitelné, na druhé straněvšakvytvářejí nejněžnější květ, nejjemnější skuteč­

nostipřírody,nad kterými žasneme. A tak i tyto síly jsou chápány jako projev univerzálního, všeobecného principu a základu, jímž je láska.

o

ZVĚŘINA, Josef. Princip, východiska, jevy lásky.

In: týž. Teologie agapé I. Praha: Scriptum 1992,

s. 9–24.

1.1.3. ERÓS

Filozofie odpočátku,kdy sezačalduch lidskýrozšiřovat,ukazuje lásku vnejrůznějšíchpodobách. Prostručnostmůžemevyjít z Platóna, z jeho nauky o erótu. ERÓSmůžebýt jenom v dychtivosti, náruživosti,můžeto být tzv. jev

oďický,tj. smyslová extáze, smyslné nebo smyslové vytržení, až démonické.

Můžeto být však také estetická záliba a prožitek nejvyššílločistého štěstí.Po- dle Platóna je erós síla, která vychází ze základnípotřeby člověka,alepřekra­

čujejeho rozumovou stránku aúčastníse také jako podstatná složkatvůrčíllo

konu. Nebo se zapaluje na_tělesnékráse a stává se krásou božskou, která je v každé láscepřítonmaa hledána a která ji dovádí kvěčnémubytí a k nejvyš- šímu dobru.Konečněje unějchápána jako kosmický, ontologický, tj. bytost- ný princip, který je základním hybatelem a principem jednoty ve všem bytí.

Dokonce i Aristotelés, který je nmohemracionalističtější,říká,že první hyba- tel nehybný je zdrojem všeho pohybu jako milovaný. Láska je tedy bytostné tíhnutí všech jsoucen, všeho, co existuje, k nejvyššímu bytí.

1.1.4. Láska

přijímající

a dávající

Filozofie, a pak i teologie, rozlišovalaještědva druhy lásky lidské, lásku

přijímajícía dávající. Láskapřijímajícídychtí po dobru, a podle hodnot, po kterých touží, rozlišuje se na pohlavní, smyslovou atd. Anebo je chápána jako láska dávající,která vychází z násvstřícdruhému, proto je nazvána ek-sta- tická.Vylučujetouhu,přijetí, odměnu,je nezištná, dává sama sebe, aby se v dilJhém ztratila. Ovšem nejde tu o ztrátu osobnosti v doslovném slova smys- lu, protože tato opravdová láska jenaplněnímosobnosti, a tudíž i v nejvyšším sjednocení zachovává rozlišení, svobodu,vědomívlasrnídůstojnosti.

1.1.5. Láska a rozum

Další problém, kterým se zabývá filozofie i teologie, je poměrlásky a rozumu.Vezmeme jen názory teologické. Tak už ve 2. stol. Irenejříká,že pra- vá gnósis, tj. rozumové poznání, jen slouží k prohloubení lásky.Podobněpla- tónsky orientovaná škola alexandrijská chápe lásku jakopředpokladpravého poznání,něcojakomezistupeňmezi vírou a nazíráním, a je to rozumové po- znání, které lásku zdokonaluje.

Největšímteologem božského ek-statickéhoerotu jepatrněDionýsios Areopagita, syrský autor z konce 5. azačátku6. století. Ten sipředstavoval,

'"

~e ~ašezbožštění

^se

~~!e třemi ~tuP,ni,

^{a sice}

očišťováním, osvěcováním

^{a spo-} jem~.;o by~o p.akvpnj~to dO,kř:stanskéasketiky a mystiky. A toto mystické spo!em~c?v,acuje :love~~, ~~va ~uspojení s Bohem, nepoznatelným v tem- not,e nazrranl, ktere nemuze zadne slovo_vyjádřit.Je to tedy spojení a vytržení

~^{lasce, kdy}rozu~ ztrá~í^svoujasnozřivost^{a funkci a}člověkse spojuje mys- ticky s Bohem. To je take obsahem jeho mystické teologie De theologia mystica.

1.1.6. ERÓS a AGAPÉ

K?ne~n~^jen~tno^{zmínit se}ještě^opoměruerótu, tedy lásky, jak ji chá- pala anticka fIlozofIe, event. jak ji pozdější^filozofiepokřesťanštila ^{k la'}

kv 1 " , , , sce

resa~~k:-~GA~E.^JakuslY~íme,EROS se nikdy vPísměsv. nevyskytuje;

tak vzmka otazka, jak se ksobě obětyto síly neboradějiformy mají. Tak Ori- gene~ ~nil,^že~esť~ns~o-bi~lickáAGAPÉ slouží k tomu, abyoddělila^ne- b:sky eroso~erotu mzkeho.RehořNysský, velký Otec 4. stol., mluví očisté lasce k Bohuj~O"pathos erótikon"; rozumové poznání "gnósis" se teprve lás- kou zdokonalUje v plnost. Nilus z Ankýry(+kolemr. 430) rozlišuje "satansk ' erós" od "pneumatického erótu

křest'anské

filozofie". y

~eskočímen!ní krásné a dlouhédějinytohoto tématu apřejdeme^{k pro-}

~lem~tice,.kte~ou

nam staví moderní myšlení. V 18. stol. se láska chápala jako lidsky pOCit, vIce neboméněrespektovaný. Anglický empirismus a naše osví- censtv~.~ařadilolásku do blahobytu a dokonce až do rozkošnictví. Psycholog Freud JI

mt~rpretuj:jako

libido, smyslnost, smyslnou slast. Ale jeho žák Jung

~uodporuje, protoze vstupuje do hloubek lidské duše a lidského duchovníllo zlvota. J. P. Sartre, francouzský existencialista, pokládá lásku zaneužitečnou v~šeň. ~onečněmarx-leninismus ji zcelavyřadil,nahradil nelítosrnýmtříd­

mm bOjem za spravedlnost.

, ':novějšífilo~ofiidochází k rehabilitaci lásky. Zdemůžeme^jmenovat

~anskehopast~ra

^a

filo~o:a

Sorena Kierkegaarda, H. Newmana, ruského mys-

htel:.~ konvertl~u

Vladlmrra Solovjeva, Maxe Schelera a také Karola Wojtylu, nynejsíllo papeze Jana Pavla II. Francouzský myslitel Maurice Blondel mluv' o

ontol~gické~

smyslu lásky, tedy ukazuje

právě

^ono

třetí

^pojetí,

kosmické~

Podobne G,abnel Marcel, francouzský existencialista,zdůrazňuje^osobnostní char~terlasky, ale tato osobnostní láska odhalujezároveňnejWubší základy bytosti.

, Nejnovějšífilozofie, zoufajíc nadčástečnostírozumového poznání a cí- tlC smrtelnénebezpečí,kterým technické,pruodovědní,pozitivistické a scien-

tistní myšlení (tj. názor, že všechny problémy je

třebařešit

metodami moderní

vědy)

vede lidstvo

vstříc katastrofě,

hledá východisko a

zčásti

^a

stydlivě

^{je na-} chází v lásce.

1.2. BIBLICKÉ ZÁKLADY TEOLOGIE LÁSKY

Všechno naše další hledání bude mít ráz teologický. Z tohoto hlediska se nám nabízejíčtyřipodoby lásky:

1 Bůhjako láska. Láska jako Boží "podstata".

2 Boží láska jako projev Boha

vůči člověku

a všemu tvorstvu. Boží lásku k

člověku

nazval Duns Scotus(+1308) "superamititia", protože

člověk

nemůžebýt v lásce Bohu rovnocenným partnerem.

3 Láskačlověkak Bohu.

4 Láskačlověkakčlověkuv Bohu.

V naší studii se chceme víc obírat prvními

dvěma zřeteli,

aniž zanedbá- -me druhé dva. Naším prvním tázáním bude pojetí lásky v Písmu SZ a NZ.

1.2.1. Chanan a Chesed ve Starém _zákoně

1.2.1.1. Projevy Hospodinovy lásky

Ve SZ jsou

dvě řady výrazů

^a

významů,

do kterých bychom mohli bo- hatství Boží lásky

utřídit. Především

^{je to}

Bůh,

který se projevuje láskou,

příz­

ní, slitovností. Hebrejské výrazy tomu odpovídající jsou CHANAN a CHE- SED. Zvlášt' druhý

vyjadřuje pl~emíru

Boží lásky. "Hospodin je slitovný a mi- lostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; nepovede

pořád

spory, nebude se

hně­

vat

věčně"

(Ž 103,8). Nabízí se jako partner ve

smlouvě

(Ex 19), jedná s Izraelem

něžně

jako matka: "Jako když

někoho utěšuje

matka, tak vás budu

těšit", říká

Izaiáš (66,13; srv.Ž131,2). Izrael je také snoubenkou lásky Jahvo- vy, a v tomto smyslu mluví Ozeáš: "Zasnoubím si

tě

^na

věky,

zasnoubím si

tě

věrnostía poznáš Hospodina" (Oz 2,21; srv. Ez 16,8-14).

1.2.1.2. Básnickézosobnění

Druhářada vyjadřuje^{Boží lásku}ještě silnějibásnickými výrazyzo-

sobnění

lásky. Láska a

věrnost,

CHESED WE EM EMETH, jednají jako dva

~amostatnépodměty. '~Setkajíse milosrdenství avěrnost,spravedlnost s poko- Jem si dají pohbení" (Z 85,11).PodobněŽ89,15: "Sprav<:fdlnost a právo jsou pil~etvéhotrůnu. Předtebou jde milosrdenství avěrnost."Dokonce

v

^{Ex 33,}

19 Jako by Jahve sám sebe nazýval láskou - CHANAN: "Všechna má dobrota

přejde předtebou a vyslovímpředtebou jméno Hospodin. Smiluji se však, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji." Tato myšlenka vrcholí v ho- rebském zjevení, kdeříkáHospodin: Já jsem, který jsem pro vás, který jsem s vámi, který s vámi budu (srv. Ex 3,14). Toto je vrcholné zjevení SZ, a proto budeme muset oněmpromluvitještě zvlášť.

1.2.1.3. SlužebníkJahvův

Konečněposlední projev, velký a prorocký, jakésizosobněníBoží lásky je "služebníkJahvův"(lz 42;49-53). To už jepřímoprorocká postava, která

představujesamého Ježíše Krista, jeho vrcholnou, absolutní, sebevydávající lásku.

1.2.1.4. Významy eschatologické

Dodejmeještě,že v rozjímavých kniháchSírachovcověa Moudrosti na- bývají výrazy, nyní užřecky vyjadřovanéjako AGAPÉ apředevšímCHARIS nových

významů.

^{Je to}

odměna,

které se dostává spravedlivému; má také smysi eschatologický - tato Boží láska budenaplněnaspásou.Stupňujese vliteratuře

apokalyptické,zvláštěv knizeHenochově,a znamenáprávě přicházejícíspá- su, poznání,světlo,život, pokoj, radost, smilování, obrácení.

, SZ~~dy nesmírněobohacuje pojem láskytím, že ji zjevuje v jejím sa- mem zdroJI, Bohu. Tak neexistuje jenpřikázánílásky - Boha milovat cele ale zjevení Boží lásky, která miluje

nekonečně.

Její projevy jsou

nesčetné,

^láska

n:.znápo.čtu,hranicčasua prostoru. Tak SZ svýmičetnýmivýrazy a významy pnpravuJe plnost zjevení Boží i lidské lásky, kterou vysloví Nový zákon.

1.2.2. Agapé a Charis v Novém

zákoně

1.2.2.1. Ježíšovo prvnípřikázání

Celý NZ jezvěstío Boží lásce, radostným poselstvím o tom, jakBůh nekonečněmiluje lidi a jak svou lásku projevil krajnímzpůsobemv Ježíši Kristu, svém Synu, kterého poslal, protože tak milovalsvět,že nám dal svého jediného Syna, abysvětspasil a myměliživot (srv. Jan 3,16). Je radikalizací Boží lásky, radostnouzvěstío Boží lásce kčlověkui o lidské lásce kčlověku

a k Bohu. Sám Ježíš potvrzuje a shrnuje Zákon a proroky ve

dvě přikáz~íSo~

bě

podobná: "Miluj Hospodina,

~oha své~o,

^.z

c~lého ~~ého

s:dce,: cele

s~~

duše z celé své mysli a z celé sve síly, a nulUj sveho bhzního jako sam sebe.

(Mk'12,30; odkaz na SZ Dt 6,4n; Lv 19,18). Ježíš

přikazuje ~~:at v~e~hny

lidi (Lk 10,25-37), ba i

nepřátele

(Mt 5,44; Lk 6,27-35). Take pnpomma, co již bylo vysloveno ve

S~

(Oz 6,6), že milosrdenství je víc než

oběti

^{(Mk 12,29-}

31; Mt 9,13; 12,7).

1.2.2.2. Ježíšzosobněnáláska

Nejvyšším vyslovením a projevem Boží lásky je Ježíš sám. Celá jeh?

existence je Emanuel,

Bůh

s námi. To, co bylo zjeveno na

hoře

^{Horeb v}

~hm­

vém

keři

jako Boží poselství, podstata,

ujištění

a zaslíbení Boží,

naplňUje

^se

v Kristu.

1.2.2.3. CHARIS^IIPavla

'Další vhled do bohátství

křesťanského

pojmu lásky nám dává sv. Pavel.

Jeho

nejvlastnějším

výrazem pro tuto

skutečnost

^je

řecké

slovo CHARIS.

V klasické

řečtině

^{má význam}

světský,

^jako

půvab, vděk, přízeň,

blahosklon- nost v

době císařské

^jako

omilostnění;

ale nikdy není náboženským pojmem,

neo~sahuje

myšlenku obrácení,

odpuštěníhříchů

^nebo

posvěcení.

^Celé

o~ysa­

hové a

zvěstné

bohatství, které NZ vkládá do slova láska - CHARIS, lze tezko postihnout. pokusíme se je shrnout do

něk?lika kate~orií, kte~é

sye vyskytují u sv. Pavla, v pavlovských listech, nebo ve spIsech, ktere byly ovlivneny Pavlem.

. Tak Lukáš užívá slova CHARIS také ve významu

vděčnost

^a

přízeň.

^Po-

tom je to u

něho

samo Boží slovo, evangelium, radostná

zvěst

^hlásaná

po~or­

ným, zjevená moudrost prostým. Významné je i spojení milost a duchovm síla _CHARIS a DYNAMIS.

V pavlovských listech má cHARIS význam

rovněž

jako dík a milost,

přánímilosti. . ,

I u sv. Pavla znamená cHARISlidskou lásku. Ta obsahUje take prak- tický

čin

lásky, jako je sbírka pro chudé v jeruzalémské

ob~i

(1 Kor :6,3:

2 Kor 8,1-9). To

nejkrásnější,

^{co je v}

Písmě

svatém, ba snad vubec ve svetove

literatuřeřečeno

o lidské lásce, je slavná kapitola I Kor 13,1-13. V ní dal Pavel lidské lásce nejhlubší krásu, nepomíjející velikost a strhujíCí výklad,

potom

přestoupil

Pavel hranice lidské lásky a

líčí

lásku Boží, a sice z hlediska

nejsvětější

Trojice, z hlediska

naplnění.

CHARIS - Boží

l~sk~

^-,se

označuje především

jako moc, pomoc

účastné

^láskyOtcovy. Tak napr.: Sam

pak náš Pán Ježíš Kristus aBůhnáš Otec, který si nás zamiloval a ze své mi- losti nám dalvěčné potěšenía dobrounaději, nechťpovzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrémučinui slovu" (2 Sol 2,16).

Největšímdarem Boží dobroty jeležíšKristus. Vněmse zjevila Boží láskatělesně.Jeho radostnázvěstje milostí a také jeho milostí jsme byli vy- koupeni,ospravedlněniaposvěceni.ListŽidůmdokonce nazývá i jeho smrt milostí (2,9). Takže láska má nejen své stránkysvětlé,radostné, ale i svou hlu- bokou tragiku; i ta jeposvěcenaa má Boží smysl.

., C~Sjevnitřnímživotemcírkve. Kristus miluje svou církev jako je- Jl hlava, Jako snoubenec, a církev je mu poddána v lásce jako snoubenka (Ef 5,21-32). CHARIS ve významu milost se stává základemkřesťanskéex- istence v církvi,skutečnostídarovanou a oblažující, která dává nové možnosti života.Bůhmá moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abystemělidostatek všeho, copotřebujete,aještěvámpřebývalopro každé dobré dílo (2 Kor 9,8).

A zase milost je takénevinně trpět(lPetr 2,19).

Základní význam CHARIS jako milostoznačujeu Pavla osobníúčast

naKristověsmrti avzkřľšení,kterou námzprostředkujekřest (Řím6). Tak se rodí vkřestnímilosti nový člověk. Konečněláska je plností v tomto světěi v budoucím (Pléróma Christú) - "A kde se rozmohlhřích,tam sejeŠtěvíce roz- hojnila milost, aby takjako vládlhříchapřinášelsmrt, vládlaospravedlněním

milost apřinášela věčnýživot skrze Ježíše Krista, našeho Pána" (Řím5,20b- 21). "Spolu s nímnásvzkřísila spolu s ním uvedl na nebeský trůnv Kristu Ježíši, aby se nadcházejícímvěkůmprokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jehodobrotěk nám v Kristu Ježíši" (Ef 2,6n).

Je tedy v NZ CHARISnejvětšímdarem, kterýmBůhobohatilčlověka

a kterýmčlověk nejplnějižijesvůjživot božský i lidský. Pavelneříká žeBůh

je

lá~k~, al~

že se .projevuje jako láska, jako CHARIS. Ta se zjevila

~ejplněji

vJezľšlKristu v Jeho lidství, nyní jepřítomnaskrze Ducha. Je darovanou a oblažujícískutečností,která nám dává nové životní možnosti, radost, pokoj,

sva~os~.celýn~vý zp~so~života (Schillebeeckx). Je dokonáním a vyvrcho- lemm Zlvota pntomnehoIbudoucího. To se stalo vJežľšiKristuskutečností- zjevenou, zjevnou, vtělenou. Ježľšsám je "bytí pro druhé", existuje pro nás.

Z bohatství NZ si ukážeme dva základní výrazy NZ, AGAPÉ a CHARIS. Oba výrazy majípřibližněstejný význam a bývají ve stejném smysluzaměňovány.

, Nežpřejdemek jednotlivostem, sluší seještěupozornit, že antický EROS se v NZvůbecnevyskytuje,zřejměprosvětskýobsah, který tehdyměl.

Avšak není nutno klást protisoběERÓS a AGAPÉ, lásku erotickou akřes-

ťanskou;

Ježíš vykoupil i ERÓS. A tak se mají k

sobě

ERÓS a AGAPÉ po-

dobnějakopřirozenosta milost.

Přihledání významu a smyslu AGAPÉ dáme více slovo Janovi,přina- šem bádání o bohatství CHARIS bude námučitelemPavel.

1.2.2.4. AGAPÉIIJana

Takjako se ERÓS nevyskytuje v NZ, zdá se, že se zase naopak AGAPÉ nevyskytuje vesvětskýchspisechřeckých.Je to tedy -můžemedo jisté míry říci_slovovpravdě křesťanské.Láska - AGAPÉ má u sv. Jana asičtyřivýzna- mové vrstvy.

1 Láska Boží nebo láska Kristova k lidem. Výraz "Kristova láska" se vy- skytuje spíš v evangeliích, "láska Boží" v janovských listech.

2 Naše láska k Bohu nebo ke Kristu.

3 Bratrská láska mezi lidmi.

4 Láska jako "Boží podstata".

Všechny tyto významové vrstvytvoříovšem jeden celek; my se však můžemepokusit mluvitodděleně nejdříveo Boží lásce k lidem, o naší lásce k Bohu a o bratrském lásce mezi námi. V druhém sledu pak o lásce jako o Boží podstatě,z níž vychází všechna láska ostatní.

Zvláštní ráz Božílásky k lidemvyjadřujeJan takto:"Neboť Bůhtak mi- lovalsvět,že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo vněho věří,nezahynul, alemělživotvěčný"(Jan 3,16). K tomu podává nejhlubší výklad sám ve svém prvnímlistě."V tom se ukázala Boží láska k nám, žeBůhposlal nasvětsvého jediného Syna, abychom skrzeněho měliživot. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jakooběť

smířeníza našehříchy"(1 Jan 4,9-10).

Vlastním pramenem Boží lásky jeBůhsám. On si zamiloval první nás.

Tuto láskupředevšímprojevuje posláním svého Syna, kterého poslal jakooběť smířeníza našehříchy,"aby každý, kdo vněho věří,nezahynul, aleměl věčný život". Tyto

obětní

výrazy"dal svého Syna" nebo "poslal svého Syna jako

oběť

smířeníza našehříchy"nesmíme chápat jakooběť,kterou vyžadujeBůh,aby bylsmířenapod. Naopak, jsou to výrazy té nejvyšší lásky:Bůhnám dává to nejdražší, co má, svého Syna.

Ježíš milujerovněži nás, a to do krajnosti,neboťdává s·ám sebe, svo- bodněadobrovolně:"Nikdo nemávětšílásku než ten, kdo položí život za své přátele"(Jan 15,13). Svéučedníkynazývápřáteli.Ve SZ byl nejvyšší titul Bo- ží služebník; nyní tu nejsou jeho služebníci aniučedníci,alepřátelé.

Lásku jim dává jako novépřikázání.Není nové samo vsobě, neboťláska byla jižpřikázánave SZ; je nové v tom, že se vztahuje na všechny; za druhé je nové v tom, že jeho vzorem je láska Otce a Syna a láska Synova k Otci:

"Jako si Otec zamiloval mne, takjsem sijá zamiloval vás.Zůstaňtev mé lásce. Zachováte-li mápřikázání, zůstanetev mé lásce, jako já zachovávám

přikázánísvého Otce azůstávámv jeho lásce" (Jan 15,9n).Bůh zůstáváv nás a my v Bohu. Janvyjadřujetuto myšlenku dále dvojímzpůsobem:1. jako zro- zení v Bohu, 2. trváním v Otci, Synu a Duchu_Utěšiteli.Zrození z Boha není idea, která pochází z gnose, i když slovo znovuzrození by tomunasvědčovalo;

ovšem obsah je zcela rozdílný. Toto zrození znamená: láska je nové bytí z Bo- ha - bytí z Boha je láska (srv. Jan 3,3-6; 1 Jan 2,29; 3,9). Je i trváním (ME- NEIN) v Duchu svatém. DuchUtěšitel,kterého pošle Otec ve jménuJežíšově

(pateropřislíbeníDucha vřečinarozloučenou),také bude v nich. Bude v nich jako dech nového života (srv. Gn 1,2; 2,7), Duch pravdy, svědectvía doko- nání, dynamický princip JežÍŠova díla (srv. kap. 14-16). Duch svatý zakládá novéspolečenstvís Otcem a Synem a novéspolečenstvíbratrské.Přítomnost

lásky a Duchapůsobí,že jsmepřešlize smrti do života, protože milujeme brat- ry(lJan 3,14). Zrození z Duchakonečněznamená "mít Ducha", ne mít jenom záruku našehopřijetíza syny, jakopatrněji říkajípavlovské listy.

Tak nás láska Boží vtahuje do vlastního Božího tajemství. Janji ukazuje jako cestu. Její konkrétníuskutečněníje v lásce bratrské: "Boha nikdo nikdy

neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem,Bůh v nászůstáváa jeho láska v nás dosáhla svého cíle" (1 Jan 4,12).

To je_jistěúžasný_závěra nedostižné,nepřekonatelnézjevení Boží pod- staty jako lásky. Spojení s Bohem láskou, a to bratrskou láskou, která se zjevila v Kristu, a kterou nás Duch sv. vrhá do samého Božího srdce. "Milovaní, mi- lujme se navzájem,neboťláska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se naro- dil a Boha zná" (1 Jan 4,7).

Odtud pakpřecházíJan k základnímu zjevení novozákonnímu: "Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protožeBůhje láska." Anebo: "Také my jsme po- znali lásku, kterouBůhmá k nám, avěřímev ni.Bůhje láska a kdozůstává

v lásce, v BohuzůstáváaBůhje vněm" (1 Jan 4,8,16).

Zde jevyjádřenípřímoBoží podstaty:BůhjeAGAPÉ. Tak se doslovuje horebské zjeveníjasněji, určitějiaplněji.Pro nás znamená tato Janova výpo-

věďzákladní východisko na našícestěza novou teologií. Proto budeme tomu- to textu_věnovatpozornost_zvlášť.

Když nyní shrneme, co jsme v Písmu svatém nalezli o lásce, dostáváme

UK v Praze

Knihovna KTF

17

19 Zjevení Hospodina na Horebu (snadčástisínajskéhopohoří)vhořícím keřije zvláštním setkánímnejvětšíhomuže SZ s Božím tajemstvím.Bůh při­

pravuje Mojžíše na událost, která vstoupí do dalšího zjevení a Božíchčinů

vdějináchIzraele, ba celého lidstva:Hořící keř,svatápůda,Mojžíšova slova jsou významným pozadímvyprávění. Bůhmluví zohně:"Já jsemBůhtvého otce,Bůh Abrahámův, Bůh Izákův aBůh Jákobův"(Ex 3,6). Navazuje tedy napředchozíBožíčinyvživotěavíře praotců. Bůhse tunepředstavujejako

země,slunce,hvězdy,neboBůh země,slunce,hvězdatd., ale jakoBůhlidí.

Tak bude vystupovat v celém zjevení SZ, jež bude potvrzeno i Ježíšem (srv.

Mk 12,26). Bůhse dále prohlašuje jako osvobozující azachraňujícíIzrael z Egypta (Ex 3,7-10). Hospodin posílá Mojžíše, aby vyvedl z otroctvísvůjlid akončí:"A tototibude znamením, že jsemtěposlal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře"(v.12). Smysltěchtoslov je: na tétohoře

Sínaj se projeví další vztah Hospodina k Izraeli a Izraele k Hospodinu,neboť

zdeuzavřeHospodin smlouvu se svým lidem~dse zaváže Hospodinuvěr­

ností (srv. Ex 9 a 24).

Potom se však Mojžíš ptá na jméno (v. 13). Jménovyjadřovalove SZ

skutečnost,podstatunějakéhojsoucna. V tom smyslu odpovídá i Hospodin:

vyjadřujesvé bytí. Slovo "Jahve", jméno Hospodinovo, existovalopatrnějiž

předtíma Izrael jepřejalod jinýchnárodů.Zde tento výrok vykládá smysl to- hoto jména a dává mu novounáplň.

Komentářekumenickéhopřekladu(Starý zákon 2, str. 32) uvádí tento výklad:

alespoňtrochu vhled do nevystihlého bohatství, které Boží zjevení v tuto sku- tečnostvložilo. Co jsme podali, je_jistějen_částečnýa neúplný obraz, který bude nutno dále a stáledoplňovat,aniž mámenaději,že tutoskutečnostvy- čerpáme:jejípočáteki konec je v láskyplnénekonečnostiBoží. Z množství nabídek, které námBůh přinašem Wedání dává, zvolíme základní možnosti, které nazveme východiska, východiska našeho Wedání Boha a hledání_člově­

ka v Bohu.

V tomto smyslu pokládáme zaklíčovétytovýpovědiPísma:

Vrcholná starozákonní výpověďo Bohu, zjevení horebské: "Já jsem, který jsem" (Ex 3,14).

2 Novozákonnívýpověďjanovská:"Bůhje láska, a kdozůstáváv lásce, v BohuzůstáváaBůhvněm"(1 Jan 4,16).

3 Pavlovská_výpověďtriadická: "Milost našeho Pána Ježíše Krista, a lás- ka Otcova aspolečenstvísvatého Ducha~vámi se všemi" (2 Kor 13,13).

IR

2.

2.1.

Východiska

ZJEVENÍ HOREBSKÉ: "JÁ JSEM,

KTERÝ JSEM" (EX 3,14)

Tak vprostředístarého Orientuzpůsobemneobvyklým, odlišným avýjimeč­

nymvyjádřiliIzraelci odlišnost avýjimečnostsvého Boha, který se zjevuje a přitom zůstáváskrytý, který je známý apřitomjepřecenepochopitelný,který je blízký apřecehočlověknemá v ruce ani po ruce podle svépotřeby.

Podlenejnovějších výzkumůtoto slovo "být" (H-J-H) neznamená pou- hé holé,neúčastnébytí,prostěfakt, že jsem, nýbrž Jsem, který jsem tu, který jsem tu pro vás, který jsem s vámi, který s vámi stále budu.

Nepodává tedyanipojetí,aniideu Boha.PředstavujeBoha jako dynamicky a aktuálněexistujícího a jednajícího zde a nyní,stejnějako tam a kdysi i v bu- doucnu, ale svému lidu vždy a v každé situacipřítomného(tamže).

J. Ariga v japonsky psané knizeupozorňuje,že tu nenířečo bytí, jakje chápeřeckáfilozofie a celápozdějšíontologie (nauka o bytí), nýbrž že je tu řečo bytí, které sebe samo dává. Proto tento teolog žádá, abychom spojili na- uku o bytí (ontologii) s "hayatologií" (od hebr. HAYA), tedy s naukou, která .vyjádří právětoto:Bůhs námi. Podobnépřéorientovánížádají dnes i východní

teologové,např.Chrístos Jannaris.

Zde nám Písmo dáváneobyčejnýpodnětk novému pojetí Boha, avůbec k novému pojetí našichvztahůk Bohu a Boha k nám. Nejde tu onějakéjem- nosti, ale zásadněo nové chápání Boha tak, jak se zjevil, o novou orientaci víry i teologie.Bůhnení jen nad námi jako jakési vzdálené bytí,nějakéne- účastnéabsolutno, nebo nějakýprincip - Hybatel nehybný apod., což jsou představy,které vyplývaly spíš ze západní filozofie.Zeslova Božího se nám nabízí tento obraz, toto pojetí Boha:Bůhs námi,Bůhje tu pro nás:Bůhbude stále s námi.

2.2. _"BŮH JE LÁSKA" (1 JAN 4,16)

Hlavní myšlenkou prvního listu Janova(aťuž je to list nebo homilie,ať je jeho autorem kdokoliv) - je "slovo života" (1,1). První okruh myšlenek toho- to slova života se týká Ježíše, druhý Boha-Otceátřetí člověka- bratrské lásky.

2.2.1. Víra v Ježíše Krista, Božího Syna

Je topředevšímvíra v Ježíše Krista, Božího Syna, kterýpřinášípravdu a život. Poslal jej Otec, který jesvětlo:"Jestliže však chodíme vsvětle,jako

20

on je vsvětle,mámespolečenstvímezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás

očišťujeod každéhohříchu"(1,7). Máme usilovat, abychom byličistítak, jako on ječistý(3,3). Není z Boha, kdokolivnečiníspravedlnost a nemiluje svého bratra (3,10). To je totiž Ježíšovopřikázání: věřitjeho jménu a navzájem se milovat, jak námpřikázal(3,23). Kdověří,že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha (5;1).Bůhnám dal totižvěčnýživot a ten život je v jeho Synu a skrzenějse nám život dostal (5,11). Boží Synpřišela dal nám Ducha Božího, abychom poznali, kdo je pravýBůh:jsme v pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. Onje ten pravýBůhavěčnýživot (3,24-4,3).

Druháčást potřebuje ještěúvod, protože tam je vrchol celého dopisu:

Autoru tohoto listu šlohlavněo dvasměry,proti kterým sestavěl.Bylo topře­

devším židovství, které po židovské válce, pokatastrofěnároda, bylo obno- vováno rabínskou akademií v Jamnii; proti tomuto židovstvízdůrazňovallist, že Ježíš Kristus je Mesiáš. Druhý proud, kterému musel_čelitJan, byl raný gnosticismus v severní Sýrii a Malé Asii. Gnosticismus je mlhavý mystický proud, jehož základní myšlenka je, že jedna jediná pravda je rozptýlená včás­

tečkáchpravd; vykoupení znamená shromáždit tyto rozptýlenéčástečkyv jed- nu pravdu, a tak prožívat osobní extázi. Je to tedyvysloveněintelektualistické pojetí vykoupení. Naproti tomu Jan ukazuje, že pravé a jediné vykoupenípři­

nesl Ježíš Kristus svou obětía spolu s ním je musíčlověk naplňovatcelým životem, nejen osobním vytržením; musí plnit nejvyššípřikázání,staré i nové -přikázánílásky.

První tu byla otázka v!ry, nyní otázkalásky. Tento vrchol je obsažen ve

_J"" )

verších 7-21. 4. kapitoly.Ustřednímyšlenka je tato: Bůhje víc než pravda a

světlo, Bůhje láska. "Kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná" (4,7).Zdů­

razněnojmlOvským kontrastem: "Kdo nemiluje, nepoznal Boha" (8a).Důvod:

"Bůhje láska" (8b).

2.2.2. Projevy Boží lásky

Autor už dále nespekuluje, co je láska, nýbrž popisuje, jak se projevuje:

"On si náspředemzamiloval" (lOb);

"poslal svého Syna jako smírnouoběťza našehříchy"(lOc);

"odněhojsme dostali jeho ducha" (13).

že

^{v nás}zůstává Bůh,poznáme z tohoto listu podle toho, že nám dal svého Ducha (3,24).

Tento projev Boží lásky je zásadní asměřujedo samého jádra našeho i

Božího bytí. "Také my jsme poznali lásku, kterou Bůhmá k nám, avěříme

v ni"; výsledkem je poznání, že_"Bůhje láska" (4,16). Tato láskajeskutečností bytostnou:Bůhje láska. Nejen, že projevuje lásku, alejeláskou. Boží láska

nezůstává uzavřenado sebe, nýbrž je darem, zjevením, sebesdHením Boha, nejhlubším,naplňujícíma dokonávajícím: "Boha nikdo nikdyneviděl, ale jestliže se milujeme navzájem,Bůhv nászůstáváa jeho láska v nás dosáhla svého cíle" (12).

Poslední rys - eschatologický - radikalizuje, co bylořečeno:"V tom zá- leží vyvrcholení lásky v nás, že s radostnou důvěrou očekávámeden soudu"

(17a). A zasedůvod:"Protože jaký je on tam, takoví jsme i my zde na zemi"

(17b,překl. Petrů).

Bůhje láska, která náspředchází,která nás vykoupila, která trvá v nás Duchem svatým. Na tuto lásku odpovídá_člověkláskou k Bohu a láskou bratr- skou. Obojí jenaplněnímv tomtoživotěa vede knaplnění konečnému.

2.2.3. Láska bratrská

Třetíokruhpřinášívýslovné zdůrazněnílásky bratrské: "Kdo miluje Boha,aťmiluje i svého bratra" (4,21b). A naopak: "Kdo nemiluje svého brat- ra, kterého vidí,nemůžemilovat Boha, kterého nevidí" (4,20b). Ba víc: "Kdo nemiluje,zůstáváve smrti. Kdokoli nenávidí~véhobratra, je vrah" (3, 14b.15).

Tato láska je nejenzpůsobemživota, vezdejšího života, ale stává se zdrojem života vyššího. "My víme, že jsmepřešlize smrti do života, protože milujeme své bratry" (3,14). Odtudzávěr,který spojuje Boží lásku a naši lásku, bytí v Bohu a Boha v nás:"Bůhje láska, a kdozůstáváv lásce,zůstáváv Bohu a

Bůhvněm"(4,16b). Láska jepřechoddo života a plnosti, jenaplněnýmpo- znáním: "Jestliže se milujeme navzájem,Bůhv nászůstáváa jeho láska v nás dosáhla svého cHe" (4,12). A sicekoneČnéhocHe: "V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu" (4,17).

Můžemetedy shrnout, co námříkátoto slavné a veliké místo listu:Bůh

je bytostná láska - nebobytostněláskou. Ta je jehonejvnitřnějšímživotem.

Do lidskýchdějina srdcíjipřineslBoží Syn a nyní jiuskutečňujeDuch svatý.

Tato Boží láska v nás je jehopřítomnost,jeho sebesdHení: Bůhv nás a my vněm.Setkáníčlověkas Bohem seděje nejhloubějiv této lásce, vnížvrcholí i víra: Vzniká bytostníspříznění,kteréumožňujenejhlubšíspolečenstvís Bo- hem a naše v Bohu. Láska vložená Duchem do našich srdcí otevírá nás brat- řím.Je to jeden jediný proud, vněmžjeBůhi bratr. Tato láskatvořínové mezi-

lid~ké ;ztah~,. b~atrství,

hluboký vztah

člověka

^k

člověku,

^nezištné

společen­

stVl. Zaroven Je1cestou k Bohu, v jeho jednotu a plnost. Všechny ostatní cesty jsou bud'_částečnénebo nesprávné.

,.:,y?lýváv~^toho závěrpro ,teologii: má-Ii být teologie správná a plná, muslJlt predevsim cestou AGAPE. A místo mluvení o Bohu - bohosloví - musí být cestou k Bohu, Boží cestou, cestou lidské lásky, srdce i rozumu.

2.3. "MILOST NAŠEHO PÁNA JEžíŠE KRISTA A LÁSKA OTCOVA

A SPOLEČENSTVí SVATÉHO

DUCHA" (2 KOR 13,13)

:~t~ ~ávěrečná.^slovali~tu jsou pozdravem, snad i požehnáním pro shromazd~~l,kde se lIst bude cíSt. Nejsou tedypoučkou,^jsouvpravdě^výra- zem mysli1srdce, ne shrnutím listu, ani programem pročtenáře.Aprávěpro tutone~áměmost vyjadřují spontánněstav mysli apoštola.

Zvolili jsme toto místo pro jeho ráz; neníještě trojičný,ale je tu Otec, Syn a Duch svatý. Otci sepřipisujeAGAPÉ, Synu CHARIS, Duchu svatému KOINONIA, tj.společenstvíneboúčast,taképřítomnost.

2.3.1. Láska Otcova a Kristova

, ,S~. Pave~popisuje tuto lásku trojímzpůsobem:jako naše vyvolení a po- volant; Jako Kristovosebeobětování^{pro naše}posvěcenía spásu; jako dar sy- novství Božího nám.

Celá lidská pospolitost je odvěčnostipojata do Boží lásky. Zvláštním způsobem^seuskutečňuje společenství věřících, kteříjsou Boží vyvolení (Rím 8,28-33) a povoláni ke_svobodě(Flp 3,14).

Druhýdů!<azBoží lásky:Bůhdokazuje svou lásku nám tím, že Kristus za nászemřel(Rím 5,8, srv. 3,24; 8,32; Gal 1,3). Synovství Boží jekonečný výraz Boží lásky: jsmepřijati^{za syny}(Řím^{9,4), jsme} dědiciBoží a spolu- dědiciKristovi,účinnostíDucha sv.(Řím8,14-18).

Otec nám dal nikoliv jen holé bytí, aleučinilnás syny: vtiskl nám obraz svého Prvorozeného. Duch svatý, vzájemná láska Otce i Syna,rozšiřujeji na

Zjevení Boží lásky ve SZ a NZ (kap. 1.) nám nabídlo základní výcho- diska, která jsme blížeosvětlili^{v kap.}

n.

Z nich se chceme nyní vydat na další c~stuv~ledánívlastních "kategorií" AGAPÉ. Není to cesta zcela nová. Vždyt' Plsmo, liturgie, zkušenostmystikůi naše vlastní jsou jí plny. Zdá se však, že starší teologieněkdyažpň1išrychlepřevádělaprojevy Boží lásky i zkušenost lásky na rozumové kategorie, a tak upadla vurčitoujednostrannost.

Spekulativnídědictvíteologie nechceme zcela pominout, ale pokusíme se o nalézání "kategorií" AGAPÉ.Běhemnašeho tázání jsme již narazili na některéjejí projevy.Půjdenám nyní o to, abychom jeutřídili,objasnili a pro- hloubili.

Některé^ztěchtojevů můžemechápat jakopředpoklady.Tak jsme obje- viliotevřenost, očekávání, ^blízkost. Otevřenostje zajisté základní dispozice k lásce. Očekáváníje jižurčitým zaměřením,neboťotevřenostjepň1išvše- obecná aneurčitá. Očekávat můžemeovšem srůzným stupněmjasnosti a za- měření:Blízkost ječástečnénaplňováníočekávání:nebylo marné - milovaný se blíží.

Vlastnípodstatunebostrukturuláskymůžeme spatřovatv dalších je- vech lásky, které jsme poznali jakopřítomnost,setkání, sdílení,účast.Blízkost milovaného seproměňuje^vpřítomnosimilovanéhov milovaném. Ale tatopří­

tomnost by mohla být i chladná,němá.Láska seuskutečňuje plnějivsetkání.

Je-li toto oboustranné, roste ve vzájemnost.Ta se projevuje dvojímzpůsobem:

jako sdílení a jakoúčast.

Přítomnost,setkání, sdílení aúčastnesou pak své ovoce. AGAPÉ sedo- konává,jak jsmeviděli,^vespolečenství,^{plnosti a}jednotě. Společenstvíje^jed- na z velkých myšlenek Písma akřesťanství,základní kategorie lásky. Jejím já- drem a plodem je jednota: láska je nejhlubším poutemsjednocení.Konečným smyslem lásky, její "teologií", nejvyšším dokonáním lásky jeplnost:milující Božíděti (Řím5,5). Jsme bytím milovaným,stvořenýmz Boží lásky a pro lás-

kuk Bohu a vNěmksoběnavzájem. I naše láska jetvůrčím činem: "činíme"

Boha milovaného, dokonce nade vše milovaného;podobně^ustavujemečlově­

ka jako bližního.

2.3.2.

Společenství

svatého Ducha

V tomto požehnánípřejeapoštolspolečenstvís Duchem svatým, jeho

přítomnost. Věřícímají s Pavlem duchovníspolečenství,které zakládá Duch svatý.Tvoříjednotu, protože majíúčastna duchu a milosrdné lásce, která je v Bohu a která Duchem svatýmpřecházína lidi. AGAPÉ jevnitrobožskou jed- notící silou.Duch sv. je poutem, které spojuje lásku Otcovu a milost Synovu;

spojuje tím, co je Otcispolečnéhose Synem. Takvytvářínejdokonalejší a nej- ryzejší, absolutníspolečenstvímezi Otcem a Synem.

Podle Pavla je dalším projevem Boží lásky totospolečenstvíBoží, které vnáší Duch sv.do lidsképospolitosti.PavelrozšiřujeještětutopřítomnostDu- cha svatého a jehopůsobenív nás trojím obrazem: Duch svatý v nás bydlí, je darem apečetí.

Duch svatý v nás bydlí,přicházík nám a oživuje nás; Obraz obydlí zna- mená životníspolečenství,naplněníDuchem svatým, jednotu živé lásky.Pří­

tomnost Ducha svatéhoproměňujenás nejdřívev chrám Boží (1 Kor 3,16), potom žijeme z jeho živé síly(Řím8,9), akonečněnáspřetvářív nový obraz, obrazKristův(2 Kor 5,1). Láska Ducha svatého se projevuje tím, že se nám dává aje dárcemdarů(Sk 2,33-38; 5,32).

Je taképečetí společenství.

Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si násposvětil,

jeBůh.On nám také vtiskl svoupečeťa do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co námpřipravil

(2 Kor 1,2ln).

Vedeni Duchem svatýmpřicházímedo vlastního domova a dokonalého eschatologickéhospolečenství: "Vímepřece,že bude-li stan našeho pozem- ského života stržen,čekánáspňbytekod Boha,věčný důmv nebesích..."

(2Kor 5,1).

Ktěmto východiskům se budeme stále vracet; zde jsou položena jako

počátek.

3. Jevy a kategorie Agapé