Státní okresní archiv Karlovy Vary
Karlovy Vary 2007
Archiv m Č sta Karlovy Vary
Spisový materiál Díl 1
Registraturní pom Ĥ cky
1788 – 1945
Dílþí inventáĜ
EL NAD 75
Archivní pom Ĥ cka þ .: 307
Antonín MaĜík
Obsah
Úvod……….… s. 3 I. Vývoj pĤvodce archivního souboru……… s. 4
Období do roku 1850……….….. s. 4 Období 1850 – 1918……….…….. s. 18 Období 1918 – 1938………..…. s. 23 Období 1938 – 1945………s. 32 II. Vývoj a dČjiny archivního souboru……….…….. s. 34 Uložení písemností u pĤvodce……… s. 34 PĜedání archivního souboru do archivní péþe……….… s. 35 Zásahy provedené v archivním souboru v dobČ uložení
v archivu….…..……….. s. 35 Popis pĤvodního registraturního systému ………..…… s. 35 Skartace pĜed inventárním zpracováním……… s. 37 Ztráty registraturních pomĤcek pĜed pĜevzetím
do archivní péþe……….… s. 37 ýásti archivního souboru nacházející se v jiných archivech…. s. 38 III. Archivní charakteristika souboru……….…… s. 38 PĜedchozí archivní zpracování a delimitace…….…………..… s. 38 Postup zpracování……….. s. 39 VnitĜní skartace………..……. s. 41 Delimitace do jiných archivních souborĤ………..….… s. 41 Kategorizace, jazyk, fyzický stav………s. 43 IV. Struþný rozbor obsahu archivního souboru ……….……… s. 43 Možnosti badatelského využití………s. 44 V. Záznam o uspoĜádání archivního souboru a zpracování
archivní pomĤcky………..…… s. 47 PĜílohy:
PĜíloha þ. 1 Seznam použité literatury ………s. 48 PĜíloha þ. 2 Konkordantní tabulka pĜedchozích signatur
a nových inventárních þísel………....… s. 52 PĜíloha þ. 3 Archivní struktura registraturních pomĤcek……… s. 53 PĜíloha þ. 4 Spisové plány………. s. 55 PĜíloha þ. 5 Seznam použitých zkratek………….………..…… s. 68 Inventární seznam……….……… s. 69
Období do roku 1850……….…….………… s. 70 Období 1851 − 1906 ………….……….………....……… s. 83 Období 1907 − 1938 ………...….. s. 95 Období 1938 − 1945 ……….………... s. 134 RejstĜík………..…….……… s. 138 RejstĜík vČcný ……….……….……… s. 139
Úvod
I. Vývoj p Ĥ vodce archivního souboru
Období do roku 1850
Vznik mČsta, první zmínka PĤvodcem archivního souboru je mČsto Karlovy Vary a jeho úĜady. V pĜedmagistrátním období mČsto reprezentuje mČstská rada v þele s purkmistrem. PísemnČ jsou Karlovy Vary poprvé doloženy v roce 1370. Tohoto roku obdržely 14. srpna mČstská práva. MČsto však již v té dobČ existovalo. Kdy pĜesnČ bylo založeno, není známo. Za rok založení mČsta se tradiþnČ považuje rok 1358, v nČmž Karel IV.
mČl založit hrad nazvaný vlastním jménem, avšak tento rok se zakládá teprve na spise Kašpara Bruschia až ze 16. století a nelze jej považovat za spolehlivý. MČsto vzniklo spíše na poþátku padesátých let 14. století. Práva, která mČsto v roce 1370 obdrželo, byla práva mČsta Lokte, pro které zase bylo mateĜským právem chebské mČstské právo, spadající do norimberské právní oblasti.
Územní rozsah MČsto vzniklo v bezprostĜední blízkosti VĜídla a tvoĜilo je pouze nČkolik desítek domĤ. Nebylo vymezeno hradbami, nýbrž pouze mČstskými branami, neboĢ již od roku 1401 mČlo právo azylu a bylo považováno za otevĜené mČsto. Na pĜelomu 16. a 17. století mČlo asi sto domĤ, což je Ĝadí mezi malá mČsta. Pro srovnání uvećme, že napĜ. bouĜlivČ se rozvíjející Jáchymov mČl již v roce 1534 asi 1200 domĤ. Karlovy Vary byly nČkolikrát poniþeny pohromami. 9. kvČtna 1582 povodeĖ zniþila asi dvČ tĜetiny domĤ, 13.
srpna 1604 celé mČsto shoĜelo, 23. kvČtna 1759 vyhoĜela celá centrální þást mČsta. Z tČchto pohrom se však mČsto vždy velice rychle vzpamatovalo. Po požáru v roce 1759 byla krajským úĜadem zakázána chaotická výstavba, se stavbou jednotlivých domĤ se muselo poþkat na vypracování stavebního Ĝádu, þímž mČsto získalo moderní tváĜ.
Karlovy Vary byly pravdČpodobnČ založeny jako komorní mČsto, avšak v listinČ, jíž obdržely mČstská práva, to není výslovnČ Ĝeþeno, což se stalo pĜíþinou pozdČjších sporĤ. V roce 1434 se totiž dostaly i s celým Loketským krajem do zástavy ŠlikĤ. Tím se Karlovy Vary dostaly do vážného ohrožení, že se z nich stane poddanské mČsto, za nČž je Šlikové skuteþnČ považovali a podle toho s ním nakládali. To vedlo ke sporĤm, v nichž sice Šlikové byli zemským soudem vyzýváni, aby dodržovali karlovarská privilegia, slabý jagellonský stát však nikterak nebyl s to je k tomu donutit. Zástavním držitelem se stal nejprve Kašpar Šlik, jenž však jako Ĝíšský kancléĜ se na Loketsku nezdržoval a vlastní správu kraje vþetnČ hodnosti loketského purkrabího pĜevzal jeho bratr Matyáš. Ten v roce 1455 zastavil Karlovy Vary rytíĜi Václavu Polackému z Polák. Vzniklé spory mezi Šlikem a Polackým vedly k válce, kterou ukonþilo až v roce 1475 rozhodnutí smírþí komise, jmenované králem. Matyáš Šlik musel zaplatit Polackému zástavní peníze a Karlovy Vary se vrátily do jeho rukou. Roku 1487 Matyáš Šlik zemĜel a Loketský kraj si rozdČlili jeho synové. Jeroným získal purkrabství a mČsta Loket, Karlovy Vary a Kynšperk, Kašpar II. obdržel panství Ostrov vþetnČ HroznČtína s celnicí a clo v RadošovČ a Mikuláš zdČdil Falknov (Sokolov), JindĜichovice, Ostroh, DČpoltovice a markrabský dĤm v Lokti. V roce 1491 Jeroným zahynul v Uhrách v bojích s Turky a Karlovy Vary zdČdili jeho synové Albrecht, Kvirin a Šebestián. Kvirin vstoupil do Ĝádu nČmeckých rytíĜĤ, Šebestián vládl v Karlových Varech do roku 1527, kdy padl v Sedmihradsku a Albrecht zĤstal jediným držitelem Karlových VarĤ, Kynšperku i Lokte.
V roce 1541 pĜenechal Loketský kraj vþetnČ uvedených mČst výmČnou za jiné statky svému bratranci Jeronýmovi II., synu Kašpara II. Tomu byl roku 1547 zabaven majetek za úþast ve šmalkaldské válce. Od té doby byl panovník jediným lenním pánem mČsta. PotenciálnČ tu ovšem možnost zástavy a eventuelního ohrožení se strany zástavní vrchnosti zĤstávala.
Otázku postavení mČsta jednoznaþnČ vyĜešila až konfirmace privilegií od Josefa I. z 13.
prosince 1707, po jejímž vystavení již nebylo pochyb, že Karlovy Vary jsou královským mČstem a toto oznaþení pak mČsto od té doby soustavnČ užívalo.
PostupnČ si mČsto budovalo svĤj pozemkový majetek. Nejstarším majetkem mČsta byla ves Obora, zaniklá pravdČpodobnČ za tĜicetileté války. Roku 1493 mČsto koupilo od loketského komoĜího ŠtČpána ze Žćáru a jeho manželky Barbory dvĤr v Drahovicích, 11.
kvČtna 1511 získalo odkazem RybáĜe, 16. prosince 1532 jim jako léno Jeroným Šlik daroval Rosnici, 12. prosince 1553 od Kryštofa z Gendorfu koupily Tuhnice a Horní i Dolní Dvory.
V roce 1609 císaĜ Rudolf II. vesnice Tuhnice, Horní i Dolní Dvory, Rosnici a RybáĜe, dosud držené jako loketské lenní statky, zmČnil ve svobodné dČdiþné statky, aby tak pomohl mČstu, postiženému pĜed pČti lety požárem. 14. února 1614 mČsto koupilo od Volfa Bernarda Fictuma Dalovice se Všeborovicemi a Vysokou, ty však v záĜí 1636 v dĤsledku ožebraþení za tĜicetileté války zase muselo prodat. V þervenci 1615 mČsto koupilo od Lukrécie ze Schönau Bohatice. Roku 1794 zaþala výstavba Nových Tuhnic. Až do poþátku 19. století Karlovy Vary vlastnily Drahovice (bylo v nich 39 domĤ), Bohatice (14 domĤ), Rosnici (8 domĤ), RybáĜe (27 domĤ), Horní Dvory (6 domĤ), Dolní Dvory (9 domĤ), Staré Tuhnice (20 domĤ,) a Nové Tuhnice (18 domĤ). V roce 1831 bylo vyþlenČno z Bohatic sedm domkĤ, zvaných Schiffhäuseln, popĜ. též Schiffhäusern, které se nacházely pĜi levém bĜehu OhĜe a ty byly pĜiþlenČny k Drahovicím.
KromČ uvedených vesnic mČsto vlastnilo další pozemkový majetek. MČstu zprvu náležel les zvaný MČstský statek, uprostĜed nČhož se nacházela ves Obora. 30. ledna 1483 mČsto koupilo od Václava Hýzrleho Hamerskou louku a Kamenný vrch (Hammerwiese a Steinberg), 6. ledna 1485 kostel v Karlových Varech získal od Jeronýma Šlika lesní pozemek Kaselgraben v revíru Ploben, r. 1493 mČsto koupilo od Hanse Rubendunsta dvČ louky u OhĜe v Tuhnicích, r. 1531 mČsto koupilo louku Kachní zobák (Entenschnabel) u OhĜe a Chodovského potoka, r. 1533 Kašpar Warnasko prodal Karlovým VarĤm tĜi a pĤl statku ve Staré Roli a dva statky v Rosnici, 1541 mČsto koupilo od loketského mČšĢana Matyáše Thumthuma rybník Thumthum v Rosnici, r. 1532 koupilo Starý rybník u Otovic a Wobesova mlýna od Erharta ze Štampachu, r. 1553 Erhart ze Štampachu propĤjþil špitálu rybník a louku nad PĜemilovicemi, 11. srpna 1598 mČsto koupilo lesy Soss a Ploben z panství Kyselka za 8500 kop míšenských, dále celnici v Karlových Varech a v Sedlci a dva mosty pĜes OhĜi, jeden z nich v Tuhnicích, druhý v Drahovicích a posléze Kamenný most pĜes Chodovský potok, r. 1602 Leonard Colonna z Felsu pronajal mČstu pozemky z panství AndČlská Hora.
Roku 1721 byl mČstu darován pozemek VČþný život jako léno k panství Kyselka.
VČcná kompetence Do kompetence mČsta náležely všechny záležitosti, které se týkaly jeho komunální správy, bezpeþnosti a hospodaĜení. Purkmistr vyĜizoval hospodáĜské, soudní i politické záležitosti a všechnu pĜenesenou agendu, spravoval kostelní úþty, kováĜské úþty a vše, co se týkalo péþe o zdraví. MČstská rada vedla obecní a soudní záležitosti, obecní starší se mohli zúþastnit všech zasedání mČstské rady. Prvním ze starších byl rychtáĜ. RychtáĜ mČl dále na starosti spory do 50 zl. a trestní agendu ménČ významných pĜestupkĤ. MČstská rada vystavovala kĜestní a rodné listy cizincĤm, jimž se bČhem pobytu v Karlových Varech narodilo dítČ, pĜiþemž si vyžádala pĜísahu o zachování pravé víry. Také udílela za poplatek mČšĢanské právo. K udČlení souhlasu k provozování obchodu nebylo mČšĢanské právo nutné.
Rada urþovala dva dozorce na trhy, neboĢ maso, které se prodávalo, bylo špatné a drahé.
PodobnČ byl zajištČn i dozor nad obchodem s rybami.
Soudní pravomoc magistrátu mĤžeme poznat z radních protokolĤ a také z deníkĤ soudní taxy. Lze Ĝíci, že se týkala pĜedevším nesporného soudnictví a v menší míĜe i sporného.
Magistrát zajišĢoval prodej nemovitostí, zapsání obligací a kvitancí, potvrzení testamentĤ, pĜihlášení o dČdictví a další dČdické záležitosti, manželské smlouvy, udČlení mČšĢanského
práva a složení mČšĢanské pĜísahy, rozvody od lože a stolu, prohlášení zletilosti, podání žaloby a rĤzné spory mČšĢanĤ atd.
Sídlo instituce MČstská radnice, postavená v roce 1520, se nacházela na Tržišti vedle Tržního pramene. V letech 1604 a znovu 1759 shoĜela, poté bylo mČsto 18 let bez radnice a mČstská rada úĜadovala v létČ v ýeském sále, v zimČ v pivovaĜe a v budovČ školy. Nová radnice byla postavena v roce 1777. Svému úþelu sloužila až do roku 1854, kdy byla urþena k demolici, ke které však došlo až v roce 1875.
Správní vývoj MČstskou správu Karlových VarĤ lze rozþlenit do tĜí období: pĜed vznikem regulovaného magistrátu v roce 1788, období regulovaného magistrátu 1788 – 1849 a období mČstského úĜadu 1850 – 1945.
Obnova mČstské rady a úĜadĤ PĜedmagistrátní období, k nČmuž máme prameny až od poþátku 17. století, je charakterizováno pĜíslušností do chebské oblasti norimberského práva.
Pro chebské právo bylo charakteristické, že ve funkci purkmistra se nestĜídali všichni radní, nýbrž jen þtyĜi, kteĜí byli zvoleni pĜi obnovČ rady. V poþtu radních a starších byly mezi jednotlivými mČsty odlišnosti. MČstská rada se nevolila pĜímo, nýbrž prostĜednictvím þtyĜ volitelĤ zvaných Churherren. Pro srovnání uvećme, že v Chebu i v Lokti obnova rady probíhala ve stĜedu po nedČli Invocavit, tj. po první nedČli postní (mezi 11. únorem a 17.
bĜeznem). V Chebu byl jeden volitel nČkterý z purkmistrĤ, druhý z rady, tĜetí ze soudu a þtvrtý z pĜísežných. Zpoþátku byli voleni vždy jiní purkmistĜi, od roku 1607 stejné osoby. V Lokti vlastní volbu Ĝídil písaĜ. Dva z volitelĤ byli z rady a dva z obecních pĜísedících. V Lokti byla každoroþnČ obnovována jen polovina rady a dva z purkmistrĤ. V podrobnostech byly tedy mezi jednotlivými mČsty chebské právní oblasti menší odchylky.
Právo samosprávy mČlo pro existenci samostatného mČsta zásadní význam. Karlovy Vary získaly toto právo hned pĜi udČlení mČstských práv. V dobČ šlikovské zástavy v 15.
století bylo toto právo však vážnČ ohroženo. 5. srpna 1499 král konfirmoval mČstská privilegia vþetnČ práva na samosprávu. V tomtéž roce je prokázáno, že rada se obnovovala první postní pondČlí (mezi 9. únorem a 15. bĜeznem), a to tak, že rada zvolila dva volitele, i zde nazývané Churherren, a obec také dva. Tímto zpĤsobem probíhala obnova rady každoroþnČ, s výjimkou váleþných let 1621 – 1628, 1631 – 1633, 1635 – 1637, 1648 a 1742.
Když nČkterý purkmistr zemĜel, rozdČlili si zbývající jeho období. Za války se mohlo stát, že postupnČ zemĜeli všichni purkmistĜi. PurkmistĜi, radní a pĜísežní tvoĜili vlastní neboli vnitĜní radu, spolu se staršími pak celou radu. PĜed radu smČli mČšĢané pĜedstoupit jen v þerném plášti.
Až do 16. století byl volbČ pĜítomen zástupce vyslaný loketskou mČstskou radou, který mČl nad obnovou rady dozor. Do vlastní volby nezasahoval. Naposledy je jeho úþast doložena roku 1594. Nový rychtáĜ a þtyĜi pĜísedící z obce zvolili z vnitĜní rady dva volitele; byli to vždy dva z purkmistrĤ. Další dva volitelé byli z obce a ty pro zmČnu zvolili purkmistĜi a rada.
Volby probČhly oddČlenČ, volitelé složili pĜísahu pĜed shromáždČnou obcí a mČstskou radou.
Nato rada i obec opustily místnost a volitelé vykonali vlastní volbu.
Volitelé zvolili vnitĜní radu (senát), tj. osm radních a þtyĜi obecní pĜísežné. V radČ nesmČli zasedat pĜíbuzní a do roku 1746 ani sešvagĜení, dále žádní pekaĜi, Ĝezníci a podobní
"pod taxou stojící" Ĝemeslníci, aby nemohlo dojít ke stĜetu zájmĤ.
O tĜi dny pozdČji bylo urþeno "ordo et sessiones senatorum," totiž poĜadí, v jakém radní zasedali. Následovalo "electio consulum," volba purkmistrĤ. Ti byli zvoleni z rady, pĜirozenČ opČt stále titíž lidé. SouþasnČ se volitelé stávali þleny rady, takže poþet þlenĤ rady zĤstával dvanáct – osm radních a þtyĜi pĜísežní.
PurkmistĜi (nČkdy zvaní consules – toto slovo v Karlových Varech tedy neznamená radního, ale purkmistra) se stĜídali po tĜech mČsících. Proto se jejich funkþní období nazývalo trimestr nebo kvartál. Ke stĜídání purkmistrĤ docházelo v týdnu, v nČmž se držely suché dny.
První trimestr probíhal od Reminiscere, tj. druhé nedČle postní (mezi 15. únorem a 21.
bĜeznem), do svátku sv. Trojice (první nedČle po seslání Ducha sv., tj.v období od 17. kvČtna do 20. þervna), druhý od sv. Trojice do Povýšení sv. KĜíže (14. záĜí), tĜetí od Povýšení sv.
KĜíže do sv. Lucie (13. prosince) a þtvrtý od sv. Lucie do nedČle Reminiscere. Vládnoucí purkmistr mČl na starosti komorní úþty, z nichž na konci své vlády podal vyúþtování.
Samotnou knihu mČstských úþtĤ vedl písaĜ. Také radní protokoly, které psal písaĜ, byly vedeny po kvartálech ve složkách nadepsaných jménem vládnoucího purkmistra; teprve od konce 17. století byly složky za jeden rok svazovány dohromady.
Týden po obnovČ rady se nová rada sešla, aby zvolila dvanáct obecních starších a provedla obnovu úĜadĤ. Od roku 1657 byli purkmistĜi voleni ve stejný den, v nČmž se konala obnova rady a obecní starší byli voleni souþasnČ s úĜedníky.
Pro nejvýznamnČjší odvČtví mČstského hospodaĜení a správy byly zĜízeny zvláštní úĜady, které zpravidla zastávali vždy dva úĜedníci: dva noþní rychtáĜi, dva hajní pro revír Ploben, dva hajní pro revír Soss, dva hajní pro revír MČstský statek, pozdČji dva hajní pro nový les, dva lázeĖští dozorci (mající dohled na láznČ pro muže a na láznČ pro nakažlivČ nemocné), dvČ lázeĖské dozorkynČ (mČly dozor na láznČ pro ženy – byl to jediný úĜad vykonávaný ženami; povČdomí, že úĜady jsou urþeny mužĤm, se tu projevovalo v tom, že nikdy nebyly zapsány svými vlastními jmény, nýbrž jen jmény mužĤ jako jejich manželky), dva solní páni (mČli na starosti dohled nad dovozem a prodejem soli), dva rychtáĜi žebrákĤ (byli prostĜedníky mezi mČstskou radou a žebráky; zajišĢovali, že kromČ povolené sbírky jednou týdnČ nebudou lázeĖští hosté žebrotou obtČžováni), dva tržní mistĜi (dozírali na poĜádek na trhu), dva pastýĜští páni (jim byl podĜízen mČstský pastýĜ), dva rybáĜští páni (kontrolovali rybolov a prodej ryb), dva dozorci na VĜídlo (Brudlvorsteher; dbali na to, aby nikdo VĜídlo nepoškozoval), dva dozorci na kvalitu šenkovaného vína (Weinsetzer), þtyĜi dozorci na mČstské þtvrti (Viertelmeister; odpovídali za poĜádek v jim pĜidČlené þtvrti, v þemž spolupracovali s rychtáĜem), dozorci na kvalitu chleba, z nichž dva jmenovala rada, dva volila obec a dva cech pekaĜĤ, podobnČ dozorci na kvalitu masa, volení rovnČž po dvou z mČstské rady, z obce a z cechu ĜezníkĤ, od roku 1654 dva stĜeleþtí hejtmani a od roku 1658 dva stĜelmistĜi. NČkolik týdnĤ po obnovČ rady, od roku 1793 týden poté, byli ustanovováni rychtáĜi a dva pĜísedící nad poddanskými vesnicemi: Tuhnicemi, Horními Dvory, Dolními Dvory, RybáĜemi, Bohaticemi, Drahovicemi a Rosnicí. Venkovský rychtáĜ mohl úĜad vykonávat maximálnČ tĜi roky. Další úĜedníci sice nejsou v radních protokolech pĜi obnovČ úĜadĤ výslovnČ uvádČni, ale o jejich þinnosti nám podávají svČdectví úþetní knihy. Jsou to dva stavební páni (Bau-Herren) neboli stavební úĜad, dva solní páni, kteĜí vedli úþty solního úĜadu a od roku 1757 je doložen správce lesĤ (Waldforster). Dva úĜedníci vedli pastýĜské úþty, v nichž se evidovaly poplatky mČšĢanĤ za pasení dobytka mČstským pasákem, a to zvlášĢ za období pĜed svatým Jakubem (25. þervence) a zvlášĢ po nČm, jiný úĜedník vedl úþty za pĤjþování obecních koní. Úþty celního úĜadu vedli dva úĜedníci, z nichž jeden byl výbČrþí, druhý byl nazýván Gegen Handler (patrnČ zastupoval obchodníky). Dále bylo tĜeba zajistit správu mČstských podnikĤ. Byl to pivovar, horní mlýn, stĜední mlýn, dolní mlýn, statek Tuhnice s dvory v RybáĜích, Rosnici, Horních a Dolních Dvorech, Drahovicích a doþasnČ také Dalovicích a Bohaticích, dále statek Dalovice a statek Bohatice po jejich oddČlení ze statku Tuhnice. Každý z tČchto podnikĤ mČl svého správce. Také Mlýnské láznČ mČly svého správce.
Jediným trvale obsazeným, nevoleným a placeným úĜadem byl úĜad mČstského písaĜe neboli syndika.
Obec a mČstská rada se vzájemnČ snažily omezit své pravomoci – oþ více práv mČla mČstská rada, o to ménČ jich zĤstalo obci. Bylo to možné proto, že nejvyšší úĜady ve mČstČ zĤstávaly vyhrazeny stejným nejzámožnČjším rodinám, zatímco v obci mČly pĜevahu stĜední a
nižší vrstvy. V tomto soupeĜení obec byla slabší a postupnČ byla ze správy vytlaþována. 15.
bĜezna 1688 obec žádala, aby purkmistĜi nemohli zastávat žádný další úĜad. Nato radní prohlásili, že též žádný úĜad nepĜevezmou. Nyní protestovali zase starší s rychtáĜem, kteĜí by museli všechny úĜady vykonávat sami. DospČlo se tedy k dohodČ, že purkmistĜi mohou držet úĜad správce VĜídla a dozorce na kvalitu usazování vína, dva z nich mohli být soudními pĜísedícími (asesory), jeden školním inspektorem a jeden písaĜem taxy ĜezníkĤ a pekaĜĤ. Komorní a daĖový úĜad byly pĜeneseny na nČkterého radního, stavební úĜad, správa tuhnického dvora, pivovaru, špitálu, obou mlýnĤ a rybáĜství na jednoho radního a jednoho staršího, solní úĜad spravoval jeden starší, noþním rychtáĜem byl jeden z radních, úĜady hajných, správce pastýĜĤ, tržního mistra, správce váhy, dvou žebráckých písaĜĤ a žebráckého rychtáĜe vykonávali mČšĢané. Téhož dne byly stanoveny platy úĜedníkĤ.
Inspektory školy byli dva nebo tĜi z purkmistrĤ, písaĜ a faráĜ. Ti mČli bČhem každého kvartálu provést vizitaci a vést mládež k pokoĜe, zbožnosti, píli a poslušnosti. Inspektory, odČné v þerných pláštích, doprovázel radní sluha s kloboukem plným krejcarĤ pro nejpilnČjší žáky. Také vizitátoĜi a uþitelé nepĜišli zkrátka.
Zvláštní zájem byl o dozor na usazování vína. ÚĜad byl spojen s povinností vypít ochutnávku z každého sudu vína, a proto si jej nikdy nenechali ujít purkmistĜi, z nichž jej zastávali vždy dva. TĜetím úĜedníkem byl lékárník. Tito tĜi hlásili nedostatky radČ. PĜi šenkování vína byl zasílán vzorek z každého sudu mČstské radČ, proto také tento úĜad vykonával jeden z purkmistrĤ.
Soudní pravomoc Soudnictví upravila listina Maxmiliána II. z 23. prosince 1575 vidimovaná v OstrovČ 26. þervence 1576 (AM Karlovy Vary, inv. þ. 56). Panovník v ní urþuje, že pĜestupky Ĝeší nižší soud v Karlových Varech a odvolání do Lokte není možné, zloþiny vyšší soud v Karlových Varech a odvolání je možné k soudu v Lokti. S tím souvisí policejní Ĝád, který pro Karlovy Vary vydal císaĜ Matyáš v roce 1615 a dále policejní Ĝád Ferdinanda II. z roku 1628.
Karlovy Vary mČly hrdelní pravomoc. V roce 1593 Rudolf II. potvrdil Karlovým VarĤm již dlouhou dobu užívané právo hrdelní pravomoci a na místČ staré chátrající dĜevČné šibenice povolil postavit novou kamennou, obehnanou zdí. Vlastního kata však Karlovy Vary nemČly, zpoþátku býval za pĜíslušný plat zván kat z Chebu, pozdČji z Jáchymova. Muþírna se skĜipcem pro útrpné výslechy byla na Zámecké vČži. Pravomoc mČst v oblasti kriminálního soudnictví byla zrušena roku 1786.
Salva quardia Za tĜicetileté války dostaly Karlovy Vary významné privilegium.
Listinou zvanou salva quardia, kterou vydal 26. srpna 1641 v ěeznČ Ferdinand III., byly osvobozeny od povinnosti ubytovávat vojáky (AM Karlovy Vary, inv. þ.122). Ve skuteþnosti na toto privilegium nebrala žádný ohled nejen nepĜátelská, ale i císaĜská vojska, a to jak za tĜicetileté války, tak za válek v dobČ Marie Terezie.
Správa špitálu Pod mČstskou správu spadal také špitál, zasvČcený jako vČtšina špitálĤ sv. Duchu. MČstu patĜil špitál navzdory okolnosti, že duchovní správu v Karlových Varech vykonávali kĜižovníci s þervenou hvČzdou, tedy Ĝád, jehož hlavním oborem þinnosti bývala právČ špitální péþe. Špitál založil v roce 1531 Albrecht Šlik a nenacházel se na okraji mČsta, jak bývalo zvykem, nýbrž v jeho centru na místČ, kde dnes stojí dĤm þp. 24 v LázeĖské ulici.
Nelze ovšem vylouþit, že zde již mČsto konþilo, jestliže tehdy þítalo jen asi sto domĤ. O hospodaĜení špitálu poskytují zprávy špitální úþty. Úþty vedli dva správci špitálu. Z penČz špitálu byli placeni dva výbČrþí desátku (Zehendtrager) a špitální otec a matka (Spitalvater, Spitalmutter), kteĜí mČli na starosti bČžný chod špitálu. Byli to nepochybnČ manželé, neboĢ jejich plat þiní jedinou položku. Špitální matka mČla na starosti pĜedevším stravování špitálníkĤ. Chovanci dostávali stravu a 3 gr. týdnČ, také na pohĜeb se jim pĜispívalo.
Reforma karlovarské mČstské správy v dobČ Karla VI. V roce 1712 byla vydána instrukce o unifikaci mČstské správy, podle níž se chebská oblast mČla pĜizpĤsobit ostatním þeským mČstĤm. V þele mČsta mČla stát dvanáctiþlenná rada, jejíž þlenové se mČli v úĜadu purkmistra stĜídat po þtyĜech týdnech; první a zároveĖ poslední purkmistr by se nazýval primátor. Primátor mČl mít dozor na mČstské hospodáĜství, pĜiþemž vlastní hospodáĜství mČli vést þtyĜi odborníci – dva z rady a dva ze starších.
17. kvČtna toho roku se sešla obec a usnesla se zĤstat pĜi dosavadním zpĤsobu Ĝízení mČsta. MČstská rada vypracovala vlastní instrukci a císaĜ pĜešel záležitost mlþením. Vše tedy zĤstalo pĜi starém poĜádku. V instrukci byla kodifikována pravomoc rychtáĜe, mČstské rady, starších a mČstských úĜadĤ. V požárním Ĝádu byla výzva k bdČlosti, v pĜípadČ ohnČ byl každý povinen uþinit pokĜik a zúþastnit se hašení. Instrukce dále pamatovala na patronátní právo, které vycházelo z kompaktát uzavĜených s rytíĜským Ĝádem kĜižovníkĤ s þervenou hvČzdou 2.
záĜí 1698, bylo však stanoveno, že kostelní úþty se již nemají pĜedkládat na faĜe, nýbrž, tak jak tomu bylo dĜíve, na radnici. Kostelní úþty vedli dva úĜedníci, kteĜí tvoĜili kostelní úĜad (Kirchenvater, Kirchenambt). Od druhé poloviny 17. století byly þteny nejen pĜed tzv. obojím senátem, ale také pĜed faráĜem. Vedeny byly od sv. Martina (11. listopadu) do sv. Martina a schvalovány v lednu následujícího roku.
V roce 1739 vydal Karel VI. novou instrukci pro správu Karlových VarĤ (AM Karlovy Vary, inv. þ. 152). Je to jakási mČstská ústava. Ve 132 paragrafech probírá všechny závažné otázky politické, soudní a policejní správy mČsta. MČsto podle této instrukce i nadále spravovali þtyĜi purkmistĜi a dvanáct radních, z Ĝízení mČsta však byli prakticky vyĜazeni starší. Jejich poþet byl snížen na šest a nesmČli se zúþastnit Ĝádných zasedání rady, nýbrž jen když byli pozváni a to bylo tehdy, když rada projednávala vČci týkající se celé obce. V tČchto pĜípadech starší s rychtáĜem v þele vystupovali jako obránci a zástupci mČšĢanĤ (Defensores und Repräsentantes).
MČstskou radu i nadále volili þtyĜi volitelé (Kührmänner). Radní nesmČli spravovat žádný úĜad kromČ mČstské komory. Všechny ostatní mČstské úĜady mČly být vykonávány staršími nebo mČšĢany. RychtáĜ po svém zvolení, pĜedstavení mČšĢanstvu a složení pĜísahy obdržel z rukou purkmistra rychtáĜskou hĤl. Pro výkon soudní pravomoci mu mČstská rada jmenovala þtyĜi pomocníky ze starších nebo z obce. Starší vþetnČ rychtáĜe skládali pĜísahu pĜed celou obcí. Jejich porady se konaly na radnici, ale v dĤležitých záležitostech byli povinni radit se s obcí a té podávali zprávy.
Ve dvacátém paragrafu byli zmínČni stavební správci. Byli voleni dva ze starších nebo z obce a jejich hlavním úkolem byla péþe o stavebnictví ve mČstČ a dále o dobrý stav mostĤ, ulic a dláždČní.
Pro kontrolu úþtĤ byli ustanoveni þtyĜi úþetní revidenti. Dva byli jmenováni z rady a dva z obce, vždy to však museli být odborníci. ProvádČli revizi všech úþtĤ, tj. komorních úþtĤ, úþtĤ dvorĤ, mlýnĤ, poruþenských a zĜejmČ i ostatních v instrukci nejmenovaných úþtĤ. O nedostatcích podávali zprávu mČstské radČ. NejménČ jednou za rok museli prohlédnout hlavní pokladnu a podat radČ zprávu, spolu se správci pivovaru museli navštívit sladovnu a rovnČž podat radČ zprávu o nedostatcích.
Podle paragrafu 80 mČli být kvĤli zajištČní bezpeþnosti v noci po dobu lázeĖské sezóny ustanovováni þtyĜi hlídaþi z Ĝad mČšĢanĤ, kteĜí dávali pozor zejména na oheĖ a kteĜí všechny noþní výtržnosti hlásili druhého dne mČstské radČ.
Kdo se ucházel o mČšĢanské právo, požádal úĜadujícího purkmistra o souhlas k pĜedstoupení pĜed radu. Té pĜedložil rodný list, potvrzení o dobrém chování a o katolické víĜe.
Po þtrnácti dnech složil poplatek, odpĜisáhl, že bude vždy zachovávat kĜesĢanskou katolickou víru a dále složil mČšĢanskou pĜísahu.
Správce VĜídla mČl na starosti dozor na VĜídlo. K jeho povinnostem patĜilo provádČt vrty, aby se pĜedešlo výbuchĤm VĜídla, dále sledoval, zda si nČkdo neodvádí neoprávnČnČ vodu koryty domĤ a hlídal VĜídlo pĜed zneþištČním, k þemuž si mČl pĜibrat na pomoc þtyĜi mladíky z mČšĢanstva.
Každé tĜi roky se mČly projít hranice mČsta a zkontrolovat, zda jsou znaþky na hraniþních kamenech zĜetelné. Hranice byly popsány a to pak zaneseno na papír.
V uvedené instrukci se pamatovalo i na kvalitu a cenu potravin a na další pĜedpisy s tím související.
Ve stejném roce vydal císaĜ instrukci pro karlovarské soudnictví (AM Karlovy Vary, inv. þ. 153), která vymezila pravomoc mČstské rady v této oblasti. V instrukci byl vymezen vztah mČstské rady k obecním starším a k rychtáĜi, pojednávalo se o prĤbČhu pĜe, bylo stanoveno, co smí být v místnosti, jak má být veden radní protokol a jaké jsou povinnosti písaĜe. Radním bylo pĜikázáno mlþení pĜed vynesením rozsudku. Dále se rozebíraly jednotlivé pĜe – testamenty, poruþenství, dluhy, smlouvy, trestní soudnictví apod. Posléze byly stanoveny soudní poplatky.
V roce 1739 byla také vydána kontribuþní instrukce (AM Karlovy Vary, inv. þ.154). Ta je ve srovnání s pĜedcházejícími struþnČjší. Podává návod k vybírání daní, þímž se mČl zabývat daĖový písaĜ. KoneþnČ z téhož roku pochází instrukce pro pivovarnictví.
Až do doby Josefa II. nedošlo k vČtším zmČnám. Karlovy Vary, od doby Josefa I. již dĤslednČ nazývané královským mČstem, patĜily mezi nČkolik privilegovaných mČst nepodléhajících podkomoĜímu.
Regulace magistrátu V letech 1782 – 1783 gubernium ve snaze zabezpeþit vysloužilé dĤstojníky usilovalo o to, aby nejménČ jedno místo v mČstské správČ, tj. místo rychtáĜe, purkmistra, syndika nebo radního, bylo obsazeno vysloužilým dĤstojníkem, tzv. politickým subjektem. Byl to ovšem zásah do práva svobodné volby a mČsta se tomu bránila. V Loketském kraji se to týkalo Chebu, Lokte a Karlových VarĤ. Gubernium si prostĜednictvím krajského úĜadu nechalo pravidelnČ zasílat výkazy o uvolnČných místech. Karlovým VarĤm se daĜilo tuto povinnost obcházet a aby bylo možné se tomuto pĜíkazu vyhnout, v letech 1785 – 1787 nebyla provedena obnova mČstské rady; obnoveny byly pouze mČstské úĜady, jimž dosazení tzv. politického subjektu nehrozilo.
Dosavadní mČstská rada se zmČnila v magistrát. Nešlo jen o zmČnu názvu, nýbrž o zásadní pĜemČnu celého úĜadu, kterou byla odstranČna dosavadní nesjednocenost mČstské správy v celé monarchii, v níž dosud každé mČsto se Ĝídilo vlastním právem. Regulací magistrátu byla mČstská správa sjednocena podle týchž pravidel, stanovených centrálnČ. Regulace magistrátu mČla probČhnout v roce 1788. MČstská rada zaslala guberniu rekurs se žádostí o ponechání starého práva, nebylo mu však vyhovČno. 19. srpna 1787 apelaþní soud pĜikázal pĜezkoušení všech kandidátĤ apelaþním soudem, aby regulovaný magistrát mohl zaþít pracovat od 1. ledna. 1. Ĝíjna mČl být zvolen výbor, který mČl 1. listopadu zvolit mČstskou radu. PĜi obou volbách mČl být pĜítomen krajský komisaĜ Grämling a jeden ze zvolených mČl být vysloužilý voják. K tomu vyšlo 22. srpna krajské naĜízení a 28. srpna vydal komisaĜ pokyny, podle nichž bylo možno do výboru zvolit pouze mČšĢany platící domovní daĖ. Guberniálním naĜízením z 18. Ĝíjna a krajským naĜízením z 2. prosince byl termín voleb stanoven na 6. prosinec. Byl zvolen purkmistr, jímž se stal bývalý syndikus Amberger a tĜi radní. 20. prosince gubernium naĜídilo, že syndikus má být zvolen referujícím radním, což se stalo 29. prosince. Byl jím Georg Christoph Futter. Amberger však úĜad buć
vĤbec nepĜevzal nebo jej velice brzy složil, neboĢ 31. ledna apelaþní soud naĜídil provést v bĜeznu nové volby. K tČm však nedošlo, protože se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten úĜad purkmistra pĜevzít. Proto v pĜechodném období správu mČsta vykonával jen rychtáĜ s pĜísežnými podléhajícími loketskému magistrátu, jenž byl povČĜen dozorem.
Volby probČhly 27. kvČtna 1789. Dvanáctiþlenný výbor volitelĤ zvolil purkmistrem lékárníka Johanna Bechera, prvním a referujícím radním se stal syndikus Futter, dále byli zvoleni tĜi nezkoušení radní. 1. srpna mČl nový magistrát první zasedání, na nČmž byl pĜedstaven obci. Karlovy Vary se tak zaĜadily mezi mČsta s þásteþnČ regulovaným magistrátem s purkmistrem, jedním zkoušeným referujícím radním a tĜemi nezkoušenými radními. Referující radní tak jako dĜíve purkmistr pĜipravoval vyĜízení podání, které ostatní radní, mající jen poradní hlas, jednohlasnČ schválili. Nezkoušení purkmistĜi souþasnČ vykonávali své Ĝemeslo a ve funkci se stĜídali po þtyĜech letech, první z nich dokonce již po dvou letech. Navíc v Karlových Varech o tento úĜad nebyl zájem. Osobou, která o všem rozhodovala a bez jejíhož vČdomí se nic nemohlo stát, byl tedy první radní. Na základČ naĜízení císaĜe Františka z 21. 11. 1817 byli dosazováni dva zkoušení radní a jen tĜetí radní byl nezkoušený. Magistrát ovšem podléhal dozoru krajského úĜadu a ten nebyl nijak mírný, jak svČdþí þastá napomenutí krajského úĜadu, dochovaná ve spisovém materiálu mČstského archivu.
Až dosud se krajský hejtman nemohl vmČšovat do voleb. Když se o to hejtman Ottilienfeld v šedesátých letech 18. století pokoušel, tehdejší purkmistr Franz Poltz jej dĤraznČ upozornil, že se smí zúþastnit jako host hostiny po volbČ, ale jiná práva nemá. Nyní nastala zmČna, volby probíhaly pod pĜímým dozorem krajského hejtmana. Samotné volby ovšem zĤstávaly svobodné.
Lékárník Becher v roce 1800 zemĜel. ÚĜad purkmistra zĤstal po dva roky neobsazen, neboĢ jej nikdo nechtČl pĜevzít. MČsto zatím Ĝídil radní Franz Voigt. Aby se tato situace neprodlužovala, naĜídil krajský hejtman provedení voleb. 24. ledna 1802 všechny cechy zvolily dvacet volitelĤ. Menší cechy se mohly pĜidat k vČtším. Volba purkmistra mČla probČhnout 31. ledna. Avšak 30. ledna si stČžovali uþitelé, lékaĜi, ranhojiþi a obchodníci, že nepatĜí k žádnému cechu a jsou tedy vylouþeni z volby. Proto bylo 31. ledna znovu zvoleno dvanáct volitelĤ pro volbu purkmistra a stejný poþet pro volbu reprezentantĤ. Téhož dne krajský úĜad vyhlásil, že zájemci o úĜad purkmistra se mají ohlásit jako uchazeþi. NepĜihlásil se nikdo, byli však navrženi tĜi mČšĢané, z nichž nejvíce hlasĤ dostal Med.Dr. Leopold Michael, který volbu pĜijal. Krajský úĜad jej potvrdil až 10. prosince. Již poþátkem roku 1804 však dr. Michael podal rezignaci, k níž jej prý donutily obtíže všeho druhu. Gubernium rezignaci pĜijalo 5. þervence. Novým purkmistrem byl zvolen obchodník s kĤží Johann Gabriel Seidl, jehož potvrdilo gubernium 16. listopadu a který složil 18. prosince v Lokti služební pĜísahu. Po þtyĜech letech Seidl odstoupil ve vČku 73 let a novým purkmistrem byl zvolen dosavadní tĜetí radní Lorenz Deimel, jehož volbu gubernium potvrdilo 27. ledna 1809.
Na Deimelovu žádost byl zvýšen plat purkmistra na 200 zlatých. Když však v roce 1811 byl vyhlášen bankrot, snížil se plat purkmistra a Deimel rezignoval. Rezignaci gubernium pĜijalo 17. ledna 1812. V dĤsledku dosavadních obtíží pĜi obsazování úĜadu purkmistra magistrát navrhl, aby byl jmenován zkoušený purkmistr. To by byl další krok k omezení samosprávy.
NárĤst úĜední agendy sice vyžadoval placeného purkmistra, který by Ĝízení mČsta vČnoval svĤj veškerý pracovní þas a nezatČžoval by se již výkonem žádného dalšího zamČstnání, nicménČ je ponČkud pĜekvapující, že iniciativa vzešla na stranČ magistrátu a gubernium jí naopak bránilo. DĤvodem snad byl nedostatek financí v dobČ vrcholících napoleonských válek – státem placený purkmistr by zĜejmČ byl dražší než neprofesionální purkmistr mající jako hlavní zdroj obživy jiné zamČstnání. K ustanovení placeného purkmistra došlo pozdČji, o þemž viz níže. Zatím 3. dubna 1812 gubernium pĜikázalo provést volbu nezkoušeného
purkmistra, pĜiþemž otázku jeho platu ponechávalo na magistrátu. Trvalo celý rok, než se podaĜilo nového purkmistra najít. Stal se jím dosavadní radní cínaĜJosef Lochner, ovšem plat mu byl zvýšen ze 100 zl. na 150 zl. Plat nezkoušených radních byl v roce 1810 zvýšen z 50 zl.
na 80 zl. V roce 1816 žádali radní o nové zvýšení, gubernium však žádost zamítlo.
23. kvČtna 1820 purkmistr Lochner zemĜel. Volba nyní probČhla tak, že karlovarské cechy byly rozdČleny do dvanácti sekcí, z nichž každá zvolila po jednom þlenu volebního výboru. Ten 15. Ĝíjna zvolil obchodníka Josefa Bechera.
V roce 1826 došlo k odhalení nepoĜádkĤ v mČstské správČ, které odstartovaly poslední etapu regulace magistrátu. Protože v magistrátu o všem rozhodoval první radní a nezkoušení radní i s purkmistrem zpravidla nevykonávali svĤj úĜad s velkou chutí, ponČvadž úĜad vykonávali na úkor svého Ĝemesla, jež bylo hlavním zdrojem jejich obživy, ležely všechny povinnosti na prvním radním. Purkmistr sice dostával plat, ne však takový, aby nebyl závislý na svém Ĝemesle. Zpoþátku první radní, jímž byl od roku 1791 Anton Sauer, vyĜizoval jen to nejdĤležitČjší, brzy však zaþal brát úplatky. Když úplatkáĜství vyšlo najevo, byl Sauer 12.
ledna 1827 suspendován a pozdČji zatþen a postaven pĜed pražský kriminální soud. SouþasnČ byl pro úplatky vyšetĜován i další úĜedník, policejní rada Jettmar (þlen magistrátu povČĜený správou policie).
Protože bezprostĜední pĜíþinou pĜijímání úplatkĤ byla okolnost, že sám první radní nestaþil vyĜizovat všechny záležitosti a nezkoušený purkmistr, aþ sám na úplatcích nemČl podíl, situaci nezvládal, došlo k zásadní reformČ mČstské správy.
NaĜízením gubernia ze dne 30. listopadu 1827 bylo stanoveno, že mČsto bude Ĝídit zkoušený purkmistr, jeden zkoušený radní a dva nezkoušení neplacení radní. Purkmistr a první radní byli placeni, a proto nebyli odkázáni na žádný jiný zdroj obživy. SvĤj úĜad tedy vykonávali jako své jediné zamČstnání a mohli tudíž administrativČ vČnovat veškerou svou energii. Pouze nezkoušení radní byli voleni mČšĢanstvem. Prvním (a souþasnČ i posledním) zkoušeným purkmistrem v magistrátním období se stal Johann Josef Lenhart, dosud první radní v Teplicích. SvĤj úĜad pĜevzal 23. kvČtna 1828. Lenhart bČhem svého úĜadování zlepšil vedení úĜedních knih, vydal instrukce pro úĜedníky a zĜízence, jak již bylo výše uvedeno, rozdČlil mČsto do policejních obvodĤ a provedl další zmČny. TĜebaže tedy dosazením purkmistra a prvního radního byla mČstská samospráva znaþnČ oklestČna, pro vedení mČstského úĜadu znamenalo toto období nepochybnČ pĜínos.
Registraturu mČl na starosti vedoucí pozemkových knih, který pĜedal vedení cizineckého protokolu civilnímu lázeĖskému inspektoru.
Placenými úĜedníky magistrátu byli kromČ purkmistra a prvního radního ještČ tzv.
úĜedník (Amtsmann), pokladník, vedoucí pozemkových knih, dva kancelisté, výbČrþí daní, kontrolor a soudní sluha.
Ve funkci zkoušených radních se po Sauerovi ještČ vystĜídali Johann Pecher (1827 – 1832), Bernard Rubner (1832 – 1834), Franz Schmück (1834 – 1838) a August Tschepper (1838 – 1848). VýznamnČjší úlohu z nich sehráli Rubner a Schmück, z nichž prvý se stal po roce 1850 okresním soudcem v Karlových Varech a v letech 1855 – 1861 okresním pĜedstaveným v Ústí nad Labem a druhý po odchodu z Karlových VarĤ pĜevzal úĜad starosty v LitomČĜicích, pozdČji v letech 1843 – 1850 kriminálního rady apelaþního soudu a posléze v letech 1851 – 1854 vykonával úĜad krajského pĜedstaveného v Plzni.
V roce 1843 byl horní mlýn pĜemČnČn v Mlýnský lázeĖský dĤm (v místČ pozdČjších Nových lázní) a v nČm obdrželi byty purkmistr a první radní.
Magistrát se scházel v úterý a v pátek, nebo, byl-li to svátek, následujícího dne. V tyto dny pĜijímal podání od mČšĢanĤ. V dobČ lázeĖské sezóny zasedání zaþínala v 8.00, v zimČ v 9.00.
MČstské hospodáĜství a mČstské úĜady HospodáĜství spravovali tĜi z mČšĢanstva volení tzv. reprezentanti (tato funkce nahrazovala bývalé starší) a jeden hospodáĜ neboli správce (Anwalt). Tito úĜedníci tvoĜili tzv. hospodáĜskou správu (Anwaltschaft).
NezúþastĖovali se zasedání mČstské rady, nýbrž jen tzv. hospodáĜské konference a podepisovali všechna rozhodnutí mČstské rady, která se nČjak dotýkala financí a hospodáĜství.
HospodáĜská správa vedla své vlastní podací deníky. Lesy spravovali lesní správce (Waldvorsteher) a lesní dozorce (Waldaufseher), pivovar mČl na starosti pivovarský správce.
MČstskou kanceláĜ Ĝídil první radní. Radním kancelistou zĤstal dosavadní kancelista, který zapisoval písemnosti do podacího protokolu a vyhotovoval k nim elench, dále mČl na starosti jejich expedici. Kancelista vedl radní protokoly pro politicum i judiciale, psal koncepty i þistopisy, ukládal spisy do archivu, psal evidenþní pomĤcky (elenchy). Vedoucí pozemkových knih mČl kromČ tČchto knih na starosti ještČ evidenci lázeĖských hostĤ, podepisoval elenchy ke spisĤm a spolu s kancelistou vybíral správní poplatky. Kancelisté byli dva. TĜetím úĜedníkem kanceláĜe byl soudní sluha.
Dalšími subalterními úĜedníky byli hospodáĜský úĜedník (krátce zvaný Amtsmann), pokladník, výbČrþí daní, kontrolor pokladny, který spolupodepisoval všechny úþetní knihy a sám vedl deník o využití hospodáĜských pĜíjmĤ, výbČrþí kontribuce, tĜi denní a noþní hlídaþi a vČžný. Všichni tito úĜedníci skládali magistrátu pĜísahu, pak obdrželi schválení od apelaþního soudu, s nímž se ohlásili u krajského úĜadu, který požádal gubernium o jejich potvrzení.
VýbČrþí daní vedl hlavní daĖovou knihu, do níž zapisoval, jak velkou daĖ má od jednotlivých mČšĢanĤ vybrat. Každý poplatník mČl vyhrazenu jednu stránku. K tČmto knihám byly pro bČžnou potĜebu vedeny extrakty, (které na rozdíl od hlavní knihy nemusely být schvalovány krajským úĜadem,) do nichž se rovnČž psalo podle þp., ale poplatníci byli zapisováni prĤbČžnČ za sebou, takže zápisy jsou struþnČjší a byla v nich snazší orientace.
VýbČrþí si rovnČž vedl deníky, jejichž existence je doložena alespoĖ pro poslední tĜi roky období regulovaného magistrátu. Uvedené knihy byly vedeny zvlášĢ pro mČsto a zvlášĢ pro poddanské vesnice. Pro jednotlivé knihy daní si výbČrþí vedl knihy subreparticí obsahující rozvržení daní na poplatníky. Živnostenská daĖ byla rovnČž zapisována do tabel živnostenské danČ.
HospodáĜský úĜedník (Amtsmann) mČl na starosti knihu mČstských úþtĤ, kterou v pĜedmagistrátním období vedl písaĜ. Zapisoval do ní všechny pĜíjmy a vydání a podepisoval ji kontrolor. Tento úĜedník také každoroþnČ sepisoval inventáĜe veškerého mČstského majetku, díky jimž si mĤžeme uþinit pĜedstavu o vybavení jednotlivých budov a úĜadĤ (radnice, policejního úĜadu, školy, požárního skladu, mČstské vČže, vČzení, solivarny, cihlárny, obou mlýnĤ, statku v Tuhnicích atd.). Podepisoval je kontrolor. NČkdy mezi léty 1809 a 1815 zaþal být psán ve dvou Ĝadách, zvlášĢ pro nemovitosti a zvlášĢ pro finance. První z nich podepisoval zmínČný Amtsmann, druhou celý magistrát. Po roce 1838 byly, stejnČ jako jiné finanþní knihy, opatĜeny podpisem starosty, malou mČstskou peþetí a podpisem a razítkem krajského úĜadu. Dalším úĜedníkem byl úþetní chudinského fondu, který mČl na starosti kostelní úþty, úþty špitálu sv. Ducha i ostatních dobroþinných zaĜízení atd. KromČ špitálu sv.
Ducha mČsto spravovalo chudobinec, založený roku 1785 z podnČtu Josefa II., špitál pro cizí pacienty založený roku 1812 z nadace hrabČte Ilinského a špitál pro služebnictvo z roku 1836.
Péþi o chudé mČl na starosti otec chudých (Armenvater). Žebrota byla roku 1785 zakázána a téhož roku zanikl úĜad žebráckého rychtáĜe, ovšem žebráci nevymizeli. Dochovány jsou subskripþní listy otcĤ chudých, z nichž vysvítá, že otcĤ chudých bylo nČkolik (aspoĖ v
pozdČjším období) a každý mČl pĜidČlenu svou þtvrĢ, v níž konal sbírky. Po uzavĜení knih je otcové chudých pĜedkládali úþetnímu chudinského fondu.V letech 1839 – 1844 je doložen žebrácký fojt (Bettlvogt) – snad to byla obdoba zaniklého úĜadu žebráckého rychtáĜe. Tito fojtové byli jmenováni þtyĜi.
LázeĖská a obchodní taxa K pĜíjmĤm mČsta patĜila od roku 1796 obligatornČ placená lázeĖská taxa, která nahradila dobrovolné pĜíspČvky lázeĖských hostĤ, zapisované od roku 1750 do tzv. VĜídelní knihy ("Sprudlbuch"), s níž navštČvoval radní sluha lázeĖské hosty, ale jejíž výnos byl pĜíliš malý, neboĢ lidé dávali málo nebo nic. Za poþátek lázeĖské taxy bývá považován poplatek, který od roku 1531 platili lázeĖští hosté na právČ založený špitál, ten však nebyl využíván na veškeré lázeĖské potĜeby a jeho výše byla patrnČ dobrovolná. Po vzoru Karlových VarĤ zavedly lázeĖskou taxu i Františkovy LáznČ, Mariánské LáznČ a Teplice. LázeĖská taxa byla dvorským dekretem z 19. 12. 1795 stanovena na 2 zl. pro osoby šlechtického pĤvodu a 1 zl. pro ostatní. Od roku 1804 se vybíraly 2 zl. nebo 1 zl. podle zámožnosti hosta bez ohledu na pĤvod. V roce 1820 byla taxa zdvojnásobena. Využívána byla na lázeĖské potĜeby mČsta. Platili ji hosté domácímu ihned pĜi pĜíjezdu. Jejich ubytovatel od nich neprodlenČ vybral jejich pasy a taxu; pasy a vyplnČné ohlašovací lístky (Anzeigezettel) odnesl lázeĖskému inspektoru, lázeĖskou taxu mČstskému pokladníku. Taxu platil každý, kdo se tu zdržel aspoĖ pČt dní, aĢ už se léþil nebo ne. V roce 1835 vznikl stálý LázeĖský orchestr a na jeho potĜeby byla vedle lázeĖské taxy zavedena ještČ hudební taxa.
Dalším pĜíjmem mČsta byla obchodní taxa, vybíraná mČstským pokladníkem od podomních obchodníkĤ. Obchodníci byli podle prodávaného zboží þlenČni do þtyĜ tĜíd a v každé tĜídČ se odvádČl poplatek za jeden týden. V první tĜídČ se platilo 4 zl. 30 kr. týdnČ, ve þtvrté 30 kr. MČstský pokladník vedl deníky soudní taxy, kterou vybíral kancelista a vedoucí pozemkových knih.
Do mČstské správy také doþasnČ patĜilo zasílání minerální vody. Dlouholetý pĜísný zákaz vývozu minerální vody, jehož dĤvodem byly obavy z poklesu návštČvnosti lázní, byl odstranČn až v roce 1843. Zasílání vody bylo pronajímáno soukromým podnikatelĤm, ale doþasnČ je mČsto vedlo rovnČž ve vlastní režii. Od roku 1857 mČl vývoz vody pronajat JindĜich Mattoni, s nímž mČsto pro jeho úspČch smlouvu pravidelnČ obnovovalo. Tato agenda již pĜesahuje do období mČstského úĜadu, ale její poþátek spadá ještČ do konce magistrátního období.
Policejní správa Z nezkoušených radních byl jeden ustanoven policejním komisaĜem;
patrnČ i ostatní nezkoušení radní dostali þást úĜední agendy. Funkce rychtáĜe zanikla, naposledy je rychtáĜ doložen v roce 1797. Policejní službu vykonávali tĜi policisté. V roce 1834 byl ustanoven þtvrtý policista, roku 1841 bylo zĜízeno místo policejního strážmistra.
Jedním z policistĤ byl i žaláĜník (Gefangenwärter).
V roce 1793 byla zĜízena policejní kanceláĜ v Karlových Varech. Služební pĜísaha policistĤ je dochována z roku 1813. PĜísahali poslušnost purkmistrovi, mČstské radČ, sekretáĜi a expeditorovi a tČmto i ostatním úĜedním osobám mČli zachovávat povinnou úctu. Policisté mČli legitimovat všechny podezĜelé osoby, dezertéry a tuláky, vykonávat dozor ve mČstČ a podávat hlášení radnímu, jenž byl povČĜen Ĝízením policie. Hlídaþi mČsta pĜi požáru svolávali všechny lidi k hašení, bránili rvaþkám a zatýkali zlodČje. Dále odpĜísáhli povinnost zachovávat mlþenlivost až do hrobu a nepĜijímat žádné úplatky.
Policejní komisaĜ rozdČlil mČsto do þtyĜ þtvrtí, z nichž každá byla podĜízena dohledu jednoho dozorce (Viertelmeister), jmenovaného z mČšĢanĤ a potvrzeného krajským úĜadem.
Funkce byla bezplatná. Instituce þtvrtních dozorcĤ tedy pĜežila z pĜedmagistrátního období, ale i zde spČl vývoj k byrokratizaci. Z Ĝad mČšĢanĤ byli vybíráni þtyĜi noþní hlídaþi a jimi placeni. 23. prosince 1789 zasedala komise v þele s krajským hejtmanem a zemským úþetním
Wolffem a zrušila je. 17. bĜezna 1790 mČšĢanský výbor zaslal guberniu žádost o ponechání této funkce, kterou zdĤvodnil blízkostí lesĤ, sahajících až k mČstu, z nichž se prý v noci mohou snadno do mČsta dostat nežádoucí živly, a dále potĜebou hlídání pĜed ohnČm.
Gubernium žádost zamítlo, což krajský úĜad intimoval 6. srpna 1790. Byl to tedy další krok k nahrazení dobrovolných funkcí profesionály. ZĜejmČ se to neosvČdþilo, neboĢ v roce 1817 se mČšĢané v dĤsledku opakovaných noþních loupeží dožadovali obnovení noþní stráže. Noþních hlídaþĤ mČlo být osm a pozdČji 29. Ĝíjna bylo navrženo zvýšení poþtu na osmnáct, aby se mohli stĜídat a souþasnČ vykonávat své Ĝemeslo. Za tuto službu mČli dostávat 100 zl.roþnČ. Další náklady (na strážnici, na vybavení lucernami, na stĜíkaþku) se hradily formou danČ. Dále bylo rozhodnuto jmenovat 30 – 40 mČšĢanĤ, kteĜí mČli právo kontrolovat hlídaþe na strážnici. V roce 1828 purkmistr Lenhart po svém nástupu do funkce rozdČlil Karlovy Vary na osm okrskĤ a ke každému ustanovil jednoho dohlížitele (Bezirksvorsteher), jehož povinností bylo zejména:
1. s pomocí policie odstraĖovat cizí tuláky 2. dbát na dodržování protipožárních pĜedpisĤ
3. dbát, aby do prodeje nepĜišly žádné zdraví škodlivé potraviny, zejména maso z nemocných zvíĜat a nezralé ovoce
4. mít dozor na toulající se mladé lidi, tj. na tovaryše, uþnČ a služebnictvo 5. dennČ dbát na správné míry a váhy
6. mít nutný dozor na dČti.
Ke zvláštním povinnostem patĜilo mít evidenci chudých žijících v jejich okrsku.
V pĜípadČ potĜeby mohli být k hlídání mČsta pĜibíráni další pomocníci. V roce 1789 nČkolik mČšĢanĤ navrhlo magistrátu, že jejich synové sloužící v armádČ pomohou zajistit bezpeþnost mČsta v dobČ masopustu. Pod touto záminkou na jejich pĜání magistrát požádal pĜíslušné vojenské velitelství, aby jim byla udČlena dovolená.
Protože bČhem letní sezóny se díky pĜílivu lázeĖských hostĤ, podomních obchodníkĤ a jiných lidí poþet obyvatel mČsta znásoboval, vypomáhali bČhem letní sezóny policisté, kteĜí sem byli povoláváni z Prahy. MČsto bylo povinno zajistit jim pĜes léto ubytování.
KromČ policistĤ jsou ve þtyĜicátých letech doloženi ještČ þtyĜi fojtové žebrákĤ, dále pČt policejních pomocníkĤ (Polizeiaushilfsindividuum) a nČkolik hlídaþĤ pramenĤ (Brunnenwärter). Hlídaþi pramenĤ byli ustanoveni guberniálním naĜízením ze dne 7. kvČtna 1844. Ustanovováni byli jen pro letní sezónu a každý mČl pĜidČlené urþité území. Plat dozorcĤ na prameny a žebráckých fojtĤ byl 20 kr. k. m. dennČ. Také panstvím Doubí, Dalovice, DČpoltovice, Ostrov a Beþov jakož i magistrátĤm Loket a Jáchymov bylo uloženo uþinit pĜísná policejní opatĜení proti pronikání žebrákĤ.
Všechny tyto policejní funkce vykonávali vysloužilí vojáci.
K výkonu potravinové policie byli zvoleni þtyĜi mČšĢané, jejichž jména nahlásil magistrát 29. srpna 1792 krajskému úĜadu se žádostí o potvrzení. Tito þtyĜi policejní revizoĜi nebo policejní dohlížitelé byli ustanoveni z toho dĤvodu, že policejní komisaĜ sám nestaþil na kontrolu potravin, která v lázeĖském mČstČ byla potĜebnČjší než kdekoli jinde. Stalo se tak na stížnost krajského úĜadu a na jeho pĜíkaz. Tato kontrola se týkala zejména pekaĜĤ a ĜezníkĤ.
MČstské radČ bylo roku 1796 pĜikázáno pĜedložit ke schválení hasiþský Ĝád, který musela mít každá obec.
Evidence lázeĖských hostĤ 24. kvČtna 1793 gubernium pĜikázalo, aby byl nejvyššímu purkrabímu každý týden zasílán pĜehled zahraniþních lázeĖských hostĤ. Následujícího roku
byl pĜíkaz rozšíĜen na všechny lázeĖské hosty. Seznam byl posílán dvojmo a vzor byl pĜiložen, pozdČji trojmo a tĜetí exempláĜ zĤstával na krajském úĜadČ. 23. kvČtna 1808 vydal magistrát na pĜíkaz krajského úĜadu vyhlášku, že každý cizinec musí být nahlášen policejnímu inspektoru, i kdyby se zdržel jen jeden den nebo i kdyby zde jen pĜespal. Ohlašovací lístek se odevzdal ještČ téhož dne na radnici, jinak domácí pán platil pČt tolarĤ a v opakovaném pĜípadČ dvojnásobek. U cizincĤ se pĜísnČ kontrolovalo, zda mají v poĜádku pasy, jinak jim byl pobyt zakázán. PodezĜelé cizince, jichž nebylo málo, musel magistrát na pĜíkaz krajského úĜadu nechat sledovat. Automaticky byl podezĜelý každý Francouz nebo cizinec ze zemí Francií obsazených a každý Polák, aspoĖ v dobách povstání.
I když mČstu bylo uloženo provádČt evidenci a z ní vyplývající kontrolu lázeĖských hostĤ, byl ještČ v roce 1796 ustanoven lázeĖský inspektor. KaždoroþnČ na zaþátku sezóny jej jmenovalo generální vojenské velitelství z Ĝad vysloužilých dĤstojníkĤ. Inspektor podléhal Nejvyššímu zemskému úĜadu. Byl to tedy další státní zásah do oblasti, která až dosud byla doménou mČstské správy. MČsto zavedení této funkce nijak nevítalo, neboĢ v jeho zájmu bylo, aby se tu host cítil co nejlépe, k þemuž vojenská inspekce jistČ nepĜispívala. LázeĖský inspektor se zamČĜoval pĜedevším na cizince, u nichž kontroloval pasy, dovolenky a jiné doklady. Dozíral nejen na lázeĖské hosty, ale i na pasanty. PĜitom jeho pravomoc nebyla pĜesnČ vymezena. Když magistrát 19. þervence 1796 žádal o pouþení, v jakých pĜípadech musí inspektorovi pomáhat, obdržel odpovČć, že není nutné, aby znal tajnou instrukci lázeĖského inspektora, protože ji nezná samo gubernium, magistrát je však povinen inspektorovi na jeho požádání poskytovat asistenci. Z toho vyplývalo, že magistrát musel vykonat jakýkoli pĜíkaz lázeĖského inspektora v oboru jeho pĤsobnosti. Inspektor sledoval všechny podezĜelé cizince a navštČvoval všechny koncerty a divadelní pĜedstavení, aby mČl pĜehled o vystupujících umČlcích. Magistrát musel pĜedkládat pĜehled všech pĜihlášených a odhlášených hostĤ. V létČ vedl seznamy hostĤ inspektor, v zimČ magistrát. V srpnu 1798 byla zavedena civilní lázeĖská inspekce.
Záležitosti školy Školští dozorci byli i nadále jmenováni mČstskou radou, avšak v magistrátním období je schvaloval školský komisaĜ na krajském úĜadČ. MČstská rada volila dva svČtské dozorce. Krajský školní komisaĜ nahlásil jejich jména guberniu a to jim vystavilo jmenovací dekrety. KromČ svČtských školských dozorcĤ byl jmenován ještČ duchovní dozorce, jímž byl z titulu své funkce mČstský dČkan. Duchovní dozorce byl považován za þestného pĜedstaveného svČtských dozorcĤ, ovšem pĜirozenČ nevyplývala z toho pro nČho žádná práva, krom toho ovšem, že školství bylo nadále považováno za doménu církve. Školští dozorci byli Ĝízeni školským komisaĜem pĜi krajském úĜadČ. Hlavním a stále se opakujícím nedostatkem byla þinnost nezkoušených pokoutních uþitelĤ v poddanských vesnicích, odkud sedláci nechtČli posílat dČti až do sedlecké školy.
MČšĢanské právo Udílení mČšĢanského práva zĤstávalo doménou mČstské rady.
K získání mČšĢanského práva bylo nutné vlastnit ve mČstČ dĤm a mít zajištČnu obživu.
Uchazeþ pĜedložil doklady – kĜestní list, mistrovský list, propouštČcí list od vrchnosti a potvrzení o zachovalosti. Bez mistrovského listu mohli mČšĢanské právo získat uþitelé, lékaĜi a další. Tovaryši, kteĜí vlastnili ve mČstČ dĤm, mohli pĜedložit mistrovský list dodateþnČ až po získání mistrovského práva. V pĜípadČ, že magistrát se rozhodl mČšĢanské právo udČlit, uchazeþ složil pĜísahu, o jejímž složení byl sepsán protokol. Touto pĜísahou se novČ pĜijatý mČšĢan zavazoval pĜi své cti, že bude usilovat o prospČch a dobro obce, podle možností bude ve dne v noci bránit všem škodám, dbát všech naĜízení magistrátu, nebude z mČsta posílat žádnou minerální vodu a kdyby ji nČkdo jiný odesílal, ihned to oznámí, dále, že bude odvádČt zemskou daĖ a Ĝídit se právem a obyþejem zemským a mČstským. Za obdržení mČšĢanského práva byl zaplacen poplatek 50 zl. KromČ toho nový mČšĢan uhradil správní poplatky – 3 kr.
za rozhodnutí, 3 kr. za jeho vystavení a 1 zl. na chudé.
Povinnosti nových mČšĢanĤ v roce 1839 purkmistr Lenhart shrnul v šesti bodech, které v podstatČ vyžadovaly spoĜádaný morální život a poslušné plnČní císaĜských naĜízení a pĜíkazĤ magistrátu a jeho úĜedníkĤ. Dále bylo již roku 1828 stanoveno, že každý novČ pĜijatý mČšĢan musí alespoĖ tĜi roky sloužit jako mČstský stĜelec. Od toho roku také novČ pĜijímaní mČšĢané pĜispívali na špitál sv. Ducha a na chudobinec podle výše svého majetku 2 zl., 1 zl.
nebo 30 kr., tak jak tomu bylo ve vČtšinČ jiných mČst. V roce 1840 byla služba u mČstských stĜelcĤ zmČnČna v pĜíspČvek 2 zl. na uniformy.
Závazky novČ pĜijímaných mČšĢanĤ byly tedy rozšíĜeny i o záležitosti týkající se soukromého života, samozĜejmČ ovšem jen v tom pĜípadČ, kdy se jednalo o pohoršení na veĜejnosti. NepochybnČ byly vyžadovány i dĜíve, nyní však byl tento požadavek kodifikován písemnČ. Na rozdíl od minulosti se již nekladl dĤraz na náboženské otázky, neboĢ katolická víra již dávno nebyla jedinou povolenou. Metternichovský absolutismus vČtší význam kladl na vČrnost císaĜi.
Léta 1848 – 1849 Také Karlovy Vary poznamenaly události roku 1848. Zpráva o pádu absolutismu pĜišla poštou dne 17. bĜezna. JeštČ téhož dne zaþala spontánnČ velká oslava, která vyvrcholila následujícího dne. 7. dubna se sešli þlenové magistrátu, hospodáĜské správy a stĜeleþtí dĤstojníci, aby se poradili o nejbližší budoucnosti. Výsledkem porady bylo jednak vytvoĜení mČšĢanského výboru, jednak založení národní gardy. PČtiþlenný mČšĢanský výbor byl zvolen 9. dubna v Saském sále a pĜevzal správu hospodáĜských záležitostí mČsta. 14.
kvČtna byl výbor rozmnožen ještČ o pČt mužĤ. Národní garda se vytvoĜila 10. dubna. TvoĜilo ji pČt kompanií po 180 mužích. 1. kvČtna se národní garda pĜedvedla na pĜehlídce. TĜi prapory v rakouských, nČmeckých a þeských barvách vlající na mČstské vČži symbolizovaly poþáteþní spoleþný postup rakouských národĤ. Národní garda pĜevzala péþi o dodržování policejního poĜádku ve mČstČ. Svou úlohu se snažila navzdory nedostateþné výstroji vykonávat, jak nejlépe mohla. Až do záĜí mČstem procházely pravidelné hlídky, aby zajistily bezpeþnost mČšĢanĤ.
V rámci demokratických pĜemČn mČšĢané usilovali též o zrušení lázeĖské inspekce.
Žádost o její odstranČní byla odeslána 5. dubna. Bylo vyhovČno jen þásteþnČ. Magistrát pĜevzal pouze dozor nad civilními lázeĖskými hosty, ale vojenská inspekce zĤstala zachována.
V boji za demokratizaci spoleþnosti zpoþátku þeský a nČmecký národ postupovaly spoleþnČ, brzy však došlo k narušení jednoty. To platilo i pro mČsto Karlovy Vary, které obeslalo tĜemi delegáty sjezd Deutschböhmen v Teplicích a dvČma delegáty sjezd nČmeckých spolkĤ v Chebu. Také do frankfurtského parlamentu karlovarští mČšĢané zvolili delegáta navrženého ve Vídni.
V roce 1849 zmČny ve správČ mČsta pokraþovaly. 1. ledna 1849 byl zvolen tĜicetiþlenný mČstský výbor, jehož deset þlenĤ tvoĜilo užší výbor. PĜedsedou se stal dosavadní justiciár Heinz. PozdČji došlo k rozporĤm, v jejichž dĤsledku þást þlenĤ v kvČtnu rezignovala, mezi nimi i Heinz. V doplĖovacích volbách byl zvolen pĜedsedou souþasný purkmistr Lenhart.
Zpoþátku funkci nechtČl pĜevzít, snad v nedĤvČĜe ke zmČnám, avšak okresní komisaĜ jej pĜesvČdþil o tom, že mĤže volbu bez obav pĜijmout.
Revoluþní hnutí bylo vystĜídáno novým absolutismem, který odstranil Ĝadu vymožeností. JeštČ v roce 1849 byla obnovena civilní lázeĖská inspekce. Vojenská lázeĖská inspekce pĜetrvávala i nadále. K radikálním zmČnám však došlo v Ĝízení mČsta. Vydáním obecního zákona 17. bĜezna 1849 byl završen proces unifikace mČstské správy.
Období 1850 – 1918
MČstský výbor a mČstské pĜedstavenstvo Po pĜechodném zahájení demokratizace spoleþnosti v roce 1848 byl 17. bĜezna 1849 oktrojován obecní zákon þ. 170 Ĝ. z. (tzv.
Stadionovo obecní zĜízení), na jehož základČ se mČly uskuteþnit nové obecní volby.
V Karlových Varech se volby uskuteþnily teprve ve dnech 16. – 18. záĜí 1850. Novými správními orgány se staly mČstský výbor, obecní pĜedstavenstvo a obecní pĜedstavený.
MČstský výbor mČl dvacet þtyĜi þlenĤ. TvoĜil jej obecní pĜedstavený, þtyĜi radní a devatenáct þlenĤ výboru. MČstský výbor rozhodoval jako kolegium hlasováním. MČl moc usnášející a dozorþí, ne však výkonnou.
Výkonnou moc pĜedstavovalo obecní pĜedstavenstvo, které tvoĜili obecní pĜedstavený a þtyĜi radní. Obecní pĜedstavenstvo se však nescházelo jako kolegium, jednotliví radní pĤsobili pouze jako pomocníci, resp. zástupci pĜedstaveného. Obecní pĜedstavený (Gemeindevorstand) byl v podstatČ jiný název pro dosavadního purkmistra neboli starostu. Tento název se ovšem pĜíliš nevžil. Obecním pĜedstaveným byl zvolen Johann Peter Knoll, který až do té doby zastával funkci hospodáĜe. Dosavadní pĜedseda mČšĢanského výboru Lenhart složil funkci a nadále pĤsobil v mČstském výboru jako právní poradce.
Volební období bylo tĜíleté, ve skuteþnosti, tak jako v jiných mČstech, nové volby probČhly až na poþátku roku 1861. 16. ledna 1861 byl staronovým starostou zvolen opČt J. P.
Knoll.
Podle kabinetního listu z 31. prosince 1851, vydaného ve vládním listČ z roku 1852 þ. 17, byla zrušena veĜejnost jednání mČstské správy kromČ mimoĜádnČ slavnostních aktĤ.
Nové obecní zĜízení Stadionovo obecní zĜízení z roku 1849, považované za provizorní, nahradil nový obecní zákon, který vyšel až po pádu Bachova absolutismu. Byl vydán Ĝíšskou radou 5. bĜezna 1862 þ. 18 Ĝ. z. a na jeho základČ byl vydán pro ýechy zemský zákon dne 16.
dubna 1864, þ. 7 z. z. Tento obecní zákon vymezil mČstĤm samostatnou a pĜenesenou pĤsobnost. Již od poloviny roku 1861 byl v Karlových Varech titul obecní pĜedstavený (Gemeindevorstand) nahrazen staronovým a již zažitým titulem Bürgermeister, který mĤžeme pĜekládat jako purkmistr nebo starosta. SouþasnČ bylo zavedeno oznaþení „ÚĜad starosty“
(Bürgermeisteramt). I nadále byli voleni þtyĜi radní, kteĜí však opČt tvoĜili kolegium, užívající namísto dosavadního názvu obecní pĜedstavenstvo znovu název mČstská rada. V roce 1892 jejich poþet stoupl na šest a v roce 1895 na osm. Dosavadní mČstský výbor se od roku 1864 nazýval kolegium mČstských poslancĤ (Stadt Verordneten Collegium). Bylo jich 36 a mimo nich byl ještČ zvolen poloviþní poþet náhradníkĤ, kteĜí sice nemČli žádnou pravomoc, ale v pĜípadČ potĜeby mohli na schĤzích hlasovat za nepĜítomné poslance. Byla obnovena veĜejnost jednání. Koncem osmdesátých let byl podán návrh na užívání názvĤ obecní pĜedstavenstvo a obecní výbor, avšak nebyl schválen a tudíž se zĤstalo u dosavadního oznaþení mČstská rada a kolegium mČstských poslancĤ.
Volby dle nového obecního zákona Obecní zákon z roku 1864 rozdČlil voliþe do tĜí sborĤ podle výše placených daní tak, že v každém sboru byli poplatníci, kteĜí odvádČli celkem tĜetinu daní, pĜiþemž v prvním sboru bylo nejménČ voliþĤ platících nejvyšší danČ, ve tĜetím sboru nejvíce voliþĤ platících nejnižší danČ. Bylo tomu tak i v Karlových Varech. Volby se konaly v zimním nebo též podzimním období, aby nenarušovaly lázeĖskou sezónu. Voliþský seznam, který byl pĜed volbami vyhotoven, se þlenil podle jednotlivých sborĤ. V roce 1850 byl ještČ sepsán ruþnČ, ve všech dalších volbách byl již tištČn. PĜed volbami byly voliþské seznamy vyvČšeny po dobu þtyĜ týdnĤ na radnici a pĜípadné námitky proti nim projednávala reklamaþní komise. PĜi volbách byl pĜítomen zástupce okresního úĜadu, který však do voleb nijak nezasahoval, pouze dbal na to, aby hlasování i sþítání hlasĤ probČhlo bez závad a aby
