Vyjádření vedoucího k průběhu magisterské diplomové práce
Metakarpální vzorec u člověka: sexuální dimorfismus a stranová asymetrie Autor: Bc. Ondřej Pražák
Vedoucí práce: doc. RNDr. Miroslav Králík, Ph.D.
Metakarpální vzorec představuje tradiční prostředek vyjádření proporcionální variability kosterního podkladu dlaně. Málo se však uplatňuje v kosterní archeologii, resp. bioarcheologii lidského skeletu. Autor měl za úkol vypracovat na základě publikované literatury přehled poznatků o metakarpálním vzorci u člověka a primátů. Měl se zaměřit na jeho souvislosti s tělesnou stavbou, metabolismem a steroidními hormony a hledat možný odraz těchto faktorů v sexuálním dimorfismu a stranové (direkcionální) asymetrii metakarpální oblasti ruky. V praktické části měl po všech stránkách prostudovat pohlavní dimorfismus v metakarpálním profilu na dokumentovaném kosterním souboru (vč. jeho velikostní závislosti) a konfrontovat svoje poznatky s výsledky, zjištěnými na vybraném archeologickém vzorku. Hlavním cílem práce bylo zjistit a vyjádřit velikost sexuálního dimorfismu metakarpálního vzorce a možnosti jeho využití při odhadování pohlaví v kosterní antropologii.
V teoretické části Ondřej Pražák vypracoval přehled tématiky o anatomii, ontogenezi a funkčních aspektech lidské ruky. Poté se zaměřil na záprstní kosti a pojednal jejich sexuální dimorfismus a jeho souvislosti s věkem, populačními rozdíly a stanovou asymetrií. Zvláštní kapitola je pak věnována prstovému a metakarpálními vzorci a studiím na ně zaměřeným.
V praktické části autor metricky zpracoval 2D snímky dokumentovaného souboru záprstních kostí z dokumentované sbírky skeletů z Aténské univerzity. Navrhnul nebo upravil metodiku měření (definice význačných bodů a rozměrů), uskutečnil měření pomocí 2D digitizéru a zhodnotil sexuální dimorfismus a stranovou asymetrii záprstních kostí. Dále zhodnotil metakarpální profily jako kvantitativní reprezentace metakarpálního vzorce (nejen profily délkových, ale i různých šířkových a šikmých rozměrů) a dále několika způsoby profily metakarpálního dimorfismu. Zabýval se konečně i stranovou asymetrií a stranovými rozdíly metakarpálního profilu. Z výsledků vyplývá jasný sexuální dimorfismus ve velikosti metakarpálních kostí a stranové rozdíly v tomto dimorfismu. Použitým postupem však autor neodhalil žádné mezipohlavní rozdíly v samotném metakarpálním profilu. Za velice nedostatečnou považuji krátkou Diskusi, která ve své podstatě diskusí není (tj. konfrontací zjištěných výsledků s předchozími studiemi a interpretací shod a rozdílů). Svoje výsledky také autor bohužel neposunul do nějaké aplikační fáze z hlediska bioarcheologických aplikací.
Navzdory uvedeným výhradám podle mého názoru diplomová práce Ondřeje Pražáka splňuje požadavky kladené na diplomové práce, a proto ji doporučuji k obhajobě. Navrhuji hodnocení známkou velmi dobře.
V Brně 16. 6. 2014 doc. RNDr. Miroslav Králík, Ph.D.
