Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta Financí a účetnictví Katedra bankovnictví a pojišťovnictví
Studijní obor: Finance
Specifika hospodaření pojišťovny se zřetelem k solventnosti pojišťovny
Autor diplomové práce: Martina Maurová
Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Eva Ducháčková, CSc.
Rok obhajoby: 2007
Čestné prohlášení:
Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Specifika hospodaření pojišťovny se zřetelem k solventnosti pojišťovny“ jsem vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Praze dne 28.12.2006 podpis
„Základní funkcí finanční instituce na současném trhu je řídit riziko. Znamená to posoudit cenu, diverzifikovat, zajistit a monitorovat riziko efektivněji, než tak může činit zákazník či konkurence“
Jamek C.Lam
O O
BSBSAAHH
1.ÚVOD... 6
2.REGULACE V ČESKÉ REPUBLICE... 8
3.POJIŠŤOVNA JAKO PODNIKATELSKÝ SUBJEKT... 10
3.1.POJISTNÁ RIZIKA... 11
3.2.POJIŠTĚNÍ JAKO FINANČNÍ SLUŽBA... 12
3.2.1. Komerční pojištění... 12
3.2.2. Odvětví životních pojištění... 13
3.2.3. Odvětví neživotních pojištění... 15
3.2.4. Formy pojištění... 16
3.3.CENA POJIŠTĚNÍ... 18
3.3.1. Kalkulace pojistného... 18
4.FINANČNÍ TOKY VPOJIŠŤOVNĚ... 21
4.1.AKTIVA A PASIVA... 22
4.2.ZÁKLADNÍ ÚČETNÍ VÝKAZY... 23
4.2.1. Rozvaha ... 23
4.2.2. Výkaz zisku a ztrát ... 25
5.FINANČNÍ STABILITA POJIŠŤOVNY... 26
5.1.KAPITÁL POJIŠŤOVNY... 27
5.1.1. Řízení kapitálu... 28
5.2.RISK MANAGEMENT... 29
5.2.1. Obchodně-podnikatelská rizika ... 29
5.2.2. Finanční a pojistně-technická rizika... 29
5.2.3. Operační rizika... 32
5.3.KVANTIFIKACE RIZIKOVÉHO KAPITÁLU... 32
5.3.1. Metoda VaR ... 33
5.4.RATING... 34
6.TECHNICKÉ REZERVY POJIŠŤOVEN... 37
6.1.ZÁSADY INVESTOVÁNÍ POJISTNĚ TECHNICKÝCH REZERV... 40
7.ZAJIŠTĚNÍ... 41
7.1.KLASICKÉ ZAJIŠTĚNÍ... 41
7.1.1. Proporcionální zajištění... 42
7.1.2. Neproporcionální zajištění... 42
7.2.ALTERNATIVNÍ FORMY ZAJIŠTĚNÍ... 43
7.2.1. Fronting ... 43
7.2.2. Pojišťovací pool ... 43
7.2.3. Finanční zajištění... 44
7.2.4. Soupojištění... 44
7.2.5. Sekuritizace pojistných rizik ... 44
8.SOLVENTNOST POJIŠŤOVEN... 45
8.1.MODELY OCEŇOVÁNÍ SOLVENTNOSTI POJISTITELE... 45
8.1.1. Analýza základních účetních ukazatelů... 45
8.1.2. Skutečná míra solventnosti... 46
8.1.3. Rizikově vážený kapitál... 46
8.1.4. Simulační modely... 47
8.1.5. Solventnost v rámci teorie ruinování ... 47
8.1.6. Ratingové ohodnocení... 47
8.1.7. Režimy oceňování... 47
8.2.REGULACE VPOJIŠŤOVNICTVÍ V EU ... 48
8.3.METODIKA SOLVENTNOSTI V ČR... 48
8.3.1. Životní pojištění... 50
8.3.2. Neživotní pojišťovny... 50
8.3.3. Upravený výpočet solventnosti... 52
8.4.NEDOSTATKY SOUČASNÉ METODIKY SLEDOVÁNÍ SOLVENTNOSTI... 54
9.SOLVENCY II... 55
9.1.TŘÍPILÍŘOVÁ STRUKTURA... 56
9.2.SOUČASNÝ VÝVOJ... 59
10.ZÁVĚR... 66
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 69
PŘÍLOHY... 70
1. Úvod
Pojišťovací činnost patří do kategorie finančních služeb, jejíž specifičnost spočívá zejména v časovém rozdílu mezi placením pojistného a výplatou pojistného plnění. Během této doby může dojít k celé řadě neočekávaných událostí ovlivňujících hospodaření pojišťovny, s čímž souvisí hrozba nevyplacení pojistného plnění klientovi. Také s rostoucí nabídkou pojišťovacích produktů se klienti hůře mezi nimi orientují na pojistném trhu a nejsou schopni posoudit, zda nabízené pojistné ochraně odpovídá požadované pojistné. Pojišťovnictví svou činností zasahuje do všech odvětví ekonomiky a v případě nesolventnosti může v krajním případě destabilizovat celou ekonomiku.
Výše uvedené argumenty jsou dostatečně zásadní pro zavedení určitého systému dozoru nad celým pojistným trhem. Názory na jeho formu nebyly jednotné v minulosti a jsou tématem diskusí také v současné době. Obecně uznávaným a prosazovaným se od 90. let 20. století stal požadavek na oddělení instituce regulátora a dozorčího orgánu fungujícího separátně a nezávisle na vládě. V posledních desetiletích lze zaznamenat změnu metodiky dozoru z materiálního na finanční dozor. Jeho koncepce spočívá především ve sledování finančního zdraví pojišťovny, což představuje vykazování solventnosti, kontrolu dostatečné výše technických rezerv a vybraných poměrových ukazatelů, kontrolu investování prostředků, jejichž zdrojem jsou technické rezervy, vhodnosti zajištění, využití statutárního a interního auditu. Smyslem a cílem regulace a dozoru se stala podpora tvorby dlouhodobě stabilního a efektivně fungujícího pojistného trhu..
Pojišťovny jako všechny ostatní podnikatelské subjekty nežijí v žádném vakuu, ale v dynamicky se vyvíjejícím globálním světě. Tato skutečnost s sebou přináší celou řadu nových rizik, jimž jsou vystaveny a které mohou ohrozit jejich schopnost dostát svým slibům a závazkům.
Mezi nejvýznamnější uveďme nárůst hrozeb přírodních katastrof, terorismu, internetových virů a změny na finančních trzích s potenciálně velkým dopadem na hospodaření pojišťoven.
S růstem nových rizik se ukázala současná metodika sledování solventnosti (zahrnující pouze pojistné riziko) platná v zemích Evropské unie, která v minulosti plnila svou roli poměrně spolehlivě, nedostačují.
Podle současných standardů Evropské unie je solventnost pojišťoven posuzována pomocí objemových ukazatelů, jako je například procento pojistného a rezerv. Předpokladem pro určení jejich výše je obezřetné oceňování závazků a stanovení limitů pro přípustná aktiva.
Současný model stanovení solventnosti je sice velmi jednoduchý, avšak nezohledňuje příliš rizika pojišťovny, která mají zásadní dopad na stabilitu pojišťovny. Zároveň také neodpovídá požadavkům používaným v jiných oblastech finančních služeb.
Na téma změn ve sledování solventnosti jsou vedeny dlouhé diskuse na úrovni vrcholových orgánů Evropské unie. Výsledkem těchto jednání byl vznik projektu Solventnost II (Solvency II), jehož výstup bude závazný pro všechny pojišťovny na území EU po zanesení direktivy do národních legislativ.
Cílem mé diplomové práce je analýza specifik v hospodaření pojišťovny jako podnikatelského subjektu se zaměřením na následnou analýzu přístupů ke sledování finančního hospodaření pojišťovny prostřednictvím postupů sledování solventnosti.
2. Regulace v České republice
V podmínkách českého hospodářství lze mluvit o vzniku pojistného trhu v pravém slova smyslu od počátku 90. let 20. století, kdy zároveň došlo ke změně celého ekonomického uspořádání v ČR. První právní normou, která stanovila základní parametry konkurenčního prostředí a obnovila instituci státního dozoru, byl Zákon o pojišťovnictví1, který nabyl účinnosti dne 28.5.1991. Vymezil základní pravidla pro podnikání v odvětví pojišťovnictví. Především zrušil územní monopol státní pojišťovny, a tím umožnil vstup nových pojišťoven na pojistný trh ČR. Zároveň s tímto krokem bylo nutné také zavést dohled nad subjekty působícími na trhu. Dozor byl více méně založen na zásadách materiálního dozoru, což bylo vynuceno krátkodobostí existence volné konkurence v pojišťovnictví. Z pohledu finančního se tato právní úprava omezila na požadavek složení povinné kauce ve výši 10 mil. Kč ve prospěch MF ČR, na předkládání tříletých obchodních a zajišťovacích plánů a na tvorbu účelových pojistných fondů. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že státní dozor neměl jakékoliv nástroje, kterými by mohl u pojišťoven posuzovat jejich finanční zdraví.
Již během první poloviny 90. let se ukázala nově vzniklá legislativa jako nedostatečná, především v oblasti ochrany spotřebitelů, finančního dozoru a také vzhledem k budoucím snahám o přiblížení národní legislativy soukromého pojištění právu Evropského společenství. Proto byla provedena novelizace zákona o pojišťovnictví Zákonem č. 320/1993 Sb. a vyhláškou 52/1994 Sb.
Nově byla uzákoněna povinnost pojišťoven a zajišťoven s povolením k provozování své činnosti vytvářet ke svým závazkům z pojištění pojistně-technické rezervy v návaznosti na novou účtovou osnovu pojišťoven a krýt tyto závazky odpovídajícími aktivy. Dále byl finanční dozor nad pojišťovnami rozšířen o vykazování míry solventnosti.
V oblasti pojišťovnictví byl proces harmonizace českého a evropského práva zahájen v roce 1997 usnesením vlády č. 704/11997, čímž byl položen základ pro vznik nové legislativy.
Implementace evropského práva do českého s sebou přinesly celou řadu významným změn pro subjekty působící v pojišťovnictví. Povolovací činnost byla podmíněna dostatečnou kapitálovou
vybaveností žadatele, obchodním plánem založeném na pojistně matematických výpočtech s důrazem na schopnost společnosti dostát svým závazkům. Nově byl zaveden institut odpovědného
pojistného matematika a upraveny podmínky provozování zprostředkovatelské činnosti. Nová právní úprava se významným způsobem také dotkla výkonu dozoru nad pojišťovnami. Byly posíleny a zpřesněny pravomoci MF ČR při zjištění nedostatků v činnosti pojišťoven. Dále došlo k úpravám technických rezerv, skladby finančního umístnění a vykazování solventnosti. Přesto
1 Zákon č. 185/1991 Sb.
Regulace v České republice
některé závažné otázky typu volného pohybu kapitálu, výkonu státního dozoru nad finančními konglomeráty s účastí pojišťovny nebo zajišťovny nebyly vyřešeny.
Nakonec nejzásadnější novelizace vedoucí k plné harmonizaci českého a evropského pojistného práva byla provedena v zákoně o pojišťovnictví – zákonem č. 39/2004 Sb., s vyhláškou č. 303/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví. Tímto zákonem byly upraveny podmínky podnikání v pojišťovnictví s ohledem na svobodu usazování, volného poskytování služeb a fungování českého pojistného trhu jako součásti jednotného evropského pojistného trhu.
Nově byl zaveden dozor nad finančními pojišťovacími skupinami, tzv. doplňkový dozor, upřesněny pravomoci orgánů státního dozoru a upravena pravidla pro tvorbu technických rezerv.
Konkrétně v případě vykazování solventnosti bylo nutné nově upravit způsob dokládání solventnosti u zahraničních pojišťoven z jiných členských států, pokud působí na českém pojistném trhu.
Velkých změn doznalo podle nového zákona označování jednotlivých položek vstupujících do výpočtu solventnosti. Skutečná míra solventnosti byla nahrazena disponibilní mírou solventnosti (DMS), minimální míra solventnosti je nově označována jako požadovaná míra solventnosti (PMS).
Garanční fond (GF) se nadále vypočítává jako 1/3 požadované míry solventnosti, ale jeho použití je v současnosti částečně odlišné. Není totiž jednou z položek, která je posuzována přímo při výpočtu solventnosti. Novela zákona o pojišťovnictví s pojmem garanční fond pracuje při rozhodování o razanci nápravného opatření v případě nesplnění požadavků solventnosti. V souladu se směrnicemi EU byly navýšeny minimální hodnoty garančního fondu, tzv. absolutní minimum garančního fondu (AMGF). Při provozování jednoho nebo více pojistných odvětví životního pojištění byly částky zvýšeny ze 40 mil. Kč na 90 mil. Kč. Jestliže pojistitel provozuje jedno nebo více odvětví neživotního pojištění je stanoveno absolutní minimum garančního fondu ve výši 60 a 90 mil. Kč v závislosti na provozované činnosti, čímž došlo k navýšení oproti původním hodnotám 20 a 40 mil. Kč.
Významné změny přinesla vyhláška č. 303/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví, a to především ve způsobu výpočtu výše vlastních zdrojů pojišťovny a zajišťovny, určení hodnoty vlastních zdrojů, jenž tvoří garanční fond a ve způsobu vykazování solventnosti. Při výpočtu požadované míry solventnosti u neživotního pojištění podle objemu pojistného byla navýšena mezní částka z 10 mil. EUR na 50 mil. EUR, v druhé části výpočtu podle nákladů na pojistná plnění ze 7 mil. EUR na 35 mil. EUR. Nově je zcela oddělen výpočet solventnosti životních, neživotních a univerzálních pojišťoven. Dříve byl pouze jeden způsob výpočtu skutečné míry solventnosti. Novinkou ve vyhlášce je postup upraveného výpočtu
solventnosti a jeho vykazování pro holdingové pojišťovny. Přesněji jsou definovány tzv. jiné položky, které vstupují do výpočtu disponibilní míry solventnosti. Jinými položkami se podle vyhlášky č. 303/2004 Sb. rozumí kumulativní prioritní kapitál, podřízené dluhy a cenné papíry bez stanovené splatnosti. Možnost zahrnutí těchto položek do výpočtu disponibilní míry solventnosti je omezeno do výše 50 % nižší hodnoty z požadované a disponibilní míry solventnosti, dále existují určité podmínky, které musí být splněny, aby si je pojišťovna mohla zahrnout do výpočtu.
Lze konstatovat, že problematika solventnosti v podmínkách českého pojistného trhu prošla zásadními změnami od počátků jejího vykazování až po současný způsob výpočtu, který je téměř v souladu se současnými požadavky EU.
K významné změně také došlo v organizaci státního dozoru, kdy dohled nad finančním trhem v ČR byl integrován do České národní banky, která převzala agendu Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění, Komise pro cenné papíry a Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami. Sloučením dohledu do jediné instituce odráží vývoj na finančním trhu, kde dochází k postupné koncentraci jednotlivých finančních odvětví do větších skupin a konsolidačních celků.
3. Pojišťovna jako podnikatelský subjekt
Žijeme ve světě plném rizik – rizik, před kterými chceme být stále více chráněni, alespoň po finanční stránce. V takovém světě má své nezastupitelné místo právě pojišťovna. Pojišťovna na základě pojistné smlouvy na sebe přebírá za úplatu (pojistné) rizika ostatních subjektů v ekonomice a v případě realizace pojistného rizika vyplácí pojistné plnění. Dá se zjednodušeně říci, že pojišťovna obchoduje s pojistným rizikem.
Pojišťovna se rozhoduje o tom, která rizika a za jakou cenu převezme na základě tří zásadních hledisek a to:
• z hlediska nahodilosti pojištěných událostí – pro pojistitele je nepřijatelná pojistná událost, kdy pravděpodobnost realizace je příliš vysoká, nebo v případě, že vznik příslušné nahodilé události je možno ovlivnit pojistníkem (pojištěným).
• z hlediska velikosti pojistných plnění – pro pojistitele je nepřijatelná událost, na základě které může vzniknout příliš velká škoda.
• z hlediska dosažitelné ceny pojistné ochrany – pojistitel zvažuje pojistitelnost rizika také z pohledu možného časového a plošného rozložení rizika a tedy možnosti takového objektivního ocenění rizika, které by bylo přiměřené i z pohledu pojistníka.
Pojišťovna jako podnikatelský subjekt
3.1. Pojistná rizika
Pojistné riziko je souhrn rizik krytých příslušným druhem pojištění tak, jak jsou převzata pojišťovnou. Jedná se o riziko, na které může pojišťovna uzavřít pojistnou smlouvu na základě pojistně technických podmínek.
Pojistné riziko je vždy podrobně vymezeno prostřednictvím pojistného práva. Pojistná rizika mohou být klasifikována podle různých hledisek např. následovně:
Čisté riziko, které je prokazatelně nahodilého typu (např. doba dožití, úraz, dopravní nehoda, požár) na rozdíl od uměle vytvářeného spekulativního rizika (hazardní hry).
Pojišťovny přispívají k jejich čistotě bojem proti podvodům
Objektivní riziko, subjektivní riziko–objektivní riziko je dáno objektivními faktory jako věk, pohlaví, zdravotní stav, charakteristiky pojištěného předmětu a subjektivní riziko jsou dána subjektivními faktory jako např. snaha pojištěného zachovat své zdraví a život, zachovat předmět ve funkčním stavu, apod.
Morální riziko nastává v situaci, kdy pojištěný nepreferuje jednoznačně zábrannou činnost před vznikem škody
Osobní riziko – riziko předčasné smrti, tělesného poškození, apod.
Živelní riziko – přímé škody na majetku v důsledku živelních událostí
Vodovodní riziko – možnost vzniku škod způsobených vodou vytékající z vodovodního zařízení, kanalizace, topení apod.
Dopravní riziko – riziko škod vzniklých v souvislosti s dopravním prostředkem (kaskopojištění) nebo v souvislosti s přepravovaným zbožím (kargo pojištění)
Riziko odcizení nebo vandalství
Šomážní riziko – je spojeno s přerušením provozu nebo výroby v důsledku havárie, výpadku v dodávce elektřiny, vody nebo v případě zmrazených potravin, apod.
Strojní riziko – riziko havárie či poruchy strojního zařízení, vady materiálu, chybné technologie
Zemědělské riziko – riziko ztráty v rostlinné nebo živočišné výrobě, zejména v důsledku výkyvu podnebí
Odpovědnostní riziko – škody na zdraví či majetku třetích osob v důsledku jednání pojištěného
Sociálně-politické riziko– válečné operace, etnické konflikty, občanské nepokoje apod.
Úvěrové a obchodně-finanční riziko – vyplývá ze změn ekonomických podmínek
Moderní rizika – jako AIDS, atomová rizika, terorismus aj.
3.2. Pojištění jako finanční služba
Ekonomický subjekt má dvě možnosti, jak se finančně vyrovnat s možností realizace různých rizik, které mu způsobí škodu. Tuto škodu může krýt z vlastních zdrojů, nebo může přesunout riziko na instituci provozující pojištění a využít pojištění. Pojištění finančně eliminuje dopad nahodilých událostí.
Z hlediska finanční kategorie představuje pojištění tvorbu, rozdělování a užití peněžního rezervního fondu k úhradě peněžních potřeb ekonomických subjektům, které jsou:
a) peněžně ocenitelné, ať už se jedná o potřeby konkrétní (lze bezprostředně peněžně vyčíslit) či abstraktní (nelze bezprostředně peněžně vyčíslit).
b) u kterých platí, že pro je jednotlivý subjekt je velice složité odhadnout, zda doje k realizaci rizika a jak velká škoda vznikne, ale pro větší počet účastníků lze odhadnout výskyt a rozsah nahodilých událostí na základě počtu pravděpodobnosti.
Peněžní rezervní fond se tvoří a rozděluje na základě pojistné metody. Fond je tvořen příspěvky jednotlivých účastníků pojištění. Velikost jednotlivých příspěvků závisí na pravděpodobnosti realizace rizika a předpokládané velikosti škod v důsledku realizovaných rizik.
Tento princip se označuje princip ekvivalence v pojištění. Při tvorbě pojistného fondu není podstatná velikost jednotlivých příspěvků, ale velikost, která by měla být dostatečně velká k úhradě nastalých nahodilých potřeb.
Rozdělování pojistného fondu probíhá na základě principu podmíněné návratnost. Princip podmíněné návratnosti znamená, že jednotlivý účastník obdrží finanční prostředky za podmínky realizace rizika. Pomocí pojištění tedy dochází k vyrovnání rizika v rámci subjektů, kteří se účastní na pojištění.
Pojištění vlastně představuje za úplatu poskytnutou pojistnou ochranu. Tímto se řadí mezi finanční služby. Prostřednictvím pojištění dochází také k redistribuci důchodu.
3.2.1. Komerční pojištění
Z hlediska způsobu financování se pojištění člení na sociální, kdy zahrnuje úhradu tzv.
sociálních rizik v rozsahu a v závaznosti na rozhodnutí státu a komerční (soukromé), které kryje rizika fyzických i právnických osob na základě jejich potřeby. V následujících částech bude věnována pozornost pouze pojištění komerčnímu.
Pojišťovna jako podnikatelský subjekt
U komerčního pojištění platí zásada ekvivalence, což znamená, že velikost příspěvků zúčastněných subjektů se odvíjí od velikosti rizika. Pro komerční pojištění je typická smluvní podoba pojištění na dobrovolné bázi. Ve výjimečných případech se může vyskytovat jako povinné.
Komerční pojištění významně přispívá ke stabilizaci ekonomické úrovně ekonomických subjektů. Ovlivňuje fungování tržní ekonomiky zásluhou krytí ztrát v případě realizace nahodilých událostí z pojistných plnění. Přispívá ke zvýšení odpovědnosti ekonomických subjektů za svoji finanční stabilitu a sociální situaci. V souvislosti s tvorbou a investováním technických rezerv pojišťoven má i význam makroekonomický.
Podle způsobu tvorby rezerv se komerční pojištění člení na:
• pojištění rizikové, v jejichž rámci platí návratnost finančních prostředků podmínkou vzniku pojistné události. Není zde jednoznačně jisté, zda pojistná událost skutečně nastane. V případě, že k pojistné události nedojde, pojišťovna plnění neposkytuje.
Pojistné se během pojistného období spotřebuje na výplatu pojistného plnění.
• pojištění rezervotvorné, v jejichž rámci se vytváří rezerva na výplatu sjednaných pojistných plnění v budoucnu
Podle závislosti pojistného plnění na výši škody se člení pojištění na:
• pojištění obnosové, kde pojistné plnění není závislé na výši škody
• pojištění škodové, kde pojistné plnění se odvíjí od výše škody
Základním členěním pojištění je podle druhu krytých rizik na:
• pojištění životní, které kryje životní rizika, tj. riziko úmrtí a dožití
• pojištění neživotní, které zahrnuje celou škálu neživotních rizik (požár, odpovědnost, odcizení, nemoc, úraz, apod.)
V rámci životního a neživotního členění se vymezují jednotlivá odvětví a v rámci
jednotlivých odvětví jednotlivé druhy (pojistné produkty). Podrobné členění životního a neživotního pojištění na odvětví je upraveno v Zákoně o pojišťovnictví2 (viz příloha č.1).
3.2.2. Odvětví životních pojištění
Životní pojištění z hlediska historického významu je spojováno s pohřebním pojištěním, jehož smyslem byla finanční ochrana pozůstalých v případě úmrtí živitele, kdy z velké části pojistné plnění krylo náklady spojené s pohřbem.
V poslední době, kdy stávající financování průběžných penzijních systémů zatěžuje významně státní rozpočet v souvislosti s demografickými změnami ve věkové struktuře obyvatel (prodlužováním střední délky života, pokles porodnosti), nabývá životní pojištění na významu díky potřebě financovat pokles běžných příjmů v důchodovém věku.
Životní pojištění slouží tedy ke krytí dvou rizik a to úmrtí a dožití se určitého věku.
Současně lze také v rámci produktů životního pojištění poskytnout doplňkové pojištění pro případ úrazu nebo nemoci, které kryje rizika spadající do odvětví neživotního.
Vzhledem k tomu, že velikost škody v rámci životního pojištění nelze přesně vyčíslit, odvíjí se budoucí pojistné plnění od předem stanovené pojistné částky. Na základě této konstrukce bývá životního pojištění také označováno jako pojištění obnosové.
U životního pojištění také existuje většinou velký časový rozdíl mezi uzavřením pojištění a vyplacením pojistného plnění, a proto vytváří pojišťovna z přijatého pojistného rezervu na budoucí výplatu pojistného plnění, čímž se životní pojištění řadí k rezervotvorným pojištěním.
Takto získané finanční prostředky jako významný institucionální investor může umisťovat na finančním trhu do dlouhodobých finančních instrumentů s ohledem na jejich bezpečnost, např.
do státních dluhopisů.
Produkty životního pojištění lze členit následovně:
Pojištění pro případ smrti, pojištění pro případ dožití nebo smíšené pojištění pro případ smrti nebo dožití – jedná se o klasická životní pojištění, kdy se sjednaná pojistná částka vyplatí v případě smrti pojištěného během sjednané pojistné doby, v případě dožití sjednané pojistné doby pojištěným, v případě z obou uvedených, který nastane dřív.
Svatební pojištění nebo pojištění prostředků na výživu dětí – většinou se jedná o pojištění s pevnou dobou výplaty za běžné pojistné, kdy se pojistná částka vyplatí vždy až na konci pojistné doby. Tímto způsobem má např. rodič jako pojištěný možnost finančně zabezpečit dítě jako oprávněnou osobu pro sňatek nebo studium.
Důchodové pojištění – jedná se o pojištění doživotního nebo časově omezeného důchodu vypláceného po uplynutí doby odkladu (starobní důchod), nebo od okamžiku úmrtí pojištěného (pozůstalostní důchod), nebo od okamžiku invalidity pojištěného (invalidní důchod).
Doplňkové pojištění pro případ úrazu nebo nemoci – jedná se o úrazové, invalidní a nemocenské připojištění ke smlouvám životního pojištění. Řadí se sem i připojištění vážných
onemocnění, které většinou urychluje pojistné plnění pro případ smrti ze základní smlouvy, pokud je diagnostikována jedna z předem určených vážných chorob.
Pojišťovna jako podnikatelský subjekt
Investiční životní pojištění – je zde spojeno životní pojištění s investováním. Klient se zde volbou investičního portfolia (peněžní, dluhopisové, akciové, apod.) spolupodílí na investičním riziku životní pojištění na rozdíl od ostatních životních pojištěních, kdy investiční riziko nese pojišťovna.
3.2.3. Odvětví neživotních pojištění
Neživotní pojištění slouží ke krytí velké škály rizik, u nichž nemusí k jejich realizaci vůbec dojít, nebo naopak mohou způsobit enormní škody. Neživotní pojištění svou charakteristikou splňuje podmínky rizikového pojištění. Bývá obvykle sjednáváno na jeden rok s automatickou obnovou. Během tohoto roku získané pojistné od všech účastníků daného pojištění použije pojišťovna na výplatu pojistného plnění pouze těm, u nichž realizace daného rizika nastala. Při provozování neživotního pojištění musí mít pojišťovna zajištěnu potřebnou likviditu, a tudíž pojistné investuje na rozdíl od produktů životního pojištění do krátkodobých cenných papírů, např.
do pokladničních poukázek.
U neživotního pojištění se pojistné plnění odvíjí většinou od výše škody a bývá označováno jako pojištění škodové. Existují i pojištění, které lze označit jako hraniční mezi životním neživotním pojištěním jako např. úrazové pojištění, které je svých charakterem realizace rizika řazeno do rizikového pojištění, ale výše pojistného plnění se odvíjí nezávisle na výši škody a tím se řadí zároveň k pojištěním obnosovým.
Produkty neživotního pojištění lze členit následovně:
Úrazové pojištění – využívá se ke krytí trvalých následků a smrti následkem úrazu.
K výplatě pojistného plnění dochází v případě tělesného poškození neočekávaným a náhlým působením zevních sil, dále také neočekávaným a nepřetržitým působením vysokých teplot, par, plynů, záření a jedů, které měly za následek tělesné poškození nebo smrt postiženého. V rámci úrazového pojištění může být také sjednáno plnění za dobu nezbytného léčení, denní odškodné za dobu pracovní neschopnosti, denní odškodné při pobytu v nemocnici, aj.
Nemocenské pojištění – uplatňuje se jako doplněk všeobecného zdravotního pojištění a povinného sociálního nemocenského pojištění. Do této oblasti jsou zahrnovány pojistné produkty, které kryjí zdravotní rizika a důsledky nemoci. Např. pojištění léčebných výloh, pojištění stomatologických výkonů, pojištění na denní dávku při pracovní neschopnosti, aj.
Pojištění majetku – se využívá při krytí rizik, jejichž realizací dochází ke škodám na majetku, tj. živelní rizika, vodovodní rizika, rizika havarijní, rizika odcizení a vandalství, strojní
rizika, rizika přerušení provozu, rizika úvěrová. Mezi nejvýznamnější oblasti pojištění patří pojištění majetku obyvatelstva (pojištění domácnosti, pojištění budov, havarijní pojištění, aj.), pojištění podnikatelských a průmyslových rizik (živelní pojištění, pojištění pro případ přerušení provozu, aj.) a pojištění zemědělských rizik.
Pojištění odpovědnosti za škody – kryje rizika související se skutečností, že pojištěný může způsobit svou činností škody jinému subjektu, a to škody na majetku, na zdraví a na životě, nebo finanční škody, ze které poškozenému odpovídá. Tato odpovědnost musí mít charakter nahodilosti.
Řadí se sem odpovědnostní pojištění vozidel, odpovědnostní pojištění při pracovních úrazech a nemocech z povolání, profesní odpovědnostní pojištění a obecné odpovědnostní pojištění. Jedná se o hraniční pojištění mezi škodovým (věcná škoda) a obnosovým pojištěním (poškození života, zdraví).
Pojištění právní ochrany – využívá se k úhradě nákladů pojištěné osoby spojených s uplatněním jejího nároku na náhradu škody, její obhajobou v trestním a přestupkovém řízení,
ochranou práv v případě porušení povinností nebo zásahu do práv pojištěné osoby ze strany třetích osob a právním poradenstvím. Jedná se o pojištění škodové.
Pojištění finančních rizik – slouží ke krytí rizik, která mají negativní dopad do finančního hospodaření podniku, resp. ohrožují stabilitu cash-flow podniku. Může to být například z důvodu zpronevěry, nezaplacené faktury, nákladů na stažení vadného výrobku apod.
Pojištění záruky – kryje rizika spojená s nesplněním závazků třetích stran. Je součástí pojištění finančních rizik. Jedná se o pojištění záruk různých typů např. za dobré provedení zakázky, za nabídku, platební zálohu, celní dluh či pojištění záruky proti úpadku cestovní kanceláře apod.
3.2.4. Formy pojištění
Formy pojištění udávají závislost výše pojistného plnění (odškodnění) na výši škody. Tato závislost je předem definována v pojistných podmínkách a v pojistné smlouvě. Formy pojištění jsou rozhodujícím konstrukčním prvkem u jednotlivých druhů pojištění, pomocí kterých se stanoví výše pojistných plnění. Závislost mezi pojistným plněním a škodou se vymezuje pomocí pojmu pojistná částka, která vyjadřuje výši pojistného plnění nebo horní hranici pojistného plnění.
Při pojištěních obnosových je stanovena vždy pojistná částka, která udává absolutní výši pojistného plnění. Pojistné plnění je nezávislé na výši škody, závisí pouze na předem pevně stanovené výši pojistné částky, která je stanovena v pojistné smlouvě.
Obnosová pojištění se využívají u rizik, kdy škodu nelze přesně peněžně vyčíslit, tedy v pojištění smrti, v pojištění na dožití, pojištění invalidity, pojištění pracovní neschopnosti.
Pojišťovna jako podnikatelský subjekt
Z hlediska právní úpravy neexistuje omezení pro velikost sjednávaných pojistných částek. Omezení zde hraje pouze ochota vynaložit na pojištění určitou částku peněžních prostředků.
Pro obnosová pojištění platí vztah:
pojistné plnění = pojistná částka
Naopak u škodových pojištění je pojistné plnění závislé na výši vzniklé škody. Výchozím prvkem jsou zde vzájemné kvantitativní vztahy mezi výší pojistného plnění a škody. Výše pojistného plnění je ohraničena velikostí škody. Zde platí vztah:
pojistné plnění ≤ škoda
Účelem škodového pojištění je náhrada vzniklé škody. Pojištěný by neměl obdržet pojistné plnění větší než je škoda. V takovém případě by se jednalo o pojistný podvod, a to i v případě, že by měl pojištěný sjednán na jedno riziko více pojištění. Škodová pojištění jsou typickou formou pojištění pro pojištění majetku a odpovědnosti.
U škodových forem pojištění se rozlišuje:
Ryzí zájmové pojištění – bývá také označováno jako pojištění bez pojistné částky, jelikož zde není udána pojistná částka. Škoda je v rámci této formy pojištění kryta plně (pojistné plnění=škoda). Této formy lze využít v případě, kdy lze u jednotlivých předmětů určit maximální škody, například v pojištění kaska. Použití čistě ryzího zájmového pojištění nebývá obvyklé.
Pojištění na první riziko- bývá označováno jako ohraničené ryzí zájmové pojištění, jelikož zde je stanovena pojistná částka, která určuje horní hranici pojistného plnění (pokud škoda≤pojistná částka, platí pojistné plnění=škoda a pokud škoda≥pojistná částka, platí pojistné plnění=pojistná částka). Využívá se v případech, kde jsou typické malé škody a ojedinělé velké škody, např. v pojištění domácnosti a nebo v pojistných produktech, kde by pojistné plnění mohlo dosahovat značné velikosti, např. pojištění právní ochrany či v konstrukci odpovědnostních pojištění.
Pojištění na plnou hodnotu- pojistné pnění je zde závislé na udané hodnotě pojištěného majetku. Pojistná částka zde udává horní hranici pojistného plnění. Pokud je pojistná částka nižší než pojistná hodnota (podpojištění), ušetří pojištěný na pojistném, ale zároveň je mu kráceno i pojistné plnění v případě vzniku škody (pojistné plnění=škoda, pokud pojistná částka≥pojistná hodnota; pojistné plnění<škoda, pokud pojistná částka<pojistná hodnota).
A jako doplňkové formy pojištění, které se kombinují s některou základní formou se využívá
excedentní franšíza - představuje částku, která se od pojistného plnění stanoveného na základě některé ze základních forem pojištění odečítá, neboli pojištěný se podílí na úhradě škody ve výši excedentní franšízy
integrální franšíza –představuje částku, do jejíž výše se pojistné plnění neposkytuje z důvodu vyloučení drobných škod z pojistného plnění
procentní spoluúčast –na úhradě škody se pojištěný podílí stanoveným procentem.
Hojně je využíváno v konstrukci havarijních, úvěrových nebo zemědělských pojištění.
3.3. Cena pojištění
Pojištění jako finanční služba se na trhu prodává jako každý produkt za určitou cenu. Cena pojištění se nazývá pojistné a jedná se vlastně o cenu za poskytnutou pojistnou ochranu. Při stanovení ceny pojištění by se mělo vycházet z finančního ohodnocení ztráty v souvislosti s existencí příslušného rizika a z nákladů pojistitele spojených s provozem pojištění.
Velikost pojistného by mělo:
• pokrýt budoucí náklady na pojistná plnění v souvislosti s realizací příslušného rizika
• umožnit vytvořit příslušné pojistně technické rezervy
• umožnit pokrýt provozní a správní náklady pojišťovny spojené s provozem daného pojistného produktu
• vytvořit přiměřenou velikost zisku pojišťovny v rámci provozu příslušného pojistného produktu
• reagovat přiměřeným způsobem na inflaci, úrokovou míru
• reagovat na situaci na pojistném trhu, tedy konkurenci na trhu příslušného pojistného produktu
3.3.1. Kalkulace pojistného
Kalkulace pojistného má v pojištění mimořádnou důležitost. Hlavním cílem kalkulace pojistného je úhrada vlastních nákladů pojišťovny jako komerčního podniku. Předmětem kalkulace je tarifní pojistné, které se vztahuje buď k jednotlivým produktům či druhům pojištění a nebo konkrétní dílčí pojistná rizika, jež jsou zahrnuta do produktu.
Pojišťovna jako podnikatelský subjekt
Tarif pojistného (brutto pojistné)zahrnuje:
Netto pojistné (ryzí pojistné) Kalkulované správní náklady Kalkulovaný zisk
Největší problém spočívá ve vyčíslení nákladů na pojistná plnění, tedy ryzího pojistného, které vyplývá především ze skutečnosti, že realizace rizika je čistě náhodné povahy. Vyrovnávání rozdílu mezi pojistným a vyplaceným plněním je umožněno díky tzv. statistického zákona velkých čísel.
Pro co nejpřesnější kvantifikaci nákladů na pojistná plnění je potřeba do kalkulačních modelů, které se snaží postihnout působení náhodných vlivů, zahrnout působení všech známých objektivních faktorů škodního průběhu. Nejčastěji se používá při kalkulaci pojistného počtu pravděpodobnosti, i když se začínají stále více a více prosazovat moderní metody na podporu rozhodování. Vzhledem k tomu, že existují určité zásadní odlišnosti v charakteru působení vlivů nahodilosti, existují i odlišnosti v kalkulaci pojistného pro životní a neživotní pojištění.
U životního pojištění je charakteristické spojení s dlouhodobým procesem spoření (pojištění na dožití sjednaného věku), které z kalkulačního pohledu hraje v celkovém pojistném převažující stabilizační úlohu.
Naopak u neživotního pojištění zpravidla neexistuje spořivá (rezervotvorná část) ryzího pojistného a bližší poznání důležitých faktorů pro utváření rizika pro vzdálenější období je velmi nesnadné. Stabilita pravděpodobností škod v neživotním pojištění je podstatně menší, než stabilita pravděpodobnosti úmrtí, která se využívá v modelech kalkulace životního pojištění.
Netto pojistné je určeno k pokrytí výdajů pojišťovny na pojistná plnění včetně tvorby rezerv. Při jeho stanovení vycházejí pojišťovny ze statistických údajů o škodním průběhu, jednak o pravděpodobnosti výskytu daného rizika a jednak údajů o velikostech škod v důsledku realizace daného rizika.
netto pojistné = rizikové netto pojistné + bezpečnostní přirážka
Bezpečnostní přirážka slouží k tvorbě výkyvové rezervy určené ke krytí výkyvů v pojistném plnění oproti předpokládanému průměru.
Obecně by měl platit vztah:
netto pojistné = (počet škodních případů/počet pojistek)x průměrná výše pojistných plnění
Za předpokladu jednotného pojistného by se určilo netto pojistné jako:
netto pojistné = celkové očekávané pojistné plnění/počet pojistek
Pojišťovny vycházejí při svých kalkulacích z vlastních škodních tabulek, které sestavují na základě statistického vyhodnocení v závislosti na počtu pojistných plnění a velikostí škod.
V rámci životního pojištění jsou označovány jako tabulky úmrtností.
Sazebník životní pojišťovny uvádí pro jednotlivé produkty výši pojistného s ohledem na:
a) pohlaví pojištěného: ve všech vyspělých státech je úmrtnost žen prakticky v celém věkovém spektru nižší než úmrtnost mužů, což se samozřejmě promítá do rozdílných pojistných sazeb pro muže a ženy
b) vstupní věk pojištěného
c) pojistnou dobu – dočasné pojištění, trvalé pojištění či pojištění s odkladem
Důležitým parametrem v kalkulaci pojistného u životního pojištění je technická úroková míra. Technická úroková míra je úroková míra, kterou používá životní pojišťovna pro kalkulaci pojistného. Tato úroková míra je zapracována do pojistné sazby produktu a představuje takové zhodnocení rezervy pojistného, na které má klient smluvní nárok, i když skutečné zhodnocení může být větší. Výše technické úrokové míry má zásadní vliv na kalkulaci výše pojistného, nebo-li čím vyšší je úroková míra, tím nižší je pojistné a naopak.
V rámci konkurenčního boje by mohly pojišťovny garantovat vysoké zhodnocení rezervy pojistného za nízkou cenu pojistného, aniž by takové zhodnocení bylo na finančním trhu reálné a tím následně negativně ovlivnit hospodaření pojišťoven. Z tohoto důvodu je maximální výše technické úrokové míry upravena ve Vyhlášce č 303/2004 Sb. následovně „maximální výše technické úrokové míry se stanoví v rozsahu maximálně 60 %průměrného výnosu z dluhopisů vydaných Českou republikou, s dobou splatnosti alespoň 5 let, …“. V současné době je maximální výše technické úrokové míry výši 2,4 % p.a..V případě, že skutečné zhodnocení rezerv pojistného na finančním trhu je vyšší než kalkulované obdrží tento podíl na přebytcích pojistného klient.
Mezi kalkulací netto pojistného v životním a neživotním pojištění existují následující rozdíly:
a) V životním pojištění je při realizaci rizika vyplacena pevně sjednaná velikost pojistného plnění odpovídající sjednané pojistné částce, naopak u většiny neživotních pojištění je pojistné plnění odvozeno od výše vzniklé škody, která se musí odhadnout.
Pojišťovna jako podnikatelský subjekt
b) Životní pojištění je obvykle uzavřeno na delší předem sjednanou dobu, v neživotním pojištění jsou pojištění sjednávána na dobu neurčitou.
c) V životním pojištění dojde vždy k realizaci jednoho ze dvou možných rizik (smrt, dožití), v neživotním pojištění je počet pojistných událostí a velikost jimi způsobených škod nejistá.
Mezi správní náklady se řadí náklady spojené se správou jednotlivých smluv a náklady spojené s provozem pojišťovny. Nejvýznamnější část správních nákladů tvoří náklady spojené s provizemi za sjednání pojištění.
Správní náklady zahrnují u neživotních pojištění jednotnou přirážku, u životního pojištění se přirážka diferencuje podle jednotlivých druhů správních nákladů (počáteční jednorázové náklady, běžné správní náklady, inkasní náklady a náklady při výplatě důchodu.
Kalkulovaný zisk se zahrnuje do tarifu pojistného u neživotních pojišťoven a to diferencovaně podle jednotlivých druhů neživotního pojištění. Do ceny životního pojištění se kalkulovaný zisk nezahrnuje, jelikož zisk je vytvářen především v souvislosti s výnosy z investování rezerv životního pojištění
4. Finanční toky v pojišťovně
Veškeré transakce uskutečňované v pojišťovně lze popsat jako systém finančních toků, z nichž část do tohoto systému vstupuje a část ze systému vystupuje. Zjednodušené schéma finančních toků , které popisuje vstupy a výstupy ze souhrnu aktiv pojišťovny jsou znázorněny na obr 4.1., s tím, že vstupy a výstupy těchto finančních toků by měly být v rovnováze.
Obr. 4.1. Zjednodušený model vstupů a výstupů finančních toků pojišťovny
Pojistné (Pt)
Investiční výnos (It) Nový kapitál (Nt) Pojistné plnění od zajistitelů (Xt
RE) Ostatní
AKTIVA
Pojistné plnění (Xt) Správní náklady (Et) Dividendy a umořování
dluhů (Dt)
Pojistné pro zajistitele
(Pt
RE) Ostatní
Tento model lze také vyjádřit v dynamické rovině pomocí vztahu:
At=At-1+Pt+It+Nt+Xt
RE-Xt-Et-Dt-Pt RE
kde je,
At, At-1...aktiva pojišťovny na konci období t (t-1) Pt...pojistné předepsané během období t
It...investiční výnos za období t (např. připisování úroků, změny tržní hodnoty). V důsledku neustálých změn investičních výnosů hodnota aktiv neustále kolísá.
Nt...nový kapitál během období t (např. navýšení základního kapitálu, úpis dluhopisů,.) Xt...pojistné plnění během období t
Et...správní náklady pojišťovny během období t
Dt...dividendy a umořování dluhů během období t (podíl na zisku vyplácený většinou formou dividend akcionářům pojišťovny a umořování úvěrů získaných pojišťovnou
PtRE ...pojistné pro zajistitele během období t (zajistné)
4.1. Aktiva a pasiva
Pojem aktivum vyjadřuje jakékoliv vlastnictví, které má obchodní nebo směnnou hodnotu (např. nemovitost, cenné papíry,..) a pod pojmem pasivum je chápán jakýkoliv dluh nebo závazek vyjádřený obvykle v penězích.
Každá finanční instituce by měla vhodně řídit vývoj aktiv a pasiv. Pojišťovny musí navíc respektovat nejistou, s kterou jsou spojeny budoucí investiční výnosy z pojistných rezerv, ale také budoucí výplaty pojistných plnění vzhledem k náhodnému charakteru pojistných událostí („nejisté závazky pojišťovny“) a rovněž budoucí příjmy od pojištěných („nejisté pohledávky pojišťoven“ – zproštění placení pojistného v důsledku invalidity).
Při srovnání objemu a rozložení aktiv životní a neživotní pojišťovny zvlášť při stejném příjmu pojistného, lze pozorovat, že životní pojišťovny vlastní v průměru třikrát více aktiv než pojišťovny neživotní. Je to dáno tím, že většina smluv životního pojištění má dlouhodobý charakter s vysoce předpověditelnými parametry jejich budoucího průběhu, což neplatí pro poškození zdraví či majetku. U životního pojištění lze předpokládat, že nároky vůči pojišťovně budou vzneseny až v pozdějších letech a navíc v poměrně spolehlivě odhadnutelné výši, naopak u neživotního pojištění jsou nároky splatné dnem podpisu smlouvy a jejich velikost je ovlivněna náhodou. Proto životní pojišťovny mohou většinu svých prostředků investovat, zatímco neživotní pojišťovny musí být neustále připraveny na krytí nesnadno odhadnutelných nároku ze strany pojištěných.
Finanční toky v pojišťovně
4.2. Základní účetní výkazy
Posouzení solventnosti probíhá na základě porovnání skutečné vybavenosti kapitálem s určitými požadovanými minimálními mírami vybavenosti. Jedná se o legislativně potvrzenou metodiku, která umožňuje dozorčím orgánům posoudit, zda současný stav pojišťovny je zárukou, že bude schopna dostát svým závazkům v budoucnosti. V případě zjištění nedostatků je v pravomoci státního dozoru vyžadovat a provádět adekvátní opatření na ochranu zájmů klientů. Z důvodu odlišností v kalkulacích a vývoji rezerv životního a neživotního pojištění je požadováno oddělené vykazování solventnosti pro životní a neživotní pojištění.
Základní účetní výkazy, které jsou zdrojem údajů pro výkaz solventnosti pojišťoven v ČR jsou rozvaha a výkaz zisků a ztrát.
4.2.1. Rozvaha
AAKKTTIIVVAA PPAASSIIVVAA
A.Pohledávky za upsaný základní kapitál B..Dlouhodobý nehmotný majetek C. Finanční umístění (investice)
-pozemky a stavby
- finanční umístění v podnikatelských seskupeních.
- jiná finanční umístění - depozita při aktivním zajištění
D.Finanční umístění životního pojištění, je-li nositelem investičního rizika pojistník E. Dlužníci (Pohledávky)
F. Ostatní aktiva G. Přechodné účty aktiv
A. Vlastní kapitál - základní kapitál - emisní ažio
- rezervní fond na nové ocenění - ostatní kapitálové fondy
- rezervní fond a ostatní fondy ze zisku - nerozdělený zisk, neuhrazená ztráta
minulých účetních období - zisk nebo ztráta běžného období B. Podřízená pasiva
C. Technické rezervy
D. Technická rezerva na životní pojištění, je-li nositelem investičního rizika pojistník
E. Ostatní rezervy
F. Depozita při pasivním zajištění H. Přechodné účty pasiv
AAKKTTIIVVAA CCEELLKKEEMM PPAASSIIVVAA CCEELLKKEEMM
3 3
AAKTKTIIVVAA
Pohledávky za upsaný základní kapitál - pohledávky za upisovateli, společníky a členy družstva plynoucí z povinnosti splatit vklad do základního kapitálu a upsané nesplacené akcie podle obchodního zákoníku
Dlouhodobý nehmotný majetek - zřizovací výdaje, goodwill, nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, práva k vynálezům, ochranné známce apod.
Finanční umístění (investice)- majetek, kterým pojišťovna ručí za svá rizika plynoucí z pojišťovací činnosti a jehož vhodné investování ovlivňuje hospodaření pojišťovny.
Dlužníci (Pohledávky) - pohledávky z operací přímého pojištění (pojistníci, pojišťovací zprostředkovatelé) a pohledávky z operací zajištění
Ostatní aktiva – dlouhodobý hmotný majetek, jiný než pozemky a stavby a zásoby, hotovost na účtech u finančních institucí a hotovost v pokladně
Přechodné účty aktiv – naběhlé úroky, nájemné, odložené pořizovací náklady
P PAASSIIVVAA
Základní kapitál - základní kapitál podle obchodního zákoníku
Emisní ážio – rozdíl mezi emisním kurzem a jmenovitou hodnotou akcií Ostatní kapitálové fondy – fondy, které se vytvářejí z jiného zdroje než ze zisku
Podřízená pasiva – všechny závazky, o kterých bylo smluvně dohodnuto, že v případě likvidace nebo konkursu budou proplaceny až po uspokojení práv ostatních věřitelů Technické rezervy – technické rezervy dle Zákona o pojišťovnictví
Depozita při pasivním zajištění – závazky prvopojistitele ze záručních depozit složených u prvopojistitele zajišťovatelem nebo od něj převzatých podle smlouvy o zajištění, dále také částka záruky v podobě cenných papírů, které byly převedeny do jeho majetku Ostatní rezervy – rezerva na důchody, rezerva na daně (vytváří se ve výši odhadu daňové
povinnosti ze splatné daně z příjmů právnických osob), rezerva na rizika a ztráty, rezerva na restrukturalizaci
Věřitelé – závazky z operací přímého pojištění, z operací zajištění, výpůjčky zaručené dluhopisem (částky výpůjček určených k překlenutí nedostatku finančních prostředků), závazky z obchodně-závazkových vztahů, ze směnek a jejich eskontu, atd.
Položky C. Finančního umístění (investice) a D. Finančního umístění, je-li nositelem investičního rizika pojistník se oceňují reálnou hodnotu, čímž se rozumí tržní hodnota. Tržní hodnota u pozemků a staveb se tržní hodnota stanoví kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce jako cena, za jakou by mohly být pozemky a stavby prodány v okamžiku provedení jejich ocenění (nejméně jednou za 5 let). V případě, že není možné stanovit tržní hodnotu, použije se ocenění ekvivalencí (protihodnotou).
Jak je patrno, zvolené metody oceňování jednotlivých položek aktiv a pasiv mají zásadní vliv na jejich výši.
Finanční toky v pojišťovně
4.2.2. Výkaz zisku a ztrát
Výkaz zisků a ztrát pojišťovny se skládá ze tří částí:
a) technický účet k neživotnímu pojištění b) technický účet k životnímu pojištění c) a netechnický účet
Výsledky technických účtů, které vzniknou porovnáním příslušných nákladů a výnosů v životním a neživotním pojištění, se přenesou do netechnického účtu, kde jsou k nim navíc přidány náklady a výnosy nesouvisející přímo s prvotní funkcí pojišťoven.
Netechnický účet slouží ke zjištění hospodářského výsledku pojišťovny za dané účetní období.
TTEECCHHNNIICCKKÝÝ ÚÚČČEETT KKNENEŽŽIIVVOOTTNNÍÍMMUU PPOOJJIIŠŠTTĚĚNNÍÍ
Zasloužené pojistné, očištěné
Převedené výnosy z finančního umístění z netechnického účtu Ostatní technické výnosy, očištěné
Náklady na pojistná plnění, očištěné
Změnu stavu ostatních technických rezerv, očištěné Prémie a slevy, očištěné
Čistá výše provozních výdajů Ostatní technické náklady, očištěné Změna stavu vyrovnávací rezervy
Výsledek technického účtu k neživotnímu pojištění
T
TEECCHHNNIICCKKÝÝ ÚÚČČEETT KKŽŽIIVVOOTTNNÍÍMMUU PPOOJJIIŠŠTTĚĚNNÍÍ
Zasloužené pojistné, očištěné Výnosy z finančního umístění
Nerealizované přírůstky hodnoty finančního umístění Ostatní technické výnosy, očištěné
Náklady na pojistná plnění, očištěné
Změna stavu ostatních technických rezerv, očištěná Prémie a slevy, očištěné
Čistá výše provozních výdajů Náklady na finanční umístění
Nerealizované úbytky hodnoty finančního umístění Ostatní technické náklady, očištěné
Převod výnosů z finančního umístění na netechnický účet Výsledek technického účtu k životnímu pojištění
5. Finanční stabilita pojišťovny
Pojišťovny stejně jako ostatní firmy provozují obchodní činnost se základním cílem maximalizace tržní hodnoty firmy. V rámci dosahování finanční stability jde o soulad zájmů akcionářů, pojišťovny a klientů. Akcionáři očekávají za podstoupené riziko odpovídající výnos.
Klienti přenášejí tzv. „pojistná rizika“ na pojišťovnu a očekávají budoucí dodržení závazků, vyplývajících z pojistných smluv. Za to platí pojišťovně pojistné. Pojišťovna se rozhoduje mezi riziky, které přijme a za převzetí rizika od klientů požaduje odpovídající pojistné, které stanoví na základě matematicko-statistických pojistných metod.
Zájmem akcionářů je dosáhnout, co nejvyššího rizikově očištěného výnosu, naopak zájmem klientů pojišťovny je jistota, že v budoucnu bude schopna dostát všem svým závazkům, vyplývajícím z pojistné smlouvy, neboli, co nejvyšší míra kapitálové vybavenosti. Čím vyšší je ale míra kapitálové vybavenosti, tím je pro akcionáře těžší dosáhnout požadovaný výnos. Jak dosáhnout splnění požadavků obou zájmových skupin? Zabezpečením finanční stability pojišťovny.
Finanční stabilita pojišťovny se promítne do dobrého ratingového ohodnocení, čímž je potvrzena bezpečnost pro klienty, poroste podíl na trhu, což povede k růstu zisků a tím k zabezpečení výnosu pro akcionáře. K uspokojení akcionářů a klientů povede efektivní alokace kapitálu.
NNETETEECCHHNNIICCKKÝÝ ÚÚČČEETT PPOOJJIIŠŠŤŤOOVVNNYY
Výsledek technického účtu k neživotnímu pojištění Výsledek technického účtu k životnímu pojištění Výnosy z finančního umístění
Převedené výnosy finančního umístění z technického účtu k životnímu pojištění Náklady na finanční umístění
Převod výnosů z finančního umístění na technický účet k neživotnímu pojištění Ostatní výnosy
Ostatní náklady
Daň z příjmů z běžné činnosti Hospodářský výsledek po zdanění Mimořádné náklady
Mimořádné výnosy
Mimořádný hospodářský výsledek Daň z příjmů z mimořádné činnosti Ostatní daně
Hospodářský výsledek za účetní období
Finanční stabilita pojišťovny
Faktory ovlivňující finanční stabilitu pojišťovny jsou dány především ze specifické činnosti jejího podnikání a vyplývají z:
a) pojistně-technické činnosti
b) investiční činnosti, jejíž zdrojem jsou technické rezervy
c) zajišťovací činnosti, která je spojena s přesunem či rozdělením přijatého pojistného rizika
d) přiměřené výše kapitálu k uspokojení závazků pojišťovny (solventnost)
Obr.5.1. Faktory finanční stability
5.1. Kapitál pojišťovny
Podnikatelská náplň pojišťovny spočívá v tom, že za úplatu (pojistné) přebírá na sebe rizika od klientů a v případě jejich výskytu u klientů poskytne výplatu pojistného plnění. Peněžní prostředky na výplatu pojistných plnění získávají pojišťovny z pojistného. Dalšími zdroji jsou vytvořené rezervy z předchozího zaplaceného pojistného, sjednané zajištění a výnosy z finančního umístění technických rezerv. Pokud tyto veškeré zdroje selžou, je tu ještě poslední záchrana pro pojišťovnu a tím je základní kapitál, který je vložen do podnikání akcionářem nebo vlastníkem pojišťovny.
Zákon o pojišťovnictví upravuje minimální výši základního kapitálu následovně: Minimální
výše základního kapitálu tuzemské pojišťovny provozující životní pojištění je 90 mil. Kč, u neživotního pojištění je podle druhu diferenciace ve výši 60, 90, 156 a 200 mil. Kč.
Efektivní alokace kapitálu se stává základní otázkou finančního řízení pojišťovny. Na rozdíl od nefinančních institucí, kde jsou obchody financovány kombinací vlastních a cizích zdrojů na straně pasiv v rozvaze. V případě pojišťovny na straně pasiv zaujímají zásadní postavení technické rezervy, které neslouží k financování obchodu, nýbrž je pojišťovny samy vytváří. V případě, kdy
Finanční investice
Náklady
Finanční stabilita
Pojistně technická činnosti
Zajištění Kapitál
