Hlavní práce72199_kasl00.pdf, 2 MB Stáhnout

(1)

Vysoká škola ekonomická v Praze

Fakulta mezinárodních vztahů

Cestovní ruch

Předpoklady pro rozvoj agroturistiky ve vybraných státech Evropy

Autor: Bc. Lucie Kašparová

Vedoucí bakalářské práce: Ing. et Ing. Markéta Kalábová, Ph.D.

(2)

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Předpoklady pro rozvoj agroturistiky ve vybraných státech Evropy“ vypracovala samostatně a s použitím literatury, která je uvedená v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne: 25.6.2021 Bc. Lucie Kašparová

(3)

Poděkování

Ráda bych tímto chtěla poděkovat své vedoucí diplomové práce Ing. et Ing. Markétě Kalábové, Ph.D. za její čas, cenné rady a trpělivost.

(4)

Obsah

Úvod ... 6

1 Vymezení teoretických pojmů ... 8

1.1 Udržitelný rozvoj ... 8

1.2 Udržitelný cestovní ruch ... 10

1.3 Šetrné formy a druhy cestovního ruchu ... 11

1.3.1 Venkovský cestovní ruch ... 12

1.3.2 Ekoturismus ... 14

1.3.3 Agroturismus ... 15

1.3.4 Ekoagroturismus ... 18

1.3.5 Cykloturistika ... 19

1.3.6 Nové trendy v oblasti venkovského cestovního ruchu ... 20

2 Analýza současného stavu agroturistiky ve vybraných státech Evropy ... 22

2.1 Metodologie ... 22

2.2 Farmy v EU ... 22

2.3 Česká republika ... 24

2.3.1 Podmínky pro rozvoj agroturistiky ... 26

2.3.2 Orgány a organizace v oblasti venkovského cestovního ruchu ... 33

2.3.3 Nabízené produkty v rámci agroturistiky ... 35

2.4 Slovensko ... 36

2.5 Rakousko ... 47

(5)

2.6 Německo ... 57

2.7 Polsko ... 68

3 SWOT analýzy a závěrečné zhodnocení ... 77

3.1 Česká republika ... 77

3.2 Slovensko ... 78

3.3 Rakousko ... 80

3.4 Německo ... 81

3.5 Polsko ... 82

3.6 Zhodnocení... 84

Závěr ... 89

Seznam literatury ... 91

Seznam tabulek, grafů, obrázků a příloh ... 107

(6)

6

Úvod

Cestování je nedílnou součástí života mnoha lidí vyspělých tržních ekonomik.

V posledních letech tak cestovní ruch patřil k nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím.

V důsledku rostoucího počtu návštěvníků dochází k přetěžování přírodních a socio- kulturních zdrojů destinací. Mnohé regiony se tak potýkají s vysokou turistickou zátěží, která je mnohdy neúnosná. V souvislosti s tímto nepříznivým trendem je kladen čím dál větší důraz na udržitelný rozvoj cestovního ruchu, který nenarušuje životní prostředí destinace a vede k její dlouhodobé prosperitě. Do popředí zájmu i ze strany návštěvníků se tak v několika letech dostávají šetrné formy a druhy cestovního ruchu, mezi než se řadí i agroturistika. Cílem agroturistiky je přiblížit skutečný život na farmách, poznání venkova, zvyků, života zemědělců či posílení sounáležitosti s obyvateli venkova. Zároveň mají hosté kontakt s přírodou, volnost pohybu, blízký kontakt se zvířaty a zemědělskými plodinami. V nepříznivých oblastech pro zemědělství často navíc agroturistika představuje významný zdroj příjmů pro farmářskou rodinu, zároveň významně přispívá k zachování folklorních a jiných tradic obce, údržbě a obnově krajiny či stabilizaci jejího osídlení.

Cílem diplomové práce je zhodnotit potenciál pro rozvoj agroturistiky jako šetrné formy cestovního ruchu ve vybraných zemích. Zkoumanými státy jsou Česká republika a její sousední země, tedy Rakousko, Německo, Slovensko a Polsko. Některé evropské země mají dlouholetou tradici této formy trávení dovolené, jinde byl v minulém století rozvoj agroturismu v důsledku politických a ekonomických změn přerušena.

Na základě analýzy odborné literatury, odborných článků, dokumentů, relevantních internetových zdrojů a statistických dat bude vypracována SWOT analýza potenciálu agroturistiky pro každou zemi zvlášť, která povede k závěrečnému vyhodnocení jejího současného stavu. Předmětem hodnocení budou také organizace, které se zabývají podporou venkovské turistiky a agroturistiky na národní úrovni jednotlivých států. Dále bude zhodnocena komplexnost nabízených produktů, existence jednotného systému nabízených služeb a systémů kvality služeb.

Práce je rozdělena do tří kapitol. V rámci první kapitoly jsou vymezeny základní pojmy vztahujících se k tématu. Jsou v ní definovány pojmy jako udržitelný cestovní ruch, a venkovský cestovní ruch. Dále jsou zde charakterizovány jednotlivé formy šetrného

(7)

7 cestovního ruchu včetně agroturistiky. Definic agroturistiky existuje celá řada, cílem je definovat tento pojem a také ho vymezit z pohledu různých autorů jak českých, tak zahraničních.

Druhá kapitola má za cíl představit současnou situaci agroturistiky ve vybraných zemích.

Kapitola je zaměřena na vymezení selektivních, lokalizačních a realizačních předpokladů pro rozvoj této formy cestovního ruchu. V další části kapitoly jsou představeny organizace, které se v jednotlivých zemích zabývají podporou venkovské turistiky a agroturistiky na národní úrovni. Předmětem analýzy je také zhodnocení komplexnosti nabízených produktů, existence jednotného systému nabízených služeb a systémů kvality služeb.

V rámci třetí kapitoly jsou shrnuta předchozí zjištění, na základě kterých je vypracována SWOT analýza. Z analýzy by mělo vyplynout, na jaké úrovni je agroturistika v jednotlivých zemích, co představuje jejich konkurenční výhodu, a naopak kde je prostor pro zlepšení.

(8)

8

1 Vymezení teoretických pojmů

V rámci první kapitoly budou vymezeny teoretické pojmy, které souvisí obecně s problematikou udržitelného cestovní ruchu, pod něhož spadá i agroturistika.

1.1 Udržitelný rozvoj

Obecně pojem udržitelný rozvoj je v současné době hodně skloňovaným termínem nejen v souvislosti s cestovním ruchem. Jedná se o „takový rozvoj, který současným a budoucím generacím zachová možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a současně nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystému“. [4]

Tento pojem byl poprvé definován v roce 1987 v dokumentu Naše společná budoucnost Světové komise pro životní prostředí, který v jednoduchosti definuje pojem udržitelného rozvoje jako rozvoj, „který naplňuje potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost naplňovat je i generacím budoucím“. [1]

Potřeba dosažení udržitelného rozvoje ve všech odvětvích lidské činnosti, je dána mimo jiné trvalým nárustem obyvatelstva. Zatímco v roce 2000 žilo na zemi 6 mld. obyvatel, v současné době celkový počet osob na zemi činí 7,8 mld. Podle prognózy OSN bude tempo růstu počtu obyvatel sice zpomalovat, nicméně odhadovaný počet obyvatel v roce 2050 činí 9,7 mld. lidí. V souvislosti s tím se vlády všech států budou muset vypořádat s demografickými změnami ve společnosti, a to konkrétně s tzv. důsledky stárnutí obyvatelstva. [15]

Cílem udrženého rozvoje je tedy odstranit nebo zmírnit dopady vývoje lidské společnosti.

Nicméně jeho potřeba není dána pouze environmentálními limity, ale také limity ekonomickými a sociálními. Tyto roviny tvoří tři pilíře udržitelného rozvoje, které byly formulovány na Lisabonském summitu v roce 2000. Nejčastěji se principy udržitelného rozvoje aplikují v rovině environmentální, která zahrnuje všechny poznatky a dovednosti týkající se ochrany přírody a krajiny. Podstatou ekonomické složky je trvale udržitelný hospodářský rozvoj a rostoucí příjmy obyvatel, které lze snadno vyjádřit pomocí ekonomických ukazatelů, např. v praxi často používaného ukazatele hrubého národního produktu, který ale nereflektuje kvalitativní stránku života. Sociální pilíř souvisí s životní úrovní jedinců. Jedním z ukazatelů životné úrovně je tzv. index lidského rozvoje, který je sledován za všechny státy OSN. Jedná se o vícerozměrný ukazatel, který dává do

(9)

9 souvislosti očekávanou délku života při narození, přistup ke vzdělání a hrubý produkt na obyvatele. [11] [10]

O udržitelném rozvoji lze tedy hovořit jen v případě, pokud dojde k průniku všech tří pilířů, které jsou znázorněny na obrázku č. 1. Zároveň se jedná o rozvoj ekonomicky a sociálně spravedlivý, sociálně a environmentálně přijatelný a environmentálně a ekonomicky proveditelný.

Obr. 1 Pilíře udržitelného rozvoje

Zdroj: [3]

Konkrétní plán proti chudobě, nespravedlnosti a změně klimatu byl přijat 25. září 2015 v New Yorku na summitu OSN v dokumentu Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 (Transforming our World: The 2030 Agenda for Sustainable Development). Podoba tohoto dokumentu je výsledkem tříletého procesu vyjednávání, který začal v roce 2012 v Riu de Janeiru na Konferenci OSN o udržitelném rozvoji.

Dokument obsahuje 13 cílů, které se zavázaly naplnit do roku 2030 nejen členské státy, ale i jednotliví zástupci podnikatelské sféry, občanské společnosti, akademické obce i občané ze všech zemí. [14]

V souvislosti s cíli udržitelného rozvoje (SDGs) běží také kampaň OSN s názvem

„ActNow“, která má za cíl zdůraznit důležitost kroků, které může každý jednotlivec sám podniknout, aby eliminoval svůj dopad na životní prostředí. Klíčové je si uvědomit, jaký dopad na stav přírody mají rozhodnutí, kterých každý učiní během svého života nespočet a začít žít svůj život udržitelným způsobem. V rámci této kampaně byla vytvořená i aplikace (Aword in support of Actnow), které poskytuje denní tipy ke snížení uhlíkové stopy jednotlivce nejenom v běžném životě, ale také například i při cestovaní. [14]

(10)

10

1.2 Udržitelný cestovní ruch

Cestovní ruch se stal postupem času dostupným všem vrstvám obyvatel a v současnosti tvoří významnou součást spotřeby obyvatel rozvinutých států. Důkazem je fakt, že výkony cestovního ruchu ve světě stále rostou. V roce 2019 se podle UNWTO na mezinárodním příjezdovém cestovním ruchu ve světě podílelo 1,5 mld. osob, zatímco v roce 2000 tento ukazatel činil necelých 700 mil. Cestovní ruch jakožto každý socioekonomický jev má jak pozitivní, tak negativní dopady na životní prostředí lidí.

V souvislosti s narůstajícím počtem účastníků na cestovním ruchu čelí mnoho destinací tzv. overtourismu. Jedná se o situaci, kdy dochází k překročení tzv. únosné kapacity v cestovním ruchu, tedy maximálního počtu lidí, kteří mohou navštívit dané místo ve stejný čas, aniž by docházelo k poškozování přírodního, ekonomického a sociokulturního prostředí a nesnížila se kvalita spokojenosti návštěvníků. Koronavirová krize, která zapříčila téměř úplné zastavení cestovního ruchu po celém světě, poskytla možnost všem destinacím restartu a nastavení mezí, které umožní se rozvíjet udržitelným způsobem.

[16]

Definic udržitelného cestovního ruchu existuje celá řada, např. Výkladový slovník cestovního ruchu uvádí 3 možné přístupy. Prvním z nich je environmentální vymezení, které klade důraz především na ochranu a zachování životního prostředí a kvalitu života místních obyvatel. Druhý tzv. holistický přístup, kdy aktivity v rámci cestovního ruchu nepoškozují globální ani lokální životní prostředí, místní komunitu a biosféru jako celek a zároveň umožňuje využití cestovního ruchu v daném místě budoucím generacím.

Poslední pohled je ekonomicko-environmentální vymezení UNWTO, který definuje udržitelný cestovní ruch jako „schopnost destinace udržet si potenciál konkurence v soutěži s novými, historicky méně využívanými destinacemi, přitáhnout první i opakované návštěvníky, podržet si kulturní jedinečnost, být v rovnováze s životním prostředím“. [4]

Udržitelný rozvoj cestovního ruchu vychází tedy z koncepce udržitelného rozvoje, který je postaven na 3 pilířích. Nicméně v odvětví cestovní ruchu je otázka udržitelnosti velice složitá. Do úvahy je důležité zahrnout daleko širší spektrum aspektů související také s morálním a společenským kontextem, jako například ekonomická a sociální spravedlnost. [10]

(11)

11 V souvislosti s narůstající potřebou chránit životní prostředí a současným tlakem na poskytovatele služeb, aby své podnikání rozvíjeli udržitelným způsobem, vzniká riziko tzv. greenwashingu. Jedná se o takové chování podniku, který své aktivity „natírá na zeleno“ za účelem zvýšení zisku. Jeho aktivity se tak mohou jevit lépe pro zákazníky i pro investory. Podnik prezentuje své produkty jako environmentálně zodpovědné, což mu umožňuje rozšířit své působení, nicméně ve skutečnosti mají jeho aktivity úplně opačný dopad na životní prostředí. [8]

1.3 Šetrné formy a druhy cestovního ruchu

Šetrný cestovní ruch, někdy také označován jako ekologicky šetrný nebo zelený cestovní ruch, se vyznačuje touhou návštěvníků splynout s přírodou i lidským prostředím. Jako šetrný cestovní ruch jsou obecně označovány všechny druhy a formy udržitelného cestovního ruchu. V odborné literatuře se lze setkat s celou řadou členění. Formy cestovního ruchu se obecně zaměřují na motivy cest a charakter trávení volného času jednotlivých návštěvníků. Při určovaní druhů cestovního ruchu je pohlíženo na samotný průběh cesty a vlastní realizaci v závislosti na socioekonomických, geografických a jiných podmínkách. [4] [8]

Některé formy či druhy jsou samy o sobě předurčeny k udržitelné koncepci. V praxi nelze předpokládat, že samotná forma či druh zaručí udržitelné chování návštěvníků v dané destinaci. Z tohoto hlediska je potřeba návštěvníky neustále vzdělávat a informovat.

Typicky v hotelnictví nebo v jakémkoli jiném ubytovacím zařízení se hosté setkávají s informačními štítky, které vybízí k opakovanému použití ručníků během jejich pobytu s ohledem na životní prostředí. To hotelu umožňuje úsporu vody, energií a omezení používání pracích prostředků a tím i minimalizovaní dopadů na životní prostředí.

Samozřejmě přístupů zabývajících se ochranou životního prostředí a vytváření podmínek udržitelného rozvoje existuje celá řada, převážná většina z nich je ale založena na dobrovolné bázi. [8]

Udržitelného rozvoje cestovního ruchu lze dosáhnout například pomocí tzv. ozeleňování masového turismu, kdy destinace přistoupí k nějaké formě regulace (např. omezením počtu návštěvníků pomocí rezervačního systému) nebo využíváním šetrných forem cestovního ruchu. V posledních letech zažívají šetrné formy cestovního ruchu velký rozvoj. Návštěvníci se tak stávají environmentálně uvědomělejší, zároveň v této formě

(12)

12 hledají jak odpočinek, tak i nové zážitky. V následujících kapitolách budou představeny některé druhy a formy šetrného cestovního ruchu. [8]

1.3.1 Venkovský cestovní ruch

Počátky venkovského cestovních ruchu (též rurální cestovní ruch) spadají již do 19. století v souvislosti s průmyslovou revolucí, v důsledku které se objevovala touha po úniku z rodících se průmyslových aglomerací na venkov „do přírody“. Tuto touhu se snažila vykreslit řada představitelů v rámci uměleckého směru romantismu. S rozvojem železnic, rostl také zájem o venkovskou turistku, jelikož bylo snažší se do venkovských oblastí dopravit. Mezi první destinace patřily například Alpy a americké Skalisté hory.

Nicméně novodobá podoba venkovského cestovního ruchu se začala prosazovat v 70. až 80. letech 20. století. V současnosti už není závislý pouze na železniční dopravě, s rozvojem automobilismu a letecké dopravy jsou turisté schopni se přepravovat na mnohem delší vzdálenosti, na cestovním ruchu se tak podílí daleko vetší počet osob.

Zároveň došlo k přesunu z velkých a specializovaných středisek do malých měst a vesnic, kde se dá hovořit o skutečně venkovském cestovním ruchu. [17]

Definic venkovského cestovního ruchu existuje celá řada. UNWTO definuje venkovský cestovní ruch (rural tourism) jako typ turistické aktivity, kde zážitek návštěvníka souvisí s širokou škálou produktů obecně spojených přírodními aktivitami, zemědělstvím, venkovským životním stylem, kulturou, rybařením a prohlídkami památek. Jedná se o formu cestovního ruchu, která se odehrává na venkově, mimo oblast velkých rekreačních center. Pourová vymezuje tento pojem jako „cestovní ruch rozvíjející se mimo oblasti rekreačních a turistických center i mimo oblast městského osídleni.

Zahrnuje rekreační pobyty ve vesnickém osídleni i mimo něj. Převážně je však vázán na venkovské osídleni spjaté se zemědělstvím a životem na venkově“. Další definici nabízí Stříbrná, která uvádí, že „venkovský cestovní ruch je cestovní ruch, který se odehrává na venkově. Jde o celý komplex vazeb a tendencí“. [5] [6]

Společným faktorem výše uvedených definic venkovského cestovního ruchu je geografické pojetí, ačkoli není snadné přesně vymezit prostor venkovské oblasti a žádná jednotná definice pojmu venkova neexistuje. Všeobecně uznávanou definici nabízí OECD, která je založena na podílu obyvatelstva žijícího na území s hustotou zalidnění menší než 150 obyvatel/km². Tuto definici používá i Eurostat, přičemž na lokální úrovni (tzn. obce) je venkov vymezen jako sídla s hustotou menší než 150 obyvatel/km². Na

(13)

13 regionální úrovni podle podílu obyvatel žijících ve venkovských obcích jsou rozlišeny 3 základní kategorie: [18] [19]

• převážně venkovské, kde více než 50 % obyvatel regionu žije ve venkovských obcích

• významně venkovské, kde ve venkovských obcích žije 15–50 % obyvatel regionu

• výrazně městské, kde ve venkovských obcích žije méně než 15 % obyvatel regionu V roce 2017 při vymezení venkova jako sídla s hustotou menší než 150 obyvatel/km² tvořilo 5 360 obcí venkovský prostor ČR, to představuje 81,7 % rozlohy státu, na které žilo necelých 30 % obyvatel republiky. [19]

Přitažlivost tohoto druhu cestovního ruchu stojí na některých aspektech skutečného nebo fabulovaného způsobu života na venkově, jedná se především o tichou a klidnou krajinu, čistý vzduch, zvyky, folklor atd. Touha po návratu k přírodě a do přírody je dána současnou hektickou dobou, kdy jsou na každého kladeny vysoké nároky a je vyvíjen neustálý tlak na vyšší výkon, a právě únik od toho všeho jsou schopné poskytnout pobyty ne venkově. [4]

Mezi typické projevy rurálního cestovního jsou řazeny zejména ohleduplný vztah k přírodě, ze kterého také vychází označení pro účastníky tohoto druhu cestovního ruchu, kteří jsou někdy také označováni jako zelení turisté. Dalším typickým znakem je omezená ubytovací kapacita, komorní, téměř rodinné zázemí, prostřednictvím jehož si turisté mohou užít ničím nerušený pobyt. V souvislosti s širokou nabídkou produktů v cestovním ruchu a vysokou konkurencí na trhu hraje významnou roli schopnost vymezení se od konkurence. Zde je prostor pro pochopení individuálních potřeb návštěvníků. [21]

Pro české prostředí v souvislosti s venkovským cestovním ruchem je velice charakteristické chataření a chalupaření. Jedná se o fenomén se staletou tradici, který nemá v Evropě obdobu a v domácím cestovním ruchu má stále svůj význam. Zejména v souvislosti s pandemií covidu-19 zažívá chataření a chalupaření velký boom, kdy došlo k nárůstu zájmu o chaty. V souvislosti s omezením pohybu a nejistými dovolenými v zahraničí představuje vlastnictví nemovitosti na venkově možnost úniku z ruchu města.

Zároveň trendem dnešní doby je i aktivní životní styl, kterému chataření poskytuje zázemí. [22]

(14)

14

1.3.2 Ekoturismus

Jednou z forem cestovního ruchu, která odpovídá požadavkům dlouhodobě udržitelného rozvoje, je ekoturismus. Pro tento druh cestovního ruchu by se opět dalo nalézt několik definic, například podle Světové organizace cestovního ruchu se jedná o „všechny formy cestovního ruchu založené na přírodě, přičemž hlavní motivací návštěvníků je pozorování a obdivování přírody což přispívá k jejímu uchování, minimalizuje negativní dopady na přírodní a sociálně-kulturní prostředí v místech, kam se ekoturismus soustřeďuje“.

Mezinárodní ekoturistická společnost (The International Ecotourism Sciety – TIES) vymezuje ekoturismus jako formu zodpovědného turismu do přírodních areálů, které chrání životní prostředí a udržuje prosperitu místních obyvatel. [23]

Mezi specifické znaky patří environmentálně uvědomělé chování návštěvníků, blízký kontakt s přírodou, ohleduplném chování ubytovatelů a hostů k přírodě, konzumace ekologicky pěstovaných a upravovaných potravin ze zdrojů farmy, pozorování zvířat a také péče o ně. Environmentálně uvědomělé chováním návštěvníků představuje takové chování, které minimalizuje své dopady na životní prostředí. Ať už se jedná například o volbu vhodného dopravního prostředku, upřednostňování regionálních výrobků a služeb nebo obecně šetrné chování návštěvníků v destinaci. Ekoturisté tedy vstupují do krajiny s respektem k přírodnímu a kulturnímu prostředí, aniž by očekávali že bude upravena pro jejich pohodlí. [4] [8] [24]

V souvislosti se změnami klimatu, s problematikou overtourismu, se kterým se mnohé destinace potýkají, a nárůstem ekologicky uvědomělých spotřebitelů roste přitažlivost této formy cestovního tuchu. Na základě průzkumu společnosti GlobalData z roku 2016 by si až 35 % respondentů uskutečnilo dovolenou podle principů ekoturistiky. Přičemž mezi státy, které nejvíce upřednostňuji ekoturistku, patří Malajsie (76 %), následovaná Čínou (67 %) a Tureckem (65 %). Z výzkumu také vyplynulo, že mileniálové nejvíce volí dovolenou v oblasti ekoturismu. To potvrzuje obecná zjištění, jež ukazují, že mileniálové jsou spotřebiteli, kteří si nejvíce uvědomují ekologii, která hraje významnou roli i při výběru destinace. [25]

Ekoturismus představuje jedno z nejperspektivnějších odvětví cestovního ruchu, v rámci kterého se návštěvníci snaží minimalizovat dopady na životní prostředí, nicméně v praxi bývá často tento pojem zneužíván při propagaci aktivit, které se sice odehrávají v přírodních oblastech, ale nesplňují výše uvedené charakteristiky. V této souvislosti je

(15)

15 třeba rozlišovat ekoturismus od tzv. přírodně založeného cestovního ruchu, který lze chápat jako veškeré aktivity návštěvníků uskutečňující se v přírodě, avšak žádný z aktérů zapojených do cestovního ruchu se nezabývá dopady na životní prostředí. [26]

1.3.3 Agroturismus

Další specifickou formou venkovského cestovního ruchu, která v posledních letech nabývá na významu a představuje modelový příklad směřování k udržitelnému cestovnímu ruchu, je agroturismus. Pojem agroturismus se skládá z předpony latinského původu agro, což odpovídá slovu farma. Kombinací slov agro a turismus vzniká pojem agroturismus, jakožto druh cestovního ruchu založený na trávení dovolené na farmách.

[13]

V odborné literatuře se lze také setkat s termíny jako agroturistika, agrární cestovní ruch, turistika na farmě či dovolená na statku, oproti tomu v anglicky psané literatuře se používá v zásadě pouze termín „agritourism“. V následujícím obrázku č. 2 je graficky znázorněno zařazení agroturismus jakožto specifické formy venkovského cestovního ruchu.

Obr. 2 Vymezení agroturistiky

Zdroj: [7] vlastní zpracování

Výkladový slovník cestovního ruchu vymezuje agroturismus jako „turistické nebo rekreační pobyty na venkovně na rodinných farmách, jejichž hlavní náplní je poznávání alternativního způsobu života v blízkém kontaktu s přírodou, přímá spoluúčast na zemědělských činnostech a aktivní odpočinek, pěší turistika, cykloturistika, poznávání technik výroby potravin, jízda na koni, chov hospodářských zvířat apod“. Mezi charakteristické znaky patří bezprostřední vztah k využívání přírody, k zemědělským pracím nebo zemědělským usedlostem. [4]

Zelený cestovní ruch

Ekoturistika Venkovský cestovní

ruch

Venkovská turistika

Agroturistika Ekoagroturistika

Chataření, chalupaření

(16)

16 Další autoři poskytují jiný pohled na toto odvětví v souvislosti s typem podniku, který tuto činnost provozuje. Lze tedy rozlišit agroturistiku na rodinné farmě a agroturistiku v zemědělském podniku. V zásadě pro většinu podniků představuje agroturistika doplňkový zdroj příjmu, přičemž zemědělská prvovýroba dominuje. Zároveň podle Šťastné, Vaishara a Vavrouchové (2015) hlavní smysl agroturistiky představuje poznání venkova, života zemědělců, zlepšení vztahu k půdě, blízký kontakt se zvířaty, zemědělskými plodinami, posílení sounáležitosti s obyvateli venkova, poznání jejich každodenní dřiny apod. Hlavní myšlenkou celého konceptu je propojení relaxu, práce na statku a konzumace místních potravinářských produktů. Mezi typické aktivity, které tyto usedlosti nabízejí, patří výpomoc s prací na farmě a se zvířaty, výuka a jízda na koni, údržba zahrady či sadu, konzumace vlastních výrobků a poznávání tradic a řemesel typických pro dané prostředí. Nabídka jednotlivých aktivit se samozřejmě odvíjí od zaměření podniku. Nejčastěji se lze setkat s farmami, které jsou orientované na chov koní, dobytka, výrobu rostlinných a živočišných produktů atd. [20] [26]

Ekonomické hledisko

Definic lze dohledat celou řadu, z ekonomického pohledu vymezil například Mafoua agroturismus jako marketingovou aktivitu, „která může zemědělcům poskytnout zvláštní příležitosti ke snížení rizik prostřednictvím diverzifikace v konkurenčním a urbanizujícím ekonomickém prostředí“. [13]

Pro většinu definic je nicméně společných několik charakteristik, zejména se jedná o kombinaci farmářského života s prvky odvětví cestovního ruchu. Předmětem agroturismus je tedy pobyt na venkově na rodinné farmě, přičemž konečným cílem poskytovatele služeb je zvýšit dodatečný příjem poskytováním rekreace a s tím souvisejících služeb.

Při správném plánování a řízení může mít agroturismus přímý dopad na příjmy farmy.

Vedle soukromých podnikatelů, kteří tuto činnost provozují, představuje také významný potenciál pro rozvoj obcí a regionů. Z pohledu cestovního ruchu tak agroturismus přispívá k využívání přírodního a kulturně-sociálního potenciálu dané obce. Dohází tak k oživení tradiční řemeslné výroby, přispívá k zachování folklorních a jiných tradic obce.

[8]

Předpokladem pro rozvoj cestovní ruchu je také odpovídající materiálně-technická základna, ať už se jedná o infrastrukturu či suprastrukturu, tedy základnu vytvořenou

(17)

17 přímo pro potřeby cestovního ruchu. Potenciál pro rozvoj obce představuje v podobě tzv.

multiplikačního efektu, kdy dodatečné příjmy nevznikají pouze subjektům nabízející služby v rámci agroturismu, ale také ostatním odvětvím nepřímo souvisejících s cestovní ruchem. Například pro místní farmáře může agroturismus vytvářet dodatečný odbyt zemědělských výrobků a obecně se tak zvyšuje vybavenost obce, popřípadě celého regionu. V souvislosti se zaměstnaností přispívá ke vzniku nových pracovních příležitostí i pro nekvalifikovanou pracovní sílu, čímž umožňuje stabilizaci osídlení venkova, jež se dlouhodobě potýká se stárnutím obyvatelstva. [8]

Na základě výše uvedených charakteristik lze význam agroturismu rozdělit do 3 oblastí, tedy pro podnikatele, obec a region či stát. [10]

Pro podnikatele:

• představuje dodatečný příjem

• stimul pro rozšíření výroby

• přináší existenční jistotu

• zvýšení standardu bydlení zemědělské domácnosti

• umožňuje využití méně výnosných ploch

• příležitost pro ohrožené zemědělské podniky

• příležitost pro hospodařící subjekty v méně úrodných oblastech Pro obec:

• oživení tradiční řemeslné výroby

• udržování folklorních a jiných tradic obce

• zvyšování vybavenosti obce

• možnost využití přírodního, kulturního a historického potenciálu

• vytváření nových pracovních příležitostí

• zamezení vysídlování venkova a rázového stárnutí obyvatelstva

• zvýšení odbytu zemědělských a jiných místních výrobků

• zachování původního rázu krajiny v okolí obce

(18)

18 Pro region a stát:

• ekonomické oživení daného regionu

• multiplikační efekt

• rozprostření turistů po celém území

• participace zahraničních turistů přináší aktivní vliv na platební bilanci státu

• snižování nezaměstnanosti

• snižování regionálních disparit

Jako každá lidská činnost vedle pozitivních efektů sebou nese i negativní dopady.

I v souvislosti s agroturismem je třeba zmínit otázku dopadu na životní prostředí. Přestože je agroturismus zařazován mezi udržitelné formy cestovního ruchu, tak při nekontrolovatelném rozvoji může představovat významné ohrožení pro přírodní, ale i socio-kulturní prostředí. V konečném důsledku hrozí destinaci tzv. efekt turistické pasti, kdy jsou zničeny podmínky pro rozvoj cestovního ruchu. V rámci možných negativních dopadů lze uvést například poškozování polních cest, nadprodukce odpadu, spotřeba energie či rušení zvěře a stáda. Dále v případě rozšiřování infrastruktury či objektů určených na podporu cestovního ruchu může dojít k úbytku půdy. Ze sociokulturního hlediska představuje ohrožení příliš velká návštěvnost či nepřizpůsobení se místní sociální struktuře, což může zapříčinit vznik konfliktů mezi místními a návštěvníky. V neposlední řadě je třeba zmínit možné přetěžování žen farmářek, na kterých ve většině případech spočívá vedle práce v zemědělství i zabezpečování služeb v rámci agroturistiky, jako je praní, úklid, podávání snídaně apod. [4] [8]

1.3.4 Ekoagroturismus

Specifickou formu agroturistiky představuje ekoagroturistika. Jedná se o formu cestovního ruchu, „jejíž účastníci jsou motivování pobytem na rodinných farmách zabývajících se alternativním zemědělstvím“. Tzv. ekofarma je ekologicky hospodařící farma, která při pěstování rostliny nepoužívá žádné syntetické pesticidy a hnojiva, hormonální přípravky nebo konzervační látky, upřednostňuje využívání obnovitelných zdrojů energie a celkově dbá na harmonii ekosystému a jeho biologickou rozmanitost.

V souvislosti s chovem zvířat je kladen velký důraz na pohodu zvířat, které mají na farmě dostatek prostoru, jsou krmena krmivem bez používání masokostních mouček a zároveň

(19)

19 jsou chována ve svém přirozeném prostředí. Hlavním smyslem je minimalizace dopadů svého hospodaření na životní prostředí. S růstem významu zájmu o zdravý životní styl se pobyty na ekologicky hospodařících farmách stávají čím dál populárnější. [4] [8]

1.3.5 Cykloturistika

Jedná se o jednu z forem turistiky vyznačující se aktivním cestováním zaměřeným na poznávání přírodních a společenských zajímavostí v určité oblasti na kole, nejčastěji pomocí speciálně upraveného (trekingového nebo horského) cestovního kola.

V posledních letech nabývá na popularitě kombinace jízdy na kole a dalšího dopravního prostředku jako na příklad vlaku, který se řadí mezi nejekologičtější dopravní prostředky vůbec. Rozvoj cyklistiky je podporován budováním nových cyklotras a cyklostezek.

V případě cyklotras se jedná o komunikaci, která využívá stávající a účelové komunikace včetně silnic II. a III. třídy s nízkou frekvencí provozu, polních a lesních cest. Dalším specifickým znakem je, že cyklotrasa je označena speciální značkou. Naproti tomu cyklostezka představuje pozemní komunikaci s vyznačeným pruhem na vozovce vyhrazenou pro jízdu na kole, nicméně se na ni mohou pohybovat také jezdci na kolečkových bruslích či na koloběžkách, případně pěší. V praxi pak bývá stezka rozdělena na samostatné pásy pro pěší a cyklisty. Má zpevněný povrch a většinou je oddělena od frekventované silniční dopravy. [4]

Cykloturistka představuje v současné době velký potenciál, a to nejen z pohledu běžného dopravního prostředku jako alternativu k cestování autem, městskou hromadnou dopravou atd. V rámci cestovního ruchu se jedná o jednu z šetrných forem cestování, které zatěžuje životní prostředí v relativně malé míře. Z hlediska dopadu na životní prostředí tak cykloturistika činí jednu z mnohých alternativ masového turismu, který je vhodný pro zpomalení tempa a zvýšení intenzity prožívání turistických zážitků. Zároveň s rozvojem infrastruktury pro cykloturisty dochází k propojení jinak hůře dostupných turistických míst, což přináší pozitivní socioekonomické dopady pro danou destinaci.

S cykloturismem a udržitelným cestovním ruchem také souvisí pojem tzv. zelené stezky (greenways). Jedná se o koridory, které se využívají v souladu s jejich ekologickou funkcí a potenciálem pro sport a turistiku, slouží tedy k rekreaci a k nemotoristické dopravě.

Existují přirozeně především podél řek a potoků, dále se také využívá například koridorů bývalých zrušených železnic. Na evropské úrovni tyto trasy zastřešuje Evropská asociace greenways (Association Euroéenne des Voies Vertes, European Greenways Association),

(20)

20 přičemž v České republice koordinaci zastává největší česká ekologická nadace – Nadace Partnerství. Jako příklad greenways na území ČR lze uvést tyto stezky: Greenways Praha–Vídeň, Greenway Jizera, Labská cyklotrasa atd. [28]

S rozvojem cykloturistiky roste také potřeba nárůstu a zvýšení kvality doprovodných služeb pro cyklisty, jež je na mnohých místech stále nedostatečná. Cyklisté se tak často potýkají s problémy jako je omezená kapacita pro úschovu kol, personál ve službách často neví, kde je nejbližší opravna nebo prodejna aj. Pro zvýšení kvality služeb pro cyklisty a zajištění minimálních standardů ve službách cestovního ruchu je tu projekt Cyklisté vítáni. Tento projekt celonárodní certifikace zařízení nabízející služby cyklistům koordinuje Nadace partnerství. Je určena pro ubytovací, stravovací zařízení, kempy a různé turistické cíle. Tato zařízení se tak zavazují například k tomu, že budou disponovat lékárničkou, základním nářadím pro jednoduché opravy kol, uzamykatelnou místností nebo boxem pro bezplatné stání jízdních kol. Jedná se o srovnatelné standardy se systémy jiných evropských zemí, například v Bett&Bikes v Německu nebo RADfreundliche Betriebe v Rakousku. [29]

1.3.6 Nové trendy v oblasti venkovského cestovního ruchu

Obecně odvětví cestovního ruchu je silně ovlivněno aktuálními trendy a vzhledem k významně převažující nabídce nad poptávkou je z pohledu konkurenceschopnosti důležité umět na tyto změny v chování účastníků cestovního ruchu reagovat. Cestování se pomalu ale jistě stává běžnou součástí života všech vrstev obyvatelstva, což vytváří obrovský tlak na cílové destinace a pro turistu je tak čím dál těžší vyhnout se masám lidí a vychutnat si tak ničím nerušený požitek z dovolené.

V rámci obecných trendů, které mají vliv na všechna odvětví cestovního ruchu, lze zmínit demografické změny, kdy dochází k nárustu podílu účastníků z vyšších věkových skupin.

Na základě prognózy Eurostatu podíl lidí starších 65 let bude roce 2050 tvořit 30 % z celkové populace EU. Potenciál této věkové skupiny spočívá především v možnosti cestovat kdykoliv i mimo hlavní sezonu, což umožňuje celoroční využití zařízení cestovního ruchu jako celku. Zároveň je dnešní rekreant stále zkušenější a tím i citlivější na kvalitu nabízených služeb. Kvalita služeb tedy hraje významnou roli při výběru destinace a zároveň se stává významným nástrojem konkurenceschopnosti. S tím souvisí také personalizace služeb, která je typická pro nabídku v dnešní době. Turisté tak netouží zažít to samé co všichni ostatní, požadují autenticitu a unikátní zážitek místa, tedy opak

(21)

21 nabídky ušité na míru co nejširšímu počtu turistů. Z pohledu venkovského cestovního ruchu jeden z nejdůležitějších trendů představuje růst spojený s kvalitativními hodnotami života. Stále více lidí si uvědomuje environmentální dopady svého jednání, což může hrát zásadní roli při výběru destinace. Z toho důvodu se alternativní formy cestovního ruchu stávají tak populární. [30]

V rámci venkovského cestovního ruchu se uplatňuje například trend tzv. slow turismu, který lze volně přeložit jako pomalé cestování. Podstatou tohoto konceptu není snaha navštívit co nejvíce zemí a vidět toho co nejvíce, podstatná je samotná cesta. Tzv. pomalí turisté upřednostňuji ekologičtější druhy dopravy, v destinaci pak zůstávají déle a méně přejíždějí. Díky tomu mají možnost poznat místo více do hloubky, lépe poznat místní obyvatelstvo, přičemž významnou roli hrají zážitky, které účastník sbírá po cestě do dané destinace. [1]

Na oblibě nabývá také tzv. bosá turistika (barefoot walking). Jedná se o formu turistiky v rámci, které účastníci absolvují turistické trasy naboso. Vyzdvihovány jsou především zdravotní účinky bosé turistky, zejména zlepšení stability a držení těla, lepší prokrvení končetin, posílení svalů a šlach a mnohé další. V rámci tohoto trendu vznikají různé stezky určené speciálně pro chůzi naboso a skupiny organizující a provozující bosou turistiku. [31]

Pro milovníky přírody a kempování, kteří se zároveň nechtějí vzdát určitého komfortu a vymožeností, jež dnešní doba nabízí, je tu trend luxusního kempování tzv. glamping.

Tento trend spojuje klasické kempování s luxusem. Stany poskytují hostům veškerý komfort jako vytápění, měkké spaní, plnohodnotnou koupelnu, uprostřed krásné nerušené přírody. S ohledem na životní prostředí je provoz těchto zařízení pokryt z obnovitelných zdrojů energie. [32]

Významným trendem v oblasti venkovského cestovního ruchu jsou tzv ekovesnice. Jedná se o úmyslnou nebo tradiční komunitu lidí se společným záměrem žít v souladu se sociálními, ekologickými i ekonomickými principy udržitelného způsobu života a současně inspirovat okolí. Nabývají různých velkostí a forem, lze je nalézt po celém světě a postupně získávají uznání jako příklady dobré praxe udržitelného způsobu života.

Převážná většina z nich je otevřená cestovnímu ruchu, čímž se snaží přiblížit návštěvníkům a vytvářet porozumění pro udržitelnější způsoby života. [33]

(22)

22

2 Analýza současného stavu agroturistiky ve vybraných státech Evropy

Ve třetí kapitole bude provedena analýza předpokladů pro rozvoj agroturistiky ve vybraných zemích. Komparovanými státy jsou Česká republika, Polsko, Rakousko, Slovensko a Německo.

2.1 Metodologie

Cílem diplomové práce je analýza předpokladů pro rozvoj agroturistiky ve vybraných státech. Výzkumnou metodou je sekundární analýza, v rámci které bude čerpáno z dostupné literatury, statistických dat, odborných článků, dokumentů a relevantních internetových zdrojů. Na základě analýzy zvolených informačních zdrojů bude každá země hodnocena z pohledu lokalizačních, selektivních a realizačních předpokladů pro rozvoj této formy cestovního ruchu. Předmětem hodnocení budou také organizace, které se zabývají podporou venkovské turistiky a agroturistiky na národní úrovni jednotlivých států. Dále bude zhodnocena komplexnost nabízených produktů, existence jednotného systému nabízených služeb a systémů kvality služeb. Pro závěrečné zhodnocení bude použita univerzální analytická technika tzv. SWOT analýza, která systematicky řadí silné a slabé stránky a příležitosti a hrozby. Silné a slabé stránky charakterizují vnitřní prostředí a podávají informaci o zdrojích konkurenční výhody, či možného oslabení. Zatímco ohrožení a příležitosti přicházejí z vnějšího prostředí.

2.2 Farmy v EU

Agroturismus je spjatý nejen s venkovským prostorem, ale také i se zemědělstvím, přičemž hlavní činnost farmy nebo zemědělské usedlosti by měla představovat zemědělská výroba a příjmy pramenící z poskytování služeb cestovního ruchu by měly sloužit pouze jako dodatečný finanční zdroj. Agroturistiku lze provozovat v průběhu celého roku nebo se může jednat o sezonní záležitost, která se z velké části překrývá se zemědělskou sezonou.

Ze stránek Eurostatu je k dispozici statistika průzkumu struktury farem v EU z roku 2016.

Struktura zemědělství se v jednotlivých státech EU různí v závislosti na několika faktorech jako jsou rozdíly v geologii, v klimatických a přírodních zdrojích,

(23)

23 infrastruktuře či společenských zvyklostech. Státy se tak odlišují v množství a velikostech farem. [57] [137]

Zemědělskou činnost v rámci EU lze rozdělit na tři typy:

1. vlastní hospodářství pro zajištění obživy, produkce farmy je spotřebovávána v rodině zemědělce

2. malé a střední podniky, které jsou zejména rodinné 3. velké zemědělské podniky

V roce 2016 bylo v EU 10,3 mil. zemědělských podniků hospodařících na více než 171 mil. ha zemědělské půdy, jedná se zhruba o 40 % celkové rozlohy EU. Co se týče struktury farem v EU, převažují zejména malé zemědělské subjekty, přičemž 2/3 z nich hospodaří na méně než 5 ha. 3 % tvoří farmy o velikosti 100 a více ha, které obhospodařovaly více jak polovinu zemědělské půdy v EU. Z průzkumu dále vyplynulo, že počet farem v EU významně klesá, ale půda využívaná k produkci zůstává stabilní. Dochází tedy ke slučovaní vlastnictví jednotlivých farem. Jeden z faktorů tohoto trendu může být, že v minulém programovém období byly vetší farmy zvýhodňovány, jelikož se dotace z EU vyplácely za každý obhospodařovaný hektar.

Pro větší subjekty se tak jednalo o významnou motivaci k rozšiřování svých podniků, přestože je jednou z hlavních priorit EU podpora malých a středních podniků. Pro menší farmáře představuje čerpání dotací významnou administrativní zátěž, z tohoto důvodu to řadu z nich odradí. K úbytku majitelů zemědělských zařízení přispívá také dlouhodobý problém stárnutí obyvatelstva ve venkovských oblastech. V důsledku absence generační obměny a naproti různým podporám, úlevám a dotacím tak majitelé v důchodovém věku farmu prodávají. Tento trend dokládají výsledky průzkumu. 32 % zemědělců je starších 65 let, naproti podíl věkové skupiny mladších 40 let tvoří pouze 11 %. [57] [137]

Důležitý dynamicky rostoucí sektor v poslední letech představuje ekologické zemědělství. Z údajů Světové ročenky pro ekologické zemědělství je patrná narůstající tendence ve výměře ekologicky obhospodařovaných ploch, zpracovatelské kapacity i v poptávce po biopotravinách. Zvýšená poptávka po biopotravinách souvisí nejen s lepší informovaností obyvatel, ale i se změnou spotřebitelského chování směrem k zdravějšímu životnímu stylu. Na obrázku č. 3 je znázorněn podíl ekologicky obdělávané půdy v zemích EU. Nejvyšší podíl půdy ze zkoumaných zemí má

(24)

24 Rakousko, následované Českou republikou, Slovenskem, Německem a Polskem.

V rámci strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ (Farm to Fork Strategy) dle návrhu Komise by mělo ekologické hospodářství zabírat čtvrtinu evropské zemědělské půdy.

V rámci východní a střední Evropy je trh biopotravin stále méně rozvinutý v porovnání se západní Evropou, ve které se soustřeďuje prodej biopotravin, jež jsou následně vyváženy do ostatních zemí. [40]

Obr. 3 Ekologické zemědělství v zemích EU v roce 2018 Podíl ekologicky obdělávané půdy v (%)

Zdroj: [41]

2.3 Česká republika

Česká republika je vnitrozemský stát o rozloze 78 870 km² nacházející ve střední části Evropy. Státní hranice tvoří sousedství se Slovenskem na východě, na jihu s Rakouskem, na západě s Německem a na severu s Polskem. Administrativně se dělí na 14 samosprávných krajů. Hlavním a zároveň největším městem je Praha, která má rovněž i statut kraje. Mezi další velká města, jejichž počet obyvatel přesahuje 100 tis., patří Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec Olomouc. Pro zahraniční politiku ČR je určující zejména členství v EU, dále je členem všech zásadních mezinárodních organizací [34]

(25)

25 Obyvatelstvo

K 1.1.2020 měla Česká republika 10 693 939 obyvatel. Stejně jako ostatní vyspělé země se ČR potýká s nižší mírou porodnosti a zvyšující se střední délkou života. Oba tyto faktory mají za následek zvyšování podílu starých lidí v populaci. Jedná se o jev, který je označován jako tzv. stárnutí populace. [55]

Ekonomika země

Česká republika má vyspělou tržní ekonomiku orientovanou na export. Hlavní vývozní položkou jsou tradičně stroje a dopravní prostředky. Nejvýznamnějším obchodním partnerem zůstává Německo. Mezi hlavní odvětví průmyslu patří průmysl strojírenský, chemický, potravinářský a hutnický.

Jako měřítko ekonomické výkonosti země se tradičně používá ukazatel HDP. Aby byly hodnoty možné porovnávat s ostatními zeměmi, je vhodné použít objemový index HDP na obyvatele ve standardu kupní síly PPS (Purchasing Power Standard). Na základě tohoto ukazatele se Česká republika řadí mezi země s nižším středním předním. Hodnota objemového indexu HDP na obyvatele v PPS za Českou republika byla v roce 2019 na úrovni 92 % průměru EU. [36] [68]

Zemědělství

Plošný zemědělský cenzus probíhá pravidelně ve všech státech Evropské unie, jehož cílem je zjistit údaje o skutečném stavu a rozsahu zemědělství. Poslední data z tohoto strukturálního šetření jsou dostupná z roku 2016. Tyto výsledky z šetření v zemědělství slouží jako podklad k formování zemědělské politiky na národní i evropské úrovni.

Přestože evropské zemědělství stojí na rodinných farmách, v ČR pochází pouze 25 % pracovní síly z rodinných podniků. Tato nepříznivá situace v zemědělství je zapříčiněná politicko-ekonomickým vývojem v minulém století a nedostatečnou podporou podniků tohoto typu. [57]

Na základě údajů z Českého statistického úřadu (ČSÚ) se v roce 2016 na území České republiky nacházelo 26 525 zemědělských subjektů, z toho největším počtem disponuje Jihomoravský kraj následovaný Hl. m. Prahou včetně Středočeského kraje a Jihočeským krajem. Z výše uvedeného celkového počtu se 3 343 subjektů zabývá nezemědělskou výdělečnou činností přímo související s podnikem. Kategorie cestovní ruch, ubytovaní a jiné rekreační činnosti jsou zde zastoupeny 9 %. [38]

(26)

26 Podle evidence Ministerstva zemědělství v roce 2013 nabízelo v ČR 645 zemědělských podniků služby cestovního ruchu, ubytování a ostatní rekreační činnosti a v roce 2016 jich bylo 351. Z těchto dostupných dat je patrná klesající tendence počtu podnikatelů nabízejících služby cestovního ruchu. V souvislosti se zvýšeným zájmem o rekreaci na venkově představuje právě agroturismus velký potenciál pro rozvoj regionu, zachování původního rázu krajiny a jejích atraktivit. Vzhledem k tomuto trendu a možnými příležitostmi pro region či místní podnikatele má resort Ministerstva zemědělství zvýšený zájem o tvorbu aktivit v této oblasti, respektive o systematický rozvoj, podporu a propagaci agroturistiky v České republice. [39]

Tabulka 1 Jiné výdělečné činnosti (přímo související s podnikem), 2016

Zdroj: [39]

2.3.1 Podmínky pro rozvoj agroturistiky

Cestovní ruch

Informace o ekonomickém významu cestovního ruchu v dané zemi poskytuje tzv.

Satelitní účet cestovního ruchu (TSA), který měří přínos tohoto odvětví pro národní hospodářství a jeho výsledky jsou mezinárodně porovnatelné.

Podle výše uvedené metodiky se cestovní ruchu podílí na českém hospodářství 2,9 %, což činí cca 165 mld. Kč (2019). Jedná se o poměrně dlouhodobě stabilní hodnotu.

Cestovní ruch tak zůstává významným segmentem sektoru služeb i ekonomiky. Na celkové zaměstnanosti se podílí 4,4 % (2019), což představuje zhruba 239,6 tis. osob pracujících v odvětví cestovního ruchu. Hodnota podílu zaměstnaných ve službách cestovního ruchu je v porovnání s celkovými čísly za ekonomiku vyšší, což značí, že je

(27)

27 toto odvětví méně produktivní. Zapříčiněno je to samozřejmě charakterem odvětví, které je vysoce závislé na lidské práci a možnosti aplikaci technologií jsou tak omezené. [42]

Výkony cestovního ruchu v ČR za poslední roky rostly. Dle TSA celkový objem výdajů za cestovní ruch v roce 2019 dosáhl 308 mld. Kč. V porovnání s předcházejícím rokem se jedná o 3,5 % nárůst a zároveň o nejvyšší hodnotu od začátku sledování v roce 2003.

Rekordní byl i počet realizovaných cest tuzemskými návštěvníky, kteří jich podnikli více než 85 mil. Mezi nejnavštěvovanější kraje patřily kraj Středočeský, Jihočeský, Královéhradecký, Liberecký a Jihomoravský. K tradičním zdrojovým zemím, ze kterých přijíždějí návštěvníci, patří Německo, Slovensko a Polsko. [42]

Agroturistika v České republice

Rozvoj agroturistiky není úplně jednoduché kvantifikovat, jelikož málokterá země shromažďuje statistické údaje, ze kterých by bylo možné snadno rozlišit agroturistiku od ostatních produktů cestovního ruchu.

V průběhu 19. století se začaly rozšiřovat střední třídy obyvatelstva, které se účastnily na cestovním ruchu v čím dál větší míře. Mezi oblíbené formy trávení dovolené v letních měsících patřily pobyty na venkově v pronajatých bytech či domech. Využívání letních bytů se stalo módou zejména mezi světovými válkami a potom opět teprve v 60. letech.

V tomto období se začal rozvíjet zejména fenomén chataření a chalupaření, který má stále významné místo v domácím cestovním ruchu a do jisté míry tak brání v rozvoji agroturismu. Tato forma cestovního ruchu zaujímá v českých zemích zvláštní postavení, jelikož v důsledku kolektivizace, která začala brzy po komunistickém převratu v únoru 1948, byl vývoj venkovského cestovního ruchu přerušen. Agroturistika v právem slova smyslu se tak mohla začít rozvíjet až po roce 1989. Do té doby nebylo umožněno soukromé podnikání a prakticky zanikla rodinná hospodářství. Po roce 1989 se majetek a půda částečná vrátila původním majitelům nebo jejich potomkům. Řada z nich ale podnikání neobnovila v důsledku chybějící kvalifikace či zkušeností, a tak svůj majetek vložili do velkých podniků či zůstal bez zemědělské výroby. Po roce 1990 a v souvislosti se vstupem ČR do EU se investovalo z evropských i národních fondů velké množství finančních prostředků do rozvoje venkovských oblastí. Prostřednictvím této finanční podpory došlo k revitalizaci kulturních památek, drobných staveb v krajině, k rozvoji materiálně-technické základny, do které patří mimo jiné i cykloturistické stezky, naučné

(28)

28 stezky, odpočívadla, informační centra apod. Tato doprovodná infrastruktura je pro rozvoj venkovského cestovního ruchu nezbytná. [6] [8]

Lokalizační předpoklady

Lokalizační předpoklady představují primární potenciál nabídky cestovního ruchu. Za součást lokalizačních předpokladů jsou obecně považovány přírodní a kulturně-historické atraktivity, které táhnou návštěvníky do dané destinace. Pro účely této diplomové práce bude pozornost směřována zejména na přírodní předpoklady, jelikož agroturistika nepatří k masovým formám cestovního ruchu. Účastníci agroturistiky tráví čas převážně v blízkosti přírody a v zařízeních, která jsou malá, často umístěná daleko od velkých rekreačních středisek.

Kulturní potenciál je vázán především na města a obce. Tradičně mezi největší lákadla patří historické památky a památky zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Zápis památky představuje pro stát prestiž a také mezinárodní zájem. V současné době ČR disponuje 14 hmotnými a 7 nehmotnými památkami, které jsou pod ochranou UNESCO. ČR se mimo jiné vyznačuje velkou koncentrací hradů a zámků na svém území.

V souvislosti s charakteristikami venkovského cestovního ruchu představují významný lokalizační předpoklad objekty s rurálními prvky jako například vesnické památkové zóny, rezervace či skanzeny. Největší počet těchto objektů se nachází na území Jihočeského, Středočeského a Plzeňského kraje. Kulturně-historický potenciál tvoří také místní tradice, zvyky, způsob života, gastronomie, slavnosti, festivaly aj. [152]

Na celém území České republiky je mírné podnebí s typickým střídáním 4ročních období.

ČR disponuje bohatým přírodním dědictvím, rozmanitou faunou i flórou, které patří mezi každoroční cíle mnoha turistů. V současné době se na jejím území nacházejí 4 národní parky, které pokrývají 1,5 % celkové rozlohy. Vedle NP bylo na území ČR vyhlášeno 26 chráněných krajinných oblastí, které zabírají 13,6 % rozlohy státu. Dále se na území nachází nespočet maloplošných chráněných území. Rozvoj cestovního ruchu je ve zvláště chráněných území do jisté míry omezen. Ačkoliv ČR disponuje bohatým přírodním dědictvím, nemá zapsanou žádnou přírodní památku na Seznamu světového dědictví UNESCO. [156]

Mezi nejdůležitější předpoklady rozvoje agroturistiky patří kvalitní životní prostředí.

Podle Environmental Performance Index (EPI), který hodnotí jednotlivé státy na základě celkové ohleduplnosti vůči životnímu prostředí, se ČR umístila v roce 2020 na 20. místě

(29)

29 ve světovém měřítku. Za období 10 let se hodnota indexu za ČR postupně zvyšovala a posunula se tak o 4 místa. [155]

K tradičním formám cestovního ruchu v ČR patří letní rekreace u vody či vodní turistika.

Jeden z faktorů volby destinace tak představuje výskyt vodních ploch či toků. Na území ČR se nachází relativně málo přírodních jezer a většina z nich plní funkci přírodní atraktivity. Neodmyslitelnou součástí české krajiny jsou umělé vodní plochy, a to rybníky. Těch se na území státu nachází přibližně 21 tis., významné jsou zejména z hlediska domácího cestovního ruchu. Velkým počtem vodních ploch se vyznačuje kraj Vysočina, významné vodní plochy jako Lipno, Orlík, Hejtman a Staňkovský rybník se nacházejí na území kraje Jihočeského. [49]

Na základě hodnocení potenciálu v rámci tzv. Rajonizace cestovního ruchu, která podává informaci o vhodnosti krajiny pro určitý druh cestovního ruchu, má ČR velmi dobré lokalizační předpoklady pro rozvoj venkovského cestovního ruchu. Z výsledků Rajonizace tabulka č. 2 vyplynulo, že více jak 70 % území tvoří venkovská krajina. Jedná se nicméně pouze o potenciál, který nemusí být reálně využit. [49]

Tabulka 2 Rajonizace cestovního ruchu (podíl jednotlivých typů krajiny)

Zdroj: [49] vlastní zpracování

Pro některé oblasti agroturistika pochopitelně zajímavá není, jedná se zejména o farmy v úrodných oblastech, kde jim zemědělská činnost zajišťuje dostatečný příjem. Atraktivní formu přivýdělku může pro farmáře představovat agroturismus například v horských oblastech s nižší bonitou půdy. Z hlediska rekreačního využití patří k nejatraktivnějším územím horské oblasti jako jsou Šumava, Krkonoše, Krušné, Lužické, Jizerské a Orlické hory. [7] [49]

(30)

30 Na základě výsledků Rajonizace disponuje ČR větším potenciálem pro přírodu nežli pro kulturu. Nicméně z hlediska přírodních zdrojů má ČR nižší konkurenceschopnost prosadit se na mezinárodní úrovni. České hory jsou v evropském měřítku méně významné a zároveň zde chybí významná komponenta, kterou je moře.

Selektivní předpoklady

Rozvoj cestovního ruchu ovlivňují také faktory na straně poptávky označované jako selektivní předpoklady. Tyto předpoklady představují intenzitu a způsob, jakým se obyvatelstvo účastní na cestovním ruchu.

V rámci objektivních předpokladů lze zmínit stálou politickou a ekonomickou stabilitu země. Česká republika je zároveň součástí tzv. Schengenského prostoru, který umožnuje cestování po Evropě bez pasů a hraničních kontrol.

Poptávku po službách cestovního ruchu významně ovlivňují demografické faktory.

Výzvu pro vyspělé ekonomiky světa představuje fenomén tzv. stárnutí populace, kdy začínají postupně početně převažovat starší věkové skupiny. V posledních letech dochází k významnému nárůstu účasti starších osob na cestovním ruchu. Potřeby a spotřební chování tohoto segmentu se významně odlišují a zejména venkovská zařízení nejsou na tuto skutečnost připravená.

Ochotu cestovat přímo ovlivňuje životní situace obyvatelstva. Česká republika se řadí mezi vyspělé státy Evropy. Míra nezaměstnanosti patří v ČR dlouhodobě k jedné z nejnižších v celé EU. V roce 2019 činila hodnota tohoto ukazatele 2 %. ČR se zároveň řadí k evropským státům s nejnižší mírou chudoby. [37] [123]

Významný vliv na poptávku mají i nové trendy. Nabídka v cestovním ruchu se tak musí neustále přizpůsobovat poptávce. Mezi trendy dnešní doby patří aktivní životní styl a zájem o odpovědné cestovaní. Lidé zároveň více preferují kvalitu před kvantitou, což má za následek stále se zvyšující konkurenci mezi subjekty cestovního ruchu. Ochotu Čechů cestovat dokládají data z TSA, podle kterého výkony cestovního ruchu každým rokem nepřetržitě rostly. Česká republika je atraktivní nejen z hlediska domácího, ale také i příjezdového cestovního ruchu. [52]

Potenciál země pro rozvoj cestovního ruchu lze také měřit pomocí různých indexů.

V následující tabulce č. 3 je znázorněno, jak si ČR stojí v porovnání s ostatními zeměmi z hlediska vybraných ukazatelů, a to: TTCI (Konkurenceschopnost zemí v cestovním

(31)

31 ruchu), GPI (Světový index míru), SDG (Ukazatel udržitelného rozvoje) a EPI (Index výkonnosti z hlediska životního prostředí). Z pohledu Světového indexu míru se ČR dlouhodobě umisťuje v první desítce zemí, což je pro rozvoj cestovního ruchu důležitý předpoklad. Oproti tomu pozice dle TTCI v posledních letech postupně klesá (např.

v roce 2009 byla ČR na 26. místě). Nicméně v porovnání s nejbližšími konkurenty (sousední země) má ČR relativně dobrou pozici. Z hlediska udržitelného rozvoje a rozvoje šetrných forem cestovního ruchu jsou podstatné ukazatele SDG a EPI, v rámci kterých je ČR velmi dobře hodnocena. [128] [153] [154] [155]

Tabulka 3 Ukazatele za Českou republiku

Zdroj: vlastní zpracování

Realizační předpoklady

Realizační předpoklady umožnuji propojení poptávky a nabídky služeb cestovního ruchu.

Pro rozvoj agroturistiky je důležité, kde se daná farma nachází. V hůře dostupných oblastech se dá návštěvnost očekávat nižší. Nicméně významnou roli hraje také přítomnost turistické atraktivity. Z výzkumu agentury CzechTourism vyplynulo, že drtivá většina návštěvníků přijíždí do destinace automobilem, tudíž primární požadavek na lokaci venkovského zařízení je, aby bylo dostupné po silnici. Z pohledu hustoty silniční sítě jsou venkovská zařízená relativně dobře dostupná, problematická je nicméně její kvalita a sjízdnost v nepříznivých klimatických podmínkách. [52]

V ČR jsou hromadná ubytovací zařízení (HUZ) sledována ČSÚ. Individuální ubytovací zařízení (ubytování v soukromí, rekreační chaty a chalupy), která jsou ve venkovském cestovním ruchu využívána nejčastěji, nikoliv. IUZ nejsou šetřena již od roku 2002.

V následují tabulce č jsou znázorněná poslední dostupná data. [43]

(32)

32

Tabulka 4 Ubytovací zařízení ve venkovském cestovním ruchu

Zdroj: vlastní zpracování [43]

Podle evidence Ministerstva zemědělství v roce 2013 nabízelo v ČR 645 zemědělských podniků služby cestovního ruchu, ubytování a ostatní rekreační činnosti, v roce 2016 pouhých 351. Jiná data o počtu zařízení nabízející tyto služby nejsou dostupná, rovněž se nesledují počty zařízení nabízející služby zážitkového statku (rekreační farmy). [43]

Nejaktuálnější údaje poskytl Svaz venkovské turistiky a agroturistiky v rámci vlastního šetření za účelem zmapování aktuální situace ve službách agroturismu v ČR. Toto šetření probíhalo v letech 2017-2018 na vzorku 400 zařízení typu farmy, statku, ranče, hospodářství apod., které nabízí alespoň jednu z následujících služeb: ubytování, stravování (formou restaurace), prodej ze dvora, programy se zvířaty, exkurze, jezdectví aj. Z výsledků vyplynulo, že 73 % poskytuje ubytovací služby, z toho 49 % ubytování v soukromí, u 44 % se jedná o penziony, 5 % představují hotely a 2 % jiný typ ubytování (chaty, statky aj.). V průměru se jedná zejména o zařízení s 15 lůžky. Co se týče dalších služeb, 40 % ze všech sledovaných zařízení nabízí prodej ze dvora, 25 % stravování (formou restaurace), 8 % prodej ze dvora a současně stravování. Komplexní nabídku služeb pak poskytuje pouze 7 % zařízení. [43]

Doprovodnou infrastrukturu tvoří také pěší stezky a cyklotrasy. Značení tras má v ČR na starosti Klub českých turistů. Díky jejich činnosti se ČR vyznačuje nejhustší sítí značených turistických tras pro pěší. V posledních letech roste počet značených tras pro cyklisty, jelikož se jedná o jeden z nejdynamičtějších segmentů aktivní turistiky. Na podporu značení cest a jejich udržování vznikl projektu Česko jede. Cílem projektu je komplexní podpora cykloturistiky a zajištění bezpečnosti cyklistické dopravy.

Cykloturistika a aktivní turistika má v ČR významný potenciál v souvislosti s hustou sítí komunikací a návazností cyklotras na veřejnou dopravu, členitým terénem a množstvím turistických cílů a služeb. Cykloturistika je také významná z pohledu rozvoje venkovských oblastí, zařízení cestovního ruchu na tento segment nejsou nicméně

(33)

33 dostatečně připravená. Na tento stav reaguje celonárodní certifikační systém „Cyklisté vítaní“, který prověřuje vybavenost ubytovacích, stravovacích zařízení, kempů a turistických cílů z pohledu cyklistů. Zařízení, která projdou touto certifikací, jsou pak označená zelenobílou značkou s usmívajícím se kolem. [29]

Problémem českého venkova zůstává nedostatečná občanská vybavenost. Vybavenost jednotlivých obcí službami denní i nedenní potřeby závisí na populační velikosti obcí.

Český venkov se potýká více se stárnutím populace než s úbytkem obyvatelstva. Mladí lidé, pokud mají možnost, se tak stěhují do měst, starší věkové skupiny obyvatel se naopak vracejí zpátky na venkov. [19]

Mezi další významné prvky, které doplňují materiálně-technickou základnu a tvoří zážitek venkovského prostoru, patří drobné venkovské stavby, odpočinková místa, návsí, venkovská prostranství, lávky, rozhledny nebo venkovní sportoviště. Pro českou krajinu jsou typické rozhledny, které se staly populární především v souvislosti s rozvojem turistiky, a v současné době jich lze na českém území najít přes 400.

2.3.2 Orgány a organizace v oblasti venkovského cestovního ruchu

CzechTourism

CzechTourism je příspěvková organizace zřízená Ministerstvem pro místní rozvoj.

Založená byla v roce 1993. Agentura CzechTourism se zaměřuje zejména na podporu a propagaci ČR na mezinárodních trzích. Mezi její další aktivity patří také podpora domácího cestovního ruchu. Pod svojí správou má webové stránky Kudy z Nudy, kde mají možnost jednotliví poskytovatelé zdarma inzerovat svoje služby. Tento portál je určen zejména domácím návštěvníkům. [44]

Ministerstvo zemědělství

Ministerstvo zemědělství představuje ústřední orgán státní správy zabývající se oblastí zemědělství. Z prohlášení ministerstva plyne zvýšený zájem o podporu a tvorbu aktivity v souvislosti s agroturistikou. Cílem je nastavení koncepce podpory jejího rozvoje, systematický rozvoj, podpora a propagace v České republice. V této souvislosti bylo zahájeno několik aktivit, například byla vytvořená pracovní skupina „Agroturistika“, bylo uzavřeno Memorandum o spolupráci v oblasti podpory a rozvoje agroturistiky se Svazem venkovské turistiky a agroturistiky, spolupráce při nastavení Kategorizace