UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
Přírodovědecká fakulta
Katedra demografie a geodemografie
Studijní program: Tělesná výchova a sport
Studijní obor: Tělesná výchova a sport v kombinaci s geografií
POROVNÁNÍ POPULAČNÍHO VÝVOJE USA A KANADY
Bakalářská práce
Pavel Mošna
Praha 2011
Vedoucí práce: RNDr. Jiřina Kocourková, Ph.D.Prohlášení:
Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou práci zpracoval samostatně a ţe jsem uvedl všechny pouţité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla pouţita k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze, 25.05.2011
………..
Na tomto místě bych rád poděkoval své školitelce RNDr. Jiřině Kocourkové, Ph.D.
za věnovaný čas, cenné a odborné vedení práce, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout.
Abstrakt
Populační vývoj USA a Kanady zaznamenal po 2. světové válce významné změny.
Nárůst plodnosti vyvolal v obou zemích „Baby boom“, během kterého vznikla velmi početná kohorta, výrazně ovlivňující demografický vývoj i ekonomiku a sociální politiku těchto zemí aţ do současnosti. Následující společenské změny vedly k poklesu měr plodnosti a to ve spojení s neustále se prodluţující nadějí doţití spustilo proces stárnutí populace, který se stal závaţným problémem. Na populační vývoj USA a Kanady má velký vliv také velké mnoţství přistěhovalců. I přes mnoho podobných faktorů, působících v obou zemích lze v populačním vývoji nalézt podstatné rozdíly, které se budou do budoucna stále prohlubovat.
Klíčová slova: úmrtnost, plodnost, migrace, struktura populace, stárnutí populace
Abstract
Population development in the USA and Canada was essentialy changed. Fertility increase caused „Baby Boom“ in both countries. A strong cohort formed during „Baby Boom has strong impact on population development up to these days. A following social changes prompt drop of fertility rates. Drop in fertility rates together with constatnt improving of life expectancy caused aging of population, a serious problem.
The population development is also influenced by high numbers of immigrants. Despite many similar factors, which affect development in both countries, it is possible to find essential differences. Disparities in population development are growing
5
Obsah
Abstrakt ... 4
Seznam grafů ... 6
Seznam obrázků a tabulek ... 7
1 Úvod ... 8
2 Zdroje dat a metodika ... 10
3 Charakteristika států ... 14
3.1 Fyzicko-geografické podmínky ... 15
3.2 Socioekonomické podmínky ... 17
4 Populační vývoj USA a Kanady ... 20
4.1 Úmrtnost ... 20
4.1.2 Kojenecká úmrtnost ... 22
4.2 Plodnost ... 25
4.3 Migrace ... 30
4.3.1 Imigrace ... 30
4.3.2 Migrace mezi USA a Kanadou ... 33
4.3.3 Emigrace ... 35
4.4 Celkový přírůstek ... 36
4.5 Věková struktura obyvatelstva ... 40
5 Závěr ... 44
6 Seznam literatury ... 47
6
Seznam grafů
Graf č. 1: Naděje doţití při narození podle pohlaví v USA a Kanadě, 1920 – 2006 ... 22
Graf č. 2: Míry kojenecké úmrtnosti v zemích G7, 2005 ... 24
Graf č. 3: Vývoj kojenecké úmrtnosti v USA a Kanadě, 1950-2006 ... 24
Graf č. 4: Vývoj úhrnné plodnosti v USA a Kanadě, 1950-2005 ... 26
Graf č. 5: Vývoj měr plodnosti podle věku v USA , 1960-2006 ... 27
Graf č. 6: Vývoj měr plodnosti podle věku v Kanadě, 1960-2006 ... 28
Graf č. 7: Porovnání vývoje měr plodnosti podle věku v USA a Kanadě v roce 1960 ... 29
Graf č. 8: Porovnání vývoje měr plodnosti podle věku v USA a Kanadě v roce 2006 ... 29
Graf č. 9: Počet imigrantů v USA podle původu v jednotlivých dekádách 20. stol. ... 31
Graf č. 10: Počet imigrantů v Kanadě podle původu v jednotlivých dekádách 20. stol. ... 32
Graf č. 11: Porovnání migračního přírůstku USA a Kanady, 1950-2006 ... 33
Graf č. 12: Migrace mezi USA a Kanadou, 1950-1999 ... 35
Graf č. 13: Index migračního salda v USA a V Kanadě, 1951-2000 ... 36
Graf č. 14: Podíl přirozeného a migračního přírůstku na hrubé míře celkového růstu populace USA, 1950-2006 ... 37
Graf č. 15: Podíl přirozeného a migračního přírůstku na hrubé míře celkového růstu populace Kanady, 1950-2006 ... 38
Graf č. 16: Porovnání hrubé míry přirozeného přírůstku populace USA a Kanady, 1950- 2006 ... 39
Graf č. 17: Porovnání hrubé míry celkového přírůstku populace USA a Kanady, 1950- 2006 ... 39
Graf č. 18: Index závislosti II. a index ekonomického zatíţení v USA a v Kanadě, 1950, 2050 ... 43
7
Seznam obrázků a tabulek
Obr. č. 1: Hustota zalidnění v Severní Americe ... 17
Obr. č. 2: Správní členění USA a Kanady ... 19
Obr. č. 3: Porovnání struktury populace USA a Kanady podle věku a pohlaví, 1950, 1980, 2005 ... 41
Tab. č. 1: Základní údaje, USA, 2010 ... 14
Tab. č. 2: Základní údaje, Kanada, 2010 ... 15
Tab. č. 3: Naděje doţití při narození podle pohlaví a rasy v USA, 1950-2006 ... 20
Tab. č. 4: Naděje doţití při narození podle pohlaví v Kanadě, 1950-2006 ... 21
Tab. č. 5: 10 hlavních příčin úmrtí v USA a Kanadě, 2006 ... 21
Tab. č. 6: Počty imigrantů a emigrantů v tis., USA a Kanada, 1951-2000 ... 36
Tab. č. 7: Index stáří a průměrný věk v USA a v Kanadě, 1950-2005 ... 40
8
1 Úvod
USA a Kanada, sousední země zabírající většinu Severoamerického kontinentu, mají mnoho společných znaků, mezi které patří velká rozloha, nerostné bohatství, nepravidelné osídlení a v mnoha ohledech podobný historický vývoj. Země spojuje také stejný jazyk a společné prvky kultury. Obě navíc patří mezi nejvyspělejší státy světa a jsou dlouhodobými spojenci. I přes to lze nalézt i spoustu odlišností.
Cílem této práce je zhodnotit a porovnat populační vývoj těchto zemí, objasnit jeho příčiny a také nalézt shody a rozdíly, ke kterým v průběhu vývoje došlo. Práce je zaměřena na období po 2. světové válce, konkrétně na roky 1950 – 2006. Prudkým růstem ekonomik obou zemí po skončení války byla definitivně zaţehnána krize z 30.
let 19. století. Díky tomu a dalším pokrokům např. v medicíně v této době došlo k několika zásadním změnám nejen v reprodukčním chování, ale i ve společnosti jako takové. Tento vývoj sebou kromě zlepšování ţivotní úrovně, prodluţování délky ţivota atd. přinesl i negativní dopady. Hlavním z nich, kterému USA a kanada čelí stejně jako i ostatní vyspělé země, je stárnutí populace. Věkové struktuře obyvatelstva je tedy věnována velká část práce.
Populační vývoj je hodnocen pomocí takových demografických ukazatelů, které jsou vhodné pro mezinárodní srovnávání. Velká část dat je zpracována graficky pro snazší představu a orientaci v trendech vývoje populace ve vybraných demografických procesech. Na začátek práce jsem zařadil stručné seznámení s fyzicko-geografickými a socio-ekonomickými podmínkami USA a Kanady. Poté je práce rozdělena do čtyř hlavních kapitol.
První kapitola je věnována úmrtnosti. Je zde hodnocen vývoj naděje doţití zvlášť pro obě pohlaví. Neustálé prodluţování délky ţivota má velký vliv na věkovou strukturu obyvatelstva a výraznou měrou přispívá ke stárnutí populace. Dále jsou zde obě země porovnávány na základě míry kojenecké úmrtnosti a nejčastějších příčin smrti.
V druhé kapitole jsou hodnoceny změny v reprodukčním chování z hlediska vývoje úrovně a struktury plodnosti. Ta zaznamenala ve sledovaném období největší výkyvy a její vývoj byl dosud hlavním faktorem stojícím za stárnutím populace.
Ve třetí kapitole je rozebrána migrace. Imigrace vţdy hrála a stále hraje důleţitou roli v populačním vývoji USA a Kanady. Má vliv jak na celkový růst počtu obyvatel,
9 tak i na etnické či národnostní sloţení. Imigrace o takové intenzitě ovlivňuje také věkovou strukturu. Hodnocena je zde i migrace přímo mezi USA a Kanadou.
Poslední kapitola se zabývá věkovou strukturou populace. Pomocí věkových pyramid jsou znázorněny změny, které se udály v důsledku změn probraných v předchozích kapitolách. Hlavní náplní je však vysvětlení příčin a důsledků procesu stárnutí populace. Ten je vyjádřen indexem stáří a indexem závislosti. Na závěr je zde znázorněn i předpokládaný vývoj tohoto procesu do roku 2050.
10
2 Zdroje dat a metodika
Hlavními zdroji dat pro tuto práci byla data ze statistických úřadů USA a Kanady.
V USA probíhá census kaţdých deset let. Poslední se konal v roce 2010. V Kanadě se od poloviny 20. stol. pořádá kaţdých pět let a poslední se odehrál v roce 2006. Z tohoto důvodu je rok 2006 pro tuto práci hraniční. Chybějící údaje k vytvoření kompletních časových řad byly doplněny z demografických ročenek (Demographic Yearbook) vydávaných Organizací spojených národů, které jsou taktéţ dostupné na internetu.
Důleţitým zdrojem byly rovněţ publikace Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a další kniţní publikace viz seznam literatury.
Jelikoţ jde o mezinárodní srovnání, pouţil jsem demografické ukazatele, které nejsou deformovány věkovou strukturou populace. Například úhrnná plodnost nebo naděje doţití při narození. K další analýze jsou vyuţity poměrové ukazatele jako index stáří nebo index migračního salda.
Pro hodnocení vývoje úmrtnosti je pouţita naděje dožití při narození. Ta udává, jak dlouho budou při dané úmrtnosti právě narozené osoby naţivu. Udává tedy zároveň průměrný ţivotní potenciál novorozenců. Naděje doţití při narození se vypočítá jako poměr mezi počtem zbylých let T0 a počtem osob ve věku 0 l0 (Roubíček 1997).
Naděje doţití při narození je zobrazena pro kaţdé pohlaví zvlášť. Hodnoty se liší nejenom podle pohlaví, ale i rasy či etnika. Přesná data pro všechny rasy a etnika však nejsou k dispozici a proto je zde tento fenomén uveden pouze na příkladu bílého a černého obyvatelstva USA.
Úmrtnost se zkoumá i z hlediska příčin smrti. Zde je hodnoceno deset nejčastějších příčin smrti z konce sledovaného období a rozdíly mezi porovnávanými zeměmi.
Dalším pouţitým ukazatelem pro analýzu úmrtnosti je kvocient kojenecké úmrtnosti.
Jde o počet zemřelých ve stáří do jednoho roku na 1000 ţivě narozených (Maříková, Petrusek a Vodáková 1996). Podle článku The 2005 United Nations Human Development Reports z časopisu Journal of epidemiology and community health ţádný z demografických ukazatelů nezachycuje stav vývoje společnosti tak jako kojenecká a dětská úmrtnost. Při mezinárodním srovnání mohou však být výsledky do jisté míry ovlivněny odlišnou definicí ţivě narozeného dítěte. I hodnoty kojenecké úmrtnosti jsou
11 hodnoceny zvlášť pro obě pohlaví. Dále jsou pak průměrné hodnoty porovnány s ostatními členy G7.
Pro rozbor plodnosti je pouţit ukazatel úhrnné plodnosti, představující počet dětí, které by se narodily jedné ţeně během jejího celého reprodukčního věku, pokud by se po celou tuto dobu nezměnily míry plodnosti dle věku.
( udává počet ţivě narozených dětí pro kaţdou věkovou skupinu ţen ve věku x (15-49 let) a představuje populace jednotlivých věkových skupin ţen ve věku x ke střednímu stavu obyvatelstva) 2,1 je minimální hodnotou zajištující prostou obnovu populace. Naopak hodnoty niţší znamenají úbytek.
Plodnost je dále analyzována pomocí míry plodnosti podle věku tj. poměr počtu ţivě narozených dětí ţenám ve věku x (resp. v dané pětileté věkové skupině) ke střednímu stavu ţen ve věku x (věkové skupině). Studuje se změna plodnosti v závislosti na věku matek (demografie. info). Součtem měr plodnosti je úhrnná plodnost. V kapitole zabývající se těmito mírami jsou nejprve porovnány výsledky ze začátku a konce sledovaného období pro USA a Kanadu zvlášť a následně jsou porovnávány navzájem po jednotlivých obdobích.
Kapitola migrace je rozdělena na imigraci, migraci mezi USA a Kanadou a na závěr je stručně zhodnocena emigrace. V první řadě je popisován vývoj počtu imigrantů a jejich struktura podle původu. Protoţe imigrace tvořila vţdy velmi významnou součást populačního vývoje těchto zemí, jsou zde uvedeny i absolutní počty imigrantů po jednotlivých dekádách celého 20. století. Poté je porovnán podíl imigrace na celkovém růstu populace v obou zemích. Hodnocení migrace mezi nimi je vyjádřeno opět v absolutních hodnotách, protoţe podíl na imigraci do obou zemí lze zhruba vyčíst z celkové struktury imigrantů.
Pro detailnější porovnání migrace je na závěr pouţit index migračního salda, který dostaneme, vydělíme-li migrační saldo celkovým objemem migrace.
Index migračního salda dosahuje hodnot 0–1 a je zároveň jedním z ukazatelů efektivnosti migrace (Toušek aj. 2008).
12 Celkový přírůstek populace je v absolutních hodnotách mezinárodně prakticky nesrovnatelný, proto se nejčastěji vyjadřuje v přepočtu na 1000 obyvatel středního stavu tedy mírou celkového přírůstku, která umoţňuje překonat vliv rozdílného rozsahu populace (Toušek aj. 2008). Celkový přírůstek je výsledkem přirozené a mechanické měny. Proto je v práci hodnocen i podíl míry přirozeného a migračního přírůstku. Tyto míry udávají rozdíl mezi počtem narozených a zemřelých a rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých, oboje opět přepočteno na 1000 obyvatel středního stavu. Veškeré hodnoty jsou vyjádřeny v promile. Nejprve je proces růstu populace charakterizován pro USA a Kanadu jednotlivě a poté je porovnán vývoj míry přirozeného přírůstku a vývoj míry celkového přírůstku mezi těmito zeměmi.
Struktura obyvatel podle pohlaví a věku je v podstatě biologické třídění a je jednou z nejdůleţitějších a pro demografii nejzákladnějších charakteristik populace. Odráţí se v ní procesy probíhající v uplynulých desetiletích a zároveň do značné míry předurčuje populační vývoj desetiletí budoucích (Roubíček 1997). Ke studiu struktury populace se pouţívá věkové pyramidy. Pro mezinárodní srovnání se pouţívají pyramidy s relativními početními stavy, kde je zobrazen procentuelní podíl jednotlivých věkových skupin podle pohlaví (Vandeschrick 2000). Pro zachycení změn ve struktuře obyvatelstva podle věku a pohlaví jsou zde porovnávány pyramidy obou zemí ze začátku, přibliţného středu a konce sledovaného období.
Pro analýzu procesu demografického stárnutí se uţívají poměry základních věkových skupin. V této práci jsou vymezeny tři základní věkové skupiny podle odlišných ekonomických etap. Jedná se o skupiny v předproduktivním věku (0-14 let), produktivním věku (15-65 let) a poproduktivním věku (65 let a více) (Roubíček 1997).
Hranice poproduktivního věku 65 let zhruba odpovídá nynějšímu důchodovému věku v USA i Kanadě.
Proces stárnutí je přímo charakterizován indexem stáří, coţ je poměr mezi počtem osob ve věku 0-14 let a 65 a více let. Tento údaj je doplněn vývojem průměrného věku neboli váţeným průměrem počtu let, který proţili všichni členové dané populace.
Dále je proces demografického stárnutí populace hodnocen pomocí indexu závislosti II, udávajícím poměr osob starších 65 let k části populace v produktivním věku tedy 15-64 let. Vyuţit je také index ekonomického zatíţení, který udává počet dětí ve věku 0-14 let a počet osob ve věku 65 a více let na 100 osob ve věku 15-64 let. Tyto ukazatele poskytují informace o vzrůstajícím ekonomickém zatíţení, především zdravotnictví a také o moţných změnách v produktivitě práce, ovlivňující ţivotní
13 úroveň v daných zemích. Na závěr je zde rozebrán pravděpodobný budoucí vývoj indexu závislosti a indexu ekonomického zatíţení do roku 2050. A jsou zde uvedeny moţné změny, chystané vládami USA a Kanady vedoucí k zmírnění dopadů stárnutí populace a jeho zpomalení.
14
3 Charakteristika států
Spojené státy americké jsou federativní prezidentská republika, skládající se z 50 států a federálního území District of Columbia. USA tvoří tři nestejně velká a navzájem nesouvislá území. Prvním je rozsáhlá kontinentální část území USA (48 států – 87 % z celkové rozlohy), která se rozkládá ve střední části Severní Ameriky mezi pobřeţím Atlantského a Tichého oceánu. Na severu hraničí s Kanadou a na jihu s Mexikem.
Druhou částí je na severozápadě kontinentu odděleně leţící stát Aljaška. Třetí je Havajské souostroví, leţící v Tichém oceánu vzdálené přes 3000 km na jihozápad od kalifornského pobřeţí (Kašparovský 2002). Tyto území tvoří třetí největší stát světa s rozlohou 9,826,675 km2.
oficiální název Spojené státy americké
státní uspořádání federativní prezidentská republika správní členění federace 50 států
hlava státu prezident
úřední jazyk formálně není stanoven, neoficiálně Angličtina hlavní město Washington D.C.
rozloha 9 826 675 km2
počet obyvatel 310 232 863 Hustota zalidnění 32 obyv./km2
urbanizace 82 %
Kanada je konstituční monarchie. Hlavou státu je britská královna, kterou zastupuje generální guvernér. Jedná se o federální uspořádání deseti provincií a tří teritorií.
Kanada se rozprostírá v severní části Severní Ameriky. Rozloha 9 984 670 km2 z ní činí druhý největší stát světa. Je obklopena třemi světovými oceány. Atlantikem z východu, Severním ledovým oceánem ze severu a Pacifikem ze západu. Díky své rozloze i velké horizontální členitosti, kterou tvoří zejména velké mnoţství ostrovů na severu země, má nejdelší pobřeţí v rámci státu (202 080 km). Jediným sousedem jsou USA, se kterými sdílí nejdelší nestřeţenou a otevřenou hranici o délce 8 893 km (včetně Aljašky).
Tab. č. 1: Základní údaje, USA, 2010
Zdroj: The World Factbook
15 Tab. č. 2: Základní údaje, Kanada, 2010
3.1 Fyzicko-geografické podmínky
Kontinentální část USA se dále skládá z pěti významných celků. Na východním pobřeţí se rozkládají Atlantická a Mississippská níţina, coţ je oblast s největší koncentrací obyvatel v USA. Nacházejí se zde jádrové oblasti jako Bos-Wash, Atlanta-Charlotte, Houston-Dallas. Druhou částí je Apalačské pohoří, coţ je středohorská hustě osídlená oblast, táhnoucí se od Kanady aţ k pobřeţním níţinám Mexického zálivu. Nejvyšším vrcholem je St. Mitchel (2 037 m n. m.). Pohoří skýtá významné naleziště černého uhlí.
Dalším významným celkem jsou vnitřní roviny. Ty se dělí na Velké planiny a centrální Mississippskou níţinu. Tato oblast patří mezi světové obilnice. Z obilovin se zde pěstuje především kukuřice a pšenice. Další Významné plodiny jsou sója a bavlna.
Opomenout nesmíme ani chov skotu. Čtvrtým celkem je oblast Velkých jezer. Na jih od nich se zformovala významná jádrová oblast tentokrát mezi městy Chicago a Pittsburgh zkráceně Chig-Pitts, v minulosti nejvýznamnější průmyslová oblast světa. Západ USA, celou třetinu země, zaujímá mohutný horský systém Kordiller, který se táhne od Aljašky aţ do Mexika. Tato oblast je nesmírně mnohotvárná. Základní systém Kordiller tvoří tři horská pásma a dvě pásma mezihorská (údolí). Horské pobřeţní pásmo lemuje břehy Tichého oceánu. Za ním leţí Velké kalifornské údolí, zemědělská základna státu Kalifornie. Pak následuje Sierra Nevada s Kaskádovým pohořím. Od východu je lemuje Velká pánev a Coloradská plošina. Celý systém je na východě uzavřen Skalnatými horami. (Všechno o Zemi 1998) USA zasahuje do všech klimatických pásem.
oficiální název Kanada
státní uspořádání konstituční monarchie
správní členění federální uspořádání deseti provincií a tří teritorií hlava státu britská královna zastoupená generálním
guvernérem
úřední jazyk Angličtina, Francouzština hlavní město Ottawa
rozloha 9 984 670 km2 počet obyvatel 33 759 742 hustota zalidnění 3,21 obyv./ km2 urbanizace 81 %
Zdroj: The World Factbook
16 Území Kanady se z fyzicko-geografických hledisek nejčastěji dělí na sedm částí.
Atlantské pobřeţí, do jehoţ jiţní části zasahuje Apalačské pohoří z USA, bylo první, Evropany osídlené území a je významné především jako jedna z nejbohatších rybářských lokalit světa. Téměř polovinu země zabírá Kanadský štít, rozprostírající se od Labradoru k Velkým jezerům a od nich aţ k povodí řeky Mackenzie na severozápadě. Jedná se plošinné a pahorkatinné území bohaté na nerostné suroviny.
Další je jiţ zmiňovaná oblast Velkých jezer. V jejich blízkosti a v níţině řeky Sv. Vavřince se vytvořila nejdůleţitější jádrová oblast Kanady, přezdívaná Main Street, kde se koncentruje téměř polovina obyvatel a okolo 70 % HDP. Čtvrtou částí je oblast Velkých planin (prérií). Ty se rozkládají ve středu země na území Manitoby, Saskatchewanu a Alberty. Území patří mezi světově významné obilnice a významné jsou také naleziště ropy a zemního plynu a rozsáhlé lesy v severní části. Na západ od prérií se od severu aţ k jihu táhne horské pásmo Kordiller a Skalistých hor. Zde se nachází i nejvyšší vrchol Kanady Mount Logan (5 959 m n. m.). Převáţná část území leţí v nadmořské výšce nad 2000 m n. m. Pacifické pobřeţí se vyznačuje velkou členitostí. Můţeme zde nalézt četné fjordy, ledovce a ostrovy. Největším z nich je ostrov Vancouver. V okolí stejnojmenného města se zformovala další velmi významná jádrová oblast Kanady.
Jak v Kanadě, tak i v USA se nachází velké mnoţství velkých řek, které jsou vyuţívány jako významné dopravní komunikace (Hudson, řeka Sv. Vavřince), jako zásobárny vody (Columbia), které je na západě USA nedostatek nebo pro jejich hydroenergetický potenciál (Colorado).
Z pohledu fyzicko-geografických podmínek mají oba státy mnoho společného.
Vlivem obrovské rozlohy a velké variability přírodního prostředí je rozmístění obyvatelstva velmi nerovnoměrné (viz obr. č 1). Obě země jsou bohaté na nerostné suroviny a disponují rozsáhlými oblastmi vhodnými pro zemědělskou činnost. Tyto dva faktory především v minulosti vytvářely vynikající podmínky pro vývoj a prosperitu místní společnosti.
17
3.2 Socioekonomické podmínky
USA patří do skupiny sedmi nejvyspělejších zemí světa G7. Podle celkového HDP jsou nejsilnější ekonomikou světa. V přepočtu na jednoho obyvatele pak s hodnotou 47 400 amerických dolarů zaujímají ve světovém ţebříčku desátou pozici. Převáţnou část HDP produkuje terciérní sektor, ve kterém je zaměstnáno 78,9 % ekonomicky aktivních obyvatel. V priméru pracuje 0,7 % a v sekundéru 20,3 % ekonomicky aktivních obyvatel (The World Factbook). Světovou velmocí se staly v průběhu světových válek, při kterých došlo k výraznému rozvoji průmyslové výroby.
Americké území nebylo válkou zasaţeno a pozice USA velmi posílila. Jedno z nejvýkonnějších hospodářství na světě bylo vybudováno především zásluhou širokého
Obr. č. 1: Hustota zalidnění v Severní Americe
Převzato z:www.roebuckclasses.com
18 rozvoje vědy, výzkumu a techniky a jejich aplikací do všech odvětví hospodářství. USA drţí naprosto jednoznačně první pozici ve světě ve spotřebě energie, kdy mnohonásobně převyšuje všechny ostatní regiony (The World Factbook).
Rasová a etnická struktura populace USA je v závislosti na svůj historický vývoj pestrá. Převaţují běloši nehispánského původu (65 %) a největší menšinou se na přelomu 19. a 20. stol. stalo obyvatelstvo hispánského původu (15 %). Velkou část populace tvoří Afroameričané (12 %) a roste i podíl Asiatů (4,5 %). Původní obyvatelstvo tvoří zhruba 1 % populace. Většina populace se hlásí k protestantismu (51 %) a druhou nejpočetnější skupinou jsou katolíci (24 %). Stále však roste počet osob hlásící se k islámu.
Kanada je vyspělý průmyslově zemědělský stát, patřící taktéţ do G7. Produkuje devátý nejvyšší HDP na světě. Přepočteno na jednoho obyvatele, jí s hodnotou 39 600 USD patří 22. pozice. I v Kanadě dominuje terciér, zaměstnávající kolem 76 % ekonomicky aktivních obyvatel. Primér zaměstnává 2 % a sekundér 19 % ekonomicky aktivních (The World Factbook). Zvláštností kanadské ekonomiky je, ţe takový obrovský potenciál a významné postavení získala Kanada za velmi krátké období.
Na začátku 20. stol. byla převáţně zemědělským státem. Impulzem pro rychlý ekonomický rozvoj byly obě světové války. Teprve při 1. světové válce se začaly vyuţívat jiţ dříve známé bohaté nerostné zdroje na potřebné úrovni. Za 50 let po válce vzrostla průmyslová výroba 17 krát (Baar 1994).
I v Kanadě je etnická struktura populace velmi různorodá. Zhruba 66 % je evropského původu. Nejrychleji rostoucí menšinou jsou Asiaté. Ti dohromady s Araby a Afričany tvoří 6 % populace a původní obyvatelstvo (Indiáni, Inuité a Métis) se na celkovém počtu obyvatelstva podílí 2 %. Zbylých 26 % obyv. má je smíšeného původu.
Nejrozšířenějším náboţenstvím je i v Kanadě křesťanství. Nejpočetnější skupinou jsou katolíci (42 %) a poté protestanti (23 %). K islámu se hlásí necelá 2 % obyvatel (The World Factbook).
Velmi dobré pozice mají obě země i v hodnocení HDI (Human Development Index).
V roce 2010 se v něm Kanada nacházela na čtvrté a USA na třinácté pozici. Mezi lety 1994 – 1999 drţela Kanada dokonce světové prvenství (Hynek, Kovaříková 2003).
Gramotnost dosahuje jak v USA, tak i v Kanadě 99 %.
19 Převzato z: www.atlas.gc.ca
Obr. 2: Správní členění USA a Kanady
20
4 Populační vývoj USA a Kanady
4.1 Úmrtnost
Období po 2. světové válce se v USA vyznačuje stálým prodluţováním naděje doţití.
Nárůst mírně zpomalil oproti první polovině 20. století. Vlivem zlepšení kvality pitné vody, potravin a masového zavedení antibiotik pro potlačení infekčních nemocí stoupala naděje doţití závratným tempem. Trend mírného vzestupu v druhé polovině 20. století je výsledkem zlepšující se lékařské péče, preventivních opatření a zvyšující se ţivotní úrovně. Mezi roky 1950 a 2006 se naděje doţití při narození prodlouţila v průměru pro obě pohlaví o 9,3 roku z 68,4 na 77,7 let. Podle National Vital Statistics Reports existuje v USA silná korelace mezi nadějí doţití a příjmem. Tato závislost je způsobena velmi nákladnou zdravotní péčí. Velký rozdíl v naději doţití je moţné zaznamenat mezi pohlavími a také mezi bělošským a černošským obyvatelstvem. Oba tyto rozdíly se v posledních letech začaly zmenšovat.
1950 1960 1970 1980 1990 2000 2006
ženy 71,1 73,1 74,7 77,4 78,8 79,3 80,2
muži 65,6 66,6 67,1 70 71,8 74,1 75,1
rozdíl 5,5 6,5 7,6 7,4 7 5,2 5,1
běloši 69,1 70,6 71,7 74,4 76,1 77,3 78,2
černoši 64,1 68,1 69,1 71,8 73,2
rozdíl 7,6 6,3 7 5,5 5
I v Kanadě byl zaznamenán nárůst naděje doţití po celé 20. století i s jeho zpomalením v druhé půli. Její růst byl rovněţ výsledkem zlepšující se lékařské péče a zvýšením ţivotní úrovně. Navíc hranice naděje doţití se doţívá stále větší podíl populace. Podle výzkumu v roce 1996 se naděje doţití při narození pro téměř 99 % Kanaďanů přiblíţila národnímu průměru na 2,8 roku (Nichols 2000). Od roku 1950 do roku 2006 se naděje doţití v Kanadě prodlouţila v průměru pro obě pohlaví o 11,3 roku z 69,1 na 80,4 let. Výrazně niţší hodnoty naděje doţití jsou pravidelně zaznamenávány v severních regionech Kanady, tedy v oblastech s vysokou koncentrací původního Zdroje: www.cdc.org, www.statcan.ca
Tab. č. 3: Naděje dožití při narození podle pohlaví a rasy v USA, 1950-2006
21 obyvatelstva. Původní obyvatelstvo má niţší ţivotní úroveň, příjmy a svou roli zde hrají i tvrdší ţivotní podmínky kanadského severu a horší dostupnost lékařské péče (Bone 2002).
1950 1960 1970 1980 1990 2000 2006
ženy 71,6 74,6 76,8 79,6 81 81,8 82,7
muži 66,6 68,5 69,7 72,4 74,9 76,2 78,1
rozdíl 5 6,1 7,1 7,2 6,1 5,6 4,6
USA a Kanada sdílí 10 nejčastějších příčin úmrtí ţen i muţů, liší se pouze jejich pořadí. V USA lidé nejčastěji umírají na nemoci srdce následované rakovinou.
V Kanadě je umístění těchto příčin smrti opačné (Statistics Canada 2004). Z první desítky zcela zmizely infekční nemoci. Podíl rakoviny, onemocnění srdce a oběhového systému naopak zaznamenává růst. Velký rozdíl vykazují statistiky původního obyvatelstva Kanady. Mezi hlavní příčiny úmrtí patří úrazy a některé druhy rakoviny se u nich objevují aţ pětkrát častěji v porovnání s národním průměrem. Vyšší míry úmrtí v důsledku úrazu jsou patrné zejména u mladších věkových skupin (The Canadian Encyclopedia).
USA Kanada
1 onemocnění srdce rakovina
2 rakovina onemocnění srdce
3 mozková příhoda mozková příhoda 4 onemocnění dolních
cest dýchacích onemocnění dolních cest dýchacích
5 nehody nehody
6 diabetes diabetes
7 alzheimerova choroba alzheimerova choroba 8 chřipka a zápal plic chřipka a zápal plic 9 selhání ledvin selhání ledvin
10 otrava krve sebevraţda
Tab. č. 5: 10 hlavních příčin úmrtí v USA a Kanadě, 2006
Zdroje: www.infoplease.com, www.statcan.ca
Tab. č.4: Naděje dožití při narození podle pohlaví v Kanadě, 1950-2006
Zdroje: www.hrsdc.gc.ca, www.watsonwyatt.com
22 Vliv závislost naděje doţití na příjmu byl prokázán v obou sledovaných zemích.
V Kanadě není tento faktor ale tak významný jako je tomu v případě USA. Dobrá lékařská péče je v USA totiţ velmi nákladná a tudíţ daleko hůře dostupná pro niţší příjmové skupiny. V Kanadě je situace odlišná. Zdravotní systém umoţňuje přístup ke kvalitní zdravotní péči i niţším příjmovým vrstvám populace. Tento systém je však nyní pod vzrůstajícím ekonomickým i politickým tlakem. Po celé sledované období dosahuje naděje doţití při narození vyšších hodnot v Kanadě a to u obou pohlaví.
Důvodem můţe být lepší dostupnost zdravotnické péče, niţší počet úmrtí ve starších věkových skupinách zaviněných onemocněním srdce i zdravějším ţivotním stylem obecně. V obou zemích dochází k zvyšování průměrného věku a hodnot indexu stáří.
4.1.2 Kojenecká úmrtnost
Kojenecká úmrtnost v USA v poválečném období výrazně klesla. Pokles byl výsledkem úspěšného boje proti onemocněním jako střevní katar, zápal plic nebo tuberkulóza, které byly do té doby hlavními příčinami úmrtí této věkové kategorie. Dalším důleţitým faktorem bylo plošné očkování. Ačkoliv byl v USA zaznamenán velký pokles kojenecké úmrtnosti, za ostatními vyspělými zeměmi ve statistkách zaostávají. Za
50 55 60 65 70 75 80 85
Naděje dožití při narození [roky]
Kanada muži Kanada ženy USA muži USA ženy
Zdroje: www.cdc.org, www.statcan.ca
Graf č. 1: Naděje dožití při narození podle pohlaví v USA a Kanadě, 1920-2006
23 vyšším národním průměrem stojí výrazné rozdíly v kojenecké úmrtnosti mezi jednotlivými rasami. Průměr u Afroameričanů dosahoval v roce 2005 13,63‰, coţ je více neţ dvakrát vyšší hodnota oproti národní, která se pohybuje okolo 6,9‰
(MacDorman, Mathews 2008). Nejčastější příčinou smrti kojenců jsou nyní komplikace spojené s předčasným porodem a nízkou porodní váhou. Tyto problémy postihují zejména černošskou část populace.
Kanada také zaznamenala výrazné sníţení hodnot kojenecké úmrtnosti. To bylo dosaţeno také zlepšením zdravotnické péče a zavedením očkování. I Kanada však v posledních letech zaostává v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi. Hlavní příčinou smrti kojenců jsou opět komplikace spojené s předčasným porodem a nízkou porodní váhou. Nejvyšší hodnoty byly zaznamenány u původního obyvatelstva. Některé prameny uvádí, ţe míry kojenecké úmrtnosti jsou u Inuitů aţ 4krát vyšší. To se vysvětluje jako důsledek horších ţivotních podmínek a hůře dosaţitelné zdravotní péče kvůli izolaci.
Jak USA, tak i Kanada zaznamenávají vyšší hodnoty kojenecké úmrtnosti oproti ostatním vyspělým zemím. Od roku 2000 se oběma zemím nedaří míry kojenecké úmrtnosti výrazně zlepšit a její hodnoty stagnují kvůli zvyšování počtu předčasně narozených dětí. Příčiny dosud nebyly zcela objasněny. Za jeden z faktorů se povaţuje zvyšující se počet dětí, které se narodí matkám starším 35 let. V USA se jako další faktor opět uvádí drahá zdravotní péče (MacDorman, Mathews 2008).
24 Toto mezinárodní srovnání můţe být do jisté míry ovlivněno rozdíly v registraci počtu narození a úmrtí. Některé země pouţívají jiný systém, ve kterém je jinak stanovena porodní váha a doba narození (počet týdnů do termínu porodu). Z tohoto hlediska mohou některé země oproti USA a Kanadě vykazovat niţší hodnoty. To se však nepovaţuje za hlavní důvod vyšších hodnot kojenecké úmrtnosti v USA a Kanadě (The Conference Board of Canada).
2,8
3,6 3,9
4,7 5,1
0 1 2 3 4 5 6 7
Japonsko Francie Německo Itálie Velká Británie
Kanada USA
Míra kojenecké úmrtnost [‰]
0 5 10 15 20 25 30 35 40 45
1950 1960 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2006
Mírakojenecké úmrtnosti [‰]
USA-dívky USA-chlapci Kanada-dívky Kanada-chlapci Zdroje: www.hrsdc.gc.ca, www.statcan.ca
Zdroje: National Vital Statistics Reports, www.un.org Graf č. 2: Míry kojenecké úmrtnosti v zemích G7, 2005
Graf č. 3: Vývoj kojenecké úmrtnosti v USA a Kanadě, 1950-2006
25
4.2 Plodnost
V druhé polovině 20. století se v ukazatelích plodnosti odehrály změny, které měly a stále mají velký vliv na demografický vývoj populace USA i Kanady. Po skončení 2. světové války začal výrazný vzestup hodnot plodnosti, nazývaný „Baby Boom“. Ten byl nastartován kombinací několika faktorů. Návrat muţů z války vedl k zvýšené sňatečnosti a pořizování „odkládaných dětí“, zlepšila se ekonomická situace obou zemí a došlo tedy k nárůstu počtu pracovních míst a platů. V USA byl tento vzestupný trend navíc podpořen vládními zásahy do vzdělávání dospělých. Tyto zásahy umoţnily studovat široké veřejnosti, která by si jinak nemohla další vzdělávání dovolit. Tím si zlepšili postavení ve společnosti a platové ohodnocení (Klein 2004). Vrcholu dosáhl Baby Boom mezi lety 1950 a 1960. Vyjádřeno úhrnnou plodností, dostaly se hodnoty v tomto období na 3,71 dětí v průměru na jednu ţenu v USA a 3,88 v Kanadě. Tato výrazně početnější generace dosud ovlivňuje věkovou strukturu i samotný pracovní trh.
Po roce 1960 se trend ve vývoji úrovně plodnosti obrátil a došlo k výraznému poklesu plodnosti. Hlavními příčinami byly změny postavení ţeny ve společnosti. Rostl podíl ţen s vysokoškolským vzděláním a jejich participace na trhu práce. Dále se zvyšovaly náklady na výchovu dítěte (Klein 2004). Počátkem uţívání antikoncepce datovanému do šedesátých let a legalizace potratů z počátku let sedmdesátých klesla úhrnná plodnost aţ na hodnoty kolem 1.7 dětí v průměru na jednu ţenu. Od konce 70. let se vývoj plodnosti v USA a Kanadě odlišuje.
V USA se úhrnná plodnost začala mírně a postupně zvyšovat. Pozvolného narůstání hodnot bylo dosaţeno kvůli imigraci stále většího počtu obyvatel původem z Latinské Ameriky, kteří vykazovali poměrně vysoké hodnoty úhrnné plodnosti. Oproti tomu hodnoty u bílé – nehispánské části populace klesaly i nadále. V roce 2006, poprvé od
„Baby Boomu“ USA dosáhly hranice prosté reprodukce. S těmito hodnotami tvoří USA výjimku mezi ostatními vyspělými státy (The Advisory Board Company). Kladným vlivem je zejména zpomalení procesu stárnutí populace.
Na rozdíl od USA úhrnná plodnost v Kanadě v 80. letech pokračovala v poklesu.
I zde hrály hlavní roli změny postavení ţeny ve společnosti a zvyšující se ţivotní náklady (Bone 2002). Vyšší hodnoty úhrnné plodnosti vykazuje původní obyvatelstvo.
Jejich počet však není dostatečný na to, aby výrazně zvedl národní průměr (Statistics Canada).
26 V tomto směru je situace v Kanadě typická mezi vyspělými státy. Díky tomu je zde stárnutí populace intenzivnější a představuje větší problém neţ je tomu v USA. Mírný vzestup úhrnné plodnosti byl zaznamenán aţ v posledních letech. V roce 2006 se úhrnná plodnost dostala opět nad hodnotu 1,6 dětí na jednu ţenu.
Změny zaznamenal také vývoj měr plodnosti podle věku ţeny. V období „Baby Boomu“ došlo v USA ke zvýšení měr plodnosti ve všech věkových kategoriích.
Nejvýraznější vzestup zaznamenala skupina ţen ve věku 20–24 let. Stejně jako tomu bylo u úhrnné plodnosti i hodnoty měr plodnosti podle věku ţen v průběhu druhé poloviny dvacátého století klesaly a to ve všech věkových kategoriích. Díky stále rostoucímu podílu ţen studujících vysoké školy a jejich participaci na trhu práce navíc docházelo k odkládání těhotenství do pozdějších let. Zavedení účinné antikoncepce a legalizací interrupcí navíc ţenám umoţnilo svobodně rozhodovat o své reprodukci. To vedlo k velkému propadu měr plodnosti zejména v nejmladší věkové kategorii ţen a k celkovému zvyšování průměrného věku matky při prvním porodu. Zatímco v roce 1956 byl průměrný věk matky při prvním porodu 20,3 let, coţ byla nejniţší hodnota za celé století, do konce 20. století se zvýšil na hodnotu 25 let (Klein 2004).
0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4
Úhrnná plodnost
USA Kanada
Graf č. 4: Vývoj úhrnné plodnosti v USA a Kanadě, 1950-2005
Zdroj: www.data.un.org
27 I v Kanadě se v období po 2. světové válce odehrály změny v rozloţení měr plodnosti podle věku. V souvislosti s „Baby Boomem“ došlo nejprve k nárůstu měr plodnosti ve všech věkových kategoriích, zejména ve věkové skupině ţen 20-24 let.
Postupně míry plodnosti klesaly a začal se zvyšovat podíl věkových skupin 25-29 let a 30-34 let. Ţeny dávají přednost studiu a kariéře a odkládají narození dětí do vyššího věku. V roce 2006 se těţiště plodnosti přesunulo poprvé do věkové skupiny 30-34 let.
A přibývá i rodiček ve věku 35+, to s sebou nese zvýšená zdravotní rizika jak pro matku, tak i pro vývoj plodu. Oproti USA byly zaznamenány výrazně niţší hodnoty měr plodnosti ve věkové skupině ţen 20-24 let.
0 50 100 150 200 250
15 -19 20 - 24 25 - 29 30 - 34 35 - 39 40 - 44 45 - 49
Míry plodnosti[‰]
Věk
1960 2006 Graf č. 5: Vývoj měr plodnosti podle věku v USA, 1960 a 2006
Zdroj: www.unstats.un.org
28 Plodnost v USA i Kanadě prošla řadou změn, které mají velmi silný vliv na celkový demografický vývoj populací těchto zemí, zvláště pak na přirozený pohyb obyvatelstva a jeho strukturu. Úroveň a struktura plodnosti v Kanadě vykazuje typické charakteristiky vyspělých států, tj. úhrnná plodnost hluboko pod hranicí prosté reprodukce a vysoký podíl matek ve vyšších věkových skupinách. USA je v tomto ohledu výjimkou se svými hodnotami úhrnné plodnosti kolem 2,1 a poměrně vysokými mírami plodnosti ve věkové skupině ţen 20 – 24 let. Z hlediska perspektivy budoucího populačního vývoje mají Spojené státy lepší předpoklady. Vyšších hodnot plodnosti dosahují díky vysokým mírám plodnosti populace hispánského a černošského původu.
Na druhou stranu někteří autoři uvádějí, ţe vyšší úrovně plodnosti v niţším věku jsou ukazatelem narůstajícího počtu obyvatel ţijících v chudobě. Velmi nízké hodnoty plodnosti u Kanadského obyvatelstva a bělošského obyvatelstva nehispánského původu v USA jsou dány změnami chování, podmíněnými socioekonomickým vývojem. „Baby Boom“ z padesátých a šedesátých let 20. století stále výrazně ovlivňuje věkovou strukturu obyvatelstva. Celkově dochází ke stárnutí populací obou zemí. Nyní se blíţí doba, kdy silná generace „Baby Boomerů“ odejde do penze a tím se zvýší ukazatele jako index stáří či závislosti.
0 50 100 150 200 250
15 -19 20 - 24 25 - 29 30 - 34 35 - 39 40 - 44 45 - 49
Míry plodnosti[‰]
Věk
2006 1960 Graf č. 6: Vývoj měr plodnosti podle věku v Kanadě, 1960 a 2006
Zdroj: www.unstats.un.org
29
0 50 100 150 200 250
15 -19 20 - 24 25 - 29 30 - 34 35 - 39 40 - 44 45 - 49
Míry plodnosti [‰]
Věk
USA Kanada
0 20 40 60 80 100 120 140
15 -19 20 - 24 25 - 29 30 - 34 35 - 39 40 - 44 45 - 49
Míry plodnosti [‰]
Věk
USA Kanada Zdroj: www.unstats.un.org
Graf č. 7: Porovnání vývoje měr plodnosti podle věku v USA a Kanadě v roce 1960
Graf č. 8: Porovnání vývoje měr plodnosti podle věku v USA a Kanadě v roce 2006
Zdroj:www.unstats.un.org
30
4.3 Migrace 4.3.1 Imigrace
Imigrace hrála v USA vţdy klíčovou roly. Imigrace po 2. světové válce byla velmi ovlivněna předchozím historickým vývojem. V průběhu války a těsně po jejím konci dosahovala vůbec nejniţších hodnot v dějinách USA. Příliv imigrantů byl omezen jiţ vypuknutím 1. světové války. Následně přišla restriktivní vládní opatření v roce 1921 a třetí ránu v relativně krátkém časovém období ji zasadilo vypuknutí světové ekonomické krize roku 1929, kvůli níţ Spojené státy ztratily na atraktivitě pro masy přistěhovalců. Příchodem 2. světové války dosáhly hodnoty imigrace svého minima.
Zde se prameny zcela neshodují a na konci války uvádějí pokles na 38-23 tisíc imigrantů ročně. Díky výraznému zlepšení ekonomické situace po 2. světové válce nabyly USA opět na atraktivitě a počty imigrantů se začaly zvedat. Prakticky ihned po jejím skončení se příliv imigrantů zvýšil natolik, ţe dosáhl maximálních hodnot stanovených zákonem z roku 1921 a který povoloval legální vstup přibliţně 350 tisícům přistěhovalců v jednom roce. Dalšími mezníky ve vývoji imigrace jsou roky 1952 a 1965. V roce 1952 kongres schválil McCarran-Walter Immigration and Nationality Act, kterým odstranil omezení imigrace na základě etnického původu a Spojené státy se otevřely nové vlně imigrace. Nové nejenom v počtu ale i původu nově příchozích.
Místo toho se na základě politického dění omezoval přístup lidem s vazbami na komunistické organizace. V roce 1965 byl ustanoven nový systém, který hodnotil jednotlivé imigranty podle jejich „potřeb“ jako například politický azyl. Omezena byla zejména imigrace z Latinské Ameriky. To mělo za následek výrazný růst ilegální imigrace do USA. V období mezi lety 1945-1980 imigrace stoupala o 7 % ročně a po roce 1980 se tento trend příliš nezměnil. Příčinou prudkého vzestupu počtu přistěhovalců ze začátku devadesátých let byl zejména pád Ţelezné opony. Poté vláda omezila počty přijatých imigrantů, aby tento trend dostala pod svou kontrolu. Další výrazný vzestup byl zaznamenán v roce 2000, kdy počet kladně vyřízených ţádostí téměř o třetinu převýšil předchozí roky. Jako důvod se uvádí snaha amerických úřadů o redukci počtu hromadících se, nevyřízených ţádostí (OECD). Pokračoval vysoký příliv lidí jak legální, tak i nelegální cestou, coţ se stává stále větším problémem. Vláda USA reagovala zvýšením počtu hraničních kontrol a zpřísněním postihů za pomoc ilegálním imigrantům a jejich zaměstnávání.
31 Změny se odehrály nejen v počtech, ale i v zemích původu imigrantů. Aţ do vládních zásahů v roce 1952 a 1965 si drţeli výsadní postavení imigranti evropského původu. Poté podíl Evropanů začal prudce klesat. Hlavními zdrojovými oblastmi se staly Latinská Amerika (především Mexiko) a Asie. „Latinos“ tvořili jiţ ve čtyřicátých letech více neţ třetinu imigrantů, ale co se týče Asie, té patřil jen pouhý zlomek 4%. Do roku 1970 se však jejich podíly vyšplhaly na 44 % pro „Latinos“ a 35% pro imigranty z asijských zemí. Zajímavá byla také vlna směřující z Portorika hlavně na severovýchod USA, jenţ byla nejsilnější v padesátých a šedesátých letech. Ačkoliv zde nemůţe být oficiálně řeč o imigraci, protoţe Portoričané mají od roku 1916 americké občanství, charakter má prakticky stejný. Jen v těchto dvou dekádách se z Portorika rozhodlo odejít do USA na 684 tisíc lidí. Imigrace velmi změnila etnickou strukturu populace USA. V 21. století jiţ obyvatelstvo hispánského původu překonalo počtem Afroameričany a stalo se tak největší menšinou.
Světové války a ekonomická krize z 30. let 20. století měli prakticky stejný dopad i na imigraci do Kanady. V 1. polovině 20. stol. navíc ve společnosti rostly antiimigrační nálady a vláda byla nucena přijmout jistá opatření. Byla zpřísněna pravidla pro přijímání imigrantů z Asie, jiţní a východní Evropy a Ţidů“
0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
Počet imigrantů[v mil.]
Evropa Asie Kanada Latinská Amerika Afrika Austrálie a Oceánie
Graf č. 9: Počet imigrantů v USA podle původu v jednotlivých dekádách 20. stol.
Zdroj: 2009 Yearbook of Immigration Statistics
2009
Yearbook
of
32 (Hynek a Kovaříková 2003). Těsně po skončení války byly tedy počty imigrantů do Kanady nízké. Dosáhly minima, které činilo zhruba 64 tisíc. Toto období útlumu skončilo spolu s 2. světovou válkou, kdy kanadská ekonomika znovu začala nabírat na obrátkách a bylo zde potřeba nové pracovní síly. Počty imigrantů velmi kolísaly v reakci na ekonomický vývoj a také změny v imigrační politice Kanady. Důleţitou změnou byl nový imigrační zákon z roku 1962 a bodovací systém z roku 1967, který jiţ neupřednostňoval imigranty z Velké Británie, Francie a severní Evropy a výrazně tak ovlivnil etnické sloţení imigrantů. Kvůli stálému sniţování plodnosti a přirozeného přírůstku (viz další kapitola) se kanadská vláda po roce 2001 rozhodla zvýšit počet přijatých aţ na 1 % z populace, coţ činilo více neţ 300 tisíc přijetí ročně (OECD 2002).
Společné znaky v imigraci do USA a Kanady můţeme najít ve vývoji počtu imigrantů, který byl ovlivňován historickými událostmi globální úrovně, jeţ postihovaly obě země ve stejný čas a se stejnými důsledky. Mezi ně patří zejména obě světové války a ekonomická krize z třicátých let. Vlády obou států také obdobně reagovaly. Dalo by se říci, ţe téměř paralelně přicházely s restriktivními opatřeními výrazně regulujícími počty přistěhovalců. I jejich uvolněním a vydáním nových imigračních zákonů. Ty naopak otevřely cestu do USA i Kanady nové vlně masové imigrace. Další shodu, související právě s podobnou imigrační politikou, je drtivá převaha imigrantů evropského původu od začátku sledovaného období aţ po vydání zmíněných zákonů
0 500 1000 1500 2000 2500
Počet imigrantů [v tis.]
Evropa USA Asie Karibská oblast Afrika Latinská Amerika Graf č. 10: Počet imigrantů v Kanadě podle původu v jednotlivých dekádách 20. stol.
Zdroj:www.canadaimmigrants.com
33 v letech 1962 v Kanadě a 1965 v USA. Po nich nastává období markantnějších rozdílů v imigraci do obou zemí a to z hlediska původu imigrantů. Nejsilnější imigrační proud směřuje do USA z Latinské Ameriky a v druhé řadě z Asijských zemí. V Kanadě byli Evropané několikanásobně předstiţeni Asiaty.
4.3.2 Migrace mezi USA a Kanadou
Geografická blízkost, vztahy mezi oběma zeměmi, podobná kultura a také velké mnoţství ekonomických příleţitostí. Tyto faktory velmi usnadňují migraci obyvatel mezi těmito zeměmi.
USA jsou nejdůleţitější destinací pro kanadské emigranty. Ti se dělí do tří skupin podle místa narození a to na rodilé Kanaďany, rodilé Američany, vracející se do USA a cizince, kteří ţili v Kanadě poslední rok a pouţili Kanadu jako vstupní zemi do USA (cca 1/3). Jejich příliv je podmíněný hlavně ekonomickým vývojem. Počet Kanaďanů ţijící v USA dosáhl maxima v roce 1930, kdy dosáhl 1 310 000. Od té doby, s výjimkou v 70. A 90. let klesá. Charakter imigrace z Kanady byl výrazně ovlivněn vznikem Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA). Po jejím ustanovení v roce 1994 stoupl podíl dočasných pobytů v USA na úkor těch trvalých. Tyto data však
0,0 0,2 0,4 0,6 0,8 1,0 1,2 1,4 1,6
1950 1955 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005
Migrační přírůstek[%]
migrační přírůstek USA
migrační přírůstek Kanada
Graf č. 11: Porovnání migračního přírůstku USA a Kanady, 1950-2006
Zdroj:unstats.un.org, vlastní výpočty
34 mírně zkreslují reálné počty imigrantů přicházejících z Kanady, protoţe spousta z těch, kteří obdrţí povolení k dočasnému pobytu, se rozhodne v USA usadit natrvalo. Do USA míří hlavně vzdělaní a relativně mladí lidé. Více neţ polovina příchozích mezi roky 2000-2006 vysokoškolské vzdělání. Průměrný věk imigrantů ve stejném období byl 31 let (průměrný věk kanadské populace v roce 2006 byl 39,5 let) (Statistics Canada).
Důvody zvyšování počtu vzdělaných a relativně mladých lidí jsou dány odchodem za prací nebo také tím, ţe rodiče chtějí přivézt své potomky na svět jiţ v USA.
Za emigrací z USA do Kanady se neskrývají především ekonomické důvody, jako je tomu u migrace opačného směru. Důvody, které uvádějí ţadatelé o pobyt v Kanadě, mají nejčastěji politický podtext. Do konce 70. let byl zaznamenáván zejména odchod odpůrců válek vedených USA a také přímo velkého mnoţství muţů ve věku, kdy mohli být do války odvedeni. V průběhu války ve Vietnamu (1964-1975) dosáhla také vlna emigrace z USA do Kanady nejvyšších hodnot. Po jejím skončení počty emigrantů výrazně klesly a od roku 1978 se pohybovaly stabilně okolo 5 tisíc ročně. Další silnější vlny byly zaznamenány například při invazi do Iráku nebo Afghánistánu. Další významnou skupinou opouštějící USA jsou homosexuálové. Kanada na rozdíl od USA uznává souţití a sňatky osob stejného pohlaví a zaručuje jim stejná práva a s nimi spojené výhody jako například společné vlastnictví či návštěvy v nemocnicích apod.
V současnosti tvoří homosexuálové větší podíl na emigraci do Kanady neţ váleční odpůrci. Na konci sledovaného období sílí i vliv ekonomického vývoje. Počty politických odpůrců se však nedají přesně určit. Ţádná ze zemí takovéto údaje nezaznamenává. Pro mladé vzdělané lidi je navíc snazší získat povolení k pobytu jako ekonomický migrant. I do Kanady míří stále více mladých a vzdělaných lidí.
Univerzitní vzdělání mělo v roce 2006 49,5 % (Immigration News and Services).
V roce 2006 dosáhl počet migrantů z USA do Kanady svého třicetiletého maxima 10 942 coţ je téměř dvojnásobek roku 2000. Jako důvod tohoto vzrůstu se povaţuje oslabení ekonomiky USA a naopak posílení ekonomiky Kanady.
35
4.3.3 Emigrace
Jedním z hlavních faktorů vedoucích k emigraci z USA a Kanady je kromě jiţ zmíněných v předchozí kapitole reemigrace cizinců zpět do zemí jejich původu z důvodů nedostatečné integrace nebo nenaplněných představ o moţných příleţitostech.
Dosaţená kvalifikace imigrantů není často dostatečně ohodnocena. V dalších případech směřují největší počty lidí do ostatních anglicky mluvících zemí a západní Evropy.
Zejména v USA však sílí trend stěhování penzistů do Latinské Ameriky. Nejčastějším cílem jsou Mexiko a Panama, kde se tvoří celé americké komunity. Hlavními „Pull faktory“ jsou niţší ţivotní náklady, levnější zdravotní péče a niţší daně.
- 50 100 150 200 250 300 350 400 450
1950-1959 1960-1969 1970-1979 1980-1989 1990-1999
Počet emigrantů [v tis. ]
Kanada→USA USA→Kanada Graf č. 12: Migrace mezi USA a Kanadou, 1950-1999
Zdroj:2009 Yearbook of Immigration Statistics, www.migrationinformation.org
36
1951-60 1961-70 1971-80 1981-90 1991- 2000
USA imigrace 6515 3322 4399 7255 9081
emigrace 425 900 1176 1600 2338
Kanada imigrace 1543 1429 1824 1842 2335
emigrace 463 707 636 491 714
4.4 Celkový přírůstek
Celkový přírůstek je ovlivněn vývojem přirozené měny obyvatelstva a migrace. V USA, po skončení 2. světové války, byl zaznamenán velmi výrazný růst populace. Počet obyvatel vzrostl téměř dvojnásobně ze zhruba 150 na 300 milionů. Přirozený přírůstek byl v USA ovlivněn zejména vývojem plodnosti. Nejvyšších hodnot dosahoval v období Baby Boomu. I přes celkem výrazný pokles z let 60., který byl důsledkem poklesu plodnosti, však USA vykazují na vyspělý stát vysoké hodnoty hrubé míry přirozeného přírůstku. Výraznější vzestup byl zaznamenán také na přelomu 80. a 90. let, kdy právě silná generace „Baby Boomerů“ přivedla na svět své potomky. Tento vzestup je občas nazýván Mini Baby Boom. Od roku 1950 je v USA kladné migrační saldo a imigrace
0,17 0,27 0,27 0,22 0,26
0,30
0,49
0,35
0,27
0,31
0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5
1951-60 1961-70 1971-80 1981-90 1991-2000
Index migračního salda
USA Kanada
Tab. č. 6: Počty imigrantů a emigrantů v tis., USA a Kanada, 1951-2000 Graf č. 13: Index migračního salda v USA a Kanadě, 1951-2000
Zdroj: www.canadaimmigrants.com, The Changing Demographic Profile of the United States 2011, vlastní výpočty
Zdroje: www.canadaimmigrants.com, The Changing Demographic Profile of the United States 2011
37 hraje významnou roli v celkovém růstu populace. Poté, co se USA otevřely imigraci z celého světa, její podíl na hrubé míře celkového růstu populace oproti přirozenému přírůstku rostl a dosáhl zhruba jedné třetiny. V posledních letech se růst populace USA zpomaluje v důsledku demografického stárnutí.
Od konce 2. světové války vzrostla populace Kanady zhruba o 20 milionů obyvatel, tedy více neţ na dvojnásobek. Zpočátku tohoto období hrál hlavní roli přirozený přírůstek. Taktéţ v Kanadě zaznamenal přirozený přírůstek nejvyšší hodnoty během období „Baby Boomu“. Díky vyšší úhrnné plodnosti byl i přirozený přírůstek v tomto období vyšší neţ v USA. Zhoršení ekonomiky z 60. let a probíhající změny ve společnosti vedli k rychlému poklesu přirozeného přírůstku, který téměř soustavně klesá jiţ po zbytek sledovaného období a to daleko výrazněji neţ je tomu u USA. Kvůli většímu poklesu přirozeného přírůstku, stárnutí populace a změnám v imigrační politice, hraje migrační přírůstek v Kanadě stále významnější roli. Migrační přírůstek v Kanadě velmi kolísal a byl rozdělen do jednotlivých vln. Aţ na konci 90. let se ustálil.
V roce 2006 tvořil téměř dvě třetiny z hrubé míry celkového přírůstku populace.
Kanadě hrozí, ţe při stále klesajícím přirozeném přírůstku se stane imigrace jediným zdrojem populačního růstu (Loh, George 2007).
0,00 0,50 1,00 1,50 2,00 2,50 3,00 3,50
1950 1955 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005
Přírůstek [%]
migrační přírůstek USA přirozený přírůstek USA
Zdroj:www.unstats.un.org, vlastní výpočty
Graf č. 14: Podíl přirozeného a migračního přírůstku na hrubé míře celkového růstu populace USA, 1950-2006
