Ageismus – stáĜí není nemoc

UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍN ċ FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ

Institut mezioborových studií Brno

Ageismus – stá Ĝ í není nemoc

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí diplomové práce: Vypracoval:

Mgr. Olga Do Ė ková Bc. Denisa Heinzová

Brno 2010

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Ageismus – stáĜí není nemoc zpracovala samostatnČ a použila jsem jen literaturu uvedenou v seznamu použitých pramenĤ a literatury, který je souþástí této diplomové práce.

Elektronická a tištČná verze diplomové práce jsou totožné.

V BrnČ dne 31.3. 2010 ……….………..

PodČkování

DČkuji paní Mgr. DoĖkové za velmi užiteþnou metodickou pomoc, kterou mi poskytla pĜi zpracování mé diplomové práce.

Také bych chtČla podČkovat své rodinČ a pĜátelĤm za morální podporu a pomoc, kterou mi poskytli pĜi zpracování mé diplomové práce, a které si nesmírnČ vážím.

OBSAH

Úvod 2

1. Teoretická východiska sledované problematiky 4

1.1 Vymezení základních pojmĤ ageismu 4

1.2 Specifika ageismu 10

1.3 Projevy ageismu 12

1.4 Zdroje ageismu 14

2. PĜíchod zmČn ve stáĜí 18

2.1 ZmČny ve stáĜí 18

2.2 PotĜeby ve stáĜí 23

2.3 VČk a jeho sociální význam 26

3. Ageismus 29

3.1 Co ještČ považovat za ageismus a co již ne? 29

3.2 Legislativa v ýeské republice 31

3.3 Formální vČkové normy 33

4. Praktická þást 36

4.1 Cíle prĤzkumu a formulace hypotéz 36

4.2 Použité metody 37

4.3 Charakteristika zkoumaného vzorku 38

4.4 Prezentace výsledkĤ 41

4.5 Diskuze 62

4.6 ZávČr prĤzkumu 65

ZávČr 67

Resumé 68

Anotace 69

Seznam použité literatury 70

Seznam pĜíloh 74

Úvod

Pojem ageismus je pomČrnČ novým fenoménem v naší spoleþnosti.

PĜíliš mnoho mladých lidí si myslí, že stárnutí je proces, který nutnČ znamená nemoc, invaliditu, mnohdy neschopnost se pohybovat a pĜedevším velkou závislost na druhých.

O tom však nejsem osobnČ pĜesvČdþena. Naopak mnoho starších lidí vede aktivní a zdravý zpĤsob svého života. Pro mladé lidi je nutné uvČdomit si a pĜiznat si, že tento život je pĜedevším obohacený životními zkušenostmi.

Navzdory starostem v dĤsledku nemoci, které mohou mít nČkteĜí starší lidé, nedostatku finanþních prostĜedkĤ, zmČnám v sociálním postavení, mĤže stáĜí být „zlatým vČkem“. StaĜí lidé napĜíklad dokážou velmi dobĜe využívat svých životních zkušeností, lépe využívat svého þasu, který mají ještČ k dispozici. Bylo by ale mylné se domnívat, že v této chvíli hovoĜíme o lidech, kteĜí jsou na samém sklonku svého života. Ani zde nyní nehovoĜím pouze o lidech dĤchodového vČku. Doba poþátku stárnutí pĜichází mnohem dĜíve. Do této skupiny totiž patĜí lidé, kteĜí se subjektivnČ považují sice za mladé, ale jejich biologické hodiny naznaþují, že þas stárnutí je zde.

Hlavním dĤvodem pro výbČr tohoto tématu pro zpracování diplomové práce

„Ageismus – stáĜí není nemoc“, bylo malé povČdomí o problematice a sociálním postavení starších lidí v naší spoleþnosti a jejich diskriminace v dĤsledku stáĜí.

Diplomová práce si dává za cíl zvýšit toto nízké povČdomí o vČkové diskriminaci, pĜiblížit, vysvČtlit nČkteré základní pojmy spojené s vČkovou diskriminací starých lidí a napomoci lidem zmČnit pohled na užívané stereotypy, pĜípadnČ jejich dopad.

V úvodní kapitole uvádí diplomová práce do problému vČkové diskriminace.

VysvČtlím základní pojmy, jako je ageismus, definuji stárnutí, jeho poþátky, a také koho lze zaĜadit do této kategorie. Dále se zamČĜím na pojem a princip diskriminace, na projevy a zdroje ageismu.

Druhá kapitola hovoĜí o stáĜí. PĜináší pohled na zmČny, které ve stáĜí pĜicházejí. PodrobnČ popisuje potĜeby starého þlovČka. Tato kapitola pĜináší také informace o rolích starých lidí, a to ve spoleþnosti a rodinČ.

Ve tĜetí kapitole se zamČĜím na vyspecifikování toho, co lze ještČ považovat za ageismus. Také jsou zde uvedeny nČkteré právní normy upravující problematiku diskriminace. Výþet právních norem není úplný, ale pouze demonstrativní.

Praktická þást diplomové práce, která bude provedena formou dotazníkového šetĜení, si klade za cíl odpovČdČt nČkteré otázky, a to napĜíklad, zda je veĜejnost dostateþnČ informována o vČkové diskriminaci v naší spoleþnosti a s tím spojeným rizikem, kterým je gradace tohoto problému. Stanovené hypotézy budou za pomoci analýzy dat a jejich interpretace potvrzeny þi vyvráceny. Bude využito kvantifikovaného prĤzkumu. ZpĤsob vyhodnocení prĤzkumného šetĜení bude podrobnČ popsán v úvodní þásti dané kapitoly.

Téma práce je spjato se zvoleným studijním oborem sociální pedagogika, neboĢ se jedná o problematiku sociálních vztahĤ a sociálního postavení urþité skupiny lidí. Stanovené cíle diplomové práce se pokusím, za pomoci teoretických poznatkĤ a praktických zkušeností, splnit. Diplomová práce, potažmo zjištČné poznatky pak mohou být jedním z podkladĤ pro laickou veĜejnost a jejímu lepšímu pĜístupu ke starším lidem, i pro odbornou veĜejnost, a to pro kvalitnČjší služby, které si tato skupina lidí jistČ zaslouží. Nejvíce by mohla pomoci samotným lidem, kteĜí se s respondenty prĤzkumu sami identifikují.

1. Teoretická východiska sledované problematiky

Abychom se mohly dobĜe a snáze orientovat v problematice, je nutné nejdĜíve vysvČtlit nČkteré základní, pro tuto práci, nosné pojmy a teoretická východiska.

Proto se v této kapitole zamČĜím na vyložení základních pojmĤ, se kterými budu nutnČ pracovat. A to proto, abych nabídla ucelený pohled na problematiku pĜedmČtné práce.

1.1 Vymezení základních pojm Ĥ ageismu

Ageismus

Ageismus je jeden z druhĤ diskriminace. Jedná se o vČdomé vyþleĖování lidí z rĤzných aktivit pro jejich vČk. MĤže být zpĤsoben tĜeba pocitem, že staĜí lidé už nČkteré vČci nezvládnou. StaĜí lidé jsou tak vČdomČ vyĜazeni z þinností vyžadující zvýšenou pozornost, odpovČdnost. MĤže se jednat napĜ. o pozice vedoucích pracovníkĤ. Toto chování zpĤsobuje pocit, že stáĜí rovná se nemoc.

(http://cs.wikipedia.org/wiki/Ageismus)

Jak jsem napsala výše, jedná se o druh diskriminace, konkrétnČ o diskriminaci založenou na vČku. Jádro ageismu spoþívá v pĜesvČdþení, že jednotlivé fáze života jsou jinak kvalitní. Problémem je zde jistý stereotyp, který má spoleþnost i samotný jedinec v povČdomí. Ageismus probíhá na základČ zažitých stereotypĤ, dochází k diskriminaci jedince þi celé skupiny na základČ jejich stáĜi.

Pojmy ageismus a vČková diskriminace jsou v praxi používány již 40 let.

S pojmem ageismus, který „poþeštČním“ vznikl z anglického ageism. Pojem ageism zatím v þeském jazyce nemá pĜíhodný náhradu, proto používáme ageismus, ten se dá pĜeložit jako „vČkismus“.

S pojmem ageismus se poprvé setkáváme koncem šedesátých let 20. století v USA. Ani pĜes pomČrnČ dlouho dobu užívání pojmu ageismus v praxi, nebyla vytvoĜena

Pojem poprvé zaznČl bČhem debaty o bytové politice v roce 1968 z úst pĜedsedy Poradního sboru pro stárnutí distriktu Columbia a pozdČjšího Ĝeditele amerického Národního institutu pro stárnutí psychiatra Roberta N. Butlera.(Vidoviþová, 2008, s. 111)

Je mnoho možností jak ageismus chápat. MĤže jít o proces systematického sterotypizování a vyþleĖování lidí pro jejich chronologický vČk. Ageismus by se dal chápat jako diskriminace se stejnou váhou, jako má rasismus a sexismus. Podle Butlera jsou starší lidé kategorizováni jako senilní, rigidní ve svém myšlení a zpĤsobech, staromódní v morálce a dovednostech. (Vidoviþová, 2008)

Díky ageismu je mladším generacím dovoleno vidČt starší lidi jako odlišné od nich samých. Tím mladší generaci brání se se staršími lidmi identifikovat jako s lidskými bytostmi. Ageismus se projevuje širokým spektrem jevĤ jak na úrovni individuální, tak na institucionální. PatĜí sem stereotypy a mýty, otevĜené opovržení a averze nebo jednoduše vyhýbání se kontaktu, diskriminaþní praktiky v bydlení, v zamČstnání a službách všeho druhu, kreslené seriály a vtipy narážející na vČk, stáĜí, dĤchodce. (Vidoviþová, 2008)

Teprve v roce 1980 byla diskuse o ageismu posunuta dál. Na základČ výše citovaného psychologa došlo k definování tĜí rovin ageismu. Byla vymezena rovina individuální, o které hovoĜíme jako o mikrosociální, rovina mezosociální, která se projevuje na úrovni sociálních skupin, peþovatelských institucí a rovina makrosociální, sem zahrneme napĜ. legislativní úpravy.

V roce 1999 vypracoval Palmore¹ na základČ citovaného Butlerova vymezení analytickou definici, kde je ageismus: „jakýkoli pĜedsudek nebo diskriminace proti nebo ve prospČch vČkové skupiny. PĜedsudky vĤþi vČkové skupinČ jsou negativní stereotypy vĤþi této skupinČ nebo negativní postoje založené na stereotypu. Diskriminace vĤþi vČkové skupinČ je nepatĜiþné, nemístné negativní zacházení se þleny dané vČkové skupiny“. (Vidoviþová, 2008, s. 112)

1 Erdman B. Palmore – americký profesor sociologie na universitČ Duke, v centru pro studium stárnutí

Palmerem vytvoĜená definice nás smČruje spíše k vČkovým skupinám obecnČ. Ze zkušeností však pomČrnČ þasto usuzujeme, že by se mohlo jednat spíše o lidi, které Ĝadíme do vyšší vČkové kategorie, tedy o starší. Myslím si, že v dnešní dobČ se rozrĤstá také problémem diskriminace mladších, nejen starších jedincĤ. Nezdá se být však tak þastá, jako u starších lidí.

Senior

Vymezení pojmu senior se odlišuje jak ve vČdních oborech, tak ve spoleþenské praxi. Za seniory jsou obvykle pokládáni lidé ve vČku nad 60 let.

Výraz senior je také vykládán jako „jedinec ve vČku nad 65 let, tj. v dĤchodovém vČku, po fázi tzv. aktivního vČku“. Podle této definice je dĤležité splnit kritérium tzv. dĤchodového vČku, který se napĜ. v zemích EU podstatnČ liší. (Kamrádková, 2009)

Od 1. ledna 2007 vstoupil v platnost zákon þ. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znČní pozdČjších pĜepisĤ. Do jeho schválení v roce 2006 nebyl v þeském právním Ĝádu pojem senior znám. Tento zákon s pojmem senior pracuje. V praxi se používají pojmy mladší senior (65 – 80 let) a starší senior (nad 80 let).

PodobnČ jsou starší lidé rozdČleni v Zelené knize² jako: „starší pracovníci (55 - 64 let), senioĜi (65 - 79 let) a velmi staĜí lidé (80+)“. (Evropská komise, 2005, s. 11)

Pro potĜeby této diplomové práce bych ráda pojem senior vysvČtlila takto:

Seniorem je jedinec, který se dožil vČku nad 60 let bez ohledu na jeho zdravotní stav nebo pobírání penze. Pod tento pojem bych zaĜadila také ty osoby, které ještČ nedosáhly zmiĖované vČkové hranice, ale v souvislosti se svým spoleþenským postavením þi vnímáním spoleþenské reality by se do skupiny seniorĤ samy zaĜadily.

2 Zelená kniha: Nová mezigeneraþní solidarita jako odpovČć na demografické zmČny, Evropská komise,

StáĜí – stárnutí

U tohoto pojmu je tČžké konkrétnČ vymezit hranice. NČkdo se cítí stár ve tĜiceti, jiný mladý v sedmdesáti.

Jak uvádí Hovorka, (1986, s. 42): „Není jednoty ani v odpovČdi na otázku, odkdy zaþínáme stárnout. Odpovídá se rĤznČ: okamžikem poþetí; okamžikem narození;

asi od dvaceti let; od doby ukonþení rĤstu; od šedesáti, od sedmdesáti let. Co tedy víme?

Že – stárnutí je pochod nerovnomČrný – jednotlivé þásti tČla nestárnou souþasnČ.“

Spoleþnost jej zaþne u þlovČka vnímat ve chvíli, kdy splĖuje její pĜedstavy o stáĜí.

U každého mohou být tyto pĜedstavy jiné. NČkdo soudí podle vČku, jiný podle fyzického stavu þi vzhledu.

Lidský život má nČkolik vývojových fází, jednou z nich a vlastnČ tou poslední je období stáĜí. Na základČ vČdeckých prací se dochází k názoru, že pĜestavba organismu v období stárnutí zaþíná kolem 45. roku vČku a je patrnČ dokonþena teprve v 75 až 80 letech. Až tehdy tedy mĤžeme mluvit o stáĜí. (Kümpel, 1971)

„Pod pojmem stárnutí rozumíme tedy dlouhodobý proces, kdežto stáĜí znamená již urþité období, kdy se vývojové zmČny staly patrnými.“

(Kümpel, 1971, s. 2)

StáĜí není nemoc. I starý þlovČk, který je jinak zdravý, je schopen se o sebe i své okolí plnohodnotnČ postarat. Všichni jsme si jistČ všimli, že u starých lidí dochází ke specifickým zmČnám. Bohužel, i pĜes to, že ne u všech tyto zmČny nastávají ve stejný þas, ve stejném rozsahu, jsou pĜisuzovány všem starším lidem.

Jak z výše uvedeného vyplývá, stárnutí i stáĜí jsou životní období, která mají znaþnou promČnlivost a jsou þasovČ i svými dĤsledky vysoce individuální. To znamená, že každý jedinec vykazuje jinou hloubku probČhlých zmČn a v jiném þasovém úseku.

Diskriminace

„Diskriminace³ je rozdílné zacházení, které nČkoho znevýhodĖuje, aniž by k tomu existovaly rozumné a relevantní dĤvody. Diskriminací se také rozumí neuznávání rovnosti jednoho þlovČka s druhým; omezování nebo popírání práv urþitých kategorií obyvatelstva.“ (www.mkc.cz/uploaded/download/szp.doc, 22. 3. 2010)

Jedná se o termín oznaþující jakési rozlišování. NejþastČji je používán v negativním smyslu rozlišování lidí na základČ pĜíslušnosti k nČjaké obecné skupinČ bez ohledu na schopnosti konkrétního jedince. Podle konkrétního kritéria diskriminace je pak možné hovoĜit o diskriminaci na základČ rasy, pĜíslušnosti k národu, náboženského pĜesvČdþení, pohlaví, vČku apod. (Grund, 2007)

Pokud Ĝíkáme, že je þastČji pojem diskriminace používán v negativním slova smyslu, musíme zmínit také fakt, že existuje také tzv. pozitivní diskriminace.

Za tu je oznaþováno zvýhodĖování osob, þi celých skupin, které jsou zpravidla ve spoleþnosti negativnČ diskriminovanou skupinou nebo jejím þlenem. Tyto druhy diskriminace jsou v souþasných demokratických spoleþnostech považovány za nepĜípustné. Zpravidla jsou zakazovány pĜímo zákony konkrétních zemí a mezinárodními úmluvami.

(http://www.antidiskriminace.romea.cz/showpage.php?name=pojem-diskriminace)

V ýeské republice diskriminaci zakazuje již Listina základních práv a svobod⁴. Zákazy konkrétních forem diskriminace se pak objevují i v dalších zákonech, napĜ. v ZákonČ o zamČstnanosti, þi zákoníku práce⁵.

Podle antidiskriminaþního zákona⁶ se za diskriminací považuje i obtČžování, sexuální obtČžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádČní k diskriminaci.

(§ 2, zákona þ. 198/2009 Sb.)

3 Z latinského discriminare = rozlišovat

4 Úplné znČní usnesení pĜedsednictva ýeské národní rady þ. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako souþásti ústavního poĜádku ýR, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen "LZPS")

V ÚmluvČ o diskriminaci (zamČstnání a povolání) ⁷ výraz „diskriminace“

zahrnuje:

„a) jakékoliv rozlišování, vyluþování nebo dávání pĜedností založené na rase, barvČ pleti, pohlaví, náboženství, politických názorech, národnostním nebo sociálním pĤvodu, které má za následek znemožnČní nebo porušení rovnosti pĜíležitostí nebo zacházení v zamČstnání nebo povolání;

b) jakékoli jiné rozlišování, vyluþování nebo dávání pĜedností, které má za následek znemožnČni nebo porušení rovnosti pĜíležitostí nebo zacházení v zamČstnání nebo povolání, které mĤže být urþeno zúþastnČným þlenským státem po projednání s reprezentativními organizacemi zamČstnavatelĤ a pracovníkĤ, pokud takové organizace existují, a s jinými pĜíslušnými orgány.“ (þl. 1, sdČlení þ. 465/1990 Sb.)

6 Zákon þ. 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostĜedcích ochrany pĜed diskriminací a o zmČnČ nČkterých zákonĤ (dále jen „antidiskriminaþní zákon“)

7 SdČlení þ. 465/1990 Sb. Federálního ministerstva zahraniþních vČcí o ÚmluvČ o diskriminaci (zamČstnání

1.2 Specifika ageismu

Ageismus mĤže mít Ĝadu dílþích projevĤ jako zvýhodĖování mladých oproti starým (jeunismus), zvýhodĖování dospČlých oproti dČtem (adultismus), pĜehnaný egocentrismus dospČlých (adultocentrismus), dominantní sociální pozice dospČlých oproti nedospČlým (adultrokacie), chronocentrismus (pĜesvČdþení, že urþitý stav vývoje lidstva je nadĜazený pĜedchozím þasĤm). V extrémních podobách mĤže jít o strach z dČtí a nemluvĖat (pedofobii), obava z mládí (efebiofocii) þi strach ze stáĜí a starých lidí (gerontofobii). (Vidoviþová, 2008)

Ageismus je v podstatČ zaujatost proti jakékoli vČkové skupinČ. Nese sebou jakési stereotypy. Stereotypem rozumíme: „Širokou generalizaci skupiny lidí, pĜi níž je ignorována nebo pĜehlížena možnost individuálních rozdílĤ, odlišností nebo alternativ.“ (PĜíruþka pro novináĜe, 2006, s. 1). Na základČ tohoto pĜedjímání se u mladých oþekává nezralost, neposlušnost a nezodpovČdnost. O starých si pro zmČnu myslíme, že jsou pomalí, slabí, závislí a senilní. Zde je možné uvést nČkolik mýtĤ o stáĜí:

„staĜí lidé jsou stejní“, „staĜí nemají spoleþnosti þím pĜispČt“ nebo

„stáĜí je ekonomickou zátČží spoleþnosti“.

Vzhledem k tomu, že je ageismus definován jako nová forma nesnášenlivosti, je dobré vymezit nČkteré její charakteristiky ve vztahu k sexismu a rasismu, jako dĜíve rozpoznaných formám nesnášenlivosti. Vedle shodných rysĤ vykazuje ageismus také nČkolik specifik, ty jej od sexismu a rasismu odlišují. Hlavním podstatným rozdílem je skuteþnost, že koncepty pohlaví a rasy už jsou dnes brány jako relativnČ jednoznaþné, zatímco koncept stáĜí je sociálním konstruktem, který se vztahuje k nedefinované skupinČ lidí bez jasných spoleþných znakĤ. VČk pĜedstavuje pĜípadný status, v podstatČ neovlivnitelný vlastním úsilím jedince.

Stárnutí je, stejnČ tak jak rasa þi pohlaví, biologicky podmínČno. (Vidoviþová, 2008)

Na rozdíl od dalších dvou zmínČných diskriminaþních forem, jediné stáĜí podléhá vývojovým zmČnám v závislosti na þase. Z tohoto dĤvodu je pĜedmČtem vývoje i nerovnost založená na vČku. Pozice jedince se v aktu diskriminace mĤže v þase mČnit.

Z diskriminujícího mĤže pozdČji být diskriminovaný. Každý þlovČk zestárne pouhým následkem þasového pĤsobení bez jakékoliv další vložené energie. Diskriminace na základČ vČku se tak potencionálnČ dotýká každého. Spíše než u jiných forem diskriminace, existuje právČ u ageismu zvýšené riziko vypČstovaných autostereotypĤ dotþených skupin. (Vidoviþová, 2008)

1.3 Projevy ageismu

Zdá se mi zvláštní, že stereotypizujeme a stigmatizujeme skupinu, jejíž souþástí jednou nakonec budeme. VČková diskriminace je specifická tím, že kdokoliv mĤže být její potencionální obČtí, neboĢ každý þlovČk stárne ode dne svého narození. Dnes jednoznaþnČ dominuje kult mladých a krásných lidí. Bohužel jsou staĜí lidé jsou vČtšinou opomíjeni, nebo staveni do pozice nesnášenlivých, zlých, nemocných þi dementních starcĤ. Mladým je odpouštČna spousta nedostatkĤ, na základČ pĜesvČdþení, že oni jsou spoleþnosti prospČšní. Jsou ekonomicky produktivní, zatímco senioĜi již nemá spoleþnosti þím pĜispČt.

Existuje celá Ĝada pĜedsudkĤ, které spoleþnost þi její jedinci pĜejímají a na základČ kterých se chovají. Haškovcová (1990) ve své práci uvádí nČkolik základních mýtĤ o stáĜí. Mýtus falešných pĜedstav je založen na pĜesvČdþení spoleþnosti, že senioĜi kladou dĤraz na své ekonomicko-materiální zabezpeþení. Mýtus zjednodušené demografie dČlá þlovČka starým v den odchodu do dĤchodu. To, že spoleþnost pohlíží na seniory jako, že jsou všichni stejní, mluvíme o mýtu homogenity. PatĜí sem také mýtus neužiteþného þasu, díky nČmuž jsou staĜí lidé bráni za jedince, kteĜí nic nedČlají, nic neznamenají a nejsou rovnocennými partnery.

Vzhledem k vládnoucímu kultu mládí a krásy dochází k sociální izolaci nČkterých skupin. Toto se dČje jednotlivcĤm a skupinám, které nenaplĖují jakousi pĜedstavu. Zejména se bavíme o skupinČ seniorĤ. Na této izolaci se podílí nČkolik rĤzných faktorĤ jako zdraví a psychika.

RĤst využití technologií a automatizace snižuje poptávku po starší pracovní síle, jejíž dovednosti relativnČ rychle zastarávají. Také hodnoty jako je výkon, individualistická seberealizace apod., na které je v moderních spoleþnostech kladen velký dĤraz, jsou vyššímu vČku spíše nepĜátelské. (Vidoviþová, 2005)

Také rozrĤstající se urbanizace starší osoby þasto segreguje. AĢ už tomu je ve vesnických oblastech, na okrajích mČst, nebo naopak v jejich nejužším centru.

„ZĜetelná je tato tendence v pĜípadech specializovaných ubytovacích kapacit pro seniory, které jsou stavČny oddČlenČ od bČžné zástavby. Prostorová i symbolická segregace tak mĤže sloužit jako pĤvodce ageismu, zejména v kombinaci s nČkterými z níže uvedených individuálních zdrojĤ.“ (Vidoviþová, 2005, s. 10)

Aby se s ageimem dalo „bojovat“ je tĜeba ho nejdĜíve rozpoznat. Pokud je tento problém vĤbec vnímám, bývá vČtšinou zlehþován. Prvním krokem ke zmírnČní je jeho rozpoznání v osobních postojích, což je tČžké, neboĢ vČtšina si jej ani neuvČdomuje. NapĜ. pĜedstavení pravdivého obrazu stáĜí v médiích, ve školách, podpora þastČjšího a aktivnČjšího osobního kontaktu se staršími lidmi, by mohl být efektivní zpĤsob jak pĜedejít ageismu nebo jej redukovat. (Tošnerová, 2002)

1.4 Zdroje ageismu

Eventuální zdroje ageistických postojĤ je možno rozdČlit na tĜi skupiny, a to individuální, kulturní a sociální.

Zdroje individuální

Mezi zdroje individuální spadá zejména strach ze smrti a stárnutí jako psychosomatického úpadku, dále frustrace a agrese. Z agrese pak pramení hostilita vĤþi þlenĤm minoritních skupin. Podstatným faktorem vzniku ageismu na individuální úrovni je selektivní vnímání, pĜíkladem mĤže být profesionální ageismus.

Vzhledem k faktu, že stereotypy dotýkající se stáĜí mají tendenci být pĜijímány samotnými seniory, bývá ageismus prohlubován i skrze autostereotypy v duchu teorie sebenaplĖujícího se proroctví. Akceptuje-li senior pĜedstavu sám o sobČ jako o ménČ výkonném, jeho pracovní výkon bude mít skuteþnČ tendenci upadat.

Toto dává okolí pocit, že jejich již pĜedem negativní postoj byl správný.

(Vidoviþová, 2008)

Kulturní zdroje

Specifikem kulturních zdrojĤ je jejich schopnost stereotyp a diskriminaþní názor do nich vložený dále skoro neomezenČ replikovat. ýasto jsou proto tyto zdroje totožné se samotnými formami ageismu.

Mezi tyto zdroje ageismu patĜí rĤznorodé faktory, jako jsou hodnotové systémy, jazyk (napĜ. pohrdavá jména pro starší osoby), mediální kultura (tj. otázky kvantity a kvality reprezentace seniorĤ v médiích), humor, umČní a literatura.

Abychom my sami nevytváĜeli další nebo nepodporovali již „zabČhnuté“ výše zmiĖované stereotypy, je tĜeba vyjadĜovat se opatrnČ. Nepoužívat fráze „jak všichni víme“ nebo „je zĜejmé, že…“ ýasto tak totiž prezentujeme svĤj pĜedpojatý názor.

Tvrzení, které zaþíná „všichni ví, že…“, je s velkou pravdČpodobností založeno na pĜedsudku. PĜedsudkem rozumíme: „Neracionální podezĜení nebo nenávist vĤþi celé skupinČ lidí, negativní pohled nebo názor na odlišné lidi, založený výhradnČ nebo z velké þásti na jejich pĜíslušnosti ke specifické etnické, náboženské nebo jiné spoleþenské skupinČ.“ (PĜíruþka pro novináĜe, 2006, s. 1).

Sociální zdroje

K zdrojĤm sociálním patĜí sociálnČ-kulturními podmínky, které mohou být pĜímými pĤvodci ageismu a/nebo významnČ podporují jeho rozvoj.

Už samotný fakt, že starých lidí stále pĜibývá, mĤže být jedním ze zdrojĤ nepĜíznivého pojetí stáĜí. V tabulce þ. 1 je uveden podíl starších osob v nČkterých evropských populacích a jejich projektový nárĤst. Projektový nárĤst je ve vČtšinČ státĤ zdĤraznČn stárnutím tzv. babyboom kohort⁸. Jde o silné roþníky narozené po druhé svČtové válce. Tyto kohorty, dnes vČtšinou lidé dĤchodového vČku, budou v roce 2030 znamenat historicky bezprecedentnČ vysoký podíl osob nad 80 let.

(Vidoviþová, 2008)

Dle Vidoviþové (2008) existují dva hlavní motory populaþního stárnutí.

Je jím zvýšení nadČje na dožití a míry pĜežití. ZároveĖ to znamená, že lidé s tím, jak stárnou, mají poþetnČjší spoleþnost svých vrstevníkĤ, které si jsou více vČdomi.

Toto jim poskytuje vČtší prostor vyjadĜovat své potĜeby a vyžadovat od spoleþnosti jejich Ĝešení.

8 Pojem kohorta je dle Vidoviþové (2008, s. 126) vysvČtlen jako “souhrn jedincĤ, kteĜí jsou narozeni ve

Tabulka þ. 1 Podíl seniorské složky za rok 2005 a podíl projektový (Zdroj: European Demographic Data Sheet 2006)

Podíl populace 65+ ( 2005)

PĜedpokládaný podíl populace

65+ (2030)

Podíl populace 80+

(2005)

PĜedpokládaný podíl populace

80+ (2030)

ýeská republika 14,0 23,6 3,0 6,5

Irsko 11,2 18,3 2,7 4,4

Slovensko 11,6 20,8 2,4 4,4

NČmecko 18,6 27,5 4,3 8,0

Itálie 19,2 27,5 5,0 8,8

Tato kapitola byla zamČĜena na teoretická východiska sledované problematiky. Ageismus je jedním ze základních pojmĤ, které bylo potĜeba vysvČtlit tak, aby þtenáĜ této diplomové práce vČdČl, co je nosným pilíĜem pĜedmČtné práce. Ageismus nemá zaužívaný þeský ekvivalent, je nejþastČji pĜekládán jako vČkismus, což úplnČ nevyhovuje našich podmínkám. Je tedy lépe a srozumitelnČji pĜekládat jako

„vČková diskriminace“, též jako „diskriminace osob pro jejich vČk“.

Je tĜeba zdĤraznit, že se nejedná se pouze o diskriminaci starších osob, jak by se nabízelo. V souþasné dobČ je mladá generace jako legitimní souþást konceptu.

HovoĜíme-li o ageismu, pak je zde dle teorie spíše zamČĜení na osoby starší (u mladých není tak þastá), u kterých jde o menší negativní následky pro jednotlivce i pro spoleþnost.

Toto tvrzení lze považovat za relativní, neboĢ si netroufám tvrdit, noc jsou malé þi velké negativní následky, pokud neĜeším jeden konkrétní pĜípad.

Stárnutí je popisováno jako jedna z kritických period, kterými þlovČk prochází v prĤbČhu svého života, která zaþíná v období kolem 45. roku života, ovšem pĜestavba organismu je dokonþeno až kolem 75. až 80. roku života. NČkdy kolem 60. roku vČku také mĤžeme zaþít hovoĜit o seniorech, o starších jako protikladu k mladším, juniorĤm.

Žijeme v demokratické spoleþnosti a na tomto principu je zĜejmé, že diskriminace osob na základČ jejich vČku je v právním státČ nepĜípustná. PĜípadnou vČkovou diskriminaci lze Ĝešit právní cestou za pomoci antidiskriminaþního zákona, který byl v této kapitole zmínČn.

2. Stá Ĝ í

V rĤzných oblastech života jedince nastupují zmČny, které je tĜeba zaþít brát jako souþást života, þi dokonce se jim mírnČ pĜizpĤsobit. MČní se nejen starý þlovČk sám, ale také potĜeby se mČní. Jak zmČny, tak potĜeby se dají rozdČlit na oblast fyzickou, psychickou, sociální a duchovní.

2.1 Zm Č ny ve stá Ĝ í

TČmito zmČnami jsou ovlivnČny i také sféry jako oblast životního stylu a celkové osobnosti.

Oblast fyzická

V této oblasti se jedná se o zmČny, které jsou na první pohled nejvíce patrné.

Nutno Ĝíct, že k úpadku tČlesných funkcí nedochází až v období stáĜí, ale již zhruba od tĜicátého roku vČku. U všech tČchto zmČn lez Ĝíct, že jejich výskyt pĜichází u každého jedince v rĤznou dobu a pokraþuje rĤznou rychlostí.

ZmČny pokožky si stárnoucí þlovČk uvČdomí nejdĜíve. Tím, že starému þlovČku mizí podkožní tuk a klesá obsah vody v kĤži, dochází ke ztrátČ elasticity pokožky. Ta je sušší a vytváĜejí se vrásky a pigmentové skvrny. Tyto zmČny jsou nejvíce patrné na tváĜi, krku a rukou. Po zmČnČ pokožky je nejpatrnČjší šedivČní þi vypadávání vlasĤ, zpomalení rĤstu nehtĤ a ztráta zubĤ.

StejnČ rychle jako pokožka také svaly ztrácejí elasticitu. PostupnČ se snižuje svalová hmota a dochází k úbytku síly. Také kostra se stává kĜehþí. To, že je náchylnČjší ke zlomeninám, je zpĤsobeno zmČnou tvaru a struktury kostí.

Spolu s vČkem pĜichází i zmČny vnitĜních orgánĤ. Snižuje se napĜ. kapacita plic, tím si dechová soustava zajistit pouze menší pĜívod kyslíku než tomu bylo dĜíve.

Výsledkem menšího pĜívodu kyslíku je nižší srdeþní výkon, se kterým následnČ souvisí snížená mozková þinnost. Také trávící soustava se mČní, dochází ke zmČnám žaludeþních funkcí. Trávící soustava je ménČ zdatná pĜi vstĜebávání živin. (ýeganová, 2006)

ZmČnami prochází rovnČž smyslové orgány. Zrak se s rostoucím vČkem horší, dochází ke snížení zrakové ostrosti, rozpoznávání barev, zmenšení oþní þoþky a zmČnám na sítnici. Starší lidé mohou trpČt nedoslýchavostí, dochází ke špatnému rozlišování sluchových vjemĤ. StejnČ tak dochází ke zmČnČ þichových a chuĢových bunČk. Starší þlovČk mĤže mít problém s pĜizpĤsobením se klimatickým zmČnám, má sníženou termoregulaci.

V dĤsledku vČku dochází k omezení pohyblivosti, rychlosti a pružnosti pohybu. U starších lidí je velké riziko úrazu. Biologické stárnutí se projevuje také poklesem hmotnosti a zmČnou tČlesných proporcí. ýlovČk by nemČl zĤstat u sedacích aktivit þi snad úplnČ neþinný. I krátké procházky jsou velkým pĜínosem.

PĜesto, že spolu se stáĜím se zvyšuje poþet onemocnČní, jako jsou napĜ. revmatické onemocnČní, Parkinsonova choroba, staĜecká demence, anebo tĜeba organismus hĤĜe bojuje s nachlazením a infekcí, není stáĜí nemocí.

Oblast psychická

ZmČny ve stáĜí týkající se oblasti psychické, se dle odborné literatury (Vágnerová, 2000) dají rozdČlit na zmČny poznávacích procesĤ (intelekt, pamČĢ, uþení aj.) a regulaþních procesĤ (emoce a vĤle).

ZmČna rozumových schopností se projevuje pĜedevším rigiditou v myšlení, horším chápáním þi úbytkem schopnosti uþit se. K tomuto dochází následkem zmČn celého nervového systému osoby. ZmČny intelektových funkcí nejsou pouze závislé na dČdiþných dispozicích, ale také na dosaženém vzdČlání a hlavnČ na duševní aktivitČ a tréninku intelektových funkcí.

Rozhodujícím faktorem pro zhoršení výkonu v intelektuálních þinnostech mĤže být zmČna reakþního þasu. ZmČna znamená zpomalení a navýšením doby mezi procesem pĤsobení podnČtu, jeho zpracováním a reakcí na nČj. Pozitivem této zmČny mĤže být vČtší trpČlivost a rozvážnost. Zpomalení mĤže být také zdrojem stresu a nejistoty bČhem rozhodování, to se pak stává zátČžovou situací. (Vágnerová, 2000)

Ve stáĜí dochází k útlumu a zpomalení všech pamČĢových procesĤ. Mezi tyto procesy patĜí ukládání a vybavování, zpracování a uchování nových informací. Zhoršuje se krátkodobá pamČĢ, dlouhodobá zĤstává zachována. StejnČ jako tomu je u jiných oblasti psychiky, je i pokles pamČĢových funkcí specifický a zcela individuální. StaĜí lidé se þasto vracejí v myšlenkách do minulosti, ménČ pĜemýšlí nad budoucností.

ZmČny orientace v prostĜedí zpĤsobuje zejména zhoršení smyslových orgánĤ (zraková a sluchová ostrost). Na základČ špatného rozlišování sluchových vjemĤ, mĤže být þlovČk v prostĜedí, které dobĜe nezná nervózní, podráždČný þi dezorientovaný.

Výsledkem této zátČžové situace bývá únava a emoþní reakce, jako je napČtí þi deprese.

U starých mĤže být emotivita nepĜimČĜená situaci. Dochází ke zmČnČ citového prožívání, starý þlovČk se spolu s vČkem mČní ve vČtšího introverta, má mnohem radČji svoje soukromí a klid. U starého þlovČka bývá snížena také schopnost se rozhodnout. Pro staré lidi je s pĜibývajícím vČkem tČžší se rozhodnout.

Oblast sociální

Ve vyšším vČku þi dĤchodovém vČku je kontakt s okolím omezen. Hlavní zmČnou, která má veliký vliv na þlovČka, je zmČna rolí. Jedná se zejména o pĜechod do dĤchodu. Tato zmČna je velmi problematická, protože dochází ke ztrátČ role profesní. Tato role dodává þlovČku významnost. Jako pracující þlovČk byl v rámci spoleþnosti chápán konkrétnČji a individuálnČji^. Vstupem do dĤchodu pak þlovČk pĜebírá roli dĤchodce, ta je oproti roli profesní zcela neosobní a témČĜ anonymní.

Ztrátu profesní role každý jedinec hodnotí a pĜijímá jinak. NejvČtším problémem je pro ty, kteĜí se soustĜedili na práci. NapĜ. u žen, které mČly už pĜed dĤchodem kromČ profesní i roli v domácnosti, nemusí ztráta profesní role znamenat takový problém, protože jim stále jedna podstatná role zĤstává.

Na zmČnu v sociální oblasti pĤsobí i zmČna zevnČjšku, nemoc, úmrtí partnera, ekonomická situace þi situace v rodinČ, nejen samotný odchod do penze. V dĤsledku zmČny životního rytmu se omezuje sociální kontakt. Což je kontakt napĜ. s bývalými kolegy, kamarády, dokonce i s rodinou. PrávČ rodina a pĜátelé jsou nezbytnou podporou pro zvládání aĢ samotného dĤchodu, nebo pĜekonávání samoty þi deprese.

Existují jisté stereotypy chování, které spoleþnost od starších jedincĤ oþekává nebo je u nich pĜedpokládá. Tím je možné þlovČka vmanipulovat do urþitého modelu chování, jedná se þasto o chování pasivní. To mĤže u starého þlovČka vést k zanevĜení na rĤzné aktivity. Následkem nepoužívání kompetencí k þinnostem, mĤže dojít k jejich úplnému zániku.

Postoj jak spoleþnosti, tak postoj jednotlivce k vlastní sociální roli a ke spoleþnosti mĤžeme oznaþit za mČnící se sociální podmínky, þi také za sociální prostĜedí. S pĜibývajícím vČkem toto nabývá na významu, jednak z hlediska pĜilnutí ke známému prostĜedí, ale hlavnČ jako prostor bezpeþí a sounáležitosti.

V pĜípadČ, že je starý þlovČk nucen ke zmČnČ sociálního prostĜedí, pĜíkladem mĤže být tĜeba odchod do domova dĤchodcĤ, dochází ke ztrátČ bezpeþí známého prostĜedí a sociálních kontaktĤ. KonkrétnČ u pĜestČhování do domova dĤchodcĤ dochází také ke zmČnČ sociální role. Senior zde pĜijímá roli obyvatele domova dĤchodcĤ, která je spoleþností považována za ještČ nižší než byla dĜívČjší role dĤchodce.

V dĤsledku stárnutí se mČní také samotná komunikace, z pohledu mladší generace se spíše než mČní, tak horší. K této zmČnČ dochází na základČ již výše popsaných zmČn, jako je zhoršené vnímání smyslových orgánĤ. Komunikace je celkovČ pomalejší, starší þlovČk má tendenci se opakovat z dĤvodu špatné pamČti nebo osobnímu pocitu, že je toto sdČlení nadmíru dĤležité. PĜi komunikaci se seniory je tĜeba nespČchat

a nechat jim prostor, aby se sami mohli vyjádĜit. Obávám se, že dnešní spíše uspČchaná doba, s tím mĤže mít problém. (Vágnerová, 2000)

Oblast duchovní

NČkdy tato oblast bývá opomíjena, v období stáĜí však nabývá zvláštního významu. V této oblasti by mČl þlovČk dosáhnout integrity, tedy pĜijímat svĤj život jako celek, jako ukonþené dílo, hodnotit jej pozitivnČ a chápat jeho smysl.

(ýeganová, 2006)

Jak jsem již zmínila, þlovČk odchodem do dĤchodu ztrácí spolu se zamČstnáním také svĤj profesní status. Senior by se tedy mČl najít nČco, co jej opČt uþiní jedineþným þi váženým, aby stáĜí opravdu nebylo jen pouhým þekáním na smrt a toto období bylo nČþím smysluplným naplnČno.

Smrt a umírání je dnes vytlaþováno z vČdomí, a to jak u vČtšiny jednotlivcĤ, tak i spoleþnosti. DČje se tomu, protože máme strach a neumíme si vlastní nebytí pĜedstavit. „NejdĤležitČjším prvkem dĤstojného umírání a dĤstojné smrti je osobní blízkost druhého þlovČka. Nikdo se nerodí sám a nikdo by nemČl umírat sám.“

(Haškovcová, 1990, s. 129)

2.2 Pot Ĝ eby ve stá Ĝ í

V následující kapitole, která se bude zabývat potĜebami ve stáĜí, se nabízí stejné dČlení, jako tomu bylo u zmČn ve stáĜí.

Oblast tČlesných potĜeb

Tyto potĜeby se týkají lidského tČla. Jedná se o potĜeby fyziologické, které jsou dĤležité k samotnému udržení života a pak ty, které nČjakým zpĤsobem podporují fungování organismu.

PotĜeby fyziologické jsou potĜeby naprosto základní. Maslow⁹ je proto Ĝadí na nejspodnČjší stupeĖ své pyramidy potĜeb. To znamená, že pokud tyto fyziologické potĜeby nejsou uspokojeny alespoĖ þásteþnČ, nelze u nČj postoupit k dalším potĜebám, nebo stupĖĤm potĜeb. I zde však existují výjimky. (ýeganová, 2006)

KonkrétnČ se bavíme o potĜebách jako dýchání, výživa, vyluþování, spánek, odpoþinek, pohyb, správná teplota, zdraví, hygiena, tišení bolesti, fyzický kontakt.

S potĜebou zdraví souvisí také prevence chorob. Ta v sobČ zahrnuje zdravý životní styl, kam patĜí správná strava, dostatek pohybu aj. (Pichaud & Thareauová, 1998 In ýeganová, 2006)

Oblast psychických potĜeb

PotĜeby psychické procházejí vČtšími zmČnami než ty fyziologické, pĜesto jsou to poĜád ty stejné potĜeby jako v mladším vČku, dochází pouze ke zmČnČ jejich charakteru. Tyto potĜeby zahrnují oblast jedince a jeho osobnosti, sebepojetí, vnímání a interpretaci svČta, osobní prožívání jednotlivých situaci. Jsou to procesy poznávací a regulaþní. (ýeganová, 2006)

V každém období života jsou dĤležité potĜeby jako milovat a být milován.

Jedná se o potĜebu blízké osoby a urþitého partnerského vztahu je trvalá, pouze formy této potĜeby jsou v prĤbČhu lidského života rĤzné.

NČkam patĜit, necítit se ztracený, být akceptován a také mít pocit jistoty jak v prostoru, tak v þase, tak se projevuje potĜeba citové jistoty a bezpeþí. UvČdomČní si úbytku sil, kompetencí a s tím související pocit ohroženosti zpĤsobuje vČtší fixaci na rodinu a zvyšuje potĜebu bezpeþí a citové jistoty. Pro staré lidi je dĤležité vlastní soukromí a „svĤj svČt“, kde se þlovČk dokáže dobĜe orientovat, zná ho a nemá z nČj strach. ProstĜedí domova se tak stává hlavním místem naplnČní, kde si starý þlovČk mĤže potvrzovat existenci citového vztahu a svou pozici v rodinČ.

(Pichaud & Thareauová, 1998; Vágnerová, 2000 In ýeganová, 2006)

PotĜeba stimulace nabývá nový rozmČr. S odchodem do dĤchodu þlovČk pĜichází o podnČty z pracovního prostĜedí, tím dochází k narušení dĜívČjší struktury denního režimu. Je tĜeba si vytvoĜit nový program. Zde je rizikem stereotypní, nepodnČtný zpĤsob života s nedostatkem smysluplné þinnosti. Toto mĤže negativnČ ovlivnit psychickou rovnováhu osobnosti. ZároveĖ však vyšší množství þi vČtší intenzita podnČtĤ dráždí a unavuje.(ýeganová, 2006)

Nové informace mohou u starého þlovČka vyvolávat pocit ohrožení a mohou zatČžovat jeho psychiku. DĤvodem toho je již zmínČný úbytek kompetencí a sil.

(ýeganová, 2006) PotĜeba orientace a uþení vyžaduje najít nové zpĤsoby naplnČní a rozvoje. Nový zpĤsob života, který je dostupný a zvládnutelný, ale zároveĖ odpovídá souþasné životní situaci.

PotĜeba aktivity záleží vždy na pĜístupu každého jednotlivce k vlastnímu stáĜí.

Pokud má þlovČk pĜedstavu o stáĜí jako o procesu postupné eliminace rĤzných aktivit, nebo jako o období urþeném k odpoþinku, bude jeho potĜeba aktivity celkem nízká.

Pak jedince tolik netrápí þi nefrustruje, že nemĤže vykonávat nČjakou þinnost nebo, že si neví rady s množstvím volného þasu. (ýeganová, 2006)

Aby zĤstaly dosavadní schopnosti þi dovednosti zachované, je nutné,

úpadku. PrávČ proto mĤžeme aktivitu chápat jako hlavní prostĜedek v boji proti stárnutí.

PotĜeba aktivity se realizuje jak pĜi tréninku a cviþení dosavadních schopností a dovedností, tak i v zájmové þinnosti. V podstatČ se dá Ĝíci, že se realizuje ve veškerých þinnostech, které staĜí lidé považují za smysluplné. (ýeganová, 2006)

PotĜebu seberealizace je tĜeba v dĤchodovém vČku zaþít naplĖovat novým zpĤsobem. Je nutné hledat nové zpĤsoby pomocí rĤzných aktivit a realizace mimo zamČstnání. V pĜípadČ, že je souþasná role starého þlovČka chápána jako bezvýznamná, mĤže se dĤchodce objevit postoj jako je rezignace, apatie a pocit ménČcennosti.

(ýeganová, 2006)

Oblast sociálních potĜeb

PotĜeby v této oblasti se dají rozdČlit jako potĜeby, které se nČjakým zpĤsobem vztahují k vnČjšímu prostĜedí, k okolí, ke spoleþnosti, k druhým lidem.

(ýeganová, 2006)

Uspokojování a zmČny potĜeb se do jisté míry odvíjí od situace starého þlovČk v dĤchodu, jehož sociální kontakty jsou omezenČjší. Na základČ nemožnosti sdílet profesní zkušenost þlovČk ztrácí pocit sounáležitosti, který je možné nalézat v rodinČ nebo vrstevnické þi jiné skupinČ, které je jedinec þlenem. (ýeganová, 2006)

Kontakt s vrstevníky získává na významu, právČ díky vzájemné podobnosti mezi starými lidmi. Mezi tyto podobnosti patĜí napĜ. podobné životní zkušenosti ovlivnČné kulturou þi sociálními podmínkami, které ulehþují sociální kontakt a posilují pocit pĜijetí. Významnost kontaktu s vrstevníky v období stáĜí je možné pĜirovnat k dobČ dČtství a dospívání (ýeganová, 2006). Jak uvádí Vágnerová (2000) jedná se o skupiny, které jsou závislé na dospČlých, na rodinČ a spoleþnosti. VČdomí závislosti na ostatních podporuje hledání opory ve skupinČ þi jedincĤ, kteĜí mají stejné problémy.

2.3 Role starého þ lov Č ka

Role starého þlovČka ve spoleþnosti

Každá spoleþnost je nČjakým zpĤsobem (dle urþitých znakĤ) diferencována a rozvrstvena. Jedním z tČchto þinitelĤ je nespornČ i vČk. V sociálním kontextu získává vČk sociální význam, který urþuje, jakým zpĤsobem jsou jedinci vnímáni a jaké chování od nich þekáme. VČk je urþitým statusem, který jako takový je základem pro zmínČnou sociální diferenciaci. Všechny spoleþnosti zahrnují své þleny do rĤznČ vymezených vČkových kategorií. Dle kategorie je pak oþekáváno jisté chování. (Rabušic, 1995 In ýeganová, 2006)

VČk je opravdu dĤležitým faktorem, urþuje role ve spoleþnosti a stejnČ tak i postoj spoleþnosti k lidem v urþité vČkové skupinČ. I pĜes to, že je dĤležitý, není jediným þinitelem. Dalšími mĤže být pohlaví, dosažené vzdČlání, rodinná þi ekonomická situace atd. (ýeganová, 2006)

V minulosti bylo postavení starého þlovČka jakoby výsadní, protože samo stáĜí bylo chápáno jako výsada, dĤležitý je zde totiž fakt, že šance na dožití se vyššího vČku byla menší než dnes. „V rĤzných kulturách bylo ovšem stáĜí cenČno rĤznČ a škála zacházení se starými pĜíslušníky pospolitosti byla opravdu široká:

od vysokého respektu ke stáĜí, napĜ. v ýínČ, až po africké kultury, jejichž sociální norma velí starým þlenĤm rodu pĜestČhovat se do okrajové þásti usedlosti, kde jsou pochováni zemĜelí þlenové rodiny.“ (Rabušic, 1995, s. 142)

V dnešní dobČ není pozice starých lidí nijak lichotivá. Je to zpĤsobeno tím, že pojmy jako starý a stáĜí v povČdomí lidí vyvolávají spíše negativní pocit. Dnes je minoritní skupina starých lidí majoritní spoleþností chápána spíše jako nevýznamná, neužiteþná, neproduktivní a ekonomicky závislá. (Vágnerová, 2000) StaĜí lidé jsou dnes vzhledem k spoleþnosti orientované spíše na práci závislí na stĜední generaci. VČtšina starých lidí, která odchází do dĤchodu v urþeném vČku, by ještČ mohla díky své kondici nadále pracovat.

Role starého þlovČka v rodinČ

Rodina jako celek má na jedince velký vliv. Je charakteristická vzájemnou blízkostí a hloubkou vztahĤ. Dnes si þasto lidé myslí, že dĜíve si staĜí lidé u mladší generace zachovávali vČtší úctu a respekt, tato myšlenka je však mylná. StejnČ tak je mylná domnČnka, že dnes o staré lidi nemá rodina zájem. Ano, dĜíve bylo pravidlem soužití více generací, ale rozhodnČ to neznamenalo, že byl vztah v rodinČ ideální.

(ýeganová, 2006)

V pĜevážné vČtšinČ se opravdu rodina zmČnila. Dnes ji tvoĜí pouze rodiþe a dČti. Podle odborné literatury i pĜes dovolávání dospČlých dČtí svých práv a chtČní být oboustrannČ nezávislí, tyto dČti uznávají svou povinnost vĤþi starým þlenĤm rodiny.

Tvrzení, že starý þlovČk má žít a dožít pĜedevším v rodinČ, mĤžeme brát jako právo jednoho (starých rodiþĤ), z kterého vyplývá povinnost druhého (dČtí). Tyto dospČlé dČti jsou povinny poskytnout péþi svým starým rodiþĤm a prarodiþĤm. Tato povinnost je podložena pĜedevším morálnČ. Je dĤležité pČstovat blízké vztahy v rodinČ po celý život. Pro starého þlovČka je pak pĜijmutí perspektivy, že se o nČj jednou budou starat dČti þi vnouþata, jednodušší. (Haškovcová, 1989)

Role prarodiþĤ bývá pro staré lidi – rodiþe velmi významná. Jde jak o pocit pomoci, tak o uspokojení potĜeby pĜedávání vČkem získané moudrosti a životních zkušeností. (MatČjþek & Dytrych, 1997)

DČlení období stáĜí na oblast fyzickou nebo tČlesnou, psychickou, sociální a duchovní bylo nutné, neboĢ ve všech tČchto oblastech dochází k významným zmČnám.

Ty zmČny, které jsou patrné na první pohled, Ĝadíme do oblasti fyzické, je však nutné zdĤraznit, že u každého jedince tyto zmČny pĜicházejí individuálnČ. ZmČna intelektových funkcí, tvoĜivosti a fantazie, pokles pamČĢových funkcí, zhoršení smyslových orgánĤ, a napĜíklad emotivita se Ĝadí do oblasti tzv. psychické. Hlavní zmČnou v oblasti sociální je ztráta profesní role a vstup do dĤchodu. Tato zmČna sice není na první pohled zĜetelná, ale souvisí s nČkolika dalšími faktory, kdy napĜíklad

situace þi situace v rodinČ. Je nutné zamČĜit se na postoj spoleþnosti a postoj jednotlivce k vlastní sociální roli. Opomíjena je oblast duchovní, avšak právČ ve stáĜí nabývá na významu. Je nutné, aby þlovČk pĜijímal svĤj život jako celek, hodnotil jej pozitivnČ a chápal jeho smysl. StejnČ tak je nutné dČlit potĜeby ve stáĜí na oblast tČlesných potĜeb, oblast psychických potĜeb (zde je nezbytné zmínit napĜíklad potĜebu milovat a být milován, potĜebu citové jistoty a bezpeþí, potĜebu seberealizace).

VČk je dĤležitým faktorem, který urþuje role ve spoleþnosti i postoj samotné spoleþnosti k lidem v urþité vČkové skupinČ. MĤžeme tedy Ĝíci, že v sociálním kontextu právČ vČk získává sociální význam.

3. Ageismus

V pĜedchozích kapitolách jsme si pĜiblížili pojem ageismus, proces stárnutí a staĜí jako takové. Tuto kapitolu zamČĜím na hranice ageismu a jeho právní úpravu.

3. 1 Co ješt Č považovat za ageismus a co již ne?

Zatímco jeden extrém v anti-ageistickém pĜístupu trvá na zrušení všech vČkových diskriminant v sociálnČ-politické praxi, jeho protipól vede kampaĖ za povinnost tĜídit všechny statistiky dle chronologického vČku. (Vidoviþová, 2005)

V definicích, které uvádím výše (viz. kapitola 1.1) se o ageismu hovoĜí tam, kde je problematizován chronologický vČk, a to co pĜedstavuje. Chronologický vČk je v tČchto definicích zahrnut do konceptu stáĜí jako životní etapy. DĤraz je zde dáván na negativní postoje, projevy a chování diskriminujícího vĤþi jedinci nebo postižené skupinČ.

„NovČjší revidované definice se pak snaží chronologický vČk postavit jako samostatnou a dostaþující osu ageismu a upozorĖují na nesoumČrný vývoj mezi vČkem chronologickým a jeho ostatními typy.“ (Vidoviþová, 2005, s. 48)

Mezi ostatní typy patĜí:

vČk biologický, ten je založen na fyziologickém vývoji;

vČk psychologický, sem spadá intelektuální kapacita a emocionální vyspČlost;

vČk aktuálnČ sociální, tzn. vČk plus sociální vyspČlost, zkušenosti a dovednosti;

vČk zamČstnání, ten kombinuje atributy významné v zamČstnání, jako jsou speciální dovednosti, znalosti a zkušenosti. Do centra zájmu se tak spíše staví samotný akt diferenciace než jeho dĤsledky. (Vidoviþová, 2005)

Podle ortodoxního výkladu tohoto pojmu se dá Ĝíct, že ageismus probíhá všude, kde je chronologický vČk zmínČn. TĜeba i možnost pracovat, stejnČ jako uzavĜení manželství v urþitém vČku nebo vČkem definovaný odchod do dĤchodu jsou z logiky tohoto, dalo by se Ĝíct, až extremistického pĜístupu ageistické. (Vidoviþová, 2005)

Podle zastáncĤ tohoto pĜístupu by odchod do dĤchodu nemČl být definován vČkem. Místo vČku by byl odchod stanoven na základČ zhodnocení faktorĤ, jako je zpĤsobilost k výkonu povolání þi vĤle v nČm setrvat. PodobnČ by mČla být definována povinná školní docházka. MČla by se odvíjet od mentální a fyzické zpĤsobilosti dítČtese zapojit do vzdČlávacího systému, nikoliv dosažením vČku šesti let.

„Navíc se zdá, že v nČkterých pĜípadech mĤže vČk naopak sehrát užiteþnou roli proxy promČnné, která mĤže chránit jednotlivce pĜed nedĤstojným testováním jeho schopností a vyslovení soudu o jeho invaliditČ.“ (Vidoviþová, 2005, s. 8)

3. 2 Legislativa ý eské republiky

Jak už jsem uvedla v zaþátku této práce, pojem diskriminace je v ýeském právním Ĝádu pĜesnČ vymezen, a to hned v nČkolika právních normách. Uvedu zde jen nČkolik pĜípadĤ.

Od 1. záĜí 2009 nabyl úþinnosti tzv. antidiskriminaþní zákon.

Jeho schválení pĜedcházelo veto prezidenta, který své rozhodnutí odĤvodnil tím, že se jedná o zbyteþnost, bez níž se obejdeme. Rok po jeho rozhodnutí Parlament ýeské republiky prezidentovo veto pĜehlasoval. ýeská republika se tak vyhnula pokutČ, kterou mohla Evropská komise udČlit. Na základČ tohoto zákona vzniká možnost bránit se speciální žalobou, kterou se mĤže diskriminovaná osoba u soudu domáhat, aby bylo od diskriminace upuštČno, odstranČny její následky nebo poskytnuto pĜimČĜené zadostiuþinČní.

V pracovnČ právních vztazích tento zákon pĜesnČ vymezuje jednotlivé formy diskriminace. Antidiskriminaþní zákon z roku 2009 v § 6 uvádí pĜípustné formy rozdílného zacházení:

„(1) diskriminací není rozdílné zacházení z dĤvodu vČku v pĜístupu k zamČstnání nebo povolání, pokud je

a) vyžadována podmínka minimálního vČku, odborné praxe nebo doby zamČstnání, které je pro Ĝádný výkon zamČstnání nebo povolání nebo pro pĜístup k urþitým právĤm a povinnostem spojeným se zamČstnáním nebo povoláním nezbytná, nebo

b) pro Ĝádný výkon zamČstnání nebo povolání potĜebné odborné vzdČlání, které je nepĜimČĜenČ dlouhé vzhledem k datu, ke kterému ucházející se o zamČstnání nebo povolání dosáhne dĤchodového vČku podle zvláštního zákona.

(2) Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, které souvisí se stanovením rozdílného dĤchodového vČku muže a ženy; …“

O diskriminaci se zmiĖuje také Zákon þ. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. Tento zákon se v § 17 odkazuje na antidiskriminaþní zákon:

„Právní prostĜedky ochrany pĜed diskriminací v pracovnČprávních vztazích upravuje antidiskriminaþní zákon.“

Oblast ochrany práv obþana ýeské republiky a vymezení pĤsobnosti Ombudsmana jako veĜejného ochránce práv je uvedena v ZákonČ þ. 349/1999 Sb.

o VeĜejném ochránci práv. „Ochránce vykonává pĤsobnost ve vČcech práva na rovné zacházení a ochrany pĜed diskriminaci.“

V zákonČ o veĜejném ochránci je uvedeno: „Každý má právo obrátit se s písemným podnČtem na ochránce ve vČci, která patĜí do jeho pĤsobnosti…“

3.3 Formální v Č kové normy

Tyto vČkové normy jsou speciálním typem vČkových norem. Jsou specifické svou legislativní kodifikací v platném právním Ĝádu. (Vidoviþová, 2008)

Uvećme si nČkteré dĤležité životní body sociálního života stanovené na základČ dosaženého vČku, které jsou vymezeny þeským právním Ĝádem.

Prvním dĤležitým se zdá být zákon þ. 40/1964 Sb., obþanský zákoník.

Tento zákon v § 7 definuje vznik zpĤsobilosti mít práva a povinnosti:

„(1) ZpĤsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením.

Tuto zpĤsobilost má i poþaté dítČ, narodí-li se živé.“

Dalším dĤležitým bodem je vymezení školní docházky. Ta je zahrnuta ve Školském zákonČ, zákon þ. 561/2004 Sb., který v § 36 uvádí:

„(1) školní docházka je povinná po dobu devíti školních rokĤ, nejvýše však do konce školního roku, v nČmž žák dosáhne sedmnáctého roku vČku (dále jen „povinná školní docházka“).

(2) Povinná školní docházka zaþíná poþátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítČ dosáhne šestého roku vČku…“

Vydání prvního obþanského prĤkazu je vymezeno zákonem þ. 328/1999 Sb., o obþanských prĤkazech. Zde se uvádí pĜímo:

„(1) Zákonný zástupce obþana nebo obþan, který žádá o vydání prvního obþanského prĤkazu po dovršení 15 let vČku…“

Zletilost obþanĤ ýeské republiky je upravena v zákonČ þ. 40/1964 Sb., obþanský zákoník, kde je v § 8 uvedeno:

„(2) Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. PĜed dosažením tohoto vČku se zletilosti nabývá jen uzavĜením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné.“

V zákonČ þ. 155/1995 Sb., o dĤchodovém pojištČní jsou v § 28 stanoveny podmínky nároku na starobní dĤchod:

„PojištČnec má nárok na starobní dĤchod, jestliže získal potĜebnou dobu pojištČní a dosáhl stanoveného vČku, popĜípadČ splĖuje další podmínky stanovené v tomto zákonČ.“

V § 32 stejného zákona je stanoven vČk pro odchod do dĤchodu:

„(1) DĤchodový vČk þiní a) u mužĤ 60 let,

b) u žen

1. 53 let, pokud vychovaly alespoĖ pČt dČtí, 2. 54 let, pokud vychovaly tĜi nebo þtyĜi dČti, 3. 55 let, pokud vychovaly dvČ dČti,

4. 56 let, pokud vychovaly jedno dítČ, nebo 5. 57 let,

pokud pojištČnci dosáhli tohoto vČku do 31. prosince 1995.

(2) U pojištČncĤ, kteĜí dosáhnou vČkových hranic uvedených v odstavci 1 v období od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2012, se dĤchodový vČk stanoví tak, že ke kalendáĜnímu mČsíci, ve kterém pojištČnec dosáhl této hranice, se pĜiþítají u mužĤ dva kalendáĜní mČsíce a u žen þtyĜi kalendáĜní mČsíce za každý i zapoþatý kalendáĜní rok z doby po 31. prosinci 1995 do dne dosažení vČkových hranic uvedených v odstavci 1, a za dĤchodový vČk se považuje vČk dosažený v takto urþeném kalendáĜním mČsíci v den, který se þíslem shoduje se dnem narození pojištČnce; neobsahuje-li takto urþený mČsíc takový den, považuje se za dĤchodový vČk ten vČk, který je dosažen v posledním dni

(3) Po 31. prosinci 2012 þiní dĤchodový vČk, pokud pojištČnci nedosáhli dĤchodového vČku podle odstavce 1 nebo 2,

a) u mužĤ 63 let, b) u žen

1. 59 let, pokud vychovaly alespoĖ pČt dČtí, 2. 60 let, pokud vychovaly tĜi nebo þtyĜi dČti, 3. 61 let, pokud vychovaly dvČ dČti,

4. 62 let, pokud vychovaly jedno dítČ, nebo 5. 63 let.“

Legislativou jsou vymezeny další vČkové hranice, napĜ. nákup cigaret a alkoholu, konec vČku soustavné pĜípravy na povolání na vysoké škole nebo také pro možnost stát se soudcem þi možnost být zvolen senátorem, prezidentem.

V kapitole nazvané Ageismus se zamýšlím nad hranicemi ageismu, tedy zda lze pĜesnČ vymezit, co lze ještČ považovat za projevy ageismu a co již nikoli. Je nutné si uvČdomit, že projevy ageismu lze nalézt všude tam, kde je zmínČn chronologický vČk.

Nejde pouze o odchod do dĤchodu, ale patĜí sem i zahájení povinné školní docházky v urþitém vČku nebo vČkem definovaná trestní odpovČdnost.

Vymezení pojmu diskriminace nalezneme v þeském právním Ĝádu v nČkolika právních normách. Výþet tČchto právních norem je zde pouze demonstrativní, nikoli taxativní.

PĜijetí antidiskriminaþního zákona považuji za nejzásadnČjší v této oblasti.

Schvalovací proces byl úspČšnČ završen, aþkoli mu pĜedcházelo veto prezidenta.

Na základČ tohoto zákona se mĤže tedy osoba domáhat u soudu, aby bylo od diskriminace upuštČno, odstranČny její následky nebo poskytnuto pĜimČĜené zadostiuþinČní.

4. Praktická þ ást

4.1 Cíle pr Ĥ zkumu a formulace hypotéz

Cílem prĤzkumu bylo zjistit, co si vybraná sociální skupina myslí o stáĜí, co rozumí pod pojmy spojenými s ageismem, zda si skupina myslí, že má stáĜí nČjaké výhody, zda se nČkdy setkala s vČkovou diskriminací, zda znají zákon þi jinou právní normu, která by upravovala „vČkovou diskriminaci“ þi porušování základních práv þlovČka.

Hypotézy

Provedeným prĤzkumem mČly být potvrzeny þi vyvráceny pĜedem stanovené hypotézy, a to:

H1 Více než polovina dotázaných se dosud nikdy nesetkala s pojmem Ageismus a neumí si pod tímto pojmem nic pĜedstavit.

H2 Více než polovina respondentĤ si nemyslí, že staĜí lidé v naší spoleþnosti jsou diskriminovaní pro svĤj vČk.

H3 Více než polovina dotázaných neví, že existuje antidiskriminaþní zákon.

H4 Více než polovina dotázaných lidí nezná žádnou instituci þi organizaci, na kterou by se mohli obrátit s problémem „vČkové diskriminace“.

H5 Více než polovina respondentĤ se ztotožĖuje s názorem, že stáĜí rovná se nemoc.

4.2 Použité metody

Ke zpracování prĤzkumné þásti diplomové práce jsem zvolila kvantitativní metodu. Ke sbČru dat jsem vybrala dotazníkové šetĜení – pomocí dotazníku. Dotazníky byly osobnČ pĜedány skupinČ respondentĤ. Dotazník byl zadáván metodou tužka – papír (viz. pĜíloha þ. 1).

V úvodu dotazníku byl dotazovaný seznámen s jeho úþelem a ujištČn o anonymitČ. V závČru dotazníku bylo uvedeno podČkování za þas strávený pĜi vyplĖování dotazníku.

Dotazník byl rozdČlen na dvČ þásti. První byla þást osobnostní a druhá þást obsahovala dotazy dĤležité pro zodpovČzení vytyþených hypotéz a cílĤ.

V první þásti byly položeny tĜi uzavĜené otázky. RespondentĤm bylo nabídnuto nČkolik možných variant odpovČdí, ze kterých mČli vybrat jednu odpovČć, které odpovídají skuteþnosti. Tato þást dotazníku zjišĢovala tĜemi otázkami tzv. tvrdá data (vČk, rodinný stav, pohlaví respondentĤ).

Druhá þást mČla získat tzv. mČkká data. Byla složena jak z otázek uzavĜených, tak otevĜených s možností vyjádĜit svĤj názor. Druhá þást dotazníku mČla 12 otázek, nČkteré dotazy byly rozšíĜeny o podotázku otevĜenou, abych respondenty pĜimČla k hlubšímu zamyšlení nad tématem.

Provedeným pĜedprĤzkumem na malém vzorku respondentĤ bylo potvrzeno, že je dotazník srozumitelný a nebude potĜeba na nČm provádČt žádné zmČny.

4.3 Charakteristika zkoumaného vzorku

Celkem bylo rozdáno k vyplnČní 80 dotazníkĤ. Z toho se vrátilo 75 dotazníkĤ, ze kterých muselo být po kontrole 5 dotazníkĤ pro neúplnost informací vyĜazeno z prĤzkumu.

Dotazníkového šetĜení se tedy zúþastnilo celkem 70 respondentĤ, z toho bylo 42 (60%) žen a 28 (40%) mužĤ (viz. graf þ. 1).

Graf þ. 1 Rozlišení respondentĤ dle pohlaví

ŠetĜení se zúþastnila skupina ve vČku 45 let a více. Ze 70 dotazovaných bylo 18 (26%) ve vČku 45 až 60 let, 36 (51%) jich bylo ve vČku 61 až 70 let a 16 (23%) mČlo 71 a více let (viz graf þ. 2).

Graf. 2 RozdČlení respondentĤ dle vČku

V dotázané skupinČ bylo 48 (68%) respondentĤ ženatých þi vdaných, 13 (19%) ovdovČlých, 5 (7%) uvedlo stav rozvedený/á a 4 (6%) uvedli jiný stav (druh/družka). Svobodný nebyl ani jeden z dotázaných (viz. graf þ. 3).

Graf þ. 3 RozdČlení dle rodinného stavu

4.4 Prezentace výsledk Ĥ

Po kontrole a vyĜazení nevyhovujících dotazníkĤ jsem výsledky zpracovala do tabulek pro snadnČjší analýzu. Na základČ tabulek jsem vytvoĜila grafy s bližším popisem. Tabulky a grafy byly zpracovány v programu Excel 2007.

Po bližším charakterizování dotázaných respondentĤ jsem vyhodnotila otázky druhé þásti dotazníku. Další otázky se vztahovaly k potvrzení þi vyvrácení pĜedem stanovených hypotéz.

Otázka þ. 1

Napište, co Vás jako první napadne, když se Ĝekne „STÁěÍ“.

Na tuto otázku 24 (34%) respondentĤ na otázku: „Co Vás jako první napadne, když se Ĝekne slovo STÁěÍ?“, uvedlo nemoc. 15 (21%) uvedlo dĤchod, 8 (12%) dotázaných bolesti, 7 (10%) vnouþata, 5 (7%) zdravotní problémy.

Zbylých 11 (16%) dotázaných uvedlo odpovČdi jako více volného þasu, klid, poslední fáze života aj. (viz. graf þ. 4).

Graf þ. 4 Napište, co Vás jako první napadne, když se Ĝekne „STÁěÍ“.