Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta národohospodářská
V LIV STÁRNUTÍ POPULACE NA
DŮCHODOVÝ SYSTÉM ČR A MOŽNOSTI JEHO REFORMY
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Autor: Jana Šemberová
Vedoucí práce: Ing. Jana Kapinusová Rok: 2007
Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
Jana Šemberová V Praze, dne 5.5.2007
Abstrakt
Tato bakalářská práce zkoumá vliv stárnutí populace na důchodový systém v ČR. První část práce obsahuje přehled důchodových systémů a možných rizik, které ohrožují jejich finanční stabilitu. Následuje úvod do demografického vývoje věkové struktury.
Druhá část práce začíná představením současného důchodového systému ČR, pokračuje analýzou současné a budoucí demografické situace v ČR a poukazuje na změny penzijního systému v procesu stárnutí populace.
Závěry práce ukazují, že stárnutí populace má vliv na celkovou ekonomickou rovnováhu.
Dále naznačují nutnost reforem důchodového systému a současně poukazují na to, proč je pro vlády obtížné reformovat současný průběžný důchodový systém s definovaným důchodem.
Abstract
This bachelor project aims to investigate the impact of the demographic trend of population aging to the current pensionable system in the Czech Republic. The first part of the project brings a general overview of pensionable systems together with the possible risks which might mean their financial instability, followed by the introduction of the demographic trends and the current age structure development.
The second part of the project presents the current Czech pensionable system and brings the analysis of the current and although future demographic situation in the Czech Republic. It also points out the necessary changes of the pensionable system in the process of the population aging.
The conclusions of the project prove the impact of the population aging on the overall economic balance, suggest the necessity of reforms of the pensionable system and also show some reasons why it is such a difficult issue for the government to reform the current continuous pensionable system with defined pensions.
Klíčová slova: stárnutí populace, penzijní reforma, demografický vývoj, důchodový systém, PAYG
Keywords: aging of population, pension reform, demographic development, pension system, PAYG
Jel Classification: J110, J190
Obsah
Obsah
Úvod……….. 1
A. TEORETICKÁ ČÁST 1. Klasifikace důchodových systémů……… 3
1.1. Modely důchodových systémů……… 4
1.1.1 Bismarckův pojistný systém………. 4
1.1.2 Beveridgův /flat-rate/ systém……… 4
1.1.3 Skandinávský model……… 4
1.2. Způsob financování penzijního systému……… 5
1.3. Provozovatelé penzijního systému……… 5
1.4. Penzijní plány podle vymezení budoucích penzijních dávek……… 6
1.5. Pilíře penzijních systémů………... 6
2. Srovnání PAYG a fondového systému……… 8
2.1. Principy průběžného systému……… 8
2.2. Principy fondového způsobu……… 9
2.3. Rizika spojené s fondovým a PAYG systémem……….. 9
2.3.1 Politické riziko……… 9
2.3.2 Riziko kapitálového trhu……….. 10
2.3.3 Riziko na trhu práce……… 10
2.3.4 Riziko morálního hazardu……… 11
2.3.5 Demografické riziko………. 11
3. Demografický vývoj……….. 12
3.1. Vývoj struktury populace……….. 12
3.2. Základní pojmy……….. 13
3.2.1 Porodnost, plodnost, úhrnná plodnost………..… 13
3.2.2 Střední délka života………... 13
3.2.3 Stárnutí populace……….. 13
3.2.4 Populační prognóza a projekce………. 14
B. ANALYTICKÁ ČÁST
1. Důchodový systém v ČR v současnosti………. 15
1.1. Důchodové pojištění……… 15
1.1.1 Principy důchodového pojištění ……… 15
1.1.2 Financování důchodů v ČR……… 16
1.1.3 Podmínky nároku na starobní důchod……… 17
1.1.4 Charakteristika systému………. 17
2.2. Penzijní připojištění………. 18
2.2.1 Principy penzijního připojištění……… 19
2.2.2 Základní charakteristika systému……….. 19
2.2.3 Průběh penzijního připojištění……….. 20
2. Demografický vývoj v ČR……… 22
2.1. Změny penzijního systému v procesu stárnutí populace……… 22
2.1.1 Plodnost a imigrace………. 23
2.1.2 Otázka štědrosti……… 23
2.2. Demografická situace v ČR……… 24
2.2.1 Vývoj věkové struktury obyvatel………. 24
2.2.2 Vývoj plodnosti……… 24
Tab.2.2.2: Úhrnná plodnost, střední délka života, 1990-2005….. 24
2.2.3 Očekávaná délka dožití………. 25
2.2.4 Vývoj indexu závislosti starých (tzv. šedé zatížení)……… 25
2.2.5 Migrace……… 26
2.3. Předpokládaný vývoj populace v ČR………. 26
Graf 2.3.: Vývoj věkové struktury 2003-2060……….. 27
2.4 Závěry pro důchodový systém v ČR……… 28
3. Varianty důchodových reforem……….. 30
3.1. Varianta ČSSD – NDC systém………. 30
3.2. Varianta KDU-ČSL – částečné dobrovolné vyvázání (opt-out)……. 31
3.3. Varianta KSČM – parametrická optimalizace důchodového systému. 31 3.4. Varianta ODS – rovný důchod……… 32
3.5. Závěry pro optimální důchodový systém……… 33
Graf 3.5.1: Porovnání výdajů státního systému na důchody……….. 33
Graf 3.5.2: Náhradový poměr ve státním systému………. 34
Závěr……….. 37
Seznam literatury………... 39
Tabulky a grafy………. 40
Tabulka 1: Výdaje na důchody podle druhu důchodů……… 40
Tabulka 2: Výše příspěvku na penzijní připojištění……… 40
Tabulka 3: Výčet penzijních fondů………. 42
Tabulka 4: Příjmy a výdaje důchodového pojištění……… 42
Tabulka 5: Pohyb obyvatelstva 1990-2005……….. 43
Tabulka 6: Charakteristika věkového složení 1990-2005……… 43
Tabulka 7: Základní charakteristiky budoucího dem. vývoje 2003-2065……… 44 Graf 1, 2, 3: Strom života v roce 1985, 2003, 2050……….
45
Úvod
Důchodová reforma v ČR je dnes velmi frekventované téma, které jen čeká na vyřešení a implementaci do našich zákonů. Proč je dnes toto téma tolik aktuální? „ Český penzijní systém je v krizi, potřebuje moderní a rychlé řešení,“ toto tvrzení můžeme slyšet ze všech stran. Hlavní příčinou je podle mě změna struktury obyvatelstva.
Dodnes máme vysoce mezigeneračně solidární systém a ještě do nedávné doby mnoho lidí nenapadlo, že to bude největší problém důchodového systému. Změna demografické struktury obyvatel totiž změnila populační strukturu natolik, že dnes se mnoho obyvatel obává toho, kdo bude přispívat na jejich důchod. Dnešní důchodový systém se stává finančně neudržitelný. Fungoval by i nadále, kdyby v ČR převažoval stacionární typ populace, kdy je přibližně stejný počet dětí jako je prarodičů nebo progresivní typ, kdy je dětí více než prarodičů. Dnes však převažuje regresivní typ populace, kdy prarodičů je více než dětí. Toto však není problém jen v ČR, ale také všech vyspělých i rozvojových zemí.
Tato změna se nazývá stárnutí populace, která je důsledkem demografické revoluce.
Toto téma jsem si vybrala, protože je velmi aktuální a týká se celé populace jak mladých, penzistů tak i mě. Velmi mě zajímá, jaké je řešení, které by mohlo důchodový systém zlepšit tak, aby už má generace problém, kdo na nás bude platit, v důchodu řešit nemusela.
Zasloužíme si přece, aby se nám dostalo přinejmenším takové výše důchodové dávky jako dnešním penzistům. Také mě zajímá, proč už se dávno reforma neuskutečnila, když každý věděl, že bude potřebná.
Mým cílem v této práci bude nejprve popsat, co je to důchodový systém, jeho možnosti a později popsat příčiny stárnutí populace a její důsledky na důchodový systém v ČR. Dále bych v průběhu práce chtěla odpovědět na otázku: Proč je důchodová reforma, která probíhá téměř ve všech zemích západní Evropy, nejdiskutovanějším tématem současnosti?
Také se pokusím analyzovat možná řešení důchodové reformy a navrhnout ideální důchodový systém, který by měl vyřešit problémy důchodového systému v ČR.
Tuto bakalářskou práci jsem rozdělila na dvě hlavní části: teoretickou a analytickou.
Teoretická část má další tři podskupiny, kde nejprve chci popsat principy důchodových
systémů, dále popíši rozdíly mezi PAYG a fondovým systémem. V poslední části se zaměřím na obecný úvod a vysvětlení pojmů k tématu demografického vývoje. Píši zde o tom, jak vůbec stárnutí populace začalo a kdy.
V analytické části nejprve představím hlavní principy důchodového systém v ČR, abych z těchto principů dále mohla vycházet ve volbě lepšího důchodového systému. V páté kapitole práce se zaměřím na problém stárnutí populace, jeho příčiny a důsledky na dnešní důchodový systém v ČR. Budu zde vycházet z prognóz příjmů a výdajů dnešního systému financováni a dále z projekce počtu poproduktivní a produktivní populace. Z této projekce by mělo být zřetelné, proč potřebujeme důchodovou reformu a čeho by se měla hlavně týkat.
V poslední kapitole analytické části shrnu varianty důchodových reforem čtyř politických stran: ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODS. Zde se pokusím o hrubou analýzu těchto programů, která mi bude dále inspirací pro optimální důchodový systém.
V poslední části práce popíši, co se mi podařilo zjistit a jaké závěry z toho bude možné vyvodit pro důchodovou reformu v ČR.
A. TEORETICKÁ ČÁST
1 Klasifikace důchodových systémů
Co vlastně je důchodový systém? Důchodový systém je souhrn opatření, které vedou k sociální ochraně občanů ve stáří. Každý systém má svá pravidla a opatření, která směřují ke stejnému cíli: zabezpečit občany ve stáří pomocí důchodového pojištění tak, aby se udržela životní úroveň penzistů.
Samotné počátky důchodového pojištění můžeme zařadit do konce 19.století, kdy sílí úloha státu. Stát se začíná čím dál více angažovat v pracovních a životních podmínkách svých občanů. Začínají vznikat státy blahobytu, které svého vrcholu dosáhly v 70.letech 20.století. Stát přestává být pouze politickým činitelem, ale také sociálním. Jako prvním průkopníkem důchodového pojištění byl Otto von Bismarck. Tento zlom nastal v Německu v 80. letech 19.století a ovlivnil vývoj i v dalších zemích.
V této kapitole si upřesníme různé možné principy a podoby důchodových systémů, které se vyvíjely v závislosti na konkrétních historických, ekonomických a sociálních situacích jednotlivých států. V reálném světě a v existujících důchodových systémech se jejich různé prvky vzájemně prolínají a vzniká tak celá škála odlišných systémů.
Charakteristiky systému vypovídají o jeho silných či slabých stránkách či rizicích. Dnešní finanční problém penzijních systému je významně ovlivněn demografickým vývojem, ale také právě výběrem podoby penzijních systémů a jím nastavenými parametry.
Studie Lidbeck- Persson zmiňuje tři hlavní rozměrové klasifikace penzijního systému.
Říká, že správce penzijního systému se může rozhodovat mezi dávkově definovaném a příspěvkově definovaném systému, mezi fondovým a průběžným financováním. Poslední klasifikace je, zda je systém pojistně spravedlivý či nikoli. Zde záleží na tom, zda jsou důchody závislé na minulých příspěvcích a také se zde pohlíží na budoucí rizika anuity.
Tato studie říká, že každá z těchto klasifikací poukazuje na možné následky na pracovní pobídky, tvorbu kapitálu a na riziko z účasti. Pokud by systém byl zcela nespravedlivý
a nebyla žádná souvislost mezi výší příspěvků a budoucích dávek, pracovní síla by nebyla motivována k vysokým výdělkům, které souvisí s vyššími příspěvky.1
1.1 MODELY DŮCHODOVÝCH SYSTÉMŮ
Nejznámějšími základními modely důchodového sytému jsou dva a to již zmíněný Bismarckův pojistný systém a Beveridgův /flat-rate/ systém. Kombinací těchto dvou základních systému je např. model skandinávský. Penzijní systémy se liší mírou redistribuce mezi generacemi, ale také uvnitř generací (tzv.intragenerační). Vnitřní redistribuce znamená, že ti, kteří do systému vložili více díky svým vyšším výdělkům, dostanou nakonec relativně menší důchod.
1.1.1 Bismarckův pojistný systém
I české důchodové pojištění má základy v Bismarckově pojistném systému, kde výše důchodu je závislá na zaplaceném pojistném a na průměrném výdělku za určité období.
Důchody jsou každoročně upravovány podle růstu mezd. Otto von Bismarck tento nový systém sociálního zabezpečení prosadil v německé politice v roce 1881 a dokončen byl v roce 1889. Tento systém je již od počátku spojován se silnou rolí státu. S tím je spojeno provádění důchodového pojištění veřejnoprávními korporacemi.
1.1.2 Beveridgův /flat-rate/ systém
Beveridgův systém je postaven na existenci univerzálních dávek. Výše důchodu by měla být ve výši sociálního minima a být upravována podle růstu cen. Příspěvky do národního pojištění nebyly závislé na výdělku, konstruovaly se pro všechny stejně. Zajišťovaly pouze minimální životní standard, který nemohl lidem v důchodovém věku stačit, proto se dále rozvíjelo soukromé pojištění. Tento model zkonstruoval poprvé W.H.Beveridge ve své zprávě z roku 1942 ve Velké Británii.
1.1.3 Skandinávský model
Tento model vznikl ve Švédsku, je označován také jako sociálně demokratický model.
Hlavní myšlenkou je přiměřené zabezpečení všech obyvatel, která se spojuje s vysokou
1 LINDBECK, A. - PERSSON, M.,: The Gains From Pension Reform, 2002.
štědrostí státu. To souvisí s vysokým daňovým zatížením. Dávka je zásluhová s kombinací univerzální dávky. Model je založen na průběžném financování PAYG systémem. 2
1.2 ZPŮSOB FINANCOVÁNÍ PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ
Existuje několik druhů způsobů financování penzijních systémů. Mezi hlavní dva krajní druhy patří průběžný systém (angl. PAY-AS-YOU-GO, PAYG) a fondový systém.
Způsob financování PAYG je založen na mezigenerační solidaritě a redistribuci. Současní přispěvovatelé platí do systému současným důchodcům. Fondový způsob již nespoléhá na mezigenerační solidaritu, současní přispěvatelé spoří na svůj vlastní důchod.
Za další poměrně novou metodu financování můžeme zmínit notional funding, nebo-li zdánlivě fondový přístup (NDC). Podle toku prostředků tento systém stále zůstává s PAYG financováním, ale ve skutečnosti se chová jako plně fondový systém. Je to způsobeno tím, že každý účastník systému má svůj zdánlivý individuální účet, na který se papírově připisují jím odvedené příspěvky a jejich zhodnocování v čase, které je závislé na hypotetické míře výnosnosti systému podle míry růstu základu objemu zaplacených příspěvků. Úspory jsou opravdu jen hypotetické, vybrané prostředky jdou na výplatu současných důchodců. V okamžiku, kdy pojištěnec odchází do důchodu je jeho výše přímo závislá na celkových úsporách svého individuálního účtu.
1.3 PROVOZOVATELÉ PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ
Dále můžeme rozlišit zda penzijní systém je provozován pomocí veřejného nebo soukromého sektoru. Veřejným provozovatelem bývá nejčastěji stát. Pokud je provozovatelem stát, je stát zodpovědný za výběr příspěvků a výplatu penzí. Penze můžeme rozlišit na paušální penzi (flat-rate), kdy na stejnou dávku má nárok každý důchodce bez ohledu na výši příjmů, a penzi spjaté s výdělkem (earnings-related), která je závislá na výši mezd důchodců, kdy byli ekonomicky aktivní.
V případě soukromého sektoru je za výplatu penzí odpovědný soukromý sektor, ne vždy je to podmínkou u výběru příspěvků. Penzijní plány v soukromém sektoru jsou provozovány
2 VOSTATEK, Jaroslav: Sociální a soukromé pojištění, CODEX Bohemia, 1996.
zaměstnavateli, nebo občany v rámci penzijních fondů. Penzijní fondy vznikají a jsou provozovány podle zákona každého státu.3
V rámci klasifikace systému lze rozlišit také, zda je účast v penzijních systémech povinná či nikoli. U vyspělých států většinou platí, že státní penzijní systémy (nebo-li pilíře- vysvětleno níže) jsou povinné. U soukromých systémů záleží stát od státu, zda stát nařídí, aby účast byla povinná, nebo zda stát umožní, aby se každý účastník mohl sám rozhodnout, zda se bude účastnit na soukromém penzijním pojištění. Povinné soukromé systémy jsou více typické ve státech Jižní a Latinské Ameriky.4
1.4 PENZIJNÍ PLÁNY PODLE VYMEZENÍ BUDOUCÍCH PENZIJNÍCH DÁVEK
Podle tohoto hlediska můžeme rozlišit tři druhy systémů na dávkově definované (DB – defined benefit), příspěvkově definované systémy (DC – defined contribution) a hypotetické příspěvkově definované systémy (NDC – notional defined contribution).
NDC jsem popsala již výše, zde zmíním, že tento systém je provozován ve Švédsku.
V příspěvkově definovaném systému nejsou budoucí penzijní dávky předem odvoditelné podle příspěvků účastníka. Jsou závislé také na míře výnosu z investování těchto úspor.
Naopak dávkově definované systémy garantují určitou výši penzijních dávek podle různých faktorů, např. podle toho kolik a jak dlouho účastník do systému přispíval. Výše důchodu se pak počítá podle složitých vzorců, jako je to i v případě České republiky.5
1.5 PILÍŘE PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ
Jak jsem již popsala v úvodu kapitoly, skutečné penzijní systémy se skládají z různých kombinací charakteristik systémů, z kterých vznikají penzijní podsystémy, které nazýváme pilíře. Znamená to, že jedinec se může účastnit několika druhů penzijních systémů najednou. Nejčastější varianta používaných systémů důchodového zabezpečení je tzv. třípilířový systém.
3 BEZDĚK, Vladimír: Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky, I.díl, Praha 2000.
4 BEZDĚK, Vladimír: Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky, I.díl, Praha 2000.
5 KREBS, Vojtěch a kol.: Sociální politika, ASPI, 2005.
Prvním pilířem se rozumí státem garantovaná penze. Tento pilíř je založen na průběžném financování a mezigenerační solidaritě. Z toho vyplývá, že je vysoce citlivý na vývoji makroekonomických parametrů a hlavně na demografickém vývoji.
Za druhý pilíř je nejčastěji považován systém, který provozuje zaměstnavatelský subjekt za účelem poskytování starobních důchodů. Tento systém a účast v něm může být povinná nebo dobrovolná. Tento sytém vykazuje odlišnosti v jednotlivých státech. Například v Maďarsku je tento pilíř povinný jen pro novou pracovní sílu, stávající pracovníci se mohou dobrovolně připojit.
Třetí pilíř je doplňkový k předchozím dvou pilířům. Účast v něm je zcela dobrovolná a poskytována soukromě občany pomocí penzijních fondů. Tento pilíř zvyšuje životní úroveň důchodců nad rámec, který poskytuje první a druhý pilíř. Tento pilíř nemusí nutně existovat v jednotlivých systémech. Některé státy mají pouze dva pilíře.6
V důsledku penzijních reforem vznikají různé možnosti penzijních systémů. Některé si berou za cíl zcela nahradit starý první pilíř druhým nebo třetím pilířem, který je poskytován soukromě, jako je to například v zemích Latinské Ameriky. S tím souvisí různé garance státu ve prospěch soukromých systémů. Další země se vydávají naopak jiným směrem, kdy první pilíř zůstává a další pilíře nemají za cíl jej nahradit, příkladem je Maďarsko nebo Polsko. Země západní Evropy lze rozdělit podle poměrů mezi jednotlivými pilíři zhruba do dvou skupin. Jednu z nich tvoří ty země, kde je silná pozice I. pilíře a tudíž se tyto země potýkají s naléhavou potřebou reforem, které z tohoto uspořádání vyplývají. Patří sem Německo, Rakousko, Itálie. Druhou skupinu tvoří země se silným II. pilířem, který je financován fondově. Sem patří Velká Británie, Švýcarsko, Nizozemsko.7
6 KREBS, Vojtěch a kol.: Sociální politika, ASPI, 2005, str.192.
7 BRDEK, Miroslav a kol.: Trendy v evropské sociální politice, ASPI, 2002, str.135.
2 Srovnání PAYG a fondového systému 2.1 PRINCIPY PRŮBĚŽNÉHO SYSTÉMU
Podmínka průběžného systému je, že přispěvatelé financují dávky těm, kteří dostávají dávky. Z toho vyplývá, že rovnováha systému je tehdy, kdy objem přijatých prostředků je shodný s objemem vyplaceným (nebereme v úvahu administrativní náklady). Částku, kterou by musel přispěvatel zaplatit bychom vypočítali poměrem počtu příjemců dávek ku počtu přispěvovatelů. Jelikož je průměrný důchod vždy nižší než průměrná mzda, museli bychom předchozí poměr vynásobit poměrem průměrného důchodu a průměrné mzdy (tzv. náhradový poměr) a dostali bychom částku, kterou musí přispěvatel zaplatit.
Z tohoto výpočtu vyplývá, že průběžný systém je závislý na věku odchodu do důchodu, náhradovém poměru a demografické struktuře. Pokud tyto parametry chce stát ovlivňovat, nejvíce obtížné až nemožné je to u demografické struktury, proto stát využívá poměrně snadné parametrické reformy a to změnu věku odchodu do důchodu, kdy se snižuje počet příjemců a zvyšuje se počet přispěvatelů. Změna náhradového poměru se děje pomocí toho, že vyplácené penze rostou pomaleji než mzdy.
Průběžný způsob kvůli svému způsobu výpočtu dávek, nastavení výše odchodu do důchodu a také kvůli myšlence mezigenerační solidarity je značně redistributivní. Nebyl by jen v podmínkách stabilního obyvatelstva. V případě mezigenerační redistribuce na tom vydělávají současní penzisté důsledkem nepříznivého demografického vývoje. Současní přispěvatelé musí přispívat vyššími částkami, aby stačily na pokrytí současných penzistů.
V budoucnu současní přispěvatelé nemají tak velké garance, že dostanou tolik, kolik si zaslouží, protože penzistů přibývá, zatímco ekonomicky aktivních ubývá. Další druh redistribuce je uvnitř generace, vyznačuje se přerozdělením mezi bohatými a chudými nebo podle pohlaví, tato redistribuce je ve prospěch žen, které mnohdy kvůli diskriminaci pobírají menší platy. Proto zde můžeme redistribuci chápat jako pozitivní. Důsledkem této redistribuce vidíme, že určité zájmové skupiny na PAYG systému vydělávají, proto ho upřednostňují a ve prospěch něj lobují.8
8 KUBÍČEK, Jan a kol.: Hospodářská politika, Plzeň: Aleš Čeněk, 2006.
2.2 PRINCIPY FONDOVÉHO SYTÉMU
Naspořené účastníkovi prostředky penzijní fond investuje do různých investičních instrumentů, kterými jsou úspory zhodnocovány. Výnos účastníka je snížen o náklady spojené s vedením fondu. Výplata penzí může probíhat pomocí nákupu anuit. Jedná se o pravidelnou platbu až do konce života. Výše anuit je stanovena pojišťovnami tak, aby neprodělaly. Dochází tak k redistribuci od lidí s nízkým věkem dožití k lidem dlouhověkým. Výše tudíž závisí na očekávané době dožití, kterou určují pojišťovny, a na objemu úspor. Účastníci proto musejí přispívat tím vyšší část své mzdy, čím rychleji rostou v ekonomice průměrné reálné mzdy. Tím docílí toho, aby si udrželi svou životní úroveň, kterou si stanoví, nebo na kterou byli zvyklí. Dále záleží na výnosnosti penzijních fondů, která je variabilní, proto ji často reguluje stát. U fondového systému je obvyklá redistribuce od mužů k ženám v případě, kdy poskytovatelé anuit jejich výši stanovují podle obecných úmrtnostních tabulek. Je totiž prokázané, že ženy se obecně dožívají vyššího věku než muži.9
Nedostatkem fondového systému je fakt, že má vyšší náklady na správu. Náklady jsou snižovány úsporami z rozsahu, což může vést k drastické reklamě, která má za cíl získat co nejvíce účastníků, ale také zvyšuje mnohonásobně náklady.
2.3 RIZIKA SPOJENÉ S FONDOVÝM A PAYG SYSTÉMEM
Podle Bezděka můžeme shrnout několik druhů rizik, které jsou založeny na studii Börsch-Supan (1997).10 Je důležité tato rizika znát, aby se mohlo rozhodovat o optimální volbě penzijního systému v zemi tak, aby byly splněné dané cíle země v oblasti penzijního zabezpečení.
2.3.1 Politické riziko
Pod politickým rizikem rozumíme takovou možnou situaci, kdy se mění výše vyplácených dávek kvůli politickému rozhodnutí. Politikové jsou ovlivnitelní a musí čelit nátlaku
9 KUBÍČEK, Jan a kol.: Hospodářská politika, Plzeň: Aleš Čeněk, 2006.
10 BEZDĚK, Vladimír: Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky, I.díl, Praha 2000.
různých zájmových skupin. Jelikož politikové mají jediný cíl: být zvoleni, často těmto nátlakům podléhají. Pokud zájmová skupina upřednostňuje přerozdělování bohatství, bude obhajovat tradiční PAYG systém. Tyto zájmové skupiny nejčastěji zastupují levicové strany nebo odbory. Proto je PAYG systém více ohrožen tímto rizikem a největší nejistota spočívá v legislativních změnách. Zneužity mohou být také penzijní fondy, kde záleží na tom, jakou pravomoc dovolí stát fondům. Jak vidíme, ani jeden ze systémů není plně chráněn.
2.3.2 Riziko kapitálového trhu
Výnosnost PAYG systému závisí na tempu růstu počtu přispěvatelů do systému a tempu růstu reálných mezd, zatímco výnosnost fondového systému závisí na reálné výnosové míře z kapitálu.11 Riziku kapitálového trhu je plně vystaven fondový systém. Existuje zde riziko inflace, kdy uspořené peníze ztrácí svou reálnou hodnotu, dále riziko míry výnosnosti dosahované penzijními fondy. Čím více budou penzijní fondy investovat do instrumentů s vysokým výnosovým procentem, tím rizikovější tato investice bude.
I přesto je výnosnost penzijních fondů vyšší než nejvyšší výnos z PAYG systému. 12
2.3.3 Riziko na trhu práce
Vysoká míra nezaměstnanosti způsobuje problémy hlavně u PAYG sytému, u kterého klesá počet přispěvatelů. Dlouhodobá nezaměstnanost však může škodit i ve fondovém systému, kde si občan nenaspoří částky, které jsou nutné. Dalším neblahým vlivem je zdanění práce, kdy roste cena práce na úkor kapitálu. Zaměstnavatelé nahrazuji práci kapitálem a tím roste nezaměstnanost. Pracovníci to řeší tím, že vstupují na trh šedé ekonomiky, kde práce není zdaněna a je zde vyšší poptávka po práci.
U PAYG systému se cíl snížit nezaměstnanost pře s cílem zvýšit počet přispěvatelů. Záleží na vládě, který cíl upřednostňuje. Pokud je to snížení nezaměstnanosti vzniká zde problém předčasných odchodů do důchodu. Občané nejsou motivováni déle setrvávat v pracovním poměru. Tito občané získávají čistý zisk z předčasného odchodu do důchodu.
11 KUBÍČEK, Jan a kol.: Hospodářská politika, Plzeň: Aleš Čeněk, 2006.
12 BEZDĚK, Vladimír: Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky, I.díl, Praha 2000, str.31.
Tento problém u fondových systému je vyřešen tím, že důchod je adekvátně snížen, nezpůsobuje proto finanční nerovnováhu, jako je to u PAYG systému.
2.3.4 Riziko morálního hazardu
Riziko morálního hazardu můžeme popsat ze dvou hledisek. Prvním je fakt, že pracovníci, kteří mají možnost získat stejnou výši důchodu jako ostatní při menší námaze a při nižším počtu odpracovaných let, udělají to. To se týká možnosti předčasných odchodů do důchodu. PAYG systém umožňuje toto chování. Druhým hlediskem je situace, kdy jedinec je schopen ovlivnit svou dlouhověkost lepším zdravotním stylem. Ale pojišťovna, u které nakupuje anuity, toto neumí poznat a nabízí anuitu podle průměrné zbývající délky života pro danou generaci.
2.3.5 Demografické riziko
Všechny penzijní systémy jsou vystaveny demografickému riziku, v případě fondového je riziko nižší. Jsou vystaveny změně struktury populace, míře plodnosti a úmrtnosti. Dnešní demografický vývoj se potýká s tzv. stárnutím populace, který se vyznačuje nízkou mírou plodnosti a rostoucí délkou života. V současnosti se PAYG systémy ocitají v deficitech v důsledku toho, že se snižuje počet přispěvatelů a zvyšuje počet důchodců.
Efekt demografického vývoje má vliv na celou ekonomickou rovnováhu, na výši mezd a celkový růst HDP. Pokud ekonomicky aktivní lidé musí platit vyšší část své mzdy, aby uživili početnější obyvatelstvo v důchodovém věku, má to vliv na jejich spotřebu a celkový HDP.
Tomuto problému se budeme výlučně věnovat v další části práce. Zde můžeme souhlasit s názorem Thomsona, který zmínil Bezděk. „Na nepříznivý demografický vývoj jsou více citlivější PAYG systémy, protože důchodové dávky budou dříve či později upraveny ve snaze snížit deficity penzijních systémů.“13
13 BEZDĚK, Vladimír: Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky, I.díl, Praha 2000, str.30.
3 Demografický vývoj
Jak jsem již předeslala výše, PAYG systémy jsou vysoce citlivé na demografický vývoj, důsledkem něj se v dnešní době potýkají s finanční neudržitelností. PAYG sytém je v rozhodující míře závislý na poměru počtu důchodců a plátců příspěvků. Tento poměr je především určen věkovým složením obyvatelstva, které je poznamenáno stárnutím populace. Pokud se tento poměr zvyšuje, tzn. zvyšuje se počet jedinců v důchodovém věku, zvyšují se i výdaje na vyplácené důchody. Pokud se bude i nadále tento poměr zvyšovat, hrozí, že současní plátci nebudou mít jistotu, že se jimi zaplacené příspěvky vrátí. Demografický vývoj je dnes největší riziko, které ovlivňuje rovnováhu penzijních systémů. Demografický vývoj je dlouhodobý. Problémy s ním spojené musí vláda řešit dnes, ale rozhodovat musí v závislosti na predikci budoucího věkového složení obyvatelstva. Tuto predikci poskytuje demografická prognóza nebo projekce.
3.1 VÝVOJ STRUKTURY POPULACE
Do roku 1830 se obecná míra úmrtnosti pohybovala v rozmezí 35 a 40 ‰ a obecná míra porodnosti v rozmezí 40 a 50 ‰. Od roku 1830 se obecná míra porodnosti a úmrtnosti snižuje. Úroveň porodnosti a úmrtnosti poklesne až na 15 ‰ pro úmrtnost a na 20 ‰ pro porodnost. Po celou předchozí historii lidstva se tyto hodnoty udržovaly na 35 až 40 ‰ pro úmrtnost a 40 až 50 ‰ pro porodnost a najednou došlo k tomuto poklesu. Tento vývoj nese název demografická revoluce (nebo první demografický přechod).
Pod pojmem demografický přechod se rozumí zásadní změna reprodukce obyvatelstva.
Tento proces začal v době průmyslové revoluce. Lidé se začali stěhovat do měst za pracovními příležitostmi. Na venkově bylo dítě ekonomickým přínosem ve městě už jen zátěží. Důsledkem toho se zmenšovaly rodiny a tím klesala porodnost. S průmyslovou revolucí souvisel i rozvoj vědy a techniky, což se projevilo ve zdravotnictví, zlepšovala se zdravotní péče a tím klesala úmrtnost jak starších obyvatel tak kojenecká.
Druhý demografický přechod počal v 60. až 80. letech, tentokrát souvisí již jen ve změně vývoje porodnosti, která klesá pod záchovnou úroveň. Pro jednotlivce je důležitý rozvoj své osobnosti a založení rodiny odkládá na později. Tento odklad je zjednodušen rozvojem antikoncepce, z které se stává prostředek na plánování rodiny.
Celá demografická revoluce a její příčiny znatelně ovlivnily důchodové systémy, které nebyly na tyto změny připravené. Důchodové systémy se musí vypořádat se stárnoucí populací, která přímo souvisí s nízkou porodností, kdy počet starých osob narůstá a počet mladých klesá. Je to důsledkem změny funkce dítěte, kdy rodiče již nespoléhají na své děti, že je ve stáří zabezpečí, ale na společnost, nebo-li na stát. Pocit odpovědnosti sám za sebe nabyl hodnoty až v posledních letech.
3.2 ZÁKLADNÍ POJMY
3.2.1 Porodnost, plodnost, úhrnná plodnost
Porodnost je proces rozmnožování. Vztahuje se k celé populaci a vyjadřuje se pomocí obecné míry porodnosti. Je to poměr počtu narozených ke střednímu stavu obyvatel.
Výsledek nám říká, kolik dětí se narodí na 1 000 obyvatel. Další možnost je pracovat s obecnou mírou plodnosti, která nám říká, kolik dětí se narodí na 1000 žen v plodném věku, tj od 15 do 49 let. Dalším ukazatelem, který zde budeme používat je úhrnná plodnost, ta nám říká, kolik dětí připadá na jednu ženu v plodném věku. Aby byla zachována reprodukce a žena nahradila sama sebe, musela by být úhrnná plodnost 2,1.
3.2.2 Střední délka života
Střední délka života je průměrný počet let, kterého by se osoba dožila, kdyby úmrtnost byla stejná jako u narození. Tento předpoklad je nerealistický. Lepší vypovídací schopnost bychom dosáhli, když bychom vyloučili kojeneckou úmrtnost, která je na počátku života vysoká. Výhodou je možnost srovnávat více populací. Budeme ji používat i ve srovnání v důchodovém systému ČR.14
3.2.3 Stárnutí populace
Je proces přechodu od progresivní populace, kde převažuje počet mladých lidí (tj. I. biologická generace do 14 let), k populaci regresivní, kde převažuje počet starších osob (tj. III. biologická generace od 50letých). Poměr III. biologické generace a I. biologické generace nám popisuje Sauvyho index stáří, který nám říká, kolik prarodičů
14 KOSCHIN, Felix.: Demografie poprvé, Oeconomica, 2005.
připadá na jedno dítě. V roce 2003 se tento index pro ČR rovnal 2,2 , to znamená, že na jedno dítě připadá 2,2 prarodiče.
Dále se používá index ekonomického zatížení, který se rovná podílu všech ekonomických generací a II.ekonomické generaci, která je od 20-64letých. Vypovídá o tom, kolik osob musí ekonomicky činná osoba včetně sama sebe živit. Dále je pro nás zajímavý index závislosti starých (tzv. šedé zatížení), který má lepší vypovídací schopnost. Tento index je podíl III.ekonomické generace (65- a víceletí) a II.ekonomické generace a říká nám, kolik osob v důchodovém věku musí ekonomicky aktivní osoba živit.
Ke stárnutí populace dochází důsledkem snižování porodnosti nebo snižování úmrtnosti.
Pokud převažuje snižování porodnosti, hovoříme o relativním stárnutí, kdy roste podíl starých lidí. U druhého případu hovoříme o absolutním stárnutí, kdy roste střední délka života. Tyto procesy probíhají obvykle současně. Stárnutí populace má negativní dopad na poměr 65+/20-64letých. Proto je potřebné znát tento vývoj i do budoucna.
3.2.4 Populační prognóza a projekce
Populační prognóza a projekce jsou odhady budoucího vývoje věkové, pohlavní struktury obyvatelstva a také počtu obyvatelstva. Populační prognózy se snaží poskytnout nejspolehlivější předpověď budoucího demografického vývoje. Demografická projekce vychází ze skutečnosti. Projekce jsou modelem, který nám ukazuje, jak se změní budoucí populační vývoj za předpokladu daných úrovní plodnosti, úmrtnosti a migrace. Projekce se může počítat ve třech variantách: nízká, střední a vysoká. Liší se ve výši předpokládaného vývoje úmrtnosti, plodnosti a migrace. To znamená, že v nízké variantě je uvažováno nejmenší zvýšení plodnosti, nejméně výrazné zlepšení úmrtnostních poměrů a nejnižší migrační zisk.15 Střední prognózou je taková varianta, která má největší pravděpodobnost nastat. Z této varianty budeme později vycházet.
Odhady populačního vývoje nám pomohou při výběru vhodného penzijního systému.
Čím lepší odhad reprodukčního chování budeme mít, tím lépe můžeme odhadnout poměr počtu 65+/20-64letých. Pro nás bude důležitá úhrnná plodnost a střední délka života. Tyto dva ukazatele nám pomohou sledovat budoucí demografický vývoj a jeho dopady na penzijní systém v ČR.
15 Internetový portál Demografie.
B. ANALYTICKÁ ČÁST
1 Důchodový systém v ČR v současnosti
Než začneme zkoumat demografické změny v penzijním systému v ČR, musíme si ho nejprve představit. Současné uspořádání českého důchodového systému začalo vznikat v devadesátých letech minulého století, kdy byly postupně přijímány dílčí reformní kroky.
V ČR je současný důchodový systém založený na dvou pilířích: základní povinný systém důchodového pojištění a dobrovolné penzijní připojištění se státním příspěvkem.
1.1 DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ
Důchodové pojištění je v ČR součástí prvního pilíře sociálního zabezpečení, který se nazývá systém sociálního pojištění. V tomto systému jsou řešeny ty sociální situace, na které se občan může předem pojistit. V případě důchodového pojištění se jedná o stáří, invaliditu, ovdovění a osiření. Tento sytém je financován ze zákonného pojistného na důchodové pojištění.16
1.1.1 Principy důchodového pojištění
Od roku 1996, kdy vstoupil v platnost zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je důchodové pojištění založeno na těchto principech:
• státní systém povinný pro všechny ekonomicky aktivní osoby (je umožněna i dobrovolná účast v systému),
• průběžné financování,
• mezigeneračně solidární,
• dávkově definovaný sytém – konstrukce výpočtu je dvousložková:
16Podle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, který už prošel dalšími zákonnými úpravami.
o první složku tvoří pevná základní výměra, která je stejná pro všechny důchody (od 1.1.2007 1570 Kč),
o druhou složku tvoří procentní výměra, která je závislá na délce doby pojištění a výši příjmů dosažených v rozhodném období před přiznáním důchodu (nejméně 770 Kč měsíčně),17 výše procentní výměry činí za každý rok pojištění do vzniku nároku na důchod 1,5 % výpočtového základu měsíčně, po vzniku nároku na důchod se zvyšuje za každých 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti o 1,5 % výpočtového základu,
• je jednotný pro všechny pojištěnce při splnění stejných podmínek,
• je dynamický (prvky konstrukce výpočtu se každoročně upravují s přihlédnutím k ekonomickému vývoji).18
1.1.2 Financování důchodů v ČR
Státní důchodový pilíř vyplácí tyto důchody: starobní, invalidní, částečně invalidní, vdovský, vdovecký a sirotčí. Celkové výdaje na důchody činí zhruba 8,3 % k HDP. Výdaje na jednotlivé důchody jsou v tabulce 1. Dále se budu zabývat jen starobním důchodem, ostatní jsou z něj odvozené.
Zákon č. 589/1992 Sb. stanovuje:
• poplatníky pojistného, které dělíme na zaměstnavatele, zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné (dále OSVČ),
• vyměřovací základ, který činí pro
o zaměstnavatele úhrn vyměřovacích základů jejich zaměstnanců,
o zaměstnance hrubou mzdu, minimální vyměřovací základ je minimální mzda,
o OSVČ částku, kterou si OSVČ určí, ne však méně než 50 % z rozdílu mezi příjmy a výdaji, minimální vyměřovací základ u OSVČ je průměrná mzda v národním hospodářství, která dva roky předchází roku přiznání důchodu, vynásobená přepočítacím koeficientem (pro rok 2006 činila 4 709 Kč/ měsíčně), maximální vyměřovací základ činí 486 000 Kč,
17 MPSV, stránky Ministerstva práce a sociálních věcí.
18 KREBS, Vojtěch a kol.: Sociální politika, ASPI, 2005.
• rozhodné období, které pro zaměstnavatele a zaměstnance je kalendářní měsíc a pro OSVČ kalendářní rok s placením záloh v průběhu roku,
• výši sazeb pojistného na důchodové pojištění, která činí pro zaměstnance 6,5 %, pro zaměstnavatele 21,5 % a pro OSVČ 28 % z vyměřovacího základu, za zaměstnance je povinen pojistné vypočítat a odvést zaměstnavatel.19
1.1.3 Podmínky nároku na starobní důchod
Pojištěnec má nárok na normální starobní důchod, jestliže získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku. Doba pojištění musí být nejméně 25 let a potřebný věk pro vznik nároku na důchod, nebo 15 let a aspoň 65 let věku.Předčasné dočasně krácené důchody byly zrušeny od 1.1. 2007. Na trvale krácený předčasný důchod má pojištěnec nárok, jestliže získal dobu pojištění nejméně 25 let a do dosažení důchodového věku mu chybí nejvýše tři roky. Přiznání tohoto důchodu vylučuje nárok na normální starobní důchod.20
1.1.4 Charakteristika systému
Důležitým pojmem je důchodový věk, který je potřebný pro vznik nároku na starobní důchod. Podle předpisů před 1.1.1996 důchodový věk činil u mužů 60 let a u žen podle počtu dětí od 53-57 let. Od tohoto data se za každý kalendářní rok přičítají u mužů dva kalendářní měsíce a u žen čtyři kalendářní měsíce. Postupné zvyšování bude pokračovat až do 31.12.2012, kdy důchodový věk u mužů a u žen, které nevychovaly žádné dítě, bude činit 63 let. Za každé vychované dítě se odchod do důchodu žen snižuje o jeden rok, maximálně však o 4 roky.
Podle zákona o důchodovém pojištění se za dobu pojištění odvádí pojistné na důchodové pojištění, za náhradní dobu nikoliv. Pro účely nároku na důchod se obě dvě doby hodnotí stejně, proto se do doby pojištění započítává i náhradní doba pojištění. 21
19Stránky České správy sociálního zabezpečení.
20 Zákon č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
21 Náhradní doba se započítává pouze v rozsahu 80 %, pokud jde o dobu studia, dobu vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání, výkon civilní služby a doba pobírání plného
Zavedení pravidelných úprav od počátku 90.let bylo nezbytné, aby se docílilo požadované transformace důchodu a aby se zabránilo rozevírání nůžek mezi výší důchodů a mezd.
Tento cíl se potýká s problémem, podle jakých pravidel by bylo nejefektivnější a nejspravedlivější důchody zvyšovat.
Dnešní zvyšování důchodů se řídí v závislosti na růstu maloobchodních cen a životních nákladů a v závislosti na růstu mezd ekonomicky aktivních osob. Od roku 2003 se důchody valorizují pravidelně každý rok v lednu. Pokud však je inflace nižší než 2 %, valorizace se odkládá. Pokud je inflace vyšší než 10 %, dochází k valorizaci i v mimořádném termínu, který určuje vláda do 50 dnů od zjištěné skutečnosti22
Dále dnes mohou penzisté i vykonávat výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud je tento vztah sjednán na dobu určitou. Nejdéle může být však sjednán na dobu jednoho roku.23
1.2 PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ
Penzijní připojištění se státním příspěvkem je velmi výhodná forma spoření, podporovaná státem. Penzijní připojištění je upraveno zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem v platném znění.
Probíhající změny důchodového systému může penzijní připojištění zmírnit díky doplňkovým příjmům, které si pojištěnec sám vytváří. Tímto dochází k eliminaci důsledků zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu, dále nabízí řešení při tzv. profesní invaliditě pomocí výsluhové penze. Penzijní fond poskytuje tři hlavní druhy dávek, které si může účastník vybrat. Druh dávky se zpravidla upřesňuje již ve smlouvě s penzijním fondem. Jedná se o jednorázové vyrovnání, odbytné, a penze. 24
invalidního důchodu. V plném rozsahu se započítává výkon základní vojenské služby, doba péče o dítě do 4 let věku dítěte, doba péče o bezmocnou osobu.
22 KREBS, Vojtěch a kol.: Sociální politika, ASPI, 2005.
23 Zákon č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
24 Celkový popis dávek a výčet druhů je v zákoně č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem.
Dále je nezanedbatelný význam penzijního připojištění pro celou společnost, jelikož penzijní fondy patří mezi jedny z největších investorů (tento význam je viditelný hlavně v zahraničí).
1.2.1 Principy penzijního připojištění:
Penzijní připojištění je dobrovolné, záleží na každém jedinci, zda se rozhodne pro tuto formu spoření, je příspěvkově financované. V ČR je založeno na občanském principu, tj. vztahu penzijního fondu a fyzické osoby, v zahraničí existuje ještě zaměstnanecký princip, který vytváří za své zaměstnance zaměstnavatel. Jedná se o systém se státní podporou, která závisí na výši pojistného a od roku 2000 se skládá za státních příspěvků (viz.tabulka 2) a daňových úlev (maximální odečitatelná částka je 12 000 Kč). Spravováno je soukromě, ale se státním dozorem. Díky vlastním úsporám v tomto systému neexistuje solidarita a občan je více odpovědný sám za sebe.25
1.2.2 Základní charakteristika systému
Jelikož je účast v tomto systému dobrovolná, pojištěnec může smlouvu kdykoli vypovědět bez udání důvodu. To neplatí však u penzijního fondu. Penzijní fond může smlouvu vypovědět, pokud účastník neplatil příspěvky po dobu 6 měsíců nebo zatajoval rozhodné skutečnosti při uzavírání smlouvy.26
Na státní podporu má právo každý účastník bez jakékoli diskriminace. Tato podpora zvyšuje motivaci k účasti na penzijním připojištění a také zvyšuje možnost kontroly penzijních fondů státem. Kromě dvou výše zmíněných podpor, existuje také výhoda, kdy zaměstnavatel může odečíst příspěvek zaměstnanci do výše tří procent z vyměřovacího základu na sociální a zdravotní pojištění, což je určitě výhodnější, než zvyšovat plat. 27 Penzijní fond je sice v soukromé správě, ale i stát má svůj zájem na správném fungování, proto tomuto subjektu poskytuje nadstandardní státní dozor podle zákona. Dozor spočívá už v založení penzijního fondu. Hodnota základního kapitálu musí činit nejméně 50 000 000 Kč a musí být splacen před podáním žádosti o povolení v peněžitých vkladech.
25KREBS, Vojtěch a kol.: Sociální politika, ASPI, 2005.
26Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem.
27 KREBS, Vojtěch a kol.: Sociální politika, ASPI, 2005.
Zákon také ovlivňuje způsoby hospodaření fondu. Penzijní fond je povinen rozdělovat zisk tak, že 5 % připadá do rezervního fondu a nejvýše 10 % se rozděluje podle rozhodnutí valné hromady zakladatelům. Zbytek je povinen rozdělit mezi účastníky.
Pokud hospodaření penzijního fondu skončí ztrátou, použije se ke krytí ztráty rezervní fond. Tímto stát zaručuje nejvýše možnou ochranu účastníkům penzijního připojištění.28
1.2.3 Průběh penzijního připojištění
V roce 2006 vzrostl počet účastníků na penzijním připojištění o 10 %. Tento nárůst vypovídá o zvyšujícím se zájmu občanů ČR o penzijní připojištění. Můžeme také konstatovat, že občané mají vyšší odpovědnost si zajistit své stáří vlastními prostředky.
Tyto prostředky obhospodařují penzijní fondy, kterých je v dnešní době 10. Dnes má nejvíce účastníku penzijní fond České pojišťovny ( výčet penzijních fondů viz.tabulka 3).
Na konci roku 2006 bylo penzijně připojištěno 3 610 920 občanů. Tento počet účastníků již převyšuje 60 % občanů v produktivním věku. Rok 2006 zaznamenal třetí nejvyšší nárůst počtu účastníků za 12leté období fungování penzijního připojištění.
Příspěvek od zaměstnavatele pojištěncům vzrostl oproti roku 2005, kdy bylo takto přispěno 780 210 účastníkům. K 31.12.2006 tedy příspěvek od zaměstnavatele získalo 23,3 % všech účastníků. Průměrná částka, kterou zaměstnavatel přispěl, se zvýšila z 462 Kč za rok 2005 na 497 Kč za rok 2006. K 31.12.2006 se objem prostředků evidovaných ve prospěch účastníků penzijního připojištění navýšil o 20,85 % z předchozího roku a to na 136,1 miliardy Kč.
Investiční portfolio penzijních fondů nadále zůstalo věrné investicím do dluhopisů (77 %), dále podíl akcií činil 6,8 % a na termínovaných vkladech 6,7 %. Průměrný reálný výnos činil 4,1397 miliardy Kč.29 Aktiva penzijních fondů v roce 2006 činili 157,3 miliard Kč, to odpovídá zhruba 5-6 % HDP v ČR. Tento objem je v poměru např. s Velkou Británií velmi malý, zde činí zhruba 50 % HDP. To nám dokládá, že v ČR penzijní připojištění nedosáhlo zdaleka takové obliby jako v jiných státech. Nutné je zde zvýšit motivaci účastníků k vyšším příspěvkům a také více zapojit zaměstnavatele do tohoto systému.
To ČR chybí, ve většině jiných zemí totiž funguje již zmíněný třípilířový systém
28Zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem.
29 APF, stránky Asociace penzijních fondů České republiky.
důchodového zabezpečení. Zaměstnavatelské příspěvky mají v třetím pilíři charakter odložené mzdy. Tento pilíř zvyšuje odpovědnost zaměstnavatele za své zaměstnance a může být buď povinný nebo dobrovolný. Tento pilíř v ČR ještě chybí.
2 Demografický vývoj v ČR
2.1 ZMĚNY PENZIJNÍHO SYSTÉMU V PROCESU STÁRNUTÍ POPULACE
30Demografické změny nás nutí přemýšlet, zda je lepší PAYG nebo fondový penzijní systém. Směr demografických změn je v evropských zemích podobný, ale nejdůležitějšími faktory pro rozhodování, jak zvládnout demografické změny, jsou v každé zemi jiné.
Záleží na síle demografických změn a na tom, s jakým systémem země začala penzijní systémy vytvářet. Evropské země jsou známy velkou solidárností, tudíž zde převažuje PAYG systém. Naopak například země Latinské Ameriky upřednostňují nahrazení PAYG systému fondovým systémem. V každé zemi převažuje jiná politická kultura, na kterou by reforma měla přihlížet. Výjimkou dnešních demografických změn je východní Asie, kde například v Číně je dosud vysoká plodnost a úřady zasahují politikou jednoho dítěte, proto zde plodnost začne klesat až mnohem později než třeba u nás.
Delší život a nízká plodnost dramaticky mění poměr jedinců starší 65 let a ve věku mezi 20-64 let. Pro státy, které ponechávají PAYG penzijní systém, je úprava tohoto systému nevyhnutelná. Mezi způsoby reformy patří: vyšší daně nebo příspěvky do penzijního systému, nižší poměr důchodových dávek ku průměrné mzdě, nebo zvýšení věku odchodu do důchodu.
Je třeba také zmínit, že přechod z PAYG systému na zcela fondový způsob nemůže poskytnout kompletní vyřešení demografických změn. Tvrzení, že fondový systém vyřeší demografické problémy je mýtus privatizace penzijního systému.31 Největší problém totiž vychází z přechodu z průběžného systému na fondový systém, kdy je problém s penzisty, kteří patří do starého systému, kdo na ně najednou bude platit, když se průběžné financování zruší.
30 TURNER, Adair: Pension Challenges in an Aging World, 2006.
31 Országh, Stiglitz: "Rethinking Pension Reform: Ten Myths About Social Security Systems", 1999.
Další teoretický poznatek vychází z toho, že i na fondový systém působí poměr 65+/20-64letých. Pokud populace stárne ovlivňuje to míru výnosnosti a cenu aktiv.
Prý pokud generace, která naspořila vysoké částky, je následovaná generací s malými úsporami, klesají ceny aktiv. To ale v praxi je těžko dokazatelné, kvůli dostupnosti potřebných dat a dalších faktorů.
2.1.1 Plodnost a imigrace
Stárnutí populace vnáší do obou systému PAYG i fondového určité problémy, ale důležité je upozornit na to, že samotné stárnutí není ten hlavní problém. Vždyť naši předkové se snažili prodloužit svůj věk. Teď se nám to podařilo, tak se na tento problém nemůžeme dívat jednosměrně. Můžeme být šťastní. Pokud by přece rostla střední délka života a plodnost by byla stejná, lze rovnováhu PAYG systému jednoduše obnovit například pozdějším odchodem do důchodu. Jak říká Bezděk, pokud odchod do důchodu bude nastaven podle vývoje demografické situace, aniž by se vyřkly nesplnitelné sliby, lidé by na to byli připraveni. A neznamenalo by to nic jiného než, že v důchodu strávíme průměrně stejně dlouhou dobu jako naši rodiče a prarodiče. Žijeme však déle, proto půjdeme do penze později.32
Tím podstatným problémem je klesající plodnost. Pokud je vyrovnána mírou imigračního přírůstku, tak je problém lépe řešitelný. Problém vzniká tehdy, kdy plodnost je velmi nízká, to má pak přímé dopady na podmínky v zemi.
2.1.2 Otázka štědrosti
Plodnost a míra imigrace stanovuje sílu demografických změn na penzijní systémy.
Mimo to reformní kroky závisí na prostředí, kde se tento problém vyskytl. Rozdíly spočívají také ve štědrosti systému, některé země usilují o vytěsnění chudoby v penzi pomocí jednotné dávky, jiné usilují o relativní spravedlnost systému a poskytují dávky závislé na výdělku. Zde je problém, jak splnit slib dopřávajícího, spravedlivého a finančně udržitelného systému. S tím má problém i ČR. Dále si ukážeme, jaké faktory působí na prostředí důchodového zabezpečení v ČR a jak by bylo možné je řešit.
32 Rozhovor s V. Bezděkem, 2005.
2.2 DEMOGRAFICKÁ SITUACE V ČR
Financování pilíře důchodového pojištění, na kterém je systém důchodového pojištění v ČR závislý, je v rozhodující míře ovlivněn poměrem počtu důchodců a plátců příspěvků.
Tento poměr je především určen věkovým složením obyvatelstva, které je poznamenáno stárnutím populace. Příjmy a výdaje důchodového pojištění vidíme v tabulce 4, kde je zřejmé, že již teď deficit důchodového pojištění stoupá a to ještě nenastoupily do penze nejsilnější ročníky. Deficit se pohybuje kolem 16-17 mld. Kč.
2.2.1 Vývoj věkové struktury obyvatel
Relativní podíl nejstarší generace po celá devadesátá léta mírně vzrůstal a není tomu jinak ani po roce 2000. V tabulce 6 můžeme přesněji tento vývoj pozorovat. V roce 2000 absolutní počet starších osob mírně klesal, protože ještě nenastoupily nejsilnější generace.
Lze vidět trvalý pokles indexu ekonomického zatížení, což by mohlo vypadat pozitivně, ale když se podíváme na index stáří, který rapidně stoupá, optimismus není na místě.
Klesající index ekonomického zatížení lze vysvětlit tím, že ekonomicky aktivní osoba živí mnohem méně jedinců dětské populace. Je to ovlivněno nízkou fertilitou a index stáří je ovlivněn hlavně prodlužující se střední délkou života.
2.2.2 Vývoj plodnosti
V ČR plodnost od devadesátých let neustále klesala, největší propad ve své historii nastal v roce 2000, jak lze vyčíst z tabulky 2.2.2. Tento strmý pokles porodnosti se odráží v rychlém poklesu počtu a podílu dětí populace ČR. Od roku 2001 úhrnná plodnost pomalu roste a v roce 2005 ČR překročila po dlouhé době 100 000 počtu narozených dětí (tabulka 5). Aby se zajistila dlouhodobá početní reprodukce české populace, musela by dosáhnout úhrnné plodnosti 2,1. Od tohoto čísla je však ČR velmi vzdálená a není to problém jen ČR. S tímto problémem se potýkají země celé Evropy s drobnými odlišnostmi.
V severní Evropě se úhrnná plodnost pohybuje od 1,7-2,1, v západní Evropě od 1,3-1,9 (zde dosahuje Francie nejvyšší plodnosti). Nejnižší rozsah můžeme vidět ve východní Evropě od 1,2-1,4.33 Je to způsobeno změnou režimu, kdy občané se mohli realizovat i jinak než jen v dětech. Naopak například v Americe se tento ukazatel pohybuje od 1,5-4,7.
33 KOSCHIN, Felix: Demografie poprvé, 2005.
V Asii od 1,2-5, v Africe od 1,9-8,0 atd. Jak vidíme Evropa se s těmito čísly nemůže srovnávat. Podle Eurostatu hrozí, že podíl EU25 klesne ve světové populaci v roce 2000 z 12 % na 6 % v roce 2030.
Tabulka 2.2.2 – Úhrnná plodnost, střední délka života, 1990-2005
Střední délka života (počet let) Úhrnná při narození v 65 letech Rozdíl Rok Plodnost muži ženy muži ženy ženy-muži 1990 1,89 67,6 75,4 11,6 15,2 7,8 1995 1,28 69,7 76,6 12,7 16 6,9 2000 1,14 71,6 78,3 13,7 17,1 6,7 2001 1,15 72,1 78,4 13,9 17,1 6,3 2002 1,17 72,1 78,5 13,9 17,2 6,4 2003 1,18 72 78,5 13,8 17,1 6,5 2004 1,23 72,5 79 14,2 17,5 6,5 2005 1,28 72,9 79,1 14,4 17,6 6,2
Zdroj: Zeman Kryštof, Vývoj obyvatelstva ČR v roce 2005, Demografie, 2006
2.2.3 Očekávaná délka dožití
Střední délka života při narození se v období 1990-2005 u mužů prodloužila o 5,3 roku a u žen o 3,7 roku (tabulka 2.2.2). Dále se zvyšuje i očekávaná doba dožití po dosažení důchodového věku (předpokládáme důchodový věk 65 let), kde se u mužů zvýšil o 2,8 let a u žen o 2,4 let. To má za následek delší vyplácení důchodů. V ČR je však ještě relativně nízký věk odchodu do důchodu. U mužů byl průměrný odchod do důchodu v roce 2003 60 let u žen 56 let.34 Z toho vyplývá, kdyby reforma počítala s odchodem do důchodu v 65 letech, jako je to už v některých jiných státech, pak by se délka vyplácených důchodu eliminovala, nebo i dočasně snížila.
2.2.4 Vývoj indexu závislosti starých (tzv. šedé zatížení)
Doposud byly zdrojem ekonomického růstu silné ročníky, které vznikly v důsledku baby-boomu po válce, v 60. letech a v 70.letech (lze vypozorovat ve stromech života v grafech 1,2,3). První poválečný silný ročník však brzo vstoupí do důchodového věku, proto je potřebné jednat v oblasti důchodové reformy co nejdříve. V tabulce 6 vidíme průběh šedého zatížení. Zatímco v roce 1990 byl tento index podle starého vzorce
34 MPSV, Pojistněmatematická zpráva o sociálním pojištění, 2004.
(65+/15-64) zhruba 19. Dnes se pohybuje kolem 22, tzn., že 100 ekonomicky aktivních musí živit 22 penzistů. Také roste počet občanů nad 80let, což sebou přináší vyšší poptávku po zdravotní péči a také jiných službách pro seniory. V 70. letech byl po baby-boomu nedostatek školek a škol, stárnutí populace sebou přináší nedostatek domů pro seniory a jiná zařízení. Klesající porodnost, nebo-li snižující se podíl populace v předproduktivním věku, sebou nese přebytek zařízení pro tuto populaci a snižující poptávku po dalších službách. Dítě bude zanedlouho vzácností. S nedostatkem dětí se budou potýkat i kapacity ve všech vzdělávacích zařízeních, kde hrozí, že už nebude platit pravidlo přijití těch nejlepších.
2.2.5 Migrace
Nejvyšší migrační přírůstek ČR zatím dosáhla v roce 2005, kdy činil 36 229. Je způsoben převisem imigrantů (60,3 tisíce) nad emigranty (24,1 tisíce). Tento počet je však zkreslen tím, že skutečný počet emigrantů je vyšší, avšak v ČR si ponechali trvalé bydliště, proto se nezapočítává do migračního salda. Nejvíce migrantů do ČR míří z Ukrajiny, Slovenské republiky, Vietnamu a Ruska. Od roku 2003, jak v tabulce 5 vidíme, migrační saldo vyrovnává přirozený přírůstek a celkový přírůstek se stává kladným. Což by řešilo problémy PAYG systému, pokud by nenastoupil poválečný silný ročník do důchodu.
Jak se bude dále vyvíjet česká populace si ukážeme v další části, kde použijeme demografické prognózy.
2.3 PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ POPULACE V ČR
Důležitým podkladem pro předpověď vývoje důchodového pojištění je prognóza demografického vývoje. Pro projekci důchodového pojištění jsem si vybrala demografickou prognózu s horizontem roku 2065, kterou vypracovala PřFUK.
Oproti projekci ČSÚ se horizont projekce posunul o 15 let a umožňuje lépe posoudit vliv stárnutí na důchodové pojištění. Dále budu používat jen střední variantu.
Z výsledků této demografické prognózy35 vyplývá, že v následujících 60 letech dojde k významným změnám v demografické struktuře populace na území ČR. Tyto změny budou způsobeny pokračujícím stárnutím populace, jehož příčinnou je klesající úmrtnost
35 Vycházím z tabulek 2.3 a 7.
a nízká porodnost.36 Na následujícím grafu 2.3 vidíme, jak se poměr ekonomických populací změní v poměru k velikosti celkové populace v daném roce. Fialové značení nám říká, že produktivní populace se snižuje z 64,3 % celé populace v roce 2003 na 50,1 % v roce 2060. Žluté značení poukazuje na poproduktivní populaci, která se zvyšuje ze 14 % v roce 2003 na 31,1 % v roce 2060. Poslední žluté označení vysvětluje předproduktivním populaci, která se snižuje z 21,8% v roce 2003 na 18,8% v roce 2060.
Graf 2.3: Vývoj věkové struktury 2003-2060
Vývoj věkové struktury 2003-2060
0 10 20 30 40 50 60 70
2003 2010 2020 2030 2040 2050 2060 roky
%
0-19 let v % 20-64 let v % 65+ v %
Zdroj: data použita z tabulky 2.3.
Předpokládaný celkový počet obyvatel, jak vidíme v tabulce 2.3 by měl růst až do roku 2025, kdy bude asi o 1,5 % vyšší než v roce 2005. Od tohoto roku by mělo docházet k prudkému poklesu až na 9 854 tisíc obyvatel v roce 2060, což je zhruba asi 96 % dnešní populace. Tento pokles však nebude rovnoměrný ve všech věkových skupinách. Počet osob ve skupině do 19 let z roku 2003 do 2060 poklesne zhruba o 370 tisíc, což je asi 17 %. Naopak poproduktivní populace se zvýší asi o 1 640 tisíc, což je zhruba o 215 %. Nejvíce postižena bude skupina ekonomicky aktivních, která se v následujících 60 letech má snížit z dnešních zhruba 6,5 mil. na 4,9 mil. To je pokles asi o 48 %. Prognóza nepočítá s nějak enormním vzrůstem migrace, má se pohybovat kolem 25 tisíc osob (tabulka 7). Z toho jde vidět, že ani ta nemůže zlepšit nepříznivé demografické podmínky, které českou populaci čekají.
36 MPSV, Pojistněmatematická zpráva o sociálním pojištění, 2004.
