Vysoká škola ekonomická v Praze
Bakalářská práce
2007 Petr Makovský
Fakulta podnikohospodářská
Obor: Podniková ekonomika a management
Název bakalářské práce:
Analýza výkonnosti International Power Opatovice, a. s.
polpl
Vypracoval: Petr Makovský
Vedoucí práce: prof. Ing. Eva Kislingerová, CSc.
P r o h l á š e n í
Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma
„Analýza výkonnosti International Power Opatovice, a. s.“
jsem vypracoval samostatně.
Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
1.5. 2007 Podpis
P o d ě k o v á n í
Tímto bych chtěl poděkovat vedoucí mé bakalářské práce prof. Ing. Evě
Kislingerové, CSc. za rady a náměty, které mi poskytla v průběhu sestavování
tohoto dokumentu. Dále bych chtěl poděkovat p. Milanovi Starému, pracovníkovi
marketingového oddělení EOP, a.s., který mi dodal důležitá data, která bych jinak
velmi obtížně získával.
Obsah dokumentu
1 Úvod ... 1
1.1 Cíl práce ... 1
1.2 Elektrárna v Opatovicích... 1
1.3 Analýza výkonnosti podniku... 1
1.4 Význam finanční analýzy... 3
2 Teoretická část... 4
2.1 Uživatelé finanční analýzy ... 4
2.2 Vstupy do finanční analýzy... 5
2.2.1 Účetní závěrka ... 5
2.3 Majetková struktura podniku ... 6
2.4 Finanční struktura podniku... 9
2.4.1 Optimální finanční struktura ... 11
2.4.2 Teorie kapitálové struktury ... 12
2.5 Změny v souvislosti s přechodem bank na BASEL II ... 14
2.6 Ukazatele finanční analýzy ... 15
2.6.1 Absolutní ukazatele ... 16
2.6.2 Rozdílové ukazatele ... 17
2.6.3 Poměrové ukazatele... 17
2.6.4 Soustavy ukazatelů... 23
2.6.5 Bilanční pravidla ... 25
2.6.6 Analýza čistého pracovního kapitálu ... 26
2.6.7 Modely predikce finanční tísně... 26
3 Aplikační část ... 29
3.1 Charakteristika společnosti... 29
3.1.1 Základní údaje ... 29
3.1.2 Údaje o základním kapitálu a o cenných papírech ... 30
3.1.3 Majetkové podíly... 30
3.1.4 Analýza ekonomiky ČR ... 31
3.1.5 Analýza energetického odvětví ... 33
3.2 SWOT analýza ... 37
3.2.1 SWOT analýza International Power Opatovice, a.s. ... 37
3.3 Analýza tržeb... 39
3.4 Finanční analýza... 41
3.4.1 Absolutní ukazatele ... 41
3.4.2 Rozbor CASH FLOW ... 49
3.4.3 Bilanční pravidla ... 50
3.4.4 Analýza čistého pracovního kapitálu ... 53
3.4.5 Poměrové ukazatele... 56
3.4.6 Modely predikce finanční tísně... 67
Závěr... 70
Použité zdroje ... 73
Seznam tabulek ... 75
Seznam grafů... 75
Přílohy ... 76
1 Úvod
1.1 Cíl práce
Cílem této bakalářské práce je posoudit finanční zdraví a výkonnost společnosti International Power Opatovice, a.s v období 2001 až 2005. Tato analýza je zpracována pro nejmenovanou komerční banku, neboť společnost IPO, a.s. žádá o dlouhodobý úvěr nutný pro realizaci výstavby zařízení na výrobu elektrické energie z biomasy. Projekt se jeví jako velmi rentabilní a společnost si tímto krokem významně rozšíří produktové portfolio.
1.2 Elektrárna v Opatovicích
Tato společnost patří mezi významné hráče na energetickém trhu nejen ve východočeském regionu, kam geograficky náleží, ale dá se říci, že i na trhu celorepublikovém. Privatizace tohoto podniku byla provedena velmi efektivně pro všechny zúčastněné strany. Třebaže se to zprvopočátku nezdálo, investor holding International Power plc. byl schopen v době nákupu velmi dobře odhadnout růstové příležitosti této společnosti na trhu a zaplatil tedy za akcie relativně vysoké částky, což bylo v této době, kdy ekonomika procházela recesí, nevídané.
Nicméně tato investice se bohatě vyplatila, investované peníze se velmi rychle vrátily zpět a
„opatovická“ elektrárna je jedním z nejvíce prosperujících podniků v regionu. Kvalitní privatizace tohoto podniku spolu s přeměnami dalších společností (např. nevídaně rostoucí Foxconn v Pardubicích) positivně ovlivnila vývoj životní úrovně v regionu, kdy východočeská krajská města Hradec Králové a Pardubice jsou dlouhodobě vyhodnocována jako místa s nejvyšší a vysokou životní úrovní v zemi. Ostatní části regionu jsou hodnoceny hůře, nicméně skoro vždy nad republikovým průměrem.
1.3 Analýza výkonnosti podniku
Termín analýza výkonnosti firmy je širší pojem než finanční analýza, nicméně finanční analýza, která by měla hrát nejdůležitější roli při strategických rozhodnutích a jejích účincích, je vždy základem jakékoliv složitější analýzy podniku.
K analýze finančních výkazů a trendů, které z nich vycházejí, je možné doplnit podrobnější ukazatele (haléřové ukazatele nákladové struktury), možnosti řízení zásob, pracovního kapitálu, likvidity, odbytu, managementu pohledávek nebo analýzu makroekonomických ukazatelů, jako je vývoj inflace, nezaměstnanosti, platební bilance, hospodářských cyklů, měnových kurzů a dalších. K těmto rozborům chci připojit také důkladnější analýzu tržeb a faktorů, které je ovlivňovaly. Z předchozího je patrné, že analýza výkonnosti podniku zahrnuje komplexní analýzu, jak mikro- tak makroprotředí. Druhá část je tedy často pojímána jako globální akciová analýza.
Podle mého názoru je vhodné doplnit finanční analýzu elektrárny a teplárny spíše o trendy trhu a makroprostředí, protože nepatrné odchylky těchto veličin mohou přinést společnosti positivní mimořádné zisky, ale také nepříjemné a zbytečné ztráty. Navíc nákladová náročnost je v tomto objemu spotřeby v krátkém období jistě neměnná, neboť elektrárna není typické zařízení.
Nemůžeme ji vypnou z důvodu velkých ztrát na záběh a vyřazení. Zařízení pracuje neustále, nezávisle na koupěschopné poptávce, na cenách vstupů, dokonce relativně nezávisle na fázích hospodářského cyklu. Inovace se v tomto odvětví prosazují velmi pomalu a změny jsou patrné v rámci jednotlivých desetiletí. Rentabilita je velmi závislá na průmyslové politice vlády, resp.
Evropské Unie, na politice týkající se životního prostředí, na regulaci, resp. privatizaci apod.
Tato práce se tedy bude skládat ze samotné finanční analýzy podniku a analýzy tržeb v období 2001 až 2005 a navíc analýzy ekonomiky České republiky a analýzy odvětví. Závěrem bych se chtěl zamyslet nad možnými perspektivami do budoucnosti.
Práce je nástrojem, který může být využit managementem při tvorbě dlouhodobé strategie nebo jako podklad určité finanční transakce, jako je žádost o úvěr u banky. Je strukturována do dvou hlavních oddílů. V první části se zaměřím na metodologický aparát a v druhé části se pokusím vytyčené nástroje aplikovat na konkrétní podnik.
1.4 Význam finan č ní analýzy
Hlavním úkolem finanční analýzy je komplexní posouzení současné finanční a ekonomické situace společnosti. Finanční analýza představuje takovou kombinaci metod, jejímž cílem je dospět k závěru, zda podnik splňuje smysl své existence. Mělo by docházet k růstu hodnoty firmy v čase a zároveň, aby firma měla šanci přežít v dlouhodobém časovém horizontu, musí být zisková, likvidní a přiměřeně zadlužená. Splňuje-li podnik všechny tyto podmínky, hovoříme pak o finančním zdraví. Finanční analýza slouží zejména jako nástroj pro identifikaci a odstranění rizik, či jako nástroj odhalení slabých míst finančního toku. Představuje zhodnocení stavů nejen minulých a současných, ale zároveň předpokládaných budoucích situací podniku.
Finanční analýza patří mezi základní nástroje finančního řízení a je dobré si ji představit jako prostředníka mezi finančním plánováním a finančním účetnictvím. Lze ji využít po prozkoumání účetních výkazů a sestavit vhodný finanční plán (efekt „ ex ante“) nebo použít jako materiál podporující strohé konstatování (efekt „ ex post“) o dílčích ukazatelích jako jsou výsledek hospodaření, rentabilita, aktivita či nějaké celkové veličiny (index IN, Altmanovo Z- score).
Výstupem z finanční analýzy nemají být nesrozumitelná data ve formě soustav ukazatelů, které vycházejí pouze z účetních výkazů, ale je nutné, aby jednotlivá data byla vždy doplněna o ekonomickou interpretaci. Navíc nejde jen o momentální stav, ale především o základní vývojové tendence v čase, stabilitu výsledků a o porovnání se standardními hodnotami v oboru, odvětví, nebo přímo porovnání s konkurencí. Práce finančního analytika tedy nespočívá pouze v systematickém propočítávání dat z rozvahy, výkazu zisku a ztráty a výkazu cash flow, ale především v monitorování dalších indikátorů, které údaje z výkazů ovlivňují, vyvracejí nebo potvrzují. Takovými prvky je v dnešní době pozorování celkového okolí podniku (politické a ekonomické aspekty) a také doplňující informace z nákladového (popř. manažerského) účetnictví, interního a externího auditu. Dobře zpracovávané finanční analýzy pomáhají podniku lépe předvídat nebezpečí finanční tísně, či bankrotu. Pro lepší pochopení je dobré zmínit hlavní úkoly finančních oddělení podniků. „Úkolem finančního managementu je především získávat peněžní prostředky na provoz i rozvoj podniku, investovat volné peněžní prostředky tak, aby majetek firmy a akcionářů rostl a udržovat celkovou finanční rovnováhu firmy a zabezpečovat tak její úspěšný rozvoj. S dvěma základními faktory musí finanční manažeři počítat: s faktorem času a rizikem.“([3], str.247)
2 Teoretická č ást
2.1 Uživatelé finan č ní analýzy
Informace, monitorující roční výsledky podniku, nejsou důležité pouze pro jeho management a nejsou získávány pouze z důvodu lepšího řízení podniku a financí. Tyto informace musí mít určitou formalizovanou podobu, neboť slouží širokým vrstvám osob s rozmanitými cíli.
Transparentnost a přehlednost jsou základní charakteristiky, které patří k finančním výkazům.
Tyto doklady a informace v nich jsou pod kontrolou mezinárodních institucí jako US GAAP či IFRS, které určují jednotlivé rámce standardů účetních zásad na daných trzích.
Mezi základní uživatele finanční analýzy patří :„potencionální investoři, banky a ostatní věřitelé, stát a jeho orgány, obchodní partneři, manažeři a zaměstnanci.“([1], str. 22-24)
Manažeři potřebují především dobře plánovat finanční toky a určovat aktuální finanční zdraví podniku. Potřebuji mít také srozumitelné informace o svých výsledcích, které zahrnou všechny relevantní činitele. V zaměstnanecké oblasti, kde figurují především odbory a jejich předáci, hraje finanční analýza také nezastupitelnou úlohu. „ Zaměstnanci podniku mají přirozený zájem na prosperitě, hospodářské a finanční stabilitě svého podniku. Jde o perspektivu a jistotu zaměstnání, o možnost v oblasti mzdové a sociální, popř. další výhody poskytované zaměstnavatelem.“([1], str. 24). Je zcela evidentní, že předáci, pokud mají jako podklad při vyjednávání o růstu mezd kvalitní finanční analýzu, mohou spíše čelit námitkám zaměstnavatele.
Investoři se přirozeně zajímají, o jaký tok financí si přilepší, pokud podnik zahrnou do svého portfolia. Banky zkoumají solventnost a likviditu svých klientů a chrání se tímto nástrojem proti případnému riziku.
Stát a jeho orgány sledují podnik s cílem správného výpočtu daní. Finanční analýza tedy pomáhá dokreslit trend a stát může usuzovat o výpadku určité sumy, resp.počítat s překvapující částkou, která může přilepšit státnímu rozpočtu. Tyto statistiky se sestavují samozřejmě agregátně za celá odvětví ekonomiky dle OKEČ. Stát a vláda může lépe sestavovat dlouhodobé strategie (např.
průmyslová politika) a lépe odhadnout, jak positivní tak negativní efekty jednotlivých alternativ.
Obchodní partneři se zajímají o minulé výsledky, protože potřebují eliminovat riziko platební neschopnosti.
2.2 Vstupy do finan č ní analýzy
Základním zdrojem informací pro finanční analýzu je účetní závěrka. Ta obsahuje data, jejichž porovnáváním, poměřováním a sledováním jejich vývoje v čase získáme komplexní pohled na finanční zdraví v podniku. Pokud má moje práce mít správnou vypovídací hodnotu, je nutné zpracovat data alespoň z pěti účetních závěrek. Kromě toho jsou důležité informace obsažené v:
• výročních zprávách
• burzovním zpravodajství
• vnitropodnikových účetních výkazech a zprávách vedoucích pracovníků vnitřních útvarů
• informace zveřejňované organizacemi jako ČSÚ nebo Czech bussines 100
2.2.1 Účetní závěrka
2.2.1.1 Rozvaha
Je stavový výkaz k určitému dni, který vypovídá o majetku organizace a o zdrojích financování.
Její základní funkcí je přehledně uspořádat majetek podniku v peněžním vyjádření z hlediska jeho formy a zdrojů, zjistit výsledek hospodaření a poskytnout základ pro zjištění a zhodnocení finanční situace podniku. Je však třeba upozornit, že rozvaha je statickým pohledem na stav a strukturu podnikových aktiv a pasiv. Abychom získali významnější pohled na firmu, je nutné porovnat údaje za několik po sobě jdoucích období.
2.2.1.2 Výkaz zisků a ztrát
Smyslem výkazu zisku a ztrát je informovat o úspěšnosti práce podniku, o výsledku, kterého dosáhl podnikatelskou činností. Zachycuje vztahy mezi výnosy podniku dosaženými v určitém období a náklady spojenými s jejich vytvořením. Úkolem tohoto výkazu je také informovat o složkách výsledku hospodaření dosaženého v běžném roce.
2.2.1.3 Výkaz CASH FLOW
Výkaz cash flow lze chápat jako podrobné rozvedení rozvahové položky peněžní prostředky.
Smyslem sestavování výkazu cash flow je vysvětlit rozdíl mezi stavem peněžních prostředků na počátku a konci účetního období. Z výkazu tedy musí být patrny příčiny změn ve výši peněžních prostředků.
Výkaz CASH FLOW se podrobněji zabývá pohybem peněz v podniku. Pohyb peněz vnímáme dvěma náhledy. Statické pojetí ho považuje za volnou zásobu peněz k dispozici. Dynamické pojetí ho pokládá za budoucí odnímatelný výnos. Tento dokument doplňuje informace obsažené v rozvaze a výkazu Z/Z. Zatímco výkaz Z/Z je založen na akruálním principu, výkaz CASH FLOW je sestavován na principu peněžním. Důvodem sestavování je posouzení ziskovosti, ale také platební schopnosti. Mezi peníze patří krátkodobý likvidní majetek tedy peníze v pokladně včetně cenin, peníze na účtu a peníze na cestě. Prvky této skupiny jsou lehce směnitelné za hotové peníze.
Mezi peněžní ekvivalenty patří termínované vklady s výpovědní lhůtou do tří měsíců a likvidní obchodovatelné cenné papíry. V českém prostředí se vyskytuje specifikum, že lze započítat i pasivní zůstatek běžného účtu, tedy kontokorentní úvěr. Výkaz CF operuje tedy s příjmy a výdaji peněž, které opravdu proběhly a ne s náklady a výnosy, které samozřejmě proběhly také, ale neznamenaly ve své podstatě hotovostní tok. Výkaz je strukturován na peněžní toky z provozní, investiční a finanční činnosti. Existují dva způsoby sestavení výkazu a to přímá a nepřímá metoda. První sleduje pečlivě toky v podniku a zaznamenává je v průběhu roku, zatímco druhá upravuje výkaz Z/Z o nepeněžní operace.
Účetní závěrka musí ze zákona obsahovat rozvahu, výkaz zisku a ztráty a tzv. přílohu k účetním výkazům. V této příloze jsou u větších společností připojené další výkazy. Jde především o výkaz cash flow, ale také třeba výkaz o kumulovaných výtěžcích či výkaz o změnách ve vlastním kapitálu.
Závěrem bych k účetním výkazům dodal, že informace v rozvaze a „výsledovce“ musí být doplněny informacemi z přílohy, protože právě v ní nacházíme taková data jako způsob ocenění dlouhodobých aktiv, jejich odepisování, odepisování nehmotných aktiv atd. Tedy informace, které esenciálně doplňují jednotlivé ekonomické veličiny, ať už stavové či tokové.
2.3 Majetková struktura podniku
Rozvaha (bilance) podniku se člení na aktiva, pasiva a vlastní kapitál. Někteří autoři si pod pojmem pasiva představují, jak cizí tak vlastní zdroje. Rozvaha je vybudována na tzv. principu bilanční rovnosti, tedy že AKTIVA=VLASTNÍ KAPITÁL + CIZÍ ZDROJE.
„Majetková struktura podniků představuje podrobnou strukturu aktiv podniku. Základním hlediskem členění aktiv je především doba jejich upotřebitelnosti, eventuálně rychlost a obtížnost jejich konverze v peněžní prostředky.“([7], str. 59)
Druhy majetku jsou v levé části bilance (předpokládám klasickou T-formu) řazeny sestupně podle jejich likvidnosti1 od nejméně likvidních po nejlikvidnější. Pro zajímavost je vhodné doplnit, že v USA se tradicí vyvinula jiná podoba zobrazení majetkové struktury v bilanci, kdy položky jsou řazeny sestupně od nejlikvidnějších po nejméně likvidní. V nejužším smyslu lze majetkovou strukturu akciových společností chápat tímto způsobem:
a) Pohledávky za upsané vlastní jmění b) Stálý majetek
a. Nehmotný investiční majetek b. Hmotný investiční majetek
c. Finanční majetek (investice) dlouhodobé povahyOběžný majetek d. Zásoby
e. Pohledávky dlouhodobé f. Pohledávky krátkodobé g. Vklady v bance
h. Peněžní prostředky v hotovosti c) Ostatní majetek
a. Náklady příštích období
b. Příjmy příštích období aj. (např. aktivní kursové rozdíly, aktivní dohadné účty) ([7], str. 60)
Členění na tyto položky je obecně známé, nicméně je vždy důležité, podívat se do účetních standardů dané země, neboť v detailech se jednotlivé položky liší. Například v roce 2001 byly dohadné položky (aktivní i pasivní) zahrnuty mimo přechodná aktiva a zařazena do krátkodobých pohledávek (dohadné účty aktivní) a do krátkodobých závazků (dohadné účty pasivní). Musel jsem tyto položky i pro rok 2001 zařadit na jejich místo v přechodných částech bilance, abych zajistil srovnatelnost jednotlivých let.
1 Likvidnost – míra možnosti přeměny aktiva v peněžní prostředky
Tuto minimální odchylku si vysvětluji v souvislosti se změnami v ČÚS2 a celoevropskou a celosvětovou harmonizací. Majetek je v bilanci uváděn, jak v brutto tak v netto hodnotách.
Rozdíly tvoří, jednak korekce a jednak opravné položky. Tato struktura slouží pro lepší evidenci a transparentnost položek. Do majetku stálého řadíme aktiva s životností větší než jeden rok.
Navíc je důležitá pořizovací cena majetku. Dlouhodobým majetkem může být nehmotné aktivum s cenou vyšší než 60 000,-Kč, hmotné aktivum s pořizovací cenou vyšší než 40 000,-Kč a do dlouhodobého finančního majetku řadíme např. podílové cenné papíry nebo investice do podniků s rozhodujícím nebo podstatným vlivem.
Podle Josefa Valacha na výši celkového majetku podniku působí tři základní faktory:
a) Rozsah podnikových výkonů b) Stupeň využití celkového majetku c) Cena majetku
Složitým úkolem může být ocenění jednotlivých majetkových částí stálých aktiv. Pokud je majetek podceněn, dochází k utajování zisků běžného období před státem i před samotnými akcionáři. Nejčastějším způsobem podcenění majetku je uplatněním vyšších odpisů než je skutečné opotřebení. Naopak, pokud je majetek nadceněn, zvyšuje to podnikový zisk a tento fakt může vyvolat nesprávnou domněnku u třetích osob o stavu podnikového finančního zdraví (potencionální investoři).
Inflace se také negativně odráží na oceňování majetku společností. Zvykem dříve bylo oceňovat především v historických cenách, tedy v pořizovacích nákladech3. V posledních letech stále více nabývají na významu alternativní způsoby ocenění, jako například reálná hodnota, běžná reprodukční cena aj. Podobné problémy se specifickými prvky vystupují také při oceňování pohledávek nebo zásob. U zásob používáme především LIFO-last in first out, podobně FIFO, HIFO a metodu pevné skladní ceny a odchylky k ní. Zde je důležité sledovat vždy aktuální znění zákona, neboť ne všechny metody jsou v současnosti povolené. Ve finančním řízení je důležité věnovat pozornost nejen výši majetkových částí, ale také jeho struktuře.
2 České účetní standardy
3 Pořizovací cena≠cena pořízení; pořizovací náklady= cena pořízení+vedlejší náklady pořízení
Alternativ majetkové struktury se nabízí mnoho a neexistuje explicitně dané pravidlo, jak ji optimálně určit. Dá se říci, že majetková struktura podniku musí být této jednotce „šitá na míru“, aby se dlouhodobě vykazoval očekávaný výsledek hospodaření a podnik dlouhodobě plnil všechny stavené cíle.
2.4 Finan č ní struktura podniku
Finanční struktura podniku je vyjádření pro diferenciaci kapitálu (zdrojů), ze kterých je financován podnikový majetek. Hodnota majetku se vždy musí rovnat hodnotě kapitálu do tohoto majetku investovaného. Základní rozdělení zdrojů je na zdroje vlastní a cizí. Další velmi důležitá segmentace je na dlouhodobé a krátkodobé zdroje, přičemž vlastní kapitál se považuje za zdroj dlouhodobý. „Vedle pojmu finanční struktura se používá i pojem kapitálová struktura. Zachycuje strukturu podnikového kapitálu, ze kterého je financován jeho fixní majetek a trvalá část oběžného majetku. Jde tedy o strukturu dlouhodobého kapitálu podniku. Kapitálová struktura podniku je tedy pouze částí jeho finanční struktury.“([7],str.63)
V nejužším smyslu lze finanční strukturu akciových společností od roku 1996 chápat tímto způsobem:
a) Vlastní jmění
a. Základní jmění b. Kapitálové fondy c. Fondy ze zisku
d. Hospodářský výsledek minulých let ( nerozdělený zisk minulých let) e. Hospodářský výsledek účetního období ( zisk běžného období) b) Cizí zdroje
a. Rezervy
b. Krátkodobé závazky
c. Bankovní úvěry a výpomoci c) Ostatní aktiva
a. Výdaje příštích období
b. Výnosy příštích období aj. (např. kursové rozdíly pasivní, dohadné účty pasivní) ([7], str. 63)
Analogicky také finanční struktura akciových společností v USA je sestavena opačně. Začíná tedy krátkodobými závazky. Základním jměním rozumíme upsané množství kapitálu akcionáři v nominální ceně. O změnách v základním jmění rozhoduje valná hromada, tedy nejvyšší orgán společnosti. Pokud není ztráta uhrazena jinou formou, dochází k vynucenému snížení základního jmění. Tato položka může být v rozvaze vykázána společně se zápornou položkou, která základní jmění snižuje. Tento případ nastává, pokud se managementu podaří nakoupit vlastní akcie.
Vlastní akcie musí společnost do určitého časového okamžiku prodat, resp. tyto cenné papíry zničit. Detaily stanovuje zákon.
Kapitálové fondy představují externí kapitál. Tento kapitál podnik získal z vnějšku, nicméně nejde o cizí kapitál. Patří sem především emisní ažio nebo vklady společníků nezvyšující vlastní kapitál. Naopak fondy ze zisku jsou, jak název vypovídá vždy tvořeny interně ze zisku. Do této kategorie řadíme rezervní fond (detailně zákon č. 513/91Sb.), vytvořený povinně ze zákona nebo sociální fond aj. Tyto a další fondy jsou tvořeny se souhlasem valné hromady a hospodaření v nich podléhá přísné kontrole. Rezervy je položka patřící do cizích zdrojů, nicméně je tvořena z vlastního kapitálu, na který se nahlíží jako na kapitál cizí.
Je nutné si uvědomit, že rezervy jsou tvořeny na vrub nákladů a jejich čerpání tedy nepřímo zvyšuje výnosy. V tomto okamžiku vzniká velký prostor pro manipulaci s vnitropodnikovým výsledkem hospodaření. Tvorba a čerpání rezerv by tedy mělo být velmi transparentní. Navíc ne všechny rezervy jsou takto daňově uznatelné. Jde o budoucí závazky, o peníze, které bude podnik zcela jistě muset vydat. U elektrárny se jedná třeba o rezervu na rekultivaci krajiny - tedy především na likvidaci popílku.
Mezi dlouhodobé závazky řadíme závazky z obchodního styku delší než jeden rok. Tedy emitované obligace, dlouhodobé zálohy od odběratelů aj. Mezi krátkodobé závazky řadíme především závazky vůči zaměstnancům, krátkodobé směnky k úhradě a krátkodobé zálohy od odběratelů. Bankovní úvěry zahrnují, jak úvěry dlouhodobé tak krátkodobé. Toto si musíme uvědomit, pokud potřebujeme rozlišit krátkodobý a dlouhodobý kapitál.
2.4.1 Optimální finanční struktura
Optimální finanční struktura je relace mezi vlastním a cizím kapitálem. „Tato relace je závislá především na nákladech spojených se získáním příslušného druhu kapitálu.“ ([7], str. 64) Tyto náklady se odborně nazývají cena kapitálu. Cena kapitálu je závislá na dvou faktorech; na riziku a době splatnosti. Delší doba splatnosti vyžaduje vyšší cenu pro uživatele. Cenou se rozumí úrok u cizího a dividenda u vlastního kapitálu. Z tohoto úhlu pohledu vychází nejlevnější krátkodobý cizí kapitál a nejdražší pak základní akciový kapitál. Cenu kapitálu navíc ovlivňuje systém zdanění, úroky z úvěru nebo z obligací jsou odčitatelnou položkou pro určení daně z příjmu na rozdíl od dividend, které daň z příjmu neovlivňují.
Z tohoto úhlu pohledu je tedy opět preferován cizí kapitál před vlastním. Tento předpoklad potvrzuje také vliv rizika. Za většího rizika musí investor přirozeně požadovat větší výnos.
Z předchozího by bylo patrné, že cizí kapitál by měl být vždy preferován před vlastním. Tato idea by však neuvažovala riskantnost této struktury pro uživatele, z níž vyplývá fakt, že pro uživatele je nejméně rizikový akciový kapitál a jde o nejbezpečnější zdroj financování.
„Původní představy (nebraly v úvahu vliv daní) spočívaly v tom, že náklady celkového kapitálu se vlivem změn ve finanční struktuře nemění a že tedy hledání jakéhosi optimálního zadlužení podniku nemá smyl.“([7], str. 65)
Této problematice se v dané době věnovali především pánové Miller a Modigliani, jejichž dva teorémy významně ovlivnily teorii podnikových financí. „Tvrzení I říká, že finanční páka nemá žádný vliv na bohatství akcionářů. {konkrétněji, že firma nemůže změnit celkovou hodnotu svých cenných papírů pouhým rozdělením hotovostních toků do různých proudů: Hodnota firmy je určena jejími reálnými aktivy, a ne cennými papíry, které vydává. Kapitálová struktura je tedy při daných investičních rozhodnutích firmy nepodstatná.([10], str. 427)} Tvrzení II říká, že výnosová míra, kterou akcionáři mohou očekávat u svých akcií, vzrůstá se vzrůstajícím poměrem dluhu ke jmění. Jak mohou být akcionáři lhostejní ke zvýšenému zadlužení, když větší zadlužení zvyšuje očekávaný výnos? Odpověď zní, že každé zvýšení očekávaného výnosu je přesně kompenzováno zvýšením rizika, a proto i zvýšením výnosové míry, kterou akcionáři požadují. ([10], str. 436)
Pokud by tato tvrzení bez výhrad platila, nenalézali bychom obecnější prvky ve struktuře kapitálu jednotlivých společností.. Mělo by být jedno, zda je celý majetek společnosti financován cizím nebo celý vlastním kapitálem. Tyto dva extrémy jsou zcela evidentně nereálné. V dnešní době prakticky nenacházíme akciovou společnost, která by se ve svém rozhodování ohledně kapitálové struktury chovala jedním ze dvou zmíněných způsobů. V historii sice takové případy nastaly, ale ekonomické podmínky, které se v tu dobu zformovaly byly velmi nestandardní. V dnešní době je správné nastavení mixu mezi vlastním a cizím kapitálem úkolem každého finančního manažera, který je za výsledky své práce velmi dobře hodnocen. Nicméně struktura kapitálu se liší stát od státu, na základě odvětví a mnoha dalších faktorů.
„Většina leteckých společností, veřejně prospěšných podniků, bank a stavebních společností se výrazně spoléhá na dluh. Stejně tak to dělají společnosti v kapitálově náročných odvětvích, jako jsou ocelárny, hliníkové hutě, chemičky rafinérie a doly. Na druhé straně je obtížné najít společnost na výrobu léčiv nebo reklamní agenturu, která by nebyla financována převážně akciemi.“ ([10], str. 451).
Kapitálové složení je ovlivněno především hospodářskou politikou státu, resp. centrální banky.
Daně jsou prvek, který je nutné vzít v potaz jako jeden z prvních faktorů ovlivňující strukturu kapitálu. Náklady cizího kapitálu, především úroky jsou brané jako náklady snižující základ daně z příjmu právnických osob, zatímco náklady vlastního kapitálu (především dividendy) takto zvýhodněné nejsou. Teorie MM je založena na faktu, že úpadek je levný, rychlý a bezbolestný.
Toto neplatí, neboť finanční tíseň je nákladná, i když se podniku podaří se s problémy vyrovnat.
Je nutné uvažovat konflikty zájmů mezi jednotlivými držiteli cenných papírů nebo interakci mezi investičními a finančními rozhodnutími. Model MM je dobrým východiskem, nicméně je nutné k němu připojit vliv daní, náklady úpadku a náklady na finanční tíseň.
2.4.2 Teorie kapitálové struktury
2.4.2.1 Klasická teorie
Meritem této teorie je fakt, že od určitého zadlužení začnou celkové náklady kapitálu růst.
Celkové náklady kapitálu jsou tedy funkcí podílu dluhu na celkovém kapitálu.
Rozsah je tedy od 0 do 100%. Průběh celkových nákladů kapitálu si představujeme jako U- křivku. Hledáme tady minimum WACC (weighted average cost of capital) průměrných vážených nákladů na kapitál.
WACC=rd(1 - t)D/C + reE/C
Kde
rd -náklady na cizí kapitál re -náklady na kapitál vlastní t -daň z příjmu právnických osob E -vlastní kapitál
D -cizí kapitál C -kapitál
Hlavním problémem tohoto přístupu je otázka, jak kvantifikovat náklady na vlastní kapitál.
Nejpříznivější východisko z tohoto problému nabízí model CAPM (capital asset pricing model)
CAPM=rf + β(rm - rf)
Kde
rf -risk free (míra bezrizikového výnosu)
rm -expected market return (míra očekávaného tržního výnosu) rm-rf -risk market premium
β -míra systematického tržního rizika
Důležité je navíc zahrnou velikost a stabilitu podnikového zisku, majetkovou strukturu podniku a udržení kontroly nad činností podniku. Čím stabilnější a vyšší zisk, tím vyšší podíl cizího kapitálu si mohu dovolit používat. Důležité je sladit použitý kapitál se stupněm likvidity jednotlivých majetkových částí. Majitelé a řídící pracovníci usilují o trvalou kontrolu nad podnikem. Je tedy logické, že v souladu s jejich zájmy je spíše použití vlastního než cizího kapitálu.
2.4.2.2 Kompromisní teorie
Název je odvozen od idey najít kompromis mezi úrokovým daňovým štítem a náklady na finanční tíseň. Optimální struktura je tedy v bodě, kde úrokový daňový štít nejvíce převyšuje náklady na finanční tíseň. Hodnota firmy je tedy součtem hodnoty firmy při plně akciovém financování a současné hodnoty daňového štítu, od čehož odečteme současnou hodnotu nákladů finanční tísně. V tomto případě je nutné předpokládat stabilní úroveň zisku a uchování charakteru hmotných aktiv. Pokud se zvětší volatilita prostředí, roste kapitál akcionářů nikoliv věřitelů.
2.4.2.3 Teorie hierarchického pořádku
Myšlenka této teorie je založena na pragmatickém přístupu a v souladu s praktickými zkušenostmi manažerů. Ti totiž preferují zdroje financování podle toho, jak rychle a jednoduše je mohou mít k dispozici. Z tohoto úhlu pohledu vychází pořadí, ve kterém mají převahu nenáročné interní zdroje (např. vyprodukovaný hospodářský výsledek, odpisy, fondy ze zisku) a teprve na druhém místě nacházíme cizí zdroje jako dluhopisy a obligace. Zisk kapitálu formou akcií se jeví jako nejsložitější forma.
2.4.2.4 Teorie R.A. Brealyho a S.C. Myerse
Poslední přístup navazuje na kompromisní teorii. Tato teorie je důkladně rozvedena v 18.
kapitole Teorie a praxe firemních financí. Konečným závěrem autorů je myšlenka, že o kapitálové struktuře je nutno uvažovat ve čtyřech dimenzích, kterými jsou daně, riziko, typ aktiv a finanční volnost. Daně působí positivně pro větší používání cizích zdrojů. Zvyšují ROE a díky nim lze využít efektivní účinky daňového štítu. Proti nim působí riziko. Čím větší zadlužení, tím větší riziko podstupujeme. Naše bonita je horší. Třetí dimenze poskytuje doporučení, že firmy s převahou nehmotných či nelikvidních aktiv by si neměly příliš půjčovat.
Finanční volnost znamená o kolik potencionálního kapitálu přicházíme, pokud naše možnosti nevyužíváme nejefektivněji, tedy je dobré u firem s velkými růstovými příležitostmi držet se spíše konzervativní strategie financování. V knize Josefa Valacha – Finanční řízení podniku, autor dospěje k závěru: „Z teoretického hlediska se za optimální finanční strukturu považuje takové rozložení kapitálu, které je spojeno s minimalizací veškerých nákladů na jeho pořízení a které je zároveň v souladu s majetkovou strukturou podniku.“ ([7],str.82)
2.5 Zm ě ny v souvislosti s p ř echodem bank na BASEL II
Od ledna roku 2007 vstupují v platnost nové podmínky úvěrování známé pod názvem BASEL II.
Tyto podmínky vydal Basilejský výbor centrálních bank G10 s cílem posílit zdraví a stabilitu mezinárodního bankovního systému. Basel II stojí na třech pilířích, jde o požadavek na minimální kapitál, proces dozorného posouzení a požadavky na tržní disciplínu. Novinkou v této oblasti bude, že provozní, tržní a úvěrové riziko každé banky bude odděleno a ohodnoceno zvlášť.
Na základě této informace se sestaví individuální úvěrové podmínky. Součástí žádosti o úvěr bude informace o tom, zda má firma ošetřena podnikatelská rizika a jak funguje její rizikový management. Firmy, které dostojí požadavkům BASEL II budou mít podstatně levnější cizí zdroje. Úrokové rozpětí se bude pohybovat od 4 % pro ty nejlépe připravené do 12 %. Rizikový management implementovalo do svých procesů řízení už 12 % firem a 38 % o těchto nových změnách vůbec neví.
Podle finančních analytiků mají společnosti zatím dost času, aby nové podmínky do svých procesů zavedly. Naplno se totiž tato koncepce řízení v bankách rozeběhne až v příštím roce.
Nebezpečí se netýká ani tak velkých společností, ale spíše malých a středních firem, které nemohou dostatečně personálně ošetřit rizikový management a nemají dostatek zdrojů na zaplacení poradenské firmy, která by jim pomohla dané procesy zavést. Dražší úvěry mohou na jejich podnikání významně ohrozit.
Podle Kateřiny Dvořákové, koordinátory přechodu na Basel II v České spořitelně, se banka dlouhodobě snaží své klienty na nové podmínky připravit. Výhodou zavedení je, že i malé a střední podniky budou bankami tlačeny, aby si udělaly ve svých dokumentech (výkazy, vlastnická struktura, zajištění, …) pořádek, což upotřebí zcela jistě i při jiných příležitostech než při žádosti o úvěr.
Minimální požadavky na kapitál={Kapitál/(úvěrové +provozní+tržní riziko)} ≥ 8%
2.6 Ukazatele finan č ní analýzy
Ve finanční analýze jsou zpravidla aplikovány dvě rozborové techniky, a to tzv. procentní rozbor a poměrová analýza. Obsah finanční analýzy není dogmaticky předepsaný. Dokonce je upřednostňován přístup, kdy se má finanční analýza sestavovat pro daný podnik velmi individuálně. Základní postupové kroky jsou:
1. Analýza absolutních vstupních dat 2. Výpočet poměrových ukazatelů
3. Celkové vyhodnocení poměrových ukazatelů
Není cílem vytvořit nesrozumitelný dokument, který působí propracovaně, nicméně jeho vypovídací hodnota je mizivá. Analýza má být přehledná a její obsah pochopitelný. Ten, kdo finanční analýzu zpracovává se musí zabývat celým okolím podniku a musí tyto informace přehledně zpracovat a obhájit i před méně odborným obecenstvem.
Kromě externího výkazu finanční analýzy, zpracovaného především z veřejnosti široce přístupným údajům, sestavuje oddělení podnikových financí interní finanční analýzu, jejíž obsah je utajený. Tento dokument je součástí know-how podniku.
2.6.1 Absolutní ukazatele
Absolutní ukazatele tvoří základní východisko rozboru. Můžeme je porovnávat v čase, pak se jedná o tzv. horizontální analýzu. Nebo můžeme sledovat, jak se podílejí dílčí ukazatelé na ukazateli nadřazeném, pak se jedná o tzv. vertikální analýzu. Nevýhodou metody je, že pouze konstatuje a neukazuje příčiny. Tato analýza by měla být základem všech dalších přístupů a vždy musí být zpracována na prvním místě.
2.6.1.1 Rozbor horizontální struktury účetních výkazů
Při horizontálním rozboru hledáme odpověď na dvě základní otázky:
• o kolik jednotek se změnila příslušná položka v čase?
• o kolik % se změnila příslušná jednotka v čase?
Může být zpracovávána buď meziročně, nebo za několik účetních období. Procentní změna je zpracována, buď ve formě bazického nebo řetězového indexu.
2.6.1.2 Rozbor vertikální struktury účetních výkazů
Umožňuje zjistit, jak se podílejí jednotlivé majetkové části na nějaké nadřazené položce (nejčastěji bilanční suma). Při porovnávání více období lze identifikovat pohyby v nastavení majetkového nebo kapitálového portfolia. Zatímco horizontální analýza nám ukáže radikální výkyvy v jednotlivých položkách, vertikální část nás informuje jaký podíl daná část majetku či kapitálu zabírá na bilanční sumě. Díky tomu určíme, zda je nutné změnu dále rozebírat a přijít na příčiny nebo ji dále neuvažovat.
2.6.2 Rozdílové ukazatele
Nejdůležitějším z nich je především výpočet pracovního kapitálu. Rozlišujeme:
• pracovní kapitál brutto (pracovní kapitál)– je ztotožňován s oběžnými aktivy
• pracovní kapitál netto
WC=Oběžný majetek – Krátkodobé Závazky Nebo
WC=(Vlastní kapitál+Dlouhodobé závazky) – Stálá Aktiva
Čistý pracovní kapitál je veličina, která v poslední době stále více nabývá na významu.
Efektivním řízením vlastního kapitálu může podnik ušetřit mnoho zdrojů, které se dají dále reinvestovat, jak do podniku nebo do peněžních či kapitálových instrumentů. V anglo-americkém způsobu zobrazování účetních informací je tato položka vykazována přímo v rozvaze (vertikální forma rozvahy). Pokud pracovní kapitál brutto nabývá záporných hodnot mluvíme o tzv.
„nekrytém dluhu.“
2.6.3 Poměrové ukazatele
Jsou tvořeny podílem absolutních ukazatelů. Tímto způsobem lze analyzovat vzájemné vazby mezi absolutními ukazateli. Z takto vzniklých poměrových ukazatelů se vytvářejí soustavy, čímž lze zjistit širší souvislosti a širší vazby. Tyto soustavy mají, buď paralelní nebo pyramidové uspořádání. Rozdíl mezi těmito dvěma soustavami spočívá v tom, že v paralelním systému mají jednotlivé ukazatele stejnou váhu, zatímco v pyramidovém je důkladněji analyzován jeden ukazatel a prostřednictvím dalších jsou objasňované změny v tomto zkoumaném prvku systému.
Základní poměrové ukazatele jsou:
• Ukazatelé rentability
• Ukazatelé likvidity
• Ukazatelé aktivity
• Ukazatelé zadluženosti
• Ukazatelé kapitálového trhu
2.6.3.1 Používané kategorie zisku
EBIT zisk před zdaněním a úroky
EBITDA zisk před zdaněním, úroky a odpisy EBT zisk po odečtení úroků ale před zdaněním EAT (ČZ) čistý zisk po zdanění a úrocích
2.6.3.2 Ukazatelé rentability
Jsou konstruovány jako poměr konečného efektu dosaženého podnikatelskou činností k nějaké srovnávací základně, která může být jak na straně aktiv tak na straně pasiv. Tento ukazatel by v tržní ekonomice měl být hlavním parametrem pro rozhodnutí o alokaci kapitálu.
Je ovšem důležité po očku sledovat ukazatele zadluženosti, jelikož s vyšším zapojením cizích zdrojů rentabilita roste. Ukazatel nepostihuje riziko z tohoto většího zadlužení
• Rentabilita celkového vloženého kapitálu (produkční síla podniku)
ROA = EBIT / Celková aktiva, (ROA=ČZ / Celková aktiva)
Jedná se o nejkomplexnější ukazatel ziskovosti. Vypovídá o tom, kolik zisku/tržeb vyprodukuje jednotka zapojeného majetku. Je však nutné porovnat tento indikátor se ziskovostí vlastního kapitálu pro lepší zhodnocení zapojení cizích zdrojů.
• Rentabilita vlastního kapitálu
ROE = ČZ / Vlastní kapitál
Vyjadřuje efektivnost kapitálu (investice) vloženého akcionáři. Pokud roste, pak se prokazuje větší výkonnost kapitálu pro akcionáře. Ti v dlouhém období požadují růst ROE a díky tomu realizují svůj kapitálový výnos, což je v současnosti jediný příjem, který není zdaněný4. Více viz tabulka v použité literatuře [19] str.175.
• Rentabilita tržeb
ROS = ČZ / Tržby
Velmi důležitý ukazatel pro efektivnost podniku. Dále rozpracovaný v DuPontově analýze a široce se využívající mimo jiné v manažerském účetnictví.
4 za předpokladu, že nejde o spekulativní investici, tedy že majitel drží tuto akcii ve svém portfoliu nejméně 6 měsíců
• Rentabilita investovaného kapitálu
ROCE = EBIT / (Vlastní kapitál + Rezervy + Dl. Závazky + Dl. Bankovní úvěry)
Používáme pro určení výnosnosti dlouhodobých zdrojů. Nejvíce se uplatňuje při mezipodnikovém srovnávání.
2.6.3.3 Ukazatelé likvidity
Vyjadřují schopnost firmy dostát svým splatným závazkům. Jak tedy využít dodatečnou likviditu? Jak agresivní strategii zvolit? Využít růstových příležitostí a v krátkém období zariskovat? Nebo se proti nedostatku likvidity pojistit? Tyto a mnohem složitější otázky musí odpovědní pracovníci řešit a dostatečně diverzifikovat riziko z těchto okruhů plynoucí.
• Běžná likvidita
BL= Oběžná aktiva / Krátkodobé závazky
Vypovídá o stavu prostředků v oběžných aktivech na 1 Kč krátkodobých závazků. Tento ukazatel je velmi hrubý a spíše orientační z důvodu nehomogenity a různorodosti částí v položce oběžný majetek
• Pohotová likvidita
PL= {(Oběžná aktiva – zásoby – nelikvidní pohledávky )/ Krátkodobé závazky}
Tento typ likvidity je mnohem použitelnější a prakticky nejdůležitější. Ze sumy oběžných aktiv jsou vydělené nelikvidní položky jako zásoby a pohledávky. Přeměnu těchto položek v hotovost v případě finanční tísně lze většinou realizovat pouze s přijatelnou ztrátou.
• Okamžitá likvidita
OL= Peněžní prostředky / Krátkodobé závazky
Okamžitá likvidita poukazuje jaký podíl zaujímá průměrný stav prostředků v pokladně a na rychle přístupných účtech ve srovnání s krátkodobými závazky. Jde tedy o nejpřísnější likviditu. Hodnota by se měla pohybovat kolem jedné, protože z peněz bude v nejbližší době nutné splatit krátkodobé závazky.
2.6.3.4 Ukazatelé aktivity
Informují o tom, jak podnik využívá jednotlivé majetkové části. Výsledek interpretujeme v obratech za rok, nebo v době obratu ve dnech.
Obraty jsou sestaveny jako poměry tržeb (resp. výkonů) ke stavové položce z rozvahy na rozdíl od doby obratu, což je číslo převrácené, tedy počet jednotek stavové veličina rozvahy na 1 Kč tržeb. Převrácený poměr se využívá také pod termínem - poměr vázanosti aktiv.
Samozřejmostí je vhodnější převést výsledek na jednotky s lepší informativní schopností (z roků na dny), i když pro konkrétní druh podnikání může být vhodnější použít jednotku jinou (měsíce, pololetí,…).
• Obrat aktiv
OA= Tržby / Celková aktiva (Obrat aktiv = Výnosy / Celková aktiva)
Informuje kolikrát se tržby za rok obrátí v aktiva. Patří spolu s ukazateli rentability mezi ukazatele efektivnosti.
• Obrat dlouhodobého majetku
ODM=Tržby / Dlouhodobý majetek
Využívá se především při hodnocení odepisování majetku. Pro tento ukazatel je vhodné, aby klesal. Pak nám sděluje, že podnik vytvořil více tržeb na stejném zařízení než v minulých letech.
• Obrat zásob
OZ= Tržby / Zásoby
Někdy se do čitatele zlomku vkládají místo tržeb náklady z důvodu bližší věcné souvislosti k zásobám. Nízký počet obrátek bývá nebezpečím pro platební schopnost podniku.
• Doba obratu zásob
DOZ= Zásoby / (Tržby / 360)
• Doba splatnosti (inkasa) pohledávek
DSP= Pohledávky / (Tržby / 360)
Je nutné evidovat hospodaření s pohledávkami. V současnosti převažuje v účetních standardech ČR přímý odpis pohledávek, tedy určité % celku je každý měsíc automaticky odepsáno a v průběhu (ne)splácení se ve výkazech stav koriguje. Je otázka jakou nejlepší strategii managementu pohledávek zvolit.
2.6.3.5 Ukazatelé zadluženosti
Informují o míře zadlužení podniku. Při řízení míry zadlužení platí pravidlo, že čím nižší zadlužení tím menší riziko podnik podstupuje. Finanční management má k dispozici tyto základní indikátory:
• Zadluženost I
Vlastní kapitál/Aktiva
• Zadluženost II
Cizí kapitál/Aktiva
Ukazatel první zadluženosti patří mezi nejvíce používané. Je také známý pod termínem
„ukazatel věřitelského rizika.“ Hodnota tohoto ukazatele se pohybuje od 0 do 1. Čím se ukazatel blíže více k hornímu limitu tím je podnik zadluženější. Ukazatele zadluženosti I a II se často používají dohromady a platí, že pokud jeden v čase roste, pak ten druhý musí zákonitě klesat. Součet jejich hodnot každý rok se musí v daném podniku rovnat 1.
• Zadluženost III
Cizí kapitál / Vlastní kapitál
Tento ukazatel se zařadil mezi podstatná měřítka finančního rizika. Je známý jako „finanční páka“. Obecně je doporučen vztah cizích a vlastních zdrojů v poměru 1:1. Za bezpečnou míru rizika může být vnímán poměr 40:60. Při řešení této rozhodovací úlohy je důležité uvažovat strukturu odvětví, strukturu výrobků a jejich charakteristiky jako délka inovace, frekvence inovačního toku a další. Převrácená hodnota tohoto ukazatele je známa pod termínem „míra finanční samostatnosti“.
• Ukazatel úrokového krytí
EBIT / Celkový nákladový úrok
Poslední důležitý ukazatel zadlužení, který bych chtěl zmínit, by se nikdy neměl vytratit z balíku ukazatelů zadluženosti. Pozorujeme a hodnotíme úroveň zadlužení z hlediska jeho
dopadu na zisk. Tento indikátor se vyskytuje také s názvem „ zisková úhrada úroku“ ( times interest earned) a informuje nás o tom, kolikrát je celkový efekt z podnikání převyšuje úrokové platby5. Pokud se ukazatel v určitém kratším období dostane na hodnotu 1 nemusí to znamenat, že podnik nerealizuje žádné přínosy. V této souvislosti je nutné nezapomenout na odpisy DIM a NIM, neboť ty nejsou v ukazateli vyjádřené, a přesto se významně podílejí na CASH FLOW ze samofinancování v daném období.
2.6.3.6 Ukazatelé kapitálového trhu
Vyjadřují, jak trh hodnotí minulou činnost podniku a jeho budoucí výhled. Jsou odlišné především tím, že nevycházejí přímo z účetních výkazů. Pro podnik je jejich konstrukce nutná především, protože to jsou základní instrumenty při rozhodování drobných investorů. Navíc předchozí ukazatele se orientovali výhradně na minulost, zatímco ukazatele kapitálového trhu reflektují skutečnosti, které očekávají investoři od podniků do budoucna. Tedy, zda mají akcie podniku přiměřenou návratnost.
• Účetní hodnota akcie
Vlastní kapitál / Počet emitovaných kmenových akcií
Spíše známý pod názvem „Book Value“, což je vlastní kapitál přepočten na jednu kmenovou akcii. Spolu s ukazatelem P/E tvoří základy znalostí většiny burzovních analytiků. U podniků, které chtějí působit na své okolí positivním dojmem, by měl v čase růst.
• Čistý zisk na akcii (EPS)
Čistý zisk / Počet emitovaných kmenových akcií
Informuje o ročním výsledku čistého zisku, který by pokud podnik nenalezne alternativní růstové příležitosti mohl být vyplacen akcionářů ve formě dividend.
5 V USA je optimální hodnota u průmyslových podniků na úrovni 8
• P/E
Tržní cena akcie v Kč/EPS
„Technicky vzato lze hodnotu ukazatele interpretovat jako dobu investovaného kapitálu do nákupu akcie při předpokladu konstantní výše zisku na akcii.“ ([20], str. 100) Funkce ukazatele spočívá ve vyjádření očekávané ceny akcie trhem.
• P/BV
Tržní hodnota akcie/VK na jednu akcii
Tzv. Market Ratio, jehož hodnota by u zdravé firmy měla být větší než jedna.
• Výplatní poměr
Dividenda na akcii / Čistý zisk na akcii
Zaměřuje se na dividendovou politiku podniku. Pro podnik je důležitý komplement jeho hodnoty k 1 – tzv. „aktivační poměr“.
• Aktivační poměr
1 – Výplatní poměr
Zisk běžného období, který nebyl vyplacen v dividendách, aby zůstal k dispozici v podniku.
• Trvale udržitelné tempo růstu
g = ROE * Aktivační poměr
Určuje takové tempo růstu podniku, pro které není nutné zajišťovat dodatečné vnější zdroje pro financování, poněvadž podnik je financován z vlastních zdrojů a reinvestovaného zisku.
Konstatuje „o kolik musí vzrůst naše tržby, abychom nepotřebovali ani korunu z cizích zdrojů.“
2.6.4 Soustavy ukazatelů
Použitím soustav ukazatelů lze zjistit širší vazby a souvislost mezi ukazateli. Rozlišujeme dva druhy soustav.
a) Paralelní
• Základní nerovnost
• Ekonomický normál
• Du Pontův rozklad
b) Pyramidové (např. rozklad EVA )
2.6.4.1 Základní nerovnost
Vyjadřuje, zda je ekonomicky výhodné používat cizí kapitál. Základní nerovnost naznačuje ideální vztah mezi následujícími ukazateli:
Nákladové úroky / Cizí zdroje < EBIT / Aktiva < EBT / Vlastní kapitál
Náklady na cizí kapitál tedy musí být menší než úhrnná výnosnost aktiv a ta musí být nižší než výnosnost vlastního kapitálu.
2.6.4.2 Ekonomický normál
Vyhodnocuje dynamiku vývoje vybraných charakteristik podniku. Jedná se o soustavu nerovnic, které popisují žádoucí vývoj ekonomické činnosti společnosti. Výstupem z této analýzy je fakt, zda je rozvoj podniku spíše extenzivní či intenzivní.
Obecně platí: dynamika výstupu > dynamika vstupů a tedy :IČZ >IT>IN>IMN>IMZ>IPOČET PRAC.
kde:
IČZ ...index čistého zisku IT...index tržeb
IN ...index nákladů
IMN ...index materiálových nákladů
IMZ...index mzdových nákladů
IPOČET PRAC...index počtu pracovníků
2.6.4.3 DU Pontův rozklad
Umožňuje určit základní složky ovlivňující ROE popř. ROA ROA = Čistý zisk / Tržby * Tržby / Aktiva
ROE = Čistý zisk / Tržby * Tržby / Aktiva * Aktiva / Vlastní kapitál ROE = zisková marže x obrat aktiv x finanční páka
Dekompozice jednotlivých ukazatelů slouží k lepšímu pochopení výkyvů rentability v čase.
Podnik může tuto veličinu „cílovat“ a přizpůsobovat ji působením na dané komponenty s cílem optimalizovat roční výsledek s dlouhodobě stanovenými cíli.
Jednodušeji řečeno přizpůsobit se trhu. Dekompozice ROA a ROE je podobná, a tedy stačí pochopit ROE, které je obtížnější a ROA v sobě obsahuje. Rentabilita (ROE) je závislá na ziskové marži, obratu aktiv a na finanční páce. Tyto prvky jsou si rovnocenné a shodné rentability můžeme dosahovat při různých kombinacích jejich intenzit. Záleží pouze na schopnostech managementu, jakou strategii zvolí a jak uspěje daný podnik na trhu. Promítá se sem také životní cyklus výrobku.
Pokud je zisková marže 90% a podnik obrací aktiva třikrát, pak stejné rentability 270%
dosáhneme pokud je zisková marže 30% a obrat aktiv 9. Analogicky funguje i finanční páka, třetí komponent ROE.
2.6.5 Bilanční pravidla
Bilanční pravidla jsou doporučení, kterými by se měl management ve financování firmy řídit s cílem dosažení dlouhodobé finanční rovnováhy a stability. Záleží také na odvětví, ve kterém podnik působí. Tato doporučení v současnosti více či méně obecněji neplatí a strategie, která by na nich byla z větší části založena by se jevila jako příliš konzervativní. Nicméně většina analýz tohoto typu je uvádí z důvodu jednoduchosti a přesto velmi přesné průkaznosti dluhových a majetkových poměrů ve firmě. Existují čtyři základní bilanční pravidla:
• zlaté bilanční pravidlo financování
Porovnáváme strukturu majetku a zdrojů z hlediska jejich trvání. Dlouhodobé zdroje by měly financovat dlouhodobý majetek a analogicky.
• zlaté pravidlo vyrovnání rizika
Poměřujeme vlastní a cizí kapitál a doporučujeme, aby vlastní kapitál převyšoval cizí zdroje.
• zlaté pari pravidlo
Hledáme vztah mezi stálými aktivy a vlastními zdroji. Předpokládáme, že podnik k financování těchto aktiv využívá také dlouhodobé cizí zdroje.
• zlaté poměrové pravidlo
Tempo růstu investic nepřevyšuje v delším horizontu tempo růstu tržeb. Zde je evidentním, že toto doporučení nelze vnímat doslovně, protože nebere v úvahu ani životní cykly výrobků a podniků ani cyklický průběh ekonomiky.
Vztah investic, tržeb a inovací je důkladněji rozpracován v literatuře [16]. Touto problematikou se zabývali například J.A.Schumpeter nebo ruský ekonom Kondratěv, po němž jsou tyto dlouhé vlny vývoje celosvětového hospodářství pojmenovány.
2.6.6 Analýza čistého pracovního kapitálu
Pod pojmem čistý pracovní kapitál rozumíme souhrn oběžných aktiv, od kterého odečteme závazky podniku, které budou muset být v nejbližší době uhrazeny (do jednoho roku). Jinak řečeno jde o tu část oběžných aktiv, která je financována dlouhodobými zdroji. Oběžná aktiva zajišťují plynulost ekonomické činnosti podniku a úkolem finančních manažerů je získávat pro tuto činnost vhodné prostředky. Mezi základní ukazatele NWC patří:
• ČPK / Oběžná aktiva
• ČPK / Roční tržby
• ČPK / Aktiva
• Čistý zisk / ČPK
• ČPK / Denní tržby
2.6.7 Modely predikce finanční tísně
Vedle paralelní soustavy ukazatelů lze pro souhrnné vyjádření finančního zdraví použít modely predikce finanční tísně. Existují dva typy modelů:
• jednorozměrné modely – snaží se najít takový ukazatel, který nejlépe vystihuje stav finančního zdraví společnosti. Tento přístup je velmi nebezpečný a v dnešní době by jím nemělo být podložené žádné důležité rozhodnutí. Tímto přístupem se důkladněji zabýval prof.W.H.Beaver. Společnosti před bankrotem a společnosti finančně zdravé se lišily především v těchto ukazatelích :
1) hrubé cash-flow/cizí kapitál 2) čistý zisk/celková aktiva 3) cizí kapitál/celkový kapitál 4) pracovní kapitál/celková aktiva 5) oběžná aktiva/krátkodobé závazky
• vícerozměrné modely
2.6.7.1 Vícerozměrné modely
• Altmanova analýza
Altmanova analýza je nejznámějším představitelem vícerozměrných modelů. Metodologie je založena na kvantitativních ukazatelích, kterých bylo nejprve dvacet dva, následně byly zredukovány na pět nejdůležitějších. Globální finanční zdraví podniku se vyjadřuje tzv.
Z faktorem. Váhy pro výpočet Z faktoru se liší podle toho, zda je podnik obchodován na kapitálovém trhu.
Podniky s veřejně obchodovanými cennými papíry
Z = EBIT/Aktiva * 3,3 + Tržby/Aktiva * 1,0 + Tržní hodnota vlastního kapitálu/Účetní hodnota dluhu * 0,6 + Zadržené výdělky/Aktiva * 1,4 + Čistý pracovní kapitál/Aktiva * 1,2
Podniky, které nejsou obchodovány na kapitálovém trhu
Z = EBIT/Aktiva * 3,107 + Tržby/Aktiva * 0,998 + Tržní hodnota vlastního kapitálu / Účetní hodnota dluhu * 0,420 + Zadržené výdělky/Aktiva * 0,847 + Čistý pracovní kapitál WC / Aktiva * 0,998
Vyhodnocení
Z faktor : >2,99 dobré finanční zdraví
1,8 – 2,98 šedá zóna (firma má z hlediska financí dílčí problémy)
<1,79 značné finanční potíže
• Tafflerův model
Tento model je dost podobný předchozímu. Prof. Taffler použil při sestavení tohoto ukazatele jiné komponenty. Z nich je zajímavý prvek D. Tafflerovo Z by pro podniky, které se nechtějí dostat do finanční tísně mělo být kladné.
Tafflerovo Z= 0,53A + 0,13B + 0,18C + 0,16D
a) A=čistý zisk před zdaněním/krátkodobé závazky b) B=oběžná aktiva/celková pasiva
c) C=krátkodobé závazky/celková aktiva
d) D=(pohotové peněžní prostředky-krátk. záv.)/(provozní náklady-odpisy)
• Model prof. Argentino
Tento model vychází na rozdíl od předchozích dvou nejen z finančních údajů. Připojuje i subjektivní názor hodnotitele na danou společnost. Hodnotí management společnosti, účetní systém a reakce na změny a připojuje k nim finanční ukazatele včetně např. Altmanova Z- score. Více o tomto modelu literatura ([5],str. 94-95)
• Indexy IN
Nevýhodou Altmanova indexu je to, že vzorec pro výpočet a především váhy jednotlivých
ukazatelů jsou stanoveny pro ekonomiku USA. Tento nedostatek se snaží odstranit tzv.
indexy IN – jsou to např. indexy IN 95 a IN 01.
Indexy IN 01
Index IN 01 má v předpovídání bankrotu popř. bonity podniku ještě větší spolehlivost – 72%, zatímco index IN 95 pouze 66%. Index IN 01 v sobě spojuje indikaci bankrotu a bonity spolu s indikací tvorby hodnoty.
Vzorec pro výpočet indexu IN 01
IN01 = 0,13 * Aktiva / Cizí zdroje + 0,04 * EBIT / Nákladové úroky + 3,92 * EBIT / Aktiva + 0,21 * Výnosy / Aktiva + 0,09 * Oběžná aktiva / Krátkodobý cizí kapitál.
Hodnota indexu IN01 větší než 1.77 znamená, že podnik tvoří hodnotu a hodnoty indexu IN01 menší než 0.75 znamená, že podnik spěje k bankrotu. Mezi hodnotami 0.75 a 1.77 je šedá zóna, tj. podniky netvořící hodnotu, ale také nebankrotující. Jinak řečeno bonitní podniky netvořící hodnotu.
3 Aplika č ní č ást
3.1 Charakteristika spole č nosti
3.1.1 Základní údaje Datum zápisu: 1. 5. 1992
Obchodní firma: International Power Opatovice, a.s.
Sídlo: Opatovice nad Labem, Pardubice 2, PSČ 532 13 Identifikační číslo: 455 34 292
Právní forma: Akciová společnost Předmět podnikání:
• Ubytovací služby
• Provozování drážní dopravy
• Provozování dráhy – vlečky
• Výroba elektřiny
• Obchod s elektřinou
• Výroba tepelné energie
• Rozvod tepelné energie
• Úprava a rozvod užitkové vody
• Vodoinstalatérství, topenářství
• Výroba stavebních hmot, stavebních výrobků
• Velkoobchod
• Specializovaný maloobchod
• Inženýrská činnost v investiční výstavbě
• Provádění staveb, jejich změn a odstraňování
• Nakládání s odpady (vyjma nebezpečných)
• Pronájem a půjčování věcí movitých
• Opravy a montáž měřidel
• Činnost účetních poradců, vedení účetnictví
• Montáž, opravy a revize vyhrazených elektrických zařízení
• Poskytování technických služeb
• Dovoz chemických látek a chemických přípravků, klasifikovaných jako hořlavé, zdraví škodlivé, žíravé, dráždivé, senzibilující
• Pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor (s poskytováním pouze základních služeb)
Rejstříkový soud: Krajský soud v Hradci Králové
