136 ANTROPOWEBZIN 2/2010
Ema Hresˇanova´ – Kultury dvou porodnic: etnograficka´ studie.
2009. Plzen ˇ : Za´padocˇeska´ uni- verzita v Plzni
Lucie Hosˇkova´
Katedra sociologie, FF ZCˇU v Plzni, hoskoval@kss.zcu.cz
K
NIHA Emy Hresˇanove´ Kultury dvou porodnic: etnogra- ficka´ studieje zalozˇena´ na dvacetimeˇsı´cˇnı´m etnograficke´m vy´zkumu realizovane´m v rozmezı´ brˇezna 2004 a listopadu 2007 ve dvou cˇesky´ch porodnicı´ch, ktere´ autorka ve sve´ pra´ci nazy´va´Javov a Konzˇany. Kdo by se domnı´val, zˇe jde o dalsˇı´ z rˇady prˇı´rucˇek pro budoucı´ matky, jak se prˇipravit na porod, by byl daleko od pravdy – i kdyzˇ autorka sama uda´va´, zˇe svoji knihu pı´sˇe „prˇedevsˇı´m pro rodicˇky – soucˇasne´, budoucı´, i ty by´vale´“(Hresˇanova´ 2009: 13). Vı´ce nezˇ prˇı´rucˇkou nasta´vajı´cı´m maminka´m je kniha exkurzem do soucˇasne´ho stavu cˇeske´ho porodnictvı´. Pra´ce tak navazuje na studii Hanky Hasˇkove´ (2001) zaby´vajı´cı´ se porodnı´ a poporodnı´ praxı´ v CˇR a postoji k novy´m trendu˚m v cˇeske´m porodnictvı´.
Oboroveˇ kniha spada´ do sociologie zdravı´ a nemoci, prˇicˇemzˇ je patrny´ prˇesah do oblasti antropologie a jejı´ch subdis- ciplı´n souvisejı´cı´ch s porodem, reprodukcˇnı´mi strategiemi a tech- nologiemi. Hresˇanova´ se zameˇrˇuje na socia´lnı´ a kulturnı´ kontext, ve ktere´m se porod realizuje, a to skrze popis „organizacˇnı´ kul- tury porodnic“ (str. 10). Mysˇlenka spojenı´ porodnictvı´ s forma´lnı´
organizacı´ se jizˇ drˇı´ve objevila naprˇ. u Giddense. uvModernı´
nemocnice je dobry´m prˇı´kladem organizace a porodnictvı´ se vzru˚stajı´cı´ profesionalizacı´, ktera´ postupneˇ vytlacˇuje porodnı´
ba´by, je tomu jasny´m dokladem (Giddens 1997: 288). V te´to organizacˇnı´ strukturˇe jsou „nejdu˚lezˇiteˇjsˇı´mi“ cˇi „nejvlivneˇjsˇı´mi“
osobami porodnı´ci a porodnı´ asistentky podı´lejı´cı´ se velkou meˇrou na formova´nı´ kultury porodnice i na u´rovni pe´cˇe, ktera´ je rodicˇka´m a jejich deˇtem poskytova´na a ktera´ ovlivnˇuje rovneˇzˇ zdravı´ jejich klientu˚. Na neˇ, jejich pra´ci a jejich roli v procesu formova´nı´ organizacˇnı´ kultury porodnic se zameˇrˇila prˇeva´zˇna´
cˇa´st vy´zkumu.
Autorka sebe sama rˇadı´ k interpretativnı´ perspektiveˇ a kon- struktivisticke´mu paradigmatu, pomocı´ nichzˇ se snazˇı´ pojmout a uchopit sveˇt porodnic (s. 36). Jako analyticky´ ra´mec volı´
koncept kultury, ktery´ je sa´m o sobeˇ problematicky´ s ohledem na mnozˇstvı´ definic toho, co je kultura. Je tedy pouze logicke´, zˇe Hresˇanova´ zacˇı´na´ vymezenı´m vlastnı´ pozice ve vnı´ma´nı´
konceptu kultury a jeho obhajobou jako „uzˇitecˇne´ho na´stroje ke studiu socia´lnı´ reality jiny´ch lidı´“ (Hresˇanova´ 2009: 14).
Autorka vhodneˇ vycha´zı´ z antropologicke´ho pojetı´ konceptu kultury, byt’ by mohl sociolog namı´tat, zˇe vymezenı´ kultury je v ra´mci sociologie dostatecˇne´ a poukazovat naprˇı´klad na esej Zygmunta BaumanaPrˇı´roda a kultura(2004) poda´vajı´cı´ na dveˇ desı´tky na´vrhu˚, jak definovat kulturu. Hresˇanova´ da´le koncept kultury propojuje s racionalitou forma´lnı´ organizace. Toto nastı´- neˇnı´ organizacˇnı´ kultury jako sˇirsˇı´ho kontextu proagencyvsˇech zu´cˇastneˇny´ch je velmi dobry´m za´kladem pro vykreslenı´ toho, jak byrokratizace, technokratizace, profesionalizace a efektivita (ve smyslu vykona´nı´ co nejvysˇsˇı´ho mnozˇstvı´ porodu˚) va´lcujı´ kulturu cˇeske´ho porodnictvı´.
Porodnı´ci, porodnı´ asistentky a rodicˇky tvorˇı´ troju´helnı´k ovlivnˇujı´cı´ kulturu porodnic, prˇicˇemzˇ za´jmy a snahy kazˇde´ ze zu´cˇastneˇny´ch stran se mohou lisˇit. Nejrozmaniteˇjsˇı´ skupinou jsou klientky. Rodicˇky se lisˇı´ mı´rou konzumerismu, ktera´ souvisı´
s mnozˇstvı´m specificky´ch pozˇadavku˚ na porodnı´ pe´cˇi. Te´ma konzumerismu a komercionalizace porodu se prolı´na´ celou kni- hou. Autorka rovneˇzˇ popisuje vliv komercionalizace na politiku
porodnic (str. 172) a ukazuje, jak ovlivnˇujı´ probı´hajı´cı´ zmeˇny, ustanovujı´ novy´ trend cˇeske´ho porodnictvı´ a ovlivnˇujı´ zdravı´
rodicˇek. V knize bohuzˇel nenı´ prostor pro zasazenı´ komerciona- lizace porodu do sˇirsˇı´ho kontextu komercializace materˇstvı´ jako takove´ho.
Na za´kladeˇ porodnı´ho veˇdeˇnı´ rodicˇek a jejich pozˇadavku˚
si persona´l budoucı´ maminky klasifikuje. Tato cˇa´st pra´ce studie mneˇ prˇisˇla nejzajı´maveˇjsˇı´ a nejzdarˇilejsˇı´, proto si dovolı´m zameˇ- rˇit se na ni podrobneˇji. Hresˇanova´ naprˇı´klad vy´stizˇneˇ ukazuje, jak zameˇstnanci porodnice pu˚sobı´ na sve´ klientky a jak je vyjedna´vacı´ pozice nasta´vajı´cı´ch maminek ovlivneˇna jejich „po- rodnı´m veˇdeˇnı´m“ (s. 50). To se odvı´jı´ od informovanosti rodicˇky ohledneˇ teˇhotenstvı´ a porodu a jejı´ho postoje k dominantnı´ roli medicı´nsky vzdeˇlane´ho persona´lu v pru˚beˇhu teˇhotenstvı´ a porod- nı´mu procesu. Z vy´zkumu Hresˇanove´ vyplynulo, zˇe persona´lem nejdiskutovaneˇjsˇı´ kategoriı´ rodicˇek jsou „prˇı´rod’acˇky“, kterou da´le deˇlı´ na „ortodoxnı´ “ a „modernı´ “. Jejich spolecˇny´m rysem je vysoka´ informovanost v oblasti teˇhotenstvı´ a porodu, za´jem o jeho pru˚beˇh, preference alternativnı´ho modelu porodu (nesou- hlas s intervencı´ do porodnı´ho procesu) a odmı´ta´nı´ medikamentu˚.
Trˇetı´ skupinou, kterou zameˇstnanci nemocnice rozlisˇujı´, jsou
„norma´lnı´ mamcˇi“. Tato vnitrˇneˇ heterogennı´ skupina ma´ jedno spolecˇne´ – nekriticky prˇijı´ma´ jake´koliv rady a narˇı´zenı´ persona´lu, cozˇ pramenı´ z du˚veˇry ve spra´vny´ u´sudek porodnı´ku˚ a le´karˇu˚.
Poslednı´ skupinou jsou rodicˇkytechnokraticke´ majı´cı´ z porodu strach, ktere´ se azˇ prˇehnaneˇ spole´hajı´ na veˇdu a jsou nakloneˇne´
k porodu cı´sarˇsky´m rˇezem. Bylo by zajı´mave´ veˇdeˇt blizˇsˇı´ infor- mace o velikosti kategoriı´, ktere´ persona´l rozlisˇuje, cˇi cˇetnosti jejich zastoupenı´ – takova´ data by napomohla dokreslit soucˇasny´
stav cˇeske´ho porodnictvı´ a napoveˇdeˇla by mnohe´ o promeˇna´ch cˇeske´ porodnı´ kultury v poslednı´ch letech.
Toto ona´lepkova´va´nı´ rodicˇek zameˇstnanci porodnice a je- jich zjednodusˇene´ kategorizova´nı´ mu˚zˇe by´t silneˇ zava´deˇjı´cı´. Ka- tegorie „norma´lnı´ mamcˇi“ nebo „nasˇe maminky“, jak znı´ jejich dalsˇı´ oznacˇenı´ persona´lem, ktere´ Hresˇanova´ uva´dı´, tak v sobeˇ pravdeˇpodobneˇ zahrnuje i zˇeny, ktery´m „je to prosteˇ jedno“
(o podobne´ kategorii zˇen se autorka pozdeˇji zminˇuje v souvislosti s prˇedporodnı´mi kurzy, kde mladsˇı´ maminky zpravidla absentujı´
a vysveˇtlenı´m persona´lu je jejich snı´zˇeny´ za´jem o za´lezˇitosti ty´kajı´cı´ se teˇhotenstvı´ a porodu, mezi rodicˇkami uzˇ je ale nijak nevydeˇlujı´) nebo zˇeny, ktere´ se na dı´teˇ neteˇsˇı´ a pro alesponˇ cˇa´stecˇnou u´levu se rozhodly jı´t cestou nejmensˇı´ho odporu. Na druhe´ straneˇ kategorie „prˇı´rod’acˇek“ je persona´lem stereotypicky spojova´na s urcˇity´m stylem oble´ka´nı´ (v knize jej autorka nazy´va´
„neza´visle´ oble´ka´nı´ “), u´rovnı´ vzdeˇla´va´nı´ (zpravidla vysokosˇkol- ske´) cˇi mı´stem bydlisˇteˇ (rodicˇky z velky´ch meˇst), cozˇ ale vzˇdy neplatı´.
Autorka da´le ukazuje, jak je kategorizova´nı´ rodicˇek im- plicitneˇ spjate´ s jejich u´speˇsˇnou enkulturacı´ do kultury dane´
porodnice (str. 69). Porodnı´ persona´l cˇinı´ jasne´ rozdı´ly mezi zˇenami, ktere´ prosˇly „jejich“ porodnı´mi kurzy a zˇenami, ktere´
absolvovaly porodnı´ kurzy v neza´visly´ch centrech. Popis pru˚beˇhu kurzu˚, jejich poskytova´nı´ a zpu˚sob vedenı´ cˇtena´rˇi hodneˇ napovı´
o organizacˇnı´ kulturˇe obou porodnic a naznacˇuje, jaka´ z porodnic je otevrˇeneˇjsˇı´ a vstrˇı´cneˇjsˇı´ k ru˚zny´m pozˇadavku˚m sˇiroke´ho spektra maminek, ktere´ cˇasto prˇijı´zˇdeˇjı´ i z velke´ vzda´lenosti.
Neˇktere´ vy´poveˇdi a pozna´mky z tere´nnı´ho vy´zkumu, ktere´ by napomohly k vytvorˇenı´ konkre´tnı´ prˇedstavy o te´ ktere´ nemocnici a jejı´ch zameˇstnancı´ch, jsou ale za´meˇrneˇ uvedeny bez vazby na konzˇanskou cˇi javovskou porodnici. To ale mu˚zˇeme mı´t autorce jen teˇzˇko za zle´ – jak sama uva´dı´, prˇı´cˇinou byla snaha o ma- xima´lnı´ anonymizaci informa´toru˚ a ztı´zˇenı´ jejich identifikace naprˇı´klad ze stran zameˇstnavatele.
Popis propagace kurzu˚ a jejich cı´l, jakkoli se tva´rˇı´ (a rˇada persona´lu tomu dle vy´poveˇdı´ pravdeˇpodobneˇ veˇrˇı´) jako „pomoc maminka´m“ cˇi jejich sezna´menı´ s kontextem porodnic, vedou cˇtena´rˇe k pocitu, zˇe jejich prima´rnı´m cı´lem, alesponˇ v jedne´ ze dvou sledovany´ch porodnic, je pouze pragmaticka´ snaha zpro- strˇedkovat u´cˇastnicı´m chod dane´ porodnice, usˇetrˇit si tak v dobeˇ
Publikováno pod Creative Commons 3.0 Unported License http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/deed.en_GB
RECENZE 137
porodu pra´ci a urychlit cely´ proces. Urcˇita´ mı´ra manipulace je skryta´ v jake´koliv interakci mezi persona´lem a klientkami a dle me´ho na´zoru ji lze v neˇktery´ch prˇı´padech prˇirovnat k hegemonii tak, jak ji pojı´ma´ Gramsci (Bates 1975): styl vedenı´ komunikace ma´ prˇimeˇt rodicˇky, aby aktivneˇ participovaly na svojı´ podrˇı´zene´
pozici a spolehly se na rozhodnutı´ teˇch, kterˇı´ „jsou na to vzdeˇlanı´
a porodu rozumı´ “.
Autorka vy´stizˇneˇ ukazuje ru˚zne´ prˇı´stupy a role zameˇst- nancu˚ porodnic, prˇicˇemzˇ u neˇktery´ch z persona´lu se objevuje i mı´rna´ kritika instituce. Vy´sledne´ jedna´nı´ vsˇak kopı´ruje principy organizace, ktere´ je cˇlenem, a v praxi „ctı´“ medicı´nsky´ model pe´cˇe ve snaze efektivneˇ dosa´hnout vytycˇene´ho cı´le. Zde se objevuje ota´zka, zda je formalizovane´ pouze jedna´nı´ persona´lu?
Bylo by zajı´mave´ sledovat, nakolik je systematizovane´ chova´nı´
samotny´ch rodicˇek, vezmeme-li v u´vahu agency neˇktery´ch rodi- cˇek snazˇı´cı´ch se o dosazˇenı´ alternativnı´ho modelu porodu, jako je rutinnı´ odmı´ta´nı´ jisty´ch u´konu˚, systematickou prˇı´pravu na porod, formalizace porodnı´ch pla´nu˚ atd.
Dalsˇı´m zajı´mavy´m te´matem knihy je spor porodnı´k versus porodnı´ asistentka o to, kdo ma´ by´t zodpoveˇdnou osobou za poskytova´nı´ porodnı´ pe´cˇe. „Zatı´mco totizˇ porodnı´ asistentky tra´vı´ s rodicˇkou beˇhem porodu nejvı´ce cˇasu, za poskytovanou zdravotnı´ pe´cˇi majı´ nejveˇtsˇı´ zodpoveˇdnost porodnı´ci, kterˇı´ dis- ponujı´ i odpovı´dajı´cı´mi pravomocemi.“(Hresˇanova´ 2009: 151) Obor porodnictvı´ by´va´ povazˇova´n za vhodny´ zejme´na pro muzˇe.
Vznikl jako protiva´ha porodnı´ch bab, prˇicˇemzˇ spor mezi nimi trva´ jizˇ od dob osvı´censtvı´ (Jordan 1986). Zˇ ena´m jako matka´m by´va´ podsouva´n konflikt mezi profesnı´ a rodinnou sfe´rou, a to by´va´ prˇı´cˇinou odeprˇenı´ prˇı´stupu (s. 154). Na druhe´ straneˇ gende- rova´ prˇevaha zˇen mezi porodnı´ky v konzˇanske´ nemocnici a jejich mlady´ veˇk formuje celou organizacˇnı´ kulturu dane´ porodnice.
Z vy´zkumu vyply´va´, zˇe konzˇanska´ porodnice je k rodicˇka´m vı´ce prˇa´telsˇteˇjsˇı´ a pruzˇneˇjsˇı´ v plneˇnı´ jejich pozˇadavku˚.
Podı´va´me-li se na knihu Kultury dvou porodnic: etno- graficka´ studie z sˇirsˇı´ perspektivy, mu˚zˇe na´m objasnit mnohe´
nejen o stavu cˇeske´ho porodnictvı´, ale i o cele´ spolecˇnosti.
Chova´nı´ a zacha´zenı´ s rodicˇkami odra´zˇı´ sˇirsˇı´ prˇı´stup zdravotnı´ho persona´lu ke klientu˚m. V cˇeske´m kontextu spousta lidı´ dosud nezaznamenala rozdı´l mezi klientem a poskytovatelem sluzˇby.
Rovneˇzˇ maly´ za´jem o profesionalizaci porodnı´ asistence a ote- vrˇenı´ vlastnı´ praxe a naopak preference pra´ce pro zameˇstnavatele mohou by´t pozu˚statkem komunismu. Na druhe´ straneˇ business se dnes deˇla´ te´meˇrˇ ze vsˇeho – materˇstvı´ nevyjı´maje. Veˇtsˇina si komercionalizaci a pronika´nı´ kapitalismu do te´to intimnı´
oblasti zˇivota spojuje s jiny´mi etapami rodicˇovstvı´ a na obdobı´
teˇhotenstvı´, porodu a poporodnı´ pe´cˇe se cˇasto zapomı´na´. Porod je soukromou za´lezˇitostı´, ktera´ se diskutuje v u´zke´m kruhu teˇch, ktery´ch se aktua´lneˇ doty´ka´, a jeho komercializace mnohy´m unika´. Kromeˇ toho porod, prˇedporodnı´ a poporodnı´ pe´cˇe souvisı´
se zdravı´m zˇeny i jejı´ho dı´teˇte a prˇı´padna´ komercionalizace lze lehce skry´t pod pla´sˇtı´k zlepsˇova´nı´ le´karˇske´ pe´cˇe a zvysˇova´nı´
kvality sluzˇeb, ktere´ se samozrˇejmeˇ musı´ na´lezˇiteˇ zaplatit. Da´le, prˇehnana´ medializace cˇi „zbytecˇna´“ hospitalizace klientek, na kterou se dnes cˇasto upozornˇuje, zase vyjevuje snahu perso- na´lu chra´nit se proti prˇı´padne´mu narˇcˇenı´ ze zanedba´nı´ pe´cˇe a soudnı´ zˇalobeˇ. Podobny´ch paralel by se nasˇla cela´ rˇada, proto se domnı´va´m, zˇe si kniha najde sve´ publikum nejen mezi prˇı´znivci sociologie medicı´ny, ale take´ u sˇirsˇı´ akademicke´ obce i verˇejnosti.
POUZˇ ITA´ LITERATURA
[1] BATES, T. R. 1975. Gramsci and the Theory of Hegemony.Journal of the History of Ideas.36: 351–36.
[2] BAUMAN, Z. 2004.Myslet sociologicky.Praha: SLON.
[3] GIDDENS, A. 1997.Sociologie.Praha: Argo.
[4] HRESˇANOVA´ , E. 2009.Kultury dvou porodnic: etnograficka´ studie.
Plzenˇ: Za´padocˇeska´ univerzita v Plzni.
[5] HASˇKOVA´ , H. 2001.Na´zorove´ diferenciace k soucˇasny´m zmeˇna´m v cˇeske´m porodnictvı´.Praha: Sociologicky´ u´stav AV CˇR.
[6] JORDAN, L. J. 1986. „Natural facts: a Historical Perspective on Science and Sexuality,“ in Eds. C. MacCormack a M. Strathern.
Nature, Culture and Gender.Cambridge: Cambridge University Press.
