Hlavní práce5844_xbicl02.pdf, 540.4 kB Stáhnout

(1)

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví

Katedra podnikových financí a oceňování Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku

Analýza rentability podniku se zaměřením na rentabilitu vlastního a celkového kapitálu

Autor bakalářské práce: Lucie Bicerová

Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. František Ducheček, CSc.

Rok obhajoby: 2007

(2)

Čestné prohlášení:

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „ Analýza rentability

podniku se zaměřením na rentabilitu vlastního a celkového kapitálu“

jsem vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.

V Praze dne 25.5.2007

podpis

(3)

Anotace

Smyslem mé práce je dokázat, proč jsou ukazatele rentability považovány za pouze orientační. Snažím se odhalit příčiny vzniku nejrůznějších modifikací a definovat účel jejich použití. Došla jsem k závěru, že jednotlivé modifikace vznikají na základě konkrétních potřeb jednotlivých uživatelů.

Dále jsem se zabývala odhalením vlivů, které omezují vypovídací schopnost rentability. Řešila jsem dopad použití různých legálních účetních metod (odpisy, rezervy, oceňování spotřeby zásob) na rentabilitu, což zároveň dokládám na příkladech.

Pomocí DuPontovy analýzy jsem se snažila odkrýt vlivy, které mohou vést ke změně hodnoty rentability a dále určit jaký je dopad jejich změny na hodnotu rentability – např. změna ceny, změna sazby daně, dopad použití dluhu,…

Rentabilita tedy odráží ekonomické souvislosti, nejde o pouhý výpočet.

(4)

Obsah

1. „DŮVĚŘUJ, ALE PROVĚŘUJ“ ... 4

2. MODIFIKACE UKAZATELŮ RENTABILITY A ÚČELY JEJICH POUŽITÍ ... 7

2.1 KATEGORIE ZISKU... 7

2.2 VLOŽENÉ ZDROJE... 7

2.3 RENTABILITA CELKOVÉHO KAPITÁLU... 8

2.4 RENTABILITA VLASTNÍHO KAPITÁLU... 11

2.5 RENTABILITA VK JAKO KRITÉRIUM ROZHODOVÁNÍ INVESTORŮ... 11

3. VLIV POUŽITÝCH ÚČETNÍCH METOD ...14

3.1. METODY OCEŇOVÁNÍ SPOTŘEBY ZÁSOB... 14

3.2 ÚČETNÍ ODPISY... 15

3.3 RE Z E R V Y... 16

3.4 OC E NĚN Í A K T I V H I S T O R I C K Ý M I C E N A M I... 18

4. IDENTIFIKACE DÍLČÍCH VLIVŮ PŮSOBÍCÍCH NA RVK A RCK... 20

4.1 RENTABILITA CELKOVÉHO KAPITÁLU... 20

4.1.1 Rentabilita tržeb ... 20

4.1.2 Obrat celkových aktiv ... 21

4.2 RENTABILITA VLASTNÍHO KAPITÁLU... 21

4.2.1 Čisté ziskové rozpětí... 22

4.2.2 Finanční páka ... 23

4.2.3 Rentabilita celkového kapitálu ... 26

4.3 VLIV ODVĚTVÍ NA RVK A RCK ... 28

5. ZÁVĚR... 33

6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 35

(5)

1.

„D ů věř uj, ale prověř uj“

Hodnota rentability vypovídá o tom, do jaké míry podnik dosahuje zisku prostřednictvím vloženého (investovaného) kapitálu, jinými slovy jde o výnosnost vložených zdrojů¹.

Cílem každého podniku je dosahovat zisku, ale zajímá ho celá řada dalších hodnot než jen výše dosaženého zisku. V jeho zájmu je i zjistit, jak se jeho zdroje podílí na tvorbě zisku, kolik korun z tržeb připadá na jednu korunu nákladů, jaký zisk mu přináší aktiva. K těmto účelům slouží analýza rentability, kterou využívá nejen podnik, ale celá řada dalších uživatelů. Ukazatele

rentability lze využít i pro rozhodování o vhodnosti investice, o použití cizích zdrojů.

Na podnik působí celé jeho okolí, které tvoří, mezi jinými, investoři, zákazníci, vlastníci, zaměstnanci, dodavatelé, kteří požadují znát finanční situaci podniku.

Investoři (resp. vlastníci) jsou zainteresováni ve zhodnocení jimi vloženého kapitálu. Potenciální investoři chtějí uložit své zdroje co nejlépe tj.

s maximálním možným výnosem. Zákazníci požadují výrobek odpovídající jejich potřebám, který je zároveň kvalitní a za co nejmenší cenu. Zaměstnanci chtějí svou mzdu (resp. plat) a rovněž požadují jistotu zaměstnání. Zisky dodavatelů závisí rovněž na podniku, zda od nich bude jejich produkci odebírat, v jakém množství a také, zda jim podnik bude včas platit.

Hlavním uživatelem rentability je však podnik sám (především manažeři a vlastníci podniku), z dalších uživatelů jsou to investoři a státní instituce (př.

Český statistický úřad, Ministerstvo průmyslu a obchodu), které rentabilitu využívají hlavně pro statistické zjišťování, dále pak banky, které se zajímají o rentabilitu z důvodu rozhodování o poskytnutí úvěru danému podniku.

Jelikož různí uživatelé (podnik, investor, stát, banky) mají různé požadavky, existuje celá řada ukazatelů rentability. Mezi nejpoužívanější přitom lze řadit rentabilitu celkového kapitálu, rentabilitu vlastního kapitálu, rentabilitu tržeb a rentabilitu nákladů.

Jednotlivé ukazatele rentability se vyskytují ve škále různých modifikací.

V obecné podobě je rentabilita charakterizována jako podíl zisku a vloženého kapitálu.² Již zmíněné modifikace vznikají na základě existence množství

1 R.Grünwald – J. Holečková: Finanční analýza a plánování podniku, Praha, Oeconomica, 2004, str. 29

(6)

rozdílných kategorií zisku a samozřejmě i tím, co se míní vloženým kapitálem.

Použití různých ukazatelů je dáno rozdílným cílem, který vychází z odlišných požadavků jednotlivých uživatelů. Investor chce například vědět, jaká je čistá výnosnost jím vložených zdrojů, použije tedy zdaněnou formu rentability vlastního kapitálu, jiné uživatele naopak zajímá, jaká je výnosnost vložených zdrojů, bez ohledu na zdanění a bez ohledu na to, o jaké zdroje jde (vlastní nebo cizí).

Jako podklad pro analýzu rentability slouží data zaznamenaná finančním účetnictvím. Účetnictví však poskytuje celou řadu legálních metod, kterými se dosáhne rozdílných výsledků hospodaření, ať už se jedná o použití odlišných metod oceňování spotřeby zásob, účtování o rezervách, účetních odpisech majetku atd.³ Co je však důvodem takového „zkreslení“ výsledku hospodaření, které se odrazí i ve výpočtu rentability?

Účetní výkazy jsou zároveň zdrojem informací pro externí uživatele tj.

investory, věřitele, odběratele a dodavatele, kteří se na základě těchto informací rozhodují o svých budoucích záměrech a zároveň jim dávají určitý přehled o současné a minulé situaci podniku. Pokud tedy budou tyto informace zkreslené, povede to k nesprávnému rozhodnutí, které je může výrazně ohrozit.

Z tabulky č.1 lze v řádku 12 vyčíst hodnotu RVK zemědělství 2,3 a v řádku 13 hodnotu RVK pro těžbu nerostných surovin 21,0. Dále např. RVK stavebnictví v řádku 6 v hodnotě 21,6 a RVK dopravy v řádku 16 ve výši 4,9. Na základě těchto vypozorovaných odlišností v hodnotách rentabilit je možné tvrdit, že na rentabilitu má vliv i příslušnost podniku k odvětví.

Tabulka č. 1

Rentabilita vlastního

kapitálu (čtvrtletní)

Rentabilita

nákladů Rentabilita tržeb

Řádek (%) (%) (%)

1 Celkem nefinanční podnikatelské subjekty 12,8 5,7 5,9

2 Nefinanční podniky veřejné 6,3 10,2 11

3 Nefinanční podniky soukr. národní 12,5 5,3 5,6 4 Nefinanční podniky soukr. pod zahran.

Kontrolou 17,5 5,4 5,6

5 Zaměstnavatelé a ostatní OSVČ 23,1 6 6

6 F Stavebnictví 21,6 4,7 4,7

7 G Obchod, opr. motor. Voz. a spotř. Zb. 13,5 1,9 2

8 H Ubytování a stravování 17,7 8,8 9,4

3 P. Marek a kolektiv, Studijní průvodce financemi podniku, Praha, Ekopress, s.r.o., 2006, str. 194

(7)

9 I Doprava, skladování a spoje 8,1 7,3 7,8

10 K Nemovit., pronájem, podnikatel. čin. 19 6,8 7

11 L-Q Vzdělávání, zdrav., veřej., soc. služ. 12,9 9,2 9,4 12 Zemědělství, lesnictví a rybolov (A+B) 2,3 3,8 4,6 13 Těžba nerostných surovin (C) 21 18,8 21 14 Zpracovatelský průmysl (D) 16,2 5,3 5,6

15 Průmysl celkem (C+D+E) 14,5 6,7 7

16 Doprava (OKEČ 60+61+62+63) 4,9 3,6 4,1

Zdroj:http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/780041BC12/$File/51010656.xls

Odlišné hodnoty rentabilit mohou být způsobeny velkým množstvím

nejrůznějších vlivů, ať už se jedná o rozdíly v ziscích popř. ztrátách, ale jde i o mnohem skrytější vlivy, které by se investor měl pokusit odhalit, pokud nechce být vystaven riziku špatné investice. Proto jsou ukazatelé rentability

považovány za pouze orientační.

Cílem mé práce je odhalit vlivy, které omezují vypovídací schopnost ukazatelů rentability vlastního a celkového kapitálu, vysvětlit účely použití jednotlivých modifikací a dále určit, jak se projeví změna těchto vlivů ve vztahu k hodnotě rentability.

(8)

2.

Modifikace ukazatelů rentability a účely jejich použití

V analýze rentability neexistuje žádný přikázaný vzorec pro výpočet rentability, takže podnik má v tomto směru absolutní volnost. Jednotlivé modifikace si tedy každý z uživatelů sám sestrojuje podle své potřeby.

Existence nejrůznějších modifikací ukazatelů rentability tedy může být

vysvětlena rozdílnými účely, k nimž mají sloužit, tj. zda chceme promítnout vliv zdanění nebo jen „čistou“ výnosnost, zda uvažujeme výnosnost vlastního nebo celkového kapitálu, zda nás zajímá výnosnost tržeb nebo nákladů. Jak již bylo řečeno, je v obecné podobě rentabilita (vložených prostředků) definována jako poměr zisku a vložených zdrojů. Různé modifikace pak vznikají kombinacemi rozdílných kategorií zisku a pojetím vložených zdrojů.

2.1 Kategorie zisku

Výnosností se přitom myslí, jak velká část zisku bude vytvořena použitím konkrétního množství zdrojů. V účetnictví se setkáváme hned s několika

kategoriemi zisku – zisk před odpisy, úroky a zdaněním ZOUD, zisk před úroky a zdaněním ZUD, zisk před zdaněním ZD, zisk po zdanění Z.⁴ Promítá se zde tedy i vliv zdanění. Proto se také objevuje tzv.zdaněná a nezdaněná podoba rentability vlastního a celkového kapitálu. Přitom ale úroky i daň představují další druhy zisku, které „vydělá“ celkový kapitál podniku, což lze také

považovat za důvod existence rozdílných kategorií zisku.⁵ V případě daní jde o výnos státu a v případě úroků se jedná o výnos investora resp. věřitele.

Dosazením do vzorce rentability tak získáme použitím těchto různých kategorií zisku informaci o výnosnosti pro konkrétního příjemce výnosu, popř. vkladatele kapitálu.

2.2 Vložené zdroje

Je-li rentabilita definována jako zhodnocení vložených zdrojů, co se tedy těmito vloženými zdroji míní?

Rozeznáváme zdroje vlastní a zdroje cizí. Vlastní zdroje tvoří kapitál vložený do podniku jeho vlastníky a dále zdroje vytvořené vlastní činností podniku tj.

5 D. Kovanicová – P. Kovanic: Poklady skryté v účetnictví díl II – Finanční analýza účetních výkazů, Polygon, 1995, str. 278

(9)

činností, k níž byl založen. Cenou vlastního kapitálu jsou dividendy a podíly na zisku podniku.

Cizí zdroje neboli dluhy představují zdroje vypůjčené, které podnik musí vrátit.

Cenou zapůjčení těchto zdrojů je úrok, který pro podnik znamená náklady a na druhé straně představuje výnosy pro věřitele.

Na základě tohoto pojetí zdrojů rozlišujeme rentabilitu vlastního kapitálu a rentabilitu celkového kapitálu.

2.3 Rentabilita celkového kapitálu

Rentabilita celkového kapitálu (resp. rentabilita celkových aktiv) vyjadřuje efektivnost podniku jako celku.⁶ Celkovým kapitálem se přitom rozumí veškerý kapitál podniku, tedy z rozvahy by šlo o sumu pasiv (ta se na základě tzv.

bilanční rovnice musí rovnat sumě aktiv).

Takto zjištěná hodnota však nezahrnuje tzv.mimobilanční položky a

samozřejmě ty položky, které podnik zatajuje (ať již úmyslně nebo neúmyslně – účetní chybou). Příkladem mimobilančních položek je např. leasing⁷, který představuje dluhy podniku, ale v hodnotě cizího kapitálu se neodrazí. Podnik tak může mít relativně vysokou RCK i přesto, že jeho leasingové závazky by tuto hodnotu výrazně snížily.

Je tedy třeba zajímat se nejen o základní účetní výkazy, ale i přílohu k těmto výkazům, neboť právě ta dává informaci o těchto mimobilančních položkách.

Pro nezdaněnou verzi RCK se za zisk dosazuje ZUD a za vložené zdroje

celkový kapitál. Tato podoba tedy abstrahuje od vlivu daní, které podnik může jen stěží ovlivnit, a díky tomu může být použita k mezinárodnímu srovnávání, neboť v jednotlivých zemích existují různé daňové systémy a tím i rozdílné sazby daní. Srovnání jednotlivých podniků z různých zemí by pak bylo bezpředmětné.

Na druhé straně existuje i zdaněná RCK, která již zahrnuje vliv daní, tj.

dosazuje se zisk po zdanění a úroky po zdanění jako čistý výnos investorů a vloženými zdroji je opět celkový kapitál podniku.⁸

7 P.Marek a kolektiv: Studijní průvodce financemi podniku, Praha, Ekopress, s.r.o., 2006, str. 188

(10)

Vliv zdanění současně s promítnutím vývoje sazby daně z příjmu právnických osob lze ukázat na příkladě. V každém roce předpokládám dosažení stejného zisku před zdaněním ve výši 1000 jednotek, jak ukazuje tabulka č.2.

Tabulka č. 2

Řádek Rok Sazba daně z

příjmu PO Zisk po zdanění 1 1993 45% 550 2 1994 42% 580 3 1995 41% 590 4 1996 39% 610 5 1997 39% 610 6 1998 35% 650 7 1999 35% 650 8 2000 31% 690 9 2001 31% 690 10 2002 31% 690 11 2003 31% 690 12 2004 28% 720 13 2005 26% 740 14 2006 24% 760

Zdroj: http://www.euroekonom.cz/grafy-html/dpo.html

Graf č. 1

Sazba daně z příjmu PO v letech 1993-2006

0%

10%

20%

30%

40%

50%

1993 1994

1995 1996

1997 1998

1999 2000

2001 2002

2003 2004

2005 2006 rok

Sazba daně z příjmu PO

V tabulce č. 2 a grafu č. 1 je zobrazen vývoj sazby daně z příjmu právnických osob za posledních 14 let. Díky tomu, že podnik dosáhl stejného zisku ve všech letech od roku 1993 do roku 2006, došlo vlivem snižování sazby daně k tomu, že se jeho zisk neustále zvyšoval, což je ukázáno na grafu č.2 a tabulce č. 2, kde

(11)

v řádku 1 dosáhl podnik zisku po zdanění ve výši 550 při sazbě daně 45%, v posledním řádku již zisk dosahoval 760 při současné výši sazby daně tj. 24%.

Graf č. 2

Zisk po zdanění v jednotlivých letech 1993-2006

0 200 400 600 800

1993 1994

199 5

1996 1997

1998 199

9 2000

2001 200

2 2003

200 4

2005 2006 rok

Zisk po zdanění

Klesající trend zobrazený v grafu č. 1 bude nejspíše pokračovat i

v následujících letech, neboť i v ostatních státech dochází ke snižování sazby této daně. Důvodem snižování sazby daně z příjmu právnických osob je podle mě snaha přilákat zahraniční investory a zároveň možnost vytvoření nových pracovních míst a podpora tuzemského podnikání. Jde však o to, jestli podnik tyto uspořené zdroje využije k investici nebo jen zvýší odměny a dividendy.

Důvodem však může být i snaha vlády zpopularizovat se u podnikatelů a získat tak možné potenciální hlasy u voleb.

Snížení sazby této daně v jednom státě se však může projevit v ostatních státech negativně - odlivem kapitálu, pokud snížením daně skutečně dojde k daňové úspoře, neboť ta závisí i na formulaci základu daně a možnosti

daňových úlev. Podniky snižování daně vítají, neboť jim zůstane vyšší část zisku a tedy i rentabilita bude vyšší.

Pro současnou dobu je typické, že podniky operují s cizím kapitálem. Úroky placené za použití tohoto kapitálu je možné použít jako snížení základu daně, neboť představují daňově uznatelné náklady. Pokud tedy promítneme vliv klesající sazby daně z příjmu právnických osob na úroky, zjistíme, že

(12)

s poklesem sazby této daně se vlastně snižuje možnost daňových úspor podniku vyplývající z použití úroků jako snížení základu daně.

2.4 Rentabilita vlastního kapitálu

Stejně jako jsem postupovala v případě rentability cizího kapitálu, je možno stejný postup aplikovat i pro definování modifikací rentability vlastního kapitálu.

Rentabilita vlastního kapitálu představuje klíčové kritérium pro možné

investory, kteří se rozhodují na základě zhodnocení jimi vloženého kapitálu a zároveň je i kritériem pro vedení podniku, které se zdroji podniku nakládá.⁹ V tomto případě se ovšem používá zdaněná forma, neboť vlastníky a investory spíše zajímá čistý výnos, který jim zůstane, než výnos před zdaněním. Za zisk tedy dosadíme Z, neboť VK nenese náklady ve formě úroků (jako tomu bylo u cizího kapitálu) a za vložený kapitál dosadíme kapitál vlastní. V případě, že podnik vykáže ztrátu, bude RVK záporná, čímž prakticky nedochází ke zhodnocování vložených vlastních zdrojů.

Výši VK lze zjistit z rozvahy, stejně jako jeho složení. Vlastní kapitál zahrnuje množství položek, přičemž výsledek hospodaření za běžné účetní období a výsledek hospodaření minulých let mohou být záporné. Může tedy nastat situace, kdy rentabilita vlastního kapitálu bude kladná i za předpokladu, že podnik vykáže ztrátu. Stejný problém zmiňuje i prof.Ing.Dana Kovanicová, CSc. nebo doc. Ing. Petr Marek CSc.¹⁰ Stane se tak v případě, že hodnota

jmenovatele bude záporná tj.pokud ztráta běžného období a ztráta minulých let převýší zbývající položky VK.

Z matematického hlediska taková situace nastat může, ale platí v tomto případě definice rentability, jakožto zhodnocení? Kladná hodnota rentability zde přeci neznamená zhodnocení zdrojů, neboť ztráta nemůže být považována za

výnosnou.

2.5 Rentabilita VK jako kritérium rozhodování investorů

Rentabilita vlastního kapitálu představuje významné kritérium pro rozhodování investorů o tom, zda investovat do daného podniku, či nikoliv.

10 D. Kovanicová – P. Kovanic, Poklady skryté v účetnictví, díl II – Finanční analýza účetních výkazů, Polygon, Praha, 1995, str. 381

(13)

Investor se rozhoduje na základě porovnání výnosnosti tj. hodnoty RVK a míry podstupovaného rizika u příslušné investice. Toto riziko souvisí např.

s možností záporného výsledku hospodaření tj. ztráty, v krajním případě se zánikem podniku.

Snahou investora je investovat své volné prostředky tam, kde očekává maximální možný výnos s ohledem na podstupované riziko. Racionálně

uvažující investor přitom dává přednost nižšímu riziku před rizikem vyšším a vyššímu výnosu před výnosem nižším.

Pokud se investor rozhoduje mezi více investicemi, volí tu, pro kterou je RVK vyšší než je výnos alternativní investice. Pokud uvažujeme o alternativních investicích, je třeba říci, že ne všechny investice jsou pro investory dostupné.

Vyskytují se i bezrizikové investice - v ČR státní pokladniční poukázky emitované Českou národní bankou, jejichž výnosem je úrok pro věřitele.

Pokud by tedy hodnota rentability vlastního kapitálu byla nižší než výše úroku placená ze státních pokladničních poukázek a nižší než úroková míra placená za uložení zdrojů v některé z finančních institucí, podnik by nejspíš žádné

investory nepřilákal. Důvod je zřejmý a vychází z racionality chování investorů - investování do podniku by znamenalo pro investory nižší výnosnost a zároveň je více rizikové narozdíl od bezrizikových státních cenných papírů. Žádný racionálně uvažující investor by se tedy k takové investici neodhodlal. Podnik by tak nezískal potřebné zdroje, což by pro něj mohlo znamenat zánik.

Jelikož zdroje od investorů znamenají pro podnik velice podstatný zdroj, podnik se snaží získat další investory. Jelikož ví, na základě čeho se investor rozhoduje, snaží se, aby hodnota rentability vlastního kapitálu byla co

nejpříznivější právě pro investory, tj. co nejvyšší. Podnik samozřejmě zná přesnou a správnou hodnotu rentability, neboť ví, jaké způsoby (legální, či nelegální) byly použity k vykázání takové výše zisku. Tyto informace jsou však ostatním uživatelům skryty, protože ti mohou vycházet pouze ze zveřejněných informací v účetních výkazech. Podnik tedy klame pouze své okolí.

Bohužel se tedy může stát, že se podnik bude snažit investory přesvědčit

k investici „zfalšováním“ hodnoty rentability. Investor jen stěží může zjistit, že podnik ve skutečnosti vykázal nižší zisk. Samozřejmě, investor výši zisku zná, neboť má přístup k účetním výkazům, ale může se spoléhat, že je jeho hodnota správná a skutečná? Pokud by se rozhodl investovat do takového „nepoctivého“

podniku, vystavuje se tímto mnohem vyššímu riziku ztráty svých vložených

(14)

zdrojů nebo nižší výnosnosti, než kterou na základě zkreslené výše rentability očekává. Pokud by se zjistilo, že podnik záměrně zkreslil výsledek hospodaření, je jeho zánik téměř jistý. Ztratí totiž důvěru mezi investory, ale i u svých

obchodních partnerů (dodavatelů i zákazníků), neboť zveřejněním zkreslených údajů může ohrozit jejich samotnou existenci.

Využití jednotlivých modifikací ukazatelů rentability vložených zdrojů tedy vyplývá z pozice uživatele i jeho cíle, tj. jakou konkrétní informaci chce zjistit, zda mu jde o výnosnost jím vložených zdrojů (použije RVK), zda mu jde o celkovou výnosnost všech zdrojů (RCK), zda chce zjistit výnosnost bez ohledu na zdroje jakými financuje svá aktiva, zda chce promítnout i vliv zdanění a zda je to pro něj vůbec podstatné – např. investor použije zdaněnou RVK, jak již bylo vysvětleno dříve.

(15)

3.

Vliv použitých úč etních metod

Ukazatelé rentability se zjišťují na základě údajů vedených v účetnictví podniku. Zdrojem těchto dat pro finanční analýzu jsou účetní výkazy – především rozvaha a výkaz zisku a ztrát.

Účetnictví by mělo věrně a poctivě zobrazovat skutečnost. Pokud tedy budou účetní údaje špatné, je špatná i hodnoty rentability. Tato chyba může být neúmyslná, ale může v ní být i skrytý úmysl, což je jistě mnohem závažnější.

V účetnictví je možné vykázat různou výši výsledku hospodaření použitím různých legálních metod, a to zejména v oblasti odpisů, rezerv a oceňování spotřeby zásob. Důvodem povolení těchto metod je ponechání určité

samostatnosti v rozhodování podniku jakou metodu použít, neboť podnik má k dispozici vždy více metod. Dalším důvodem může být snaha státu podpořit investování, neboť při zrychlené metodě odpisování se více snižuje daňový základ (v počátečních letech odpisování u zrychlené metody), což podnik může brát jako „ušetřené“ zdroje (na daních) a může je vhodně investovat.

Důvodem „zkreslení“ VH může být v podnicích, kde vlastníci přenechali řízení manažerům, snaha dosahovat co nejvyšší hodnoty zisku, neboť právě ten je ukazatelem, jak dobře řídící pracovníci vedou podnik. Jejich cílem tedy může být dosáhnout maximálního možného zisku s možnou vyhlídkou na vyšší prémie, tj. osobní zájem řídících pracovníků nebo snaha před

konkurenčními podniky vypadat jako silný soupeř. Dalším důvodem může být i přilákání investorů a tím i získání dalších zdrojů.

Na druhou stranu může podniku jít i o snížení výsledku hospodaření s cílem např.odvést státu co nejnižší daň z příjmů právnických osob, tím tedy i

zkrátit daňové příjmy státu. Dalším důvodem k vykázání co nejnižšího výsledku hospodaření je např. snaha vyplatit co nejmenší sumu na dividendách pro akcionáře podniku.

3.1. Metody oceňování spotřeby zásob

V případě oceňování úbytku (spotřeby) zásob je možné využít tři metody – FIFO, LIFO a aritmetický průměr. V České republice je možné však využít pouze FIFO (first in - first out) a aritmetický průměr, protože metoda LIFO (last in – first out) je u nás zakázaná. Důvodem tohoto jejího vyloučení z možných použitých metod je, že při rostoucích cenách budou náklady typu spotřeba materiálu vyšší a dojde tak ke snížení výsledku hospodaření, což

(16)

v konečné fázi ovlivní i výši odváděné daně – ta bude nižší než v případě dalších metod. A jelikož na výsledku hospodaření závisí i rentabilita, bude rovněž ovlivněna těmito metodami.

Pro srovnání jednotlivých metod je nejlepší si jejich rozdíly ukázat na příkladu.

Metody FIFO a LIFO představují jakési dva extrémní body co se týká

dosahované výše výsledku hospodaření, výsledná hodnota metody aritmetický průměr je mezi nimi. V tabulce č. 3 jsou nákupy zásob, cena každé jednotlivé dodávky a prodeje výrobků v kusech. Cena, za kterou podnik prodává svůj výrobek, je 100 Kč (tj. tržba z prodeje 1 kusu výrobku).

Od třetí dodávky (tedy od 3. řádku), kdy ceny jednotlivých dodávek rostou, je výsledek hospodaření pro LIFO nejnižší, FIFO nejvyšší a při použití

aritmetického průměru je jeho hodnota mezi těmito dvěma. Jak je vidět z tabulky č. 3, je tedy skutečně možné použitím různých metod oceňování spotřeby zásob ovlivnit výši výsledku hospodaření a tím i hodnotu ukazatelů rentability vlastního a celkového kapitálu..

Tabulka č. 3

Náklady – metoda VH Řádek Nákup v

ks Cena za

ks Prodej v

ks FIFO LIFO ar. Průměr Výnosy FIFO LIFO ar.

průměr 1 100 20

2 150 19 120 1620 2280 2328 12000 10380 9720 9672 3 120 20

4 130 21 115 2185 2415 2315 11500 9315 9085 9185 5 110 22 100 1985 2200 2068 10000 8015 7800 7932 6 140 18

7 100 23 135 2800 2930 2754 13500 10700 10570 10746 8 150 19 110 2390 2090 2201 11000 8610 8910 8799

3.2 Účetní odpisy

Dalším faktorem ovlivňujícím rentabilitu jsou odpisy. Představují náklady podniku, přitom je ale plně v pravomoci podniku si podmínky i metody účetního odpisování zvolit, na rozdíl od odpisů daňových, pro které jsou stanovena pevná pravidla. Podnik si může vybrat metodu lineární, zrychlenou, nebo odpisy na základě výkonu.

Daňové odpisy výši výsledku hospodaření neovlivňují, mají vliv pouze na tzv.základ daně, používaný k výpočtu daně z příjmu právnických osob.

(17)

Dále záleží na tom, kdy podnik účtuje o odpisech, neboť účetní odpisy je možné přepočítávat na měsíční částku a zahrnout tak do každoměsíčních nákladů, nebo je zahrnout jako celkové odpisy až na konci roku resp. účetního období.¹¹ Pak samozřejmě vzniká rozdíl mezi rentabilitou zjišťovanou

v jednotlivých měsících, neboť při jednoročním zahrnutí odpisů, bude

rentabilita v posledním měsíci nižší než v měsících předchozích. Pokud budou odpisy zahrnuty jako měsíční, nebude rentabilita za jinak nezměněných

podmínek tolik kolísat.

Zvolená metoda odpisování tedy může značně ovlivnit hodnotu rentability, neboť odpisy představují snížení VH a zároveň jde o snížení hodnoty aktiv, která se uvádí v rozvaze v zůstatkové ceně.

3.3 Rezervy

Dále je třeba zmínit i rezervy, jakožto prostředek manipulovatelnosti s výsledkem hospodaření. Rezervy se tvoří v běžném období na výdaje, které podnik předpokládá, že někdy v budoucnu nastanou. Záleží na podniku, jaké podmínky si stanoví, tj.délku tvorby rezerv, jejich výši, účel jejich tvorby, ale jelikož mohou být dobrým nástrojem manipulace s výsledkem hospodaření, je jejich tvorba upravena v účetních standardech.

Podnik nezná přesnou potřebnou výši rezerv, pouze ji odhaduje. Tento odhad může být nadhodnocený nebo podhodnocený tj. nedostačující.

Podnik může vykázat vyšší zisk rozpuštěním vytvořených (nadměrných) rezerv, neboť je třeba rozpustit celou výši rezervy. Rezervu tedy z cizích zdrojů

vyčerpá a její přebytečná výše – nepoužitá na účel její tvorby – představuje vlastně snížení nákladů daného období. O jejich výši tedy vzroste výsledek hospodaření.

Opačný typ rezervy tzv.nedostatečná povede k vykázání nižšího výsledku hospodaření. Taková výše rezervy totiž nestačí na pokrytí výdajů souvisejících s účelem tvorby této rezervy, je tedy nutné, aby tyto přebytečné náklady byly nějak uhrazeny. O jejich výši se tedy sníží výsledek hospodaření běžného období.

Obě situace lze ukázat na příkladu dvou podniků, jak ukazuje tabulka č.4.

Podnik A bude muset odstranit jím napáchané ekologické škody. Rozhodne se

11 P. Marek a kol., Studijní průvodce financemi podniku, Ekopress s.r.o., Praha 2006, str. 206

(18)

proto tvořit rezervu po dobu pěti let, s celkovou výší 8 000 000 Kč. Ročně tedy bude tvořit rezervu ve výši 1 600 000 Kč.

Podnik B tvoří rezervu na opravy hmotných aktiv po dobu pěti let, ve výši 2 000 000 Kč. Ročně tedy bude tvořit rezervu ve výši 400 000 Kč. V roce 2012 dojde k úhradě celkových ekologických škod podnikem A i k předpokládaným opravám aktiv podniku B. Celková úhrada podniku A činí 8 600 000 Kč a celková výše výdajů na opravy aktiv podniku B činí 1 800 000 Kč.

Tabulka č.4

Řádek Rok Název operace Podnik A Podnik B 1 Rezerva 1 600 000 400 000 2 Náklady – tvorba rezervy 1 600 000 400 000

3 2 007 Zisk 11 400 000 5 400 000

4 Rezerva 3 200 000 800 000 5 Náklady – tvorba rezervy 1 600 000 400 000

6 2 008 Zisk 11 200 000 5 100 000

7 Rezerva 4 800 000 1 200 000 8 Náklady – tvorba rezervy 1 600 000 400 000

9 2009 Zisk 10 900 000 5 500 000

12 2010 Zisk 11 500 000 5 400 000

15 2011 Zisk 11 600 000 5 600 000

16 Čerpání rezervy 8 000 000 2 000 000 17 Celkové náklady(účel rezervy) 8 600 000 1 800 000 18 Rozdíl -600 000 200 000 19 Zisk před zúčtováním rezervy 12 000 000 5 200 000 20 2012 Konečný zisk 11 400 000 5 400 000

Jak je vidět z tabulky č.4 řádku 18, podnik A vytvořil nedostatečnou rezervu.

Celková vytvořená rezerva podniku A nepokryla celkem 600 000 Kč z celkových výdajů. V roce čerpání této rezervy mu tak vznikly dodatečné výdaje, čímž se jeho výsledek hospodaření snížil na výši 11 400 000 Kč (řádek 20) z původních 12 000 000 Kč.

U podniku B došlo k přecenění výdajů na opravy hmotných aktiv, kdy se podnik domníval, že jejich výše bude činit 2 000 000 Kč. Ve skutečnosti byly výdaje tohoto podniku nižší o 200 000 Kč (řádek 18). Tato nadměrná rezerva tedy způsobila navýšení výsledku hospodaření v roce čerpání rezervy o již

(19)

zmíněných 200 000 Kč na 5 400 000 Kč z původních 5 200 000 Kč (řádek 19 a 20).

Očekává - li podnik v budoucnu změnu finanční situace, může díky špatnému odhadu tj. přecenění nebo podcenění výše rezerv ovlivnit tuto změnu ve svůj prospěch. Ovlivnění výsledku hospodaření prostřednictvím operací s rezervami ovlivní i rentabilitu vlastního a celkového kapitálu, přičemž důvody pro ovlivnění výsledku hospodaření zůstávají stejné, jako již bylo objasněno dříve.

3.4 Ocenění aktiv historickými cenami

Problémem analýzy rentability jakožto součásti finanční analýzy může být i účetní ocenění aktiv. Jelikož finanční analýza slouží jako podklad pro finanční plánování, může být ocenění aktiv v historických cenách, které vychází

z minulosti značným problémem, neboť nemusí odpovídat jeho současné

hodnotě. Do současnosti se tak přenáší vlivy z minulosti tj. původní cena aktiv bez ohledu na jejich případné tržní zhodnocení popř. znehodnocení cen vlivem inflace.¹²

Výše aktiv (resp. pasiv) se zjistí z rozvahy a je potřeba ke zjištění rentability celkového kapitálu. Zároveň její výši ovlivňuje i zvolená metoda odpisování.

Výše celkových aktiv se totiž v rozvaze uvádí v tzv. zůstatkové ceně tj. včetně jejich opotřebení, kterým se rozumí odpisy majetku. Jednotlivé metody

odpisování (lineární, zrychlené, výkonové odpisy) tedy povedou k rozdílným zůstatkovým cenám jednotlivých položek celkových aktiv. Ale žádná z těchto metod nevede ke stanovení skutečného opotřebení aktiv. Toto skutečné opotřebení záleží na konkrétním typu aktiva, jeho životnosti, intenzitě

používání, atd. Každá z metod tedy pouze stanovuje univerzální – orientační – výši opotřebení. Pro účely finanční analýzy by bylo vhodné jejich ocenění upravit na jejich skutečnou aktuální hodnotu odhadem.¹³

Účetnictví tedy poskytuje celou řadu metod (ocenění spotřeby zásob, rezervy, odpisy), jak manipulovat s výsledkem hospodaření, což samozřejmě ovlivní i hodnotu RCK i RVK.

12 D. Kovanicová – P. Kovanic, Poklady skryté v účetnictví díl II – Finanční analýza účetních výkazů, Polygon, Praha 1995, str. 282

13 D. Kovanicová – P.Kovanic, Poklady skryté v účetnictví díl II – Finanční analýzy účetních výkazů, Polygon, Praha 1995, str. 475

(20)

Některé podniky takto činí, aby vypadaly jako silný soupeř, nebo aby získali potřebné zdroje od investorů.

Externí uživatelé se tak stávají pouhým příjemcem poskytnutých informací (ať již ovlivněných či ne) a mohou jen stěží tyto metody zjistit, neboť ne vždy jde o informace zveřejňované a další nevýhodou jejich postavení je, že tyto údaje pro zjištění výše rentability mají zpravidla pouze jedenkrát ročně.

Zveřejnění těchto metod podnikem by se ale mohlo stát jeho „konkurenční nevýhodou“, ale mohlo by jít i o konkurenční výhodu, neboť někteří uživatelé by mohli na podnik nahlížet jako na „morální“.

(21)

4.

Identifikace dílč ích vlivů p ůsobících na RVK a RCK

K identifikaci jednotlivých vlivů slouží tzv. pyramidový rozklad, který spočívá v postupném rozkladu vrcholového ukazatele, tj. sledovaného. Jedním

z příkladů tohoto rozkladu je DuPontova analýza (RCK a RVK), která spočívá v rozkladu jednotlivých vrcholových ukazatelů na součin ukazatelů dílčích.

4.1 Rentabilita celkového kapitálu

Rentabilita celkového kapitálu je ovlivněna ZUD (popř. ZD a U po zdanění) a výší celkového kapitálu, jak vyplývá z jejího obecného vzorce.

Z pyramidového rozkladu vyvstávají dva dílčí ukazatele působící na rentabilitu celkového kapitálu – rentabilita tržeb (Z/T) a obrat celkových aktiv(T/A).¹⁴

4.1.1 Rentabilita tržeb

Jelikož RCK existuje ve dvou podobách – zdaněné a nezdaněné, vyskytují se proto i dvě podoby rentability tržeb.

Jedna se nazývá provozní ziskové rozpětí- název vyplývá ze zahrnutí jen

provozních nákladů tzn.vylučuje vliv zdanění a úroků považovaných za náklady finanční.¹⁵ Do čitatele zlomku se tedy za zisk dosazuje ZUD.

Druhá podoba, označovaná jako čisté ziskové rozpětí, bere v úvahu i finanční náklady tj. daň a úroky. Za zisk se v této podobě dosazuje čistý zisk ( tedy po zahrnutí daně a úroků do nákladů).

K navýšení RCK dochází zvyšováním hodnoty rentability tržeb, které může být dosaženo zvyšováním tržeb nebo snižováním nákladů.

Prakticky k navýšení tržeb může dojít zvýšením ceny, což ale poptávka nemusí akceptovat a konkurenceschopnost výkonu pak poklesne, čímž klesnou i tržby.

Druhou možností navýšení tržeb je zvýšení objemu výkonů, které ale musí být doprovázeno koupěschopností poptávky, vyšším poptávaným množstvím než je množství nabízené.

Zvýšení ceny tedy zvýší rentabilitu tržeb, pokud i s touto cenou se výrobky budou prodávat. Pro zvyšování objemu výkonů při zachování jejich prodejní ceny musí mít podnik zaručen jejich odbyt, jinak se tržby nenavýší a podniku zůstanou neprodané výrobky. Zároveň však vzrostou variabilní náklady spojené

14 R. Grünwald - J. Holečková: Finanční analýza a plánování podniku, Oeconomica, Praha, 2004, str. 37

15 R. Grünwald - J. Holečková: Finanční analýza a plánování podniku, Oeconomica, Praha, 2004, str. 37

(22)

se zvýšením objemu výroby. Klíčem k jistému zvyšování rentability tržeb je tedy snižování nákladů tj. zvyšování ziskové marže. Podnik tedy má klást největší důraz na hospodárnost, ať již v absolutní úspoře nákladů nebo relativní úspoře fixních nákladů.

4.1.2 Obrat celkových aktiv

Obrat celkových aktiv, definovaný jako poměr tržeb a celkových aktiv, vypovídá o počtu obrátek aktiv. Čím vyšší je jeho hodnota, tím je podnik

aktivnější. Převrácená hodnota tohoto ukazatele naopak vypovídá o době obratu aktiv, tzn. jak dlouho trvá, než se aktiva přemění v jinou složku aktiv tj.

nakonec v peníze. V případě této podoby je pro podnik výhodná naopak co nejnižší doba obratu aktiv, neboť tím dříve podnik vyrobí, prodá a získá příjem, což je důležité z hlediska likvidity.

Obrat celkových aktiv je ovlivněn výší tržeb a výší a složením aktiv. Růst hodnoty tohoto ukazatele vede k růstu rentability celkového kapitálu a může být dosažen zvyšováním tržeb (popsáno dříve) nebo snížením aktiv.

Pokud se týká ovlivnění obratu snižováním aktiv, je vhodné majetek podniku, který představuje vyšší kapacitu, než kterou může podnik využít, prodat (popř.

alespoň pronajmout). Tím se však celková výše aktiv nezmění. K tomu by mohlo dojít jen v případě darování. Čím vyšší je však podíl odpisovaných aktiv v celkových aktivech, klesá jejich hodnota automaticky prostřednictvím odpisů, takže hodnota obratu při nezměněných tržbách v čase roste.

4.2 Rentabilita vlastního kapitálu

Na základě výpočtového tvaru RVK jako poměru zisku a vlastního kapitálu, je rentabilita vlastního kapitálu ovlivněna výší zisku a jeho vývojem a dále i výší a vývojem vlastního kapitálu.

Na základě Du Pontovy analýzy lze vysledovat tři dílčí ukazatele působící na rentabilitu vlastního kapitálu – čisté ziskové rozpětí, finanční páku a obrat celkových aktiv.¹⁶

Může nastat tedy i situace, kdy na základě rozdílných hodnot právě těchto tří dílčích vlivů, bude RVK pro odlišné podniky stejná.

(23)

Toto lze jednoduše dokázat na základě příkladu v tabulce č.5, kdy ve všech případech bylo dosaženo zcela shodné výše RVK 24%, což je způsobeno rozdílnou výší zadluženosti, čistého ziskového rozpětí i obratu celkových aktiv.

Tabulka č.5

Z/T T/A A/VK RVK

2% 5 2,4 24%

4% 3 2 24%

8% 2 1,5 24%

V prvním případě dosáhl podnik RVK ve výši 24% na základě relativně vysoké obratovosti aktiv, a v porovnání s ostatními podniky, relativně nízkou mírou zadluženosti. Lze tvrdit, že podnik má oproti ostatním dvěma nejnižší míru ziskové marže, neboť hodnota čistého provozního rozpětí činí pouze 2%

tzn.cena jeho výrobku pokrývá méně fixních nákladů než v ostatních případech.

Zároveň má ovšem nejvyšší hodnotu obratu celkových aktiv a je zadlužen z 41,6 %. Naopak třetí podnik má čtyřikrát vyšší hodnotu čistého ziskového rozpětí, což je hlavní příčina dosažení vysoké míry RVK 24%, nízkou

obratovost aktiv a je mnohem více zadlužen – zhruba z 67 %.

Podnik má tedy tři možnosti pro navýšení RVK. Jednou z nich je zvyšování tržeb, druhou vhodná kombinace vlastních a cizích zdrojů tj. optimální struktura zadluženosti a poslední je zvyšování ziskové marže.

4.2.1 Čisté ziskové rozpětí

Jelikož se RVK zjišťuje ve zdaněné podobě, je jedním z vlivů v tomto rozkladu právě čisté ziskové rozpětí (Z/T).

K navýšení tržeb dochází při vyšším odbytu výrobků, vhodnou cenovou politikou tj. zvýšením ceny popř. snížením ceny s cílem zvýšit poptávku po daných výrobcích.

Ziskové rozpětí dané podílem zisku a tržeb je možné zvyšovat snižováním nákladů. Ovšem ne všechny náklady lze snížit, jde o tzv. fixní náklady, které jsou většinou podnikem neovlivnitelné, pokud se nejedná např. o náklady na reklamu, od jejichž vynakládání může podnik upustit, což by se ale mohlo projevit jako ztráta konkurenceschopnosti. Na rozdíl od variabilních nákladů, které je nutno vynaložit na výrobu každé další jednotky produkce, fixní náklady

(24)

nesouvisí nijak s množstvím výroby, ale je nutno je vynaložit po uplynutí časového úseku – měsíčně např. podnik platí nájemné, ročními náklady jsou např. odpisy a daně.

Klíčem ke snížení nákladů je zefektivnění výroby tj. snaha zvýšit tzv.

ziskovou marži snížením nákladů, která představuje rozdíl prodejní ceny výrobku a nákladů tohoto výkonu resp.výrobku. Cena výrobku tedy nejprve uhradí náklady nutné na vytvoření tohoto výkonu a poté přispívá k úhradě nákladů fixních. Čím vyšší je tato marže, z tím větší míry jsou uhrazeny fixní náklady. Ke zvýšení ziskové marže dochází při zvýšení ceny, při efektivnější výrobě tj. podniku se podaří snížit náklady připadající na jednotku výkonu.

4.2.2 Finanční páka

Finanční páka je definována jako poměr (A/VK) a představuje tedy podíl celkových aktiv (resp.pasiv) na vlastních zdrojích podniku, jinak řečeno, jde o zadluženost podniku.

Správná struktura zdrojů je pro podnik velice podstatná, neboť může ovlivnit existenci podniku v budoucnu. Tzv.zlaté pravidlo vyrovnání rizika¹⁷ doporučuje vyšší hodnotu vlastních zdrojů než zdrojů cizích popř. alespoň jejich rovnost.

Důvodem takového poměru vlastních a cizích zdrojů jsou nejspíše náklady spojené s cizími zdroji, tj. úroky. Kdyby totiž vlastní zdroje podniku nestačily na úhradu úroků, podnik by si musel na jejich úhradu půjčit. Jde však o to, zda by mu byla půjčka poskytnuta. Pokud by tyto zdroje nesehnal, dál by se

prohlubovala jeho ztráta, neboť úroky platit musí, jsou fixní částkou.

Toto doporučení poměru vlastních a cizích zdrojů je ale třeba brát pouze jako orientační nikoliv jako všeobecně platné, neboť záleží na konkrétních

podmínkách činnosti podniku (obor, konkurence, velikost), jde tedy o individuální záležitost. Pro podniky totiž může být poměr vlastních a cizích zdrojů 1:1 (tj. zlaté pravidlo vyrovnání rizik) neefektivní, neboť pro některý podnik by zvýšení zadluženosti mohlo vést ke zvýšení výnosnosti, naopak pro jiný podnik by taková hodnota již byla neúnosná a tudíž ztrátová. Záleží tedy na tom, zda taková struktura zlepšuje finanční pozici podniku.

Pro určení, zda má podnik využít cizí kapitál (popř. zvýšit hodnotu cizího

kapitálu), je nejdříve třeba definovat výhody a nevýhody použití cizího kapitálu.

17 M. Šulák - M. Vacík, Měření výkonnosti firem, ZČU v Plzni, 2003, str. 42

(25)

Cenou cizího kapitálu je úrok, na druhou stranu je cizí kapitál levnější než zdroje vlastní, neboť vložení prostředků do kapitálu podniku je pro investora spojeno s vyšším rizikem než např. uložení těchto prostředků u různých finančních institucí, proto také požaduje vyšší cenu za vložení volných prostředků do podniku – vyšší RVK. Důvodem zadluženosti podniků je ku příkladu současný nedostatek vlastních zdrojů, nedostatek zdrojů na

uskutečnění většího investičního projektu, ale i možnost vylepšit si výši

rentability díky použití dluhu. Získání těchto zdrojů vlastní činností by podniku mohlo trvat i několik let, čímž by mohl ztratit možnost vhodné investice,

zároveň by mohl ohrozit sám sebe, kdyby se spoléhal pouze na vlastní zdroje ke splácení veškerých svých splatných závazků.

Pro podnik je velmi důležité, aby poměr vlastních a cizích zdrojů byl optimální.

Zvýšení zadluženosti, může vést k navýšení hodnoty RVK, protože zvyšuje finanční páku jako jeden z vlivů působících na RVK. Zároveň však dochází k navýšení finančních nákladů ve formě úroků z dluhu a tím i snížení zisku, což má negativní vliv na RVK. Důsledkem zvýšení dluhů tedy může být jak zvýšení RVK, tak její snížení, pokud úroky z cizího kapitálu podnik nezvládne uhradit. Hodnota RVK se zvyšuje tedy pouze za předpokladu, že podnik je schopen každou korunu dluhu zhodnotit více než je úroková míra placená věřiteli za použití cizího kapitálu – úvěru, půjčky.¹⁸ Pokud by toto podnik nebyl schopen dosáhnout, je zisk pro vlastníka nižší.

Pro zjištění výsledného efektu použití vlastních a cizích zdrojů na RVK lze využít i tzv. ziskový účinek finanční páky, který pokud je vyšší než 1, vede použití cizího kapitálu ke zlepšení RVK.

Vhodnost použití vlastních nebo cizích zdrojů je možné ukázat na příkladu.

Podniku se naskytla výhodná investiční akce, ale nemá dostatek zdrojů na její realizaci. Uvažuji dvě možnosti:

1. možnost - prodat akcie za 450 000 Kč a 250 000 Kč si půjčit ve formě dlouhodobého bankovního úvěru se splatností 5 let a úrokovou mírou 10%.

2. možnost – podnik může zvýšit VK vydáním nových akcií v celkové nominální hodnotě 700 000 Kč,

(26)

Aby bylo použití bankovního úvěru pro podnik výhodné, musela by RCK přesáhnout popř. být rovna úrokové míře placené za poskytnutí úvěru, což je v tabulce č. 6 zobrazeno v řádku 3 a 4 a v řádcích 7 a 8.

Tabulka č. 6

Možnost 1 Řádek Zisk Úroky Zisk po úrocích Daň Čistý

zisk RCK RVK 1 50 000 25 000 25 000 6000 19 000 0,071429 0,042222 2 60 000 25 000 35 000 8400 26 600 0,085714 0,059111 3 70 000 25 000 45 000 10800 34 200 0,1 0,076 4 80 000 25 000 55 000 13200 41 800 0,114286 0,092889

Možnost 2

7 Zisk Úroky Zisk po úrocích Daň Čistý

zisk RCK RVK 5 50 000 0 50 000 12000 38 000 0,071429 0,054286 6 60 000 0 60 000 14400 45 600 0,085714 0,065143 7 70 000 0 70 000 16800 53 200 0,1 0,076 8 80 000 0 80 000 19200 60 800 0,114286 0,086857

V prvních dvou variantách zisku z investice by se podniku nevyplatilo vzít si úvěr, neboť RCK je nižší než úroková míra 10 % (řádky 1 a 2), měl by tedy využít pouze vlastních zdrojů. Ve třetí alternativě (řádek 3) se RCK již rovná úrokové míře z úvěru, což pro podnik znamená, že obě možnosti financování investice jsou pro něj stejně výhodné. V poslední variantě (řádek 4 a 8) RCK převyšuje úrokovou míru placenou z úvěru, proto je pro podnik výhodné použití úvěru.

Tento příklad lze řešit i pomocí ziskového účinku finanční páky, neuvažuji však situaci, kdy podnik financuje celou akci pouze z vlastních zdrojů, uvažuji tedy pouze o možnosti využití úvěru. Jak ukazuje tabulka č.7, podnik by mohl úvěr použít od varianty zisku 70 000 Kč (řádek 3), kde poprvé dosáhne ZÚFP hodnoty jedna, RVK se tedy v tomto případě použitím úvěru nezmění.

V poslední variantě zisku (řádek 4) již podnik zhodnocuje cizí kapitál více než je úroková míra placená za jeho použití, RVK na základě toho vzroste. Dospěla jsem tedy ke stejným závěrům jako v předešlém řešení (tj. vztah RCK a úrokové míry).

(27)

Tabulka č. 7

Možnost 1 Řádek Zisk Úroky Zisk po

úrocích ÚRZ FP ZÚFP 1 50 000 25 000 25 000 0,5 1,555556 0,777778 2 60 000 25 000 35 000 0,583333 1,555556 0,907407 3 70 000 25 000 45 000 0,642857 1,555556 1 4 80 000 25 000 55 000 0,6875 1,555556 1,069444

Prakticky však podnik nemůže navyšovat svou zadluženost jen na základě jejího účinku na RVK. S rostoucí zadlužeností se zvyšuje riziko pro investory, neboť ti by další investice uskutečnily pouze při ještě vyšší výnosnosti a zároveň požadují vyšší cenu za jejich vložené zdroje. Zároveň rostou i náklady spojené s těmito dalšími cizími zdroji, které snižují zisk podniku. Podnik však musí počítat i se situací, že v době splatnosti úroků, nebude mít dostatek pohotových prostředků k jejich úhradě, ač bude vykazovat vysoký zisk. K tomu může dojít, pokud podnik prodá své výkony, ale platba za ně se uskuteční až poté. Vyplývá to z akruálního principu účetnictví, kdy výnos je třeba zaúčtovat v době

uskutečnění transakce, ale nijak nesouvisí s platbou. Podnik bude muset úroky uhradit, ale pro nedostatek prostředků si bude muset vzít úvěr. Tento další dluh však může výrazně ohrozit jeho stabilitu, rentabilitu i další existenci. Kvůli nedostatku peněžních prostředků se podnik dostane do problémů s likviditou, která je určujícím kritériem pro banky, je tedy otázkou, zda vůbec úvěr

dostane¹⁹.

Jak je vidět, není možné libovolně zvyšovat zadluženost, i přesto, že by hodnota RVK rostla.

4.2.3 Rentabilita celkového kapitálu

Pro rozklad RVK lze použít (kromě již uvedených) i provozní ziskové rozpětí (ZUD/T). Pak dostáváme tyto 3 vlivy působící na RVK - zdanění,

zadluženost a RCK. Přičemž vliv zadluženosti zobrazují dílčí ukazatele úroková redukce zisku a finanční páka, které dohromady tvoří již popsaný ziskový účinek finanční páky.

Vliv zdanění na RVK je zřejmý – pokud dojde k růstu sazby daně, sníží se čistý zisk (tj. po zdanění) podniku, což sníží RVK.

19 D. Kovanicová, Poklady skryté v účetnictví – díl II – Finanční analýzy účetních výkazů, Polygon, 1995

(28)

Posledním faktorem ovlivňujícím RVK je RCK. Jde prakticky o promítnutí vlivu použití cizího kapitálu na RVK (popsáno již dříve). Tento vliv závisí na výši úrokové míry placené za použití cizího kapitálu. Vztah RCK a úrokové míry se nazývá úroková marže.

Vztah RCK, RVK, úrokové míry a úrokové marže je zobrazen v grafu č. 3 a tabulce č. 8. Vzala jsem v úvahu úrokové míry od 10% do 30% (od sebe po dvou procentních bodech). Sledovala jsem vliv jednotlivých úrokových měr na hodnotu RVK. Vyšla jsem přitom ze vzorce:

) 1 (

*

* )

( d

VK u CZ RCK RCK

RVK ⎥⎦⎤ −

⎢⎣⎡ + −

= ²⁰

Tabulka č. 8

Řádek Úroková míra RCK Úroková marže RVK

1 10% 15% 5% 16%

2 12% 15% 3% 14%

3 14% 15% 1% 12%

4 15% 15% 0% 11%

5 16% 15% -1% 10%

6 18% 15% -3% 9%

7 20% 15% -5% 7%

8 22% 15% -7% 5%

9 24% 15% -9% 3%

10 26% 15% -11% 1%

11 28% 15% -13% 0%

12 30% 15% -15% -2%

Jak ukazuje tabulka č. 8 a graf č. 3, s růstem úrokové míry se postupně

snižovala hodnota úrokové marže a při úrokové míře 16 % (řádek 5) dosáhla úroková marže záporné hodnoty. To znamená, že od této úrokové sazby se použití cizího kapitálu již nevyplatí. Stejná výhodnost v použití cizího nebo vlastního kapitálu nastává v úrokové míře 15% (řádek 4), kde se RCK rovná nezdaněné RVK (v tabulce jsem uvažovala současnou sazbu daně 24%, a konstantní podíl cizího a vlastního kapitálu 1,2).

(29)

Graf č. 3

Vývoj RVK na základě úrokové marže

-20%

-10%

0%

10%

20%

30%

40%

2% 6% 10% 14% 16% 20% 24% 28%

úroková míra

rentabilita RCK

Úroková marže RVK

4.3 Vliv odvětví na RVK a RCK

Jestliže rozdělíme podniky podle odvětví, v němž podnikají tj. dle Odvětvové klasifikace ekonomických činností, je vidět rozdíl v hodnotách rentability

vlastního kapitálu, jak ukazuje tabulka č. 9 – pro příklad RVK rybolovu v řádku 8 je -2,7 a RVK těžby energetických surovin v řádku 9 je 22,7. Ještě lépe je tento rozdíl vidět na grafu č.4.

Může nastat i situace, že absolutně rozdílné podniky budou mít stejnou hodnotu rentability. Vyvstává tedy otázka, čím je tento rozdíl způsoben.

Tabulka č. 9

Rentabilita vlastního kapitálu (čtvrtletní)

aktuální období změna proti stejnému období m.r.

(%) (v bodech)

Řádek A 1 2

1 Celkem nefinanční podnikatelské

subjekty 12,8 -0,6

2 Nefinanční podniky veřejné 6,3 1 3 Nefinanční podniky soukr. Národní 12,5 -0,5 4 Nefinanční podniky soukr. Pod zahran.

Kontrolou 17,5 -1,9

5 Zaměstnavatelé a ostatní OSVČ 23,1 -13,3 6 01 Zemědělství, mysliv. a souv. čin. 4,3 -2 7 02 Lesnictví a související činnosti 1,4 0,4 8 B Rybolov, chov ryb a souv. čin. -2,7 -0,7 9 CA Těžba energetických surovin 22,7 9,6