VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ – TECHNICKÁ UNIVERZITAOSTRAVA HORNICKO-GEOLOGICKÁ FAKULTA
Institut environmentálního inženýrství
Analýza vlivu ceny vody na její spotřebu
Bakalářská práce
Autor: Nikola Klimentová
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Hana Škrobánková, PhD.
Ostrava 2016
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji vedoucí mé bakalářské práce Ing. Haně Škrobánkové, PhD., za odborné vedení, rady a připomínky při zpracování bakalářské práce.
ANOTACE
Bakalářská práce se zabývá spotřebou a cenou vody v České republice i ve světě.
V práci je nastíněn obecný význam vody na Zemi, a jak probíhá cesta vody ke spotřebiteli.
Také je naznačen historický vývoj vodárenství, který popisuje jak první zmínky o vodárenství, tak i vodárenství jaké známe dnes. Dále se tato práce zaměřuje na vývoj ceny vodného i stočného jak v České republice tak okrajově ve světě. Čím je výše ceny vody ovlivněna a z čeho se skládá, jsou dalšími řešenými tématy. Stejně tak je ukázán vývoj spotřeby vody jak v České republice, tak okrajově ve světě. Nakonec jsou zmíněny příčiny a důsledky klesající spotřeby vody.
Klíčová slova: voda, spotřeba vody, cena vody, cena vody v České republice, cena vody ve světě, spotřeba vody, klesající spotřeba vody, vývoj vodárenství
SUMMARY
This work deals with consumption and the price of water in the Czech Republic and in the whole world as well. It generally outlines the importance of water on Earth, and how to get water to the consumer. This thesis also outlines the historical development of water supply, which describes both the first mention of water supply and the water industry we know today. On the other side it monitors the progress of water prices in the Czech Republic and in the world. Another solved issues focuses on price structure and what influence the price of water. This thesis also shows water consumption in the Czech Republic and marginally in the world. Finally there are discussed the causes and
consequences of decreasing water consumption.
Keywords: water, water consumption, the price of water, the price of water in the Czech Republic, the price of water in the world, water consumption, the development of water supply
Obsah
1 ÚVOD A CÍL ... 1
2 OBECNÝ VÝZNAM VODY NA ZEMI ... 2
2.1 Druhy vod... 2
2.1.1Pitná voda ... 2
2.1.2Užitková voda ... 3
2.1.3Provozní voda (technologická) ... 3
2.1.4Odpadní voda ... 3
2.1.5Atmosférická voda (srážková) ... 3
2.1.6Povrchová voda ... 3
2.1.7Podpovrchová voda ... 4
2.2 Zásoby vody na Zemi ... 4
2.3 Cesta vody od zdroje ke kohoutku ... 6
3 VÝVOJ VODÁRENSTVÍ ... 9
3.1 Vývoj vodárenství ve světě ... 9
3.2 Vývoj vodárenství v ČR ... 11
3.2.1Privatizace vodárenství ... 12
4 VÝVOJ CENY VODY VE SVĚTĚ A ČR ... 15
4.1 Tvorba ceny ... 15
4.1.1Položky promítnuty do ceny vodného a stočného ... 17
4.2 Nefakturovaná voda ... 17
4.3 Fakturovaná voda ... 18
4.4 Vývoj vodného ... 18
4.5 Faktory ovlivňující cenu vody ... 19
4.6 Vývoj ceny za vodu v ČR ... 20
4.7 Cena vody v jednotlivých krajích ... 21
4.8 Cena vody v Evropské unii ... 22
4.9 Cena vody ve světě ... 23
5 VÝVOJ SPOTŘEBY VODY V ČR A VE SVĚTĚ ... 25
5.1 Základní pojmy ... 25
5.1.1Potřeba vody ... 25
5.1.2Spotřeba vody ... 26
5.1.3Specifická spotřeba vody ... 26
5.1.4Analýza spotřeby vody ... 26
5.2 Spotřeba vody v ČR ... 26
5.2.1Spotřeba vody v jednotlivých krajích ČR ... 29
5.3 Odběry povrchové a podzemní vody v ČR ... 30
5.4 Spotřeba vody při každodenních činnostech v domácnosti ... 33
5.5 Spotřeba vody ve světě ... 34
6 PŘÍČINY SNIŽOVÁNÍ SPOTŘEBY VODY ... 37
6.1 Ekonomické příčiny snižování spotřeby vody ... 37
6.1.1Cena vody ... 37
6.1.2Využívání dešťové vody ... 39
6.1.3Využívání šedých vod... 40
6.1.4Úsporné spotřebiče ... 41
6.1.5Individuální zdroje zásobování vodou ... 41
6.2 Ekologické příčiny snižování spotřeby vody ... 42
7 DŮSLEDKY KLESAJÍCÍ SPOTŘEBY VODY ... 43
7.1 Dopad na kvalitu dopravované vody ... 43
7.2 Vliv na ekonomiku vodohospodářských společností ... 43
7.3 Pozitivní vliv na přírodu... 44
8 DISKUZE A ZÁVĚR ... 45
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ... 47
Knižní zdroje ... 47
Legislativa a jiné ... 48
Internetové zdroje ... 49
SEZNAM OBRÁZKŮ ... 54
SEZNAM TABULEK ... 56
Seznam zkratek
apod. a podobně atd. a tak dále
ČR Česká republika
ČSÚ Český statistický úřad DPH daň z přidané hodnoty
Kč Koruna česká
Kčs Koruna československá
kol. kolektiv
mj. mimo jiné
př. n. l. před naším letopočtem sb. sbírka zákonů
tzn. to znamená
VaK Vodovody a kanalizace
1 ÚVOD A CÍL
Voda je již od pradávna považovaná za velmi ceněnou komoditu. První sídliště se shlukovaly vždy kolem zdroje vody, z nichž mohli lidé získat vodu pro každodenní využití.
Postupně, s nárůstem obyvatel se zdroje vody stávaly vzdálenějšími a vznikla potřeba vodu ke spotřebiteli přivádět. S prvními vodovodními rozváděči nastala i povinnost za přívod vody platit.
Cena a spotřeba vody se staly hlavním tématem bakalářské práce. První kapitola bakalářské práce vysvětlí obecný význam vody na zemi, kolik procent z celkového objemu na zemi tvoří voda využitelná pro hlavní potřeby člověka a jak se pitná voda dostane od zdroje ke spotřebiteli. Druhá část práce bude obsahovat popis vývoje vodárenství ve světě a v České republice. Podrobněji bude vysvětlen vývoj vodárenství v České republice, včetně rozdělení majetkových poměrů během privatizace v období po rozdělení Československa. Následující část bakalářské práce objasní vývoj ceny vody ve světě a v České republice. Vysvětlí z čeho je cena vody tvořena a co všechno ovlivňuje její výši.
Součástí této kapitoly bude grafické zobrazení vývoje ceny vody, jehož podkladem jsou celosvětově dostupná statistická data. Na tuto kapitolu navazuje druhé stěžejní téma práce, které popisuje vývoj spotřeby vody ve světě a v České republice. V kapitole budou prezentovány přehledné grafy. Pátá kapitola práce vysvětluje příčiny snižování spotřeby vody v České republice. Zde jsou představeny ekonomické a ekologické faktory snižování spotřeby vody ve světě a v České republice. V ekonomické části budou vysvětleny metody lepšího využití vody v domácnostech. Konec bakalářské práce vysvětlí důsledky klesající spotřeby vody. Tato kapitola bude rozčleněna na pozitivní a negativní důsledky.
Cílem bakalářské práce je shromáždit a přehledně uspořádat informace a data o spotřebě a ceně vody v České republice i ve světě. Následně tato nasbíraná data zhodnotit a posoudit zda má cena vody vliv na její spotřebu.
2 OBECNÝ VÝZNAM VODY NA ZEMI
Z vědeckého hlediska je voda chemická sloučenina vodíku a kyslíku. Je bezbarvá, čirá kapalina bez zápachu. Vyskytuje se ve skupenství pevném, plynném a kapalném.
Je neoddělitelnou součástí všech živých organismů a je základní podmínkou pro život na Zemi. Voda má ještě velmi mnoho definic a rozdělení, ale tato práce nahlíží na vodu jako na nezbytnou součást každodenní lidské potřeby pro přežití a to hlavně z důvodu uspokojování základních lidských potřeb (Němec a kol, 2006).
Z lidského hlediska je voda nezbytnou součástí každodenní rutiny člověka.
Konzumací vody člověk uspokojuje základní potřebu. Konzumace vody způsobuje v lidském těle chemické reakce, které zajišťují správnou funkci lidského těla jako celku pro přežití.
2.1 Druhy vod
Voda se dělí podle účelu na vodu pitnou, užitkovou, provozní a odpadní.
Podle původu se vody dělí na atmosférické, povrchové a podpovrchové. Do této kategorie rozdělení vod patří i zvláštní druhy vod a těmi jsou vody přírodní léčivé, přirozeně se vyskytující stolní minerální vody a vody důlní (Kučerová a kol., 2011)
2.1.1 Pitná voda
Pitná voda je určena ke konzumaci, hygieně a k dalším účelům lidské potřeby.
Musí vyhovovat předepsaným zdravotním a chemickým požadavkům a nesmí ohrožovat zdraví lidí ani zvířat při dlouhodobém a denním užívání. Musí mít vyhovující organoleptické vlastnosti. Pitná voda má obsahovat dostatek biologicky účinných a využitelných minerálních látek a stopových prvků. Při rozvádění potrubím voda s nižším pH než 6,5 porušuje trubní materiál, a proto je přípustné pH pitné vody mezi 6,5 – 9,5.
Přesná definice pitné vody, je zakotvena v zákoně č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů a vyhlášce ministerstva zdravotnictví ČR č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody (Kročová, 2009, Müllerová, 2014).
2.1.2 Užitková voda
Podobně užitková voda musí splňovat zdravotní požadavky, ale ve srovnání s vodou pitnou mohou být její organoleptické, fyzikální a chemické vlastnosti horší.
Užitková voda není určena k pitným účelům, ale je vhodná k zavlažování, ke koupání, praní prádla, úklidu atd. (Müllerová, 2014).
2.1.3 Provozní voda (technologická)
Provozní voda již nemusí být zabezpečena po zdravotní stránce. Musí být bezbarvé, bez zákalu, a nerozpuštěných látek a nesmí být agresivní. Slouží pro potřeby průmyslu a zemědělství při výrobní činnosti. Kvalita provozní vody odpovídá příslušnému způsobu použití. V textilním, papírenském, potravinářském, farmaceutickém průmyslu i energetice jsou na kvalitu provozní vody kladeny nejvyšší nárokyKučerová a kol.).
2.1.4 Odpadní voda
Za odpadní vody se považují vody, které po použití v domácnostech, městech, nemocnicích, průmyslové a zemědělské výrobě, atd. změnily svou kvalitu a teplotu.
Před vypuštěním do recipientu musí být vyčištěny (Sojka, 2013).
2.1.5 Atmosférická voda (srážková)
Atmosférická voda se vyskytuje v ovzduší v podobě vodních par, které při úplném nasycení vzduchu začnou při určité teplotě kondenzovat do podoby vodních kapek, sněhu nebo krup. Takto vzniklé srážky se nazývají vertikální srážky.
Pokud kondenzace vodních par probíhá přímo na povrchu země popřípadě na předmětech nebo rostlinách jedná se o srážky horizontální (mlha, rosa, jinovatka, náledí) (Kleczek, 2011).
2.1.6 Povrchová voda
Voda trvale nebo dočasně se vyskytující na povrchu planety je označována jako povrchová voda (moře, řeky, rybníky, potoky). Tyto vody slouží jako zdroj pitné a užitkové vody, ale současně jsou i recipientem a mohou do nich vyúsťovat splaškové a průmyslové odpadní vod. Dělí se na kontinentální a na vody mořské nebo na stojaté a tekoucí (Kučerová a kol.).
2.1.7 Podpovrchová voda
Veškerá voda nacházející se v zemské kůře, pod zemským povrchem, ve všech možných skupenstvích. Podpovrchová voda vzniká infiltrací (průsakem) vod z povrchu zemského (z povrchových a atmosférických vod), kondenzací par v půdě a kondenzací vodních par v hlubinách zemské kůry. Podpovrchová voda se rozděluje na vodu půdní a vodu podzemní. Jako půdní voda je označována voda obsažena v půdě, která nevytváří souvislou hladinu a nezáleží, v jakém skupenství se nachází. Podzemní voda je podpovrchová voda v kapalném skupenství a z důvodu stálosti její jakosti, slouží jako výborný zdroj vody pitné (Kučerová a kol.).
2.2 Zásoby vody na Zemi
Voda pokrývá více než 2/3 zemského povrchu (71 %) a ve všech možných skupenstvích se nachází téměř všude kolem nás. Voda se vyskytuje nad Zemí (v atmosféře) v podobě deště, mlhy nebo sněhových vloček. Na povrchu Země (povrchová voda) je soustředěna hlavně v oceánech a mořích, dále ve formě ledu a sněhu, ve vodních tocích, v přírodních a umělých vodních nádržích, v rostlinách i živých organismech. Vyskytuje se i pod zemským povrchem (voda podpovrchová), kde je obsažena v půdních pórech, průlinách nebo dlouhodobě zmrzlé půdě (The World Water, 2016). Přehled o procentuálním podílu z celkových zásob vody na Zemi poskytuje obrázek 1.
Obrázek 1 Rozdělení zásob vody na Zemi [%]
(Moldan, 2015)
Celkové zásoby vody na Zemi činí asi 1 385 989 610 km2, z toho je ve světových oceánech obsaženo 97,5 % slané vody. Ta se z důvodu vysokého obsahu soli nemůže využívat jako voda pitná. Pouze malé procento veškerého množství vody na Zemi tvoří sladká voda (2,5%). Z tohoto množství sladké vody je však 68,8 % vázáno v ledu a ledovcích, které není možno využívat jako zdroj vody. Zdroj pitné vody pro člověka se nachází především ve vodních tocích a vodě podpovrchové, která představuje jen 0,75
% celkových zásob vody na Zemi (The World Water, 2016). Tabulka 1 znázorňuje přehled o objemech zásob vody na Zemi.
Tabulka 1 Zásoby vody na Zemi [km2]
(Vypracováno podle: Kleczek, 2011)
Část hydrosféry Objem vody [km2]
Světový oceán 1 338 000 000
Podzemní voda 23 400 000
z toho sladká podzemní voda 10 530 000
Půdní voda 16 500
Ledovce a stálá sněhová pokrývka 24 064 100 Podzemní led v dlouhodobě zmrzlé půdě 300 000
Voda v jezerech 176 400
z toho sladká voda v jezerech 91 000
Voda v bažinách 11 470
Voda v korytech vodních toků 2 120
Voda v umělých vodních nádržích 5 000
Voda v rostlinách a živých organismech 1 120
Voda v atmosféře 12 900
Celkové zásoby vody na Zemi 1 385 989 610
z toho zásoby sladké vody 35 119 610
2.3 Cesta vody od zdroje ke kohoutku
Typický postup při zásobování pitnou vodou:
Obrázek 2 Schéma zásobování s vodou (Vypracováno podle: Zásobování vodou, 2016)
Zdroj a jímání surové vody
Doprava surové vody od zdroje k úpravně Úpravna vody
Doprava vody z úpravny k vodojemu (přiváděcí řad) Akumulační vodojem
Zásobovací řad Rozvodná síť Spotřebitel
Vodní zdroj
V dnešní době je v České republice samozřejmost, že když člověk otočí kohoutkem, poteče z něj pitná voda. Ale než se pitná voda dostane ke spotřebiteli, musí projít mnoha procesy. Nejprve je nutné odebrat surovou vodu ze zdroje (povrchová, podzemní voda).
Nejčastější způsob odebírání podzemní vody je z vrtů a ze studní. Povrchová voda je u nás nejčastěji odebírána z vodárenských nádrží nebo řek.
Zdroje, ze kterých je odebírána voda pro veřejné vodovody, musí mít tzv. ochranná pásma. Ochranná pásma jsou (Kleczek,2011):
• Vnitřní – zde je zahrnuto nejbližší okolí zdroje. Aby se nestalo, že někdo nepovolaný naruší jímací objekt nebo přímo znehodnotí kvalitu vody, je vnitřní ochranné pásmo většinou oploceno.
• Vnější – zde je zahrnuto mnohem rozsáhlejší okolí. Na území vnějšího ochranného pásma jsou zakázány činnosti, které by mohli narušit kvalitu vody ve zdroji.
Úprava pitné vody
Odebraná surová voda vesměs nesplňuje chemické, hygienické a fyzikální požadavky pro vodu pitnou, proto je vedena na úpravnu vody. Zde surová voda projde v závislosti na její kvalitě různě složitými procesy. Čím je kvalita surové vody horší, tím rozsáhlejší kombinací různých mechanických, chemických, fyzikálně chemických a biologických procesů úpravy je nutné uskutečnit a naopak (Kleczek,2011).
Distribuce pitné vody
Odebranou a upravenou vodu je potřeba dopravit ke spotřebiteli, a k tomu slouží soustava vodovodních řadů (přiváděcí řad - zásobní řad – vodovodní přípojka), která může být různě dlouhá a komplikovaná. K tomuto řadu bývá vždy umístěn vodojem, kde je voda akumulována a odkud je rozváděna ke spotřebiteli (Klecek,2011).
Čištění odpadních vod
Použitá voda (odpadní voda) je od spotřebitele odváděná kanalizačním řadem. Před vypuštěním odpadní vody do recipientu je třeba odpadní vody vyčistit na požadovanou mez emisních a imisních limitů, která je zakotvená v legislativě. Odpadní voda je opět různými chemickými, mechanickými, biologickými a fyzikálními procesy čištěna na kvalitu vhodnou k vypuštění do recipientu. Některé z částí procesů mohou ovlivnit výši ceny vody (viz kapitola 4.6 Vývoj ceny za vody v ČR) ( Klecek,2011).
3 VÝVOJ VODÁRENSTVÍ
Již od pradávna je pitná voda považována za velmi ceněnou komoditu. První osady se shlukovaly při březích řek, potoků a jezer, z nichž mohli lidé lehce získávat vodu potřebnou pro každodenní život. Když se malé osady začaly postupně rozrůstat, zdroje vody se stávaly pro obyvatele vzdálenějšími a vznikala potřeba na její přivedení.
V kapitole Vývoj vodárenství bude lehce naznačena historie vodárenství. První zmínky o vodárenství jak ve světě, tak v České republice.
3.1 Vývoj vodárenství ve světě
Asi kolem roku 5000 př. n. l. začaly vznikat první vodohospodářské stavby.
V Egyptě je zachováno těleso hráze, vytvářející velkou vodní nádrž, datované právě k roku 5000 př. n. l. Později, okolo roku 4000 př. n. l. Sumerové počali výstavbu ochranných hrází proti povodním, zavlažovacích systému a umělých nádrží, které využívali v období sucha (Mezopotámie, 2016).
První, nám známý, gravitační vodovod byl vybudován přibližně v roce 2000 př. n. l.
v Asýrii a Babylonii. Jako první sepsal vodohospodářský plán, který pochází z roku 1800 př. n. l., král Samsuiluna. Tento plán obsahoval zavlažovací kanalizační soustavu, vodovody s rozvodnými řady, systém regulace řeky Eufrat, vybudování jezera u Babylonu, zřízení 27 zahrad ve městě, výstavbu lázní pro krále i stavbu soustavy vodních kol pro potřeby řemeslníků. V Číně, k roku 1200 př. n. l., stavěli vodovody z bambusu a na Krétě pak z pálené hlíny. První vodovodní štola vznikla za vlády krále Šalamouna, který vládl v letech 970-931 př. n. l. (Jásek a kol., 1997).
Další vývoj v dějinách vodního hospodářství nastal v Evropě na území starověkého Říma. V Římě roku 305 př. n. l. byl vybudován první akvadukt, který se nazývá Aqua Appia (viz obrázek 3). Smysl a funkce akvaduktu je znázorněna na obrázku 4. Dále zde vznikly veřejné studny, lázně, kašny a vodotrysky. Prvním římským vodohospodářským ministrem se stal v roce 97 Sextus Frontinus. Ten nechal propracovat plán všech římských vodovodů a vystavil i první směrnice pro vodárenství De aquadectis urbae Romae (Jásek a kol., 1997).
Obrázek 3 Aqua Appia
(Los acueductos de la época romana, 2016)
Obrázek 4 Římský akvadukt (Římské vodovody, 2016)
Evropský středověk velmi kontrastoval s úrovní starověkého římského, řeckého či egyptského vodárenství. Egypťané, Řekové i Římané měli daleko lepší vodovody a systém kanalizace, veřejné lázně a rovněž péči o hygienu těla. Oproti tomu v evropském středověku, kdy se hlavně vlivem náboženství pohlíželo na péči o tělo jako na zbytečnou a hygiena probíhala jen před velkými církevními svátky, také z důvodu pití znečištěné a nekvalitní vody nastala éra různých epidemii a morových onemocnění. V důsledku toho vymřela velká část obyvatelstva. Po období kdy bylo lidstvo kvůli špatným podmínkám
zužováno chorobami, novou éru po několika staletích zahájilo opětovné budování vodovodních soustav. Výstavba vodovodu počala v Londýně 1215, pak pokračovala v roce 1412 v německém Augsburgu a v roce 1416 v Brně. Dnes existuje spousta zemí, kde jsou prakticky všichni obyvatelé zásobování pitnou vodou z vodovodu, a kde jsou odpadní vody přímo z jejich domu odváděny do kanalizačního systému (Jásek a kol., 1997)
3.2 Vývoj vodárenství v ČR
V celém světě hrál a hraje dostatek pitné či užitkové vody důležitou roli v rozvoji osídlení krajiny, České země na tom nebyly jinak. Lidé jako první zásobárny vody využívali především studny a jímky. Pokud bylo potřeba, vodu do vzdálenějších míst roznášeli tzv. vodáci. Tímto způsobem byla voda roznášena zejména do pivovarů, sladoven a ostatních výroben, kde byl dostatek vody nezbytný. Ale doba a pokrok šel dále, tak na našem území ve 12. století vznikl první soukromý gravitační přivaděč vody. Praha měla údajně první vodovod již začátkem 12. století, kdy voda ze studánky (Libušina lázeň) přitékala otevřeným korytem do Vyšehradu. Postupem času byla otevřená koryta uzavřená do dřevěných rour a následně se tyto roury zrekonstruovaly a místo dřevěného materiálu byly použity roury z hlazeného kamene (Jásek, 2000).
V polovině 14. století četné studny doplnilo zásobování obyvatelstva z veřejných vodovodů. Rozkvět vodárenství se datuje k období renesance, kdy technické myšlení, větší důraz na hygienu, a s tím i zvyšující se potřeba vody dostaly vodárenství a vodárenské stavitelství na výsluní. Zdokonalovaly se gravitační vodovody, budovaly se nové vodárenské věže (např. Praha, Klatovy, Čáslav). Jinde byly možné k nalezení nádrže zabudované v opevnění. Většina těchto staveb, způsob dopravy a odběru vody fungovala až do 19. století. Na konci 19. století si lidé začali uvědomovat souvislost vody s nemocemi. V té samé době, kdy nastal pokrok techniky, se začaly objevovat moderní vodárenské systémy (Jásek, 2000).
Konec druhé světové války se stal velmi důležitým období pro vodárenství.
Důvodem byla snaha, tehdy vládnoucího komunistického režimu, o koncentraci obyvatelstva z vesnic do měst, za účelem opatření pracovních sil do rozvíjejícího se průmyslu. Náhlý nárůst obyvatel si vyžadoval výstavbu budov s vysokým počtem bytových jednotek, u kterých byla potřeba zajistit dostatečně dimenzované vodovody.
Vodou bylo nutné zásobit nejen obyvatelstvo, ale i průmyslové závody, to s sebou logicky
neslo zvýšenou spotřebu vody. Ve chvíli, kdy se spotřeba vody zvýšila natolik, že bylo nutné hledat nové, vydatnější zdroje, bylo nutné začít s výstavbou přehrad. Pro zajištění pitné vody obyvatelstvu byly vybudovány přehrady, jako jsou Kružberk, Žermanice, Vír nebo Morávka. Ještě lze zmínit Kořensko a Hněvkovice, které byly vystavěny za účelem zásobení průmyslové zóny a nádrž Šance, která obstarávala vodu pro průmysl Ostravský (Jásek, 2000).
3.2.1 Privatizace vodárenství
Krátce po roce 1989 začala probíhat privatizace (odstátnění) vodárenských a kanalizačních podniků. Do roku 1993 v ČR fungovalo 11 státních podniků (9 krajských a 2 pražské). Tyto podniky měly za úkol provoz vodovodů a kanalizací, s tím i starost o obnovu a rozvoj vodárenských systému. V roce 1991 byl schválen zákon o převodu majetku na jiné osoby a Ministerstvo zemědělství vypracovalo Zásady pro privatizaci státních podniků oboru veřejných vodovodů a kanalizací. Po uskutečnění privatizačních projektů nastal rozpad velkých, funkčních podniků a zároveň vznik asi 40 okresních vodohospodářských společností a více než 1200 drobných provozovatelů (Císařová, 2009).
První vlna privatizace proběhla v letech 1993-1994, kdy docházelo k bezúplatné privatizaci velkých státních podniků. Majetek, který před začátkem privatizace vlastnil stát (Fond národního majetku), a s ním i povinnost dotovat obnovu a rozvoj vodárenských systémů i právo inkasovat zisky vodného a stočného, byl bezúplatně převeden majoritní podíl akcií městům a obcím. Čím byl jejich rozhodující vliv na chod vodáren nebo kanalizací. (Obce budují vodárenskou infrastrukturu ze svých rozpočtů, poté ji za symbolickou cenu pronajmou soukromému subjektu a ten na ní vydělává, 2015).
Před vstupem České republiky do Evropské unie se vodárny privatizovaly zahraničním společnostem. A to nejprve tak, že zahraniční společnostmi od měst a obcí začaly odkupovat celé vodárny, tedy prodej vody, povinnost obnovy a opravy infrastruktury i právo inkasovat zisk. Tato privatizace probíhala do let 1999, a to za symbolické ceny. Tímto krokem přišla města a obce o vlastní zdroj na rozvoj a opravy infrastruktury (Obce budují vodárenskou infrastrukturu ze svých rozpočtů, poté ji za symbolickou cenu pronajmou soukromému subjektu a ten na ní vydělává, 2015).
Po téhle formě privatizací, se v roce 2000 začaly privatizovat pouze ziskové části okresních vodáren s cílem privatizovat pouze zisky z vody a vodárenské sítě byly
ponechány ve vlastnictví obcí, a s tím i nutnost financovat opravy a rozvoj infrastruktury (Obce budují vodárenskou infrastrukturu ze svých rozpočtů, poté ji za symbolickou cenu pronajmou soukromému subjektu a ten na ní vydělává, 2015).
V České republice existují tyto 4 základní typy provozních modelů:
• Oddílný model provozování - tento provozní model je založen na spolupráci mezi vlastníkem vodovodů nebo kanalizací a provozovatelem, kdy je mezi vlastníkem (veřejný sektor) a provozovatelem (soukromý sektor) uzavřena dlouhodobá smlouva o provozování Vodovodů a Kanalizací (VaK).
Provozovatel užívá a poskytuje služby spojené s provozem VaK. Za využívání infrastruktury hradí provozovatel nájemné vlastníku a také vybírá vodné a stočné.
• Smíšený model provozování – společnost, řízená vlastníky infrastruktury, majetek provozuje a současně sama rozhoduje o jeho údržbě a obnově.
Provozovatel a vlastník je tedy jedna osoba, ale podíl zde může mít i soukromý sektor.
• Vlastnický model provozování – vlastnický model najde uplatnění v případě, kdy veřejný sektor vlastní a provozuje infrastrukturu a je zároveň stoprocentním majitelem.
• Model samostatného provozování – obec samostatně provozuje infrastrukturu a má na starost provoz i další činnosti jako je výběr vodného a stočného (Modely provozování vodohospodářské infrastruktury, 2016, Provozní modely českého vodárenství, 2010).
Obrázek 5 Schéma provozních modelů, vlevo: smíšený model, vpravo: oddílný model (Vypracováno podle: Chromec, 2012)
Nejvíce využívaný provozní model v ČR je oddílný model, ten je uplatňován v 67
% případu. Druhou nejpoužívanější variantou provozního modelu v ČR je smíšený (18 %) a je zároveň i nejefektivnějším modelem. Model samostatného provozování a vlastnický model se v ČR vyskytují jen ve velmi malé míře (Provozní modely českého vodárenství, 2010).
4 VÝVOJ CENY VODY VE SVĚTĚ A ČR
Čtvrtá kapitola práce se zabývá vývojem ceny vody v ČR a ve světě. Cena vody v posledních letech nabírá rostoucí trend. Kapitola vysvětluje, jak se cena vody tvoří a co všechno muže ovlivnit její výši.
4.1 Tvorba ceny
Cena vody = ekonomicky oprávněné náklady + přiměřený zisk + DPH
V dnešní době jsou ve vodárenství zastoupeny rozdílné provozní modely, které fungují na základě odlišných smluvních vztahů a za odlišných podmínek. Proto bylo nezbytné zavést plošnou cenovou regulaci (viz obrázek 6) závaznou pro všechny vodárenské subjekty. Cena vody je regulovaná zákonem 274/2001 Sb., prováděcí vyhláškou MZ č. 428/2001 s použitím zákona o cenách č. 526/1990 Sb. a výměrem Ministerstva financí ČR, který mj. stanovuje věcně usměrňované ceny a všichni provozovatelé se jimi musí řídit (Cena vody v ČR podléhá striktní regulaci, 2009).
Věcné usměrňování má za úkol kontrolovat náklady a zisky provozovatelů vodohospodářských infrastruktur. Jako cenový regulátor funguje Ministerstvo financí, které každý kalendářní rok stanoví cenový výměr. Do věcně usměrňovaných cen lze promítnout jen ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a daň (Cena vody v ČR podléhá striktní regulaci, 2009).
Platby za vodu v rodinném rozpočtu tvoří v průměru kolem 2 % z celkových výdajů, což je nejméně ze všech energií. Konečná cena vody je v každé oblasti odlišná a závisí na stavu kanalizací, vodovodů, na množství spotřebované vody, ale také na její dostupnosti a výši investic (Cena vody v ČR podléhá striktní regulaci, 2009).
• Ekonomicky oprávněné náklady – určuje cenový výměr a ten stanovuje Ministerstvo financí. Ten oznamuje, jaké náklady mohou být započítány do kalkulace. Do oprávněných nákladů, lze počítat např. obnovu infrastruktury, odpisy vodohospodářského majetku, nákup surové vody, opravy, náklady na energie potřebné k provozu, chemikálie, služby, mzdy, poplatky za vypouštění odpadních vod, apod. Tyto náklady tvoří zhruba 40 % z celkových nákladů (Cena vody: Vodné a stočné, 2015).
• Přiměřený zisk – by měl při výrobě a prodeji zboží, společnosti zajistit přiměřenou návratnost kapitálu použitého do zajištění služeb. Do přiměřeného zisku se můžou zahrnout finance, které jsou nezbytné k plánované obnově vodohospodářských systémů v daném roce. To lze jen v případě, že je daná společnost zároveň vlastníkem infrastruktury. (Kraj se dlouhodobě drží v cenách vody pod celostátním průměrem, 2016).
Obrázek 6 Cenová regulace
(Podle jakých pravidel se stanovuje cena vody?, 2010)
Z takto určených cen dále vycházejí vodárenské společnosti, které je pak mohou regulovat podle svých potřeb.
Celková cena vody = vodné + stočné
Vodné - označujeme platbu za dodávku pitné vody z veřejného vodovodu a její dodání spotřebiteli (Němec a kol., 2006).
Stočné - jsou náklady za odvedení odpadních vod kanalizací a její následné čištění.
Povinnost platit stočné vzniká v domácnosti okamžikem vtoku odpadní vody do kanalizace (Cena vody: Vodné a stočné, 2015).
Cena vody může být podle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích jednosložková nebo dvousložková. Jestli bude výsledná cena vody v podobě
jednosložkové nebo dvousložkové, upravuje § 20 tohoto zákona. Cena za vodu tedy nemusí zahrnovat pouze vodné a stočné (jednosložková cena), kdy odběratelé zaplatí tolik peněz, kolik m3 vody spotřebovali. Spousta vodáren, které provozují především zahraniční firmy, zavedla tzv. dvousložkovou cenu vody. K platbě za vodné a stočné se přičítá i paušální poplatek za připojení k síti. Odběratel tedy musí platit, i když nespotřebuje ani jeden m3 vody (Dvousložková cena vody, 2016).
4.1.1 Položky promítnuty do ceny vodného a stočného
V ceně vodného a stočného se odráží spousta nákladu spojených s výrobou pitné vody a vodohospodářských systémů.
Nájemné za vodohospodářský majetek
Průměrně třetina nákladů obsažených do ceny vodného a stočného představuje nájemné. Nájemné stanovuje vlastník vodohospodářské infrastruktury a provozovatelé těchto infrastruktur musí stanovenou částku vlastníkům uhradit. Tato částka, by měla být zásadní zdroj peněz na obnovu a rozvoj stávajících vodovodů a kanalizací, čistíren odpadních vod a úpraven pitné vody (Co vše platíme ve vodném a stočném, 2006).
Fixní náklady na provoz vodohospodářské infrastruktury
Zde jsou zahrnuty náklady zaměstnancům, na kontrolu kvality pitné a odpadní vody nebo náklady na údržbu a opravy vodohospodářských sítí. Fixní náklady (tj. nezávislé na množství produkce) musí být uhrazeny bez ohledu na výši spotřeby vody (Co vše platíme ve vodném a stočném, 2006).
Variabilní náklady na provoz vodohospodářské infrastruktury
Tyto náklady jsou na rozdíl od fixních nákladů závislé na výši spotřeby pitné vody.
Zde jsou zahrnuty například prostředky na nákup surové a podzemní vody, chemikálií a náklady na likvidaci odpadů vznikajících při úpravě surové vody na vodu pitnou atd. (Co vše platíme ve vodném a stočném, 2006).
4.2 Nefakturovaná voda
Zahrnuje všechnu vyrobenou pitnou vodu, která není dopravena ke spotřebiteli.
Největší část představují ztráty ve vodovodní sítí, dále je to voda spotřebovaná úpravnami
(prací voda), voda požární nebo také černé odběry (nedovolené napojení) či nepřesnost měřidel (Němec a kol, 2006, Vývoj potřeby vody v Praze, 2016).
4.3 Fakturovaná voda
Voda fakturovaná podle Vyhlášky č. 428/2001 Sb., vyjadřuje množství vody fakturované přímým odběratelům. Množství fakturované vody se měří odpočtem vodoměru, pokud není možnost provést odpočet vodoměru, množství se určí výpočtem.
Voda fakturovaná pro domácnost zahrnuje množství vody dodané jednotlivým odběratelům trvale využívající vodovod. Dále se zahrnuje spotřeba pro mateřské školy a školy všech typů, sociální ústavy, úřady, studentské koleje a další (Vyhláška č. 428/2001 Sb., 2016)
4.4 Vývoj vodného
Vodné je úhrada za dodávku vody z veřejné vodovodní sítě. Nejstarší dochovaný doklad o vybírání peněz za dodanou vodu je z roku 1597. V té době ještě nebyly zavedeny vodoměry, a tedy nebylo možné odhadnout objem dopravené vody ke spotřebiteli.
Majitelé nemovitostí, chtějící se napojit na veřejnou vodovodní síť, museli zaplatit obci taxu ještě před napojením. Dále se určila výše úhrady za dodání vody. Tento poplatek se hradil obvykle dvakrát ročně, jeho výší určovala městská rada podle finančních potřeb na opravy vodáren a vodovodů. Sazbu neplatili jen odběratelé přímo napojení na vodovod, ale i ti, kteří si vodu domů donášeli z veřejných kašen (Jásek, 2000).
Na počátku 19. století byly nemovitosti (odběratelé) rozděleny do tří skupin podle odhadovaného vybavení, odběru vody a výše domovní daně, v souladu s kterou se určovalo vodné a rozdělení legitimační taxy. Odběratelé hradili vodné předem jednou za půl roku. V polovině 19. století (13. října 1858) byl uskutečněn první pokus o určení množství odebrané vody. Z důvodu zbytečného plýtvání, byly namísto běžných kohoutků nainstalovány kalibrační kohoutky. Do kohoutku byl umístěn kónus s malou dírkou a podle její velikosti se určilo množství vody přitékající do nádrže v domě. Podle tohoto množství vody se stanovila výše vodného (Jásek, 2000).
První domovní vodoměry se začaly používat po roce 1880. Výši vodného si stanovovaly městské rady a u státem dotovaných vodáren vodné určoval Český sněm.
V době první republiky bylo vodné rozčleněno do kategorií podle použití. Rozdílnou cenu
vodného hradily domy veřejné, státní nebo obecní správy, průmysl, zemědělství nebo živnosti atd. V roce 1954 vláda schválila celostátní sazby vodného a od roku 1990 až do dnes je vodné rozděleno na jednotlivé regiony (Jásek, 2000). Na obrázku 7 je možné vidět rozdělení ČR největšími vodárenskými společnostmi dnešní doby.
Obrázek 7 Rozdělení ČR největšími vodárenskými společnostmi (Vypracováno podle: Cena vody, 2014)
4.5 Faktory ovlivňující cenu vody
Zvyšující se cena vody může být ovlivněna mnoha okolnostmi. Při cestě surové vody od zdroje k vodě pitné, která teče z kohoutku, muže dojít k mnoha faktorům ovlivňující její cenu. Nejprve je nutné vodu odebrat ze zdroje (voda povrchová nebo podpovrchová), a záleží, zda se voda v dané oblasti vyskytuje nebo se musí na místo určení přepravit. Například pokud jsou kvalitní zdroje hluboko pod zemí, přeprava vody je energeticky náročná a to se musí na ceně vody promítnout. Další faktor ovlivňující cenu vody je její jakost. Surová voda musí projít úpravou a složitější proces úpravy cenu logicky navýší. Upravenou vodu je potřeba dopravit ke spotřebiteli a je důležité na jakém místě je voda distribuována. Například u velkých měst, kdy společnost vodovodů a kanalizací provozuje několik tisíc kilometrů sítí, budou náklady na údržbu jiné, než v případě měst malých (Čížek, 2009).
Ve výší ceny vody se také odráží zvýšené ceny energii, pohonných hmot, chemikálií, likvidace kalů, zvýšené poplatky za odběry surové vody a v neposlední řadě potřeba obnovy, rozvoje, rekonstrukce, opravy soustavy vodovodní a kanalizační soustavy a navýšení daní a inflace. Další nemalý vliv na cenu vody má její spotřeba. V České republice má spotřeba vody za poslední léta klesající tendenci. Při poklesu odběru vody na straně odběratele nemůže dojít k poklesu ceny. Cena vody stále roste, protože je potřeba pokrýt fixní náklady, které jsou nezávislé na množství spotřebované vody (Čížek, 2009).
4.6 Vývoj ceny za vodu v ČR
V roce 1953 byly určeny poplatky za vodné a stočné. Výše vodného činila 0,60 Kčs za 1 m3 pitné vody a poplatek za stočné byl 0,20 Kčs za m3 odvedené odpadní vody. V roce 1960 byly ceny zvýšeny vyhláškou Ministerstva energetiky a vodního hospodářství na 1 Kčs za m3 za vodné a 0,90 Kčs za m3 za stočné, další navýšení proběhlo v roce 1967, kdy vodné stálo 3,70 Kčs za m3 a stočné 2,35 Kčs za m3 (Celbová, 2007).
Od 1. 1. 1991 byly předepsány maximální ceny vodného a stočného v rozdílné úrovni pro domácnosti 1,50 Kčs za m3 a pro ostatní odběratelé 4,50 Kčs za m3 vodného a 3,50 Kčs za m3 stočného. V následujícím roce se ceny vodného a stočného staly regulovatelnými Ministerstvem financí a maximální ceny pro domácnost byly zvýšeny na 5,0 Kč za m3 vodného a 4,0 Kč za m3 stočného (viz obrázek 8). V roce 1993 bylo pro domácnosti i ostatní odběratelé zavedeno věcné usměrňování cen (Celbová, 2007).
Obrázek 8 Vývoj vodného a stočného v letech 1953-1992
(Vypracováno podle: Celbová, 2007)
V 90. letech nastala postupná privatizace vodárenských infrastruktur a dostavil se konec státním dotacím cen vody. Po zrušení dotací ze strany státu došlo ke skokovému zdražení. Začátkem roku 2001 došlo k sjednocení cen vodného a stočného pro domácnosti a pro ostatní odběratelé. O rok později do předpisu věcného usměrňování cen vodného a stočného zařazena možnost stanovit dvousložkovou cenu (Celbová, 2007).
Vývoj ceny vody v České republice má stoupající tendenci, což je možno vidět na obrázku 9. V současné době je průměrná cena vody dražší téměř stokrát, než tomu bývalo začátkem šedesátých let a z důvodů nezbytných investic vodárenských společností do kvalitnějších čistíren průměrná cena vody meziročně nabírá dalších 2,5 % (Voda, 2016, Proč platíme za vodu stále víc, když její spotřeba klesá, 2016).
Obrázek 9 Vývoj ceny vody v ČR letech 1990 – 2014 (Vypracováno podle: Vodovody a kanalizace v České republice, 2015)
4.7 Cena vody v jednotlivých krajích
Mezi jednotlivými kraji jsou poměrně značné rozdíly v cenách pitné vody (viz obrázek 10), cena vody je závislá na stavu kanalizací, vodovodů, na množství spotřebované vody a také na její dostupnosti. Například obyvatelé hlavního města v roce 2015 za m3 pitné vody zaplatí 77,65 Kč, lidé na Ostravsku platí za vodu 74,64 Kč.
Nejmenší výdaje za vodu udávají obyvatelé Krnova 41,89 Kč, naopak nejdražší vodu spotřebovávají lidé na Sokolovsku 121 Kč za m3 nebo v Táboře, kde cena vody činní
111,04 Kč m3. V České republice průměrná cena vody činila 81,04 korun za m3 (Voda, vodné, stočné, 2015).
Obrázek 10 Cena vody v jednotlivých krajích v roce 2014
(Vypracováno podle: Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce, 2014)
4.8 Cena vody v Evropské unii
Podle výzkumu, který porovnává ceny vodného a stočného platné od dubna 2016 ve 24. zemích Evropské unie, Praha s 85,16 Kč za m3 přesahuje průměr zemí Evropské unie o 10 korun. Nejdražší cena pitné vody je v dánské Kodani, kde za vodu lidé zaplatí v přepočtu 148 Kč za m3. Na druhou stranu v hlavním městě Bulharska, v Sofii, je cena za m3 24,5 Kč. Obyvatelé měst západní Evropy, jako je Londýn, Dublin nebo Paříž, ale i v Berlíně nebo Vídni platí lidé průměrně 100 Kč za m3, což je o desítky korun víc než v Praze. Naopak v Bratislavě je cena vody o 25 Kč levnější (60 Kč za m3), v polské Varšavě je levnější o 9 Kč (76 Kč za m3) a například v hlavním městě Itálie za m3 vody platí ještě méně (Cena vody v Česku patří k evropskému průměru, vodou přesto výrazně šetříme, 2016). Přehled ceny vody za m3 i v ostatních evropských zemích poskytuje obrázek 11.
Obrázek 11: Cena za m3 vody v evropských metropolích v roce 2016
(Vypracováno podle: Cena vody v Česku patří k evropskému průměru, vodou přesto výrazně šetříme, 2016)
4.9 Cena vody ve světě
Cena vody má sklon k růstu nejen u nás, ale i po celém světě. Rozdíly ceny za vodné a stočné v zemích po celé Zemi jsou dány mnoha činiteli. Záleží například na výšce platu v domácnostech, různé daňové police, odlišné spotřebě v domácnostech, průmyslu a zemědělství, různé hustotě osídlení a geografických podmínkách, odlišné financování vodárenských investic apod. (Cena vody v souvislostech, 2014).
Různé sazby DPH za pitnou a odpadní vodu lze zaznamenat už v sousedních státech.
Nejnižší zdanění vody je v Německu, kde sazba 7 % je uplatňována pouze na vodu pitnou.
Naopak nejvyšší sazba za DPH byla prosazena na Slovenku (20 % za vodné i stočné).
V Rakousku mají zdanění vody 10 % za vodné i stočné, Polsko 8 % a Česká republika 15
% za vodné i stočné (Cena vody v souvislostech, 2014).
Za posledních deset let cena vody v České republice stoupla téměř o 85 %, jen za poslední rok vzrostla o 10 %. Růst cen vodného a stočného dosahuje celosvětového formátu a v Česku není nejrychlejší, například v zemích střední a východní Evropy jako v Lotyšsku (143 %), Turecku (165 %) nebo v Rumunsku, kde cena vody vzrostla dokonce o 198 % (Cena vody v Česku patří k evropskému průměru, vodou přesto výrazně šetříme, 2016).
V současné době se může zdát cena za vodu v České republice vysoká, ale v porovnání s některými zeměmi světa je u nás stále přijatelná. Z obrázku 12 je patrné, že s přehledem nejvíce za pitnou vodu zaplatí obyvatele Dánska, a to i v celosvětovém
měřítku. Vyšší vodné musí hradit i obyvatelé Německa a Francie. Nejlevnější pitná voda je vodovodní sítí rozváděná v Číně, Mexiku a v Indii, kde se společně s Dánskem neplatí stočné. V Irsku je dodávání pitné vody a odvádění odpadní vody zdarma.
Obrázek 12 Cena za m3 pitné vody v zemích celého světa z roku 2013 (Vypracováno podle: The Economics of H2O, 2014)
5 VÝVOJ SPOTŘEBY VODY V ČR A VE SVĚTĚ
Úprava, čištění a odběry vody jsou nákladnými záležitostmi a zdroje pitné vody nejsou neomezeny, proto je důležité s vodou nakládat hospodárněji. Spotřeba vody závisí na vyspělosti států, tedy čím více je stát vyspělejší, tím je i vyšší jeho spotřeba vody. Přesto, že v České republice stále přibývá lidí zásobovaných pitnou vodou, spotřeba vody klesá (viz obrázek 13). Je třeba především vzít v úvahu velký technologický pokrok, nové možnosti využívání dešťové vody v domácnosti a zvyšující se cenu vody. Důvody, proč má spotřeba vody v posledních letech klesající tendenci budou podrobněji popsány v kapitole 6 Příčiny snižování spotřeby vody.
Obrázek 13 Vývoj spotřeby a počtu zásobovaných obyvatel v letech 2000 – 2014 (Vypracováno podle: Voda, 2013, Vodovody a kanalizace v České republice, 2015)
5.1 Základní pojmy
Je důležité si vysvětlit rozdíly mezi pojmy spotřeba a potřeba a specifická spotřeba vody. Tyto pojmy jsou na sobě závislé, protože spotřeba vychází z potřeby.
5.1.1 Potřeba vody
Potřeba vody je chápana jako množství vody, které je třeba ve vodním zdroji pro zajištění dodávky vody pro odběratele. Velikost potřeby vody se stanovuje výpočtem. Je to návrhový parametr (Základní pojmy, 2013).
5.1.2 Spotřeba vody
Spotřeba vody je pojem, který zahrnuje skutečné množství vody odebrané z vodovodního řadu za určitou časovou jednotku. Spotřeba je statistický údaj poskytovaný dodavateli vody v obchodních vztazích (Základní pojmy, 2013).
5.1.3 Specifická spotřeba vody
Specifická spotřeba vody vyjadřuje průměrnou spotřebu vody v celé republice přepočtenou na jednu osobu a jeden den, kde je započtena i voda spotřebovaná v průmyslu (Spotřeba vody, 2013).
5.1.4 Analýza spotřeby vody
Z bilanční analýzy spotřeby vody lze stanovit skutečnou spotřebu vody za určité časové období, může se jednat o rok, měsíc nebo den (Kučerová a kol., 2011).
VVR = VFC + VNF VNF = VVR - VFC ZV = VNF – VS
Kde VVR … Voda vyrobená k realizaci VNF … Voda nefakturovaná VFC … Voda fakturovaná celkem
VFD … Voda fakturovaná domácnostem (obyvatelstvu)
VFOO … Voda fakturovaná ostatním odběratelům (zemědělství, průmysl) ZV … Ztráty vody
VS … Vlastní spotřeba vody
5.2 Spotřeba vody v ČR
Na obrázku 14 je možno vidět, že z důvodu rozvoje vodovodů, průmyslu i zemědělství v minulosti rostla spotřeba vody. Například v roce 1760 byla spotřeba vody pouhých 20 l.os.den-1 a v roce 1850 spotřeba vody stoupla na 80 l.os.den-1, tedy čtyřnásobek spotřeby vody v roce 1760. Spotřeba vody začala prudce stoupat v období socialismu, kdy cena vody zakotvila na nízkých, nereálných částkách a lidé neměli důvod s vodou nakládat šetrně. V tomto období stoupala spotřeba vody i z důvodu zvyšujících se
hygienických nároků a také díky po válce budovanému průmyslu až na 300 l.os.den-1 (Vývoj potřeby vody v Praze, 2016, Spotřeba vody, 2013).
Obrázek 14 Vývoj specifické spotřeby vody v ČR
(Vypracováno podle: Spotřeba vody, 2013)
Ke změně ve vývoji spotřeby vody došlo začátkem devadesátých let. V té době se začaly ceny vodného a stočného zvyšovat a spotřeba vody klesat. V roce 1990 byla spotřeba vody 170 l.os.den-1 a v roce 2010 klesla na 120 l.os.den-1. Na obrázku 15 je znázorněna spotřeba vody v domácnostech a obrázek 16 poukazuje na celkovou spotřebu vody v České republice v letech 2000-2014. Z obou obrázků je patrné, že spotřeba vody má i po roce 2000 klesající tendenci (Vývoj potřeby vody v Praze, 2016, Spotřeba vody, 2013).
Obrázek 15 Vývoj spotřeby vody v domácnostech v letech 2000-2014 (Vypracováno podle: Voda, 2013)
Obrázek 16 Celková spotřeba vody v ČR v letech 2000 – 2014 (Vypracováno podle: Vodovody a kanalizace v České republice, 2015)
5.2.1 Spotřeba vody v jednotlivých krajích ČR
Dále se lze na spotřebu vody podívat v jednotlivých krajích České republiky. Podle průzkumu ČSÚ byla celková spotřeba vody v roce 2014 v České republice 129,5 l.os.den-1 a množství vody fakturované domácnostem bylo 87,3 l.os.den-1. Největší množství spotřebované vody bylo zaznamenáno v Praze a to jak celkově (167,4 l.os.den-1), tak i pro domácnosti (106 l.os.den-1). Na druhou stranu nejméně vody bylo spotřebováno v kraji Zlínském (celkem 113,4 l.os.den-1 i v domácnostech 75,7 l.os.den-1 (Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky, 2014). Přehled spotřeby vody v jednotlivých krajích České republiky je zobrazen na obrázku 17.
Obrázek 17 Spotřeba vody v krajích ČR v roce 2014
(Vypracováno podle: Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky, 2014)
Mezi jednotlivými regiony jsou značné rozdíly ve spotřebě vody na osobu. Tyto rozdíly jsou způsobeny různým osídlením a různým průmyslovým potenciálem ve sledovaných krajích. Rapidně nižší spotřeba vody je v krajích s velkým zastoupením venkovského obyvatelstva a s malými průmyslovými odběrateli. Obyvatelé venkova s rodinnými domy a zahradami mají možnost lépe a efektivněji hospodařit s vodou.
Užitkovou vodu čerpají z vlastních studen nebo zachycují vodu dešťovou, kterou by jinak
odebírali z veřejného vodovodu. Další důvod nižší spotřeby vody v těchto regionech může být přesun obyvatel z venkova za prací a vzděláním do měst (Lidé šetří s vodou čím dál víc, účty přesto platí vyšší, 2016).
5.3 Odběry povrchové a podzemní vody v ČR
Na obrázku 18 je znázorněn vývoj největších odběratelů povrchových vod v České republice v období 1980- 2014. Je zjevné, že u odběru povrchových vod pro průmysl a veřejné vodovody došlo hlavně po roce 1990 k razantnímu poklesu odběru. Razantnější pokles množství vody odebrané z povrchových zdrojů, oproti roku 1980, nastal ve sféře průmyslu U odběru pro energetiku lze v průběhu let vidět značně rozkolísanou spotřebu vody, avšak i tady došlo oproti roku 1990 k poklesu.
Energetický průmysl, je zároveň největším odběratelem povrchové vody po celou dobu tohoto období. V roce 2014 to bylo 55 % z celkových odběrů povrchových vod (viz obrázek 19). Odběry povrchové vody energetickým průmyslem jsou ve většině případů využívány pro průtočné chlazení parních turbín. Další odvětví, které hojně využívá povrchovou vodu, je vodárenství. V roce 2014 je to 24 % z celkového množství odebíraných povrchových vod pro vodárenství a pro průmysl 16 %. Voda použita v průmyslu je silně znečištěná a je potřeba ji nákladně vyčistit v čistírnách odpadních vod.
V průmyslu jsou největšími odběrateli vody metalurgie, chemický farmaceutický průmysl, výrobny papíru, textilní a kožedělný průmysl, potravinářský průmysl těžba ropy a plynu.
Konstantně nejnižší odběry pitné vody uskutečnilo zemědělství, kdy v roce 2014 použilo pouze 3 % z celkového množství odběrů z povrchových zdrojů (Vody je dost. Zatím…., 2015, Čermák, 2014).
Obrázek 18 Vývoj odběrů povrchových vod v ČR v letech 1980 – 2014 (Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky, 2014)
Obrázek 19 Schéma odběru povrchové vody v ČR v roce 2014
(Vypracováno podle: Vody je dost. Zatím…., 2015)
Pokles spotřeby vody po roce 1990 je znatelný i u odběru podzemních vod (viz obrázek 20). Jednoznačně k největšímu snížení spotřeby podzemní vody došlo v odvětví vodárenství, které je zároveň největším konzumentem těchto vod. Další úbytek odběru vody po roce 1990 je pozorovatelný v průmyslu.
Podzemní vody jsou ve většině případů kvalitnějším zdrojem pro výrobu pitné vody, a z tohoto důvodu vodárenské odvětví za rok 2014 využilo 81 % z celkových odběrů (viz obrázek 21). Daleko za odběry pro vodovody pro veřejnou potřebu jsou na druhém
místě odběry pro průmysl (10 % z celkového množství odběru podzemních vod). Zbylých 9 % z celkových odběrů je zužitkováváno ostatními odběrateli, jako jsou energetika nebo zemědělství (Struktura odběrů povrchové a podzemní vody v České republice, 2015).
Obrázek 20 Odběratelé podzemní vody v ČR v letech 1980 – 2014 (Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky, 2014)
Obrázek 21 Schéma odběru podzemní vody v ČR v roce 2014
(Vypracováno podle: Struktura odběrů povrchové a podzemní vody v České republice, 2015)
5.4 Spotřeba vody při každodenních činnostech v domácnosti
Téměř 50 % vody ze všech činností v domácnosti spotřebujeme na osobní hygienu.
Pokud se ke koupání, sprchování připočte i splachování toalety spotřeba vody v domácnosti se dostane na 70 %. Zbylých 30 % se spotřebuje při praní prádla, vaření, konzumaci vody z kohoutku apod. (viz obrázek 22).
Jedna osoba by podle některých údajů a průzkumů měla spotřebovat 112 litrů denně.
Spotřeba vody je, ale u každého individuální záležitost, jiná spotřeba vody bude tedy například u osoby preferující vanu a jiná u osoby preferující sprchu (Spotřeba vody v domácnosti, 2010).
Obrázek 22 Spotřeba vody v domácnosti dle využití
(Jak ušetřit za vodu v domácnosti, 2016)
Například průměrná vana o objemu 100 litrů, napuštěná po okraj, bez započítání ohřevu vody, vyjde na 8,10 Kč. Pokud si člověk napustí takovou vanu obden, za rok se částka vyšplhá na 1 478 Kč. Stačí naplnit vanu jen do poloviny a za rok se ušetří spoustu peněz. Na trhu je v dnešní době spousta úsporných spotřebičů, které dokáží spotřebu vody snížit na minimum. V kapitole 6.1 Ekonomické příčiny snižování spotřeby vody, je popsáno kolik jaký spotřebič dokáže uspořit vody v domácnosti (Jak ušetřit za vodu v domácnosti, 2016).
5.5 Spotřeba vody ve světě
Více než 70 % povrchu planety je pokryto vodou. Přesto méně než jedno procento z celkového počtu vodních zdrojů může být klasifikováno jako zdroje použitelné pro pitné a užitkové účely. Světová populace využívá 54 % všech dostupných vodních zdrojů a do roku 2025 se toto procento má z důvodu růstu populace navýšit na 70 %. Přestože je voda nevyčerpatelný zdroj, v mnoha oblastech světa se může projevit její nedostatek. Důvodem je nerovnoměrné rozdělení vodních zdrojů po světě a pětina lidí po celém světě stále nemá přístup k nezávadné vodě. Přehled o dostupnosti upravené vody ve světě lze vidět na obrázku 23 (Kučerová a kol., 2011, Šejnohová, 2012).
Obrázek 23 Mapa přístupu obyvatel k upravené vodě (%)
(Voda ve světě, 2015)
V současné době se celosvětově nejvíce vody využije pro zemědělské účely (70 %), s 22 % využitelnosti vod následuje průmysl a domácnosti spotřebují pouze zbylých 8 % z celkového využití vody (viz obrázek 24). V jednotlivých regionech se ovšem struktura spotřeby vody liší. V Evropě je největším konzumentem průmysl s 54 %, zemědělství spotřebovává 33 % a domácnosti 13 % a například v Africe je nejvíce vody spotřebováváno v zemědělství 88 %, domácnosti využijí 7 % a nejméně spotřebované vody vychází na průmysl 5 % (V pohodě o vodě.., 2015).
Obrázek 24 Celosvětové využití vody
(Vypracováno podle: Extraordinary Water Treatment Innovation. Dynamix agitators, 2014)
Pro představu odlišné spotřeby vody po světě je uveden obrázek 25, který znázorňuje roční spotřebu vody na jednoho obyvatele ve vybraných zemích (v m3) v roce 2013 nebo za poslední dostupný rok. Ve světě patří mezi největší spotřebitele vody USA. Odhadem každý Američan v roce 2010 spotřeboval 475 litrů pitné vody denně. Mezi největší spotřebitele vody spolu s USA patří Estonsko, Nový Zéland nebo Kanada. Naopak nejlépe s vodou hospodaří v Lucembursku nebo Dánsku (Annual water consumption per capita in selected countries, 2013).
Obrázek 25 Spotřeba vody na osobu v jednotlivých státech za rok
(Vypracováno podle: Annual water consumption per capita in selected countries, 2013)
6 PŘÍČINY SNIŽOVÁNÍ SPOTŘEBY VODY
V předchozí kapitole byl představen vývoj spotřeby vody. Bylo zjištěno, že spotřeba vody rok co rok klesá. Tato kapitola bude definovat a vysvětlovat ekonomické a ekologické příčiny snižování spotřeby vody.
6.1 Ekonomické příčiny snižování spotřeby vody
Je zřejmé, že po zdražení ceny vody v 90. letech minulého století lidé v České republice začali vodou šetřit. Spotřeba vody se snižuje i s vývojem domácích spotřebičů, které se stávají úspornějšími. Stálé více lidí také používá vlastní studny nebo zachytávají vodu dešťovou (ČSÚ: Spotřeba vody loni dále klesla, platby za vodu ale vzrostly, 2016).
6.1.1 Cena vody
Ačkoli spotřeba vody v České republice rok od roku klesá, naopak cena za vodu neustále stoupá. Jedním z důvodu proč se v ČR vodou stále více šetří, je právě trend stoupajících cen. Závislost klesající spotřeby vody na rostoucích cenách lze vidět na obrázku 26. Po privatizaci, po roce 1989, cena vody začala stoupat a množství spotřebované vody rapidně kleslo. Podrobnější vývoj cen za vodu a spotřeby vody je popsán v kapitolách Vývoj ceny za vodu v ČR a Spotřeba vody v ČR.
V roce 1990 byla cena vody 1,89 Kč za m3 a spotřeba 173,5 l.os.den-1 o deset let později cena za vodné a stočné zdražila o necelých 30 Kč na 31,51 Kč a spotřeba vody klesla na 107,4 l.os.den-1. A v roce 2015 se cena vody vyhoupla na 81,04 Kč a spotřeba vody se snížila na 87,3 l.os.den-1(Voda, 2013, Vodovody a kanalizace v České republice, 2015, Spotřeba vody, vodné, stočné, 2016, Voda, vodné, stočné, 2015).
Obrázek 26 Vývoj spotřeby a ceny vody na osobu v letech 1990 – 2014
(Vypracováno podle: Voda, 2013, Vodovody a kanalizace v České republice, 2015, Spotřeba vody, 2013)
Obrázek 27 Celková cena spotřebované vody v ČR v letech 2000 – 2014
(Vypracováno podle: Vodovody a kanalizace v České republice, 2015)
Obrázek 27 poukazuje na celkovou cenu spotřebované vody v ČR, tedy kolik peněz ročně vynaloží obyvatelé České republiky za odběr pitné vody. Přestože ceny neustále stoupají, celková cena spotřebované vody každým rokem klesá.
6.1.2 Využívání dešťové vody
Využívání dešťové vody je jeden z faktorů snižování spotřeby vody. Aby se srážková voda mohla užívat, je třeba ji nejprve zachytit a uskladnit. K tomuto účelu mohou jednoduše sloužit sudy, kádě a jiné nádoby nebo pro využití dešťové vody i v domácnostech podzemní nádrže (Využití dešťové vody na zahradě a v domě, 2016).
Obrázek 28 Ukázka množství možné náhrady pitné vody dešťovou vodou [%]
(Neplýtvejme vodou, 2016)
Z obrázku 28 je zřejmé, že pokud je dešťová voda využívána na všechny možné účely, může nahradit vodu pitnou až v 50 % spotřeby domácnosti. Dále budou rozepsaný jednotlivé činnosti, u kterých je možno vodu pitnou nahradit dešťovou vodou.
Splachování toalety
Spolu s osobní hygienou spotřebuje splachování toalet nejvíce vody v domácnosti a vzhledem k tomu, že využití dešťové vody na splachování je výhodnější z důvodu její měkkosti, je zbytečné plýtvat vodou pitnou (Využijte doma dešťovou vodu a ušetřete!, 2011).
Praní prádla
Dešťová voda je velmi vyhovující na praní prádla a to zejména tam, kde upravená voda přiváděná z vodovodní sítě obsahuje vyšší množství hořčíku, vápníku, manganu či železa. Vyšší obsah těchto látek ve vodě mohou působit nepříjemné komplikace, jako je tvorba vodního kamene z důvodu tvrdé vody apod. Srážková voda je totiž měkká a prací
prostředky se v ní rozpouští o poznání lépe. V dnešní době je možné pořízení pračky se dvěma oddělenými přípojkami na vodu, která samostatně řídí prací cyklus tak, že dešťovou vodu využívá po dobu předpírky, hlavního praní a prvního máchaní, prací proces pak zakončí vodou pitnou (Šetřit pomůže i dešťová voda, 2009).
Zalévání zahrady
Pro zalévání trávníku a rostlin na zahradě není třeba dešťovou vodu akumulovat v podzemních nádržích, ale je dostačující vodu svádět do beček a jiných nádob umístěných na zahradě. Takto akumulovat dešťovou vodu je jednoduché řešení a navíc zálivka dešťovou vodou rostlinám prospívá mnohem více než zálivka pitnou vodou, která obsahuje chlor a různé soli (Využijte doma dešťovou vodu a ušetřete, 2011).
Údržba
Dešťovou vodou lze využít i na mytí aut, úklid nebo na čištění tam, kde není nutné plýtvat vodou pitnou (Neplýtvejme vodou, 2015).
6.1.3 Využívání šedých vod
Šedá voda, je komunální voda, která vzniká při domácích činnostech, tedy voda z van, sprch, umyvadel, kuchyňských výlevek, myček nádobí a praček. Šedé vody lze rozdělit podle toho, na co byly použity:
• Neseparované šedé vody
• Šedé vody z kuchyní a myček
• Šedé vody z praček
• Šedé vody z umyvadel, van a sprch
Po úpravě lze tuto vodu znovu použít. Nejvhodnější využití šedých vod je možné v hotelích, školách, nemocnicích i v rodinných domech. Tato voda se používá na splachování WC, mytí podlah a například zalévání zahrad. Úprava musí být provedena tak, aby nevzniklo žádné riziko ohrožení zdraví lidí (Kvalita šedých vod a možnost jejich využití, 2011).
