Vysoká škola ekonomická v Praze
Národohospodářská fakulta
Hlavní specializace: Hospodářská politika
ANALÝZA ČESKÉHO PENZIJNÍHO SYSTÉMU A NÁVRH NA JEHO ADMINISTRACI POMOCÍ
BLOCKCHAINU diplomová práce
Autor: Bc. Jakub Neužil
Vedoucí práce: doc. PhDr. Ing. Marek Loužek, Ph.D.
Rok: 2020
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem předloženou práci vypracoval samostatně a že jsem uvedl veškeré použité informační zdroje v souladu s Metodickým pokynem o dodr- žování etických princip �u při přípravě vysokoškolských závěrečných prací.
Beru na vědomí, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, ve znění pozdějších předpis �u, zejména skutečnost, že Vysoká škola ekonomická v Praze má právo na uza- vření licenční smlouvy o užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 citovaného zákona.
Praha dne 19. srpna 2020 . . .. . .. . .. . .. . .. . .. . .
Poděkování
Rád bych touto cestou poděkoval vedoucímu práce doc. PhDr. Ing. Markovi Loužkovi, Ph.D. za trpělivost při zpracovávání práce. Dále bych rád poděkoval svým rodičům za podporu během celého studia, svému bratrovi za pomoc při zpracovávání práce v systému LATEX, a své přítelkyni, která mi byla oporou.
Mé poděkování patří také Dr. Iainovi Clacherovi z Leeds University Business School, který mi poskytl cenné rady při psaní praktické části práce.
Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta
© 2020 Jakub Neužil. Všechna práva vyhrazena.
Tato práce vznikla jako školní dílo na Vysoké škole ekonomické v Praze, Národohospodářské fakultě. Práce je chráněna právními předpisy a meziná- rodními úmluvami o právu autorském a právech souvisejících s právem autor- ským. K jejímu užití, s výjimkou bezúplatných zákonných licencí a nad rámec oprávnění uvedených v Prohlášení na předchozí straně, je nezbytný souhlas autora.
Odkaz na tuto práci
Neužil, Jakub.Analýza českého penzijního systému a návrh na jeho adminis- traci pomocí blockchainu. Diplomová práce. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Národohospodářská fakulta, 2020.
Vysoká škola ekonomická v Praze Katedra hospodářské a sociální politiky
Národohospodářská fakulta Akademický rok: 2019/2020
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE
Zpracovatel:
Bc. Jakub Neužil
Studijní program: Ekonomie a hospodářská správa
Obor: Hospodářská politika
Název tématu:
Analýza českého penzijního systému a návrh na jeho administraci pomocí blockchainu
Zásady pro vypracování:
1. Hlavním cílem práce je na základě analýzy a identifikace nejproblémovějších částí českého důchodového systému navrhnout řešení pro jeho reformu s využitím technologie
blockchain.
2. Význam, aktuálnost nebo očekávaný přínos tématu: Vzhledem k vývoji demografické struktury obyvatelstva v ČR je dle odborníků český důchodový systém dlouhodobě neudržitelný. Navrhované řešení má za cíl důchodový systém zjednodušit a přinést do něj vyšší míru transparentnosti.
3. Teoretická část práce se zaměří na vymezení problematiky základních pojmů českého důchodového systému (historický vývoj, pilíře systému, kritika) poté krátce představí technologii blockchain a nastíní její využití ve státních správách vybraných zahraničních zemí. Pro teoretickou část práce bude zvolena metoda rešerše literatury.
4. Praktická část nastíní demografický vývoj České republiky a zanalyzuje finanční udržitelnost současného důchodového systému za využití prognózy očekávaného vývoje stárnutí obyvatelstva do roku 2100, která byla zpracována Českým statistickým úřadem.
V této části práce bude důchodový systém komparován s penzijními systémy vybraných evropských zemí a současně bude navržena alternativa v podobě vytvoření možného penzijního systému na bázi blockchainu. Práce zanalyzuje výdaje národních účtů na současný důchodový systém a kvantifikuje možné úspory případným zavedením alternativního důchodového systému.
Abstrakt
Cílem diplomové práce je provedení analýzy českého penzijního systému a na- vrhnout řešení jeho administrace pomocí blockchainu. Teoretická část se za- měřuje na vymezení základních charakteristik penzijních systémů a stručně představuje technologii blockchain. V praktické části je na základě demo- grafického vývoje a prognózy zjištěno stárnutí populace, což má přímý vliv na ekonomický vývoj a finanční udržitelnost systému. Zavedení nového typu penzijního uspořádání s aplikací technologie na bázi blockchainu má poten- ciál výrazně snížit administrativní náklady systému, zvýšit jeho transparent- nost a zajistit jeho dlouhodobou udržitelnost. Práce navrhuje znovuzavedení druhého pilíře důchodového pojištění s kolektivně příspěvkově definovaným modelem penzijního uspořádání. Hlavní myšlenkou je, při předpokladu vyso- kých penzijních příjmů z druhého pilíře, snížení tlaku na první veřejný pilíř a v konečném důsledku jeho převedení v nepodmíněný penzijní příjem.
Klíčová slova Penzijní systém, blockchain, sociální politika, demografický vývoj
JEL klasifikace H55, E44, E62, J11
Abstract
The diploma thesis aims to perform an analysis of the Czech pension sys- tem and to propose a solution for its administration using a blockchain. The theoretical part focuses on defining the basic characteristics of pension sys- tems and briefly introduces the blockchain technology. In the practical part, based on demographic development and forecast, the aging of the population is found, which has a direct impact on the economic development and finan- cial sustainability of the system. The introduction of a new type of pension arrangement with the application of blockchain-based technology has the po- tential to significantly reduce the administrative costs of the system, increase its transparency, and ensure its long-term sustainability. The thesis proposes the reintroduction of the second pillar of pension insurance with a collectively defined contribution model of the pension agreement. The main idea is, given the high retirement income from the second pillar, to reduce the pressure on the first public pillar and, ultimately, to convert it into unconditional retire- ment income.
Keywords Pension system, blockchain, social policy, demographic trends JEL classification H55, E44, E62, J11
Obsah
Úvod 1
1 Charakteristika penzijních systémů 3
1.1 Základní konstrukční typy penzijních systémů . . . 3
1.1.1 Bismarckův pojistný systém . . . 4
1.1.2 Beveridgeův pojistný systém . . . 4
1.1.3 Pojistný systém se stanoveným minimem . . . 4
1.1.4 Dvousložková konstrukce . . . 5
1.2 Penzijní systémy provozované veřejným a privátním sektorem . 5 1.3 Financování . . . 5
1.3.1 Pay As You Go . . . 6
1.3.2 Pay As You Go s tzv. nárazníkovým fondem . . . 6
1.3.3 Plně fondový systém . . . 7
1.3.4 Částečně fondový přístup . . . 7
1.3.5 Notional funding . . . 7
1.4 Pilířová struktura . . . 8
1.4.1 Veřejný pilíř . . . 8
1.4.2 Povinný soukromý pilíř . . . 8
1.4.3 Dobrovolný soukromý pilíř . . . 9
1.5 Přehled základních typů penzijních uspořádání . . . 9
1.5.1 Příspěvkově definovaný (Defined Contribution) . . . 9
1.5.2 Dávkově definovaný (Defined Benefit) . . . 10
1.5.3 Kolektivně příspěvkově definovaný (Collective Defined Contribution) . . . 10
2 Blockchain 13 2.1 Vytváření blockchainu . . . 15
2.1.1 Data uložená v blocích . . . 15
2.1.2 Hash . . . 15
2.1.3 Hash předchozího bloku . . . 16
2.2 Dosahování konsensu . . . 16
2.3 Typy blockchainu dle přístupu k transakcím . . . 18
2.3.1 Veřejný blockchain . . . 19
2.3.2 Soukromý blockchain . . . 19
2.4 Smart Contracts . . . 20
3 Demografický vývoj obyvatelstva a jeho prognóza 23 3.1 Plodnost . . . 23
3.2 Úmrtnost . . . 25
3.3 Migrace . . . 26
3.4 Očekávaný vývoj počtu obyvatel a věkového složení . . . 27
3.5 Dílčí závěr . . . 29
4 Ekonomický vývoj a udržitelnost 31 4.1 Trh práce . . . 31
4.1.1 Zaměstnanost . . . 32
4.1.2 Nezaměstnanost . . . 32
4.1.3 Produktivita práce a růst reálných mezd . . . 33
4.2 Finanční udržitelnost . . . 35
4.2.1 Starobní důchody . . . 35
4.2.2 Celkové příjmy, výdaje a saldo důchodového systému . . 37
4.3 Dílčí závěr . . . 38
5 Porovnání penzijního systému České republiky a Nizozemska 41 5.1 Penzijní systém České republiky . . . 41
5.1.1 První pilíř . . . 41
5.1.2 Druhý pilíř . . . 42
5.1.3 Třetí pilíř . . . 43
5.2 Důchodový systém Nizozemska . . . 43
5.2.1 První pilíř . . . 44
5.2.2 Druhý pilíř . . . 44
5.2.3 Třetí pilíř . . . 44
5.3 Dílčí závěr . . . 45
6 Specifika CDC modelu 47 6.1 Předpoklady CDC . . . 48
6.2 Sdílení rizika . . . 49
6.3 Mechanismus výpočtu spravedlivého podílu . . . 49
6.4 Výpočet období odkladu intervence . . . 51
6.5 Technologické zajištění . . . 51
6.6 Inteligentní smlouvy . . . 52
6.7 Dílčí závěr . . . 53
OBSAH 7 Návrh na úpravu českého penzijního systému 55 7.1 Předběžné varianty reforem Komise pro spravedlivé důchody . 55
7.1.1 Spravedlivá varianta . . . 56
7.1.2 Technická varianta . . . 56
7.1.3 Úsporná varianta . . . 56
7.2 Zhodnocení návrhu reformy . . . 57
7.3 Vlastní návrh na změny důchodového systému . . . 57
7.3.1 Administrativní náklady penzijního systému . . . 57
7.3.2 Implementace technologie v prvním pilíři . . . 58
7.3.3 Znovuzavedení druhého pilíře v ČR . . . 59
7.3.4 Využití blockchainu v soukromém sektoru penzí . . . 59
Závěr 61
Literatura 69
A Seznam použitých zkratek 75
B Kodifikace inteligentní smlouvy 77
C Mzdové náklady ČSSZ 79
D Předběžný návrh důchodové reformy 83
Úvod
Socální a důchodové systémy jsou ve všech vyspělých zemích považovány za jednen z nejdůležitějších součástí veřejné politiky. V České republice se uspořádání penzijního systému průběžně formuje již od samotného přijetí zá- kona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který nabyl účinnosti 1. ledna 1996. Historické pokusy o reformu nepřinesly kýžené výsledky, a proto lze kon- statovat, že důchodový systém je stále ve vývoji. Při budování nové legislativy je důležité brát v úvahu stále se měnící ekonomické, sociální a převážně de- mografické skutečnosti, které by dokázaly zabezpečit dlouhodobou finanční udržitelnost při zachování adekvátní výše penze.
S ohledem na stárnutí populace a nedostatečnosti legislativních změn upo- zorňuje Národní rozpočtová rada ČR na neudržitelnost veřejných financí, pře- vážně pak z titulu výdajů na důchodové pojištění, které tvoří největší výda- jovou položku státního rozpočtu. Úroveň soukromých úspor je v porovnání se západními zeměmi EU velmi nízká, což vytváří dodatečný tlak na systém ve- řejných penzí. Z národohospodářského hlediska je tak téma velice významné.
Debaty o další reformě českého důchodového systému se v politickém prostředí vedou již od konce devadesátých let minulého století, avšak volení zastupitelé pouze těžce hledají konsensus. Důkazem nám může být obecně klesající důvěra občanů ve stát a v jeho schopnosti zajistit důstojné stáří. Vzhledem k vysoké míře solidarity a nízké míře zásluhovosti systému, lze pozorovat rostoucí na- pětí mezi generacemi občanů v produktivním a postproduktivním věku.
Cílem této diplomové práce bude analyzovat český penzijní systém a na- vrhnout možné řešení zmíněných problémů daného systému, a to především za využití moderních blockchainových technologií. Přenesením důvěry z ve- řejných institucí do této technologie by mohlo zvýšit efektivitu soukromých investic, snížit administrativní náklady systému a v konečném důsledku zajis- tit důstojnější stáří.
Teoretická část práce v první kapitole stručně charakterizuje penzijní sys- témy dle jejich konstrukčních typů, rozlišuje veřejný a soukromý sektor, zkoumá
Úvod
možnosti financování a třídí je do pilířů dle definice Světové banky. Důleži- tým prvkem je však představení relativně nového typu penzijního uspořádání, jímž je tzv. kolektivně příspěvkově definovaný (Collective Defined Contribu- tion) model. Druhá kapitola představuje technologii blockchain. Blockchain má ambici být revoluční technologií, na které by v budoucnu mohly být po- staveny penzijní systémy ve světě. Jeho aplikací by se výrazně mohla snížit nákladovost správy a nejednotnost penzijních dat.
Na výše zmíněné bude následně navazovat analytická část práce začínající třetí kapitolou. Ta zkoumá demografický vývoj země na základě projekce vý- voje obyvatelstva České republiky mezi lety 2018 a 2100 zpracované Českým statistickým úřadem. Vysoká pozornost bude věnována především vývoji vě- kové struktury obyvatelstva. Následující kapitola zkoumá možný ekonomický vývoj za využití projekce obyvatelstva z předchozí kapitoly s důrazem na trh práce a finanční udržitelnost důchodového systému. Zvolená metoda pro pá- tou kapitolu je komparace. Porovnání důchodového systému České republiky a Nizozemska přinese praktický pohled do penzijního systému, kde funguje druhý pilíř na základě kolektivně příspěvkově definovaného modelu. Ten je dále podrobně analyzován v následující šesté kapitole za pomoci praktického příkladu s využitím blockchainové technologie a využití tzv. intelignentích smluv. Analytickou část práce zakončí sedmá kapitola, v níž jsou zkoumány aktuální předběžné varianty důchodové reformy vytvořené Komisí pro spra- vedlivé důchody pod záštitou MPSV. Závěr praktické části pak tvoří vlastní návrh integrace zkoumané technologie do českého důchodového systému
Kapitola 1
Charakteristika penzijních systémů
Literatura uvádí mnoho podob třídění a klasifikací penzijních systémů. Cílem této části práce nebude dopodrobna rozebrat všechny možné variace, nýbrž stručně analyzovat vybraná kritéria, která pomohou se správným pochopením analytické části práce.
Následující podkapitoly se tedy zaměří na rozdělení penzijních systému dle jejich konstrukčních typů (bismarckův, beveridgův), dle jejich provozovatelů (veřejný sektor, soukromý sektor), dle způsobu jejich financování (Pay As You Go, fondové přístupy), a v neposlední řadě budou penzijní systémy rozčleněny na dva základní typy – dávkově definovaný (defined benefit) a příspěvkově definovaný (defined contribution). Na úplném konci kapitoly bude představen relativně nový koncept – kolektivně příspěvkově definovaný systém (collective defined contribution), který bude dále podrobněji rozebírán v analytické části práce.
1.1 Základní konstrukční typy penzijních systémů
Penzijní systémy se dle Krebse (2015) v západní Evropě dělí na dva základní modely: Historicky starší Bismarckův pojistný systém a poválečný model jed- notného důchodu britského liberálního ekonoma Williama Beveridge. Jako vy- ústění ekonomického a sociálního vývoje evropských zemí můžeme považovat modifikace výše jmenovaných systémů do následujících dvou nejčastěji zmiňo- vaných: pojistný systém se stanoveným minimem a systém s dvousložkovou konstrukcí.
1. Charakteristika penzijních systémů
1.1.1 Bismarckův pojistný systém
Musil a Ogrocká (1996) uvádějí, že bismarckův penzijní systém vznikl ke konci 80. let 19. století jako reakce na sílící vliv německých sociálních demokratů.
Tehdejší německý kancléř Otto von Bismarck se snažil přiblížit dělníky státu a dokázat jim, že stát není jen nutné zlo, které slouží v zájmu ochrany lépe situovaných tříd ve společnosti, ale že stát je důležitá instituce, která jim může poskytnout bezprostředně hmatatelné výhody a která slouží také jejich potřebám a zájmům.
Systém je postaven na principu veřejného pojištění oproti přímé pomoci ze strany státu, který zde přesto hraje významnou roli. Částka vyplaceného důchodu se odvíjí od procenta průměrného výdělku za celou dobu ekonomicky aktivního života pojistitele. Bismarckovské pojistné systémy mají z pravidla větší podíl veřejného důchodového systému a menší zlomek soukromých penzí (druhý a třetí pilíř), nižší míru výnosu ze soukromých penzí a vyšší stupeň nerovnosti příjmů oproti beveridgeovskému systému (Kahoun, a další, 2013).
Krebs a kolektiv (2015) doplňuje, že každým rokem se provádí valorizace vyplacených dávek při snaze zachování rovnosti již vyplacených i nových dů- chodů. Zároveň dochází k zohlednění růstu mezd a inflace v ekonomice. V sou- časnosti je na bismarckovském principu založen penzijní systém např. v Ně- mecku a ve Francii.
1.1.2 Beveridgeův pojistný systém
Loužek (2014) uvádí, že počátky beveridgeova konceptu sahají do roku 1942, kdy William Beveridge zvěřejnil svoji zprávu o „sociálním pojištění a příbuz- ných službách“. Snahou Beveridge bylo oprostit lidi od nedostatku. Systém je založen na vysoké míře přerozdělování skrze daně a transfery, zajišťující všechny občany proti chudobě. Oproti bismarckovskému systému, jehož hlav- ním cílem je udržení příjmu, Beveridge se soustředí na zabránění chudoby ve válkou postižené zemi. Dávky jsou vyplácené plošně všem obyvatelům a jeho správa je, oproti tripartitě bismarckovského systému, veřejná.
1.1.3 Pojistný systém se stanoveným minimem
Tento pojistný model se dle Krebse a kolektivu (2015) velmi podobá Bis- marckovu systému, je však doplněn o minimální důchod, na který má nárok jedinec, který po danou dobu odváděl pojistné bez ohledu na jeho výši. Vy- placené dávky jsou zároveň každoročně upravovány procentní sazbou o přesně určenou minimální částku. Těmito prvky se vyznačoval důchodový systém na našem území od padesátých let 20. století až do jeho nahrazení dvousložkovým systémem.
1.2. Penzijní systémy provozované veřejným a privátním sektorem 1.1.4 Dvousložková konstrukce
Konstrukce výpočtu důchodů je v tomto systému složena ze dvou částí. První složku tvoří základní výměra, např. životní minimum, která je jednotná pro všechny druhy důchodů (starobní, invalidní a další). Druhou složku pak tvoří tzv. ekvivalenční prvek – tím je například procentní výměra, jejíž výše je roz- dílná podle délky odvodu příspěvků do systému a podle výše příjmů dosaže- ných v rozhodném období před přiznáním důchodu. Dvousložkovou konstrukcí penzí je definovaný aktuální penzijní systém ČR dle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který vešel v platnost 1. ledna 1996 a nahradil tak v našich podmínkách pojistný systém se stanoveným minimem (MPSV, 2020).
Zmíněný systém konstrukce penzí vznikl kombinací prvních dvou systémů.
Jedná se o jednotný a dynamický systém, kde se řada konstrukčních prvků dá dle sociálního, demografického a ekonomického vývoje každoročně upravovat.
Úpravy jsou prováděny buďto změnou pevné složky či procentuálním pozmě- něním ekvivalenčního prvku (Krebs et al., 2015).
1.2 Penzijní systémy provozované veřejným a privátním sektorem
Správa a provoz penzijních systémů se ve všech zemích světa výrazně liší.
Obecně rozlišujeme mezi soukromou a veřejnou správou. Nejčastějším pro- vozovatelem veřejného systému je stát, který zodpovídá za výběr příspěvků i za výplatu dávek. Státní penze mají většinou dvě podoby: penze spjaté s vý- dělky (earnings-related) a tzv. paušální penze (flat-rate). Paušální penze za- jišťují všem penzistům stejný nárok na tuto pro všechny stejnou dávku bez ohledu na výši jejich výdělku v době, kdy byli ekonomicky aktivní. Penze spjaté s výdělky naopak diferencují výši důchodů v závislosti na výši mezd po ekonomicky aktivní období života současných penzistů (Bezděk, 2000).
V privátním penzijním systému se odpovědnost za výběr a výplatu dávek přesouvá do soukromého sektoru. V praxi rozlišujeme dva možné způsoby. Tím prvním je situace, kdy se o zaměstnanecké penze stará přímo zaměstnavatel a finanční prostředky spravuje svépomocí nebo vkladem do jiných privátních fondů (employer’s mandate). Druhým způsobem je delegování odpovědnosti přímo na občany, tedy založit individuální penzijní účty, které jsou spravo- vány privátním penzijním fondem a na který si občané po celou dobu svého ekonomicky aktivního života spoří na stáří (tamtéž).
1.3 Financování
Velmi důležitou charakteristikou národního penzijního systému je systém jeho financování. Bezděk (2000) definuje pět základních způsobů financování:
• Pay As You Go (PAYG)
1. Charakteristika penzijních systémů
• Pay As You Go s tzv. nárazníkovým fondem
• Plně fondový systém
• Částečně fondový systém
• Notional funding
V této podkapitole si krátce shrneme rozdíly mezi zmíněnými systémy a poukážeme na jejich silné a slabé stránky.
1.3.1 Pay As You Go
Systém, který je založen na mezigenerační solidaritě, ekvivalenci a redistribuci, kde ekonomicky aktivní generace platí příspěvky na sociální pojištění, z kte- rých jsou následně vypláceny dávky a důchody generaci současných penzistů.
Nárok na důchod je dán účastí na důchodovém pojištění, počtem odpracova- ných let a výší výdělku (Loužek, 2014).
PAYG systém je citlivý na demografický vývoj obyvatelstva, lze však upra- vovat jeho parametry takovým způsobem, aby se deficit důchodových systémů snižoval. Za nejběžnější úpravy parametrů vedoucí k vyrovnání salda důcho- dového systému můžeme považovat:
• Snížení poměru průměrný důchod/mzda
• Zvyšování sazby důchodového pojištění
• Zvyšování věku odchodu do důchodu (Kahoun, 2013)
Loužek (2014) uvádí, že systém se dostane do rovnováhy je-li splněna ná- sledující rovnice:
s.w.N =p.D,
kdesznačí příspěvkovou sazbu,w průměrnou mzdu,N počet pracujících, p průměrnou penzi aD počet penzistů.
Výhodu ve veřejně financovaných průběžných systémech spatřuje Lou- žek (2014) ve vyšší odolnosti vůči inflaci, možnosti vyrovnání deficitu pomocí výše uvedených parametrů a faktu, že nepodléhají výkyvům na kapitálových trzích. Jako nevýhodu naopak uvádí, kromě citlivosti na demografickém vý- voji, vysokou míru přerozdělování a povinné příspěvky, které plní definici daní.
1.3.2 Pay As You Go s tzv. nárazníkovým fondem
Jedná se v zásadě o stejný systém financování jako PAYG s tím rozdílem, že vytvořené finanční přebytky jsou investovány na kapitálovém trhu. Takto vytvořené a investované přebytky přinášejí do systému dodatečný úrokový výnos, a pomáhají tak financovat výplatu penzijních dávek (Bezděk, 2000).
1.3. Financování 1.3.3 Plně fondový systém
Fondové financování sociálního zabezpečení je založeno na vytvoření kapitali- zovaného fondu u penzijních společností na pojišťovacím principu. Fondy jsou tvořeny z příspěvků pojištěnců, kde občan má svobodu rozhodování do kterého fondu bude spořit. Jednotlivci mají své účty, z nichž po sléze na principu ekvi- valence a zásluhovosti čerpají naspořené prostředky (Kahoun, 2013). U plně fondového přístupu je upuštěno od mezigenerační solidarity, výše penze závisí pouze na odvedených příspěvcích, které si jedinec naspořil a dlouhodobé míře výnosu z finančních aktiv zvoleného penzijního fondu (Bezděk, 2000). Na na- spořené finance se navíc vztahuje vlastnické právo, kde při úmrtí pojištěnce přechází prostředky do dědického řízení.
Hlavní výhodu fondového přístupu spatřuje Kahoun a kolektiv (2013) v jeho menší citlivosti na demografický vývoj a pozitivním vlivu na trh práce i kapitálové trhy. Naopak mezi rizika řadí problematiku zabezpečení nízkopří- jmových skupin obyvatel, kde by nedostatečně zajištěné osoby musel stát do- tovat prostřednictvím státního rozpočtu, a vysoké náklady na provoz kapitá- lových účtů.
1.3.4 Částečně fondový přístup
Bezděk (2000) popisuje částečně fondový přístup jako jakýsi hybrid mezi PAYG a plně fondovým mechanismem. V praxi je takovýto systém založen na dvou povinných pilířích, kde jeden je financován průběžně a druhý pilíř je založen na plně fondovém přístupu.
1.3.5 Notional funding
Tento přístup financování penzí je kombinací PAYG systému a plně fondového přístupu. Finanční prostředky stále protékají systémem od plátců k penzis- tům, jako je tomu u PAYG, avšak z hlediska určení výše penze se systém in- spiruje u plně fondového přístupu. V rámci tohoto systému má každý účastník vytvořen svůj zdánlivý individuální účet, na kterém jsou zaznamenávány jeho veškeré příspěvky do systému, které se v čase zhodnocují. Toto zhodnocení je odvinuté od takzvané hypotetické míry výnosnosti celého systému, které není závislé na tržní míře výnosnosti, nýbrž na míře růstu (nebo poklesu) základu, z něhož jsou placeny příspěvky. Vhodnou aproximací tohoto základu jsou ob- jemy mezd a platů. Výše penze v době odchodu do důchodu je tedy přímo závislá na celkových (hypotetických) úsporách a nepřímo závislá na průměrné očekávané délce života generace budoucích důchodců. Důležitým bodem to- hoto systému je skutečnost, že připisované příspěvky na zdánlivé (notional) účty jsou pouze hypotetické, neboť vybrané finance jsou fakticky využity pro výplatu aktuálních důchodů (Bezděk, 2000).
1. Charakteristika penzijních systémů
Tento typ financování důchodového systému je implementovaný v několika Evropských zemích, jako je Lotyšsko, Polsko, Itálie a Švédsko (Holzmann et al., 2012).
1.4 Pilířová struktura
Důchodové systémy se ve vyspělých zemích světa významně liší. Mimo rozdíly v důchodovém věku, procesu výpočtu dávek či možnosti odchodu do předčas- ného důchodu, můžeme považovat za důležitý rozdíl v míře zapojení soukro- mého sektoru v povinném penzijním systému. V kapitole 1.2 jsme diskutovali rozdělení penzijních systémů dle jejich provozovatelů na dva základní typy – veřejné a soukromé. Tří pilířový systém, který doporučuje Světová banka, je jejich kombinací. Tento systém je aktuálně zaveden například ve Švýcarsku, Austrálii, Novém Zélandu či Finsku.
S jistou mírou zjednodušení můžeme jednotlivé pilíře považovat za zdroj příjmu v důchodovém věku. V plně veřejném systému dostává důchodce penzi pouze od státu, v plně soukromém systému má důchodce penzi pouze tako- vou, jakou si naspořil. V tří pilířovém systému má tedy penzista až tři druhy příjmu (Janda, 2012).
1.4.1 Veřejný pilíř
První příjem dostává penzista od státu. Z hrubé mzdy v produktivním věku odvádí občan důchodové pojištění, z kterého jsou při průběžném způsobu fi- nancování vypláceny důchodové dávky současným penzistům. Je zde zachován princip mezigenerační solidarity.
Alternativním finančním zdrojem důchodových dávek v prvním pilíři jsou veřejné zdroje, tedy nejčastěji státní rozpočet (hlavně daňové výnosy a po- vinné příspěvky na sociální zabezpečení. Hlavním cílem prvního pilíře tak zůstává zmírnění chudoby ve stáří a pojištění rizik spojených s vyšším věkem (nemoc, invalidita…) při zachování principu zásluhovosti, kde vyšší odvody na důchodovém pojištění zajišťují vyšší důchod, avšak penze se s vyšším příjmem zvyšuje pomaleji (Kahoun, 2013).
1.4.2 Povinný soukromý pilíř
Druhou část příjmu získává občan z penzijního fondu. Účast v tomto pilíři je z pravidla povinná, je upravena zákonem a využívá prvků soukromého spoření.
Občan má právo vybrat si instituci, u které si povede kapitalizovaný účet, jenž bude vybraná instituce v průběhu času spravovat a zhodnocovat. Po dosažení důchodového věku mu pak bude vyplácen důchod. Penze z druhého pilíře je tedy založena na principu zásluhovosti (Kahoun, 2013).
Výhodou druhého pilíře je zrušení mezigeneračního přerozdělování, avšak pilíř s sebou nese rizika kapitálového trhu. Obvykle se s ním setkáme ve státech
1.5. Přehled základních typů penzijních uspořádání EU v podobě zaměstnaneckých penzijních systémů (Loužek, 2014). V České republice byl poprvé zaveden druhý pilíř včleněním zákona č. 428/2011 Sb.
do zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který nabyl platnosti 1.1.2013. Vstup do druhého pilíře byl pro každého občana České republiky dobrovolný, nicméně vystoupit z něj poté nešlo. Po vstupu do druhého pilíře občan odváděl státu pouze 25 % (21,5 % zaměstnavatel, 3,5 % zaměstnanec) namísto původních 28 %. Do svého vybraného fondu pak odváděl dalších 5 %.
Druhý pilíř se setkal s kritikou tehdejší opozice a následně byl k 1.1.2016 zrušen (MPSV, 2019a).
1.4.3 Dobrovolný soukromý pilíř
Třetím příjmem v penzi jsou vlastní úspory a investice občana. V tří pilí- řovém systému je tento pilíř považován za nadstavbu a jedná se v podstatě o dobrovolné soukromé pojištění. Splňuje znaky principu zásluhovosti i ekvi- valence. V mnoha zemích je spoření na penzi podporováno státem podobou slevou na dani z příjmu, přímým příspěvkem od státu nebo kombinací obou možností. V českém prostředí chod třetího pilíře zajišťují penzijní společnosti (dříve penzijní fondy). Tyto společnosti nashromážděné prostředky investují na kapitálových trzích, přičemž občan v roli investora si může vybrat mezi investičními strategiemi dle různých podílů výnosnosti a rizika. Konzervativní strategie mají vyšší podíl státních dluhopisů na úkor komerčních produktů (nejčastěji akcií), což zajištuje vyšší jistotu návratnosti, ale promítne se na nižší míře výnosu. Podíly dluhopisů v portfoliu se s výběrem investiční strate- gie mění. Nejmenší podíl dluhopisů mají z pravidla dynamické modely, kde je vyšší šance (nikoli však jistota) vyššího zúročení, spojená i s rizikem ztráty (Po- tůček, 2018).
1.5 Přehled základních typů penzijních uspořádání
Důchody jsou často rozlišovány podle základních dvou typů uspořádání s pří- spěvkově definovaným systémem na jedné straně a s dávkově definovaným systémem na straně druhé. Hlavním rozlišujícím znakem těchto dvou systémů je v zásadě určení nositele rizika. V příspěvkově definovaném systému je hlav- ním nositelem rizika jednotlivec spořící na penzi, kdežto v dávkově definova- ném systému je veškerá zodpovědnost přenesena na zajišťující instituci (stát, případně zaměstnavatel) (Broadbent et al., 2006).
1.5.1 Příspěvkově definovaný (Defined Contribution)
Příspěvkově definovaný systém je nejčastějším typem penzijních uspořádání v privátním sektoru. Clacher (2018) namítá, že tento systém v podstatě nespl- ňuje definici penzijního systému, jelikož postrádá prvky jako je sdílení rizik, ba
1. Charakteristika penzijních systémů
dokonce mechanismy přeměny těchto úspor v pravidelný důchod v penzijním věku.
Příspěvkově definovaný (dále též DC) systém je postaven na pevně stano- vených procentuálních příspěvcích zaměstnanců a zaměstnavatelů do fondů, které jsou dále investovány na kapitálových trzích. Jde v podstatě o defi- nici třetího pilíře popsaného o pár odstavců výše. Při dovršení důchodového věku má jedinec z pravidla na výběr z několika možností: Za naspořené pe- níze si lze pořídit životní anuitu, která de facto zajistí jedinci stálý příjem až do jeho smrti a zbaví ho rizika kapitálových trhů. Nevýhodou je ale vysoká cena takovéhoto zajištění, proto lidé často volí možnost ponechání finančních prostředků ve fondu, z kterého pravidelně čerpají, ale nesou si s sebou riziko ztráty při nepředvídatelném vývoji trhů. Třetí možností je pak vybrání veš- kerých naspořených prostředků v podobě jedné velké sumy nebo v několika menších sumách v průběhu času (Clacher et al., 2018).
Jak můžeme vidět, veškeré riziko (v podobě rizika investičního i rizika dlou- hověkosti) opravdu nese na svých bedrech zaměstnanec, kdežto zaměstnavatel je zavázán pouze k odvádění příspěvků do fondu po dobu trvání pracovního poměru.
Příspěvkově definovaný systém funguje převážně v západoevropských ze- mích, kde státní sociální systém není tak štědrý jako v postkomunistických zemích a zodpovědnost zajištění důchodů je přenesena především na zaměst- navatele (Brdek and Jírová, 1998).
1.5.2 Dávkově definovaný (Defined Benefit)
Dávkově definovaný systém je naopak aktuálně využíván v našem prostředí.
Veškeré riziko na sebe přebírá stát, případně jinde ve světě zaměstnavatel. Jde o asi nejštědřejší formu penzí z pohledu zaměstnance. Uvažujeme-li ve světě běžnou situaci, kdy poskytovatelem penze není primárně stát, ale zaměstna- vatel, můžeme brát výplatu penze v důchodovém věku jako funkci věku, doby zaměstnání, sumy příspěvků a poslední výše platu. Výpočet samotné penze je prováděn pomocí tzv. akruálního parametru, jenž je stanoven v zaměst- nanecké smlouvě. Pokud tento parametr bude stanoven například na hod- notě 1/80, znamená to, že za každý odpracovaný rok získá 1/80 svého platu v podobě penze. Jestliže zaměstnanec ve firmě pracoval 40 let, bude mít tak při odchodu do důchodu nárok na 40/80, tedy polovinu své poslední mzdy.
Akruální sazba je tedy klíčovým určujícím faktorem inherentních nákladů na poskytování dávkově definovaného důchodu (Broadbent et al., 2006).
1.5.3 Kolektivně příspěvkově definovaný (Collective Defined Contribution)
Systémy CDC jsou relativně novým typem důchodového systému. V systému CDC, stejně jako v DC, jsou příspěvky placeny do fondu a investovány na ka-
1.5. Přehled základních typů penzijních uspořádání pitálových trzích. Rozdíl spočívá v tom, že každý účastník neinvestuje svoje prostředky sám za sebe, nýbrž finance jsou sdružovány a investovány kolek- tivně. Při odchodu do důchodu pak dostávají jednotliví členové z fondu pra- videlný důchodový příjem. V systému DC je výsledná částka penze neznáma, kdežto v CDC si jednotlivci spoří k určité cílové hodnotě, která je správcem fondu nastavena jako nejlepší možná. Tato cílová hodnota je brána jako ja- kýsi„příslib“, který je však učiněn na základě maximálního úsilí a nemusí být ve skutečnosti proveditelný. Schémata CDC tedy nabízí „cílový“ příjem při odchodu do důchodu, nikoli „specifický“ příjem, jako je tomu u schémat DB.
Pokud je systém financován nedostatečně (nebo nad), lze úroveň členských příspěvků upravit tak, aby aktiva kolektivního fondu odpovídala závazkům vztahujícím se k cílovým příjmům (Thurley and Mirza-Davies, 2020).
Systém CDC by tedy měl zabezpečit stabilnější výplaty penze než systém DC. Studie AON Hewitt z roku 2013 zjistila, že pokud by CDC systém existo- val během posledních 50 let ve Velké Británii, vykazoval by poměrně stabilní důchod na úrovni kolem 28 % posledního příjmu, zatímco výsledky DC mo- delu by měly podobný průměr, ale vykazovaly by výrazně vyšší volatilitu při poskytování penze v rozmezí 17 %–61 % posledního platu (Wesbroom et al., 2013). Vývoj výsledků obou systémů v čase zobrazuje obrázek 1.1.
Na rozdíl od systému DB zde neexistuje sponzorská záruka, pokud jde o cí- lový důchodový příjem. V CDC je tento „příslib“ kolektivně upisován členy schématu. CDC je proto kolektivní členskou vzájemnou strukturou, díky níž členové„dluží sami sobě“, takže neexistují žádné vynutitelné nároky na vnější odpovědnost. Důležité je, že tyto přísliby jsou ambice, nikoli záruky; jsou to nejlepší snahy. Úlohou„příslibu“je definovat spravedlivý podíl člena systému, čímž definuje relativní velikost nároků členů na aktiva fondu. Spravedlivý po-
Obrázek 1.1: Vývoj výše penzí vztažený k poslední mzdě dle DC a CDC
Zdroj: (Wesbroom et al., 2013)
1. Charakteristika penzijních systémů
díl může být vyjádřen buďto kapitálovou hodnotou nebo částkou důchodo- vého příjmu. Součet nároků všech členů je metrikou celkové ambice fondu.
Jeho porovnáním s celkovou hodnotou fondu lze stanovit podfinancování či přefinancování a dostatečnost aktuálně držených aktiv. (Clacher et al., 2018).
Celý systém si vyžaduje velmi robustní a zkušené institucionální správce.
Pokud má správce volnost v rozhodování, může ztráty ze systému přesouvat ze současných penzistů na mladé generace prostřednictvím diskontování před- pokládané penze a spravedlivého podílu, což může být velmi nespravedlivé.
Mladé generace tak nemusí mít v systém důvěru a mohli by se od něj odvra- cet, což by způsobilo jeho kolaps. Aby se tomu zabránilo, je třeba zavést přísná regulační pravidla a zajistit, aby pravidla, která tento systém řídí, jej provo- zovala v zájmu všech členů (tamtéž). Jinými slovy, výpočet, úprava a sledo- vání spravedlivého podílu člena v průběhu času je extrémně náročné (Pension, 2018).
Vytvoření systému, který by spravoval jednotlivé účty a pravidelně přepo- čítával spravedlivý podíl, byl až do nedávna neřešitelný technologický oříšek.
Zavedení přísných pravidel do počítačového kódu, který by automaticky pře- počítával spravedlivý podíl a upravoval výplatu penzí s minimálními transakč- ními a správními náklady by mohlo znamenat významný pokrok v implemen- taci celého CDC systému. Následující kapitoly se budou věnovat představení blockchainové technologie, která by takovémuto systému mohla být oporou.
Kapitola 2
Blockchain
Před rozebráním technických detailů blockchainu je důležité uvědomit si, jak se dnes zaznamenávají obchodní transakce. Na světě existují ekonomické a fi- nanční instituce, které spravují aktiva patřící jejich klientům. Banky jsou zřejmým příkladem takovýchto institucí. Přesunům těchto aktiv mezi zmí- něnými institucemi se obvykle říká transakce. Ty pak zahrnují z pravidla tři strany: kupujícího, prodávajícího a prostředníka, který potvrzuje a zazname- nává transakční detaily do účetních knih. Finanční instituce (banky) a firmy si drží záznamy provedených transakcí v mnoha účetních záznamech, příkla- dem takového účetního záznamu ukazuje tabulka 2.1.
Tabulka 2.1: Ukázka jednoduchého účetního záznamu
Datum Detail Reference Debet Kredit Zůstatek
12. 7. 2020 Vstupenky
do kina #215182 280 Kč 119 600 Kč
8. 7. 2020 Restaurace #215847 120 Kč 119 880 Kč 8.7. 2020 Výplata mzdy #215146 35 000 Kč 120 000 Kč
Největším nedostatkem takovýchto účetních záznamů je jejich centralizo- vaná podoba. Veškeré provedené transakce musí být schváleny a zaznamenány určitým prostředníkem ještě předtím, než mohou být doopravdy provedeny.
Tato potřeba třetí strany způsobuje neefektivitu spočívající převážně ve zdlou- havé době zpracování, vyšších nákladech, nedostatku transparentnosti a zvý- šené šanci podvodu, korupce nebo neoprávněné manipulace (Lambert, 2017).
Blockchain se snaží zefektivnit tyto transakce prostřednictvím vynechání nutnosti prostředníka třetí strany. Unikátní kombinace distribuce sítí a kryp- tografie slibuje odstranění výše zmíněných problémů. Technologie byla po- prvé spuštěna v roce 2008 programátorem (nebo skupinou programátorů) pod pseudonymem Satoshi Nakamoto a je známá především umožněním exis-
2. Blockchain
tence největší a nejznámější kryptoměny na světě – bitcoin. Nicméně poten- ciál blockchainu je značně významnější než využití výhradně u kryptoměn.
O blockchainu můžeme slyšet i ve spojitosti se správou a řízením společností, u sociálních institucí, demokratických voleb, finančních trhů nebo v souvislosti se správou penzijních a jiných vládních systémů (Lynn et al., 2019).
Definice blockchainu se v jistých ohledech liší. Glaser (Glaser, 2017) defi- nuje blockchain jako „decentralised, transactional database that enables vali- dated, tamper-resistant transactions across a large number of participants (i.e.
nodes) in a network“. V širším pojetí však blockchain není jen technologickou novinkou, díky jeho jedinečné možnosti nahradit důvěryhodné zprostředkova- tele, má i filozofický, ideologický a kulturní přesah. Právě kvůli tomu navrhuje Mougayar (Mougayar, 2016) integrovat do definice blockchainu i jeho právní a podnikatelskou složku: „From a business point of view, blockchain can be defined as a peer-to-peer Exchange network for transferring value, while from a legal perspective, it can be defined as a technology to validate transactions.“
Za základní dva stavební kameny blockchainu můžeme považovatdůvěru a decentralizaci. Technologie založené na blockchainu přináší do transakcí důvěru a vyšší transparentnost poskytováním informací všem účastníkům sítě, ale také využívají kryptografii a vzájemné ověřování transakcí, aby zajistily integritu dat a neměnitelnost záznamů (Lynn et al., 2019). Decentralizace spočívá v tom, že všechna data celého systému drží každý účastník systému.
Ve srovnání s centralizovanou sítí, kde se subjekty spoléhají na centrální au- toritu pro přístup a správu svých aktiv, decentralizovaná síť spoléhá na každý jednotlivý uzel v síti (Akgiray, 2018).
Distribucí všech dat do celé sítě získávají všichni účastníci systému jeho důvěru, zatímco anonymita jedinců je zajištěna použitím pseudonymů. Dů- věra v systém a jeho decentralizace jsou vzájemně propojeny. Pro vytvoření decentralizované sítě jsou nezbytné mechanismy pro budování důvěry a záro- veň decentralizace poskytuje uživatelům důvěru k zapojení do sítě. Tato dvě specifika jsou základem pro vytvoření mechanismu konsensu (Norman, 2017).
Obrázek 2.1 zobrazuje základní charakteristiky blockchainu.
Obrázek 2.1: Charakteristiky blockchainu
Důvěra
Transparentnost Sdílené veřejnosti Přístupnost
Integrita dat P2P validace Kryptografie
Neměnitelnost dat Odolnost proti neoprávněné manipulaci
Decentralizace
Všestrannost Neustálý rozvoj
Velký potenciál
Splehlivost Více kopií dat
Automatizace
Soukromí Pseudonymita
Zdroj: Vlastní zpracování
2.1. Vytváření blockchainu
2.1 Vytváření blockchainu
Každý blockchain má svá určitá specifika a každý blockchain pracuje na jiných principech a pravidlech. Pro zjednodušení a lepší pochopení bude v následují- cích odstavcích zkoumán největší a nejznámější blockchain na světě – ten, na kterém je postaven bitcoin.
Blockchain ukládá informace po dávkách. Ty umisťuje do takzvaných bloků, jež jsou vzájemně propojeny v chronologickém pořadí, aby vytvořily souvislý řetězec. Daný řetězec poroste tak dlouho, dokud systém bude funkční. Chrono- logické uspořádání je stěžejní, protože zaručuje legitimitu provedených trans- akcí tím, že předchází problému dvojího utracení jednoho bitcoinu. Hlavní myšlenka spočívá v tom, že pozdější pokusy uživatele znovu utratit stejný bitcoin se považují za nelegitimní. Vytvořením časově značené posloupnosti výdajů a příjmů mezi jednotlivými účastníky bitcoinové ekonomiky systém zaznamenává všechny aktuální zůstatky všech účastníků, stejně jako infor- mace připojené ke každému bitcoinu, který byl kdy vytvořen, utracen nebo přijat (Vigna and Casey, 2016).
Každý takto vytvořený blok obsahuje určité informace, které se skládají ze tří hlavních částí – uložených dat,hashea hashe předchozího bloku.
2.1.1 Data uložená v blocích
Jak již bylo nastíněno, uložená data závisí na typu blockchainu. Data uložená v bitcoinovém blockchainu ukládají informace o konkrétní transakci, jako je identifikace odesílatele, příjemce a množství odeslané měny. Data v blockcha- inové databázi lékařských záznamů mohou obsahovat informace o krevním typu pacienta, lécích, které používá, nebo o celé historii podstoupených lékař- ských výkonů. Data v blockchainové knize vlastnictví mohou obsahovat změny vlastnictví v čase, částku, za kterou byla nemovitost prodána atd. Data použí- vaná v penzijních systémech postavené na blockchainu by pak mohla obsaho- vat údaje o zaměstnavateli, počtu odpracovaných let, výše mzdy a jiné (Gipp et al., 2015).
2.1.2 Hash
Hash lze jednoduše popsat jako jakýsi otisk prstu bloku a jeho obsahu. Jde o vždy jedinečný kód, který je vypočítán při vytvoření bloku. Pro každou infor- maci napsanou v bloku existuje jedinečná řada čísel a písmen, která se žádným způsobem nepodobají původním datům. Délka kódu je pevná, aby se zvýšila bezpečnost, protože nikdo nebude schopen uhodnout množství dat zapsaných v bloku (Akgiray, 2018). Proto vygenerovaný hash pro slovo „kniha“ bude mít stejnou délku jako hash vygenerovaný pro dlouhý seznam transakcí nebo celý přepis této diplomové práce. Tabulka 2.2 zobrazuje příklady fungování hashovací funkce SHA256.
2. Blockchain
Tabulka 2.2: Ukázka hashovací funkce SHA256
Vstup Výstup
kniha 5C741F1671597AA2144CEE0197CF8FEB
73126B016C178AB5DAED2BFF4B8FE7FF
kniha! D5530DDA7763A7A4B7AE685873A0EB0D
A5A6334A4C8CC9F3CC75096E2D75ACA3 Celý přepis diplomové práce 36821D35740A201A399627FF1700B380
D62D3E36AA72AE207C52ACE7E0431053 Zdroj: Vlastní zpracování
2.1.3 Hash předchozího bloku
Pro kompletování bloku se v blockchainové terminologii používá výraz těžení.
Každý nově vytěžený blok do sebe vtiskne hash předchozího bloku, čímž vy- tvoří kontinuální řadu informací a zabrání uživatelům upravovat data v již vytěžených blocích. K úspěšnému vytěžení bloku je potřeba vyřešit krypto- grafickou hádanku, o jejíž vyřešení soutěží tisíce jednotlivých uzlů ve snaze získat odměnu v podobě získání předem definovaného počtu bitcoinů. Tomu se říká důkaz prací (proof of work). K vyřešení problému je zapotřebí obřího množství výpočetních operací, které se exponenciálně zvětšují vzhledem k ve- likosti zadaného vstupu. Jakmile některý z uzlů vyřeší hádanku, distribuuje ji do celé sítě. Ověření správnosti řešení je naopak velmi snadné, aby každý uzel v síti mohl nezávisle na sobě ověřit spočtenou hodnotu a dopomoci k dosažení konsenzu. Po potvrzení správnosti je vytěžený blok přidán do řetězce (Lánský, 2018).
Akgiray (2018) dodává, že pokud by některý z uživatelů chtěl neprávem upravovat některé transakce nebo jiná data z určitého bloku, musel by po pře- počítání hashe upraveného bloku přepočítat i hash všech následujících bloků v řetězci a distribuovat je do celé sítě. Jakmile ostatní uzly detekují nesrov- nalost v upraveném řetězci, dají uživateli na výběr. Buďto si stáhne do svého počítače verzi blockchainu, u kterého vládne shoda nebo mu bude odepřen přístup do sítě. Kombinace těchto faktorů je to, co činí blockchain tak bez- pečným.
2.2 Dosahování konsensu
Celý systém dosahuje konsenzu o svém stavu a jeho rozšíření decentralizovaně.
Tvůrce nového bloku musí zbylým uživatelům předložit důkaz(proof), že jeho blok byl vytvořen v souladu s pravidly daného systému. Různé systémy vyu- žívají různých typů důkazů, v zásadě však existují dva základní typy důkazů:
2.2. Dosahování konsensu důkaz prací (proof of work; PoW) a důkaz podílem(proof of stake; PoS).
V systémech využívající důkaz prací se používá termín těžba bloku (mi- ning), jako analogie k fyzické těžbě zlata. Při těžbě bloku je zapotřebí vy- naložit mnoho úsilí, stejně jako při těžbě zlata. Toto vynaložené úsilí však nezaručuje nárok na odměnu, úspěšné vytvoření bloku je také dílem náhody, obdobně jako nalezení valounu zlata. Odměny za vytvoření bloku se časem snižují, stejně jako se vyčerpávají ložiska zlata (Lánský, 2018).
K celému procesu vytváření bloku je zapotřebí velmi silného výpočet- ního výkonu, který spotřebovává obrovské množství elektrické energie – jen mezi lety 2018–2020 se energetická spotřeba pohybovala v rozmezí mezi 45 - 75 TWh ročně. Pro představu, roční spotřeba elektrické energie celé České republiky je 68,3 TWh. S velkou spotřebou energie je také spojena významná produkce CO2. Vzhledem k tomu, že se velké množství těžařů nachází v Číně, která z velké části spoléhá na uhelné elektrárny, se odhaduje množství vy- produkovaného CO2 na 29,55 milionů tun ročně (Digiconomist, 2020). Vyšší výpočetní výkon znamená větší pravděpodobnost vytěžení bloku. Proto stále větší množství těžařů slučuje svůj výpočetní výkon s ostatními těžaři a v pří- padě úspěchu si odměnu rozdělí. Jedním z možných důsledků toho je to, čemu říkáme 51 % útok, známý také jako útok většiny. Pokud by jedna entita vlast- nila více jak 50 % veškerého výpočetního výkonu, teoreticky by mohla ovliv- nit a upravovat již vytvořené bloky. Úspěšný většinový útok by také umožnil útočníkovi zabránit tomu, aby některé nebo všechny transakce byly potvrzeny (odmítnutí transakce) nebo zabránit některým nebo všem ostatním těžařům těžit, což má za následek tzv. těžební monopol. Na druhou stranu by útok vět- šiny neumožnil útočníkovi stornovat transakce od jiných uživatelů ani zabránit tomu, aby byly transakce vytvářeny a vysílány do sítě. Za nemožné se také považuje zvýšení/snížení odměny při vytvoření bloku, vytvoření mincí z ten- kého vzduchu nebo krádež mincí, které nikdy nepatřily útočníkovi (Binance, 2018).
Potenciální řešení by mohlo přinést využití druhého způsobu ověřování – důkazu podílem. Základní myšlenka je taková, že nechat každý uzel soutěžit proti sobě v těžbě je nehospodárné, proto místo toho PoS využívá volební pro- ces, ve kterém je jeden uzel náhodně vybrán k ověření dalšího bloku. Zde je za- potřebí mírně upravit terminologii. PoS nemá žádné těžaře, nýbrž ověřovatele.
Proces řešení kryptografických hlavolamů se nenazývá těžba, ale ražba nebo kování. Aby se daný uzel stal validátorem, musí vložit určité množství mincí do sítě, jako jakousi sázku. Velikost vkladu stanovuje pravděpodobnost, že uzel bude vybrán jako validátor a vytvoří tak další blok. Pokud uzel A vlastní 1 % objemu kryptoměny sítě a uzel B vlastní 10 %, uzel B má desetkrát vyšší šanci, že se stane validátorem, a tudíž obdrží související odměny. V systému je však zaveden i element randomizace výběru, validátor tak není vybrán jen na základě hodnoty jeho „sázky“, ale výběr má v sobě zabudovaný i element náhody, čímž brání centralizaci. Nejbohatší uzel tak nebude mít vždy největší šanci vytvářet nové bloky, ale šanci dostanou i méně movití validátoři. Po
2. Blockchain
ražbě bloku pak zbytek sítě pouze ověří validitu bloku a po úspěšném po- tvrzení nastane v sítí všeobecná shoda (konsenzus). Základní výhoda důkazu o podílu oproti důkazu o práci je v tom, že spotřebovává podstatně méně energie, a v důsledku toho je nákladově efektivnější (Lisk, 2020). Obrázek 2.2 zobrazuje strukturu blockchainové sítě.
Obrázek 2.2: Struktura blockchainu
Blockchain
Blok n
Proof of Work Hash(blok n) Hash(blok n-1)
Transakce1 Transakce 2 Transakce 3
Blok n+1
Proof of Work Hash(blok n+1) Hash(blok n)
Transakce1 Transakce 2 Transakce 3
Blok n+2
Proof of Work Hash(blok n+2) Hash(blok n+1)
Transakce1 Transakce 2 Transakce 3
Zdroj: Vlastní zpracování
2.3 Typy blockchainu dle přístupu k transakcím
Schopnost uživatelů číst a odesílat transakce do blockchainu závisí na jejich přístupu k transakcím. Dle těchto kritérií se blockchain dělí na dva základní typy – veřejný (public; permissionless) a soukromý (private; permissioned).
Ve veřejném blockchainu může každý uzel číst a odesílat transakce, kdežto v soukromém blockchainu jsou tyto práva vyhrazena pouze autorizovaným uzlům. Následující odstavce poskytnou jejich základní přehled a Obrázek 2.3 zobrazuje základní porovnání centralizované a decentralizované sítě.
2.3. Typy blockchainu dle přístupu k transakcím Obrázek 2.3: Porovnání centralizované a decentralizované sítě
Uzel 2
Aktiva
Uzel 1
Aktiva
Uzel 2 Uzel 1
Centrální autorita
∑ aktiv
Uzel 4
Aktiva
Uzel 3
Aktiva
Uzel 4 Uzel 3
Zdroj: Vlastní zpracování
2.3.1 Veřejný blockchain
Veřejné blockchainy jsou takové blockchainy, které k připojení a interakci s nimi nevyžadují žádné povolení. Většinou jsou využívány pro provoz a správu digitálních měn. V tomto typu blockchainu se může kdokoli do systému připo- jit, vytvořit osobní adresu a dále pomáhat ověřovat transakce nebo jednoduše transakce odesílat a přijímat. Prvním takovým typem blockchainu byl bitcoin, který jako svůj konsenzuální mechanismus využívá výkonově náročný PoW.
Dalším významným veřejným blockchainem je Ethereum, který využívá alter- nativní konsenzuální mechanismus PoS. Zároveň také zavádí další koncepty, jako jsou inteligentní smlouvy (smart contracts)(Vigna and Casey, 2016).
Hlavní charakteristika takovéhoto blockchainu je jeho opravdová decent- ralizace, kde přístup do něj je zaručen jakémukoliv uživateli bez omezení a bez nutnosti povolení. Zároveň je v něm zaručena anonymita a transparentnost.
Právě transparentnost zaručuje v síti důvěru, neboť kdokoliv může sledovat a číst veškeré provedené transakce. Každý uživatel sítě má tak jistotu, že žádná data nebyla neprávem upravena.
Nevýhodou takového typu blockchainu je pak jeho pomalost provádění transakcí, menší možnosti škálovatelnosti a energetická náročnost schvalování transakcí. Tento typ blockchainu je vhodný pro vytvoření digitální identity, veřejné hlasování nebo pro získávání finančních prostředků (fundraising).
2.3.2 Soukromý blockchain
Soukromý blockchain je téměř pravým opakem toho veřejného. Lze si ho před- stavit jako uzavřený. K přístupu do něj je zapotřebí zvláštní povolení správce
2. Blockchain
nebo vlastníka sítě. Hlavním důvodem pro vznik tohoto typu blockchainu je to, že různé organizace si nemohou dovolit zveřejnit své procesy nebo data, přes- tože uzavření sítě do jisté míry popírá přirozenou vlastnost blockchainu být decentralizovaný. Tento typ mohou využívat například soukromé firmy nebo bankovní instituce, které nemají problém dodržovat předpisy. Příkladem to- hoto blockchainu je digitální měna Ripple, která se zaměřuje na mezibankovní transakce.
Decentralizace je z tohoto pohledu omezena na tzv. decentralizační úrovně, kde ne každý subjekt může provést plnou decentralizaci. Je nutné přizpůso- bit se nižší verzi decentralizace, kde ústřední orgán schvaluje, kdo se připojí a kdo ne. Decentralizace soukromých blockchainů je flexibilnější, protože sou- kromé sítě mohou používat konsenzuální algoritmy dle svého výběru. Organi- zace spravující soukromý blockchain jej mohou přizpůsobovat svým potřebám.
Anonymita a transparentnost může být zajištěna na takové úrovni, že uživa- telé vidí všechny transakce, což podporuje důvěru v systém, avšak individuální identity zná pouze centrální autorita.
Tento typ blockchainu má tendenci být mnohem rychlejší než veřejný, pro- tože administrátoři si mohou zvolit vlastní metodu potvrzování konsenzu a pro účely validace transakcí nepotřebuje všechny uzly v síti. Zároveň jsou lépe škálovatelné a přizpůsobitelnější. Možnou překážkou ve veřejných blockchai- nech je bezpečnost: např. riziko, že někdo ztratí klíč, s nímž má přístup ke svému důchodu. U soukromých blockchainů může opět centrální administrá- tor pomoci vyřešit tento problém ověřením identity uživatele a přidělením nového klíče. Soukromé blockchainy mimo jiné naleznou své využití například v bankovnictví, sledování vlastnictví aktiv, interním hlasování nebo v řízení a sledování dodavatelských řetězců (Singh, 2020). Přehledné porovnání obou typů blockchainu zobrazuje tabulka 2.3.
2.4 Smart Contracts
Smart contracts nebo takéinteligentní smlouvy jsou decentralizované aplikace (dapps), které pracují přesně tak, jak byly naprogramovány, bez možnosti pro- stojů, cenzury, podvodů nebo zásahů třetích stran. Jsou to počítačové kódy, které jsou uloženy v blocích blockchainu druhé generace. Ethereum, jakožto druhá největší kryptoměna světa, představuje druhou generaci blockchainu.
Smluvní dohody jsou zapsány přímo do řádků počítačového kódu, které se po splnění předem definovaných podmínek samy provedou. Tradiční smlouva je závazná dohoda mezi dvěma nebo více stranami o tom, zda něco udělat nebo neudělat, přičemž každá strana si navzájem věří, že splní svou část zá- vazku. Smlouva může být psaná či nepsaná a měla by být vynucována záko- nem. Suma všech smluvních dohod tvoří institucionální základ naší moderní společnosti a ekonomiky. Blízký pohled na něco tak zdánlivě jednoduchého jako knihkupectví, které prodává knihu zákazníkovi, odhalí, že tento proces
2.4. Smart Contracts Tabulka 2.3: Porovnání veřejných a soukromých blockchainů
Veřejný blockchain Soukromý blockchain Přístup do sítě Bez povolení Pouze s povolením Charakteristiky
Plná decentralizace Něměnitelnost dat Privátní transakce
Částečná centralizace Nutná autorizace uzlů
Výhody
Otevřenost všem Nejvyšší stupeň důvěry Nejvyšší stupeň zabezpečení
Mnohonásobně rychlejší Škálovatelný
Energeticky nenáročný Nevýhody
Nízká rychlost transakcí Nelze jednoduše škálovat Energeticky náročný
Neúplně decentralizovaný Nížší míra transparentnosti Nižší míra důvěry
Využití
Digitální identita Volby
Fundraising
Sledování dod. řetězců Bankovnictví
Veřejná správa
je umožněn velkým počtem smluv mezi různými stranami, které jim umož- ňují spolupracovat při dosažení požadovaného výsledku. Jedná se například o smlouvu mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem; mezi knihkupectvím a do- davatelem knih; mezi zaměstnanci a poskytovateli zdravotního pojištění; mezi vlastníkem nemovitosti a nájemcem; atd. Tyto smlouvy jsou vytvářeny a vy- máhány centralizovanými organizacemi, jako jsou banky a pojišťovny. Tyto síly jsou pak pod dohledem nejvyšší centralizované autority v systému – ná- rodních státních institucí. Naše společnost je v současné době zcela závislá na organizacích třetích stran, aby tyto smluvní dohody udržovaly a vymá- haly (Cong and He, 2019).
Inteligentní smlouvy obsahují stejné dohody mezi stranami, zda jednat či nejednat, ale eliminují potřebu důvěryhodných třetích stran. Důvodem je, že inteligentní smlouva je definována počítačovým kódem a vynucena nebo automaticky provedena samotným kódem. To stranám umožňuje odstranit závislost na centralizovaných institucích a usnadňuje jednotlivcům vytvářet vlastní smluvní dohody. Tyto smlouvy jsou sdíleny a distribuovány v celé síti, což umožňuje nedůvěryhodným stranám vzájemně obchodovat. Automa- tizace umožňuje autonomii mezi stranami po spuštění kódu, což znamená, že strany nemusí být dále v kontaktu. Příkladem takovéto autonomie je běžně používané přirovnání k výdejním automatům. Na rozdíl od fyzické osoby, vý- dejní automat pracuje algoritmicky, což znamená, že pokud zadáte správné vstupy (peníze a výběr zboží), stroj jednoduše provede předdefinovaný výstup a nemůže se rozhodnout neposkytnout požadované zboží nebo jej poskytnout pouze částečně (za předpokladu funkčnosti). Dalším příkladem je situace, kdy
2. Blockchain
skupina investorů spojí své vklady na společnou investici, která jim vynese úrok. Inteligentní smlouvu lze naprogramovat tak, aby vzala jakýkoli vyne- sený úrok a rovnoměrně ho rozdělila mezi zúčastněné strany a odeslala je na odpovídající bankovní účty všech zúčastněných stran (Christidis and Devetsi- kiotis, 2016).
Protože inteligentní smlouvy jsou vedeny na blockchainu, kódy jsou ne- měnné a nikdo je nemůže změnit, což zajišťuje všem účastníkům, že automa- ticky obdrží spravedlivý podíl na investici. Pouze kód určuje, jak bude tento proces probíhat, což znamená, že žádný jednotlivec, žádná vláda ani žádná organizace nemohou smlouvy cenzurovat, měnit nebo manipulovat. Kód lze považovat za zákon, protože provádí bez ohledu na to, co. To dokazuje zá- kladní hypotézu, že naše společnost má schopnost přeměnit se ve společnost, která může narušit důvěru spoléháním na technologie založené na blockchainu.
I když tato technologie již funguje a je používána, vyžaduje si široké přijetí při- jít s komplexním rámcem veřejné politiky a ochranou spotřebitele a investorů, aby se získala důvěra široké veřejnosti (tamtéž).
Kapitola 3
Demografický vývoj obyvatelstva a jeho prognóza
Rozpočty a politické reprezentace vyspělých ekonomik v příštích desetiletích budou vzhledem k demografickému a ekonomickému vývoji čelit problémům v oblasti sociálního zabezpečení. Stárnutí populace a s tím spojené proporční zvyšování nákladů na péči o seniory způsobí, že politici se budou muset roz- hodovat, zda upřednostní výdaje na vzdělání a potřeby mladých lidí, nebo sociální a zdravotní potřeby penzistů. V důsledku toho se vlády jednotlivých zemí budou potýkat s úkolem finančně zajistit důstojné stáří svých občanů.
Za hlavní aspekty stárnutí populace je považována nižší úhrnná plodnost a stále se zvyšující střední délka života. Intenzita stárnutí populace však může být zmírněna (ale i posílena) populační migrací, pro strukturu české populace však není příliš významná. Významnou roli ale budou hrát i další faktory, jako je například produktivita práce, ekonomická infrastruktura a politické prostředí (Cipra, 2012).
Tato kapitola vychází z projekce obyvatelstva České republiky 2018-2100 zpracované Českým statistickým úřadem (2018) a ze Zprávy o stavu důchodo- vého systému České republiky a o jeho předpokládaném vývoji se zřetelem na demografickou situaci České republiky a na očekávaný populační a ekonomický vývoj Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (2019b).
3.1 Plodnost
Plodnost je jedna z hlavních determinant demografického vývoje obyvatelstva.
V této oblasti existuje několik ukazatelů, nejčastěji používaným je úhrnná míra plodnosti, která představuje průměrný počet živě narozených dětí na jednu ženu. K udržení trvalého stavu populace ve společnosti je zapotřebí, aby v průměru každá žena měla za život alespoň 2,1 dítěte. Vývoj úhrnné plod- nosti a průměrného věku matky při narození dítěte podléhá relativně velkým
3. Demografický vývoj obyvatelstva a jeho prognóza
Obrázek 3.1: Úhrnná plodnost a průměrný věk matky při narození dítěte
Zdroj: ČSÚ, vlastní úprava
výkyvům. Například poválečné období mělo silně pozitivní efekt na úhrnnou plodnost. Stejně tak v sedmdesátých letech minulého století se úhrnná plod- nost pohybovala až na hranici 2,5 dítěte na ženu. Právě tyto silné ročníky jsou po nástupu do důchodu velkou zátěží pro celý důchodový systém České repub- liky. Zrychlený pokles úhrnné plodnosti v první polovině devadesátých let byl provázen i relativně vysokým růstem průměrného věku ženy při narození dí- těte, který byl do té doby poměrně stabilní na úrovni okolo 25 let (MPSV, 2019b). Obrázek 3.1.
Aktuální prognóza ČSÚ však další růst průměrného věku ženy při porodu neočekává. Scénář střední varianty projekce vychází ze zkušenosti z vývoje
Tabulka 3.1: Projekce střední varianty plodnosti Úhrnná plodnost Průměrný věk matky
2017 1,69 30
2018 1,69 30,1
2020 1,7 30,1
2030 1,72 30,3
2040 1,73 30,5
2050 1,74 30,6
2060 1,74 30,6
2070 1,74 30,6
2080 1,74 30,6
2090 1,74 30,6
2100 1,74 30,6
Zdroj: ČSÚ
