Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2007 Jaroslav Bican
Fakulta podnikohospodářská
Hlavní specializace: Podniková ekonomika a management
Název diplomové práce:
Finanční analýza podniku Stock Plzeň, a.s.
Vypracoval: Jaroslav Bican
Vedoucí diplomové práce: Ing. Petr Boukal, Ph.D.
Prohlášení
Prohlašuji, že diplomovou práci na téma
„Finanční analýza podniku Stock Plzeň, a. s.“
jsem vypracoval samostatně.
Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze dne 7. května 2007 Podpis:
Poděkování:
Na tomto místě bych chtěl velice poděkovat panu
Ing. Petru Boukalovi, Ph.D., za cenné rady a metodické vedení,
které mi poskytl při zpracování této diplomové práce.
OBSAH ...5
ÚVOD ...7
TEORETICKO-METODOLOGICKÁ ČÁST ...10
1. Pojem a význam finanční analýzy...10
2. Uživatelé finanční analýzy...11
3. Zdroje dat pro finanční analýzu ...14
3.1. Rozvaha...16
3.2. Výkaz zisků a ztrát ...16
3.3. Výkaz o peněžních tocích ...17
4. Metody finanční analýzy...18
4.1. Statická a dynamická analýza ...18
4.2. Interpretace ukazatelů ...18
4.3. Elementární metody finanční analýzy...18
4.4. Vyšší metody finanční analýzy ...19
5. Analýza absolutních ukazatelů...20
5.1. Horizontální analýza ...20
5.2. Vertikální analýza ...20
6. Analýza rozdílových ukazatelů ...21
7. Bilanční pravidla ...22
8. Analýza poměrových ukazatelů ...23
8.1. Analýza ukazatelů rentability (výnosnosti)...24
8.2. Analýza ukazatelů likvidity...25
8.3. Analýza ukazatelů aktivity...27
8.4. Analýza ukazatelů zadluženosti ...28
8.5. Analýza ukazatelů kapitálového trhu ...30
9. Analýza soustav ukazatelů ...31
9.1. Systém ukazatelů Du Pont ...32
9.2. Metoda ekonomického normálu...33
10. Systémy včasného varování a souhrnné indexy hodnocení ...33
10.1. Altmanův model...34
10.2. Kralickův quick test ...35
10.3. Taflerův index ...36
10.4. Index IN ...36
11. Ukazatel EVA ...38
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA SPOLEČNOSTI ...40
1. Základní údaje ...40
2. Historie...43
3. Současnost...44
4. SWOT analýza společnosti ...47
5. Tržní prostředí a konkurence ...48
APLIKAČNÍ ČÁST ...49
1. Horizontální analýza ...49
1.1. Horizontální analýza rozvahy ...49
1.2. Horizontální analýza výkazu zisků a ztrát ...53
2. Vertikální analýza ...56
2.1. Vertikální analýza rozvahy ...56
2.2. Vertikální analýza výkazu zisků a ztrát ...59
3. Analýza finančních fondů ...60
6. Analýza poměrových ukazatelů ...65
6.1. Ukazatele rentability ...65
6.2. Ukazatele likvidity ...66
6.3. Ukazatele aktivity...68
6.4. Ukazatele zadluženosti...69
6.5. Ukazatele kapitálového trhu...70
6.6. Doplňující ukazatele...72
7. Systém ukazatelů Du Pont ...72
8. Ekonomický normál ...74
9. Systémy včasného varování ...76
9.1. Altmanův model...76
9.2. Kralickův quick test ...76
9.3. Taflerův index ...77
9.4. Indexy IN ...77
9.5. Systémy včasného varování – shrnutí ...79
10. Ukazatel EVA ...80
ZÁVĚR ...82
LITERATURA...86
SEZNAM GRAFŮ, TABULEK, OBRÁZKŮ...88
SEZNAM PŘÍLOH ...89
ÚVOD
V průběhu posledních dvou desetiletí proběhla v naší ekonomice celá řada změn.
Přelom osmdesátých a devadesátých let minulého století byl ve znamení odstartování procesu transformace našeho hospodářství z centralizovaného na tržní systém doprovázený rozsáhlou privatizací státního majetku. České podniky se dostaly do zcela nových a do té doby neznámých podmínek. Pokud chtěly tyto podniky vtažené do konkurenčního prostředí uspět, musely si osvojit základní tržní nástroje. Jednou z prvních oblastí, kterou musely zvládnout, bylo finanční řízení, jenž v centrálně řízeném systému téměř zcela spadalo do kompetence státu. Management jednotlivých podniků musel změnit svůj přístup k plánování, analyzování, rozpočtování a jiným činnostem, které v minulosti nehrály žádnou významnější roli a které se ze dne na den staly otázkou přežití podniků ve značně turbulentním prostředí. Nutno podotknout, že ne všechny podniky se dokázaly s novým prostředím vyrovnat a v průběhu devadesátých let zanikly.
Po skončení tohoto, pro mnohé firmy obtížného, období se na počátku 21. století objevila před podniky nová výzva spojená s očekávaným vstupem České republiky do Evropské unie. Pokud si firmy chtěly udržet své postavení, musely začít objevovat mezery na trhu a vynakládat větší finanční prostředky na investování, zejména za účelem zvýšení produktivity práce, a na podporu inovací a výzkumu. Celá řada firem využila příležitostí plynoucích z ještě většího otevření zahraničních trhů pro konkurenceschopné produkty a ze vstupu naší země do Evropské unie profitovala.
Právě z výše uvedených důvodů byly pro management podniků důležité informace o finanční situaci podniku, o jeho silných a slabých stránkách, nebezpečích a příležitostech. Neméně podstatnými informacemi byly údaje o trendech a o celkové kvalitě hospodaření. Důležitým nástrojem, který v rámci finančního řízení zaujímá své nenahraditelné místo a jenž hraje nezbytnou roli při manažerských rozhodováních, se stala finanční analýza podniku. Je součástí hospodářského rozboru podniku a je východiskem pro finanční plánování. Jedná se o formalizovanou metodu poměřující údaje získané z účetnictví mezi sebou, čímž umožňuje dospět k určitým závěrům o hospodaření společnosti. Účelem finanční analýzy je vyjádřit komplexně majetkovou a finanční situaci podniku.
V souvislosti s růstem významu finančního řízení dochází k růstu významu finanční analýzy, jejímž úkolem je posoudit finanční zdraví firmy. Dobře provedený finanční
rozbor založený na správných datech umožňuje včas zachytit a řešit možné problémy finančního hospodaření. Finanční analýza poskytuje informace, díky nimž lze předejít problémům, které by při opomenutí či zanedbání mohly vést k oslabení tržních pozic a v konečném důsledku i ke krachu podniku. Management podniku však není jediným uživatelem finanční analýzy. Finanční analýza poskytuje cenné informace také investorům, obchodním partnerům, finančním institucím, státu a široké veřejnosti.
Cílem této diplomové práce je popsat teoreticko-metodologický základ finanční analýzy, který v další části využiji při rozboru výkonnosti vybraného podniku. Snahou bude analyzovat účetní výkazy firmy z pozice externího uživatele a následně poskytnout obraz o hospodaření podniku při zjišťování jeho finančního zdraví. Vybrané metody finanční analýzy budu aplikovat na společnosti Stock Plzeň, a. s. v období let 2000 - 2005.
Mou snahou bude rovněž poskytnout základní doporučení, jakými opatřeními by bylo možné finanční zdraví firmy upevnit nebo vylepšit. V neposlední řadě bude mým cílem zhodnotit konkurenční postavení firmy a práci jejího managementu.
Finanční analýzu považuji za jednu z nejzajímavějších součástí podnikového řízení zasahující do více odvětví a oborů, jakými jsou např. účetnictví, finance, investování či statistika. To byl zřejmě i hlavní důvod, proč jsem si finanční analýzu jako téma diplomové práce zvolil. Jelikož bych chtěl jednou v budoucnu najít uplatnění ve finančním oddělení, vnímám diplomovou práci jako vhodnou součást přípravy na své budoucí povolání.
Orientace v dané problematice by mi rovněž mohla pomoci při hledání vhodného zaměstnání.
Při výběru společnosti, na které bych metody finanční analýzy mohl aplikovat, jsem se snažil zvolit takový podnik, o jehož existenci by měla ponětí široká veřejnost, který ve svém oboru hraje důležitou roli a který by byl i pro mě osobně určitým způsobem zajímavý. Zároveň jsem si chtěl vybrat takovou společnost, o které bych mohl získat dostatečné množství dat, ze kterých bych mohl čerpat informace potřebné pro zpracování externí analýzy. Mé úvahy mě vedly k výběru společnosti, která se zabývá produkcí alkoholických nápojů. V této souvislosti mě napadla akciová společnost Stock Plzeň, která je velice známá zejména díky oblíbenému nápoji Fernet a kterou v České republice můžeme zařadit mezi jednoho z čelních představitelů lihovarnického odvětví. Mé rozhodnutí podpořila i skutečnost, že společnost Stock má výborně zpracované internetové
stránky1, ze kterých bylo možné čerpat mnoho potřebných informací pro vypracování externí finanční analýzy.
Diplomovou práci jsem rozdělil na pět částí - úvod, teoreticko-metodologickou část, charakteristiku společnosti, aplikační část a závěr. V teoreticko-metodologické části bych se rád věnoval použitému metodologickému aparátu, ve kterém bych se pokusil sumarizovat teoretická východiska a principy finanční analýzy včetně jejích jednotlivých částí. Zaměřil bych se na rozbor účetních výkazů, na konstrukci finančních ukazatelů a zejména pak na jejich interpretaci. V další části bych nastínil obecnou charakteristiku společnosti, ve které bych se zmínil mimo jiné o předmětu činnosti, o vlastnické a organizační struktuře společnosti a v neposlední řadě také o její historii a současnosti.
Celou aplikační část bych rád zaměřil na využití teoretických poznatků při hodnocení finančního zdraví společnosti Stock. Pro větší názornost bude celá aplikační část doprovázena tabulkami a grafy, které budou umístěny buď přímo v textu nebo na konci práce jako přílohy. V závěru diplomové práce bych se kromě souhrnného vyhodnocení ekonomické situace podniku rád na základě zjištěných skutečností pokusil navrhnout některá opatření, ke kterým by firma měla nebo mohla v budoucnosti sáhnout jak při případném řešení odhalených problémů, tak i při posilování své finanční pozice či zefektivňování své činnosti v nejširším slova smyslu.
Při zpracování aplikační části této diplomové práce budu primárně vycházet z údajů obsažených v účetních výkazech, a to zejména z rozvahy, výkazu zisků a ztrát a výkazu o peněžních tocích. Využívat budu rovněž užitečné informace obsažené ve výročních zprávách společnosti, na firemních internetových stránkách a v neposlední řadě i v ostatních volně dostupných a na sobě nezávislých zdrojích.
1 www.stock.cz
TEORETICKO-METODOLOGICKÁ ČÁST
1. Pojem a význam finanční analýzy
V odborné literatuře můžeme najít různé definice finanční analýzy lišící se šíří svého pojetí. Obecně lze finanční analýzu chápat jako soubor činností, jejichž cílem je zjišťovat a vyhodnocovat finanční situaci podniku a předpovídat budoucí vývoj podnikových financí. Závěry a poznatky finanční analýzy slouží jak pro strategické a taktické rozhodování o investicích a financování v nejširším slova smyslu, tak i pro poskytování důležitých informací vlastníkům, věřitelům a dalším zájemcům.
Mezi stěžejní úkoly finanční analýzy patří získávání informací z účetních výkazů a dalších zdrojů, posouzení finančního zdraví podniku, jeho silných a slabých stránek a příprava podkladů pro potřebná řídící rozhodnutí. Finanční analýza je velmi úzce spojena s finančním účetnictvím a finančním řízením podniku, propojuje tyto dva nástroje podnikového řízení. Na výsledcích finanční analýzy je založeno řízení majetkové i finanční struktury podniku, investiční a cenová politika, řízení zásob atd. Finanční analýza se sestavuje za určitý časový interval. Výsledky se posuzují jednak v časové řadě, kdy hlavní snahou je zachytit základní vývojové tendence, a jednak ve vztahu k obdobným podnikům (konkurentům) či ke standardním hodnotám v oboru či odvětví. Hlavní přínos a význam finanční analýzy spočívá v porovnání jednotlivých ukazatelů v čase a v prostoru jakožto stěžejní podklad pro podnikové rozhodování manažerů.
Na finanční analýzu je možné pohlížet dvěma způsoby. Prvním z nich je interní analýza jakožto součást řízení podniku, kterou provádějí finanční manažeři. Pro tento druh analýzy se kromě externích údajů používají i údaje interní (např. z kalkulací, vnitropodnikové evidence, manažerského účetnictví), které nejsou externím uživatelům běžně dostupné. Tato analýza se zaměřuje na srovnávání skutečnosti s plánem, s minulým obdobím, s podniky z téhož odvětví, či srovnávání se standardními hodnotami. Interní analýza je často součástí náplně práce controllingového oddělení podniku a je předpokladem pro úspěšné řízení majetkové a finanční struktury podniku. Druhý způsob pohledu na finanční analýzu je externí analýza podniku, kterou provádějí banky, investoři, obchodní partneři, či konkurenční podniky, neboli subjekty stojící mimo podnik, které se snaží poznat finanční situaci podniku. Pro tuto analýzu se zpravidla používají běžně dostupné dokumenty (základní účetní výkazy, výroční zpráva, výroky auditora). Právě tato
skutečnost způsobuje fakt, že externí analýza poskytuje pouze hrubý obraz finančního hospodaření daného podniku. V této práci dále budeme s ohledem na dostupnost informací uvažovat pouze externí analýzu podniku.
V žádném případě však není možné finanční analýzu považovat za samospasitelnou metodu. Důležité je, aby byla součástí určitého komplexního hodnocení podniku zaměřeného na širokou oblast faktorů charakterizujících dění jak uvnitř, tak i vně podniku.
Teprve tehdy nabývá finanční analýza na svém významu. Jako jednu z metod souhrnného hodnocení podniku je možné využít např. SWOT analýzu, jež se na jedné straně zabývá rozborem silných a slabých stránek podniku a na druhé straně zkoumá příležitosti a ohrožení vyplývající z vnějšího okolí podniku.2
Pro vypracování dobré finanční analýzy podniku je nutnou podmínkou schopnost získat a využívat kvalitní a pravdivé podklady. Pokud bychom pracovali se špatnými či neúplnými informacemi, pak i při použití sebelepší metody či techniky finanční analýzy ztratí její závěry smysl.
Postup finanční analýzy bychom mohli rozdělit do následujících kroků:
• Výběr a příprava dat pro zpracování finanční analýzy, analýza zdrojů dat.
• Výběr metod finanční analýzy v závislosti na jejím účelu.
• Zpracování analýzy na základě zvolených metod.
• Posouzení výpočtů a jejich výsledků – nejprve rámcové, posléze podrobnější – porovnání v čase, prostoru, se standardními hodnotami.
• Interpretace získaných výsledků, hlubší analýzy příčin jevů, zejména negativních.
• Tvorba návrhů na možná opatření, zhodnocení jejich účinnosti, rizik a předností.
2. Uživatelé finanční analýzy
Finanční analýza poskytuje informace širokému spektru uživatelů. Kromě interních uživatelů jsou informace týkající se finančního stavu podniku předmětem zájmu celé řady externích subjektů. Každá skupina uživatelů má jiné informační potřeby, ale všichni tyto
2 blíže viz [19] VEBER, J. A KOL.
informace potřebují k tomu, aby se mohli správně rozhodnout. Publikace [5]
KISLINGEROVÁ, E. A KOL. uvádí tyto základní skupiny uživatelů:
K interním uživatelům patří:
• manažeři,
• zaměstnanci,
• odboráři.
K externím uživatelům patří:
• banky a jiní věřitelé,
• akcionáři a ostatní investoři (stávající i potenciální),
• obchodní partneři (odběratelé a dodavatelé),
• manažeři, konkurence,
• stát a jeho orgány apod.
Manažeři podniku využívají informace poskytované finančním účetnictvím nejen pro operativní, ale zejména pro dlouhodobé finanční řízení podniku. Znalost finanční situace společnosti jim umožňuje správně se rozhodovat při získávání finančních zdrojů, při zajišťování optimální majetkové struktury, při hledání vhodného způsobu uložení dočasně volných peněžních prostředků apod. Na rozdíl od ostatních uživatelů mají manažeři přístup k informacím, které nejsou veřejnosti běžně dostupné (např.
z manažerského, nákladového účetnictví) a tudíž mají ty nejlepší předpoklady pro zpracování finanční analýzy.
Zaměstnanci se zajímají o finanční informace z hlediska jistoty zaměstnání, z hlediska mzdových a sociálních perspektiv. Moderním trendem je navíc participace zaměstnanců na vlastnictví podniku či zainteresovanost na hospodářských výsledcích společnosti. V tomto případě mají zaměstnanci pochopitelně zájem i o rentabilitu podniku a rozdělování zisku.
Další skupinou uživatelů finanční analýzy jsou banky, které představují pro podnik významný zdroj finančních prostředků. Banka si na základě údajů z finanční analýzy prověřuje, zda bude podnik v budoucnu schopen splácet úvěr včetně úroků a zda podnik může za poskytnutý úvěr nabídnout odpovídající záruku. Velmi často jsou pak úvěrové podmínky vázány na hodnoty konkrétních finančních ukazatelů. Součástí úvěrových smluv často bývá i podmínka pravidelného reportingu podniku bance o vývoji finanční situace.
Akcionáři a investoři se zajímají o finanční informace o podniku ze dvou hledisek – investičního a kontrolního. Z investičního hlediska využívají tyto informace pro rozhodování o budoucích investicích. Investoři očekávají, že se jimi vložené prostředky po čase nejen vrátí, ale že rovněž získají „něco navíc“. Hlavní důraz je v tomto případě kladen na míru rizika a výnosu spojených s vloženým kapitálem a jeho likvidity. Z kontrolního hlediska se investoři zajímají o stabilitu a likviditu podniku, disponibilní zisk, na němž většinou záleží výše dividend a o to, zda podnikatelské záměry manažerů zajišťují trvání a rozvoj podniku. Jinými slovy řečeno, jak podnik nakládá se zdroji, které již investoři podniku poskytli.
Dodavatelé se zajímají především o to, zda bude podnik schopen v budoucnu hradit své závazky. Soustředí se tedy zejména na jeho solventnost, likviditu a zadluženost.
Dodavatelé tak vedle bank představují další skupinu věřitelů. Pokud jde o dlouhodobou spolupráci, zabývá se dodavatel i stabilitou podniku s cílem zajistit svůj odbyt u perspektivního zákazníka a vybudovat tak dlouhodobě silný dodavatelský vztah.
Odběratelé také potřebují mít jistotou, že dodavatelský podnik bude schopen dostát svým závazkům a dodávat zboží řádně a včas, protože v případě finančních potíží či bankrotu dodavatele by měli potíže s vlastním zajištěním výroby. Toto platí zejména pro ty odběratele, jejichž možnosti nákupu u alternativního dodavatele jsou do značné míry omezené.
Konkurence, neboli společnosti podnikající ve stejném odvětví a nabízející podobný sortiment na daném území využívají finanční analýzu zejména pro porovnání hospodaření vlastního podniku s konkurenčním subjektem a k odhalování slabých a silných stránek konkurence. Srovnání s konkurencí může při hlubší analýze odhalit místa, která jsou brzdou nebo naopak motorem dalšího rozvoje společnosti.
Stát a jeho orgány využívají údajů finanční analýzy zejména pro kontrolu plnění daňových povinností. Dále jsou tato data využívána pro statistiku, kontrolu podniků se státní majetkovou účastí, při rozdělování finanční výpomoci podnikům (dotací, vládou zaručených úvěrů) apod.
Uvedený výčet uživatelů finanční analýzy není zdaleka úplný. Je možné uvést celou řadu dalších zájemců o finanční analýzu, jako např. auditory, daňové poradce, analytiky, novináře, burzovní makléře, oceňovatele podniku ale i nejširší veřejnost.
3. Zdroje dat pro finanční analýzu
Pokud budeme chtít dosáhnout spolehlivých výsledků finanční analýzy, bude nutné zajistit si kvalitní podklady, neboť právě ty předurčují vypovídací schopnost celého rozboru. Ani použití sebelepších metod nebo technik analýzy nám nemůže zajistit poskytnutí hodnotných výsledků ze špatných podkladů. Informace, z nichž čerpá finanční analýza podniku, lze rozdělit podle různých klasifikací a pohledů, např. na:
• Zdroje finančních informací – jsou to zejména účetní výkazy finančního a vnitropodnikového účetnictví, výroční zprávy, předpovědi finančních analytiků a manažerů podniku. Dále to jsou vnější finanční informace jako burzovní zpravodajství, výroční zprávy emitentů veřejně obchodovatelných cenných papírů atd.
• Zdroje nefinančních informací – tyto zdroje lze dále rozdělit na kvantifikovatelné a nekvantifikovatelné:
o Kvantifikovatelné informace – jde např. o oficiální ekonomickou a podnikovou statistiku, podnikové plány, rozbory budoucího vývoje techniky a technologie, cenové a nákladové kalkulace atd.
o Nekvantifikovatelné informace – zprávy auditorů, komentáře manažerů a odborného tisku, zprávy vedoucích pracovníků, nezávislá hodnocení a prognózy finančních a obdobných institucí atd.
S těmito informacemi může finanční analytik pracovat v podstatě dvěma způsoby.
Kvantifikovatelné informace zpracovává pomocí technické analýzy, tj. používá elementární či vyšší metody. Takto se zpracovávají především data přejímaná z účetních výkazů. Při technické analýze se používají matematické, matematicko-statistické a další algoritmizované metody, které slouží ke kvantitativnímu zpracování ekonomických dat s následným kvalitativním posouzením výsledků. Nekvantifikovatelné informace analytik zpravidla zpracovává fundamentální analýzou, tj. k hodnocení jejich vlivu na finanční postavení podniku a jeho očekávaný vývoj používá svých znalostí a svého úsudku. Tyto rozbory jsou založené na rozsáhlých znalostech vzájemných souvislostí, odhadech, empirii, intuici a na zkušenostech analytiků. Tato analýza zpracovává spíše kvalitativní údaje a své závěry zpravidla odvozuje bez použití algoritmizovaných postupů.
Oba typy analýzy se vzájemně doplňují a podmiňují. Užití jen jednoho přístupu by neumožnilo obdržet věrohodný obraz o finanční situaci, zejména pokud jde o její
očekávaný vývoj. Technická analýza je naproti tomu pouze jednostranným pohledem, který však dovoluje podpořit závěry fundamentální analýzy. Finanční situace podniku za uplynulé období se může na základě technické analýzy jevit jako vysoce příznivá a i přesto může být v některých případech trvání podniku ohroženo.
Výchozím a základním zdrojem informací pro zpracování finanční analýzy je účetní závěrka3, kterou v soustavě podvojného účetnictví tvoří:
• rozvaha,
• výkaz zisků a ztrát,
• příloha obsahující doplňující informace k účetním výkazům, informace o používaných účetních a oceňovacích metodách, výkaz cash flow a případně výkaz o změnách ve vlastním kapitálu.
V případě užšího pojetí finanční analýzy se mohou tyto výkazy stát zdrojem výhradním. Finanční účetní výkazy zachycují pohyb podnikových financí a majetku ve všech jejich formách a ve všech fázích podnikové činnosti. Hlavní zásadou finančních výkazů je pravdivost údajů v nich obsažených, jakožto podmínka získání věrného obrazu o finanční a majetkové situaci podniku.
Dalším významným zdrojem informací může být kromě účetní závěrky i výroční zpráva podniku. Připravují ji ty společnosti, které podléhají auditu a které mají ze zákona povinnost údaje z této zprávy veřejně publikovat. Výroční zpráva obvykle obsahuje představení společnosti a jejího organizačního schématu, údaje o emitentovi, účetní závěrku, zprávu představenstva o činnosti společnosti, výrok auditora, finanční plán, zprávu o vztazích s propojenými osobami či hospodářský výhled na další období.
Jak již bylo nastíněno výše, nejdůležitějšími a nejčastěji využívanými výkazy pro finanční analýzu jsou rozvaha, výkaz zisků a ztrát (výsledovka) a výkaz o peněžních tocích (cash flow), které tvoří součást účetní závěrky u většiny podniků. Jejich stručnou charakteristikou se budu zabývat v následujících podkapitolách.
3 V ČR tuto oblast upravuje především zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších přepisů.
3.1. Rozvaha
Rozvaha je účetní výkaz zachycující v peněžním vyjádření strukturu majetku (aktiv) na straně jedné a zdrojů jeho krytí (pasiv) na straně druhé k určitému datu. Jedná se tedy o tzv. okamžikové, stavové ukazatele. V rozvaze vždy platí základní účetní rovnice, která nám říká, že objem aktiv se rovná objemu pasiv. Tato skutečnost nám říká, že žádná firma nemůže mít více majetku, než má zdrojů a opačně, neboli že vždy platí tzv. princip bilanční rovnosti.
Majetkovou strukturu podniku zachycuje levá strana rozvahy, jež je označována jako aktiva. Ta jsou definována jako „vložené prostředky, které jsou výsledkem minulých událostí a u nichž se očekává, že přinesou podniku budoucí ekonomický prospěch, budoucí užitek.“4 Na straně aktiv jsou položky majetku členěny podle funkce, kterou v podniku plní, a dále podle času, po kterou je majetek v podniku vázán. Podle vázanosti v reprodukčním procesu se aktiva dělí na stálá a oběžná. Dále jsou jednotlivé formy majetku seřazeny podle likvidnosti (od nejméně likvidních k nejlikvidnějším). Při členění pasiv, neboli zdrojů financování, je základním kritériem hledisko vlastnictví, podle kterého se zdroje člení na dvě základní skupiny – vlastní kapitál (reprezentuje vlastní zdroje financování podnikového majetku) a cizí zdroje (představující dluh podniku, který musí být do určité lhůty splacen). Při tomto členění je nutné také specifikovat, které zdroje financování jsou krátkodobé (jejich úkolem je financovat běžný provoz podniku) a které dlouhodobé (jsou určeny k financování těch složek aktiv, které mají delší dobu životnosti).
Rozvaha je základním účetním výkazem finanční analýzy. Jejím charakteristickým znakem je statický pohled na stav a strukturu podnikových aktiv a pasiv. Rozvaha tudíž nemůže charakterizovat časový vývoj hospodaření podniku. K získání dynamického pohledu je potřeba porovnávat rozvahy za více po sobě jdoucích období.
3.2. Výkaz zisků a ztrát
Výkaz zisků a ztrát (výsledovka) slouží ke zjišťování výše hospodářského výsledku, způsobu jeho tvorby a jeho složek. Informuje o úspěšnosti podnikatelské činnosti a o schopnosti využívat majetek a zdroje během sledovaného období. Specifikuje, které náklady a výnosy se podílely na tvorbě zisku či ztráty. Na rozdíl od rozvahy zachycuje výsledovka tokové veličiny charakterizující výsledky činnosti za určité období.
4 [9] KOVANICOVÁ, D.
Položky nákladů a výnosů jsou do výkazu zisků a ztrát zařazovány na tzv. akruálním principu. To znamená, že věcně a časově souvisí s obdobím, ve kterém jsou vykazovány.
Z této skutečnosti vyplývá, že nákladové a výnosové položky se neopírají o skutečné toky hotovosti – příjmy a výdaje – a tudíž není možné na základě tohoto výkazu posuzovat likviditu a platební schopnost podniku.
Výkaz zisků a ztrát dělí náklady a výnosy podle činností na provozní, finanční a mimořádné. Na základě tohoto členění pak oddělujeme hospodářský výsledek za provozní, finanční a mimořádnou činnost. Provozní a finanční hospodářský výsledek tvoří výsledek z běžné činnosti.
3.3. Výkaz o peněžních tocích
5Tento výkaz podává přehled o příjmech a výdajích peněžních prostředků. Sestavuje se z toho důvodu, že výkaz zisků a ztrát je založený na akruálním principu, a proto nepodává informace, zda došlo k peněžním výdajům či příjmům. Jinými slovy, jestliže jsou ve výkazu zisků a ztrát podchyceny výnosy a náklady, pak ve výkazu cash flow jsou to příjmy a výdaje. Hlavním posláním tohoto výkazu je zachytit, kde peněžní prostředky vznikly a jak byly podnikem použity. Vysoké tržby a zisk nemusejí vždy znamenat, že podnik má dostatečný stav peněžních prostředků a že je platebně schopný. Výkaz cash flow, stejně jako výkaz zisků a ztrát, pracuje s tokovými veličinami. Peněžní toky se v tomto výkazu zjišťují v členění na toky z provozní, investiční a finanční činnosti.
Pojem cash flow může být používán v několika významech. Statické pojetí cash flow bere v úvahu volnou zásobu peněžních prostředků, která je k dispozici. Toto hledisko je vnímáno především podnikem. Na druhé straně však může být cash flow pojímáno dynamicky, jakožto potenciální, budoucí výnos, který může investor získat v případě, že by do podniku investoval. [2] [5]
5 Výkaz o peněžních tocích (výkaz cash flow) je součástí přílohy k účetní závěrce.
4. Metody finanční analýzy
4.1. Statická a dynamická analýza
Statická analýza pracuje s účetními výkazy sestavenými k určitému datu. Může se jednat jak o analýzu individuálního podniku, tak o průřezovou analýzu, ve které analyzujeme data skupiny srovnatelných podniků například s cílem porovnat jejich finanční ukazatele.
Při dynamické analýze pracujeme s údaji za více po sobě jdoucích časových období. Při této analýze sledujeme nejenom stav, ale i vývoj finanční situace v čase, snažíme se odhadnout budoucí trend. Za tímto účelem však potřebujeme mít k dispozici srovnatelné účetní závěrky podniku za více účetních období. Jinými slovy můžeme říci, že dynamická analýza je obohacením statické analýzy o čas.
4.2. Interpretace ukazatelů
Ukazatelem mohou být jednak přímo položky účetních výkazů či údaje z dalších zdrojů, jednak čísla z nich odvozená. Interpretace vypočtených hodnot ukazatelů většinou patří mezi nejobtížnější fáze finanční analýzy. Důraz je třeba klást zejména na komplexnost hodnocení. Při interpretaci výsledků není žádoucí posuzovat jednotlivé ukazatele odděleně bez uvažování možných vzájemných souvislostí. Nemusí totiž vždy platit, že čím příznivější hodnotu individuální ukazatel vykazuje, tím je celkové finanční zdraví podniku lepší a naopak. Tak např. nízká zadluženost může svědčit o nedostatečném využívání cizího kapitálu a tím i o nevyužitém výrobním potenciálu a na druhou stranu vysoká zadluženost nemusí signalizovat finanční tíseň, stojí-li za ní životaschopný podnikatelský záměr vyžadující vyšší investice do nových technologií. Ukazuje se, že výpočet ukazatelů je pouze jedním z prvních kroků, na který musí navazovat kvalifikovaná fundamentální analýza v komplexním pojetí, při které se údaje porovnávají v rámci delšího časového horizontu, s údaji dosaženými ve srovnatelných podnicích či v celém odvětví.
4.3. Elementární metody finanční analýzy
Elementární metody finanční analýzy, které jsou v praxi velmi rozšířené, jsou založeny na základních aritmetických operacích s ukazateli. Jejich výhodou je nenáročnost výpočtů. Elementárnost těchto metod spočívá ve snaze popisovat složité věci jednoduše.
Na druhou stranu ale tyto metody neberou v úvahu všechny souvislosti mezi zkoumanými veličinami.
Metody členíme podle toho, s jakým typem ukazatelů pracují:
• analýza absolutních ukazatelů
o analýza trendů (horizontální analýza) o procentní rozbor (vertikální analýza)
• analýza rozdílových a tokových ukazatelů o analýza fondů finančních prostředků o analýza cash flow
• přímá analýza poměrových (podílových) ukazatelů o analýza ukazatelů rentability
o analýza ukazatelů likvidity o analýza ukazatelů aktivity
o analýza ukazatelů zadluženosti a finanční struktury o analýza ukazatelů kapitálového trhu
o analýza ukazatelů na bázi finančních fondů a cash flow
• analýza soustav ukazatelů o rozklad Du Pont o pyramidové rozklady
4.4. Vyšší metody finanční analýzy
Tyto metody jsou oproti předcházejícím náročnější a od osoby analytika vyžadují složité matematické úvahy a postupy. Do této skupiny lze zahrnout matematicko-statistické modely, jako jsou například bodové odhady ukazatelů, analýza rozptylu, regresní modelování, korelační analýza apod., a nestatistické modely, do kterých patří metody založené na teorii matných množin, expertní systémy, metody formální matematické logiky apod.
Jelikož jsou tyto metody poměrně složité a náročné na množství potřebných údajů, nebudu se jimi ve své práci zabývat.
5. Analýza absolutních ukazatelů
Základním zdrojem absolutních ukazatelů jsou data obsažená přímo ve finančních výkazech podniku, o kterých pojednávala kapitola 3. Tato data vyjadřují rozměr určitých jevů, např. majetku, kapitálu nebo peněžního toku. Kromě absolutních hodnot jednotlivých položek účetních výkazů můžeme také sledovat změny proti předcházejícímu období.
Podle toho, zda tyto ukazatele vyjadřují určitý stav nebo informují o údajích za určitý časový interval, hovoříme o veličinách stavových a tokových. Obsah výkazu rozvaha je tvořen stavovými veličinami, neboť je zde k určitému datu (např. k 31.12.) uvedena hodnota majetku a kapitálu. Naproti tomu účetní výkaz zisků a ztrát a výkaz cash flow uvádějí veličiny tokové. Jedním z problémů absolutních ukazatelů je obtížná srovnatelnost údajů z různě velkých podniků. Tyto ukazatele však tvoří základní východisko finanční analýzy.
5.1. Horizontální analýza
Horizontální analýza se zabývá porovnáváním změn jednotlivých položek v čase.
Vychází tedy z účetních výkazů za několik na sebe navazujících časových období.
Poměřuje hodnoty položek běžného roku s hodnotami těchto položek v roce předcházejícím a to formou absolutních nebo procentních rozdílů. Kromě procentní změny se často vyjadřují změny indexem, a to buď řetězovým (tzv. tempo růstu) nebo bazickým (index s pevným základem). Horizontální analýza tedy informuje o základních pohybech v jednotlivých položkách účetních výkazů a o intenzitě tohoto pohybu. Interpretaci výsledků absolutní a procentní změny jednotlivých položek je třeba provádět dohromady.
Mohlo by se totiž stát, že na první pohled výrazná procentuální změna absolutního ukazatele je doprovázena nevýznamnou absolutní změnou daného ukazatele a naopak.
Při hodnocení situace podniku je nutné brát v úvahu rovněž specifické podmínky okolního prostředí, které podnik a jeho výsledky do značné míry determinují. Jako podstatné se jeví např. změny v poptávce, změny v daňové soustavě, změny v legislativě, mezinárodní vlivy apod.
5.2. Vertikální analýza
Vertikální analýza je založena na procentním vyjádření jednotlivých položek účetních výkazů k jedné zvolené základně. Tato základna nabývá hodnoty 100 %. Jedná se
tedy o analýzu struktury, a proto někdy bývá také nazývána strukturální analýza. Vertikální analýza se používá za účelem srovnání několika společností různých velikostí a za účelem lepší srovnatelnosti účetních výkazů s předchozím obdobím. Jestliže je totiž propočtena struktura u daného podniku za několik po sobě jdoucích období, lze z ní vyčíst, k jakým pohybům dochází například v nastavení majetkové báze nebo kapitálové struktury.
Při rozboru rozvahy se jako základna pro poměřování ostatních položek bere celková výše aktiv, resp. pasiv. Při rozboru výkazu zisků a ztrát se zpravidla jako základ pro procentní vyjádření používá velikost celkových výnosů, resp. tržeb. Při interpretaci analýzy je třeba přihlédnout k tomu, že struktura aktiv a pasiv je do značné míry ovlivněna zaměřením a činností podniku. Je samozřejmé, že struktura jednotlivých položek rozvahy u výrobních a obchodních podniků bude odlišná.
6. Analýza rozdílových ukazatelů
Z absolutních ukazatelů obsažených ve finančních výkazech lze dopočítat rozdílové ukazatele. Za typické rozdílové ukazatele jsou pokládány především ukazatele označované jako fondy finančních prostředků. Tyto ukazatele vznikají agregací či rozdílem určitých stavových ukazatelů vyjadřujících aktiva nebo pasiva. Dále mohou být mezi rozdílové ukazatele zahrnuty ukazatele vypočítané jako modifikace zisku přičítáním nebo odčítáním dalších položek.
Jako klasický příklad rozdílového ukazatele můžeme uvést čistý pracovní kapitál, který je určen rozdílem mezi oběžnými aktivy, které tvoří zásoby, pohledávky a finanční majetek, a krátkodobými závazky. Neboli
čistý pracovní kapitál (WC6) = oběžná aktiva - krátkodobé závazky nebo
čistý pracovní kapitál = (vlastní kapitál + dlouhodobé závazky) - stálá aktiva, kdy obě tyto rovnice poskytují stejný výsledek v absolutní hodnotě čistého pracovního kapitálu.
Podstatou pracovního kapitálu je, že reprezentuje část oběžného majetku financovaného z dlouhodobého kapitálu. Protože dlouhodobý kapitál není splatný okamžitě, je část oběžného majetku k dispozici pro podnikatelskou činnosti společnosti. Z
6 WC neboli working capital
toho vyplývá, že právě čistý pracovní kapitál měří velikost relativně volné částky kapitálu, která není vázána na krátkodobé závazky. Pracovní kapitál podniku neustále obíhá – z peněz se mění ve výrobní zásoby, pak v rozpracovanou výrobu, hotové výrobky, pohledávky a opět v peníze. Pokud bychom chtěli z rozvahy získat přesný výpočet velikosti pracovního kapitálu, nebylo by možné automaticky opsat její jednotlivé položky.
V tomto případě by bylo nutné zvážit, zda tyto položky s pracovním kapitálem věcně souvisejí7. Velikost čistého pracovního kapitálu závisí kromě odvětví, ve kterém podnik působí, i na přístupu vedení podniku k financování oběžného majetku.
Kromě čistého pracovního kapitálu se u rozdílových ukazatelů můžeme setkat s pojmy čistý peněžní majetek a také peněžně pohledávkový finanční fond. Klíčovou roli však hraje čistý pracovní kapitál, a proto se nebudu těmto dvěma ukazatelům ve své práci věnovat.
7. Bilanční pravidla
Bilanční pravidla představují obecná doporučení zabývající se základními vztahy v bilanci, kterými by se měl management řídit při financování firmy s cílem dosáhnout dlouhodobé finanční stability a rovnováhy. Při sestavovaní finanční analýzy by se na tato pravidla nemělo zapomenout. Obvykle jsou uváděna čtyři pravidla, a to:
• Zlaté bilanční pravidlo financování
Zlaté bilanční pravidlo financování upozorňuje na nezbytnost sladění časového horizontu trvání majetkových částí (aktiv) s časovým horizontem zdrojů (pasiv), ze kterých je financován. Při aplikaci tohoto pravidla platí, že by stálá aktiva měla být financována především z vlastních nebo dlouhodobých cizích zdrojů, krátkodobé složky majetku z odpovídajících krátkodobých zdrojů.
• Zlaté pravidlo vyrovnání rizika
Toto pravidlo nám říká, že by vlastní zdroje měly být vyšší než cizí zdroje, respektive by měly být v poměru jedna ku jedné. Dodržování tohoto pravidla by mělo zamezit neúměrnému zadlužování společnosti.
• Zlaté pari pravidlo
Zlaté pari pravidlo sleduje vztah dlouhodobého majetku a vlastního kapitálu.
Říká nám, že by dlouhodobá aktiva měla převyšovat vlastní kapitál a tudíž, že
7 Blíže k této problematice viz [5] KISLINGEROVÁ, E. A KOL.
podnik dostatečně využívá dlouhodobé cizí zdroje pro financování dlouhodobého majetku. Z tohoto důvodu se tyto dvě položky rovnají jen v krajním případě.
• Zlaté poměrové pravidlo
Toto pravidlo nám říká, že tempo růstu investic nesmí ani v krátkém časovém horizontu předbíhat tempo růstu tržeb. Dodržování tohoto pravidla by mělo zajistit udržení dlouhodobé finanční rovnováhy a schopnost podniku své investice profinancovat bez nutnosti hledání dodatečných zdrojů.
8. Analýza poměrových ukazatelů
Na analýzu absolutních vstupních dat navazuje výpočet poměrových ukazatelů.
Poměrové ukazatele jsou základním nástrojem finanční analýzy. Vyjadřují vztah mezi dvěma položkami účetních výkazů nebo položkami z nich odvozených a obvykle se vypočítají pomocí jejich podílu.
Poměrové ukazatele s sebou přinášejí mnoho výhod. Jednak umožňují srovnávání výkazů podniku za více období, tzv. analýzu časového vývoje. Dále umožňují porovnávání výsledků podniku s výsledky oboru jako celku, tzv. oborovou analýzu. Poměrové ukazatele také umožňují porovnávání finanční situace podniku s finanční situací podobných podniků, tzv. průřezovou analýzu, a v neposlední řadě umožňují konstrukci finančních modelů.
Poměrové ukazatele umožňují získat rychlý obraz o základních finančních charakteristikách podniku a upozorňují na oblasti, které vyžadují hlubší analýzu.
Uspořádání, počet i konstrukce se může lišit s ohledem na cíl finanční analýzy a tím spojený okruh uživatelů. Skladba ukazatelů musí odpovídat zkoumanému problému či prováděnému rozhodnutí.
Ukazatele se obvykle třídí do několika skupin, přičemž se každá skupina váže k některému aspektu finančního stavu podniku. Počet skupin ukazatelů ani jejich obsahové vymezení není standardizováno. Zpravidla se však můžeme setkat s následujícími základními skupinami ukazatelů: ukazatele rentability, likvidity, aktivity, zadluženosti a ukazatele kapitálového trhu.
Poměrové ukazatele mohou být uspořádány do paralelní nebo pyramidové soustavy. V paralelní soustavě jsou vytvářeny skupiny ukazatelů, které měří určitou stránku finanční situace (např. rentabilitu nebo likviditu). Pro finanční zdraví podniku je nutné brát tyto charakteristiky jako vzájemně rovnocenné. Podstatou paralelních soustav ukazatelů je fakt, že pokud chce podnik dlouhodobě existovat, musí být nejen rentabilní,
ale rovněž přiměřeně zadlužený a likvidní. Pyramidové soustavy jsou určeny pro rozklad syntetického ukazatele, jehož výběr je podřízen účelu analýzy. Analýza poté spočívá ve zkoumání změn a citlivosti chování vrcholového ukazatele na základě působení jednotlivých činitelů majících na tento ukazatel vliv8. V následujícím textu se budu zabývat paralelní soustavou poměrových ukazatelů.
8.1. Analýza ukazatelů rentability (výnosnosti)
Rentabilita, často označovaná jako výnosnost, efektivnost či ziskovost, poměřuje konečný efekt podnikatelské činnosti (zisk a jeho modifikace) s velikostí vstupu, jež byl použit k jeho dosažení, nebo s velikostí tržeb. Vstup tvoří jakousi srovnávací základnu, která může být jak na straně aktiv, tak na straně pasiv.
Rentabilita informuje o schopnosti podniku vytvářet nové zdroje potřebné pro další rozvoj podniku, o schopnosti dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu. Ukazatele rentability jsou základním měřítkem ziskovosti podniku, zachycují míru využití vložených zdrojů. Konstrukce ukazatelů se liší podle rozsahu a obsahu údajů zahrnutých do výpočtu a není v jednotlivých zemích shodná. V čitateli ukazatelů se zpravidla vyskytuje zisk, který je zde obsažen v různých podobách. Nejpoužívanější modifikace zisku jsou: zisk před úroky a zdaněním (EBIT9), zisk po zdanění (EAT10) či např. zisk před odpisy, úroky a zdaněním (EBITDA11). Interpretace ukazatelů rentability je však podobná, neboť vždy zachycuje, kolik Kč zisku připadá na 1 Kč jmenovatele.
1. Rentabilita celkových aktiv (ROA12) = EAT / aktiva celkem
Rentabilita aktiv nám vyjadřuje celkovou efektivnost podniku, tedy kolik zisku je podnik schopen vyprodukovat s celkovými aktivy investovanými do podnikání bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem. Rentabilita aktiv se podle kategorie dosaženého zisku vyjadřuje buď ve formě nezdaněné nebo zdaněné. Pokud v čitateli zlomku použijeme EBIT, pak mluvíme o nezdaněné rentabilitě celkových aktiv, jenž se často uvádí jako produkční síla. Tento ukazatel umožňuje srovnávat výsledky hospodaření v čase, pokud se mění míra zdanění, nebo mezi podniky působícími v různých zemích s rozdílnými daňovými podmínkami či s rozdílným stupněm zadlužení.
8 příklad pyramidové soustavy finančních ukazatelů je možné nalézt v [17] SYNEK, M. a kol.
9 earnings before interest and taxes
10 earnings after taxes
11 earnings before interest, taxes, depreciation and amortization
12 return on assets
2. Rentabilita vlastního kapitálu (ROE13) = EAT / vlastní kapitál
Na rozdíl od rentability aktiv, která nebere ohled na to, zda je činnost financována z vlastního kapitálu nebo kapitálu věřitelů, je ukazatel rentability vlastního kapitálu důležitý pro akcionáře (vlastníky), neboť vyjadřuje výnosnost kapitálu vloženého akcionáři do podniku. Jinými slovy tento ukazatel udává, kolik Kč čistého zisku přinese 1 Kč investovaná do podniku akcionáři, kteří posléze porovnávají výši tohoto ukazatele s rentabilitou alternativních investičních příležitostí za současného posouzení jejich rizikovosti.
3. Rentabilita tržeb (ROS14) = EAT / tržby
Ukazatel rentability tržeb vyjadřuje, jak velký zisk dokáže podnik vyprodukovat z 1 Kč tržeb. Pro tento ukazatel se také používá termín ziskové rozpětí či zisková marže a odráží schopnost podniku vyrábět výrobek nebo službu s nízkými náklady nebo za vysokou cenu. Z porovnání jeho hodnoty s odvětvovým průměrem lze usuzovat na úroveň cen dosahovaných podnikem a výši výrobních nákladů.
4. Index finanční páky = ROE / ROA
Jedná se o poměr dvou výše zmiňovaných ukazatelů, kdy oba by měly být v nezdaněné podobě. Pokud je hodnota tohoto ukazatele větší než jedna, pak zvyšování podílu cizích zdrojů ve finanční struktuře podniku má pozitivní vliv na rentabilitu vlastního kapitálu akcionářů.
5. Rentabilita investovaného kapitálu (ROCE15) = EBIT / zpoplatněný kapitál Tento ukazatel vyjadřuje, jaké výše hospodářského výsledku před zdaněním a úroky podnik dosáhl z jedné koruny investované akcionáři a věřiteli. Měří výnosnost veškerého investovaného kapitálu (vlastního i cizího). Do zpoplatněného kapitálu řadíme dlouhodobě investovaný kapitál – vlastní kapitál, rezervy, dlouhodobé závazky a dlouhodobé bankovní úvěry.
8.2. Analýza ukazatelů likvidity
Likviditu je možné chápat jako míru rychlosti a schopnosti podniku převést aktiva na peněžní prostředky, což je jedna ze základních podmínek úspěšné existence podniku.
Jde o schopnost uhradit své stávající krátkodobé závazky včas a v plné výši v době jejich
13 return on equity
14 return on sales
15 return on capital employed
splatnosti. Likvidnost pak můžeme charakterizovat jako míru obtížnosti přeměny majetku do hotovostní formy.
Pokud bude podnik chtít být vysoce likvidní, bude muset vázat značné prostředky v oběžných aktivech (zásobách, pohledávkách a finančním majetku). V této chvíli se však likvidita střetává s rentabilitou. Nejenže je v těchto krátkodobých aktivech vázán kapitál, ale musejí být uhrazeny i náklady spojené s jejich profinancováním. Jinými slovy řečeno, čím vyšší likvidita, tím nižší riziko platební neschopnosti ale i nižší rentabilita podniku.
V praxi se většinou používají tři základní ukazatele likvidity, které se liší mírou likvidnosti aktiv v čitateli. Pro každý z ukazatelů existují optimální hodnoty, kterých by mělo být v ideálním případě dosaženo, nicméně různí autoři se při jejich určování liší. Ve své diplomové práci budu v této souvislosti vycházet z publikace [5] KISLINGEROVÁ, E.
A KOL.
1. Běžná likvidita = oběžná aktiva / krátkodobé závazky
Běžná likvidita měří, kolikrát oběžná aktiva pokrývají krátkodobé závazky podniku. Ukazatel vyjadřuje, jak by byl podnik schopen uspokojit své věřitele, kdyby v daném okamžiku odprodal všechna svá oběžná aktiva. Za jeho přijatelnou výši je považována hodnota v rozmezí 1,6 – 2,5. Při konzervativní strategii by měl být ukazatel vyšší než 2,5, při agresivní strategii v rozmezí 1 – 1,6.
Při interpretaci ukazatele běžné likvidity je nutné vzít v úvahu skutečnost, že jeho vypovídací schopnost může být ovlivněna strukturou čitatele zlomku a likvidností jednotlivých druhů aktiv. Mohlo by se totiž stát, že budeme příznivěji hodnotit platební schopnost podniku s vysokým ukazatelem běžné likvidity, ovšem zároveň s vysokým stavem zásob s pomalou obrátkou, vysokým stavem pohledávek z části nedobytných a s téměř nulovým zůstatkem běžného účtu.
2. Pohotová likvidita = (oběžná aktiva – zásoby) / krátkodobé závazky
V tomto ukazateli se od oběžných aktiv odečítají hodnoty zásob, neboť smyslem konstrukce ukazatele je odstranit z oběžných aktiv nejméně likvidní aktiva a lépe tak vystihnout okamžitou platební schopnost. Ukazatel vyjadřuje, jak je podnik schopen vyrovnat se se svými závazky, aniž by musel prodávat své zásoby. Pro lepší vypovídací schopnost je vhodné čitatel upravit o nedobytné pohledávky. Doporučená hodnota ukazatele se pohybuje v rozmezí 0,7 – 1,0, u konzervativní strategie 1,1 – 1,5, u agresivní strategie se hodnoty pohybují v intervalu 0,4 – 0,7.
3. Peněžní likvidita = krátkodobý finanční majetek / krátkodobé závazky
Peněžní (hotovostní) likvidita bývá označována jako likvidita prvního stupně a její hodnota by neměla klesnout pod 0,2. Jedná se o nejpřísnější ukazatel likvidity, kdy čitatel obsahuje peníze v pokladně, na běžném účtu a rovněž krátkodobé volně obchodovatelné cenné papíry, šeky apod. Ve jmenovateli by měly být v ideálním případě zachyceny okamžitě splatné závazky.
Na likviditu působí kromě výše uvedených faktorů ještě některé další činitele.
Jedná se především o vliv vnějšího ekonomického prostředí. Čím je proměnlivější, tím je tlak na určitou míru opatrnosti, a tudíž i výši likvidity vyšší. Důležitou roli rovněž hraje příslušnost k odvětví a z ní plynoucí specifika spojená s délkou výrobního cyklu, strukturou odvětví apod.
8.3. Analýza ukazatelů aktivity
Ukazatele aktivity měří, jak efektivně podnik hospodaří s jednotlivými majetkovými částmi, jak je schopen využívat svých zdrojů a také jaká je platební morálka firmy i jejích odběratelů. Vlastní-li firma více aktiv, než ve skutečnosti potřebuje, vznikají jí zbytečné náklady, což má nepříznivý vliv na hospodářský výsledek. Pokud je naopak velikost aktiv nedostatečná, přichází podnik o tržby, které by mohl získat.
Významnou vypovídací schopnost může mít porovnání některých ukazatelů této skupiny mezi sebou. Jako příklad můžeme uvést porovnání doby obratu pohledávek a závazků. V tomto případě by nastala ideální situace tehdy, pokud by doba obratu závazků byla delší než doba obratu pohledávek. Pokud by tomu tak nebylo, musela by firma mít na úhradu svých závazků vytvořené dodatečné zdroje.
Ukazatele aktivity se počítají pro jednotlivé skupiny aktiv a pasiv, zásoby, pohledávky, závazky, dlouhodobý majetek, oběžná aktiva a pro celková aktiva a mohou být vyjadřovány dvěma způsoby:
• Počet obrátek (rychlost obratu) – udává, kolikrát se daná položka rozvahy obrátí v tržbách za stanovený interval (zpravidla za jeden rok).
• Doba obratu – udává dobu (zpravidla ve dnech), po kterou jsou finanční prostředky vázány v určité formě majetku, neboli za jak dlouho uskuteční jednu obrátku.
Vybrané ukazatele aktivity jsou zachyceny v aplikační části této diplomové práce.
8.4. Analýza ukazatelů zadluženosti
Tato skupina ukazatelů úzce souvisí s finanční strukturou podniku, která má zásadní význam pro úspěšný rozvoj podniku, jeho zdravý finanční vývoj a celkovou prosperitu. Vypovídá o tom, do jaké míry využívá podnik cizích zdrojů ke svému financování. Jinými slovy tyto ukazatele charakterizují poměr mezi vlastním a cizím kapitálem, mezi dlouhodobými pasivy a dlouhodobými aktivy apod.
Určení optimální kapitálové struktury je jedním z nejdůležitějších úkolů strategického financování. Poměr mezi vlastním a cizím kapitálem závisí na mnoha faktorech, mezi které patří typ odvětví, ve kterém se podnik nachází, majetková struktura podniku, úrokové míry bank, subjektivní postoje manažerů, výnosnost podniku a v neposlední řadě stabilita tržeb a zisku. Obecně platí, že cizí kapitál je levnější než vlastní a tudíž jeho použití zvyšuje výnosnost vlastního kapitálu. Hovoříme o působení finanční páky a tzv. daňového efektu16. Způsobem určení optimální kapitálové struktury se zabývá např. publikace [17] SYNEK, M. a kol.
Podíl cizích zdrojů krytí na celkových zdrojích má tři významné aspekty:
1. Pokud podnik vydělává více se zapůjčenými penězi, než činí nákladové úroky, výnosnost vlastního kapitálu se zvyšuje. Pro akcionáře je výhodnější zvyšování celkových zdrojů krytí z cizích zdrojů, pokud náklady na získání kapitálu nepřevýší výnosy ze získaného kapitálu.
2. Zvyšováním cizích zdrojů mohou akcionáři udržet svůj podíl na podniku, případně kontrolu nad podnikem s relativně nízkou investicí.
3. Jestliže se vlastníci podílejí na celkových zdrojích malým podílem, riziko nesou věřitelé.
Mezi nejpoužívanější ukazatele zadluženosti můžeme zařadit:
1. celkovou zadluženost = cizí zdroje / celková aktiva
Tento ukazatel lze označit jako míru věřitelského rizika, tzn. čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je zadluženost podniku a tím vyšší je i riziko věřitelů. Tento ukazatel musíme vždy posuzovat v souvislosti s celkovou výnosností, kterou podnik dosahuje z celkového vloženého kapitálu, i v souvislosti se strukturou cizího kapitálu.
Obecně lze říci, že věřitelé podniku upřednostňují nižší míru zadlužení, protože ta pro
16 Daňový efekt neboli daňový štít vzniká v důsledku možnosti započítání úroků z cizího kapitálu do daňově uznatelných nákladů, čímž se snižuje daňové zatížení podniku.
ně představuje nižší riziko, a vlastníci naopak preferují vyšší míru zadluženosti, neboť chtějí využít finanční páky a zvýšit tak výnosnost svých vkladů. U výrobních podniků by mělo převládat financování vlastním kapitálem, u peněžních cizím kapitálem. U obchodních podniků by měl být poměr mezi vlastním a cizím kapitálem přibližně stejný.
2. zadluženost vlastního kapitálu = cizí zdroje / vlastní kapitál
Ukazatel zadluženosti vlastního kapitálu informuje o tom, kolik cizího kapitálu připadá na 1 Kč vlastního kapitálu. Obecně se doporučuje proporce vlastních a cizích zdrojů, bez ohledu na obor podnikání, v poměru 1:1. Za základní, tzv. bezpečnou míru zadlužení se ale považuje 40 % cizího kapitálu v poměru k vlastnímu kapitálu.
Ukazatel představuje jednu z klíčových charakteristik vnímanou investory, která je vždy doplňována ukazatelem úrokového krytí (viz následující odstavec). Často se používá i převrácená hodnota tohoto ukazatele, která bývá nazývána míra finanční samostatnosti.
3. ukazatel úrokového krytí = EBIT / nákladové úroky
Při konstrukci ukazatele úrokového krytí vycházíme, na rozdíl od předchozích, z údajů ve výsledovce. Tento ukazatel udává, kolikrát EBIT převyšuje nákladové úroky. Jinými slovy vyjadřuje, kolikrát může klesnout zisk, aby byl podnik stále ještě schopen ufinancovat cizí zdroje na stávající úrovni. Čím vyšší je jeho hodnota, tím větší je schopnost podniku splácet úvěry, resp. čerpat úvěr nový. Optimální velikost ukazatele se dle různých autorů liší. Za prahovou hodnotu je považováno číslo 1, optimální hodnota by měla být podstatně vyšší.
Obecně se předpokládá, že stálá aktiva budou financována dlouhodobým kapitálem.
Jestliže tento předpoklad platí, stav překapitalizování dosahuje hodnoty jedna nebo vyšší.
Jestliže je ukazatel menší než jedna, firma kryje část svých dlouhodobých aktiv krátkodobými zdroji a je podkapitalizována. Při dlouhodobém podkapitalizování firmě hrozí potíže s tokem hotovosti a prvotní platební neschopnost.
Jak již bylo výše zmíněno, souvisí nastavení kapitálové struktury s její tzv.
optimalizací. Podnik hledá takovou strukturu, při níž jsou náklady na kapitál poskytovaný akcionáři a věřiteli nejnižší.
Celkové náklady na kapitál je možné určit z následujícího vztahu:
WACC = rd (1-t) D/C + re E/C, kde WACC17 jsou průměrné náklady kapitálu,
rd – náklady na cizí kapitál, t – sazba daně z příjmů,
D/C – podíl cizích zdrojů na celkových pasivech, re - náklady na vlastní kapitál,
E/C – podíl vlastního kapitálu na celkových pasivech.
S veličinou WACC se později setkáme v kapitole 11 teoretické části při konstrukci ukazatele přidané hodnoty (EVA).
8.5. Analýza ukazatelů kapitálového trhu
Ukazatele kapitálového trhu se dívají na podnik z jiného úhlu než účetnictví. Tyto ukazatele představují důležité informace pro investory a akcionáře a poskytují údaje o návratnosti vložených prostředků. Vyjadřují, jak trh hodnotí minulou činnost podniku i její budoucí výhled. Akcionáře a investory samozřejmě nezajímá pouze účetní hodnota podniku, ale i jeho aktuální tržní cena a skutečnost, zda jejich investice zajistí požadovanou návratnost. Té může být dosaženo prostřednictvím dividend nebo růstem ceny akcií. Na významu mohou ukazatele nabývat ve chvíli, kdy bude chtít podnik získat zdroje financování na kapitálovém trhu.
Podmínkou pro stanovení hodnot těchto ukazatelů je veřejná obchodovatelnost akcií, neboť pro výpočet ukazatelů je třeba shromáždit informace zveřejňované na kapitálovém trhu, např. z burzy, tj. tržní ceny akcie, počet emitovaných akcií, výše účetního zisku, výše dividendy na akcii apod. Mezi vybrané ukazatele kapitálového trhu patří:
1. čistý zisk na akcii (EPS18) = zisk po zdanění / počet akcií
Tento ukazatel informuje o velikosti zisku na 1 akcii, který by mohl být vyplacen ve formě dividendy v případě, že podnik nemá žádné investiční či růstové příležitosti.
Do čitatele se zahrnuje celkový zisk po zdanění a po výplatě prioritních dividend.
17 weighted average cost of capital
18 earning per share
2. výplatní poměr = dividenda na 1 akcii / zisk po zdanění na 1 akcii
Výplatní poměr vyjadřuje, jak velký podíl vytvořeného čistého zisku je vyplácen akcionářům v podobě dividend. Ve výši výplatního poměru se odráží strategické rozhodnutí podniku týkající se jeho dividendové politiky19.
3. aktivační poměr = 1 – výplatní poměr
Tento poměr vyjadřuje zbývající část zisku, který nebyl rozdělen ve formě dividend a je reinvestován zpět do podniku.
4. P / E ratio = tržní cena akcie / čistý zisk na akcii
Tento ukazatel udává, kolik jsou investoři schopni zaplatit za 1 Kč vykázaného zisku. Je indikátorem celkového tržního ohodnocení firmy a vypovídá o době návratnosti kapitálu investovaného do nákupu akcie za předpokladu zachování stálé výše zisku na akcii. Relativně vysoký index znamená, že investoři očekávají růst dividend nebo že akcie obsahuje malé riziko. V případě, že hodnota ukazatele je příliš nízká, můžeme potenciální příčiny hledat ve vyšší rizikovosti akcie nebo nízkém růstovém potenciálu firmy. Rovněž se může jednat o podhodnocenou akcii.
5. účetní hodnota akcie (BV20) = vlastní kapitál / počet akcií
Účetní hodnota akcie odráží, byť jen účetně, minulou výkonnost podniku. Rostoucí hodnota ukazatele v čase signalizuje dobré finanční zdraví podniku. Ukazatel udává, jak velká část vlastního kapitálu připadá na 1 akcii. V případě, že část zisku je reinvestováno zpět do podniku, dochází k přírůstku vlastního kapitálu. Reinvestovaný zisk tak může signalizovat případné využití růstových příležitostí.
9. Analýza soustav ukazatelů
Mezi ukazateli existují vzájemné souvislosti, a proto je nutné je vyhodnocovat a třídit nejen jednotlivě, ale i celkově ve všech existujících souvislostech. K tomuto účelu jsou pro finanční analýzu k dispozici systémy ukazatelů, které poskytují celkový pohled na finanční situaci podniku a umožní tak znázornit vazby a souvislosti mezi jednotlivými složkami financování.
19 Dividendovou politikou a jejími jednotlivými přístupy se zabývá např. [18] VALACH, J. A KOL.
20 book value per share
9.1. Systém ukazatelů Du Pont
Du Pontův rozklad ukazatele rentability patří mezi nejznámější pyramidové modely a bývá využíván jako první stupeň složitějších pyramidových rozkladů. Jejich základní myšlenkou je postupný, stále podrobnější rozklad vrcholového ukazatele, který co nejlépe postihuje základní cíl podniku, do dalších podrobnějších ukazatelů, které jej podstatným způsobem ovlivňují.
V prvním stupni této analýzy je rentabilita aktiv (ROA) vyjádřena jako funkce ukazatele rentability tržeb (tzv. ziskové marže) a ukazatele obratu celkových aktiv, resp.
obratovosti nebo vázanosti celkového vloženého kapitálu:
ROA = čistý zisk / aktiva = čistý zisk / tržby * tržby / aktiva
Tato rovnice by platila za předpokladu, že podnik nevyužívá cizí kapitál. V případě, že podnik financuje svůj majetek i prostřednictvím cizího kapitálu, rozšiřuje se Du Pontova rovnice o finanční páku:
ROE = čistý zisk / vlastní kapitál = č.zisk / tržby * tržby / aktiva * aktiva / vlastní kapitál resp.
čistý zisk / vlastní kapitál = č.zisk / tržby * tržby / aktiva / (vlastní kapitál / aktiva) Tato rovnice rozkládá ukazatel rentability vlastního kapitálu (ROE) na součin rentability tržeb, obratu celkových aktiv a poměru celkových aktiv k vlastnímu kapitálu.
Dosazením konkrétních hodnot do těchto rovnic můžeme odvozovat, jakou měrou jednotlivé položky působí na konečnou výši rozkládaného ukazatele ROE. Management podniku tak má dle tohoto vztahu tři nástroje, jak rentabilitu vlastního kapitálu ovlivnit.
Zvýšení rentability lze dosáhnout nejen zvýšením míry zisku, ale i urychlením obratu aktiv nebo odvážnějším využitím cizího kapitálu, tj. změnou struktury finančních zdrojů.
Při rozboru vlivu dílčích ukazatelů na výslednou hodnotu ROE je možné využít celou řadu metod, mezi které můžeme zařadit metodu indexovou, metodu postupných změn či logaritmickou metodu, kterou lze považovat za nejpřesnější. Výsledky této analýzy nám pak odhalí, jak silně jednotlivé komponenty pyramidové soustavy ovlivňují relativní změnu vrcholového ukazatele mezi jednotlivými obdobími.
