V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
katedra finančního účetnictví a auditingu
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2022 Bc. Viera Mižaninová
V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
katedra finančního účetnictví a auditingu studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku
Konsolidovaná účetní závěrka
podle legislativy SR a porovnání s úpravou ČR
Autor diplomové práce: Bc. Viera Mižaninová Vedoucí diplomové práce: Ing. Libor Vašek, Ph.D.
Rok obhajoby: 2022
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Konsolidovaná účetní závěrka podle legislativy SR a porovnání s úpravou ČR“ vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Praze dne 31. 12. 2021
...
Viera Mižaninová
Poděkování
Ráda bych na tomto místě poděkovala Ing. Liborovi Vaškovi, Ph.D., nejenom za pomoc a vedení při sestavení diplomové práce, ale i za veškeré odevzdané vědomosti během celého studia.
Abstrakt
Diplomová práce se věnuje problematice konsolidované účetní závěrky, přičemž si klade dva základní cíle. Prvním je přiblížit a analyzovat úpravu KÚZ na Slovensku, druhým je porovnat KÚZ sestavenou podle slovenské legislativy se zpracováním podle české legislativy a identifikovat případné rozdíly. Teoretická část zachycuje vývoj a aktuální stav legislativy SR, vymezuje základní pravidla používaných metod a zásad při sestavování KÚZ na Slovensku.
Pokračuje rozebráním rozdílů mezi KÚZ na Slovensku a v České republice na teoretické úrovni. V praktické části je sestavená konsolidovaná rozvaha k datu první účetní závěrky podle obou předpisů. Výsledkem jsou dvě rozvahy s odlišnou bilanční sumou s navazujícím shrnutím existujících diferencí.
Klíčová slova
Konsolidovaná účetní závěrka, IFRS, slovenské účetní předpisy, české účetní předpisy, konsolidace
Abstrakt
The diploma thesis analyses Consolidated Financial Statements (CFS) in Slovakia and compares it with CFS in the Czech Republic. The work has two basic goals, the first is to approach the issue of CFS in Slovakia. The second goal is to compare CFS according to Slovak legislation and according to Czech legislation. The theoretical part captures the development and current state of Slovak legislation, defines the basic rules of the methods and principles used in the compilation of CFS in Slovakia. It continues by analyzing the difference between CFS in Slovakia and the Czech Republic on a theoretical level.
In the practical part, a consolidated balance sheet as of the date of the first financial statements is prepared in accordance with both regulations. The result is two balance sheets with different balance sheet total.
Keywords
Consolidated Financial Statements, IFRS, Slovak legislation, Czech legislation, consolidation
Obsah
Úvod ... 7
1. Konsolidovaná účetní závěrka a její využití ... 9
2. Historický vývoj KÚZ na Slovensku po roce 1989 ... 11
3. Legislativa Slovenské republiky ... 13
4. IFRS přijaté EU ... 17
5. Koncept ovládání ... 19
5.1. Rozhodující vliv dle zákona o účetnictví ... 19
5.2. Ovládání dle IFRS přijatých EU ... 20
5.3. Rozhodující vliv vs. ovládání ... 21
5.4. Společný a podstatný vliv... 22
5.5. Konsolidační metody a metody zahrnutí podniků do KÚZ ... 24
6. Metoda plné konsolidace... 25
6.1. Konsolidace rozvahy ... 25
6.2. Konsolidace výsledovky... 28
6.3. Eliminace vzájemných vztahů ... 29
7. Ekvivalenční metoda ... 31
8. Rozdíly ... 34
8.1. Právní úprava ... 34
8.2. KÚZ ... 34
8.3. Povinnost sestavit KÚZ ... 35
8.4. Jiný než rozhodující vliv ... 37
8.5. Použití mezinárodních účetních standardů ... 37
8.6. Použití konsolidačních metod a ekvivalenční metody pro sestavení KÚZ ... 38
8.7. Goodwill a konsolidační rozdíl ... 38
8.8. Nekontrolní a menšinový podíl ... 39
8.9. Cizí měny ... 40
9. Praktická část ... 42
9.1. Skupina ... 42
9.2. Sestavení KÚZ podle legislativy SR ... 43
9.3. Sestavení KÚZ podle legislativy ČR... 58
9.4. Vyhodnocení rozdílů ... 66
Závěr ... 70
Seznam použité literatury a pramenů ... 72
Seznam obrázků a tabulek... 74
Seznam příloh ... 76
7
Úvod
Konsolidovaná účetní závěrka (KÚZ) označuje účetní závěrku skupiny kapitálově propojených podniků za předpokladu fikce jedné právnické osoby. První KÚZ byla sestavena v roce 1883 společností na výrobu olova National Lead Company v USA jako důsledek potřeby vyhodnotit informace za konsolidovaný celek [1]. V dnešním stavu rozvinuté tržní ekonomiky s minimálním omezením toku kapitálu se počet kapitálově propojených podniků zvyšuje.
Zároveň roste důležitost prezentovaných informací o těchto propojených jednotkách a jedním z informačních zdrojů o nich je KÚZ.
Pro Slovenskou republiku a ostatní země tzv. východního bloku byl typický model ekonomiky s centrálním řízením, který omezoval soukromé vlastnictví, a tím pádem i vznik kapitálově propojených podniků. Změna nastala až se změnou režimu v roce 1989. První KÚZ začaly na Slovensku vznikat za rok 1993 [2]. Problematika KÚZ má na Slovensku krátkou historii, postupně však nabírá na důležitosti. Přispívajícím faktorem je i vstup SR do EU a usnadnění importu kapitálu. V diplomové práci chci přiblížit problematiku KÚZ, uvést základní teoretické poznatky nutné pro sestavení KÚZ dle platné legislativy ČR a na příkladu v praktické části demonstrovat sestavení konsolidované rozvahy k datu první účetní závěrky.
Po větší část dvacátého století tvořily Slovensko a Česko jeden stát. Měly společnou legislativu, na kterou po jejich rozdělení navazovaly již samostatné verze zákonů. Momentálně jsou obě země členskými státy EU, jež koordinuje legislativu svých členských států a snaží se o její jednotnost. Pro oblast KÚZ transponovaly obě země směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES do svých zákonů. S tím souvisí i můj druhý cíl práce, a to rozebrat rozdíly mezi KÚZ sestavenou podle slovenské a podle české legislativy. Bude se KÚZ sestavená podle slovenské legislativy lišit pro svého uživatele od KÚZ sestavené za tutéž konsolidovanou skupinu podle české legislativy? Na tuto otázku se budu snažit odpovědět v závěru.
Práce je členěna do teoretické a praktické části. Teoretická část je postavena na rešerši informací z odborné literatury, článků a časopisů, mezinárodních standardů, zákona SR a ČR.
První kapitola uvádí pojem KÚZ a její využití. Druhá kapitola pokračuje krátkým přehledem vývoje KÚZ na Slovensku po roce 1989 a uvádí zachycení KÚZ v legislativě SR. Práce rozebírá základní požadavek pro povinnost sestavení KÚZ a tím je existence ovládání a další stupně kontroly jedné jednotky nad druhou. Důležitou částí je teoretické vymezení plné konsolidační
8
metody a ekvivalenční metody. Poslední kapitolou v teoretické části je rozebrání rozdílů mezi SR a ČR legislativě, uplatňovaných zásadách a metodách při sestavení KÚZ.
Na základě veřejně dostupných zdrojů o konsolidované skupině je v praktické části sestavena konsolidovaná rozvaha k datu první závěrky podle slovenské legislativy a následně podle české legislativy s poukázáním na rozdíly. V závěru práce uvedu zjištění vyplývající z praktické části na základě analýzy a srovnání konsolidovaných rozvah k datu první účetní závěrky.
9
1. Konsolidovaná účetní závěrka a její využití
Existuje několik definic KÚZ. Jednu z nejpřesnějších uvádí IFRS 10 Konsolidovaná účetní závěrka. Popisuje ji jako „účetní závěrku skupiny, v níž se prezentují aktiva, závazky, vlastní kapitál, příjmy, náklady a finanční toky mateřské společnosti a jejích dceřiných společností jako aktiva, závazky, vlastní kapitál, příjmy, náklady a finanční toky jednoho hospodářského subjektu“ [3]. Podává tytéž informace jako individuální účetní závěrka, ale za celou skupinu propojených podniků, které považuje za jeden ekonomický celek. V odborné literatuře se v souvislosti s KÚZ uvádí, že je sestavena při fikci skupiny jako jedné právnické osoby[4].
Mezi uživatele KÚZ patří investoři (současní a potencionální), zaměstnanci, věřitelé, dodavatelé a jiní obchodní věřitelé, vláda a její úřady a veřejnost.
Investoři se zajímají o riziko při vkladu svého kapitálu do podniku, který může být kapitálově propojen s jinými podniky v rámci skupiny. Na základě i KÚZ činí rozhodnutí o ponechání nebo prodeji akcií a jiných cenných papírů podniku.
Zaměstnance může zajímat schopnost podniku stabilně vyplácet mzdy a odměny, poskytovat penzijní programy a pracovní příležitosti.
Věřitelé poskytnou svůj kapitál pouze podniku schopnému dostát svým závazkům z krátkodobého a dlouhodobého hlediska.
Dodavatelé a jiní obchodní věřitelé se zajímají o schopnost podniku průběžně hradit jeho závazky převážně z krátkodobého hlediska.
Vláda a její úřady projevují zájem o informace z KÚZ, které mohou využít pro regulaci činnosti účetních jednotek přes alokaci zdrojů, statistický průzkum, daňovou politiku apod.
Pro veřejnost je důležitý dopad zaplacených daní podniku na regionální rozvoj, ekologii apod[5].
První konsolidované účetní závěrky nesahají do daleké minulosti, objevují se od konce 19. století jako dopad potřeby finančního řízení koncernu[1]. Podávat informace pro řízení skupiny a ostatním zúčastněným stranám je jejím hlavním úkolem dodnes.
Uživatelé KÚZ činí ekonomická rozhodnutí na základě informací z KÚZ, která podává obraz o finanční pozici podniku hlavně z konsolidované rozvahy, protože prezentuje majetek, závazky a vlastní kapitál skupiny. O výkonnosti skupiny čerpají uživatelé informace z konsolidované výsledovky, jež prezentuje prvky přímo související s výkonností – náklady
10
a výnosy[5]. Ukazatelé výkonnosti vycházejícími ze zisku jsou například rentabilita kapitálu nebo zisk na akcii.
KÚZ musí prezentovat pouze spolehlivé informace a odrážet realitu finanční situace skupiny.
Tento požadavek bývá ukotven v legislativním rámci dané země. ZoÚ č. 431/2002 Sb.
v § 7 ukládá povinnost vést účetnictví tak, aby účetní závěrka poskytovala věrný a poctivý obraz o finanční situaci účetní jednotky. Požadavek se sice vysloveně nevztahuje i na KÚZ, ale jelikož je tvořena individuálními účetními závěrkami, měla by i ona věrný a poctivý obraz reflektovat, pokud metody a zásady použité při jejím sestavení také splňují tento požadavek.
ZoÚ č. 431/2002 Sb. v § 22 odkazuje na použití metod a zásad pro sestavení KÚZ podle IFRS přijatých EU.
Koncepční rámec IFRS vyžaduje, aby každá závěrka (i konsolidovaná) splňovala základní předpoklady, a to akruální princip (musí být uplatněn hlavně na úrovni individuálních závěrek vstupujících do konsolidace) a nepřetržitost trvání jednotky. Zároveň musí KÚZ dodržet kvalitativní charakteristiky:
- srozumitelnost, - relevance, - spolehlivost, - srovnatelnost.
Rozhodnutí uživatelů KÚZ na základě informací z KÚZ, která nereflektuje požadavky a charakteristiky ať už Koncepčního rámce IFRS, slovenské legislativy nebo jiné platné právní normy, jež vyžaduje reálné zobrazení finanční situace podniku, může vést k chybám způsobeným nesprávnými závěry o jeho finančním zdraví.
11
2. Historický vývoj KÚZ na Slovensku po roce 1989
Slovenská republika jako součást tzv. východního bloku patřila mezi země, kde ekonomika před rokem 1989 byla řízena modelem demokratického centralismu, se kterým byl spjat i odpovídající model účetnictví.
Po pádu železné opony a sametové revoluci nastala změna poměrů ve všech aspektech života, v ekonomice jedna z nejvýraznějších. Samozřejmostí byla změna modelu účetnictví, jelikož starý model nebyl v konsensu vyvíjející se tržní ekonomiky. Změna modelu vyústila v přijetí nového zákona o účetnictví s účinností od 1. 1. 1992 v ještě tehdejší ČSFR, který poprvé definoval pojem konsolidované účetní závěrky a podmínky pro její sestavení[6].
Ve srovnání s vývojem konsolidací ve světě, kde vznik KÚZ byl vyvolán přirozenou potřebou kontrolovat a řídit finanční situaci koncernu na základě konsolidovaných údajů, v podmínkách demokratického centralismu nebyl prostor pro vznik takové potřeby. Výsledkem byl vznik KÚZ na základě legislativního administrativního zásahu s cílem podnítit rozvoj kapitálového trhu a v předstihu připravit odbornou veřejnost na sestavení KÚZ[1].
Později od 1. 1. 1993 vstoupila v platnost návazně nižší právní norma ve formě opatření Ministerstva financí SR č. 65/393/1993, kde se zákon zabýval KÚZ podrobněji. V přílohách k opatření vymezoval zásady, způsoby a metody konsolidace účetní závěrky, součástí kterých byl i metodický pokyn ke zpracování a použití jednotlivých metod[6].
Slovensko se součástí EU stalo v roce 2004, ale už ve svých počátcích usilovalo o vstup do evropských struktur. Projevilo se to i ve zmíněném opatření MF SR č. 65/393/1993, které vycházelo ze Sedmé směrnice Rady ES č. 83/349/EHS ze 13. června 1983 o konsolidované účetní závěrce[7]. Harmonizace slovenských účetních předpisů s legislativou EU pokračovala a vyústila v roce 2002 v přijetí nového zákona č. 431/2002 Sb., o účetnictví, a na něj navazujících opatření ke konsolidované účetní závěrce. Změny oproti původnímu znění nebyly markantní, šlo převážně o věcné změny, upřesnění a změny v terminologii[8].
Od roku 2005, kdy vstoupilo do platnosti nařízení č. 1606/2002 Evropského parlamentu a Rady, o uplatňování mezinárodních účetních norem, jsou KÚZ sestavovány na Slovensku podle IFRS přijatých EU. Zákon o účetnictví tak už „jen“ upravuje definici mateřské a dceřiné jednotky a podmínky pro povinné sestavení KÚZ. Nařízení č. 1606/2002 určuje povinnost sestavovat KÚZ jen společnostem, jejichž CP jsou obchodovatelné na regulovaných trzích EU,
12
a ponechává možnost použití IFRS přijatých EU i ostatním podnikům. Slovensko využilo tuto možnost a veškeré KÚZ jsou sestavovány výhradně dle IFRS přijatých EU.
Dopad nefunkčního ekonomického modelu používaného do roku 1989 je vidět mimo jiné i v oblasti konsolidací, kde v porovnání se světovým vývojem Slovensko zaostává za ekonomicky vyspělejšími zeměmi v počtu i velikosti konsolidačních celků. Podle Farkaše se ročně na Slovensku sestaví několik stovek konsolidovaných závěrek. Jde jen o odhad, neboť přesné statistiky o počtu KÚZ neexistují[6]. Důvodem byl nezájem zainteresovaných stran včetně státu o posuzování dat z konsolidovaných závěrek, přednost byla a doteď je dávána individuální účetní závěrce[8]. Jedním z momentů, díky kterým KÚZ stále více nabývá na důležitosti v našich podmínkách, je vstup SR do Evropské unie a přijetí eura, díky čemuž se stává přitažlivější pro investory zahraničního kapitálu.
13
3. Legislativa Slovenské republiky
Konsolidovaná účetní závěrka je legislativně ukotvena v zákoně č. 431/2002 Z. z., o účetnictví, převážně v § 22 Konsolidovaná účetní závěrka.
Hned první odstavec § 22 odkazuje při sestavení konsolidované účetní závěrky k použití metod a zásad stanovených zvláštními předpisy, konkrétně se jedná o nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002, o uplatňování mezinárodních účetních standardů, a nařízení Komise (ES) č. 1126/2008, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 přijímají některé mezinárodní účetní standardy, v platném znění. KÚZ v prostředí SR se sestavuje podle zásad a metod IFRS přijatých EU od roku 2005 povinně i pro podniky nekotované na regulovaných trzích EHS, jelikož Slovensko nevyužilo možnost ponechat těmto podnikům výběr mezi národní legislativou a mezinárodními standardy.
Zákon dále definuje mateřskou účetní jednotku. Mateřská účetní jednotka je obchodní společnost, družstvo nebo účetní jednotka veřejné správy a má rozhodující vliv v jiné účetní jednotce.
Pojem rozhodující vliv se do zákona dostal po novele účinné od roku 2016, před rokem 2016 zákon specificky nepojmenovával vliv, který mateřská jednotka provádí v dceřiné jednotce, uváděl ale výpočet práv určujících mateřskou jednotku.
Rozhodující vliv podle aktuální verze zákona je posuzován na základě:
- počtu hlasovacích práv,
- práva volit a odvolávat členy statutárních a dozorčích orgánů, - smluvní dohody s účetní jednotkou o provádění rozhodujícího vlivu, - smluvní dohody s ostatními společníky nebo akcionáři.
Pokud mateřská jednotka disponuje většinou hlasovacích práv, vyjmenovává většinu členů statutárních a dozorčích orgánů, případně tak vyplývá z uzavřených dohod mezi účetní jednotkou nebo jinými zúčastněnými akcionáři a společníky, má se za to, že mateřská jednotka disponuje rozhodujícím vlivem.
Upřesněna od roku 2016 byla i definice dceřiné účetní jednotky. Původní formulace dceřiné jednotky jako účetní jednotky, jejíž mateřská jednotka má práva dle daného zákona, byla upravena na účetní jednotku, v níž mateřská jednotka vykonává již zmíněný rozhodující vliv s přidáním provádění tohoto vlivu přímo nebo nepřímo přes další její dceřiné jednotky.
14
Při určení počtu hlasovacích práv mateřské jednotky se k jejím hlasovacím právům připočítávají hlasovací práva její jiné dceřiné účetní jednotky a rovněž práva fyzické nebo právnické osoby, které jednají sice vlastním jménem, ale na účet mateřské jednotky, případně její jiné dceřiné účetní jednotky. K odpočtu hlasovacích práv mateřské jednotky dochází, pokud mateřská jednotka drží hlasovací práva související s akciemi a podíly drženými na účet jiné jednotky. Dále dochází k odpočtu hlasovacích práv, pokud mateřská jednotka drží takový podíl nebo akcie, jež jsou drženy jako zástava, případně jsou drženy v souvislosti s poskytnutím půjčky a zároveň jsou hlasovací práva uplatňována ve prospěch zájmu osoby, jež poskytla zajištění.
Po splnění podmínek rozhodujícího vlivu zkoumá mateřská jednotka velikostní kritéria pro povinnost sestavení KÚZ. Zákon SR dává jednotce na výběr ze dvou základů těchto velikostních kritérií, na bázi jednoduchého součtu individuálních závěrek mateřské společnosti a jejích dceřiných společností nebo na konsolidovaném základě skupiny. Mateřská společnost má povinnost sestavit KÚZ, pokud překročila alespoň 2 ze 3 velikostních kritérií uvedených v tabulce níže:
Tab. 1 Velikostní kritéria pro povinnost sestavení KÚZ
kritérium základ jednoduchého součtu konsolidovaný základ
aktiva netto > 24 000 000 € > 20 000 000 €
čistý obrat > 48 000 000 € > 40 000 000 €
počet zaměstnanců1 > 250 > 250
Zdroj: vlastní zpracování na základě zákona č. 431/2002 Z. z., o účtovníctve
Alternativní výběr kritérií na konsolidovaném základě nebo na základě jednoduchého součtu byl přidán novelou platnou od roku 2016. Změna nastala přidáním konsolidovaného základu velikostních kritérií a změnily se i hodnoty kritérií na základě součtu individuálních závěrek jednotek ve skupině. Hodnoty před novelou v roce 2016 byly následující:
- aktiva netto – 17 000 000 €, - čistý obrat – 34 000 000 €, - počet zaměstnanců – 250.
Můžeme vidět, že kromě přepočteného průměrného počtu zaměstnanců došlo ke zvýšení limitů nezbytných pro povinné sestavení KÚZ na základě jednoduchého součtu (a také
1 Průměrný přepočtený počet zaměstnanců
15
na konsolidovaném základě). Slovenská republika nezapracovala do zákona třídění skupin účetních jednotek na základě velikostních kritérií podle směrnice Rady a EHS, převzala ale hodnoty pro velké skupiny zúčtovacích jednotek jako hraniční hodnoty pro povinné sestavení KÚZ. Využila možnost směrnice Rady osvobodit střední skupiny účetních jednotek od povinnosti sestavit KÚZ.
Velikostní kritéria nejsou rozhodující pro mateřskou společnost a její dceřiné společnosti, pokud některá z nich je subjektem veřejného zájmu. Pro tyto jednotky je sestavení KÚZ povinné bez ohledu na splnění velikostních kritérií majetku, obratu či počtu zaměstnanců.
Mezi subjekty veřejného zájmu patří:
- účetní jednotka, která emitovala CP a ty jsou obchodovány na regulovaném trhu státu EU,
- banka,
- pobočka zahraniční banky, - pojišťovna,
- zajišťovna,
- zdravotní pojišťovna, - správcovská společnost, - burza CP,
- platební instituce
- a ostatní uvedené v zákoně o účetnictví v § 2 odstavci 14.
Zákon osvobozuje mateřskou společnost od sestavení KÚZ, pokud mluvíme o mateřské společnosti na mezistupni konsolidovaného celku, tedy jde o situaci, kdy je mateřská společnost zároveň dceřinou společností ve skupině. Musí ale být splněny podmínky, aby se mateřská společnost na vyšším stupni řídila právem jiného členského státu EU a byla stoprocentním vlastníkem dceřiné jednotky nebo vlastnila alespoň 90% podíl dceřiné jednotky, a v tom případě je nutné doložit souhlas s osvobozením od sestavení KÚZ všech akcionářů nebo společníků této účetní jednotky.
Pokud je mateřská společnost emitentem cenných papírů obchodovaných na regulovaném trhu členského státu nebo státu EHS, nevztahuje se na ni osvobození od sestavení KÚZ na mezistupni konsolidačního celku.
16
Další legislativní výjimka od povinnosti sestavení KÚZ z důvodu nevýznamnosti jejího sestavení je aplikovatelná pro takovou mateřskou jednotku, jejíž individuální účetní závěrka se podstatně neliší od KÚZ a neovlivní tím závěry o finančním posouzení celku.
Sestavení KÚZ není povinné i pro mateřskou společnost, jež má jen takové dceřiné jednotky, které splňují některou z podmínek v ZoÚ:
- existují dlouhodobé překážky, které závažným způsobem brání mateřské účetní jednotce ve výkonu jejích práv ve vztahu k majetku dceřiné účetní jednotky nebo práv v řízení dceřiné účetní jednotky,
- údaje nezbytné pro sestavení konsolidované účetní závěrky lze získat jen za cenu nepřiměřeně vysokých nákladů nebo s nadměrným zpožděním,
- podíl v dceřiné účetní jednotce drží mateřská jednotka pouze za účelem prodeje[9].
17
4. IFRS přijaté EU
Zákon o účetnictví při použití pravidel a metod použitých k sestavení KÚZ odkazuje na IFRS přijaté EU. Pro problematiku konsolidací jsou využívány hlavně následující standardy:
- IFRS 3 Podnikové kombinace
- IFRS 10 Konsolidovaná účetní závěrka - IFRS 11 Společná ujednání
- IAS 28 Investice do přidružených a společných podniků
IFRS 3 Podnikové kombinace se věnuje metodě akvizice, tj. metodě zachycení podnikové kombinace, při níž nabyvatel získává kontrolu nad podnikem. Většinou jde o kapitálové akvizice, případně majetkové aktivizace pořízení části podniku nebo fúze, avšak KÚZ se týká jenom akvizicí – získání kontroly nad podnikem na základě koupě bez jeho splynutí s jinou jednotkou. Nabývanému podniku zůstává právní subjektivita.
Na jedné straně nemají jednotky povinnost sestavit KÚZ k datu akvizice (až k závěrkovému datu), na straně druhé se k datu akvizice dle IFRS 3 vyčísluje goodwill, nekontrolní podíly, přeceňují se hodnoty majetku a závazků na reálnou hodnotu a od těchto hodnot se potom odvíjí jejich hodnoty k datu závěrky.
IFRS 10 Konsolidovaná účetní závěrka se věnuje podmínkám pro sestavení a prezentaci KÚZ.
Vymezuje pojem kontroly nad účetní jednotkou a stanovuje existenci kontroly jako základního požadavku pro vznik povinnosti sestavit KÚZ. Proto i velkou část věnuje zásadám a principům pro rozpoznání kontroly na základě vyhodnocení okolností, ne jenom na základě vyhodnocení jednoho kritéria, např. počtu hlasovacích práv. Standard dále stanovuje účetní požadavky na sestavení KÚZ, definuje investiční jednotku a uvádí výjimky z povinnosti sestavit KÚZ.
IFRS 11 Společná ujednání popisuje účtování pro společně ovládané podniky. Vymezuje spoluovládání a společnou dohodu, přičemž rozlišuje společné dohody a společné činnosti na základě velikostí práv a povinností společníků v souvislosti s majetkem a závazky společného ujednání.
IAS 28 Investice do přidružených a společných podniků upravuje zachycení a ocenění investic do přidružených a společných podniků s využitím ekvivalenční metody. Standard navíc definuje přidruženou společnost přes koncept podstatného vlivu.
Výčet použitých IFRS a IAS není konečný, při sestavení KÚZ je třeba brát v potaz všechny standardy jako jeden navazující koncept principů, které je třeba dodržet. Za zmínku stojí určitě
18
problematika odložené daně upravená v IAS 12 Daně ze zisku, ocenění na bázi reálné hodnoty k datu akvizice zohledňující postupy upravené v IFRS 13 Oceňování reálnou hodnotou, případně cizoměnové přepočty při konsolidaci zahraničních podniků s uvážením postupů IAS 21 Dopady změn směnných kurzů cizích měn.
19
5. Koncept ovládání
Existence ovládání jednoho podniku druhým je klíčovou podmínkou pro povinnost sestavení KÚZ. Obecně v kontextu konsolidací lze moc nad jednotkou uplatňovat na třech různých stupních ovládání v závislosti na intenzitě prováděného vlivu. Jde o rozhodující vliv, podstatný vliv a společný vliv.
Pro rozhodující vliv je charakteristické, že jeho vykonavatel má sám moc plně rozhodovat nad ovládanou jednotkou. Směrování této ovládané jednotky je postaveno na rozhodnutích držitele moci, bez vlivu ostatních prvků. Rozhodující vliv je nejsilnější míra vlivu.
Podstatný vliv je výrazná míra vlivu, avšak ne rozhodující. Vykonavatel podstatného vlivu má možnost ovlivňovat rozhodnutí, nemá ale konečné slovo, výsledné dění v ovlivňované jednotce se může lišit od jeho úmyslu.
Společný vliv je svou silou na úrovni rozhodujícího vlivu s tím rozdílem, že tento vliv je rovným dílem rozdělen mezi několik subjektů, které spolu a nedílně vykonávají svou moc.
Důležité je provádění moci spolu, protože samostatně každý člen nemá rozhodující vliv a nerozhodoval by o ovládané jednotce.
Důležité je uvědomění si, že slovenská legislativa sestavuje KÚZ podle zásad a metod IFRS přijatých EU, ale povinnost k jejímu sestavení (a tedy i vymezení rozhodujícího vlivu) je určena na základě zákona o účetnictví[2]. IFRS přijaté EU samozřejmě obsahují vymezení povinnosti sestavení KÚZ, není ale totožné s vymezením v zákoně SR, do kterého se zapracovala směrnice Rady a EP.
5.1. Rozhodující vliv dle zákona o účetnictví
Slovenský zákon se vymezení moci pro potřeby KÚZ věnuje v § 22 Konsolidovaná účetní závěrka zákona o účetnictví. Rozhodující vliv podle aktuální verze nastává, pokud mateřská jednotka:
- má většinu hlasovacích práv v účetní jednotce, nebo
- má právo jmenovat nebo odvolávat většinu členů statutárního orgánu nebo dozorčího orgánu účetní jednotky a současně je jejím společníkem nebo jejím akcionářem, nebo - má právo vykonávat rozhodující vliv v jiné účetní jednotce, které je společníkem nebo
akcionářem na základě dohody uzavřené s touto účetní jednotkou nebo na základě
20
společenské smlouvy nebo stanov této účetní jednotky, pokud to umožňuje právo státu, kterým se řídí tato účetní jednotka, nebo
- je společníkem nebo akcionářem účetní jednotky a většina členů statutárního orgánu nebo dozorčího orgánu účetní jednotky vykonávajících svou funkci v průběhu účetního období a v bezprostředně předcházejícím účetním období a až do sestavení konsolidované účetní závěrky byla jmenována výlučně prostřednictvím výkonu hlasovacích práv společníka nebo akcionáře, který je mateřskou účetní jednotkou;
- je společníkem nebo akcionářem a na základě dohody s jinými jejími společníky nebo akcionáři má většinu hlasovacích práv[9].
Zákon se následně věnuje pravidlům pro korekci počtu hlasovacích práv se snahou přidělit je jednotce, která skutečně rozhoduje, nikoli jednotce, jíž oficiální hlasovací práva náleží, ale je ovládána jinou jednotkou nebo koná ve prospěch jiné jednotky. Jde o:
- přičtení mateřské jednotce práva její jiné dceřiné jednotky,
- přičtení mateřské jednotce práva FO nebo PO, která jedná vlastním jménem, ale na účet MJ nebo její jiné DJ,
- odpočet hlasů mateřské jednotky souvisejících s akciemi a podíly, které jsou drženy jako jistota a zároveň se takto držená hlasovací práva uplatňují v zájmu osoby, která poskytla zajištění[9].
Takto určený rozhodující vliv vychází z 34. směrnice EP a Rady. SR neprovedla všechna ustanovení o rozhodujícím vlivu ze směrnice, do legislativy byla transponována pouze povinná ustanovení a některá volitelná ustanovení. Rozhodující vliv je ve slovenské legislativě postaven na existenci práv (hlasovacích, jmenovat nebo odvolávat, ovládat) a jde o rozhodující vliv postavený na bázi „de iure“ kritérií.
5.2. Ovládání dle IFRS přijatých EU
Rozhodující vliv v ZoÚ je odlišně vymezen jako ovládání podle IFRS 10 Konsolidovaná účetní závěrka. Délka vykládaného textu je nesrovnatelně delší v mezinárodních standardech, což je samozřejmě důsledkem rozdílného přístupu jeho tvůrců. Legislativa SR se při ovládání opírá o určení kontroly přes práva, která definují rozhodující vliv. Mezinárodní standardy používají pojem ovládání (ve smyslu držby rozhodujícího vlivu) a to je definováno prostřednictvím pravomoci, výnosů a vztahu mezi pravomocemi a výnosy. Investor ovládá subjekt, jestliže:
- má pravomoc nad subjektem, do kterého investoval,
21
- podílí se na variabilních výnosech plynoucích z investovaného subjektu (nebo má na ně právo),
- přes své pravomoci nad subjektem dokáže ovlivňovat výši příjmů z investovaného subjektu.
Pravomoc nad jednotkou existuje, pokud existují práva investora na řízení relevantních činností podstatně ovlivňujících výnosy podniku v příslušném čase. Posouzení pravomocí se může odvíjet od hlasovacích práv vyplývajících z držby podílů v podniku nebo zvážením několika faktorů vyplývajících ze smluvních dohod.
Mezinárodní standardy rozlišují mezi pravomocí nad subjektem a existencí práv na řízení.
Práva na řízení se mohou vyskytovat u více investorů, avšak pravomoc nad subjektem má pouze ten investor, jehož práva na řízení subjektu nejvíce ovlivňují relevantní výnosy plynoucí z jeho činnosti.
Podmínka angažovanosti na variabilních výnosech v subjektu je splněna, pokud změna výše těchto výnosů má potenciál se měnit v závislosti na výkonnosti investovaného subjektu. Právo na výnosy nemá pouze držitel pravomoci nad subjektem, ale každá strana, jež do subjektu investovala (držitelé nekontrolních podílů). Standard k výnosům dále uvádí jejich povahu, může jít o výnosy kladné, záporné nebo kladné i záporné. Spojení záporné výnosy může znít terminologicky nesprávně. Slovenská verze mezinárodního standardu pracuje s výrazem výnosy, anglická verze uvádí returns, a tedy významově nechápeme tyto výnosy ve významu revenues, ale jako výsledek činnosti. Výstižnější pojem použil Farkaš v publikaci Konsolidovaná účtovná závierka v Slovenskej republike, který při vymezení ovládání podle IFRS používá v tomto případě výraz návratnost a vystavení se variabilitě návratnosti.
Pro plné ovládání podniku nestačí mít pravomoc a angažovanost na variabilních výnosech, ale musí se dokázat ovlivňování výnosů přes pravomoci investora.
Nedílná příloha standardu Návod k uplatňování dále rozvádí faktory na pomoc při posouzení existence ovládání. Také podává příklady na uplatňování, které mají uživateli pomoci identifikovat ovládání. Přístup mezinárodních standardů je identifikace ovládání „de facto“, kdo ve skutečnosti jednotku po zvážení všech ovlivňujících faktorů ovládá[10].
5.3. Rozhodující vliv vs. ovládání
Výše bylo uvedeno, že povinnost pro sestavení KÚZ je dána zákonem o účetnictví, není tedy neopodstatněné rozebírat ovládání z pohledu IFRS přijatých EU? Ne, protože i podle IFRS
22
přijatých EU padá povinnost sestavit KÚZ na mateřskou jednotku a mateřská jednotka je podle IFRS přijatých EU definována odlišně, a tím pádem je odlišně určena i dceřiná jednotka. Toto je důležitou skutečností, protože sice podle zákona o účetnictví zjistíme, kdo je povinen sestavit KÚZ, ale jednotky patřící do konsolidačního celku určíme podle zásad IFRS přijatých EU, a tedy takové dceřiné jednotky, které mateřská jednotka ovládá na základě „de facto“ vlivu[8].
Mějme společnost M, která vlastní 80% podíl na společnosti D1 a tento vlastnický podíl představuje 80 % hlasovacích práv. Společnost M vlastní i společnost D2, ve které vlastní 45 % s totožným podílem na hlasovacích právech. Zbývajících 55 % hlasovacích práv vlastní 100 akcionářů, přičemž z těchto 100 akcionářů se během posledních 10 let na valné hromadě zúčastnilo maximálně 75 % a nikdy se nestalo, aby všichni hlasovali stejně.
Podle zákona o účetnictví splňuje společnost M definici mateřské jednotky, jelikož vlastní většinu hlasovacích práv ve společnosti D1, D1 je její dceřinou jednotkou. D2 není dceřinou jednotkou společnosti M, jelikož v ní společnost M nemá rozhodující vliv „de iure“, protože nevlastní většinu hlasovacích práv.
Posuďme ovládání společnosti D2. Z výše uvedených faktů víme, že se valné hromady zúčastní vždy maximálně 76 akcionářů z celkových 101. Těchto 76 akcionářů drží 45 % hlasovacích práv ve společnosti D2 a zbylých 75 vlastní 41,25 % (75 % z 55 %) hlasovacích práv.
I v případě, že by se všech 75 členů dohodlo na stejném hlasování, neměli by většinu a výsledek hlasování by dopadl ve prospěch jednotky M. Zvážením dat hodnotících účast a hlasování na valných hromadách společnosti D2 za posledních 10 let je velmi nepravděpodobné, aby se valné hromady zúčastnilo všech 100 akcionářů a aby všichni hlasovali jednomyslně. Proto je možné konstatovat, že společnost M „de facto“ ovládá společnost D2, D2 je tedy posuzována jako dceřiná společnost podle IFRS přijatých EU. Proto do KÚZ sestavené podle IFRS přijatých EU budou zahrnuty dceřiné jednotky D1 a D2 navzdory faktu, že D2 není podle zákona o účetnictví považována za dceřinou jednotku.
5.4. Společný a podstatný vliv
Legislativa SR uvádí pouze definici rozhodujícího vlivu, nezabývá se podstatným a společným vlivem, protože to není v podstatě nutné. Zákon o účetnictví definuje povinnost k sestavení KÚZ – existence rozhodujícího vlivu – a dále se odkazuje na IFRS přijaté EU. Pokud jednotka provádí pouze společný rozhodující vliv nebo podstatný vliv, nejedná se o mateřskou jednotku a nedochází k povinnosti sestavení KÚZ. Dochází-li k povinnosti sestavení KÚZ a jednotka
23
provádí i jiný než rozhodující vliv, postupuje podle IFRS přijatých EU, které podstatný a společný vliv definují.
Společný vliv upravuje IFRS 11, podstatný vliv naopak IAS 28.
Podstatný vliv podle IAS 28 je: „pravomoc účastnit se rozhodování o finančních a provozních politikách investovaného podniku, ale není to kontrola nebo společná kontrola nad danými záměry“[11].
Má se za to, že podstatný vliv má jednotka vlastnící alespoň 20 % hlasovacích práv investovaného podniku. Toto kvantitativní kritérium není povinné, pokud podstatný vliv jasně prokáže na základě dalších skutečností, například:
- zastoupením v řídicích orgánech investovaného podniku,
- účastí na rozhodování včetně rozhodování o výplatě dividend a jiných rozděleních, - existencí významných transakcí mezi jednotkou a investovaným podnikem,
- výměnou manažerského personálu,
- poskytováním důležitých technických informací.
Společný vliv nebo spoluovládání je smluvně dohodnuté podílení se na ovládání dohody a toto ovládání existuje pouze v případě, kdy si rozhodnutí o relevantních činnostech vyžadují jednomyslný souhlas stran, které se na tomto spoluovládání podílejí[12].
V uvedené definici se dohodou rozumí buď společný provoz, nebo společný podnik. IFRS 11 podrobně rozebírá rozdíly mezi těmito dvěma typy dohod, pro potřeby této diplomové práce stačí uvést, že společný provoz a společný podnik se liší rozsahem práv a povinností zúčastněných stran.
Společný podnik je takovým typem společné dohody, kdy zúčastnění vykonávající společný vliv mají práva na čistá aktiva tohoto podniku. V případě, že se jedná o společný podnik, vykáže společník (investor ve společném podniku) svůj podíl jako investici v souladu s pravidly uvedenými v IAS 28 Investice do přidružených podniků a společných podniků.
Posuzování vlivu společného podniku musí splňovat stejné podmínky jako při ovládání jedním investorem. Musí být prokázáno, že skupina stran se angažuje na variabilních výnosech, které umí ovlivnit přes své pravomoci nad jednotkou.
24
5.5. Konsolidační metody a metody zahrnutí podniků do KÚZ
Druh provádějícího vlivu jedné jednotky nad druhou určuje použití metod pro sestavení KÚZ.
Výběr metody pro každý druh vlivu, názvosloví jednotky provádějící vliv a jednotky pod vlivem popisuje tabulka č. 2.
Tab. 2 Přehled provádějícího vlivu a použité metody pro zahrnutí do KÚZ
jednotka provádějící vliv
mateřská jednotka společník investor
typ vlivu rozhodující/ovládání společné ovládání podstatný vliv jednotka pod vlivem dceřiná jednotka společný podnik přidružený podnik
metoda zahrnutí do KÚZ
metoda (úplné) konsolidace
ekvivalenční metoda
ekvivalenční metoda
Zdroj: vlastní zpracování
Z tabulky vyplývá, že pro zahrnutí společného a přidruženého podniku do KÚZ se použije stejná metoda – ekvivalenční metoda. Pro KÚZ sestavené za účetní období před 1. 1. 2014 v EU byl pro společné podniky možný výběr alternativy, buď ekvivalenční metoda, nebo metoda poměrné konsolidace. Změna nastala aktualizací standardu IAS 28 v roce 2011.
25
6. Metoda plné konsolidace
Metoda plné konsolidace neboli, jak uvádí IFRS, tzv. konsolidační postupy se používá při konsolidaci výkazů podniků, kdy mateřská společnost má nad dceřinou společností rozhodující vliv.
Metoda je založena na myšlence skupiny podniků jako jedné ekonomické jednotky. Obecně proto dochází ke sloučení všech stejných položek finančních výkazů do jednoho konsolidovaného výkazu s vyloučením případných duplicitních položek.
Základní kroky plné metody konsolidace jsou:
- sloučit podobné položky jednotlivých finančních výkazů mateřské a dceřiné jednotky (tj. aktiv, závazků, vlastního kapitálu, výnosů, nákladů a peněžních toků),
- eliminovat účetní hodnotu investice mateřské jednotky v dceřiné jednotce a podíl mateřské jednotky na vlastním kapitálu dceřiné jednotky,
- v souvislosti s eliminací v bodě výše vyčíslit případný goodwill, - vyčíslit případný nekontrolní podíl,
- eliminovat vnitroskupinové vztahy a transakce,
- vyčíslit případnou odloženou daň ze změny hodnoty aktiv a závazků kvůli eliminaci vnitroskupinových vztahů a transakcí[13].
IFRS vyžaduje, aby všechny jednotky ve skupině používaly stejná účetní pravidla, případně aby v rámci jednotlivé závěrky jednotky došlo k úpravám, které tento soulad zajistí.
Nutný je i soulad vykazovaného období v jednotlivých výkazech členů skupiny. Pokud dceřiná jednotka používá jiné účetní období, připraví mimořádnou účetní závěrku ke stejnému datu.
Není-li možné tuto účetní závěrku zhotovit, může mateřská jednotka při konsolidací použít individuální závěrku dceřiné jednotky. Datum takto použité individuální závěrky dceřiné jednotky nemůže být rozdílné o více než 3 měsíce a dceřiná jednotka musí odstranit vlivy významných transakcí a událostí v období časového nesouladu jednotlivých účetních závěrek[3].
6.1. Konsolidace rozvahy
První KÚZ předchází akvizice podniku na základě pravidel uvedených v IFRS 3. Sestavení účetních výkazů není k datu akvizice vyžadováno, je tedy na jednotce, zda se pro tento krok rozhodne.
26
Mateřská jednotka od data akvizice vykazuje goodwill (pokud vznikl), identifikovatelná aktiva, převzaté závazky a nekontrolní podíl v dceřiné společnosti.
6.1.1. Identifikovatelná aktiva a závazky
Aktiva a závazky dceřiné jednotky musí splňovat definice majetku a závazků podle koncepčního rámce IFRS, přičemž takto definovaná aktiva a pasiva nemusí být totožná s definicí aktiv a pasiv podle právní úpravy SR. Výsledkem je vykázání identifikovatelných získaných aktiv v konsolidované závěrce. Většinou se bude jednat o nehmotný majetek vytvořený vlastní činností. Důvodem jsou jeho specifické vlastnosti jako absence hmotné podstaty, není to něco, co můžeme vidět nebo chytit do ruky. Dceřiná jednotka takový majetek nemohla vykázat (ani dle slovenské legislativy, ani dle IFRS), protože vznikl interně na základě činnosti jednotky a v souvislosti s ním došlo ke spotřebě nákladů a zároveň nejde o výsledek činnosti ve smyslu výrobků na konci výrobního cyklu. Jde nejčastěji o obchodní značku, patent, vztahy se zákazníky a obdobně. Vykázání takového hmotného majetku je naopak povinné z pohledu konsolidací. Mateřská jednotka koupila dceřinou jednotku, kterou představují její aktiva a pasiva, tím pádem koupila i nehmotný majetek, který sice dceřiná jednotka vytvořila vlastní činností, ale mateřská jednotka ho koupila za protihodnotu.
Mateřská jednotka oceňuje nabytý identifikovatelný majetek a závazky v reálné hodnotě k datu akvizice.
6.1.2. Goodwill
IFRS 3 definuje goodwill jako aktivum, které představuje budoucí ekonomické užitky vyplývající z jiných aktiv nabytých v podnikové kombinaci, které nejsou samostatně identifikovány a zvlášť vykázány[14].
Vzniká v situaci, kdy se převedené plnění za koupenou majetkovou účast nerovná rozdílu mezi identifikovatelnými čistými aktivy nabyté jednotky a jejími závazky oceněnými reálnou hodnotou.
Účetní jednotka si může zvolit metodu vyčíslení goodwillu, a to:
- celkový goodwill:
𝐺𝑊𝐹 = (𝑀𝑈𝐾𝐶+ 𝑁𝑃𝐹𝑉/𝐷𝐴) − 𝐼Č𝐴𝐹𝑉/𝐷𝐴/𝐴𝐷𝑇[11]
- částečný goodwill:
𝐺𝑊𝑃 = 𝑀𝑈𝐾𝐶− 𝑝 × 𝐼Č𝐴𝐹𝑉/𝐷𝐴/𝐴𝐷𝑇[11]
27 Jednotlivé proměnné ve vzorcích představují:
- MUKC – majetková účast v kupní ceně,
- NPFV – nekontrolní podíl v nabyté jednotce oceněný reálnou hodnotou, - p – vlastnický podíl,
- IČAFV / DA / ADT – identifikovatelná čistá aktiva oceněná FV k datu akvizice, očištěná o odloženou daň vzniklou přeceněním položek aktiv a závazků na reálnou hodnotu k datu akvizice.
Částečný goodwill udává rozdíl mezi pořizovací cenou majetkové účasti a podílem investora na VK jednotky bez podílů náležících jiným investorům. Celkový goodwill obsahuje kromě rozdílu mezi pořizovací cenou majetkové účasti a náležícím podílem na VK i goodwill na nekontrolních podílech, tj. rozdíl mezi nekontrolními podíly v reálné hodnotě a podíly ostatních investorů na VK jednotky.
Pokud investor zaplatil za nabytý podíl více, než je rozdíl mezi identifikovatelnými čistými aktivy a závazky v reálné hodnotě, tedy číselné vyjádření goodwillu je záporné číslo, jde o situaci tzv. šťastné koupě. Investor si k datu akvizice zaúčtuje tento zisk do hospodářského výsledku a v rozvaze žádný goodwill nevykazuje.
K datu KÚZ následující po datu akvizice a dalších následujících KÚZ dochází k testování goodwillu na znehodnocení (impairment). Pokud se prokáže impairment na goodwillu, bude zaúčtován do nákladů období, v němž došlo k identifikaci, a o jeho částku se sníží hodnota goodwillu.
6.1.3. Nekontrolní podíly
Nekontrolní podíl je vykázání části nabytého podniku, který mateřská jednotka nevlastní.
V situaci, kdy mateřská jednotka není jediným vlastníkem, slučuje své výkazy a výkazy dceřiné jednotky v plné výši, protože o nich plně rozhoduje a je jen na ní, jak s majetkem a závazky naloží. Vlastnicky jí ale patří jen vlastněný podíl, proto musí vykazovat ve vlastním kapitálu část, o které sice rozhoduje, ale není jejím vlastníkem a užitky z této části kapitálu přináleží třetí straně.
K datu akvizice se nekontrolní podíl oceňuje:
- reálnou hodnotou nebo
- poměrem na vlastním kapitálu dceřiné jednotky přes vzorec:
𝑁𝑃 = (1 − 𝑝) × 𝐼Č𝐴𝐹𝑉/𝐷𝐴/𝐴𝐷𝑇[11]
28 Jednotlivé proměnné ve vzorci představují:
- p – vlastnický podíl,
- IČAFV / DA / ADT – identifikovatelná čistá aktiva oceněná FV k datu akvizice, očištěná o odloženou daň vzniklou přeceněním položek aktiv a závazků na reálnou hodnotu k datu akvizice.
V první KÚZ po datu akvizice je nekontrolní podíl vyčíslen jako nekontrolní podíl k datu akvizice plus nekontrolní podíly na změnách vlastního kapitálu dceřiné jednotky od data akvizice po datum KÚZ.
6.1.4. Vlastní kapitál
K datu akvizice představuje vlastní kapitál dceřiné jednotky aktiva a závazky v účetní hodnotě, které mateřská jednotka nabyla a které po přecenění na reálnou hodnotu vstupují do rozvahy.
Vlastní kapitál sám o sobě a jeho složky již mateřská jednotka nepřebírá, naopak je vyloučen oproti majetkovému podílu. Změny vlastního kapitálu dceřiné jednotky po datu akvizice jsou již změny vlastního kapitálu skupiny, a proto budou zahrnuty do konsolidované účetní závěrky.
6.2. Konsolidace výsledovky
Základním pravidlem při konsolidaci výsledovky je sloučení nákladů a výnosů od data akvizice do data ztráty rozhodujícího vlivu. To znamená od okamžiku získání kontroly nad jednotkou přebírá mateřská společnost i kontrolu nad náklady a výnosy a má právo na plynoucí užitky.
Důsledkem je:
- k datu akvizice představuje konsolidovanou výsledovku výsledovka mateřské jednotky upravená o položky vzniklé při použití konsolidační metody, nepřebírá výsledovku DJ neboť nemá právo na výsledky vzniklé před nabytím vlivu,
- k datu první závěrky po datu akvizice vzniklá konsolidovaná výsledovka je výsledkem sloučení položek výsledovky MJ a DJ, přičemž výsledovka DJ musí být sestavena za období od DA k DZ, ne za úplné účetní období.
Mezi úpravy výsledovky k datu akvizice patří:
- zaúčtování vedlejších pořizovacích nákladů majetkové investice do nákladů, - zaúčtování výnosu ze šťastné koupě v situaci záporného goodwillu.
29
6.3. Eliminace vzájemných vztahů
Základním požadavkem účetních závěrek je věrné zobrazení finanční situace podniku. To platí i pro KÚZ, které musí odrážet reálnou finanční situaci skupiny za předpokladu fikce, že jde o jednu právnickou osobu. Pro dodržení požadavku na věrný obraz finanční situace je nutné vyloučení vzájemných vazeb mezi podniky ve skupině, neboť skupina navenek nevytvořila žádný výsledek jako ekonomický celek.
Vzájemné vazby vznikají jakoukoli činností a transakcemi mezi podniky ve skupině a musejí být plně eliminovány, eliminace se týká:
- zůstatků pohledávek a závazků, - peněžních toků,
- obratu výnosů a nákladů, - dividend a podílů na zisku[13].
Důležitým aspektem při vyloučení vzájemných vazeb je směr toku vzájemných transakcí, a tedy zda mateřská jednotka vystupuje jako zákazník a dceřiná jednotka jako dodavatel, nebo naopak. Z tohoto pohledu rozlišujeme transakce:
- transakce po vlastnické ose směrem nahoru – zákazník je mateřská společnost, dodavatel dceřiná společnost,
- transakce po vlastnické ose směrem dolů – zákazník je dceřiná společnost, dodavatel mateřská společnost[13].
Proč je směr transakcí mezi jednotkami ve skupině důležitý? Protože ovlivňuje výši nekontrolních podílů. Kdykoliv je mateřská společnost v situaci, kdy nevlastní 100 % dceřiné společnosti, existují jiní akcionáři – vlastníci nekontrolních podílů, kteří mají nárok na svou část výsledku. Eliminací výnosů a nákladů u dceřiné jednotky dochází ke změně tohoto výsledku, a proto musíme každou změnu výsledku dceřiné jednotky vzniklou jako důsledek eliminace vzájemných transakcí rozlišovat na část, která upravuje výsledek připadající mateřské jednotce, a druhou, která připadá akcionářům nekontrolních podílů.
Při korekci výsledku z vnitroskupinových transakcí u mateřské společnosti nedochází k dělení těchto úprav výsledku, protože celý výsledek mateřské společnosti patří jí samotné jako nejvýše postavenému subjektu ve skupině.
30
Eliminace vzájemných transakcí je při poskytování služeb poměrně jednoduchou záležitostí, upraví se výsledek na obou stranách a eliminují se případné vzájemné zůstatky pohledávek a závazků, služba nebyla mimo ekonomický celek poskytnuta.
Složitější situace nastává při prodeji zboží a jiného majetku, který zůstal ve skupině a při prodeji kterého byl realizován zisk. Kupující předmět nákupu zařadí mezi aktiva v nákupní ceně, která je vyšší než jeho ocenění u prodávajícího. Z pohledu konsolidovaného celku k prodeji nedošlo, nebyl realizován zisk, předmět prodeje zůstává v původním ocenění u prodávajícího, maximálně došlo ke geografickému přemístění předmětu nákupu. Nastává situace, kdy se ocenění předmětu v individuální rozvaze liší od ocenění v konsolidované rozvaze, a tedy vzniká odložená daň s dopadem do výsledku hospodaření. Opět platí pravidlo uvedené výše, pokud dochází ke změně výsledku dceřiné jednotky, je nutné tuto korekci rozdělit na část připadající na nekontrolní podíly a část připadající podílu mateřské jednotky.
31
7. Ekvivalenční metoda
Ekvivalenční metodu používají jednotky, které vykonávají společný nebo podstatný vliv, k vykázání své nabyté investice. Pravidla pro účtování na základě ekvivalenční metody zachycuje IAS 28 Investice do přidružených a společných podniků.
Při sestavení KÚZ je tato metoda využívána v případě, kdy je mateřská jednotka zároveň investorem do společného nebo přidruženého podniku. V této situaci mateřská jednotka konsoliduje dceřiné jednotky metodou plné konsolidace a majetkové účasti ve společných nebo přidružených podnicích vykazuje podle ekvivalenční metody. Záměrně není použito spojení konsoliduje společné a přidružené podniky, neboť ekvivalenční metoda není podle mezinárodních standardů vnímána jako konsolidační metoda. K plnohodnotné konsolidaci výkazů ve smyslu agregace jednotlivých položek výkazů nedochází. Ekvivalenční metoda se používá i mimo existenci skupiny v individuálních účetních závěrkách jako jedna z možností pro vykázání investic.
Ekvivalenční metoda spočívá ve vykázání majetkové účasti ve společném nebo přidruženém podniku v její pořizovací ceně k datu nabytí vlivu. Následně se ocenění majetkové účasti upravuje o podíl investora na změně vlastního kapitálu přidružené/společné jednotky souvztažně s vlastním kapitálem investora[15].
Ke dni nabytí podstatného nebo společného vlivu dochází, stejně jako u plné metody, k vyčíslení případného goodwillu nebo zisku ze šťastné koupě. Pro vyčíslení goodwillu je použita koncepce částečného goodwillu:
𝐺𝑊𝑃 = 𝑀𝑈𝑂𝐶− 𝑝 × 𝐼Č𝐴𝐹𝑉/𝐷𝐴/𝐴𝐷𝑇 [11]
Jednotlivé proměnné ve vzorcích představují:
- MUOC – majetková účast v pořizovací ceně, - p – vlastnický podíl,
- IČAFV / DA / ADT – identifikovatelná čistá aktiva oceněná FV k datu akvizice, očištěná o odloženou daň vzniklou přeceněním položek aktiv a závazků na reálnou hodnotu k datu akvizice.
Rozdílem při vyčíslení goodwillu při použití ekvivalenční metody oproti plné metodě je ocenění nabyté majetkové účasti ne v kupní ceně, ale včetně vedlejších pořizovacích výdajů.
Beze změny zůstává stanovení identifikovatelných čistých aktiv nabyté investice oceněných
32
reálnou hodnotou, která jsou očištěna o případnou odloženou daň vzniklou ze změn ocenění aktiv a závazků.
Pokud kupní cena včetně vedlejších pořizovacích nákladů převyšuje podíl investora na čistých aktivech přidruženého/společného podniku oceněných reálnou hodnotou, vzniká goodwill.
V opačném případě, tedy když kupní cena včetně vedlejších pořizovacích nákladů je nižší než podíl investora na čistých aktivech přidruženého/společného podniku oceněných reálnou hodnotou, vzniká zisk ze šťastné koupě.
Pro oba případy určuje IAS 28 následující postup:
- goodwill je zahrnut do účetní hodnoty investice a nevykazuje se samostatně,
- zisk z výhodné koupě se vyčlení z ocenění investice a zaúčtuje se do výsledku investora za období, kdy došlo k nabytí investice.
Vyčíslení goodwillu je nezbytným krokem, nicméně k jeho samostatnému vykázání nedojde.
IFRS ho při ekvivalenční metodě vnímá jako plnohodnotnou součást ocenění investice.
Na případné znehodnocení je goodwill také testován dohromady jako jeden celek v rámci účetní hodnoty investice[16].
Eliminace vzájemných vztahů
Jak bylo uvedeno v předchozí části, při použití ekvivalenční metody nedochází ke konsolidaci výkazů mateřské jednotky s přidruženým podnikem. Pokud neslučuji výkazy jednotek do jednoho výkazu, jakým způsobem dojde k vyloučení vzájemných transakcí? Respektive nelze vyloučit transakce, které se nesečetly a nejsou ve výkazech.
Ekvivalenční metoda zjednodušeně spočívá ve vykázání majetkové účasti v přidruženém podniku v její pořizovací ceně a dále je její hodnota upravována o změny vlastního kapitálu patřícího investorovi. Proto bude možné eliminovat dopad vzájemných transakcí do výsledku jedné ze stran.
Z eliminací vzájemných vazeb v plné metodě je možné převzít:
- rozlišení toku transakce po vlastnické ose nahoru/dolů,
- identifikace všech transakcí mezi jednotkami a určení částek pro eliminaci.
Pro vyloučení vazeb v ekvivalenční metodě se dále pracuje s částkami pro eliminaci přepočtenými podílem investora na přidružené jednotce, a tedy ponechávají se ve výsledku jen ve výši připadající na nespřízněného investora[6].
33
Částka pro eliminaci výsledku bude na straně aktiv upravovat ocenění majetkové účasti souvztažně s výsledkem investora na straně pasiv.
34
8. Rozdíly
8.1. Právní úprava
Slovenská republika a Česká republika jako členské státy EU podléhají její legislativě.
Společným výchozím předpisem je pro oba státy nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1606/2002, o uplatňování mezinárodních účetních standardů, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU, o ročních finančních výkazech, konsolidovaných finančních výkazech a souvisejících zprávách některých forem podniků.
Navzdory faktu, že oba státy transponovaly do svých zákonů stejné nařízení a směrnice, není jejich národní úprava identická. Důvodem je dobrovolnost uzákonění některých nařízení směrnice.
Pro sestavení KÚZ jsou pro jednotlivé státy směrodatné tyto národní právní předpisy:
- SR:
o Zákon č. 431/2002 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů - ČR:
o Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů
o Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů o Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se PROVÁDÍ některá ustanovení zákona
č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů o Český účetní standard č. 20 Konsolidovaná účetní závěrka
Je zřejmý fakt, že česká legislativa věnuje ve svých právních předpisech problematice konsolidací mnohem větší prostor než slovenská legislativa. Jak bude uvedeno v textu níže, důvodem je použití Mezinárodních účetních standardů, resp. IFRS. ČR dává vybraným účetním jednotkám možnost volby mezi použitím české legislativy a Mezinárodních účetních standardů, zatím co SR nařizuje použití výhradněMezinárodních účetních standardů a v legislativě na ně odkazuje.
8.2. KÚZ
IFRS vymezuje KÚZ jako účetní závěrku skupiny, která prezentuje účetní výkazy mateřské společnosti a jejích dceřiných společností jako účetní výkazy za jeden ekonomický subjekt.
Slovenský zákon definuje KÚZ jako účetní závěrku, která poskytuje informace o konsolidovaném celku tvořeném mateřskou jednotkou a jejími dceřinými jednotkami[9].
35
Podle českého zákona je konsolidovaná účetní závěrka taková závěrka, která je sestavená a upravená metodami konsolidace[17]. Při porovnání definic KÚZ je slovenská verze výstižnější než česká. České verzi ve vymezení pojmu chybí hlavní znak konsolidace, tedy že jde o spojení nebo sloučení účetních závěrek, respektive sloučení podniků do jednoho celku a zobrazení ekonomických výsledků za tento celek. Nepřesnost českému vymezení KÚZ vyčítá i Zelenka, protože použití metod ke vzniku věci neurčuje její podstatu[13]. Odkazuje na Český účetní standard pro finanční instituce č. 115, kde bylo možné najít přesnější definici KÚZ:
„Konsolidovanou účetní závěrkou se rozumí účetní závěrka ekonomického seskupení účetních jednotek, která slučuje stav majetku a závazků a dosažené výsledky hospodaření mateřské společnosti (ovládající osoby) s její podílovou účastí v dceřiných společnostech, přidružených společnostech, společných podnicích (ovládané osoby), ve kterých vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující nebo podstatný vliv“. V aktuálním znění zmíněného standardu však již nelze nalézt definici KÚZ, standard ve věci vymezení základních pojmů jako KÚZ odkazuje na příslušná ustanovení zákona a vyhlášky. Změna znění standardu vypuštěním definice KÚZ nastala od roku 2011.
8.3. Povinnost sestavit KÚZ
Povinnost sestavit KÚZ na Slovensku má mateřská jednotka, přičemž mateřská jednotka musí mít právní formu vymezenou v zákoně a musí mít rozhodující vliv. Zákon dále definuje, co rozumí pod pojmem rozhodující vliv, jak bylo uvedeno v části Ovládání.
ČR v zákoně o účetnictví pojem mateřská jednotka nepoužívá, je nahrazen výrazem ovládající osoba. Povinnost sestavit KÚZ v ČR má tedy účetní jednotka, která je obchodní společností a je ovládající osobou bez dalšího vymezení ovládající osoby. Co tedy rozumí zákon pod výrazem ovládající osoba?
Jsou možná dvě řešení situace:
1. odkazovat se na vyšší právní rámec, který byl implementován do zákona, a to na směrnici EP a Rady 2013/34 / EU nebo
2. vycházet z definice pojmu ovládání/ovládající osoba v zákoně o obchodní korporacích, jelikož před novelou zákona o účetnictví v roce 2016 se tento zákon na ZOK odkazoval.
Problémem, který zmiňuje i Zelenka, je rozdílná právní úprava ovládání v těchto dvou zákonech[13]. Otázkou bez odpovědi v zákoně ČR je, zda vypuštění odkazu na ovládání v ZOK bylo úmyslné kvůli provádění směrnice EU a je tedy správněji se odkazovat na ni, nebo dát přednost ZOK, jak tomu bylo v minulosti.
36
Liší se i právní forma účetní jednotky povinné konsolidovat. Právní forma mateřské jednotky na Slovensku může být obchodní společnost, státní podnik, družstvo nebo účetní jednotka veřejné správy, zatím co právní forma ovládající osoby v ČR je pouze obchodní společnost[18].
Nesoulad mezi státy spočívá dále v hraničních hodnotách pro kvantitativní kritéria, od kterých jsou skupiny účetních jednotek povinné KÚZ sestavit. Tato kvantitativní kritéria jsou aktiva netto, čistý obrat a přepočtený průměrný počet zaměstnanců a stejně jako jejich hodnoty jsou dána směrnicí EU.
Skupiny podniků na Slovensku si mohou zvolit, zda budou kvantitativní kritéria posuzovat na konsolidovaném základě, nebo na základě jednoduchého součtu účetních výkazů mateřské jednotky a dceřiných jednotek. ČR nedává skupinám tuto možnost a rozhodující jsou kvantitativní kritéria na konsolidované bázi. EU na základě těchto kvantitativních kritérií rozeznává malé, střední a velké skupiny účetních jednotek, přičemž malé skupiny účetních jednotek nejsou povinné KÚZ sestavit a členský stát může tuto výjimku rozšířit i na střední skupiny účetních jednotek. SR nepřevzala sice do zákona dělení skupin účetních jednotek, ale velikostní kritéria pro povinnost sestavení KÚZ odpovídají kritériím pro velké skupiny účetních jednotek. ČR naopak implementovala do zákona třídění skupin účetních jednotek a povinnost sestavit KÚZ platí nejen pro velké, ale i pro střední skupiny. Posouzením pouze na základě kvantitativních kritérií je užší povinnost sestavit KÚZ na Slovensku než v ČR. Tabulka níže uvádí kvantitativní kritéria pro povinné sestavení KÚZ podle slovenské a české legislativy.
Tab. Kvantitativní kritéria pro povinné sestavení KÚZ podle slovenské a české legislativy
kritérium základ jednoduchého součtu SR
konsolidovaný základ SR
konsolidovaný základ ČR2 aktiva netto > 24 000 000 € > 20 000 000 € > 3 866 976 €
čistý obrat > 48 000 000 € > 40 000 000 € > 7 733 952 €
počet zaměstnanců3 > 250 > 250 > 250
Zdroj: vlastní zpracování na základě zákona č. 431/2002 Z. z., o účtovníctve, a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví
2 Přepočteno kurzem k 26. 6. 2013 (datum vydání směrnice EP a Rady 2013/34/EU) 25,86 CZK/EUR
3 Průměrný přepočtený počet zaměstnanců
