Druhý demografický přechod

Druhý demografický přechod

• Změny v demografickém chování populace od šedesátých let (nejdříve v záp. Evropě)

• Dochází k proměně hodnotové orientace odrážející se v demografickém chování, k růstu individualismu. Rodina ztrácí svou nezastupitelnou funkci, narůstá počet

nesezdaných soužití a neúplných rodin

• Vzrůstá věk vstupu do manželství a věk žen při narození 1. dítěte

• Snižování plodnosti pod hranici prosté reprodukce

• Úbytek obyvatelstva přirozenou měnou

• Demografické stárnutí

1.konec zlatého věku manželství – přechod od manželství jako jediného modelu společného partnerského soužití ke stále většímu rozšíření

nesezdaných soužití. Přestává být přímá závislost mezi sňatky a porody.

Zdá se, že došlo k dokončení změny vnímaní potomků, kdy děti přestávají být rodinnou pracovní silou a začínají být významným ekonomickým

nákladem. Buduje se ideál málo početné rodiny. Děti uspokojují citové potřeby svých rodičů, na to však stačí jeden či dva potomci. Všechny aspekty vedoucí k poklesu intenzity plodnosti v době demografické

revoluce neznamenaly odmítnutí tradičních hodnot a ideálů křesťanské společnosti. Až změny nazývané druhým demografickým přechodem (individualismus, emancipace žen a jejich ekonomická nezávislost)

znamenaly odklon od těchto hodnot. Zdá se, že mluvíme o krizi křesťanské rodiny.

2.přechod od jednotného modelu rodiny k celé škále rozličných typů rodin a domácnost – přechod od tradičního modelu rodiny 1-1 + děti

k mnohem bohatší škále různých rodinných typů.

3.změna vztahů uvnitř rodiny – přechod od rodiny s dítětem či dětmi jako základem rodiny k rodině, jejíž základem je partnerská dvojice.

4.změna v používání antikoncepce – přechod od antikoncepce jako

prostředku k zabránění nechtěnému početí k antikoncepci jako prostředku uvědomělého plánování založení rodiny.

(Pavlík, van de Kaa)

Druhý demografický přechod – faktory dle van de Kaa

• Strukturální změny – modernizace, rostoucí životní

úroveň, rozvinutý sociální stát, růst vzdělanosti, zapojení žen na pracovní trh.

• Kulturní změny – změny hodnotových orientací – postmaterialismus, individualismus, demokracie, sekularizace, liberalizace rozvodové a potratové legislativy.

• Technologické změny – zlepšení zdravotní péče, rozvoj nových antikoncepčních metod, rozvoj nových

informačních technologiích.

Demografická revoluce a druhý demografický přechod

Map 1

Map 2

Map 7

Map 5

Map 8

Map 9

Map 10

Map 11

Map 12

Demografické struktury

Složení obyvatel podle věku a pohlaví je výsledkem bilance přirozené měny a migrace

Složení obyvatel podle pohlaví Index maskulinity/feminity

- při narození

- v celé populaci

- podle věku

Index maskulinity v Česku 2006

Index maskulinity zemí světa 2006

Blue: below 0.81 males/female White: 1.01 males/female (World) Red: above 1.21 males/female

Věková struktura

• Věkové složky (přirozená reprodukce)

– dětská (obyvatelstvo 0-14 let)

– reprodukční (obyvatelstvo 15-49 let)

– postreprodukční (obyvatelstvo 50 a více let)

• Produktivní věk – 15 – 59/64

Věková struktura

• Průměrný věk

• Věkový medián

• Index stáří 65+/0-14

• Index ekonomické zátěže 0-14 + 65+ / 15-64

Věková struktura

• Věková pyramida

– progresivní - s výraznou převahou dětské složky – stacionární - dětské a postreprodukční složky jsou

téměř vyrovnány

– regresívní - postreprodukční převažuje nad

dětskou

Složka progresivní stacionární regresivní

Dětská 400 265 200

Reprodukční 500 505 500

Postreprodukční 100 230 300

rok I II III typ

1880 346 485 169 progresivní

1900 339 501 160 progresivní

1921 278 535 187 stacionární

1950 241 521 238 stacionární

1975 223 486 291 regresivní

2001 202 472 326 regresivní

Vývoj základních věkových skupin Česka

Source: Long-Range World Population Projections: Based on the 1998 Revision. The Population Division, Department of Economic and Social Affairs, United Nations Secretariat

Populační projekce a prognózy

• Podle použité metody výpočtu:

– extrapolace celkového počtu obyvatel

– komponentní metoda (též demografická)

• Podle stupně regionální podrobnosti:

– celosvětové

– celostátní (republikové)

– regionální – pro územní jednotky nižšího řádu

(např. okresy, města)

Populační projekce a prognózy

• Podle období, na jaké jsou vypočteny:

– krátkodobé (do 10 let) – střednědobé (10 - 25 let)

– dlouhodobé (25 a více let, tj. více než doba 1 generace)

• Odvozené projekce

– projekce školní mládeže a studentů SŠ a VŠ – projekce ekonomicky aktivních osob

– projekce domácností (potřeba bytů, budoucí rodiny, velikost domácností)

– projekce vývoje počtu invalidních osob

– projekce staré generace (sociální potřeby)

Projekce 2009

• The Population Division prepared five scenarios for long-range population proje ctions.

• All projection scenarios share the assumption that mortality will decline steadily after 2050. In

• addition, in all scenarios net international migration is assumed to be zero after 2050. In terms of

• fertility, the medium scenario assumes that the total fertility of each country will reach below

• replacement levels and remain at those levels for about 100 years, after which it will return to

• replacement level and remain there until 2300. In the high scenario total fertility after 2050 is

• assumed to be a quarter of a child higher than in the medium scenario and to remain constant at

• 2.35 children per woman when the medium scenario stabilizes at replacement level. Similarly, in

• the low scenario total fertility is assumed to be 0.25 of a child lower than in the medium scenario

• and to remain constant at 1.85 children per woman when the medium scenario settles at

• replacement level. The zero-growth scenario maintains the same fertility levels as the medium

• scenario until about 50 years after the latter reaches replacement level and from there on the zerogrowth

• scenario has fertility levels that ensure that the number of births matches the number of

• deaths in each population, thus ensuring zero-growth. Lastly, the constant-fertility scenario

• maintains fertilit y constant during 2000-2300 at the level estimated for 1995-2000.

Percentage Increase in Age 60 and Over by Region, 2000-2050

Median Age by Region, 1999-2050

Proportion of Total Population Aged 0-14 and 60 and Over More and Less Developed Regions, 1950-2050. (Medium Variant Projections)

Populační politika

Populační politika – přímá – explicitně formulovaná – nepřímá – vliv jiných politik státu

- vytváří populační klima - pronalitní x antinatalitní

Vývoj

- zemědělské společnosti většinou pronatalitní (např.Chammurapi) - v období demografické revoluce pop. růst – Malthus

- pronatalitní fašistické a komunistické režimy

- pokusy o regulaci plodnosti v rozvojových zemích – 60-tá léta populační bomba – neomalthusiánství

Otázka populačního optima

Socioekonomické problémy nelze řešit demografickou cestou

• Populační politika zasahuje do soukromých záležitostí jednotlivců a omezuje jejich osobní svobody.

• Zavedení pronatalitních opatření vyžaduje vysoké náklady ze strany státu.

• Existence nežádoucích efektů (například závislost na sociálních dávkách).

Populační politika – pro a proti

• Nízká úroveň plodnosti má negativní ekonomické dopady.

• Existence silné poptávky ze strany veřejnosti, kdy vládá, přijímá pronatalitní opatření k udržení popularity nebo provádí pronatalitní opatření aby zvýšila oblibu u voličů – efekt poklesu je většinou společností hodnocen negativně.

Populační politika je součástí pravicově – levicového spektra politiky, eventuálně liberálně - totalitárního

1. Populační politika ztratila svůj explicitní charakter, tzn. že v centru

pozornosti již není demografický dopad přijímaných opatření, ale jejich vliv na životní podmínky rodin. Finanční podpora rodin je více záležitostí sociální politiky, zatímco středem rodinné politiky se stalo skloubení zaměstnání s péčí o rodinu a koncepce rovnoprávného postavení mužů a žen.

2. Důraz je kladen na tzv. adaptační opatření, tj. opatření, jejichž cílem je přizpůsobit se novým demografickým podmínkám, ne je měnit. Mezi taková opatření lze například zařadit důchodovou reformu, která bude vycházet z předpokládaných důsledků demografického stárnutí.

3. Přechod od koncepce „welfare state“ k tzv. „care-giving society“, ve které péče o děti a staré osoby bude společností adekvátně oceněna. V rámci této nové koncepce by výchova dětí měla být chápána stejně jako jakékoliv jiné zaměstnání.

4. Úvahy, jak ocenit skutečnost, že rodiny produkují „lidský kapitál“.

Společnost dosud oceňovala pouze ekonomickou produkci, což zvýhodňuje bezdětné. Mezi opatřeními, která jsou navrhována za účelem zmírnění této

nerovnováhy je například to, aby se při výpočtu výše důchodu vzal v úvahu také počet vychovaných dětí.