Vysoká škola ekonomická v Praze
Bakalářská práce
2021 Danylo Dolenko
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská
Studijní obor: Podniková ekonomika a management
Název bakalářské práce:
Dopady fiskální politiky České republiky a Ukrajiny na podnikatelský subjekt
Autor bakalářské práce: Danylo Dolenko
Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Jindřich Soukup, CSc.
P r o h l á š e n í
Prohlašují, že jsem bakalářskou práci na téma „Porovnání fiskální politiky České republiky a Ukrajiny“ vypracoval samostatně s využitím literatury a
informací, na něž odkazuji.
V Praze dne 10.05.2021 Danylo Dolenko
Poděkování
Chtěl bych poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce prof. Ing.
Jindřichu Soukupovi, CSc. Za odborné vedení práce a cenné rady, které mi
pomohly tuto práci zkompletovat.
Title of the Bachelor´s Thesis:
The impact of the fiscal policy of the Czech Republic and Ukraine on the business.
Abstract:
This bachelor thesis deals with the comparison of fiscal and tax policies of the Czech Republic and Ukraine. The aim of this work is to determine in which state it is better to undertake a business activity. The theoretical part contains the definition of basic concepts related to fiscal and tax policies. In the practical part, the structures of revenues and expenditures of the state budgets of Ukraine and the Czech Republic were analyzed, then the development of tax rates over time was studied. An integral part of this work is the analysis of the tax burden of two states on the example of a fictitious company.
Key words:
fiscal policy, tax policy, tax burden, public budget, state budget, Ukraine, Czech
Republic.
Název bakalářské práce:
Dopady fiskální politiky České republiky a Ukrajiny na podnikatelský subjekt.
Abstrakt:
Tato bakalářská práce se zabývá porovnáním fiskálních a daňových politik České republiky a Ukrajiny. Cílem dané práce je určit, v jakém státu je lépe založit svůj vlastní byznys a podnikat. Teoretická část obsahuje vymezení základních pojmů tykajících se fiskální a daňové politiky. V praktické části byly rozebrány struktury příjmů a výdajů státních rozpočtů Ukrajiny a České republiky, pak byl analyzován vývoj sazeb daní v čase. Nedílnou součástí této práce je analýza daňové zátěže dvou států pomocí vytvořené fiktivní společnosti.
Klíčová slova:
fiskální politika, daňová politika, daňová zátěž, veřejný rozpočet, státní rozpočet,
Ukrajina, Česká republika.
Obsah
Úvod ... 8
1. Fiskální politika ... 10
1.1. Funkce a cíle fiskální politiky ... 10
1.1.1. Redistribuční funkce ... 10
1.1.2. Alokační funkce ... 13
1.1.3. Stabilizační funkce ... 13
1.2. Nástroje fiskální politiky ... 13
1.2.1. Vestavěné stabilizátory ... 13
1.2.2. Diskreční opatření ... 14
1.3. Formy fiskální politiky ... 14
1.3.1. Expanzivní fiskální politika ... 15
1.3.2. Restriktivní fiskální politika ... 16
1.4. Veřejné rozpočty ... 18
1.4.1. Veřejné rozpočty v České republice ... 18
1.4.1.1. Rozpočtová soustava České republiky ... 18
1.4.1.2. Státní rozpočet ... 18
1.4.1.2.1. Příjmy státního rozpočtu České republiky ... 19
1.4.1.2.2. Výdaje státního rozpočtu ... 20
1.4.1.3. Krajské rozpočty ... 20
1.4.1.4. Rozpočet obcí ... 21
1.4.2. Veřejné rozpočty na Ukrajině ... 22
1.4.2.1. Rozpočtová soustava Ukrajiny ... 22
1.4.2.2. Státní a místní rozpočty Ukrajiny... 23
1.4.2.2.1. Příjmy veřejných rozpočtů Ukrajiny ... 23
1.4.2.2.2. Výdaje veřejných rozpočtů Ukrajiny ... 24
1.4.3. Saldo rozpočtu ... 24
1.4.4. Státní dluh ... 25
2. Veřejné rozpočty České republiky a Ukrajiny a jejich porovnání ... 26
2.1. Příjmy státního rozpočtu České republiky v roce 2020 ... 26
2.2. Výdaje státního rozpočtu České republiky v roce 2020 ... 29
2.3. Vývoj státního dluhu ... 31
2.4. Příjmy státního rozpočtu Ukrajiny v roce 2020 ... 32
2.5. Výdaje státního rozpočtu Ukrajiny v roce 2020 ... 35
2.6. Státní dluh Ukrajiny ... 35
3. Vytvoření fiktivní společnosti a obecné informace o ní ... 37
3.1. Založení fiktivního podniku na Ukrajině ... 37
3.1.1. Volba daňového systému a daňové třídy na Ukrajině ... 37
3.1.2. Mzda na Ukrajině a jednotný sociální příspěvek ... 41
3.1.3. Výpočet daní na Ukrajině... 42
3.2. Založení fiktivního podniku v České republice ... 43
3.2.1. Výpočet daní v České republice ... 44
3.3. Výsledky výzkumu ... 46
Závěr ... 49
Zdroje ... 51
Seznam tabulek, grafů a obrázků ... 55
8
Úvod
V dnešní době je pojem globalizace slyšet stále častěji. Globalizace znamená integraci mezi zeměmi na světové úrovni. Hranice mezi státy mizí. Mezinárodní obchod se rozrůstá spolu s rozvojem dopravy a dopravních komunikací. Následkem je tok služeb a zboží mezi různými státy. V 21. století je většina ekonomik otevřená, což znamená vysokou úroveň exportu. 1. ledna 1995 roku vznikla Světová obchodní organizace (WTO), což je mezinárodní orgán, který se zabývá pravidly mezinárodního obchodu. WTO navazuje na Všeobecnou dohodu o clech a obchodu (z anglického – GATT), která byla sjednána v roce 1947, ale účinnost nabyla až v roce 1948. Rozdíl je v tom, že WTO má statut mezinárodní organizace, zatímco GATT měla statut mnohostranné dohody a měla užší působnost.
Kvůli globalizaci se také rozvíjí volný pohyb kapitálu zejména mezi státy Evropské unie.
V roce 2004 byla zrušena všechna omezení pro pohyb kapitálu jak pro členské státy, tak i pro třetí země, i když samozřejmě existují určité výjimky. Volný pohyb kapitálu znamená tok investic do domácích firem, což je obrovská výhoda. Cílem toho bylo posílení jednotného trhu, což následně vedlo k hospodářskému růstu, navíc umožnilo efektivní investice kapitálu příznivé pro domácí podniky (Evropský parlament, 2020).
Dalším znakem globalizace je migrace obyvatelstva. Lidé překračují hranice svých států a stěhují do nových oblastí s cílem se tam usadit, anebo vydělat peníze. Mezi státy EU existuje volný pohyb osob. Pokud se mluví o migraci ze třetích zemí, například z Ukrajiny, pak je situace komplikovanější. Aby občan třetí země mohl pracovat na území EU, například v České republice, musí si vybavit zvláštní povolení. Pokud chce cizinec pracovat na území České republiky méně než 90 dnů, bude mu stačit krátkodobé pracovní vízum. Když se rozhodne vykonávat výdělečnou činnost na území státu Evropské unie déle než 90 dnů, potřebuje zaměstnaneckou kartu, modrou kartu nebo povolení k zaměstnání. Migrace znamená pro člověka řadu výhod, zejména zlepšení úrovně života a kariérní pokrok. Z druhé strany je přijímající stát, pro který je migrace také výhodná. Migranti jsou pracovní silou, která je často na trhu práce žádaná.
Posledním znakem globalizace, který je uveden v této práci, je šíření znalostí. A šíření znalostí znamená šíření informací. Díky globalizaci má většina lidí úplný přístup k informacím z celého světa. Člověk tak může snadno shromažďovat informace, které přibližují veškeré události potřebné pro život, práci, nebo dokonce podnikání v zahraničí.
Je více než zřejmé, že u všech výše uvedených znaků existují nejen pouze klady, ale i zápory.
V této práci se ale zaměříme na skutečnost, že pokud si lidé stanoví cíl a ze všech sil se ho snaží dosáhnout, mají příležitost žít a podnikat v jiném státu, než je jejich vlastní.
Díky globalizaci se objevila výjimečná příležitost pro studenty z třetích zemí – studium ve státech Evropské unie. Navíc pokud se chce student učit v jazyce země, do níž se přestěhoval, může to udělat bez poplatků za studium. Procento zahraničních studentů na vysokých školách České republiky každým rokem stoupá. Podle údajů Českého statistického úřadů klesá počet studentů ze Slovenska, zatímco počet studentů z postsovětských zemí naopak roste. Na základě údajů, které poskytlo MŠMT (ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky),
9 v roce 2016 na vysokých školách v České republice studovalo 37.795 zahraničních studentů, v roce 2017 – 38.150, v roce 2018 – 44.846, v roce 2019 – 46.441 zahraničních studentů.
Pomocí těchto údajů lze snadno odhadnout trend zájmu cizinců o studium na českých vysokých školách. Je patrné, že jejich počet stále roste.
Jaký je cíl všech těch studentů, kteří se stěhují do České republiky? Důvodem jejich stěhování je zaprvé lepší úroveň vzdělání než v jejich vlasti. Například Vysoká škola ekonomická v Praze a také Univerzita Karlova se v ratingu univerzit v oblasti ekonomie a ekonometrie podle výzkumu Top universities umístily zhruba na 200. místě (Top universities, 2020). České univerzity mají obrovskou nabídku fakult a oborů, každý student si může vybrat to, co má opravdu rád a co ho zajímá. Další příčina spočívá v kvalitě života v evropských státech, která je odlišná od postsovětských států. Pokud se podíváme do indexu kvality života v roce 2021, je vidět, že Česká republika se umístila na 22. místě s indexem 156,33, ale Ukrajina je na 59. pozici s indexem 107,35 (Numbeo, 2021). Maslowova pyramida potřeb ukazuje, že na vrcholu pyramidy se nachází potřeba seberealizace. Evropské státy poskytují více možností rozvoje, zlepšení znalostí a dovedností.
Je patrné, že pokud člověk studuje management na univerzitě, má přání být manažerem v budoucnu, nebo dokonce založit svůj vlastní byznys. Proč byste chtěli založit byznys, proč by chtěl člověk podnikat? Existuje hodně motivací pro člověka, aby začal podnikat. Například chce osoba využít podnikatelskou příležitost, takový podnik má větší předpoklad být úspěšný, než když je podnik založený kvůli nutnosti obživy. Hodně studentů, kteří přichází studovat do České republiky, má rodiče, kteří podnikají. Je to pro ně model chování. Děti podnikatelů zakládají nové podniky častěji než děti zaměstnanců. Mladí lidé po absolvování vysoké školy často zakládají nové podniky. Navíc k tomu přispívá kvalitní ekonomické vysokoškolské vzdělání.
Ale kde, v které zemi mají založit svůj byznys? Mají zůstat v České republice, nebo se vrátit např. na Ukrajinu? Je zřejmé, že stát, ve kterém studenti nebo absolventi začnou podnikat, bude mít výhodu. Zaprvé jsou to daně, které bude platit podnikatel. Navíc když se podnik rozšíří, bude vytvářet nová pracovní místa a tím přispívat ke zlepšení situace s nezaměstnaností. Cílem dané práce je určit, v jakém státu je lépe založit svůj vlastní byznys a podnikat. Ale jak má člověk rozhodnout, kde je lépe podnikat? Lze předpokládat, že se bude zajímat o politickou a ekonomickou situaci v zemi. Avšak je něco, co bude zajímat podnikatele více, a to je fiskální politika státu a zejména jeho daňová politika.
Proto bude daná bakalářská práce zaměřená na porovnání fiskálních politik České republiky a Ukrajiny. Práce bude rozdělena do dvou částí – teoretické a praktické. V teoretické části budou popsány základní pojmy, jako jsou fiskální politika, její cíle, funkce, nástroje, a navíc budou shrnuty poznatky k danému problému. Nezapomeneme ani na formy fiskální politiky.
Pak popíšeme rozpočtovou soustava dvou států, Ukrajiny a České republiky. Projdeme struktury státního, krajských a obecních rozpočtů, popíšeme takové pojmy, jako jsou saldo rozpočtu a státní dluh.
V praktické části bude jako první provedena analýza struktury příjmů a výdajů státních rozpočtů. Bude proanalyzován vývoj položek příjmů a výdajů státních rozpočtů České republiky a Ukrajiny. Nezapomeneme ani na vývoj daní. Dále provedeme komparaci daňových politik dvou států. Vytvoříme za tímto účelem fiktivní podnik s určitou právní formou, určitým
10 obratem a počtem zaměstnanců. Tento podnik bude čelit všem daním, případně subvencím, kterým čelí podobné podniky ve srovnávaných státech. Pro stanovení závěrů budou formulovány dvě hypotézy.
• Hypotéza č. 0: Je lépe podnikat v České republice z pohledu fiskální a daňové politiky, jelikož po zaplacení všech daní, obdržení všech subvencí a přerozdělení peněz mezi společníky zůstane jedinému zakladateli a společníkovi na jeho účtu více peněz než na účtu zakladatele společnosti, která fiktivně působí na Ukrajině.
• Hypotéza č.1: Je hůře podnikat v České republice z pohledu fiskální a daňové politiky, jelikož po zaplacení všech daní, obdržení všech subvencí a přerozdělení peněz mezi společníky zůstane jedinému zakladateli a společníkovi na jeho účtu méně peněz než na účtu zakladatele společnosti, která fiktivně působí na Ukrajině.
Pomocí těchto hypotéz nelze přesně určit, ve které zemi je lépe podnikat, pomůžou však nám stanovit dopad fiskálních politik států na podnikový subjekt. Na vedení byznysu má vliv řada dalších faktorů, které popisuje například analýza PESTLE, jež zkoumá zejména politické, ekonomické, sociální, technologické, legislativní a ekologické podmínky.
1. Fiskální politika
Podle Tomáše Pavelky (2007) v ekonomickém prostředí existují dva přístupy k fungování ekonomiky. Jeden z nich říká, že ekonomika může fungovat samostatně a bez zásahu lidí, jelikož v ekonomice existuje vnitřní vyrovnávací mechanismus, který automaticky vyrovnává její stav ve správném směru. Tento přístup se nazývá liberální. Za zakladatele tohoto přístupu se považuje skotský ekonom a filozof Adam Smith. Jiný názor, který se nazývá keynesiánství (zakladatelem byl John Maynard Keynes), ale říká, že bez vnějšího zásahu, v tomto případě zásahu státu, se ekonomika samostatně do stavu rovnováhy nedostane. Způsobů zásahu státu je více, je to například monetární nebo kurzová politika a další. Jeden z nejvýznamnějších druhů je fiskální politika, kterou provádí stát prostřednictvím veřejných rozpočtů, přesněji prostřednictvím jejich příjmových a výdajových stránek. Fiskální politika v sobě zahrnuje různé druhy rozpočtů, vládní příjmy a výdaje a také daňovou politiku.
1.1. Funkce a cíle fiskální politiky
Jak již bylo uvedeno, cílem fiskální politiky je vyloučit nerovnováhu v ekonomice. Ale jak toho lze dosáhnout?
1.1.1. Redistribuční funkce
Základem pro plynulé fungování státu jsou peníze. S nimi souvisí redistribuční funkce státu.
Stát vybírá od obyvatel daně a poplatky, přičemž je následně mezi nimi rozděluje ve formě transferů nebo vládních nákupů, což je velkou součástí agregátní poptávky. Agregátní poptávka (AD) představuje agregátní spotřební výdaje (C), soukromé investice (I), čistý export (NX) a vládní nákupy (G).
11 Rovnice 1 Agregátní poptávka
𝐴𝐷 = 𝐶 + 𝐼 + 𝑋 + 𝐺
Zdroj: vlastní zpracování
S redistribuční funkcí souvisí daňově transferový mechanismus, který kombinuje progresivní zdanění vysokých příjmů s dotacemi domácnostem s nízkými příjmy a zdanění luxusního zboží s dotacemi zboží pro obyvatelstvo s nízkými příjmy. Musgrave (1994) uvádí, že při zabezpečení veřejných financí lze uplatňovat horizontální nebo vertikální spravedlnost. Přístup horizontální spravedlnosti znamená, že lidé s podobnou kupní silou by měli platit podobné nebo dokonce stejné částky daně. Opačný přístup vertikální spravedlnosti říká, že lidé z vyšší příjmové skupiny by měli platit více, protože mohou využít vyšší část svého příjmu podle toho, jak chtějí, a následně si mohou dovolit platit vyšší částky daně. Ty mohou platit buď lineárně, v tom případě jde o proporcionální zdanění, nebo dokonce i vyšším procentem svých příjmů, což znamená progresivní zdanění. Progresivní zatížení by mělo vést k přerozdělení bohatství obyvatelstva. Bohatství obyvatelstva výstižně ukazuje Lorencova křivka, která se poprvé objevila v roce 2005 v článku Maxe Otta Lorenze „Methods of Measuring the Concentration of Wealth“, který byl publikován Taylor & Francis, Ltd.
Obrázek 1 Lorenzova křivka
Zdroj: vlastní zpracování
Na obrázku 1 je vidět model Lorenzovy křivky. Osa A ukazuje procento bohatství a osa B procento populace. Lorenzova křivka ukazuje, kolik procent obyvatelstva vlastní konkrétní procento bohatství. Z křivky vyplývá Giniho koeficient, který byl poprvé představen v roce1912 italským statistikem a demografem Corradem Ginim. Ten vyjadřuje rozložení bohatství ve společnosti.
12 Rovnice 2 Giního efekt
𝐺 = 𝑋 − 𝑌 𝑋
Zdroj: vlastní zpracování
Koeficient se vypočítá jako podíl rozdílu mezi plochou pod ideální Lorenzovou křivkou (X) a plochou pod skutečnou Lorenzovou křivkou (Y) a plochou pod ideální Lorenzovou křivkou (X).
V roce 2018 činil tento koeficient v České republice 24 (Eurostat, 2021), na Ukrajině – 26,3 (Knoema, 2018). Čím blíž je hodnota koeficientu k nule, tím je rozdělení bohatství více egalitární. To znamená, že situace s rozdělením příjmů v České republice je o něco lepší než na Ukrajině.
Daňovou politiku popisuje Lafferova křivka, která zobrazuje závislost daňového výnosu na daňové sazbě, což můžeme vidět na obrázku 2. Tento pojem byl poprvé využit na setkání amerického ekonoma Arthura Laffera s prezidentem Spojených států amerických Geraldem Fordem, kde se první postavil proti zvýšení daní.
Obrázek 2 Lafferova křivka
Zdroj: Závladský, P. (2012). Lafferova křivka
Tento model ukazuje, že při nízkých daňových sazbách bude daňový výnos státu růst. Ale v určitém momentu, který se nazývá Lafferův bod, je sazba daně příliš velká, a proto křivka začíná klesat. Je to způsobeno tím, že lidé nebudou chtít při takovéto sazbě pracovat a podnikatelé budou cílevědomě více utrácet. To všechno povede ke snížení objemu vybraných daní. Pavelka (2007) uvádí, že plocha za Lafferovým bodem se nazývá zakázaná zóna a ekonomika by se v ní nikdy neměla nacházet. Pokud se to stane, měla by vláda snížit daňové zatížení, což by bylo přínosné pro stát, protože to podpoří ekonomickou aktivitu; lidé by začali více vyrábět a utrácet. S časem by se zvýšil daňový základ a následně by vzrostly výnosy z daní.
Jak ale určit Lafferův bod? Bude stejný pro všechny státy? V praxi se ukázalo, že jde o netriviální úkol. Aby bylo možné určit Lafferův bod, vytvářejí se deskriptivní modely formování fiskálních příjmů států a různé algoritmy. Shcherbakov (2019) ve své odborné práci
13 píše, že výběr funkcí, jejichž grafy jsou Lafferovy křivky, je dosud otevřený problém. Ale je zřejmě, že tento bod je v různých zemích různý. Pracovníci v Česku a na Ukrajině přestanou pracovat při různých hodnotách, což je způsobeno různými ekonomickými situacemi a odlišným stylem života.
1.1.2. Alokační funkce
Stejně důležitou je alokační funkce fiskální politiky, která se zabývá zajištěním veřejných statků. Veřejný statek je statek, z jehož užívání nemůže být nikdo vyloučen, což je první princip veřejných statků. Jde o množství výrobků a služeb, které slouží ve prospěch všech obyvatel.
Jsou to například výrobky pro ochranu zdraví, životního prostředí nebo veřejného pořádku.
Druhým principem je to, že spotřeba statku nebo služby jednou osobou nezpůsobí nedostatek výrobků nebo služeb pro ostatní lidi.
1.1.3. Stabilizační funkce
Stabilizační funkci lze vysvětlit jako úsilí státu o makroekonomickou prosperitu. Stát se snaží zlepšit ukazatele míry nezaměstnanosti, stará se o vývoj cenové hladiny a cyklický ekonomický růst. Pro stabilizaci ekonomických výkyvů zejména používá míru zdanění a vládní nákupy statků a služeb. Podrobněji to vysvětlují podkapitoly o nástrojích a typech fiskální politiky.
1.2. Nástroje fiskální politiky
Podle rychlosti implementace a působení nástrojů je lze rozdělit do dvou skupin: vestavěné stabilizátory a diskreční politika.
1.2.1. Vestavěné stabilizátory
Vestavěné stabilizátory působí automaticky a bez zásahu vlády a slouží ke snížení ekonomických výkyvů. Vestavěné stabilizátory představují dlouhodobé a relativně stabilně působící mechanismy. Patří mezi ně zejména princip progresivní daně, podpory v nezaměstnanosti nebo existence subvencí do zemědělství. Pokud dojde k recesi v ekonomice, počet nezaměstnaných osob bude prudce růst. Kupní síla obyvatelstva se sníží, následkem čehož nastane pokles spotřeby domácností a pak snížení hrubého domácího produktu. Pomocí pojištění pro případ nezaměstnanosti a sociálních transferů, v tomto případě podpory v nezaměstnanosti, následky nebudou tolik výrazné. Proč je ale potřeba progresivního zdanění?
Progresivní zdanění slouží k prevenci ekonomiky před přehřátím. Pokud člověk bude mít vyšší příjmy, tak bude mít povinnost zaplatit vyšší úrokovou sazbu; to znamená, že nebude mít tak výrazně vyšší kupní sílu.
14
1.2.2. Diskreční opatření
Diskreční opatření mají úplně jiný charakter. Jsou to takové mechanismy, které působí jednorázově, ale pro jejich zavedení je třeba více času. Také je potřeba více času pro jejich implementaci a následný efekt. Proč je potřeba tolik času? Stát má šanci výkyv rozpoznat, následně rozhodnout o vhodných nástrojích, a jak již bylo řečeno, je potřeba více času, aby nástroje mohly začít působit. Rozhodnutí o vhodné strategii vyplývá z kolísání ekonomiky kolem svého potenciálu, což ukazuje obrázek 3. Stát se snaží tyto výkyvy odstranit a směřuje ekonomiku k bodu, ve kterém nezaměstnanost bude na úrovni přirozené nezaměstnanosti.
Potenciálním produkt je úroveň produkce, při které se do ekonomického obratu zapojují všechny ekonomické zdroje, tj. přirozená zaměstnanost, plné využití všech technologií atd.
Přirozená nezaměstnanost znamená úroveň nezaměstnanosti, při které je zajištěna plná zaměstnanost pracovní síly, tj. nejefektivnější a nejracionálnější využití. To znamená, že všichni lidé, kteří chtějí pracovat, si práci také najdou.
Obrázek 3 Hospodářský cyklus
Zdroj: Pavelka, T. (2007). Makroekonomie: základní kurz
Tomáš Pavelka (2007) mezi diskreční opatření řadí změnu daní, přesně jejich výše anebo struktury, změnu investičních výdajů – například investice na podporu výstavby bydlení, na stavbu mostů nebo dálnic – a změnu v politice zaměstnanosti, tzn. změnu v sociálních dávkách.
1.3. Formy fiskální politiky
Stát tedy může ovlivnit ekonomiku z pohledu fiskální politiky několika způsoby. Nástroji fiskální politiky jsou zejména změna vládních výdajů na statky a služby nebo změna výše daní.
Stát peníze nejenom vybírá, ale poskytuje je domácnostem a jiným subjektům ve formě transferů. Mezi transferové platby patří zejména dávky státního pojištění nebo podpora v nezaměstnanosti. Otázka je, jestli tyto veličiny zvýšit nebo naopak snížit. To záleží na stavu ekonomiky v konkrétní době.
15
1.3.1. Expanzivní fiskální politika
Pokud se ekonomika bude nacházet pod svým potenciálem a bude existovat velká nezaměstnanost, vláda bude potřebovat ekonomiku podpořit. To znamená zvýšit své výdaje na statky a služby, ale naopak snížit sazbu daní. Stát může využívat jak kombinace těchto nástrojů, tak i každý zvlášť.
Předpokládejme model AD-AS, kdy se reálný produkt nachází pod svým potenciálem. Vláda chce využít nástroje fiskální politiky a zvětšit své výdaje do infrastruktury, začíná stavět nový most nebo tunel. Na obrázku 4 je vidět tento výchozí bod rovnováhy (E1), který je průsečíkem výchozí agregátní poptávky (AD1) a krátkodobé agregátní nabídky (SAS). Ceny jsou na úrovni P1, reálný produkt je na úrovni Y1. Stát začíná utrácet peníze například na nový tunel, položka agregátní poptávky vládní výdaje na statky a služby (G) roste a s tím roste i celková agregátní poptávka. Někdo musí tento tunel kopat, a proto se najímají pracovníci. Díky tomu klesá nezaměstnanost. Lidé mají více peněz, roste kupní síla obyvatelstva, tj. jejich disponibilní důchod, lidé začínají víc utrácet za zboží a služby, a proto reálný produkt roste ještě víc. A to kvůli tomu, že položka agregátní poptávky spotřeba domácnosti (C) roste. To všechno nás vede k novému bodu rovnováhy (E2). Následkem je zvýšení reálného produktu státu, ale s tím vzroste i cenová hladina, inflace. E2 je bodem krátkodobé rovnováhy.
Obrázek 4 Expanzivní fiskální politika v krátkém období
Zdroj: Pavelka, T. (2007). Makroekonomie: základní kurz
To ovšem nemůže trvat dlouho, reálný produkt není na takové úrovni udržitelný. Cenová hladina se zvýšila, toho si všimnou pracovníci. Problém je v tom, že jejich nominální mzda je na stejné úrovni a reálná mzda dokonce klesla. To vede k tomu, že lidé budou žádat o větší příjmy. Náklady firem se zvedou, podniky budou muset snížit počet pracovníků. Kvůli tomu se
16 zvětší nezaměstnanost a křivka krátkodobé nabídky SAS1 (viz obrázek 5) se posune nahoru.
Teď je ekonomika v bodě E2. Klesne disponibilní důchod obyvatel, s tím i jejich spotřeba a následně rovněž agregátní poptávka. Reálný produkt se sníží. Výsledkem fiskální politiky v dlouhém období je zvýšení cenové hladiny do úrovně P2, kdy reálný produkt zůstane na výchozí úrovni, tj. na úrovni dlouhodobé agregátní poptávky (LAS).
Obrázek 5 Expanzivní fiskální politika v dlouhém období
Zdroj: Pavelka, T. (2007). Makroekonomie: základní kurz
Pro daně platí opačný účinek. Pokud se daňová zátěž sníží, lidé budou mít větší částku ze svého příjmu, kterou mohou použít na spotřebu statků a služeb nebo investice, agregátní poptávka vzroste atd.
1.3.2. Restriktivní fiskální politika
Opačným případem je situace, kdy se ekonomika nachází nad svým potenciálem a cílem státu je ji ztlumit. Je to přesný opak expanzivní fiskální politiky. Nástrojem státu budou snížení vládních výdajů a navýšení daňových sazeb.
Výchozím bodem je E1 na obrázku 6. Produkt je pod svým potenciálem. Vláda volí restriktivní politiku a snižuje státní výdaje na nákup statků a služeb nebo investice. Křivka AD1 se posune doleva a dolů. Nalevo je pokles reálného produktu do bodu Y2 a růst nezaměstnanosti. Kvůli tomu se snižuje kupní síla obyvatelstva, zmenšuje se disponibilní důchod domácností. Cenová hladina klesá do úrovně P2. Bod E2 je bodem krátkodobé rovnováhy.
17 Obrázek 6 Restriktivní fiskální politika v krátkém období
Zdroj: Pavelka, T. (2007). Makroekonomie: základní kurz
Lidé začínají mít méně peněz, jsou připravení pracovat za menší mzdu. Měly by proto klesnout i nominální mzdy pracovníků, ale kvůli kolektivním smlouvám to se nedá udělat. Mzdy zaměstnanců jsou krátkodobě fixní. Ale v dlouhém období staré kolektivní smlouvy už nefungují. Firmy mohou snížit nominální mzdy a s tím vzroste krátkodobá agregátní nabídka SAS1 do úrovně SAS2 (viz obrázek č.7).
Obrázek 7 Restriktivní fiskální politika v dlouhém období
Zdroj: Pavelka, T. (2007). Makroekonomie: základní kurz
Výsledkem dlouhodobé restriktivní politiky je vracení reálného produktu do výchozí dlouhodobé úrovně a návrat do menší úrovně cen ve státu.
Druhou možností restriktivní fiskální politiky je zvětšení daňové zátěže. Lidé budou mít přístup k menší částce svého důchodu. Spotřeba a investice klesnou, následně klesne agregátní poptávka s reálným produktem atd.
18
1.4. Veřejné rozpočty
Veřejné rozpočty představují nástroj veřejné správy k zajištění plnění úkolů a činností jednotlivých jejích článků. Lze ho taky chápat jako bilanci, která bilancuje příjmy a výdaje subjektu nebo jako peněžní fond, ze kterého je možné čerpat peníze pro pokrytí výdajů.
Rozpočet, který v sobě zahrnuje a rozděluje většinou veřejné prostředky, o nichž se rozhoduje veřejnou volbou a podléhají veřejné kontrole, k nákupu a správě veřejných statků, můžeme pojmenovat jako rozpočet veřejný. Peková (2008) uvádí, že si můžeme představit veřejný rozpočet jako finanční plán na konkrétní časové období. Navíc veřejný rozpočet je součástí stabilizační funkce fiskální politiky. Synonymem veřejného rozpočtu je rozpočtová soustava.
Podle Pekové (2011) se rozpočty na každé úrovni veřejného sektoru řídí obecnými pravidly a zásadami. Níže je uvedený seznam těchto principů:
1) Periodicita – rozpočet by měl být sestavován a schvalován každý rok. Rozpočtový rok je shodný s rokem kalendářním.
2) Reálnost a pravdivost – schválený rozpočet by měl být odrazem současné ekonomické reality.
3) Úplnost a jednotnost – rozpočet by měl obsahovat všechny finanční operace, příjmy a výdaje rozpočtu by měly odpovídat principu jednotnosti – současné umístění jak běžných, tak i kapitálových příjmů a výdajů v jednom rozpočtu.
4) Vyrovnanost – rozpočet by měl být z dlouhodobého hlediska vyrovnán, jinak by docházelo k dlouhodobé fiskální nestabilitě.
5) Efektivnost – efektivnost a hospodárnost hrají důležitou roli při vynakládání finančních prostředků. Někdy k tomu dávají ještě jeden princip, a to princip účelovosti, který znamená proces přiřazování konkrétního příjmu ke krytí konkrétní předem stanovené potřeby.
6) Publicita – plná informovanost obyvatelstva o rozpočtových procesech a následném plnění rozpočtu. Kvůli tomuto principu mohou občané reagovat na rozhodnutí tvůrců rozpočtu.
1.4.1. Veřejné rozpočty v České republice
1.4.1.1. Rozpočtová soustava České republiky
Instituonální rámec veřejných rozpočtů je dán rozpočtovou soustavou. Rozpočtová soustava má pevnou strukturu podle zákona. K soustavě veřejných rozpočtů České republiky patří státní rozpočet, rozpočty vyššího územně správního typu (krajské rozpočty) a místní rozpočty. To znamená, že veřejný rozpočet České republiky můžeme rozdělit do státního rozpočtu České republiky, rozpočtů krajských úřadů a obcí a do rozpočtů příspěvkových a rozpočtových organizací.
1.4.1.2. Státní rozpočet
„Základním dokumentem pro sestavení státního rozpočtu je zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (tzv. rozpočtová pravidla),
19 ve znění pozdějších předpisů. Návrh zákona o státním rozpočtu vypracovává Ministerstvo financí v součinnosti se správci kapitol, územními samosprávnými celky, státními fondy a jinými právnickými a fyzickými osobami, které požadují prostředky ze státního rozpočtu. Ministerstvo financí řídí práce na vypracování návrhu zákona o státním rozpočtu.“ (Ministerstvo financí).
Červenka (2009) uvádí, že státní rozpočet je rozčleněn do dvou základních částí – do výdajové a příjmové stránky. Pak jsou obě části rozděleny do určité kapitoly, každá z nich má svého správce, který je za tuto kapitolu zodpovědný z pohledu plnění státního rozpočtu.
1.4.1.2.1. Příjmy státního rozpočtu České republiky
Příjmy státního rozpočtu mohou být rozděleny z různých pohledů. První variantou je rozdělení příjmů na běžné a kapitálové. Rozdílem těchto příjmů je jejich pravidelnost. Kapitálové příjmy jsou tzv. jednorázové, neopakují se pravidelně, když běžné příjmy mají opakující se povahu.
Příjmy státního rozpočtu můžeme také rozdělit na daňové a nedaňové. Daňové příjmy zpravidla skládají největší částku příjmů. Daně jsou povinné platby do veřejného rozpočtu, které jsou stanoveny zákonem. Daně se následně člení na přímé a nepřímé. Daně přímé poplatník platí sám na vlastní účet.
Jsou to například daně z příjmů, a to jak z příjmů fyzických osob, tak i právnických osob, daň z dividend nebo daně majetkové: daň z nabytí nemovitých věcí, daň dědická, darovací, z převodu nemovitosti, daň silniční a daň z nemovitých věcí. Daň z příjmů fyzických osob se upravuje zákonem o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. Podle odstavce 2 tohoto zákona poplatníky této daně jsou všechny fyzické osoby, které mají na území České republiky (dále ČR) bydliště.
Daňová zátěž se vztahuje na příjmy plynoucí ze zdrojů jak na území ČR, tak ze zahraničí. Podle zákona předmětem daně jsou příjmy ze závislé činnosti, příjmy ze samostatné činnosti, příjmy z kapitálového majetku atd. Daň z příjmů právnických osob se rovněž upravuje zákonem č.
586/1992 Sb. Poplatníky tohoto druhu daně jsou právnické osoby, organizační složky státu, podílové fondy podle zákona upravujícího investiční společnosti, investiční fondy atd.
Předmětem daně jsou příjmy z veškeré činnosti
a z nakládání s veškerým majetkem, není-li zákonem o daních z příjmů stanoveno jinak. Daň dědická se řídí zákonným opatřením senátu č. 340/213 Sb. Daň z nemovitých věcí v sobě zahrnuje daň z pozemku a daň ze staveb a jednotek. Upravuje se podle zákona č. 338/1992 Sb.
Daň z nabytí nemovitých věcí platí podle zákona č. 264/2019 Sb. nabyvatel vlastnického práva.
Zákon č. 16/1993 Sb. uvádí, že „předmětem daně silniční jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná v České republice, provozovaná v České republice a používaná poplatníkem daně z příjmů právnických osob s výjimkou používání k činnosti veřejně prospěšného poplatníka daně z příjmů právnických osob, pokud příjmy z této jeho činnosti nejsou předmětem daně z příjmů, nebo poplatníkem daně z příjmů fyzických osob k činnosti nebo v přímé souvislosti s činností, ze kterých plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů“.
K daním nepřímým patří zejména daň z přidané hodnoty, spotřební daň atd. Stejně jako daň z příjmů fyzických a právnických osob je daň z přidané hodnoty (DPH) velmi důležitou součástí státního rozpočtu. Podle zákona č. 235/2004 Sb. „předmětem daně je dodání zboží za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, s místem plnění v tuzemsku, poskytnutí
20 služby za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, s místem plnění v tuzemsku“.
Spotřební daň je selektivní daní, která je zavedena státem k regulaci konkrétních komodit na trhu. Zákon č. 353/2003 Sb. uvádí takové komodity jako jsou pivo, líh, minerální oleje, víno a tabákové produkty.
Mezi další příjmy státního rozpočtu patří cla, sociální pojištění, ke kterému patří zejména důchodové pojištění, nemocenské pojištění, příspěvky na státní politiku zaměstnanosti a zdravotní pojištění, příjmy z dříve poskytnutých úvěrů, příjmy z prodeje státního majetku a přijaté dotace (Pavelka, 2007).
1.4.1.2.2. Výdaje státního rozpočtu
Výdaje státního rozpočtu se stejně jako příjmy dělí na běžné a kapitálové. Běžné jsou většinou různé transfery. Dalším dělením výdajů je dělení na mandatorní, quasi-mandatorní a nemandatorní výdaje (Smetanková, 2014).
„Mandatorní výdaje jsou povinné výdaje státního rozpočtu vyplývající ze zákona, nebo jiných právních norem a smluvních závazků. Jsou neflexibilní částí státního rozpočtu, a tudíž nemohou být jednoduše změněny” (Smetanková, 2014). Mandatorní výdaje lze rozložit na ty, které plynou ze zákona, a na ty, které plynou ze smluv a jiných právních norem. Nejobjemnější část mandatorních výdajů jsou sociální transfery. Mandatorní výdaje tvoří takové položky, jako jsou stavební spoření, zdravotní pojištění, státní příspěvek na penzijní přepojištění atd. Státní rozpočet ještě obsahuje quasi--mandatorní výdaje. Tyto výdaje nejsou vymáhané zákonem, jiným smluvním závazkem nebo právní normou. Mají ale charakter mandatorních výdajů.
K těmto výdajům patří výdaje ministerstva obrany, aktivní politika zaměstnanosti a platy organizačních složek státu (Smetanková, 2014). Třetí druh výdajů jsou výdaje nemandatorní, z jejichž názvu vyplývá, že nejsou zákonem ani právní normou, ale ani jiným smluvním závazkem stanoveny a nemají povahu mandatorních výdajů. Stát je může alokovat s ohledem na ekonomickou situaci pro další rozvoj společnosti. Patří mezi ně různé druhy transferů:
podpora v nezaměstnanosti, sociální dávky pro fyzické osoby a finanční pomoc, subvence pro právnické osoby; navíc mezi ně spadají ještě vládní výdaje na nákup statků a služeb.
1.4.1.3. Krajské rozpočty
Krajské rozpočty jsou součástí veřejných rozpočtů.
Pro střednědobé finanční plánování se sestavuje rozpočtový výhled. Ten působí po delší dobu než jeden rok. Rozpočtový výhled zahrnuje všechny údaje o krajských příjmech a výdajích, jsou tam rovněž informace o finančních zdrojích, ze kterých se čerpají prostředky, a další investice. Z toho pak vyplývá veřejný rozpočet. V rozpočtu je možné najít veškeré krajské příjmy a výdaje. Stejně jako u státního rozpočtu je možné členit příjmy a výdaje rozpočtu na běžné a kapitálové.
Podle zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, mezi příjmy rozpočtu kraje patří
„příjmy z vlastního majetku a majetkových práv, příjmy z výsledků vlastní činnosti, příjmy z hospodářské činnosti organizace, pokud jsou podle tohoto nebo jiného zákona příjmem
21 rozpočtu kraje, který organizaci zřídil nebo založil, příjmy ze správní činnosti včetně příjmů z výkonů státní správy, k nimž je kraj pověřen podle zvláštních zákonů, zejména správní poplatky z této činnosti a dále příjmy z vybraných pokut uložených v pravomoci kraje podle tohoto zákona nebo zvláštních zákonů, pokud není dále stanoveno jinak, výnosy daní nebo podíly na nich podle zvláštního zákona, dotace ze státního rozpočtu a ze státních fondů, přijaté peněžité dary a příspěvky, jiné příjmy, které podle zvláštních zákonů patří do příjmů kraje, prostředky získané správní činností ostatních orgánů státní správy, např. z jimi ukládaných pokut a jiných peněžních odvodů a sankcí, jestliže jsou podle zvláštních zákonů příjmem kraje. Kraj může použít prostředky poskytnuté prostřednictvím Národního fondu. Kraj může k úhradě svých potřeb použít též návratných zdrojů. Kraj může ke krytí dočasného časového nesouladu mezi čerpáním rozpočtovaných výdajů a plněním rozpočtových příjmů určených k jejich úhradě použít návratnou finanční výpomoc ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu jiného kraje. Návratná finanční výpomoc je bezúročná. Její opožděné splácení se považuje za zadržení peněžních prostředků“. K výdajům krajských rozpočtů patří zejména úhrada závazků vyplývajících z plnění povinností uložených zvláštními právními předpisy, výdaje na činnost orgánů kraje v jeho samostatné působnosti, výdaje spojené s výkonem státní správy, dotace do rozpočtů obcí v kraji, úhrada úroků z přijatých půjček a úvěrů, výdaje na podporu subjektů provádějících veřejně prospěšné činnosti a na podporu soukromého podnikání prospěšného pro kraj aj.
Vedle výše uvedených výdajů kraj hradí ze svého rozpočtu i splátky přijatých půjček, úvěrů a návratných finančních výpomocí a splátky jistiny vlastních dluhopisů jejich vlastníkům.
1.4.1.4. Rozpočet obcí
Rozpočty obcí jsou součástí veřejných rozpočtů.
Rozpočet obce se sestavuje stejně jako rozpočet státní na jeden kalendářní rok. Navíc se sestavuje tzv. rozpočtový výhled, který podle zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, je pomocným nástrojem územního samosprávného celku. Výhled zařazuje obecné informace o příjmové a výdajové stránce rozpočtu, navíc zahrnuje data o dlouhodobých závazcích, pohledávkách a finančních zdrojích. Veškeré veřejné rozpočty fungují autonomně, ale rozpočty obce jsou projednávány se státním rozpočtem. Je to kvůli dotacím, příspěvkům a návratné finanční výpomoci (Černý, 2012). Náležitosti, funkce a postavení rozpočtu obcí jsou upraveny v zákoně č. 250/2000 Sb.
„Rozpočtová skladba třídí příjmy a výdaje z hlediska druhového (všechny příjmy a výdaje podle příjmových a výdajových druhů, například daně, dotace) a odvětvového (u výdajů jde třeba o školství, dopravu, z příjmů se podle tohoto hlediska třídí jen nedaňové a kapitálové příjmy).
Dále se používá ještě třídění odpovědnostní (vztahuje se pouze na příjmy a výdaje státního rozpočtu, a to podle správců kapitol) a konsolidační (příjmy a výdaje vynakládané uvnitř soustavy veřejných rozpočtů)” (vyhláška 323/2002 Sb.).
Je možné dělení příjmů a výdajů rozpočtu obce podle běžných a kapitálových. Běžný rozpočet umisťuje běžné příjmy a výdaje, jejichž většina se každoročně opakuje; vztahují se ke konkrétnímu kalendářnímu roku. Tyto příjmy a výdaje slouží k financování běžných potřeb (Kadeřábková, 2012). Jsou to například daňové výnosy, pokud jde o příjmy a platy, nebo výdaje
22 na údržbu území, pokud jde o výdaje. Naopak kapitálové příjmy a výdaje nejsou pravidelné, neopakují se. Slouží pak k financování investičních potřeb, a to těch, které přesahují dobu jednoho rozpočtového období. Příkladem příjmů může být příjem z prodeje dlouhodobého majetku nebo majetkových podílů. Kapitálové výdaje představují nákup majetkových podílů nebo investiční nákupy. Navíc tento typ rozpočtů obsahuje položky financování. Jsou to peněžní operace jako bankovní úvěry, návratná výpomoc od státu a opačné operace, kdy obec vrací peníze (Zákon č. 250/2000 Sb.).
1.4.2. Veřejné rozpočty na Ukrajině
1.4.2.1. Rozpočtová soustava Ukrajiny
V unitárních státech, státech s jednotnou soustavou státních orgánů, s jedinou populací a kulturou, mají veřejné rozpočty dva prvky: státní rozpočty a četné místní rozpočty. Rozpočtový systém zobrazuje složky rozpočtu, to znamená, že je to souhrn všech rozpočtů, které se tvoří a fungují na území konkrétní země v souladu s její rozpočtovou strukturou. Tvorba rozpočtového systému Ukrajiny je založena na Ústavě Ukrajiny a rozpočtovém zákoníku, který byl přijat Nejvyšší radou Ukrajiny v roce 2001. V souladu s rozpočtovým zákoníkem Ukrajiny (2001) je rozpočtový systém Ukrajiny souhrnem všech rozpočtů, je vybudován s přihlédnutím k hospodářským vztahům, státním a administrativně územním strukturám a je regulován právními normami. Rozpočtovou strukturu Ukrajiny lze vidět v tabulce č. 1.
Tabulka 1 Rozpočtová struktura Ukrajiny
Zdroj: Rozpočtový zákon Ukrajiny. Vlastní zpracování
Na tabulce 1 můžeme pozorovat rozpočtovou strukturu Ukrajiny, která se skládá z konsolidovaného rozpočtu Ukrajiny, jenž se pak dělí na státní a místní rozpočty; místní
Konsolidovaný rozpočet Ukrajiny
Místní rozpočty
Rozpočet města
Kyjev Oblastní rozpočty
Rozpočty měst s regionální podřízeností
Okresní roz poč ty
Regionální
rozpočty
Státní rozpočet
23 rozpočty se pak dělí na rozpočet hlavního města Kyjeva a oblastní rozpočty, které se pak taky rozdělují. Rozpočtový zákoník vstoupil v platnost pro 686 nezávislých místních rozpočtů, které mají přímý a rovnocenný vztah se státním rozpočtem. Rozpočtový systém rovněž zahrnuje více než 12 tisíc rozpočtů místních samospráv. Všechny rozpočty Ukrajiny od státního po některý venkovský, jak říká rozpočtový zákoník (2001), společně tvoří konsolidovaný rozpočet Ukrajiny. Konsolidovaný rozpočet je soubor ukazatelů všech rozpočtů, které se používají k analýze a prognóze ekonomického a sociálního vývoje státu. Příjmy a výdaje místních rozpočtů, jak je vidět na tabulce 1, jsou součástí konsolidovaného rozpočtu a nejsou součástí státního rozpočtu Ukrajiny. Jak bylo uvedeno u českého systému veřejných rozpočtů, tento systém staví na řádě principů, které už byly uvedeny v podkapitole 1.4. Veřejné rozpočty.
1.4.2.2. Státní a místní rozpočty Ukrajiny
Diferenciace příjmů a výdajů mezi rozpočty různých úrovní je důležitým prvkem rozpočtové struktury. Tento proces začíná roztříděním výdajů, které je založeno na vymezení funkcí státu mezi různými úrovněmi správy: ze státního rozpočtu jsou financovány výdaje obecné státní povahy, z příslušných místních rozpočtů pak výdaje regionálního významu. Příjmy místních rozpočtu se skládají:
• z vlastních zdrojů příjmů:
✓ pevný příjem,
✓ regulační příjem,
• z dalších zdrojů příjmů:
✓ vyrovnávací dotace,
✓ subvence,
✓ úvěrové zdroje (Rozpočtový zákoník, 2001).
Pevné příjmy jsou prostředky, které jsou plně převedeny do příslušných rozpočtů. Regulační příjmy jsou fondy, které jsou rozděleny podle procent od daní do rozpočtů na nejnižších úrovních, aby se vyrovnaly jejich výdaje. Vyrovnávací dotace jsou přidělovány v pevné částce do rozpočtu nižších úrovní po schválení státního rozpočtu, pokud pevné a regulační příjmy nepokrývají náklady místních rozpočtů. Úvěrové zdroje jsou prostředky získané prostřednictvím státních a místních půjček pomocí určitých vládních závazků – dluhopisů.
Organizace vztahů mezi rozpočty zajišťuje jejich rozdělení, směr a formy. Pokud jde o směry, vztah mezi rozpočty může být vertikální – mezi rozpočty různých úrovní, a horizontální – mezi rozpočty stejné úrovně (na Ukrajině existují pouze vertikální) (Rozpočtový zákon, 2001).
1.4.2.2.1. Příjmy veřejných rozpočtů Ukrajiny
Příjmy veřejných rozpočtů Ukrajiny se třídí přibližně jako příjmy veřejných rozpočtů ČR.
Rozpočtové příjmy Ukrajiny jsou rozděleny do následujících částí:
• daňové příjmy,
• nedaňové příjmy,
• příjmy z kapitálových transakcí,
24
• převody (Rozpočtový zákoník, 2001).
Jako daňové příjmy se uznávají státní a místní daně, poplatky a další povinné platby stanovené daňovými zákony Ukrajiny. Odpovídají definici nedaňových příjmů: příjem z vlastnictví, příjem z podnikání, správní poplatky, příjmy z pokut a finančních sankcí aj. Převody jsou prostředky přijaté od jiných státních orgánů, místních orgánů, jiných států nebo mezinárodních organizací na základě neodvolatelnosti (Rozpočtový zákoník, 2001).
1.4.2.2.2. Výdaje veřejných rozpočtů Ukrajiny
Výdaje veřejných rozpočtů Ukrajiny se klasifikují podle různých kritérií. Rozpočtové výdaje jsou rozděleny podle:
• funkce, s jejichž plněním jsou spojené náklady (funkční klasifikace nákladů);
• ekonomické charakteristiky operací, během nichž jsou tyto náklady prováděny (ekonomická klasifikace nákladů);
• znaku hlavního správce rozpočtových fondů (resortní klasifikace výdajů);
• rozpočtových programů (programová klasifikace výdajů) (Rozpočtový zákoník, 2001).
Funkční klasifikace nákladů má následující úrovně:
• sekce, ve kterých jsou určeny rozpočtové výdaje na realizaci obecných funkcí státu nebo místní samosprávy;
• subdivize a skupiny, ve kterých jsou specifikovány směry rozdělení rozpočtových fondů pro realizaci funkcí státu nebo místní samosprávy.
Podle ekonomické klasifikace jsou rozpočtové výdaje rozděleny na běžné výdaje, kapitálové výdaje a půjčky mínus splátky, jejichž výši určuje ministr financí Ukrajiny. Resortní klasifikace výdajů stanoví seznam hlavních správců rozpočtových prostředků. Podle této klasifikace vede státní pokladna a místní finanční orgány registr všech správců rozpočtových fondů (Rozpočtový zákoník, 2001).
1.4.3. Saldo rozpočtu
Rozdíl mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu se nazývá saldo rozpočtu. Pavelka (2007) rozlišuje tři typy rozpočtů:
• přebytkový rozpočet – situace, kdy výdaje státního rozpočtu jsou nižší než jeho příjmy;
• nulový rozpočet – situace, kdy příjmy státního rozpočtu se přesně rovnají jeho výdajům (rozpočet je vyrovnán);
• deficitní rozpočet – situace, kdy výdaje státního rozpočtu jsou vyšší než jeho příjmy.
Navíc existuje několik druhů salda, které se diferencují podle příčiny vzniku. Skutečné saldo rozpočtu ukazuje rozdíl mezi skutečnými příjmy a skutečnými výdaji státu. Skutečné saldo lze rozčlenit na strukturální a cyklické saldo rozpočtu.
25 Rovnice 3 Skutečné saldo rozpočtu
𝑆𝑘𝑢𝑡𝑒č𝑛é 𝑠𝑎𝑙𝑑𝑜 𝑟𝑜𝑧𝑝𝑜č𝑡𝑢 = 𝑆𝑘𝑢𝑡𝑒č𝑛é 𝑝ří𝑗𝑚𝑦 𝑟𝑜𝑧𝑝𝑜č𝑡𝑢 − 𝑆𝑘𝑢𝑡𝑒č𝑛é 𝑣ý𝑑𝑎𝑗𝑒 𝑟𝑜𝑧𝑝𝑜č𝑡𝑢 Zdroj: vlastní zpracování
Pavelka (2007) říká, že strukturální saldo se vytváří v situaci, kdy ekonomika funguje na úrovni potenciálního produktu. O výši tohoto deficitu rozhoduje přímo vláda, to znamená, že řeší, aby byl deficit, přebytek, případně vyrovnaný rozpočet.
„Cyklické saldo vzniká z důvodu cyklického kolísání ekonomiky “ (Pavelka, 2007). V situaci, kdy ekonomika bude fungovat pod svým potenciálním produktem, stoupne nezaměstnanost a začnou působit vestavěné stabilizátory. Pomocí stabilizátorů se zvýší výdajová stránka rozpočtu a vznikne cyklický deficit. Pokud by se ekonomika nacházela pod svým potenciálem, vznikl by cyklický přebytek.
Rovnice 4 Skutečné saldo rozpočtu
𝑆𝑘𝑢𝑡𝑒č𝑛é 𝑠𝑎𝑙𝑑𝑜 = 𝑆𝑡𝑟𝑢𝑘𝑡𝑢𝑟á𝑙𝑛í 𝑠𝑎𝑙𝑑𝑜 + 𝐶𝑦𝑘𝑙𝑖𝑐𝑘é 𝑠𝑎𝑙𝑑𝑜 Zdroj: Tomáš Pavelka,2007
1.4.4. Státní dluh
Už bylo dříve uvedeno, že ne vždy je státní rozpočet vyrovnaný, tj. nulový. Každopádně může nastat situace, kdy rozpočet bude deficitní. Co je pak třeba udělat? Stát může krýt nedostatek určitého roku přebytkem příštího roku. Ale navíc si může stát půjčit peníze na pokrytí rozdílu mezi výdaji a příjmy rozpočtu. Kvůli těmto půjčkám roste státní dluh. Pokud bude stát dále hospodařit s přebytkem, může volné prostředky použít ke splacení veřejného dluhu. Pokud bude dále hospodařit s deficitem, dluh se bude zvětšovat. Z toho všeho vyplývá, že státní dluh je výsledkem hromadění schodků státních rozpočtů minulých let.
Jakými způsoby je tedy státní dluh financován? Státní dluh se kryje pomocí emisí krátkodobých státních pokladničních poukázek se splatností do jednoho roku. Tyto dluhopisy jsou vydávány bez kupónů – výnosem je rozdíl mezi emisní cenou a jmenovitou hodnotou (Ministerstvo financí, 2016). Navíc se kryje státní dluh emisemi střednědobých státních dluhopisů se splatností dva a pět let. Říká se, že schodek běžného hospodaření je kryt pouze pomocí emisí krátkodobých státních pokladničních poukázek. Pokud bude dluh přičleněn ke státnímu dluhu minulých let, pak se už bude krýt pomocí emisí střednědobých státních dluhopisů.
26
2. Veřejné rozpočty České republiky a Ukrajiny a jejich porovnání
2.1. Příjmy státního rozpočtu České republiky v roce 2020
Celkové plánované příjmy státního rozpočtu České republiky v roce 2020 byly stanoveny na 1 578 118,7 milionů CZK.
Pomocí příjmové strany rozpočtu se dozvíme o tom, z jakých zdrojů vláda plánuje financovat své aktivity. Oproti roku 2019 se plánované příjmy zvýšily o 112,8 mld. CZK, což je navýšení zhruba o 8 %.
Teď je třeba se blíž podívat na položky příjmů. Více než 51 procent, což je necelých 819 mld. CZK státních příjmů, jsou daně. O daňovém zatížení je možné se více dozvědět
prostřednictvím grafu 1, který ukazuje vývoj daňové kvóty ČR podle rozpočtové skladby.
Podíváme-li se hlouběji na daňovou strukturu, která je znázorněná na grafu, je vidět, že největší položka je daň z přidané hodnoty, která je 20,3 % celkových příjmů státního rozpočtu nebo 319,7 mld. CZK.
Graf 1 Struktura příjmů státního rozpočtu 2020 v mld. CZK a v procentech od celkového příjmu státního rozpočtu
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ze státního rozpočtu 2020 v kostce
V roce 2020 sazba daně z přidané hodnoty v České republice u většiny zboží a služeb stanoví 21 %. Z grafu č. 2 je patrné, že od roku 2015 vybraná daň z přidané hodnoty roste.
37 %
20 % 11 %
11 % 8 %
8 %
Struktura příjmů státního rozpočtu 2020 v mld. CZK a v procentech celkového příjmu
státního rozpočtu
Povinné pojistné na sociální zabezpečeníDaň z přidané hodnoty Daň z příjmu fyzických osob Spotřební daně
Přijaté transfery
Daň z příjmu právnických osob Ostatní daňové příjmy Nedaňové příjmy Kapitálové příjmy
27 Graf 2 Vývoj výše vybrané daně z přidané hodnoty v mld. CZK v letech 2015-2020
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ze státního rozpočtu 2015-2020 v kostce
Druhá významná daň je daň z příjmů fyzických osob – 175,4 mld. CZK, což je 11,1 % z celku. Vývoj výše vybrané daně z příjmů fyzických osob je zobrazen na grafu č. 3. Sazba daně z příjmů fyzických osob od roku 2008 stanoví 15 %.
Graf 3 Vývoj výše vybrané daně z příjmů fyzických osob v mld. CZK v letech 2015-2020
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ze státního rozpočtu 2015-2020 v kostce
O trochu menší je odvod spotřební daně včetně odvodu ze slunečních záření, a to činí 10,6 % z celkových příjmů státního rozpočtu nebo 167,9 mld CZK. Sazba spotřební daně na různé výrobky se liší. Daň z příjmu právnických osob v roce 2020 stanoví 129,4 mld. CZK, tedy kolem 8,1 % z celkových příjmů státního rozpočtu. V této práci se provádí komparace
236,6 245,7 266,0 279,0 291,3
319,7
0 50 100 150 200 250 300 350
2015 2016 2017 2018 2019 2020
Vývoj výše vybrané daně z přidané hodnoty v mld. CZK v letech 2015-2020
103,1 113,0
128,6
146,5
164,5 175,4
0 20 40 60 80 100 120 140 160 180 200
2015 2016 2017 2018 2019 2020
Vývoj výše vybrané daně z příjmů fyzických osob
v mld. CZK v letech 2015 - 2020
28 podmínek pro podnikání, proto je tato daň pro ni velmi důležitá, jelikož přímo ovlivňuje výši čistého zisku podnikatele.
Graf 4 Vývoj výše vybrané daně z příjmů právnických osob v mld. CZK v letech 2015-2020
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ze státního rozpočtu 2015-2020 v kostce
Na grafu 4 je vidět vývoj výše vybrané daně z příjmů právnických osob v mld. CZK v letech 2015–2020. Od roku 2015 tato výše roste středním tempem. Od minulého roku je patrné zvýšení o 3,3 %. Od roku 2010 se sazba daně z příjmů právnických osob nemění a je na úrovni 19 %.
Pomocí grafu 5 je možné pozorovat daňové zatížení českých občanů od roku 2010 do roku 2020. Jednoduchá daňová kvóta znázorňuje pouze daňové příjmy veřejných rozpočtů, které jsou následně děleny nominálním HDP. Složená daňová kvóta je komplexnější ukazatel, který v sobě zahrnuje jak daňové příjmy, tak i příjmy z povinného pojistného na sociální i zdravotní zabezpečení a příspěvek na státní politiku nezaměstnanosti, přičemž toto celé je děleno nominálním HDP (Ministerstvo financí ČR, 2020).
Graf 5 Vývoj daňové kvóty podle rozpočtové skladby (v % nominálního HDP)
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ze státního rozpočtu 2020 v kostce
99,6
111,2 115,2 117,5 123,5 127,6
0 20 40 60 80 100 120 140
2015 2016 2017 2018 2019 2020
Vývoj výše vybrané daně z příjmů právnických osob v mld. CZK v letech 2015 - 2020
0,0%
20,0%
40,0%
2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Vývoj daňové kvóty podle rozpočtové skladby (v % nominálního HDP)
Jednoduchá daňová kvóta Složená daňová kvóta
29 Zhruba 37 %, tedy 586,4 mld. CZK, jsou příjmy z pojistného na sociální zabezpečení.
Zaměstnanci odvádějí na sociálním pojištění 6,5 % z hrubé mzdy, 25 % z hrubé mzdy za ně odvádí zaměstnavatel.
Graf 6 Vývoj příjmů z pojistného na sociální zabezpečení v mld. CZK v letech 2015-2020
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ze státního rozpočtu 2015-2020 v kostce
Tento ukazatel je taky velmi důležitý pro podnikatele, kteří zaměstnávají lidi. A proto je ho nutné brát v potaz při porovnání podmínek pro podnikání. Od roku 2012 sazba pojistného na sociální pojištění, které platí zaměstnavatel, stanovila 25 % z hrubé mzdy zaměstnance, ze kterých 2,3 % jde na nemocenské pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku nezaměstnanosti. Od července roku 2019 se tato sazba mírně změnila.
Zaměstnavatel teď má zaplatit 24,8 % z hrubé mzdy zaměstnance na sociální zabezpečení.
Snížila se výše, která jde na nemocenské pojištění – 1,2 % (Finance.cz, 2020). Na grafu 6 je vidět zvýšení příjmů z pojistného na sociální zabezpečení v letech 2015–2020, přičemž sazba se skoro nezměnila; to může znamenat navýšení mezd pracovníků nebo zvýšení jejich počtu. Samozřejmě tyto dva faktory mohou působit spolu.
Ostatní příjmy sestavují 173,1 mld. CZK, což je kolem 11 % z celkových státních příjmů.
2.2. Výdaje státního rozpočtu České republiky v roce 2020
Celkové plánované výdaje stanovují 1,618,118.7 milionů CZK.
Mandatorní výdaje podle rozpočtu na rok 2020 stanoví 882,7 mld. CZK, což je 54,6 % z celkových výdajů státního rozpočtu. Mandatorní výdaje jsou povinné výdaje, které stát musí platit ze zákona. Tam patří například dávky do nemocenského a důchodového pojištění, výdaje na volby a jiné. Oproti roku 2019 je vidět nárůst o 66,1 mld. CZK, což je růst skoro o 8,1 %. Ve výdajové stránce státního rozpočtu se taky nachází quasi-mandatorní výdaje.
Quasi-mandatorní výdaje nejsou povinné ze zákona, ale jsou taky nezbytné pro zajištění chodu státu. V rozpočtu České republiky na rok 2020 představují 354,3 mld. CZK nebo 21,9 % celkových výdajů státního rozpočtu. Oproti roku 2019 je taky patrný růst ve výši
404,8 428,5 466,3 513,3 551,7 586,4
0 100 200 300 400 500 600 700
2015 2016 2017 2018 2019 2020
Vývoj příjmů z pojistného na sociální
zabezpečení v mld. CZK v letech 2015 - 2020
30 29,5 mld. CZK, tj. skoro 9,1 %. Zůstala ještě poslední část výdajů státního rozpočtu – nemandatorní výdaje. Jsou to všechny ostatní výdaje, tj. sport, školství aj. Tyto výdaje činí v rozpočtu na rok 2020 381,1 mld. CZK, tj. 23,5 % celkových výdajů státního rozpočtu.
Oproti roku 2019 se tato výše snížila o 29,2 mld. CZK, což znamená pokles nemandatorních výdajů o 7,12 % (Státní rozpočet v kostce, 2020).
Je třeba se podívat hlouběji do struktury státních výdajů.
Graf 7 Struktura výdajů státního rozpočtu ČR v roce 2020 v mld. CZK
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ze státního rozpočtu 2020 v kostce
Největší položka výdajů státního rozpočtu ČR v roce 2020 jsou sociální dávky ve výši 651,3 mld. CZK, tj. 40 %, je to vidět na grafu č. 7. Z toho 507,3 mld. CZK jsou výdaje na důchody. Druhou největší položkou jsou neinvestiční transfery veřejným rozpočtům územní úrovně. K 30. 9. 2020 transfery přijaté územními rozpočty celkem dosáhly 214,1 mld. CZK, proti stejnému období minulého roku byly vyšší o 37,8 mld. CZK. Vyšší růst byl vykázán v části neinvestičních transferů, jejichž celkový objem dosáhl 191,7 mld. CZK (o 35,5 mld.
CZK více). Na růstu se podílely především transfery poskytované z kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jejichž celkový objem dosáhl 131,7 mld. CZK, což představuje zvýšení o 14,4 mld. Dále se na zvýšení neinvestičních transferů podílel nárůst poskytnutých prostředků z kapitoly Všeobecné pokladní správy (14,2 mld. CZK), které se proti srovnatelnému období zvýšily o 13,6 mld. CZK. Z toho celkový objem přijatých transferů krajů činil 149,4 mld. CZK, oproti září minulého roku byl vyšší o 20,3 mld. CZK.
Růst byl vykázán především v části neinvestičních transferů, které dosáhly 140,1 mld. CZK (v září loňského roku 120,9 mld. CZK). Rozhodující část představují
40 %
9 % 12 % 9 % 7 %
5 % 5 %
3 %
Struktura výdajů státního rozpočtu ČR v roce 2020 v mld. CZK
Sociální dávkyNeinvestiční transfery veřejným rozpočtům územní úrovně Platy a podobné související výdaje Kapitálové výdaje
Neinvestiční transfery veřejným rozpočtům ústřední úrovně Neinvestiční transfery příspěvkovým a podobným organizacím
Nákup materiálu, vody, paliv aj.
Neinvestiční transfery mezinárodním a nadnárodním organizacím
Neinvestiční transfery podnikatelským subjektům
Úroky a ostatní finanční výdaje Neinvestiční transfery neziskovým a podobným organizacím Ostatní neinvestiční transfery obyvatelstvu
Ostatní neinvestiční výdaje
