UNIVERZITA KARLOVA
FARMACEUTICKÁ FAKULTA V HRADCI KRÁLOVÉ KATEDRA BIOFYZIKY A FYZIKÁLNÍ CHEMIE
B AK AL Á Ř S K Á P R Á C E
VLIV FYZICKÉ AKTIVITY A ŽIVOTNÍHO STYLU NA ZDRAVOTNÍ STAV JEDINCE
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Monika Kuchařová, Ph.D.
HRADEC KRÁLOVÉ, 2021 KATEŘINA ŇORKOVÁ
Poděkování
Ráda bych poděkovala paní Mgr. Monice Kuchařové, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnovala. Následně bych chtěla velmi poděkovat paní ředitelce Mgr. Kateřině Julínkové, vedoucí Základní školy Brno, náměstí Míru, příspěvková organizace, za poskytnutí vyplnění dotazníků v tomto školním zařízení, a to v kategoriích: děti 1. stupně základní školy a dospělí pracující se zaměřením na povolání učitel/učitelka. Dále chci poděkovat Mgr. Šárce Konečné za pravopisnou úpravu dotazníků všech kategorií. Zásluha patří samozřejmě také Michale Polcarové, DiS., prostřednictvím které byla má spolupráce se Základní školou v Brně zahájena.
„Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorských dílem. Veškerá literatura a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala, jsou uvedeny v seznamu použité literatury a v práci jsou řádně citovány. Práce nebyla použita k získání jiného nebo stejného titulu.“
V Hradci Králové
4
Obsah
1. Úvod ... 6
2. Zadání – cíl práce ………... 7
3. ZDRAVÍ ……….……….……. 8
3.1 Determinanty zdraví ………..……….……… 8
3.2 Prevence – očkování ……….……….. 9
4. ŽIVOTNÍ STYL ………. 10
4.1 Problematika kouření ………..……… 10
4.2 Problematika alkoholismu ……….………….. 12
5. VÝŽIVA A STRAVOVACÍ NÁVYKY ……….……… 13
5.1 Obecná výživová doporučení ……….…………. 13
5.2 Dieta ……….………….……….. 14
5.2.1 Ketogenní dieta ………..……….………… 15
5.2.2 Diabetická dieta ………..… 15
5.3 Problematika alternativní výživy ……….…….… 16
5.3.1 Vegetariánství ……….. 16
5.3.2 Makrobiotika ……….…… 17
5.4 Výživa ve vybraných obdobích života ……….…….. 18
5.4.1 Výživa kojenců a batolat ……… 18
5.4.2 Výživa dítěte v předškolním a mladším školním věku ……….………. 19
5.4.3 Výživa dítěte ve starším školním věku a adolescenci ……….……… 19
5.4.4 Výživa dospělých a seniorů ……….….... 19
6. POHYB A FYZICKÁ AKTIVITA ……… 20
6.1 Význam fyzické aktivity u různých věkových kategorií ………..…... 21
6.1.1 Pohyb kojenců a batolat ………...……….……….….… 21
6.1.2 Pohyb dětí v předškolním a mladším školním věku ………..………. 21
6.1.3 Pohyb dětí staršího školního věku a adolescentů ……….……… 22
6.1.4 Pohyb dospělých a seniorů ……….…………..……….…. 23
6.2 Vliv chůze a plavání na zdraví ……….……… 23
7. STRES A JEHO VLIV NA ZDRAVÍ ………..………..… 24
8. NEMOCI A CIVILIZAČNÍ CHOROBY ZPŮSOBENÉ ŠPATNÝM ŽIVOTNÍM STYLEM …….….… 25
8.1 Artróza ……… 25
8.1.1 Definice a patogeneze ……….... 25
8.1.2 Epidemiologie ……….. 25
8.1.3 Příčiny a rizikové faktory vzniku artrózy ……….… 26
8.2 Osteoporóza ………..………… 26
5
8.2.1 Definice a patogeneze ……….………... 26
8.2.2 Epidemiologie ……….…. 26
8.2.3 Příčiny a rizikové faktory vzniku osteoporózy ……….……… 27
8.2.4 Výskyt osteoporózy v České republice ……….……… 27
8.3 Alkoholická cirhóza jater ……….………….…. 27
8.3.1 Definice a patogeneze ……….………... 27
8.3.2 Epidemiologie ……… 28
8.3.3 Příčiny vzniku jaterní cirhózy ………..… 28
8.4 Kardiovaskulární nemoci ……….……….. 28
8.4.1 Úvod ……… 28
8.4.2 Příčiny kardiovaskulárních onemocnění ……….… 29
8.5 Obezita ……….. 29
8.5.1 Definice a patogeneze ………. 29
8.5.2 Epidemiologie ……….. 30
8.5.3 Příčiny vzniku a obecné zdravotní komplikace obezity ……….……….. 30
8.6 Diabetes mellitus ………..……….………. 30
8.6.1 Definice a patogeneze ………. 30
8.6.2 Epidemiologie ……… 31
8.6.3 Příčiny a zvýšená rizika vzniku diabetu ……….……… 32
9. DOTAZNÍKOVÁ ČÁST ……….…….……. 33
9.1 Výsledky vypracovaných dotazníků .……….…..………….….……… 34
9.1.1 Děti prvního stupně základní školy ……….………..……… 34
9.1.2 Studenti vysokých škol ……….………….. 36
9.1.3 Dospělí pracující občané ………..………. 38
9.1.4 Důchodci ……….……. 40
9.2 Tabulkové a grafické zpracování ………..……… 42
9.3 Závěrečný komentář ………....…….………….. 47
10. Diskuse ……….. 49
11. Závěr ………..……… 52
12. Použitá literatura ……….…………. 53
6
1. Úvod
Tématem předložené bakalářské práce s názvem „Vliv fyzické aktivity a životního stylu na zdravotní stav jedince“ je problematika špatného životního stylu populace s návodem, jak ho zlepšit. Je zde rozebírán vliv stravovacích návyků, sportu, stresu a jiných faktorů životního stylu osob různých věkových kategorií na jejich zdravotní stav. V práci je řešeno, do jaké míry zasahují tyto aspekty do kvality života populace. Je také uvedeno, zda mají lidé snahu různorodými způsoby změnit či zlepšit svůj životní styl a posílit si tak kvalitu svého života.
Zajímavostí této práce je také sledování závislosti mezi typem povolání dospělých osob a jejich životním stylem. Jsou zaměstnání se zvýšenou či sníženou fyzickou náročností, která se pak odráží na pohybové aktivitě daného jedince. Různá povolání také představují velmi různorodé stresové zatížení zaměstnance. Stres z pracovních povinností v určité míře následně na člověka doléhá, což se téměř vždy projevuje buď jinými stravovacími návyky nebo změnou celkového životního stylu člověka jako důsledek změny psychického stavu. Mezi kompenzace stresu můžeme zařadit rizikové kouření, pití alkoholu a jiné. Následkem toho může být organismus náchylnější k jistým onemocněním, která zřetelně zhoršují zdravotní stav těchto osob. Na druhou stranu může někdo vyrovnávat stres například pohybovou aktivitou, která má pak samozřejmě pozitivní vliv na zdraví. Zde se bavíme pouze o zvýšeném stresu z pracovního prostředí, ale příčina stresu může být i zcela jiná. Následky, které stres na člověku zanechává, závisí na každém jedinci individuálně, jak se ke zvýšené psychické zátěži postaví a jak se se stresem vypořádá. To všechno má nakonec vliv na jeho zdravotní stav, což je tématem této práce.
Pokud vezmeme v potaz děti, tak jejich vývoj v raném dětství je nesmírně důležitý. Jedná se o nastolení správných stravovacích návyků či kvalitní pohybové aktivity, a to zejména mimoškolní. Důležitý je také psychický vývoj dítěte jak ve škole, tak v domácím prostředí.
Všechny tyto aspekty a mnoho dalších mohou mít velký vliv na jejich překvapivě rychle měnící se zdravotní stav.
Ekonomické a sociální změny jsou hlavní příčinou špatného zdraví a předčasné úmrtnosti.
S těmito problémy se potýkají lidé na celém světe, i v zemích s vysokými příjmy. Faktory související se životním stylem, včetně fyzické nečinnosti a nezdravé stravy, jsou jejich bezprostřední příčinou. Účast na pravidelné fyzické aktivitě a cvičení poskytuje řadu zdravotních výhod, přičemž tyto výhody se obvykle liší podle intenzity, délky trvání a frekvence pohybu. Fyzická aktivita velmi důrazně navazuje také na duševní zdraví. Pravidelný pohyb má nemalý pozitivní vliv na dobrý psychický stav jedince.
7
2. Zadání – cíl práce
• Vypracovat dotazníky pro všechny věkové kategorie zabývající se problematikou ovlivnění zdravotního stavu celkovým životním stylem obyvatel.
• Zajistit vyplnění dotazníků od osob všech skupin.
• Shrnout uznávané teorie zdravého stravování a pohybové aktivity.
• Popsat rizika a nemoci navazující na špatně vedený styl života.
• Srovnat výsledky dotazníků s teorií a také s momentální situací v České republice.
8
3. ZDRAVÍ
Světová zdravotnická organizace definuje zdraví jako stav úplného fyzického, duševního a sociálního blahobytu, nikoli pouze absenci nemoci. (World health organisation, 2006) Zdraví je obsáhlý pojem popisující funkční účinnost, duševní pohodu či nepřítomnost nemoci.
Obvykle je odrazem fyzického a psychického stavu. Pojem zdraví se ale také používá v sociálním kontextu k popisu stavu prostředí a veřejného zdraví. Zdraví by pro každého mělo znamenat základ k jeho přežívání nikoliv něco, oč se začneme starat, jakmile dojde k jeho narušení. Zdravotní stav je jedním z ukazatelů úrovně úspěchu národa, to znamená, do jaké míry jsou jeho občané zdravého těla, mysli a ducha.
Již v dávné minulosti směřovalo lidstvo k tomu, aby jeho fyzický a duševní stav byl tak dobrý, aby společnost vzkvétala. Současná definice zdraví uznává, že nemoci a postižení mohou a často koexistují se souladem mysli, duše a těla. (Goetz T. a Viswanathan S., 2018) V této nové koncepci se zdraví transformuje ze stavu vyjadřujícího absenci nemoci do stavu, kdy ústředním tématem je plnost života. Zdraví se nestává statickým stavem bytí, ale dynamickou kvalitou života, kde je plně využito tělo i mysl.
3.1 Determinanty zdraví
Determinanty zdraví mohou přímo i nepřímo ovlivnit zdraví člověka. V každém životním období zdraví člověka determinují rozdílné faktory. Základy jsou položeny v dětství a vyvíjejí se s rostoucím věkem. Jak je obecně známo, dítě má vzor v rodičích. Pokud tedy bude dítě vyrůstat v prostředí s pravidelnou zdravou stravou a s návykem k pravidelnému aktivnímu pohybu, bude mít dobrý základ k tomu, aby se nadále zdravě stravovalo a sportovalo. Pokud však rodiče v této fázi dítěte toto opominou, dítě získává návyky na nezdravou stravu a v jeho každodenním programu chybí pohyb. Nebude ho tedy vyžadovat ani v budoucnu.
Mezi další faktory ovlivňující zdraví patří stres, pracovní prostředí, sociální vyloučení, výživa, závislosti či sociální opora. (Čeledová L. a Čevela R., 2010) Každý jedinec zažívá stres denně.
U dětí to může být strach z testu, u dospívajících strach z šikany či ze sociálního vyloučení a u dospělých například úzkost kvůli špatným pracovním poměrům. Každý člověk se k odbourání stresu umí postavit jiným způsobem. Jedna z cest může být například již zmiňovaná fyzická aktivita, která velmi dobře eliminuje psychické zatížení a dodává pocit dobré nálady. Také společenská akce je cesta k tomu, jak odbourat špatné myšlenky a hledat nová řešení. Zhoršení situace nastává, jakmile člověk nenajde způsob, jakým by se stresu zbavil a podléhá mu. Jedná se o chronický stres. Ten umí být při dlouhodobém působení velmi zákeřný k lidskému zdraví a čím déle trvá, tím se ho člověk hůře zbavuje. Tento dlouhodobý stres působící na organismus může být nebezpečný kvůli rozvoji vážných onemocnění. Přibývá stále více případů, kdy prostřednictvím nervových faktorů došlo k poškození imunity a endokrinních orgánů, následkem čehož se rozvinulo vážné onemocnění. (Kostiuk P., 2020)
9
Pracovní a sociální prostředí jsou taktéž determinanty zdraví, a to zejména v případě šikany na pracovišti či ve školních zařízeních. U dětí je to tématem, které nechybí snad v žádném ročníku.
Ale to neznamená, že i mezi dospělými nedochází k psychickému vydírání. Jsou to témata velice vážná, a proto by neměli v pracovních a školních zařízeních chybět psychologové či sociální pracovníci. Ti by se měli těmito problémy zabývat a aktivně je řešit.
Co se správných stravovacích návyků týče, ty mají nezastupitelný přímý vliv na zdraví jedince.
Veškeré vychýlení ze zdravých stravovacích návyků, ať už nadměrným či nedostatečným stravováním, se projeví zdravotními komplikacemi různé intenzity v závislosti na množství a složení přijaté potravy. Zejména v posledních letech je největším celosvětovým problémem nadměrný příjem energeticky bohatých jídel, což následně vede k rozvoji obezity a na ni navazujících dalších vážných zdravotních komplikací. (Čeledová L. a Čevela R., 2010)
Během posledních dvou desetiletí byla pozornost odborníků zabývajících se veřejným zdravím stále více věnována sociálním determinantům zdraví. Jedná se o faktory lékařské péče, které mohou být ovlivňovány sociální politikou a tím mohou silně formovat zdraví celé populace.
Komise Světové zdravotnické organizace pro sociální determinanty zdraví definovala sociální determinanty zdraví jako podmínky, v nichž se lidé rodí, rostou, žijí, pracují a stárnou.
(Braveman P. a Gottlieb L., 2014) Sociální determinanty často představují například dostupnost zdravých potravin. Důležité jsou socioekonomické vlivy, jako je příjem, bohatství a vzdělání. (Braveman P. a Gottlieb L., 2014)
3.2 Prevence – očkování
Očkování představuje významný pokrok v prevenci infekčních nemocí. Princip vakcinace spočívá v navození ochrany proti patogenu napodobováním jeho přirozené interakce s lidským imunitním systémem. Vakcína snižuje riziko komplikací a úmrtnosti po následném vystavení infekčnímu agens. (Canouï E. a Launay O., 2019) Očkování je tedy cíleným a funkčním prostředkem k tomu, aby se člověk ubránil vzniku a rozšíření infekčních onemocnění v populaci. Dodnes zatím neexistuje jiná efektivní metoda vedoucí ke snížení počtu nakažených danými infekčními nemocemi. V České republice není naštěstí velký výskyt infekčních nemocí, proti kterým je nutná povinná vakcína. Tento fakt vyvolává v populaci dojem, že očkování není nezbytně nutné. Pravdou ale je, že lékaři se dnes díky vakcinaci již nesetkávají například s dětskou obrnou, tetanem, záškrtem, spalničkami, zarděnkami a příušnicemi. (Beran J., 2006) Pokud se některá z těchto nemocí u jedince vyskytne, je to považováno za neobvyklé onemocnění, kterému náleží zvláštní péče.
Očkování je jednou z nejlepších strategií pro zlepšení přežití dítěte či dospělého člověka a snížení morbidity. Vakcíny představují nákladově nejefektivnější a nejjednodušší zásah na ochranu před nebezpečnými epidemiemi. Z prevence infekčních nemocí očkováním vyplývají výhody související se snižováním úmrtnosti a nemocnosti. Jsou finančně výhodné tím, že se vyhýbají hospitalizaci a zabraňují dlouhodobému postižení. Od vynálezu první vakcíny proti neštovicím, kterou objevil Edward Jenner v roce 1796, se očkování stalo nepostradatelnou
10
součástí zdravotnictví a zachránilo miliony životů. (Shukla V. V. a Shah R. C., 2018) Vzhledem k významnému vědeckému pokroku a rychlému tempu vývoje v oblasti očkování je k dispozici mnoho vakcín, které postupně přicházejí do praxe.
Řada lidí si spojuje vakcinaci s negativním dopadem na zdraví ve smyslu nežádoucích účinků po prodělaném očkování. Každá vakcinace s sebou pochopitelně nese i svá rizika. Tyto nežádoucí účinky jsou však v převážné většině velmi mírného průběhu a zpravidla do dvou až tří dnů vymizí. Jen ve výjimečných případech má vakcinace vážný dopad na zdraví očkovaného jedince. (Beran J., 2006) Vždy tedy převažuje pozitivní efekt očkovací látky nad nežádoucími účinky.
4. ŽIVOTNÍ STYL
Životní styl je soubor určitých projevů, činností a návyků typických pro člověka nebo kolektiv osob. Jedná se o soubor každodenních zvyklostí, způsobů vykonávání daných činností a stylu chování. (Čeledová L. a Čevela R., 2010; Müllerová D. et. al., 2014) Zdravý životní styl se vyznačuje zejména faktory, jako je zdravá strava, aktivní pohyb a minimum stresu. Naopak požívání alkoholických nápojů, drog či kouření jsou příkladem špatného životního stylu vedoucího k řadě možných onemocnění. Daný životní styl si tedy tvoří jedinec sám.
Medicína životního stylu je nová disciplína, která se nedávno objevila jako systematizovaný přístup k léčbě chronických onemocnění. Model byl popsán několika autory, kteří medicínu životního stylu definovali jako praxi založenou na důkazech, která pomáhá jednotlivcům a rodinám adoptovat a udržovat chování, které může zlepšit zdraví a kvalitu života. Jiná definice popisuje medicínu životního stylu jako aplikaci environmentálních, behaviorálních, lékařských a motivačních principů na zvládání zdravotních problémů souvisejících se životním stylem v klinickém prostředí. Medicína životního stylu spojuje spolehlivé vědecké důkazy v různých oblastech souvisejících se zdravím, aby pomohla klinickému lékaři nejen v léčbě nemocí, ale také v podpoře dobrého zdraví. V širším smyslu vyžaduje praxe medicíny životního stylu získání dovedností a kompetencí při řešení různých aspektů životního stylu včetně stravy, fyzické aktivity, změny chování, kontroly tělesné hmotnosti, dodržování plánu léčby, stresu a duchovna, technik mysli a těla, kouření a zneužívání návykových látek. Existuje totiž řada důkazů, že dodržování zdravého životního stylu snižuje riziko chronických onemocnění. Podle centra pro kontrolu a prevenci nemocí jsou hlavními příčinami úmrtnosti kardiovaskulární onemocnění, rakovina a cukrovka, kterým lze z velké části úpravou životního stylu předcházet.
(Kushner R. F. a Sorensen K. W., 2013)
4.1 Problematika kouření
Užívání tabáku ve všech formách se dá popsat jako situace, která má vliv na psychický a fyzický stav organismu. Nikotin je složkou v tabáku vyvolávající silný návyk, takže většina uživatelů je na kouření cigaret bezprostředně a každodenně závislá. Tato závislost se vyvíjí velmi rychle a propuká u převážné většiny kuřáků. Jedinec, který je na nikotinu závislý, vykouří denně deset
11
cigaret a více a nutkavou potřebu po cigaretě má již do hodiny od probuzení. (Onor I. O. et al., 2017)
Cigarety jsou nejsmrtelnější spotřební zboží, které má po celém světe obrovský počet uživatelů. Na konci 19. století se kouření cigaret rozšířilo po celém světě a způsobilo několik milionů úmrtí. Studie potvrdila, že v roce 2000 bylo 4,83 milionů předčasných úmrtí na světě způsobeno kouřením. 2,41 milionu v rozvojových zemích a 2,43 milionu v průmyslových zemích. 3,84 milionu z těchto úmrtí bylo u mužů. Hlavními příčinami úmrtí na kouření byla kardiovaskulární onemocnění (1,69 milionu úmrtí), chronická obstrukční plicní nemoc (0,97 milionu úmrtí) a rakovina plic (0,85 milionu úmrtí). (Ezzati M. a Lopez A. D., 2003) Negativní účinky na zdraví poprvé vyšly najevo, když se ve 40. a 50. letech zjistila souvislost mezi kouřením a rakovinou plic. Tuto příčinnou souvislost potvrdil na základě důkazů americký chirurg v roce 1964. (Alberg A. J. et. al., 2014) Od té doby bylo prokázáno mnoho dalších negativních účinků kouření na zdraví.
V roce 1964 byla identifikována pouze 2 onemocnění způsobená kouřením, a to rakovina plic a chronická obstrukční plicní nemoc. O 50 let později počet nemocí a stavů, o nichž je známo, že jsou způsobeny aktivním kouřením, vzrostl na více než 30. (Ezzati M. a Lopez A. D., 2003) Za posledních 10 let byla na seznam přidána nová onemocnění a stavy, jako je erektilní dysfunkce, diabetes mellitus a makulární degenerace.
Kouření je jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů, který má vliv na vznik, rozvoj a průběh kardiovaskulárních onemocnění (ischemické choroby srdeční – infarkt myokardu, anginy pectoris, srdečního selhání a cévní mozkové příhody). Důležitý je zejména účinek tabákového kouře na cévní stěnu, kterou poškozuje. Tento vliv má v rámci neurohumorálních změn přímý negativní dopad na srdeční funkci. Důsledkem působení tabákového kouře jsou změny a potíže v procesech srážení krve. U jedinců, kteří pravidelně užívají cigarety je riziko vzniku ischemické choroby srdeční 2–4násobné. Relativní riziko úmrtí na infarkt myokardu je nejvyšší u mladých kuřáků. (Šedová L. et. al., 2019) Veškeré jedy, které cigaretový kouř obsahuje, zobrazuje obrázek č. 1 na následující straně.
12
Obr. č. 1: Jedy cigaretového kouře.
Převzato z: (Patočka J., 2009).
4.2 Problematika alkoholismu
Požívání alkoholu je dnes velmi oblíbené, a to jak mezi dospělými, tak bohužel i u mladých dospívajících. Pití alkoholu navozuje zejména pocity dobré nálady, uvolnění a zvýšeného sebevědomí. Je mimo jiné spojeno také s lepšími chuťovými zážitky a navozuje lepší sociální komunikaci. Nicméně i pití alkoholu se stává velmi často návykovým a nese s sebou řadu velmi závažných zdravotních komplikací. Při dlouhodobém užívání tedy převažují negativní účinky alkoholismu nad jeho pozitivními vlivy při krátkodobém a nepravidelném užíváním malých dávek. Vyvinutý alkoholismus u jedince má negativní vlivy nejen na něho samého, ale také na jeho okolí. Užívání alkoholu způsobuje mnoho akutních i chronických zdravotních komplikací.
Světová zdravotnická organizace odhaduje, že alkohol ročně zabije až 2,5 milionu osob, včetně 320 tisíc mladých lidí ve věku 15–29 let, a je tak zodpovědný za 4 % všech úmrtí. (Müllerová D. et. al., 2014)
Konzumace alkoholu může zvýšit riziko arteriální hypertenze, fibrilace síní a rakoviny trávicího traktu a prsu. (Masip J. a Germà Luch J. R., 2021) Různá odvětví proto podporují abstinenci.
Ukázalo se však, že lehká konzumace alkoholu naopak snižuje riziko infarktu myokardu a cukrovky, ale má nejasný účinek na cerebrovaskulární onemocnění. To však platí pouze pro určité typy alkoholu. Rozhodnutí o konzumaci alkoholu by proto mělo být individuální na základě osobních faktorů. Zdá se, že spotřeba pod 100 g čistého alkoholu za týden u mužů (u žen méně) nezvyšuje úmrtnost. Vyšší konzumace však významně zvyšuje riziko úmrtí. Měla by proto být přijata veškerá opatření k prevenci jeho užívání, zejména u mladší populace.
Existují také údaje naznačující výhodu požívání malého množství vína nad jinými nápoji.
13
Prospěšný vliv konzumace decentního množství vinných alkoholických nápojů na prevenci cévní mozkové příhody, infarktu myokardu, hypertenze a dokonce i diabetu mellitu dokazuje článek psaný prof. MUDr. Šamánkem, DrSc. a doc. MUDr. Urbanovou, CSc. Autoři zde zmiňují, že pravidelné pití malého množství vína má dobrý vliv na zdraví i v pokročilém věku. Příznivá má být denní konzumace 20–40 g vína při večeři u mužů a u žen polovina této dávky. (Šamánek M. a Urbanová Z., 2011)
Na rozdíl od možného přínosu mírné konzumace alkoholu má jeho nadměrné užívání významné škodlivé účinky. Pití alkoholu má sociální dopad a je celosvětovým rizikovým faktorem předčasné smrti a invalidity. Má přímé toxické účinky na tělo v důsledku jeho pravděpodobného karcinogenního, teratogenního, myopatického, myelotoxického a neurotoxického účinku. Ale působí také nepřímo v důsledku zvýšení agresivity, nehod a větší náchylnosti k dalším rizikům. Známými příklady přímých účinků alkoholu jsou alkoholická kardiomyopatie, alkoholická cirhóza jater a onemocnění z nedostatku thiaminu, jako je polyneuropatie a Wernicke-Korsakoffův syndrom. (Masip J. a Germà Luch J. R., 2021) Na škodlivé užívání alkoholu nemá vliv pouze jednoznačné dlouhodobé a pravidelné pití alkoholických nápojů, ale také extrémní a nekontrolované pití po krátkou dobu, které je velmi časté u mladých dospělých. Toto užívání alkoholu u dospívajících má velmi negativní dopad na jejich zdraví.
5. VÝŽIVA A STRAVOVACÍ NÁVYKY
5.1 Obecná výživová doporučení
Na obrázku číslo 2 je vyobrazena typická potravinová pyramida znázorňující pravidla zdravého stravování. V základním a největším spodním patře se vyskytují zdroje sacharidů. Těch by měl mít člověk v jídelníčku nejvíce a určitě by je měl mít v denním energetickém příjmu potravy.
V pyramidě jsou jako zdroje sacharidů zakresleny typičtí zástupci, tedy ovoce a zelenina, ale mimoto mezi zdroje sacharidů patří zejména pečivo či celozrnné výrobky. V prostředním patře pyramidy jsou mléčné výrobky, maso a ryby. Ty by také neměly chybět v každodenním jídelníčku. Prostřední patro nám tedy vyobrazuje velmi důležitý zdroj bílkovin, který může chybět například u vegetariánů z produktu s největším bílkovinným obsahem, tedy z masa.
Nakonec čeho by mělo být v denním jídelníčku co nejméně jsou tuky a sladkosti, které jsou na nejhornějším a nejužším patře pyramidy. Variantu konkrétních suroviny nacházejících se v potravinové pyramidě jsou tedy zobrazeny na obrázku č. 2 na další straně.
14
Obr. č. 2: Potravinová pyramida.
Převzato z: (Anonym, 2018).
5.2 Dieta
Střevní mikrobiom hraje důležitou roli při modulování rizika několika chronických onemocnění. Jedná se o zánětlivé onemocnění střev, obezitu, cukrovku typu 2, kardiovaskulární onemocnění a rakovinu. Současně je zřejmé, že strava hraje významnou roli při formování mikrobiomu. (Singh R. K. et. al., 2017) Dietní změny mohou vyvolat velké dočasné mikrobiální posuny, a to již během jednoho dne. Vzhledem k této skutečnosti se nabízí možnost terapeuticky využít změnu stravování pro úpravu mikrobiálního složení střev.
Existuje velká řada různých diet. Uvedu zde pouze dvě nejtypičtější, a to ketogenní a diabetickou. Obě mohou být předepisovány v rámci léčebného postupu, ve kterém mají svoji specifickou roli. Následně vysvětlím základní principy, výhody a nevýhody různých forem alternativního stravování. Není typ alternativní výživy, který by jednoznačně pouze prospíval.
Každý z těchto náhradních stravovacích návyků je svým způsobem k něčemu prospěšný
15
a v něčem naopak škodí. Všeobecně je nejlepší, aby člověk jedl od každé potraviny, ale v rámci optimálního energetického příjmu a množství.
5.2.1 Ketogenní dieta
Principem ketogenní stravy je zejména značně omezit přísun cukrů a nahradit ho vysokým příjmem tuků. Je také nezbytný dostatečný příjem bílkovin. Plán na ketogenní dietu je sestavován lékařem vždy individuálně dle nutričních požadavků každého pacienta, který musí zároveň dodržovat základní principy diety. (Brožová K., 2013) Dříve byla ketogenní dieta považována za alternativní léčebný postup, nyní se ale využívá v rámci léčby epilepsie u dětí.
(Horák O., 2019)
Velmi zajímavý je také její příznivý vliv na léčbu rakoviny. Rakovina je jednou z největších výzev v oblasti veřejného zdraví na celém světě a stále nám chybí doplňkové přístupy k významnému zvýšení účinnosti standardních protinádorových terapií. Zdá se, že ketogenní strava zvyšuje citlivost většiny druhů rakoviny na standardní léčbu využitím přeprogramovaného metabolismu rakovinných buněk, což z diety dělá slibného kandidáta na adjuvantní terapii rakoviny. Ketogenní strava tedy pravděpodobně vytváří nepříznivé metabolické prostředí pro rakovinné buňky, a proto ji lze považovat za možné adjuvans v rámci multifaktoriální terapie specifické pro pacienta. (Weber D. D. et. al., 2020) Většina preklinických a několik klinických studií argumentuje pro použití ketogenní stravy v kombinaci se standardní terapií na základě jejího potenciálu zvýšit protinádorové účinky klasické chemoterapie a radioterapie, její celkové dobré bezpečnosti, snášenlivosti a zvýšení kvality života. Jednou z nich je průběžná analýza studie KETOCOMP. Tato studie se týká změn složení těla u pacientů s rektálním onemocněním, rakovinou prsu, hlavy a krku, kteří dodržovali ketogenní dietu během léčebné radioterapie. U pacientů s rakovinou konečníku a prsu byla radioterapie významně spojena se ztrátou 0,5 a 0,4 kg tukové hmoty za týden bez významných změn složení kosterního svalstva.
U pacientů s rakovinou hlavy a krku byla souběžná chemoterapie také nejsilnějším prediktorem úbytku tělesné hmotnosti. Pacienti, kteří při terapii dodržovali ketogenní stravu, tukovou hmotu významně nabírali. Tyto výsledky potvrzují, že konzumace ketogenní diety má během standardní léčby příznivý vliv na pacienta. K dalšímu objasnění mechanismů ketogenní stravy, jako terapie a vyhodnocení jejího použití v klinické praxi, je však zapotřebí více molekulárních studií a jednotně kontrolovaných klinických studií, které zatím nejsou. (Rainer J. K. et. al., 2020)
5.2.2 Diabetická dieta
Diabetická strava sestává v zásadě ze sacharidů. 50 % až 60 % celkového kalorického příjmu musí být přijato ve formě sacharidů. Měly by být upřednostňovány pomalu metabolizované formy sacharidů. Tuk a bílkoviny by neměly překročit více než 20 % příslušného celkového kalorického příjmu. Ve srovnání se živočišnými tuky by měly být upřednostňovány rostlinné tuky. (Kappeler H., 2000) Pacienti s diabetem typu 2, kteří by měli zhubnout, musí být velmi opatrní, co se týče příjmu tuku. Diabetici závislí na inzulínu mohou opravit chyby v příjmu
16
sacharidů injekcí inzulínů za předpokladu, že mají důkladné znalosti o způsobu působení inzulínu a stravovacích zkušenostech. Diabetickou dietu předepisuje lékař, a to zejména k počátečnímu rychlému snížení pacientovy hmotnosti, který trpí cukrovkou.
5.3 Problematika alternativní výživy
Dnes se stále větším trendem stávají náhradní formy stravování. Alternativní strava zahrnuje jistá pravidla, která vylučují či podporují určité druhy potravin a upravují jejich denní příjem.
Některé tyto dietní směry poukazují na dřívější způsob stravování lidí nebo jsou naopak reakcí moderní společnosti. Někteří lidé uznávají určitý druh alternativní výživy v rámci svého náboženství, jiní v rámci zlepšení zdravotního stavu. Mladí lidé berou často tyto směry jako takzvané výzvy v rámci zviditelnění mezi svými vrstevníky. (Müllerová D. et. al., 2014)
5.3.1 Vegetariánství
Vegetariánství je forma alternativní výživy, která je nejčastěji lidmi aplikovanou formou náhradního stravování. Základem vegetariánství je úplně vyloučení masa z jídelníčku (vegetariánství) nebo dokonce všech produktů živočišného původu včetně medu (veganství).
Tato forma stravy není vhodná zejména pro děti a dospívající, neboť ty právě vynecháním živočišných produktů trpí zejména nedostatkem bílkovin. Na tento nedostatek dále bezprostředně navazuje nízký příjem vápníku a vitamínu B12. Jako poslední komplikace této náhradní formy stravování může být nadměrný příjem vlákniny, což zhoršuje využití minerálních látek v těle (nejvíce vápníku a železa). Jedinec, který dobrovolně aplikuje tuto alternativní formu výživy může tímto krokem naznačovat začínající poruchu příjmu potravy.
(Rusková J., 2011)
Na obrázku číslo 3 je znázorněna typická vegetariánská potravinová pyramida, kde v základu opět nechybí například pečivo či těstoviny. V dalším patře ovoce a zelenina, následně mléčné produkty, luštěniny a tofu. Pomocí tofu si vegetariáni nahrazují příjem masa. Zde je tedy největší rozdíl mezi pyramidou klasického výživového doporučení a potravinovou pyramidou vegetariánů. A nakonec potravinovou pyramidu završují oříšky a semínka, jakožto zástupci tuků, a oleje. Tato pyramida také udává množství daných druhů potravin a pití na den.
Snad jednou z hlavních výhod, které může mít vegetariánská strava, je při léčbě cukrovky.
Jedná se o její účinek na zvýšení sytosti. (Jenkins D. J. et. al., 2003) Důkazem toho je efekt hubnutí při aplikaci vegetariánské stravy u diabetiků. Ztráta hmotnosti může být tedy jednou z výhod této alternativní formy výživy. Prvořadý význam správné tělesné hmotnosti byl ilustrován v nedávných studiích, kde změny stravování a životního stylu zabránily rozvoji cukrovky u vnímavých jedinců. Příkladem může být metaanalýza a randomizovaná studie vlivu vegetariánských stravovacích návyků na kardiometabolické rizikové faktory cukrovky, který v roce 2019 vypracoval Viguiliouk se svými spolupracovníky. Tento přehled si kladl za cíl odpovědět na otázku, zda výstupy z dostupných studií ukazují výhody vegetariánského způsobu stravování pro kontrolu glykemie a dalších zavedených kardiometabolických
17
rizikových faktorů u jednotlivců s cukrovkou ve srovnání s nevegetariánskými stravovacími návyky. Výsledek uvedené metaanalýzy byl kladný. To znamená, že vegetariánské stravovací návyky zlepšují kontrolu glykemie, LDL cholesterolu, non-HDL cholesterolu a tělesné hmotnosti u jedinců s diabetem, což podporuje začlenění této formy stravování do léčby cukrovky. (Viguiliouk E. et. al., 2019)
Obr. č. 3: Vegetariánská potravinová pyramida.
Převzato z: (Anonym, 2013).
5.3.2 Makrobiotika
Makrobiotická strava je nízkotučná, s vysokým obsahem vlákniny a komplexními sacharidy. Je spojena se systémem životního stylu a duchovní životní filozofií. Na rozdíl od mnoha diet není složení pevné a může se mimo jiné měnit v závislosti na zdravotním stavu člověka. Pozitivní vliv na zdraví jedince má makrobiotická strava určitě díky snižování hladiny lipidů v séru a snižování krevního tlaku. (Lerman R. H., 2010) To znamená, že může jít o dobrou prevenci v rámci předcházení kardiovaskulárním onemocněním. Makrobiotika by mohla být také cenným přístupem k prevenci rakoviny. Zejména ženy konzumující makrobiotickou stravu mají mírně nižší hladinu estrogenu v oběhu, z které vyplývá nižší riziko rakoviny prsu. To může být částečně způsobeno vysokým obsahem fytoestrogenů v makrobiotické stravě. Existuje však pouze omezený výzkum hodnotící účinnost makrobiotické stravy na zmírňování bolestí nebo prodloužení přežití pacientů s rakovinou. Touto problematikou se ve svém článku podrobně zabývá Lawrence H. Kushi. V této práci také odkazuje na studie zaměřené na pozitivní vlivy makrobiotické stravy při léčbě rakoviny. (Kushi L. H. et. al., 2001)
18
5.4 Výživa ve vybraných obdobích života
5.4.1 Výživa kojenců a batolat
Stravování kojenců a batolat je dynamická oblast, která může být velmi individuální. Kojení novorozenců má velké množství výhod. Je ochranným faktorem pro několik infekčních, atopických a kardiovaskulárních onemocnění. Dále pro leukémii, nekrotizující enterokolitidu, celiakii a zánětlivé onemocnění střev. Má také pozitivní dopad na neurovývoj, zlepšuje IQ a snižuje riziko poruchy pozornosti a obecné vývojové poruchy včetně poruch chování. Kojení může snížit riziko syndromu náhlých úmrtí kojenců až o 36 % a zabránit 13 % dětské úmrtnosti na celém světě. Výsledkem kojení je mimo jiné i přímá úspora za používání počáteční kojenecké výživy a lahví. Kojení je navíc šetrné k životnímu prostředí, protože nezanechává ekologickou stopu. Používání kojenecké výživy a lahviček má inherentní rizika, jelikož zvyšuje riziko orálních onemocnění, jako jsou dýchání ústy, vadný skus či zubní kaz. Nakonec jejich použití negativně ovlivňuje střevní mikrobiotu, okysličování a termoregulaci kojenců. (Brahm P. a Valdés V., 2017)
O výživě kojenců a batolat se neustále objevují nové studie, a tedy i ideální složení výživy se v tomto období života často mění. Často se používá pojem komplementární výživa, která zahrnuje pokrmy a tekutiny podávané k mateřskému mléku. Množství energie obsažené v této kojenecké stravě by mělo být menší než jedna kilokalorie na gram a vůbec by se kojenci neměli podávat příkrmy obsahující sůl. (Frühauf P., 2006) Nejdůležitějším a zásadním rozdílem v této stravě od stravy dětí vyššího věku je podávat jídla striktně bez obsahu soli a bez jakéhokoliv jiného koření. Tato zmiňovaná komplementární výživa se může začít dítěti podávat nejdříve na konci 4. měsíce jeho života, tedy v období, kdy je kojenec již do jisté míry psychomotoricky a fyziologicky vyvinut.
Tuto formu výživy je možné ještě dále rozdělit, a to na tzv. přechodnou stravu a stravu rodinnou. Přechodná strava je určená výhradně pro kojence a nese s sebou pochopitelně jisté nutriční potřeby. Strava rodinná zahrnuje již klasická jídla, která konzumují i ostatní členové rodiny a mohou být pomalu podávána nejstarším kojencům a batolatům. Zásadní je čas zahájení této již téměř komplexní stravy a také její složení. Tyto faktory ovlivňují následující vývoj a růst kojence a batolete a jsou brány jako klíčový okamžik ve stravě zahájené v tomto období života. Pokud by dítěti tohoto věku byla podávána nekompletní strava v nedostatečném množství, pak by dítě nedostávalo nutriční dávku potřebnou pro jeho správné prospívání a mentální vývoj. (Frühauf P., 2006) Potřeba energie z potravy je u kojenců a batolat významně vyšší než ve vyšším věku, a to zejména kvůli jejich probíhajícímu růstu.
Jedná se tedy o nejcitlivější období života, kdy je velmi důležité dodržet kvalitu podávané stravy dítěti. V opačném případě by v pozdějším věku mohlo dojít k rozvoji různých kardiovaskulárních nemocí spojených s nedostatečným vývojem a metabolického syndromu.
19
5.4.2 Výživa dítěte v předškolním a mladším školním věku
Toto období se vyznačuje důrazem zejména ke zdravé stravě. Nyní již není dítě striktně vázáno na jídla podávána rodiči, ale má možnost koupi pokrmu či pochutiny například z kapesného.
Je tedy velice důležité, aby rodiče vedli tyto děti k potřebě stravovat se co nejvíce zdravě a co nejméně využívat rychlá občerstvení či jiné nezdravé pochutiny. Velmi nebezpečný v tomto věku je nedostatečný příjem tekutin, který může u dítěte vyvolat vznik močových či ledvinových kamenů. (Müllerová D. et. al., 2014) Pitný režim dítěte ve věku 6–11 let by měl představovat 1,8–2 litry tekutin denně. (Ondriová I. et. al., 2018) Samozřejmě příjem tekutin je závislý na momentální pohybové aktivitě nebo zda je dítě například nemocné, kdy také potřebuje nadměrný příjem tekutin. Nejvhodnější pro děti je čistá neperlivá voda, kterou obvykle nemají rády. Pokud se však začnou podávat dětem od útlého věku vody slazené, jejich organismus si na to do jisté míry zvykne a budou tyto tekutiny vyžadovat stále častěji a v dospělém věku již neustále. Je proto velmi důležité vést děti k příjmu zejména obyčejné vody s možností výjimečného příjmu vody slazené.
5.4.3 Výživa dítěte ve starším školním věku a adolescenci
Dospívání je obdobím zlomu, kdy dochází ke změnám ve složení těla, růstového sputu a postavy. Výživa v tomto věkovém období by neměla shodná ani s příjmem dětí mladšího věku, ale také by měla být odlišná od stravy dospělých jedinců. Jako energetický příjem u dospívajících osob je doporučený 2625–3251 kcal za den. (Rusková J., 2011) Často však tito mladiství toto rozmezí nedodržují, a to zejména díky vlastnímu výběru stravy. Mladí si dopřávají nadmíru sladkostí a zejména smažených jídel z rychlého občerstvení. Vše nakonec zapijí slazenými tekutinami. U dívek vznikají různé poruchy příjmu potravy, nejvíce z důvodu jejich potřeby mít dokonalou postavu. Jako největší problém u dospívajících se však považuje vynechávání snídaní. (Marinov Z. et. al., 2012) To následně nahrazují ve školách kupováním svačin v bufetech a automatech od různých balených baget, přes brambůrky až ke sladkostem.
5.4.4 Výživa dospělých a seniorů
Během procesu stárnutí se lidská fyziologie znatelně mění, většinou v neprospěch jednotlivce.
(Gille D. et. al., 2016) Zdravý životní styl, který zahrnuje dostatečnou fyzickou aktivitu a vyváženou a rozmanitou stravu, přispívá ke zdravému stárnutí. Jedním z klíčových faktorů, kterých si starší lidé musí být vědomi, je dodržování výživových doporučení. Čím lépe se člověk bude stravovat v průběhu života, tím lepší jeho zdravotní stav bude ve stáří. Zejména by si měli lidé v průběhu života hlídat optimální příjem cukrů. Při jeho nadměrném příjmu se zanedlouho vyvine cukrovka, která má zejména ve stáří závažné a mnohdy fatální zdravotní komplikace. Obecně ale o stravovacích návycích, konzumačním chování, dodržování potravinových příruček (potravinová pyramida) a výživových doporučeních u osob středního a staršího věku je velmi málo údajů.
20
6. POHYB A FYZICKÁ AKTIVITA
Přínosy fyzické aktivity a cvičení pro zdraví jsou jasné. Prakticky každý může z fyzické aktivity těžit. Většina mezinárodních pokynů doporučuje cíl 150 min/týden fyzické aktivity střední až silné intenzity. Mnoho institucí potvrdilo tato doporučení, aby naznačilo, že tento objem aktivity je minimem požadovaným pro zdravotní přínosy. Ze systematické revize literatury, která byla prováděna z období mezi lety 2000 a 2004 a data byla čerpána především z databází MEDLINE / PubMed bylo zjištěno, že u mužů i u žen, kteří hlásili zvýšenou úroveň fyzické aktivity a fyzické zdatnosti, došlo ke snížení relativního rizika úmrtí (přibližně o 20–35 %).
(Warburton D. E. R. a Bredin S. S. D., 2017)
Benefity pohybu pro tělesné a duševní zdraví jsou nyní široce uznávány, proto se úroveň rozvinuté fyzické aktivity v rozvinutém světě stále zvyšuje. (Biddle S. J. H. et. al., 2015) Pochopení psychologie fyzické aktivity se proto stalo důležitým zájmem vědců, zdravotníků i tvůrců politik. Psychologie fyzické aktivity je komplexní a důkladný úvod do základů psychologie cvičení, od teorií motivace a dodržování až po návrh úspěšných intervencí pro zvýšení účasti.
Co se týče fyzické aktivity v přírodním prostředí, ta je spojena se zvýšenou pohodou ve srovnání s fyzickou aktivitou v zastavěném prostředí. Začaly se objevovat snahy o kvantifikaci výhod fyzické aktivity v těchto přírodních prostředích. Tyto výsledky jsou důležité vzhledem k tomu, že fyzická nečinnost je celosvětově čtvrtým nejvýznamnějším rizikovým faktorem úmrtnosti a má zásadní důsledky pro prevalenci nepřenosných nemocí a pro celkové zdraví.
(Vert C. et. al., 2019) Pravidelná fyzická aktivita může zabránit nadváze a obezitě, kardiovaskulárním chorobám, cukrovce typu 2, některým druhům rakoviny a psychickým poruchám.
Fyzická nečinnost je tedy modifikovatelným rizikovým faktorem pro kardiovaskulární onemocnění a rozšiřující se řadu dalších chronických onemocnění, včetně diabetes mellitus, rakoviny (tlustého střeva a prsou), obezity, hypertenze, nemocí kostí a kloubů (osteoporózy a osteoartrózy) a deprese. Prevalence fyzické nečinnosti je vyšší než u všech ostatních modifikovatelných rizikových faktorů. (Warburton D. E. R. et. al., 2006)
Výhody fyzické aktivity a kondice se vztahují zejména na pacienty s prokázaným kardiovaskulárním onemocněním. To je důležité, protože u pacientů se srdečním onemocněním se po dlouhou dobu doporučoval odpočinek a fyzická nečinnost. Několik systematických přehledů jasně prokázalo důležitost pravidelného cvičení ke zmírnění nebo zvrácení chorobného procesu u pacientů s onemocněním srdce. Například systematický přehled a metaanalýza 48 klinických studií odhalily, že ve srovnání s běžnou péčí srdeční rehabilitace, se při pravidelné fyzické aktivitě významně snížil výskyt předčasných úmrtí zejména na kardiovaskulární onemocnění. (Warburton D. E. R. et. al., 2006)
21
6.1 Význam fyzické aktivity u různých věkových kategorií
6.1.1 Pohyb kojenců a batolat
Množství fyzické aktivity potřebné v prvních letech života zkoumali Timmons a kolegové, kteří provedli v roce 2012 systematický přehled o vztahu mezi fyzickou aktivitou a několika zdravotními ukazateli u kojenců, batolat a také dětí mladšího školního věku. Byly nalezeny příznivé souvislosti mezi fyzickou aktivitou a některými aspekty zdraví včetně redukce adipozity, zdraví kostí a kostry, rozvoje motorických dovedností, psychosociálního zdraví, kognitivního vývoje a kardiometabolického zdraví. V rámci tohoto přehledu však byly vyloučeny průřezové studie. V důsledku toho bylo identifikováno pouze 22 studií a existují tedy jen omezené informace o množství fyzické aktivity potřebné pro zdravotní přínosy kojenců a batolat. (Timmons B. W. et. al., 2012)
Počáteční roky představují kritické období pro podporu fyzické aktivity. Množství fyzické aktivity potřebné pro zdravý růst a vývoj však není známo. Timmonsova studie zahrnuje také děti mladšího školního věku, ale zde se zaměříme zejména na výsledky přínosu fyzické aktivity na zdraví kojenců a batolat. Studie zkoumala nejlepší dostupné důkazy k určení vztahu mezi fyzickou aktivitou a zlepšením vybraných ukazatelů zdraví zmíněných výše u kojenců (1 měsíc–
1 rok), batolat (1,1–3,0 let) a předškolních dětí (3,1–4,9 let). Relevantní studie byly hledány v online databázích, osobních knihovnách a vládních dokumentech. Dvacet dva článků, představujících 18 originálních studií a 12 742 zapsaných účastníků, splňovalo kritéria pro zařazení. Pět z originálních studií zahrnovalo kojence, 2 batolata a 11 dětí předškolního věku.
U kojenců existují důkazy naznačující, že zvýšená nebo vyšší fyzická aktivita byla pozitivně spojena se zlepšením adipozity, rozvoje motorických dovedností a kognitivního vývoje.
U batolat výsledky naznačují, že zvýšená nebo vyšší fyzická aktivita měla pozitivní vliv na zdraví kostí a kostry. Je tedy jasné, že fyzická aktivita má pozitivní vliv na zdravý růst a vývoj kojenců a batolat. (Timmons B. W. et. al., 2012)
6.1.2 Pohyb dětí v předškolním a mladším školním věku
Sedavý životní styl a fyzická aktivita jsou dvě chování předškolních dětí související se zdravím.
U dětí do 4 let je sedavé chování důležitým negativním faktorem vedoucím ke zvýšení tělesné hmotnosti, zvýšení LDL-cholesterolu a snížení hladiny HDL-cholesterolu. Podobně existuje pozitivní vztah mezi zvýšenou fyzickou aktivitou a zvýšenou hustotou kostí s lepším kardiometabolickým profilem. (Barbosa S. C. et. al., 2016) Doporučuje se, aby předškolní děti strávily seděním maximálně 2 hodiny denně a dosáhly fyzické aktivity 180 minut denně při jakékoli intenzitě.
Byla provedena průřezová studie v městských centrech vzdělávání v raném dětství v brazilském městě Londrině. Městský školský systém v Londrině měl podle Městského ministerstva školství v roce 2013 zapsáno 20 center vzdělávání s 1562 předškolními dětmi.
Programy městských center vzdělávání v raném dětství slouží pro děti do 6 let a zahrnují
22
předškolní třídy. Studie se zúčastnilo 370 předškoláků ve věku 4 až 6 let stratifikovaných podle pohlaví, věku a školního regionu ve městě Londrina v Brazílii. Dotazník k analýze školní infrastruktury a prostředí byl předložen ředitelům těchto předškolních zařízení. Fyzická aktivita a sedavé chování byly odhadnuty pomocí akcelerometrů po dobu pěti po sobě jdoucích dnů během pobytu dětí v centrech vzdělávání. Výsledkem studie bylo, že předškolní děti bez ohledu na věk tráví relativně více času sedavým chováním (89,6–90,9 %), následovaným lehkou (4,6–7,6 %), mírnou (1,3–3,0 %) a energickou (0,5–2,3 %) fyzickou aktivitou. (Barbosa S. C. et. al., 2016)
U dětí mladšího školního věku je důležité zejména vybudovat jim kladný vztah k pravidelné pohybové aktivitě. Sport by pro ně měl znamenat formu zábavy a odreagování, nikoliv nic nuceného a nechtěného. (Pastucha D. et. al., 2011) Děti se tedy v tomto období učí přisvojovat si různé sporty a nové pohybové aktivity, kterými by se v budoucnu mohli pravidelně zabývat.
Nejdůležitější a nejpravidelnější výchovou k takovým sportům slouží právě hodiny tělesné výchovy v rámci povinné školní docházky. Tento předmět by měl dítěti sloužit ke vzájemné komunikaci s lidmi prostřednictvím sportu a jeho individuálnímu tělesnému vývinu.
6.1.3 Pohyb dětí staršího školního věku a adolescentů
Je známo, že tělesné cvičení v dětství podporuje nárůst maximální kostní hmoty, což přispívá ke snížení rizika osteoporózy a zlomenin po celý život. Systematický přehled několika studií potvrdil důležitost fyzické aktivity pro růst kostní hmoty, a to zejména ve fázích většího růstu, jako v prvních měsících života a v pubertě. Růst svalové hmoty je u školáků také pozitivně ovlivněn fyzickou aktivitou a je spojen s růstem kostní hmoty. Studie s 98 předpubertálními dětmi, rozdělená na ty, které se věnovaly basketbalu a na ty, které ne, naznačila, že hráči měli vyšší růst kostí a svalové hmoty ve srovnání s těmi, kteří basketbal nehráli a nevykonávaly žádný jiný druh sportu. Navzdory omezenému počtu studií u školáků zabývajících se vlivem fyzického cvičení na růst, mají důkazy tendenci naznačovat přínos pro růst kostní a svalové hmoty a žádné zhoršení růstu výšky způsobené odporem nebo silovými cviky. (Alves J. G. B. a Alves G. V., 2019)
Mnoho dospívajících vede sedavý životní styl se sníženou aktivitou ve volném čase a zvýšenou závislostí na sedavém způsobu života. (Bermejo-Cantarero A. et. al., 2017) Nezávisle na úrovni fyzické aktivity jsou sedavé činnosti, zejména ty, které jsou založeny na používání elektronických zařízení, spojeny se zvýšeným rizikem obezity a snížením fyzické kondice, sebeúcty a prosociálního chování.
Mnoho dětí v tomto období má pravidelnou fyzickou aktivitu jen ve škole v rámci tělesné výchovy, a tedy dvakrát týdně. Tato intenzita pohybu pro dospívající dítě je naprosto nedostačující. Jedinec v rozvoji by se měl aktivnímu pohybu věnovat minimálně třicet minut denně. (Marinov Z., 2012) Na základě nízké pohybové aktivity, na kterou si dítě od tohoto věku zvyká a pokračuje v ní v dalším průběhu života, se rozvíjí zejména obezita.
23
6.1.4 Pohyb dospělých a seniorů
Podle Světové zdravotnické organizace se doporučuje dospělým ve věku 18 až 65 let pohybová aktivita nižší intenzity (např. jízda na kole) minimálně 30 minut 5x týdně a pohyb vyšší intenzity (např. běh) nejméně 20–25 minut 3x týdně. (Doležalová J., 2018) Tyto aktivity však mají být jakýmsi doplňkem ke každodennímu pohybu dospělého člověka. Sportovní inaktivita přispívá ve vyspělých zemích ke vzniku a rozvoji až 16 % případů rakoviny tlustého střeva, 15 % cukrovky 2. typu, 10 % rakoviny prsu a k 21 % ischemické choroby srdeční. (Doležalová J., 2018) Zpráva o zdraví obyvatel České republiky, kterou vydalo Ministerstvo zdravotnictví v roce 2014, udává, že problematika nedostatečné pohybové aktivity obyvatel spolu s jejich nadváhou je nejvýznamnějším faktorem ovlivňující zdraví české populace.
Pohybová aktivita v důchodovém věku je taktéž velice důležitá, a to zejména k prevenci ztuhlosti svalů a kloubů, což zabraňuje následnému propuknutí revmatické nemoci, artritidy a jiných onemocnění. Ale co ve stáří již jedinec neovlivní je to, jakým způsobem nakládal s pohybem v předchozích letech. Pohyb v mládí totiž přispívá ke zdraví ve starším věku. Pokud je v průběhu života jedinec převážně pohybově inaktivní, má velké predispozice k propuknutí zejména obezity. Člověk sportovně aktivní po celou dobu jeho života má pravděpodobnost vzniku tohoto onemocnění podstatně menší.
6.2 Vliv chůze a plavání na zdraví
Rychlá chůze jako jednoduchá a bezpečná forma cvičení je nesporně účinným opatřením k potlačení rizik sedavého životního stylu a mohla by vést ke snížení prevalence chronických onemocnění u všech populací. Následující studie s názvem „Výhody severské chůze pro zdraví“
je systematickým přehledem zaměřeným na tzv. severskou chůzi, tedy chůzi s holemi. Je to sportovní chůze se speciálními sportovními holemi pro lepší kondici, která zejména zlepší práci horní poloviny těla. Jelikož je tento druh sportu i v České republice stále více atraktivní, a to zejména u populace vyššího věku, uvádím zde právě tuto studii. Jejím cílem bylo shrnout, analyzovat a interpretovat zdravotní přínosy severské chůze a porovnat ji s rychlou chůzí a joggingem. Od listopadu 2010 do května 2012 bylo provedeno systematické a komplexní vyhledávání literatury. Data byla analyzována v období od dubna 2011 do května 2012. Bylo identifikováno šestnáct randomizovaných studií s celkem 1062 dobrovolníky (nikoliv pacienty) a 11 observačních studií s 831 účastníky. Provedená analýza odhalila, že s ohledem na krátkodobé a dlouhodobé účinky na srdeční frekvenci, spotřebu kyslíku, kvalitu života a další profity je severská chůze lepší než rychlá chůze bez holí. Severská chůze má tedy blahodárné účinky na klidovou srdeční frekvenci, krevní tlak, zátěžovou kapacitu, maximální spotřebu kyslíku a kvalitu života u pacientů s různými chorobami, a lze ji proto doporučit široké škále lidí jako primární a sekundární prevenci. (Tschentscher M. et. al., 2013)
Existují podstatné důkazy podporující také vztah mezi fyzickou aktivitou a duševním zdravím v průběhu celého života. Například Kelly a kolektiv popsali pozitivní vztahy mezi chůzí a duševním zdravím. I když existuje celá řada důkazů o výhodách běhu pro fyzické zdraví,
24
změny duševního zdraví z běhu zůstávají nejasné. Řešení tohoto vztahu by bylo cenné, protože běh je formou fyzické aktivity populární mezi mnoha populačními skupinami. Cílem rešerše literatury zaměřené na podrobný rozbor důkazů o vlivu chůze na duševním zdraví bylo představení toho, co je známo, a zdůraznění toho, co známo není. Tým výzkumníků identifikoval a prozkoumal 1314 vědeckých záznamů. Nejvíce důkazů bylo nalezeno o pozitivním vlivu chůze na depresi. Důkazy o zlepšení úzkosti, psychického stresu, psychické pohody, subjektivní pohody, sociální izolace a osamělosti se lišily co do objemu a účinnosti.
(Kelly P. et. al., 2018)
Zajímavá v této oblasti je studie s názvem „Výhody a požitek z plavecké intervence pro mládež s mozkovou obrnou“. Do této studie bylo zahrnuto čtrnáct mladých lidí s mozkovou obrnou ve věku 7 až 17 let, kteří byli náhodně přijímáni prostřednictvím nemocnic, speciálních škol a soukromých ordinací. Kritériem pro vyloučení byla injekce botulotoxinu A nebo ortopedická chirurgie během 6 měsíců před zahájením studie. Rodiče poskytli úplný informovaný souhlas.
Účastníci byli náhodně rozděleni do kontrolní skupiny (bez plánovaného plaveckého programu) a do intervenční (plavecké) skupiny. Schopnost chůze, plavecké dovednosti, únava a bolest byly hodnoceny na začátku, po pětitýdenním plaveckém kurzu (při plavání dvakrát za týden, 40–50 minut), dále po desetitýdenním sledování a pro intervenční skupinu po dvacetitýdenním trvání kurzu. Byla hodnocena také úroveň požitku z každého plavání. Úrovně potěšení byly vysoké. Chůze při pravidelné chůzi a plavání se výrazně zlepšila v plavecké skupině, na rozdíl od skupiny kontrolní, zatímco únava a bolest se nezvyšovaly. Na základě této studie se tedy doporučuje plavecký program pro mládež s mozkovou obrnou jako doplněk programu fyzikální terapie. (Declerck M. et. al., 2016) Plavání je ale velmi dobrou prevencí i u starších jedinců, pro něž je to sport nenáročný, uklidňující a zálibný. Nejen pro důchodce má protektivní účinky k uvolnění bolesti zad a kloubů a zlepšuje celkovou motorickou dovednost.
7. STRES A JEHO VLIV NA ZDRAVÍ
Stresory mají zásadní vliv na náladu, pocit pohody, chování a zdraví. Akutní reakce na stres u mladých zdravých jedinců mohou být adaptivní a obvykle neznamenají zdravotní zátěž.
Pokud je však hrozba neustálá, zejména u starších nebo nezdravých osob, mohou dlouhodobé účinky stresorů poškodit zdraví. (Schneiderman N. et. al., 2005) Vztah mezi psychosociálními stresory a nemocí je ovlivněn povahou, počtem a perzistencí stresorů, jakož i biologickou zranitelností jednotlivce (např. genetikou), psychosociálními zdroji a naučenými modely zvládání. Psychosociální intervence se ukázaly jako užitečné při léčbě poruch souvisejících se stresem a mohou ovlivnit průběh chronických onemocnění.
Také u dětí mohou být účinky stresu velmi nebezpečné. Nepříznivé zážitky z dětství souvisejí s krátkodobými i dlouhodobými negativními následky na fyzickém a duševním zdraví u dětí a dospělých. Je známo, že traumatický stres má na lidský organismus negativní dopad v podobě rozvinutí různých onemocnění. (Goddard A., 2021) Současný vývoj v oblasti realizace
25
péče o trauma v různých systémech služeb vyžaduje dohled nad traumatem, odolností, funkční kapacitou a negativním dopadem na zdraví. Přes toto úsilí v lékařské péči zůstává včasná identifikace traumatu u dětí stále významnou potřebou veřejného zdraví.
Za normálních fyziologických podmínek, kdy působí na lidský organismus vnější stresový podnět, hladina kortizolu klesá. Avšak za podmínek chronického nebo toxického stresu hladiny kortizolu zůstávají zvýšené a do těla se neustále uvolňuje epinefrin. (Grogan S. a Murphy K. P., 2011) Tato dlouhodobá aktivace hypotalamo-hypofyzární osy nadledvin pak může způsobit poškození krevních cév a tepen a zvýšení krevního tlaku, což má za následek větší riziko srdečního infarktu a mozkové mrtvice. (Anda R. F. et. al., 2006) Trvalé zvýšení hladin stresových hormonů také vytváří fyziologické nahromadění tukové tkáně, což vede k přírůstku hmotnosti. Zvýšený kortizol navíc způsobuje zvýšenou chuť k jídlu a sníženou sytost, což dále přispívá k dlouhodobé obezitě. (Binder E. B., 2009) Pochopení této patofyziologie se stává zásadním pro pochopení toho, jak traumatické stavy zapadají do aktivace hypotalamo- hypofyzární osy nadledvin, protože přetrvávající zvýšené hladiny stresových hormonů v důsledku toxického a chronického stresu přímo vedou ke zdravotním projevům jako je těžká obezita, cukrovka, srdeční onemocnění, rakovina, mozková mrtvice a chronická obstrukční plicní nemoc. (Grogan S. a Murphy K. P., 2011)
8. NEMOCI A CIVILIZAČNÍ CHOROBY ZPŮSOBENÉ ŠPATNÝM ŽIVOTNÍM STYLEM
8.1 Artróza
8.1.1 Definice a patogeneze
Artróza (osteoartróza) je chronické onemocnění, které je charakteristické zničením kloubní chrupavky. Na základě degradace této chrupavky vzniká značné tření v místech kloubů a následuje ztuhlost. (Rutar P., 2019) Onemocnění je doprovázeno bolestmi a zhoršenou pohyblivostí v kloubech. Tato nemoc je důvodem k zahájení pracovní neschopnosti z důvodu funkčního omezení pohybu. V průběhu onemocnění vzniká v kloubní chrupavce rozvláknění, ztenčení, eroze a remodelace kosti krajních ploch a sklerotizace ploch kloubů. Přidruženými neboli sekundárními potížemi doprovázející artrózu jsou vznikající záněty různé intenzity.
Následkem všech těchto změn dochází k deformaci celého postiženého kloubu. Dříve byla tato nemoc považována za jednoznačný důsledek stárnutí organismu. Ukázalo se však, že toto onemocnění v zárodku vzniká na základě nerovnováhy mezi destruktivními a regeneračními změnami. (Horčička V., 2004)
8.1.2 Epidemiologie
Osteoartróza patří mezi velmi častá onemocnění kloubů a řadí se k nejčastějším příčinám pracovní neschopnosti a na ni navazující invalidity. (Rutar P., 2019) Je udáváno, že až 20 %
26
návštěv u praktického lékaře je právě z důvodu rozvíjejících se osteoartrických změn. Více než polovina těchto pacientů má 65 let a více. Toto onemocnění má celosvětový výskyt a postihuje ve stejné míře jak ženy, tak muže. Pravděpodobnost výskytu artrózy tedy stoupá s věkem.
Téměř nepostihuje věkovou skupinu pod čtyřicet let. Po padesátém roce věku postihuje téměř 30 % mužů i žen, po sedmdesátém roce nacházíme osteoartrózu již u více jak 70 % pacientů.
(Horčička V., 2004)
8.1.3 Příčiny a rizikové faktory vzniku artrózy
Jak již bylo řečeno, osteoartróza je onemocnění vznikající v kloubu, který byl nejdříve jistými vlivy poškozen. V kloubní chrupavce nejprve dochází k narušení rovnováhy mezi reparačními schopnostmi chrupavky a mírou zatížení. Artrózu je možné rozdělit na primární a sekundární.
Primární artróza nemusí mít jasnou příčinu vzniku, zatímco sekundární artróza vzniká nejčastěji na základě úrazů chrupavky, menisků, zlomenin kostí nebo se může jednat o reakci na probíhající zánět (např. revma). Sekundární artróza ale může vzniknout také jako reakce na neuromuskulární či metabolická onemocnění. Nevýraznějším rizikovým faktorem pro vznik této nemoci je věk. Osteoartróza se rozvíjí nejčastěji u pacientů staršího věku (nad 75 let).
V tomto věku je až 80 % nemocných. Dalšími rizikovými faktory jsou obezita, rekonvalescence po úrazech kloubů či zlomeninách nebo genetické dispozice. (Vosáhlo J., 2011)
8.2 Osteoporóza
8.2.1 Definice a patogeneze
Osteoporóza je hlavním klinickým problémem u starších žen a mužů. (Srivastava M. a Deal C., 2002) Podstatou onemocnění je zvýšená pravděpodobnost vzniku zlomenin kostí, a to v důsledku jejich zvýšené křehkosti. Tyto zlomeniny jsou spojeny s vyššími náklady na zdravotní péči, tělesným postižením, zhoršenou kvalitou života a zvýšenou úmrtností. Protože výskyt osteoporotických zlomenin s přibývajícím věkem roste, opatření pro diagnostiku a prevenci osteoporózy a jejích komplikací jsou stále větším problémem veřejného zdraví.
8.2.2 Epidemiologie
Osteoporóza patří v průmyslových zemích na třetí místo mezi nejčastěji se vyskytující onemocnění. První příčky stále drží ischemické choroby srdeční a nádory. Toto onemocnění má stále více vzestupnou tendenci. V porovnání výskytu osteoartrózy v rámci pohlaví je tato nemoc výrazně častější u žen než u mužů. Taktéž pravděpodobnost jejího výskytu stoupá s rostoucím věkem od padesáti let nahoru. Co se týče osteoporóz kyčle po proběhlé menopauze, jejich příčinou bývají zejména kompresivní zlomeniny obratlů, kterými opět trpí nejvíce ženy. Zlomenina krčku stehenní kosti při probíhající osteoporóze se vyskytuje také ve valné většině u žen a její predispozice stoupá u věku nad 80 let. (Sotorník I., 2020)
