Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky
Genderové nerovnosti na trhu práce se zaměřením na odměňování
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Studijní program: Kvantitativní metody v ekonomice Studijní obor: Ekonomická demografie
Autor: Bc. Lenka Hinzeová
Vedoucí diplomové práce: Ing. Petr Musil, Ph.D.
Praha, květen 2021
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Genderové nerovnosti na trhu práce se zaměřením na odměňování vypracovala samostatně za použití v práci uvedených pramenů a literatury.
V Praze dne 3. května 2021 ...
Bc. Lenka Hinzeová
Poděkování
Tímto bych chtěla velmi poděkovat vedoucímu mé diplomové práce Ing. Petru Musilovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky, vstřícnost a ochotu po celou dobu psaní této práce. Dále bych ráda poděkovala doc. Ing. Ladislavu Průšovi, CSc. a Mgr. Milanu Baštovi, Ph.D. za odborné konzultace a připomínky. Také bych chtěla poděkovat celému kolektivu Katedry demografie a v neposlední řadě svým blízkým za podporu po celou dobu studia.
Abstrakt
Diplomová práce Genderové nerovnosti na trhu práce se zaměřením na odměňování se zabývá tématem nerovného odměňování mužů a žen na trhu práce v České republice.
Gender pay gap je stále aktuální téma a často je nesprávně interpretován jako přímá diskriminace. Ve skutečnosti je však tento ukazatel ovlivněn více faktory, které byly představeny v teoretické části diplomové práce. V první části se práce věnuje vývoji postavení mužů a žen ve společnosti a vlivem druhé demografické tranzice na rodinné zázemí zaměstnanců. Péče o rodinu a domácnost, kterou většinou zastává žena, je jedním z determinantů ovlivňujících gender pay gap v České republice. Mezi další faktory v České republice patří horizontální a vertikální segregace trhu práce, nepřímá diskriminace, dosažené vzdělání nebo věk. Další část práce zobrazuje vývoj základních ekonomických ukazatelů trhu práce podle pohlaví. V analytické části byla provedena analýza dat z Informačního systému o průměrném výdělku za rok 2018, která byla rozdělena do mzdové a platové sféry. Výpočty se týkají pouze zaměstnanců v České republice a nezahrnují jiné formy výdělků. V první části byly zobrazeny neočištěné gender pay gapy podle jednotlivých faktorů. Ve druhé části byl navržen model vícenásobné lineární regrese zvlášť pro mzdovou a platovou sféru. Pomocí regresní analýzy se podařilo očistit gender pay gap v jednotlivých sférách a prokázat vliv dostupných proměnných na rozdíl v odměňování mužů a žen v České republice.
Klíčová slova
Gender pay gap, genderové nerovnosti, trh práce, diskriminace, segregace trhu práce, regresní analýza.
JEL klasifikace
J13, J21, J71
Abstract
The topic of the diploma thesis is Gender inequalities in the labour market focusing on remuneration. The thesis deals with unequal pay for men and women in the labour market in the Czech Republic. Gender pay gap is still a topical issue and it is often misinterpreted as direct discrimination. However, this indicator is influenced by several factors, which are presented in the theoretical part of the diploma thesis. The first part of the thesis deals with the development of the social status of men and women and with the impact of the second demographic transition on the family background of employees. Family and household care, which is mostly taken by a woman, is one of the determinants influencing the gender pay gap in the Czech Republic. Other factors include horizontal and vertical segregation of the labour market, indirect discrimination, education level or age. The next part of the thesis shows the development of basic economic indicators of the labour market by gender. The analytical part of the diploma thesis analysed data from the Average earnings information system for 2018, which were divided into the wage and salary spheres. The calculations relate to employees in the Czech Republic only and do not include other forms of earnings.
Firstly, the unadjusted gender pay gaps were displayed according to individual factors.
Models of multiple linear regression were proposed separately for the wage and salary spheres, in the second part of the analytical part. After that the adjusted gender pay gaps in the individual spheres were calculated using regression analysis and the effect of available variables on the gender pay gap in the Czech Republic was demonstrated.
Keywords
Gender pay gap, gender inequalities, labour market, discrimination, labour market segregation, regression analysis.
JEL Classification
J13, J21, J71
Obsah
Úvod ...12
1 Historie rovnosti ... 15
1.1 Definice rovnosti ... 15
1.2 Tradiční vnímání postavení mužů a žen ... 16
2 Změna rodinného chování ... 17
2.1 Druhá demografická tranzice ... 17
2.1.1 Vývoj úhrnné plodnosti ... 17
2.1.2 Průměrný věk matek ... 19
2.2 Muži na rodičovské dovolené ... 20
2.3 Sladění rodinného a pracovního života ... 22
3 Základní ekonomické ukazatele trhu práce ... 24
3.1 Obecná míra nezaměstnanosti ... 25
3.2 Míra zaměstnanosti ... 28
3.3 Míra ekonomické aktivity ... 29
4 Gender pay gap ... 31
4.1 Determinanty gender pay gapu v České republice ... 35
4.1.1 Vzdělání ... 35
4.1.2 Odvětví zaměstnání ... 36
5 Datové zdroje ... 39
5.1 Disproporce v odměňování ... 41
5.1.1 Rozdíl průměrného výdělku mužů a žen v krajích České republiky ... 41
5.1.2 Rozdíl průměrného výdělku mužů a žen podle odvětví zaměstnání CZ-NACE .. 43
5.1.3 Rozdíl průměrného výdělku mužů a žen podle dosaženého vzdělání ... 45
5.1.4 Rozdíl průměrného výdělku mužů a žen ve věkových intervalech ... 46
6 Regresní analýza ... 48
6.1 Proměnné modelu ... 50
6.1.1 Kategorie kategoriálních proměnných ... 50
6.2 Mzdová sféra ... 52
6.2.1 Popisné statistiky ... 52
6.2.2 Výsledky regresní analýzy ... 55
6.3 Platová sféra ... 62
6.3.1 Popisné statistiky ... 62
6.3.2 Výsledky regresní analýzy ... 65
6.4 Porovnání mzdové a platové sféry ... 71 Závěr ... 73 Použitá literatura ... 77 Přílohy ... I Příloha A: Odhad regresní funkce mzdové sféry ... I Příloha B: Odhad regresní funkce platové sféry ... IV
Seznam obrázků
Obrázek 2.1: Vývoj úhrnné plodnosti a počtu živě narozených na území České republiky
v letech 1920–2019 ... 18
Obrázek 2.2: Průměrný věk matek při narození dítěte a při narození 1. dítěte na území České republiky v letech 1920–2019 ... 19
Obrázek 2.3: Muži pobírající rodičovský příspěvek v jednotlivých věkových kategoriích v letech 2015–2019 ... 22
Obrázek 3.1: Obecná míra nezaměstnanosti 15–64letých mužů a žen v České republice v letech 1993–2020 ... 25
Obrázek 3.2: Obecná míra nezaměstnanosti 15–64letých mužů v České republice ve vybraných letech ... 27
Obrázek 3.3: Obecná míra nezaměstnanosti 15–64letých žen v České republice ve vybraných letech ... 27
Obrázek 3.4: Míra zaměstnanosti 15–64letých mužů a žen v České republice v letech 1993– 2020 ... 28
Obrázek 3.5: Míra ekonomické aktivity 15–64letých mužů a žen v České republice v letech 1993–2020 ... 30
Obrázek 4.1: GPG v USA podle rasy v roce 2020 ve vztahu k bělošským mužům ... 32
Obrázek 4.2: Neočištěný GPG v evropských státech v roce 2019 ... 33
Obrázek 4.3: Podíly mužů a žen ve věku 15 a více let podle dosaženého vzdělání v České republice ve vybraných letech ... 36
Obrázek 5.1: GPG ve mzdové sféře podle krajů ČR v roce 2018 ... 42
Obrázek 5.2: GPG v platové sféře podle krajů ČR v roce 2018 ... 42
Obrázek 5.3: GPG ve mzdové sféře podle odvětví zam. CZ-NACE v ČR v roce 2018 ... 44
Obrázek 5.4: GPG v platové sféře podle odvětví zam. CZ-NACE v ČR v roce 2018 ... 44
Obrázek 5.5: GPG ve mzdové sféře podle dosaženého vzdělání v ČR v roce 2018 ... 45
Obrázek 5.6: GPG v platové sféře podle dosaženého vzdělání v ČR v roce 2018 ... 46
Obrázek 5.7: GPG ve mzdové sféře podle věkových intervalů v ČR v roce 2018 ... 47
Obrázek 5.8: GPG v platové sféře podle věkových intervalů v ČR v roce 2018 ... 47
Obrázek 6.1: Boxploty dat mzdové sféry podle pohlaví v jednotlivých krajích ČR ... 52
Obrázek 6.2: Boxploty dat mzdové sféry podle pohlaví ve vybraných odv. CZ-NACE ... 53
Obrázek 6.3: Boxploty dat mzdové sféry podle pohlaví v jednotlivých stup. vzdělání ... 53
Obrázek 6.4: Boxploty dat mzdové sféry podle pohlaví v jednotlivých věk. int. ... 54
Obrázek 6.5: Boxploty dat mzdové sféry podle pohlaví a rozlišení vedoucích zam. ... 54
Obrázek 6.6: Vliv kraje na rozdíl v odměňování mužů a žen ve mzdové sféře ... 58
Obrázek 6.7: Vliv odvětví zam. na rozdíl v odměňování mužů a žen ve mzdové sféře ... 59
Obrázek 6.8: Vliv dos. vzdělání na rozdíl v odměňování mužů a žen ve mzdové sféře ... 60
Obrázek 6.9: Vliv věku na rozdíl v odměňování mužů a žen ve mzdové sféře ... 61
Obrázek 6.10: Boxploty dat platové sféry podle pohlaví v jednotlivých krajích ČR ... 62
Obrázek 6.11: Boxploty dat platové sféry podle pohlaví ve vybraných odv. CZ-NACE ... 63
Obrázek 6.12: Boxploty dat platové sféry podle pohlaví v jednotlivých stup. vzdělání ... 63
Obrázek 6.13: Boxploty dat platové sféry podle pohlaví v jednotlivých věk. int. ... 64
Obrázek 6.14: Boxploty dat platové sféry podle pohlaví a rozlišení vedoucích zam. ... 64
Obrázek 6.15: Vliv kraje na rozdíl v odměňování mužů a žen v platové sféře ... 67
Obrázek 6.16: Vliv odvětví zam. na rozdíl v odměňování mužů a žen v platové sféře ... 68
Obrázek 6.17: Vliv dos. vzdělání na rozdíl v odměňování mužů a žen v platové sféře ... 69
Obrázek 6.18: Vliv věku na rozdíl v odměňování mužů a žen v platové sféře ... 70
Seznam tabulek
Tabulka 2.1: Příjemci rodičovského příspěvku podle pohlaví v letech 2015–2019, v % ...21
Tabulka 4.1: Rozdělení ekonomických činností podle CZ-NACE ... 37
Tabulka 5.1: Popisné statistiky – mzdová sféra ... 39
Tabulka 5.2: Extrémní hodnoty – mzdová sféra ... 39
Tabulka 5.3: Popisné statistiky – platová sféra ... 40
Tabulka 5.4: Extrémní hodnoty – platová sféra ... 40
Tabulka 6.1: Kategorie proměnné NUTS3 ... 50
Tabulka 6.2: Kategorie proměnné Vzdělání ... 50
Tabulka 6.3: Kategorie proměnné Vedoucí ... 51
Tabulka 6.4: Kategorie proměnné Věkový interval ... 51
Tabulka 6.5: Vybrané srovnání očištěných gender pay gapů ve mzdové a platové sféře .... 72
Tabulka 6.6: Nejvyšší a nejnižší očištěný gender pay gap ve mzdové sféře ... 72
Tabulka 6.7: Nejvyšší a nejnižší očištěný gender pay gap v platové sféře ... 72
Seznam výpisů programového kódu
Výpis 6.1: Odhad regresní funkce mzdové sféry ... 55
Výpis 6.2: Celkový F-test ... 56
Výpis 6.3: Index determinace regresního modelu mzdové sféry ... 56
Výpis 6.4: Odhad regresní funkce platové sféry ... 65
Výpis 6.5: Celkový F-test ... 66
Výpis 6.6: Index determinace regresního modelu platové sféry ... 66 Výpis 6.7: Odhad regresní funkce mzdové sféry ... I Výpis 6.8: Odhad regresní funkce platové sféry ... IV
Úvod
Oblast genderových nerovností je stále velmi aktuální téma, a to nejen v České republice.
Rovnost je jedním ze základních práv všech osob, které se postupně stalo znakem moderních demokratických společností. Ne vždy se jedná pouze o rovnost pohlaví, ale důležité je také nediskriminovat osoby z hlediska věku, rasy, náboženského vyznání, politické participace nebo dalších aspektů. I přesto, že je ve srovnání s evropskými státy míra zaměstnanosti českých žen poměrně vysoká, hrubý gender pay gap je v České republice jeden z nejvyšších. Gender pay gap označuje průměrný rozdíl mezi výdělkem mužů a žen, který se vyjadřuje v procentech ve vztahu k průměrnému výdělku mužů. Na rozdíl v odměňování mužů a žen má vliv mnoho faktorů, kterými se tato práce bude zabývat, a nejedná se vždy pouze o přímou diskriminaci, jak je často tento ukazatel chápán.
Téma genderových nerovností na trhu práce se zaměřením na odměňování jsem si pro svou diplomovou práci zvolila z toho důvodu, že ačkoliv patří Česká republika mezi vyspělé evropské státy, rozdíl v odměňování mužů a žen zde stále existuje. Vymezení gender pay gapu však není jednoznačné a setkala jsem se s rozdílnými názory na rozdíl v odměňování mužů a žen. Cílem práce bude zjistit, zda rozdíl převažuje ve mzdové nebo platové sféře, a také zda je ovlivněn právě odvětvím zaměstnání, vzděláním a dalšími faktory, nebo nerovnými podmínkami na pracovišti.
Pro teoretickou část diplomové práce byla využita metoda sekundární analýzy odborné literatury a analýza vývoje demografických ukazatelů a ekonomických ukazatelů trhu práce.
Data využita v teoretické části diplomové práce jsou dostupná z databáze Českého statistického úřadu, doplňující údaje pak z databáze Eurostatu. V analytické části diplomové práce byla provedena analýza výběru dat z Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV). První část analytické části obsahuje popisné charakteristiky dat, druhá část se pak věnuje regresní analýze, která byla provedena ve statistickém softwaru R.
Diplomová práce je rozdělena do šesti kapitol, z nichž první čtyři lze označit za teoretickou část a následující dvě kapitoly za analytickou část. První kapitola se věnuje historii rovnosti a prvním dokumentům, ve kterých byla rovnost a spravedlnost zachycena, ze kterých lze vyzdvihnout Deklaraci nezávislosti Spojených států amerických nebo Všeobecnou deklaraci lidských práv přijatou valným shromážděním OSN v roce 1948. V České republice je pak důležitým dokumentem v oblasti rovnosti Listina základních práv a svobod. V první kapitole je také zahrnuto téma vývoje postavení mužů a žen ve společnosti.
Druhá kapitola zobrazuje vývoj demografických ukazatelů ovlivňujících rodinné zázemí zaměstnanců. Zatímco dříve byl velký důraz kladen především na rodinu, vlivem druhé demografické tranzice se začal utvářet nový vzorec rodinného chování. Nemalý význam pro jedince na trhu práce má počet dětí, a s tím související přerušení ekonomické aktivity v podobě rodičovské dovolené. Tato pauza v pracovní kariéře se týká převážně žen, a to je jeden z determinantů ovlivňujících rozdíl v odměňování mužů a žen. Pracovní kariéra také patří mezi důvody, proč dochází v České republice k odkládání mateřství do pozdějších let a stabilní zaměstnání je často upřednostňováno před založením rodiny. Kapitola se z části
věnuje také mužům na rodičovské dovolené a flexibilním formám zaměstnání, které sice napomáhají zaměstnancům skloubit rodinný a pracovní život, ale v České republice nejsou například částečné úvazky příliš rozšířené. Ačkoliv se stále zvyšují snahy o genderovou rovnost na trhu práce a podmínky rodičovské dovolené jsou srovnatelné pro ženy i muže, problém nepředstavuje legislativní zakotvení, nýbrž celková biologická rovnost mužů a žen.
Třetí kapitola je zaměřena na vývoj základních ekonomických ukazatelů trhu práce rozdělených podle pohlaví. Ačkoliv patří Česká republika mezi země Evropské unie s nejnižší obecnou mírou nezaměstnanosti jak mužů, tak žen, a v posledních letech se rozdíl v nezaměstnanosti podle pohlaví dokonce snižuje, výše gender pay gapu je ve srovnání s evropskými státy stále výrazná. Míra zaměstnanosti se v České republice v posledních letech zvyšovala, což mohlo být ovlivněno posunem věku odchodu do důchodu a tím pádem vyšší participací osob starších 55 let na trhu práce.
Čtvrtá kapitola pak popisuje teoretické pozadí tématu gender pay gap a jednotlivé determinanty ovlivňující rozdíl v odměňování mužů a žen. Jak již bylo uvedeno, tento ukazatel nepředstavuje pouze přímou diskriminaci na pracovišti, která se bohužel u některých zaměstnavatelů stále projevuje, nýbrž vliv mnoha faktorů. Jedná se především o horizontální segregaci trhu práce, kdy muži převažují v lépe placených odvětvích zaměstnání, jako je například IT a technologie, kdežto ženy mají větší zastoupení například ve vzdělávání nebo zdravotní a sociální péči. Dalším faktorem ovlivňující výši výdělku je vzdělání. I přesto že v posledních letech roste podíl vysokoškolsky vzdělaných žen, také v tomto stupni vzdělání není gender pay gap zanedbatelný. Paradoxně je mezi osobami s vysokoškolským vzděláním jeden z nejvyšších. Roli zde hraje také obor studia, na který pak navazuje odvětví zaměstnání. Dalším důvodem rozdílných výdělku je takzvaná vertikální segregace trhu práce, která představuje přetrvávající nedostatek žen ve vedoucích a manažerských pozicích. Kromě péče o rodinu a domácnost, na kterou se zaměřuje druhá kapitola, ovlivňují jedince na trhu práce také genderové stereotypy a předsudky.
Datové zdroje použité k analytické části diplomové práce jsou popsány v kapitole páté. Data pocházejí z Informačního systému o průměrném výdělku z roku 2018 a pro Ministerstvo práce a sociálních věcí toto šetření zpracovává společnost Trexima, s.r.o. Kromě hrubé měsíční mzdy/platu je zjišťován také průměrný hodinový výdělek, který bude v této diplomové práci sledovanou proměnnou výdělkové úrovně. Analýza se tak týká pouze zaměstnanců v České republice a nejsou zde zahrnuty důchody, příjmy OSVČ, ani jiné druhy výdělků. Data jsou rozdělena do mzdové a platové sféry a pro každou sféru byl proveden výběr 10 000 pozorování. Tato kapitola zahrnuje také popisné charakteristiky dat a v grafech jsou zobrazeny hodnoty neočištěných gender pay gapů v jednotlivých kategoriích dostupných kategoriálních proměnných.
Šestá kapitola reprezentuje regresní analýzu, která byla zpracována ve statistickém softwaru R. Analýza je provedena zvlášť pro mzdovou a zvlášť pro platovou sféru. Pro každou sféru byl navržen model vícenásobné lineární regrese, který zkoumá vliv jednotlivých dostupných proměnných na rozdíl v odměňování mužů a žen v České republice. Je však potřeba brát v úvahu, že výsledky se týkají výběru zaměstnanců v konkrétním datovém souboru a jsou ovlivněny dostupnými proměnnými, což znamená, že výsledky pro celou populaci České republiky mohou být odlišné a výsledné hodnoty očištěných gender pay gapů není možné
považovat čistě za přímou diskriminaci, jelikož do výše gender pay gapů vstupují i další faktory, které nebyly v datovém souboru pro diplomovou práci dostupné.
1 Historie rovnosti
Rovnost ve společnosti je v dnešní době stále velmi diskutované mezinárodní téma, které se postupně stávalo základem současných demokratických právních systémů. Nemusí se nutně jednat pouze o rovnost pohlaví, ale obecně vyjadřuje určitou míru shody mezi objekty v jisté vlastnosti. Jak uvádí Miloš Večeřa v článku „Rovnost jako právní kategorie“, základními oblastmi rovnosti jsou právní rovnost, ekonomická rovnost, rovnost šancí, občanská rovnost a politická rovnost. (1)
1.1 Definice rovnosti
Počátky rovnosti jsou koncipovány již v Chammurapiho zákoníku z 18. století př. n. l., kde byl poprvé zachycen tzv. lex talionis neboli zásada o odplatě, kdy uložený trest by měl odpovídat trestnému činu pachatele. Tato zásada je známá rovněž jako „oko za oko, zub za zub“. (2, 3) V některých oblastech je rovnost vnímána také jako spravedlnost, čímž se například v dialogu „Gorgias“ zabýval Platón (5. století př. n. l.) nebo v díle „Politika“
Aristoteles (4. století př. n. l.). (1) Zdeněk Vopat však v článku „Historie koncepce lidských práv: od počátku po všeobecnou deklaraci lidských práv“ zmiňuje, že i když se starověké filozofické směry vyznačovaly jistým universalismem, neplatily tyto zásady rovnosti pro veškeré obyvatelstvo. (4) Výjimkou byly například ženy, otroci nebo cizinci, kterými se v článku „Exkurs: cizinci v antickém Římě“ zabývá Michaela Židlická. (5)
Jedním z prvních státních dokumentů upravující rovnost člověka ve společnosti byla Deklarace nezávislosti Spojených států amerických ze 4. července 1776, avšak i ta je podle Zdeňka Vopaty rozporuplná. Mezi její autory patří například Thomas Jefferson nebo Benjamin Franklin a pro Spojené státy sice znamenala vyhlášení základních práv pro obyvatelstvo a odtržení od britské nadvlády, ale Indiáni zde byli stále nazývání divochy a práva se na ně nevztahovala. (4, 6) Na území českých zemí byl pak významným dokumentem například Patent o zrušení nevolnictví císaře Josefa II. z roku 1781.(7)
Od 20. století se jedním ze stěžejních mezinárodních dokumentů zaručujících rovnost stala Všeobecná deklarace lidských práv, která byla přijata 10. prosince 1948 valným shromážděním OSN. (8, 9)
V České republice je rovný přístup všem bez rozdílu pohlaví zakotven v Listině základních práv a svobod (článek 3 odst. 1), která rovněž zaručuje právo na svobodnou volbu povolání (článek 26). (10) Rovný přístup mužů a žen v oblasti zaměstnání upravuje také Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) (11) nebo Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání. (12)
1.2 Tradiční vnímání postavení mužů a žen
Role mužů a žen se postupně formovala po celou dobu vývoje společnosti. Už od počátku lidstva je možno pozorovat tradiční dělbu rolí mužů a žen ve skupinách, tehdy se ještě nejednalo o rodinu tak, jak ji známe dnes, kdy muž byl chápán jako živitel a ochránce, zatímco ženy se staraly o potomky. Dlouhou dobu se také na ženy nevztahovala žádná práva a jejich postavení vůči mužům bylo nerovné. Nicméně tak jako procházela modernizací celá společnost, vyvíjela se také rovnost mužů a žen.
Na postavení člověka ve společnosti má, kromě politické situace státu, primární vliv především rodina a nejbližší okolí. Už malé děti procházejí prvním začleňováním do sociálních skupin, kde si postupně utvářejí svou pozici. Frank Taylor v článku „Content Analysis and Gender Stereotypes in Children’s Books“ zmiňuje, že základy společenského chování a morálky jsou zakódovány již v dětské literatuře, která určuje směr genderových rolí. Studie oceněných dětských knih z roku 1972 ukázala, že ve většině příběhů muži vystupují jako aktivní a nezávislí jedinci, zatímco ženy představují spíše introverty, v chování následují muže a jsou často spojovány s domácností a domácími pracemi. (13) Rozdílné role mužů a žen však nejsou záležitostí jen dětských knih, nýbrž součástí běžného života. Skutečnost, že byly ženy vždy chápány jako hlavní rodič při výchově dětí a péče o domácnost, odráží například způsob výpočtu věku odchodu do důchodu v České republice, který se týká ještě osob narozených před rokem 1972. Zatímco muži mají důchodový věk stanovený jednotně, u žen se vypočítává nejen s ohledem na odpracované roky, ale rovněž na základě počtu vychovaných dětí. Ačkoliv je dítě obou rodičů, čím více dětí žena vychovala, tím byl její věk odchodu do důchodu nižší. (14)
Genderová rovnost je tématem převážně moderních demokratických společností, která se stala součástí procesu druhé demografické tranzice. Joan W. Scott v článku „Gender:
A Useful Category of Historical Analysis“ přisuzuje první zmínku termínu „gender“
americkým feministkám, které odmítaly biologický determinismus spojovaný s rozdíly podle pohlaví. (15) Postupnou proměnou české společnosti se bude zabývat následující kapitola.
2 Změna rodinného chování
Jedním z determinantů ovlivňujících chování jedince na trhu práce je v nemalé míře jeho rodinná situace. Zatímco ještě v polovině 20. století byl důraz kladen především na rodinu, postupně se změnou politické situace v České republice se dostávaly do popředí zájmy jedince. Lidem se otevřely nové možnosti a začala se prosazovat větší rovnost mužů a žen.
Ačkoliv legislativně jsou možnosti mužů a žen na trhu práce téměř srovnatelné, stále je potřeba brát v úvahu také biologické faktory, kde i přes všechny snahy k rovnosti pohlaví ve většině případu dojít nemůže. Tato kapitola je zaměřena právě na rodinné pozadí ovlivňující jedince na trhu práce ve smyslu přerušení ekonomické aktivity.
2.1 Druhá demografická tranzice
Vyspělé státy si postupně prošly takzvanou první a druhou demografickou revolucí1 a v současné době se období demografických změn týká také rozvojových států světa.
S pojmem druhé demografické tranzice se pojí jména dvou demografů, Belgičan Ron Lesthaeghe a Holanďan Dirk van de Kaa, kteří s konceptem přišli v roce 1986. (16 s 176) Zatímco první demografická revoluce představuje postupné snižování úmrtnosti a porodnosti, v důsledku čehož dochází ke stárnutí populací jednotlivých zemí, druhá demografická tranzice je spojována s celkovou změnou tradičního rodinného chování. Jak uvádí Ondřej Nývlt ve své knize „Domácnosti v Česku: Změny rodinného chování po roce 1989“, za významný zlom se považuje vynález hormonální antikoncepce a její rozšíření.
Společně se změnou postojů k potratům bylo ženám umožněno ovlivňovat jejich reprodukční chování. Zároveň se snižující se úrovní plodnosti docházelo také ke změnám v oblasti sňatečnosti, kdy okamžitý vstup do manželství před založením rodiny byl nahrazován kohabitací partnerů, což rovněž zapříčinilo zvyšující se podíl mimomanželsky narozených dětí. Na všechny tyto události měl vliv rostoucí důraz na individualismus jedince a osobní zájmy mužů i žen, s čímž souvisí také odkládání narození dětí do pozdějších let věku matky. (17 s 32–36)
2.1.1Vývoj úhrnné plodnosti
Důležitým demografickým ukazatelem v oblasti reprodukce obyvatelstva je úhrnná plodnost, která udává průměrný počet narozených dětí jedné ženě při dané neměnné plodnosti a zároveň nulové úmrtnosti během jejího reprodukčního období. Jako hranice prosté reprodukce obyvatelstva je udávána hodnota 2,1 dítěte na ženu, této hranice však vyspělé státy, včetně České republiky, již řadu let nedosahují. (18 s 79–81)
Narození dítěte je jednou z významných událostí v životě jedince, se kterou se však pojí také ekonomická situace domácnosti. Zatímco ještě v minulém století bylo založení rodiny jedním z hlavních cílů obyvatelstva, což většinou následovalo v krátkém časovém horizontu od sňatku, v dnešní době jsou rodinné preference poněkud odlišné. Na obrázku 2.1 jsou zachyceny počty živě narozených dětí na území České republiky v letech 1920–2019 a zároveň vývoj úhrnné plodnosti v tomto období. Nejvyšší úhrnné plodnosti na území České republiky bylo dosaženo v období po 2. světové válce, kdy průměrný počet narozených dětí na ženu, za podmínek neměnné plodnosti a nulové úmrtnosti, dosahoval hodnoty kolem 3 dětí na ženu. Během druhé poloviny 20. století pak docházelo k postupnému snižování úhrnné plodnosti, výjimkou byla akorát sedmdesátá léta, kde byl nárůst ovlivněn tehdejší propopulační politikou. Největší propad úhrnné plodnosti nastal v devadesátých letech 20.
století, což je spojováno právě s druhou demografickou tranzicí. V tomto období se však očekával spíše opačný trend, předpokladem totiž byl vstup silných ročníků žen ze sedmdesátých let do reprodukčního věku. Toto období je považováno za dobu, kdy se v České republice začaly vytvářet nové vzorce rodinného chování. (19)
Ačkoliv zhruba od osmdesátých let 20. století nedosáhla úhrnná plodnost v České republice hranice prosté reprodukce a dochází k postupnému stárnutí populace, což je většinou vnímáno negativně, z hlediska trhu práce představuje nižší počet dětí dřívější návrat rodičů k ekonomické aktivitě. Nerovnost v odměňování muže a ženy, kteří jsou přibližně ve stejném věku a na srovnatelné pracovní pozici, se může zdát významná, ale rozdíl je často zapříčiněn právě touto pauzou v pracovní kariéře. Pokud se žena do práce vrátí po několika letech rodičovské dovolené, nastává tímto rozdíl v odpracovaných letech, což je jedním z kritérií, které mají vliv na výši výdělku.
Obrázek 2.1: Vývoj úhrnné plodnosti a počtu živě narozených na území České republiky v letech 1920–2019 (vlastní zpracování dle dat ČSÚ)
0,0 0,5 1,0 1,5 2,0 2,5 3,0 3,5
0 50 000 100 000 150 000 200 000 250 000 300 000 350 000
1920 1925 1930 1935 1940 1945 1950 1955 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010 2015 Úhrnná plodnost
Početživě naorzených
Rok
Živě narození Úhrnná plodnost
2.1.2Průměrný věk matek
Vlivem změn způsobených druhou demografickou tranzicí docházelo v České republice kromě snižování úhrnné plodnosti také ke zvyšování průměrného věku matek při narození dítěte. Tento vývoj je zachycen na obrázku 2.2, kde je rovněž zobrazen průměrný věk matek při narození prvního dítěte. Od devadesátých let 20. století je patrný prudký nárůst průměrného věku matek a jelikož zároveň roste i průměrný věk matek při narození prvního dítěte, není tento nárůst způsoben vyšším počtem dětí, jak je mimo jiné zřejmé z části věnující se úhrnné plodnosti výše, nýbrž odkládáním mateřství do vyššího věku.
Jednou z příčin odkládání založení rodiny do vyššího věku jsou odlišné preference mladých osob, kdy se pro ně stalo důležitým uplatnění na trhu práce a budování profesní kariéry.
Rostoucí dostupnost vzdělání jak pro muže, tak pro ženy, a zároveň rozšiřování možností studijních oborů, napomáhalo ke zvyšování odbornosti absolventů nastupujících na trh práce. Na druhou stranu představuje vysoká škola delší studijní období a nástup do prvního zaměstnání tak přichází v pozdějších letech. Častěji proto ženy upřednostňují dosažení stabilního zaměstnání a finančního zabezpečení, s čímž souvisí také dostupnost bydlení, před narozením dítěte. Následné přerušení pracovní kariéry vlivem založení rodiny se však nemusí týkat pouze žen, ale v České republice není příliš obvyklé, že by na rodičovskou dovolenou nastoupili muži. Touto problematikou se bude zabývat následující podkapitola.
Obrázek 2.2: Průměrný věk matek při narození dítěte a při narození 1. dítěte na území České republiky v letech 1920–2019 (vlastní zpracování dle dat ČSÚ)
22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
1920 1925 1930 1935 1940 1945 1950 1955 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010 2015
Věk matky
Rok
Průměrný věk matek při narození dítěte Průměrný věk matek při narození 1.dítěte
2.2 Muži na rodičovské dovolené
I přesto, že v souvislosti s druhou demografickou tranzicí dochází k postupným změnám souvisejících se zakládáním rodiny, a nejen v České republice roste snaha o vyrovnání rolí mužů a žen, stále je péče o děti přisuzována spíše ženám. Rodičovská dovolená tak způsobuje významné přerušení profesní kariéry, což má následně mimo jiné vliv na finanční ohodnocení v zaměstnání. Ženy přiznávají, že častěji svou práci volí s ohledem na rodinu a péči o děti a domácnost, a to představuje nezanedbatelný počet nefinančně ohodnocených hodin práce. Muži jsou naopak v zaměstnání flexibilnější, a jak uvádějí Hana Maříková a Radka Radimská ve studii „Podpora využívání rodičovské dovolené muži“, časem věnovaný rodině označují právě svou pracovní kariéru ve smyslu zabezpečení finanční situace domácnosti. (20)
Legislativně mají možnost čerpání rodičovské dovolené v České republice jak ženy, tak muži. Problematika této oblasti však nespočívá pouze v legislativním zakotvení, nýbrž v celkové rovnosti mužů a žen ve výchově dětí.
Je potřeba rozlišovat mezi pojmy rodičovská dovolená a rodičovský příspěvek. Ani jeden z těchto institutů nebyl pro muže dlouho dostupný. Do roku 1984, dle zákona č. 107/1971 Sb. o mateřském příspěvku, neměli muži na příspěvek žádný nárok, protože jak už z názvu zákona vyplývá, jednalo se pouze o mateřský příspěvek. Následovaly novely tohoto zákona, které umožnily příspěvek alespoň v případě, kdy byl muž na dítě sám nebo žena z vážných důvodů nemohla o dítě pečovat. (21) Pobírání rodičovského příspěvku bez ohledu na rodinný stav bylo mužům umožněno až od roku 1990, ale pokud byl muž zaměstnaný, stále neměl nárok na rodičovskou dovolenou za stejných podmínek jako žena. (22) Povinnost zaměstnavatele poskytnout rodičovskou dovolenou muži nastala až od roku 2001, kdy nabyl účinnosti zákon č. 155/2000 Sb., kterým se novelizoval zákoník práce. (23) Rodičovská dovolená je tedy součástí pracovně-právních vztahů, kdežto rodičovský příspěvek upravuje zákon o státní sociální podpoře.
Tabulka 2.1 představuje příjemce rodičovského příspěvku v České republice podle pohlaví v letech 2015–2019. Od 1. ledna 2020 je celková výše rodičovského příspěvku stanovena na 300 000 Kč pro jedno dítě, v případě vícerčat pak 450 000 Kč. (24) Ačkoliv je možnost rodičovské dovolené a pobírání rodičovského příspěvku stejná pro obě pohlaví, je zřejmé, že stále významně převažují ženy. Podíl mužů pobírajících rodičovský příspěvek ve sledovaném období nepřesáhl 2 %, a dokonce mírně klesá. (25) Nerovnosti v této oblasti tedy nebudou zapříčiněny diskriminací pohlaví ve smyslu nedostupnosti rodičovského příspěvku pro muže, nýbrž se bude jednat o jakousi neformální nerovnost. V první řadě mají významný vliv fyziologické faktory, jako je kojení nebo zotavování matky po porodu, a také podpora nejbližšího okolí. Dalším faktorem ovlivňující nástup osoby na rodičovskou dovolenou je právě výše výdělku. Vzhledem k tomu, že je mužům stále přisuzována role živitele rodiny, ve většině případu dosahují v domácnosti vyššího příjmu, a také odpracují více hodin týdně. Proto v souvislosti s ekonomickou situací rodiny nastoupí na rodičovskou dovolenou ten rodič, který dosahuje nižšího výdělku, a většinou se jedná o ženu.
V neposlední řadě mohou mít vliv také předsudky v pracovní oblasti ze strany zaměstnavatele a celková situace v zaměstnání. U mužů se s nástupem na rodičovskou dovolenou nepočítá tak, jako u žen, a pozornost je soustředěná spíše na rozvoj pracovní
kariéry. Proto může být rodičovská dovolená u mužů vnímána zaměstnavatelem negativně.
Těchto faktorů je ovšem mnohem více a rozhodnutí rodin je vždy zcela individuální. (20) Na obrázku 2.3 jsou zachycené podíly mužů pobírajících rodičovský příspěvek v jednotlivých věkových kategoriích v České republice v letech 2015–2019. Nejnižší zastoupení mezi muži pobírající rodičovský příspěvek mají otcové mladší 24 let věku, v roce 2019 to bylo pouze 5 %. Muži ve věkovém intervalu 25–34 let představují stabilně necelých 40 % a více než 55 % mužů pobírajících rodičovský příspěvek představují otcové starší 35 let, jejich podíl se během sledovaného období mírně zvyšoval. (25) Nástup muže na rodičovskou dovolenou ovlivňuje především ekonomická situace domácnosti. U starších mužů je možné usuzovat, že dosáhli relativně stabilní situace v zaměstnání a mohou si dovolit ekonomickou aktivitu přerušit rodičovskou dovolenou, zatímco u mladších ročníků se jedná o období rozvoje pracovní kariéry. Nicméně z celkového počtu osob pobírající rodičovský příspěvek představují muži pouze necelé 2 %, a tedy i těch ve věkové skupině nad 35 let je velmi málo.
Tabulka 2.1: Příjemci rodičovského příspěvku podle pohlaví v letech 2015–2019, v % (vlastní zpracování dle dat ČSÚ)
Ženy Muži
2015 98,14 % 1,86 %
2016 98,11 % 1,89 %
2017 98,16 % 1,84 %
2018 98,19 % 1,81 %
2019 98,26 % 1,74 %
Obrázek 2.3: Muži pobírající rodičovský příspěvek v jednotlivých věkových kategoriích v letech 2015–2019 (vlastní zpracování dle dat ČSÚ)
2.3 Sladění rodinného a pracovního života
Změny související se zakládáním rodiny a zároveň stále častější prosazování rovnosti mužů a žen v oblasti trhu práce s sebou přináší také otázku přijatelné rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, často označované jako work-life balance. Ačkoliv se v tomto případě jedná o celkový volný čas trávený mimo zaměstnání, včetně studia nebo osobních zájmů, pokud do toho vstoupí také péče o rodinu a domácnost, je organizování času o to obtížnější.
Sladění rodinného a pracovního života je v dnešní době velmi důležitou oblastí sociální politiky moderních společností. Pokles úhrnné plodnosti a zároveň prodlužování střední délky života má za následek stárnutí populace, což bude mít postupně dopad nejen na důchodový systém. Tato skutečnost vede k potřebě co nejvyšší participace osob v ekonomicky aktivním věku na trhu práce, tedy i vyšší zaměstnanosti žen. V ideálním případě by však pro státy bylo výhodné také dosažení vyšší úhrnné plodnosti.
V článku „Harmonizace rodiny a zaměstnání v České republice a role sociální politiky“
Tomáš Sirovátka a Helena Bartáková uvádějí skutečnost rozdílného vývoje péče o děti v České republice a státech EU–152 po roce 1989. Zatímco ve státech EU–15 není neobvyklé, že část péče o děti do tří let probíhá také mimo rodinu, Česká republika je v tomto směru
2 Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Spojené království, Španělsko, Švédsko (26)
7,59 6,10 5,53 5,34 5,04
39,23 39,15 38,68 38,58 37,82
53,18 54,75 55,79 56,08 57,14
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
2015 2016 2017 2018 2019
Příjemci rodičovského příspěvku (v %)
Rok
≤ 24 25–34 35+
spíše konzervativní. (27) I přesto, že se v posledních letech rozšířilo využívání předškolních zařízení jako jsou jesle nebo dětské skupiny, stále převažuje péče o děti rodiči přibližně do tří let věku dítěte. Rodičovský příspěvek je totiž v České republice možné čerpat flexibilně, a to po dobu dvou, tří nebo čtyř let. „Zpráva o rodině“ z roku 2017, jejímiž autory jsou Věra Kuchařová a kolektiv, uvádí, že postupně dochází k nárůstu počtu osob, které preferují čerpání příspěvku do dvou let věku dítěte, zatímco klesá počet zájemců o čerpání příspěvku po dobu čtyř let. (28)
Další obtížné období harmonizace rodinných a pracovních závazků představuje návrat rodiče na trh práce po skončení rodičovské dovolené. Podle Aleny Křížkové a Hany Haškové, které jsou autorkami studie „Průzkum veřejného mínění o postavení žen na trhu práce“, je nejkomplikovanějším obdobím pro rodinu doba do 6 let věku dítěte. Rovněž ve studii uvádí, že pouze méně než pětina žen a třetina mužů nemá problém se skloubením pracovního a rodinného života. Zatímco ženy jako nejčastější důvod uvádějí nedostatečnou pomoc blízkého okolí, u mužů problém nejčastěji spočívá ve vysokých nárocích v oblasti zaměstnání. Jako další důvody, které ovlivňují harmonizaci práce a rodiny, muži i ženy zmiňují především častou nemocnost dětí nebo nemožnost najmutí placené osoby, která by mohla o dítě pečovat. Nicméně téma sladění pracovního a rodinného života je dle průzkumu stálé chápáno spíše jako záležitost na individuální úrovni, než aby bylo čistě v kompetenci státu. (29)
Dalším tématem spojovaným se slaďováním rodinného a pracovního života jsou částečné úvazky nebo jiné flexibilní formy zaměstnání. Flexibilní formy zaměstnání mohou zahrnovat například pružnou pracovní dobu nebo možnost home office. Ačkoliv se Česká republika v oblasti zaměstnanosti řadí mezi evropské země s nejlepší úrovní zaměstnanosti, v podílu osob pracujících na částečný úvazek oproti ostatním zemím Evropské unie výrazně zaostává. Nejčastějším důvodem, proč osoby volí částečný úvazek, je právě péče o děti.
Jedná se jak o matky pečující o děti v předškolním věku, tak o osoby starší 55 let, které se o děti starají v roli prarodičů. Tato skutečnost ovlivňuje rozdíl ve využívání částečných úvazku podle pohlaví. Podle Jaromíry Kotíkové a kolektivu v článku „Flexibilní formy práce ve vybraných zemích EU“ představuje v České republice podíl žen téměř tři čtvrtiny osob využívajících částečný úvazek. Na nízkou míru využívání částečných úvazků v České republice má vliv několik faktorů. Muži o tuto formu zaměstnání neprojevují zájem téměř vůbec, ženy, jejichž děti jsou ve školním věku, rovněž preferují spíše plný pracovní úvazek nebo jinou flexibilní formu zaměstnání, a ženy pečující o předškolní děti sice o částečné úvazky zájem mají, ale jako překážky uvádějí především velmi nízký příjem nebo nesouhlas zaměstnavatele. (28, 30)
3 Základní ekonomické ukazatele trhu práce
Tato kapitola se zaměřuje na základní ukazatele na trhu práce, jako je obecná míra nezaměstnanosti, míra zaměstnanosti a míra ekonomické aktivity. Ekonomické ukazatele v této kapitole jsou vyjádřeny zvlášť pro muže a ženy v letech 1993–2020. Údaje jsou publikovány Českým statistickým úřadem za jednotlivé měsíce a očištěny od sezónních vlivů. Zdrojem dat pro Český statistický úřad jsou především výsledky z Výběrového šetření pracovních sil. (31)
V demografii lze rozdělit obyvatelstvo na biologické generace nebo ekonomické generace.
Biologické generace jsou rozděleny na dětskou (osoby ve věku 0–14 let), rodičovskou (osoby ve věku 15–49 let) a prarodičovskou složku (osoby starší 50 let). Z hlediska ekonomické aktivity lze pak populaci rozdělit na ekonomické generace, kterými jsou předproduktivní generace (osoby ve věku 0–19 let), produktivní generace (osoby ve věku 20–64 let)3 a poproduktivní generace (osoby starší 65 let). Právě délka ekonomické aktivity, tedy doba participace člověka na trhu práce, má vliv na výši jeho výdělku. Jak již bylo zmíněno v kapitole výše, mnoho žen přeruší ekonomickou aktivitu například rodičovskou dovolenou, kdežto muži bývají ekonomicky aktivní většinou nepřetržitě od prvního nástupu do práce.
Na začátek je potřeba definovat základní rozdělení obyvatelstva podle ekonomické aktivity:
Ekonomicky aktivní populace neboli pracovní síla zahrnuje všechny osoby patnáctileté a starší, které během referenčního období poskytují pracovní sílu k produkci ekonomických statků a služeb. Tyto osoby splňují předpoklady zaměstnaných nebo nezaměstnaných osob. (32, 33)
Zaměstnané osoby jsou definovány jako osoby patnáctileté a starší, které během referenčního období, většinou jednoho týdne, vykonávaly práci za mzdu nebo plat.
Zaměstnaní se řadí mezi placené zaměstnané nebo zaměstnané ve vlastním podniku.
(32)
Jako nezaměstnané osoby Mezinárodní organizace práce definuje osoby patnáctileté a starší, které během referenčního týdne byly bez práce, práci si aktivně hledaly a byly připraveny do zaměstnání nastoupit do 14 dnů. (32)
Ekonomicky neaktivní obyvatelstvo představuje všechny osoby, které se během referenčního období neřadily mezi zaměstnané ani nezaměstnané. Zahrnuje skupiny obyvatelstva jako jsou studenti, osoby v důchodu, na rodičovské dovolené, v domácnosti, děti ve věku 0–14 let a ostatní ekonomicky neaktivní obyvatelstvo. (34)
3 Někdy se věkový interval předproduktivní generace uvádí 0–14 let a produktivní generace 15–64 let.
3.1 Obecná míra nezaměstnanosti
V České republice slouží pro sledování nezaměstnanosti dva ukazatele, a to obecná míra nezaměstnanosti a podíl nezaměstnaných osob.
Obecná míra nezaměstnanosti je publikována Českým statistickým úřadem a je mezinárodně srovnatelná dle Mezinárodní organizace práce. Vyjadřuje podíl nezaměstnaných osob ve věku 15–64 let k ekonomicky aktivním osobám, tedy součtu zaměstnaných a nezaměstnaných osob, ve stejné věkové skupině. (35)
𝑜𝑏𝑒𝑐𝑛á 𝑚í𝑟𝑎 𝑛𝑒𝑧𝑎𝑚ě𝑠𝑡𝑛𝑎𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖 (𝑣 %) =𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑛𝑒𝑧𝑎𝑚ě𝑠𝑡𝑛𝑎𝑛ý𝑐ℎ 𝑜𝑠𝑜𝑏
𝑒𝑘𝑜𝑛𝑜𝑚𝑖𝑐𝑘𝑦 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑛í 𝑜𝑠𝑜𝑏𝑦 ∗ 100 (3.1)
Druhým ukazatelem nezaměstnanosti v České republice je podíl nezaměstnaných osob zveřejňovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí. Tento ukazatel vyjadřuje podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15–64 let k celkovému počtu osob ve stejné věkové skupině. (36)
𝑝𝑜𝑑í𝑙 𝑛𝑒𝑧𝑎𝑚ě𝑠𝑡𝑛𝑎𝑛ý𝑐ℎ 𝑜𝑠𝑜𝑏 (𝑣 %) =𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑛𝑒𝑧𝑎𝑚ě𝑠𝑡𝑛𝑎𝑛ý𝑐ℎ 𝑜𝑠𝑜𝑏
𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣ý 𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑜𝑠𝑜𝑏 ∗ 100 (3.2)
Obrázek 3.1: Obecná míra nezaměstnanosti 15–64letých mužů a žen v České republice v letech 1993–2020 (vlastní zpracování dle dat ČSÚ)
0,0 2,0 4,0 6,0 8,0 10,0 12,0
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Obecná míra nezaměstnanosti (v %)
Rok
muži ženy
Česká republika se v posledních letech řadí mezi evropské státy s nejnižší obecnou mírou nezaměstnanosti mužů i žen. Obrázek 3.1 vyjadřuje obecnou míru nezaměstnanosti 15–64letých mužů a žen v České republice v jednotlivých měsících v letech 1993–2020.
Ačkoliv je obecná míra nezaměstnanosti žen po celé sledované období vyšší než obecná míra nezaměstnanosti mužů, stále se řadí mezi nejnižší hodnoty v rámci států Evropy. (35) Průměrná míra nezaměstnanosti ve 4. čtvrtletí roku 2019 států EU28, tedy včetně Velké Británie, dosahovala 6,0 % pro muže a 6,5 % pro ženy, kdežto v České republice činila pouze 1,8 % u mužů a 2,4 % u žen. Mezi státy s nejnižší celkovou mírou nezaměstnanosti se v tomto období po České republice (2,1 %) řadilo Polsko (2,9 %) a Německo (3,1 %). Naopak nejvyšší celkové míry nezaměstnanosti dosahovaly státy jižní Evropy, jako je Řecko (16,9 %), Španělsko (13,9 %) a Itálie (10,1 %). Není však pravidlem, že by míra nezaměstnanosti žen byla ve všech státech vyšší než míra nezaměstnanosti mužů. Ve Švédsku byla ve 4. čtvrtletí roku 2019 míra nezaměstnanosti shodná pro obě pohlaví (6,5 %) a například v Německu byla míra nezaměstnanosti mužů (3,5 %) vyšší než žen (2,7 %). (37)
Největší rozdíl mezi obecnou mírou nezaměstnanosti mužů a žen v České republice v letech 1993–2020 je možné pozorovat na obrázku 3.1 přibližně v prvních šesti letech tohoto století, konkrétně v lednu roku 2003 byl rozdíl 4,2 p. b., kdy obecná míra nezaměstnanosti ve sledovaném období dosahovala nejvyšší úrovně. Následný postupný pokles obecné míry nezaměstnanosti obou pohlaví přerušily důsledky ekonomické krize a v období od roku 2008 do roku 2010 obecná míra nezaměstnanosti opět rostla. Stabilní pokles obecné míry nezaměstnanosti mužů i žen nastal přibližně od roku 2013 a lze si všimnout, že rozdíl mezi pohlavími se postupně snižoval, v listopadu roku 2019 činil pouze 0,3 p. b. Jak bylo zmíněno, Česká republika dosahovala na konci roku 2019 nejnižší míry nezaměstnanosti v rámci všech států Evropské unie, ale od počátku krize spojené s pandemií SARS-CoV-2 nastal opět nárůst obecné míry nezaměstnanosti a rozdíl mezi pohlavími se postupně navyšuje, na konci roku 2020 činil 0,9 p. b. Nárůst míry nezaměstnanosti lze očekávat i v následujícím období, především v odvětvích, které byly nejvíce zasaženy pandemií. Podle údajů Českého statistického úřadu přibližně polovina osob, které v roce 2020 přišly o práci, uvádí, že na ztrátu zaměstnání měla vliv situace spojená s pandemií SARS-CoV-2. (35) Obrázek 3.2 a obrázek 3.3 zobrazují obecnou míru nezaměstnanosti v jednotlivých měsících zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy ve vybraných letech, tedy v roce 1995, 2000, 2005, 2010, 2015 a 2020. Z obou grafů je zřejmé, že v jednotlivých letech pro obě pohlaví obecná míra nezaměstnanosti mírně klesala vždy ve druhé polovině roku. Výjimkou je však rok 2020, kdy byla sice obecná míra nezaměstnanosti mužů i žen nejnižší ze všech vybraných let, ale její průběh měl opačnou tendenci, a postupně během roku stoupala. Větší vychýlení je možné pozorovat v letních měsících, které mohlo být ovlivněno postupným rozvolňováním vládních opatřeních spojených s pandemií SARS-CoV-2, kdy firmy přestaly čerpat příspěvky na své zaměstnance. Podzimní nárůst obecné míry nezaměstnanosti byl pak způsoben zhoršující se epidemickou situací v České republice a znovuzavedením vládních opatření.
Obrázek 3.2: Obecná míra nezaměstnanosti 15–64letých mužů v České republice ve vybraných letech (vlastní zpracování dle dat ČSÚ)
Obrázek 3.3: Obecná míra nezaměstnanosti 15–64letých žen v České republice ve vybraných letech (vlastní zpracování dle dat ČSÚ)
0,0 2,0 4,0 6,0 8,0 10,0 12,0
leden únor
březen duben
květen červen
červenec srpen
září říjen
listopad prosinec
Obecná míra nezaměstnanosti (v %)
Měsíc
1995 2000 2005 2010 2015 2020
0,0 2,0 4,0 6,0 8,0 10,0 12,0
leden únor
březen duben
květen červen
červenec srpen
září říjen
listopad prosinec
Obecná míra nezaměstnanosti (v %)
Měsíc
1995 2000 2005 2010 2015 2020
3.2 Míra zaměstnanosti
Dalším ekonomickým ukazatelem charakterizující trh práce, který zveřejňuje Český statistický úřad, je míra zaměstnanosti. Tato míra je počítána jako podíl zaměstnaných osob ve věku 15–64 let k celkové populaci ve stejné věkové skupině.
𝑚í𝑟𝑎 𝑧𝑎𝑚ě𝑠𝑡𝑛𝑎𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖 (𝑣 %) =𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑧𝑎𝑚ě𝑠𝑡𝑛𝑎𝑛ý𝑐ℎ 𝑜𝑠𝑜𝑏
𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣ý 𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑜𝑠𝑜𝑏 ∗ 100 (3.3) Ve srovnání měr zaměstnanosti jednotlivých evropských států lze úroveň zaměstnanosti v České republice považovat za velmi dobrou, kdy ve 4. čtvrtletí roku 2019 dosáhla čtvrté nejvyšší úrovně zaměstnanosti v rámci zemí Evropské unie. Nejvyšší celkovou míru zaměstnanosti v tomto období mělo Švédsko (81,8 %), Estonsko (81,3 %), Německo (80,9 %) a následovala Česká republika (80,5 %). Nejnižší celkové míry zaměstnanosti dosahovaly ve 4. čtvrtletí roku 2019 opět státy jižní Evropy, a to konkrétně Řecko (61,2 %), Itálie (63,7 %) a Chorvatsko (67,0 %). V zemích EU28 dosahovala celková míra zaměstnanosti ve 4. čtvrtletí roku 2019 v průměru 74,1 %. (37)
Ve všech zemích Evropské unie byla ve 4. čtvrtletí roku 2019 míra zaměstnanosti mužů vyšší než míra zaměstnanosti žen. (37) Rozdíl oproti obecné míře nezaměstnanosti spočívá v tom, že se při výpočtu míry zaměstnanosti počty zaměstnaných osob vztahují k celé populaci ve stejné věkové skupině, nikoliv pouze k ekonomicky aktivní populaci, jak je tomu u výpočtu obecné míry nezaměstnanosti.
Obrázek 3.4: Míra zaměstnanosti 15–64letých mužů a žen v České republice v letech 1993–2020 (vlastní zpracování dle dat ČSÚ)
50,0 55,0 60,0 65,0 70,0 75,0 80,0 85,0
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Míra zaměstnanosti (v %)
Rok
muži ženy
Obrázek 3.4 vyjadřuje míru zaměstnanosti 15–64letých mužů a žen v České republice v jednotlivých měsících v letech 1993–2020. Stejně jako v ostatních státech Evropské unie, také v České republice je míra zaměstnanosti mužů vyšší než míra zaměstnanosti žen, i když se tento rozdíl v posledních letech nepatrně snižoval (18,1 p. b. v prosinci 2007 vs. 13,4 p. b.
v srpnu 2019). Plynulý nárůst míry zaměstnanosti od roku 2010 mohl být ovlivněn jednak postupným zmírňováním dopadů ekonomické krize z roku 2008, ale rovněž na tento nárůst mohl mít vliv posun věku odchodu do důchodu a tím pádem větší zastoupení osob starších 55 let na trhu práce. Pandemie SARS-CoV-2 však tento narůstající trend míry zaměstnanosti v roce 2020 přerušila. Podle Českého statistického úřadu výrazněji klesla zaměstnanost žen a opět se prohloubil rozdíl mezi pohlavími. (38)
Celková míra zaměstnanosti se v České republice drží dlouhodobě nad evropským průměrem, což platí rovněž pro míru zaměstnanosti rozlišenou podle pohlaví. Situaci na trhu práce však nedeterminuje pouze pohlaví, ale například také věk nebo dosažené vzdělání. Podle Eurostatu, data pocházejí ze šetření pracovních sil EU, Česká republika zaostává v zaměstnanosti mladých osob ve věkové skupině 15–24 let, kdy se v období od roku 2005 do roku 2019 nachází po celou dobu pod evropským průměrem4. Ve sledovaném období nepřesáhla míra zaměstnanosti mladých v České republice 30 %.
Zaměstnanost v tomto věkovém intervalu může být poněkud sporná, jelikož se jedná o období života, kdy většina osob ještě studuje a teprve se na budoucí povolání připravuje.
Stále méně osob v České republice ukončí studijní období pouze základním vzděláním, naopak roste podíl vysokoškolsky vzdělaných osob. Opačná situace je však u zaměstnanosti osob ve věkovém intervalu 55–64 let5, která se mezi lety 2005 a 2019 v České republice plynule zvyšovala a po celou dobu dosahovala vyšší úrovně, než byl evropský průměr. Jak bylo uvedeno výše, na postupný nárůst míry zaměstnanosti osob starší 55 let má vliv postupné prodlužování věku odchodu do důchodu. V současné době je stanoven na 65 let pro obě pohlaví, ale u osob narozených před rokem 1972 dochází teprve k postupnému vyrovnávání, což znamená, že ještě pro ženy narozené v roce 1971 je věk odchodu do důchodu vypočítáván s ohledem na počet vychovaných dětí. Pro všechny osoby narozené po roce 1971 již důchodový věk činí 65 let. (14, 39)
3.3 Míra ekonomické aktivity
Míra ekonomické aktivity 15–64letých vyjadřuje podíl ekonomicky aktivních osob ve věku 15–64 let k celkové populaci v této věkové skupině.
𝑚í𝑟𝑎 𝑒𝑘𝑜𝑛𝑜𝑚𝑖𝑐𝑘é 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑖𝑡𝑦 (𝑣 %) =𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑒𝑘𝑜𝑛𝑜𝑚𝑖𝑐𝑘𝑦 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑛í𝑐ℎ 𝑜𝑠𝑜𝑏
𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣ý 𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑜𝑠𝑜𝑏 ∗ 100 (3.4)
4 EU27
Obrázek 3.5: Míra ekonomické aktivity 15–64letých mužů a žen v České republice v letech 1993–2020 (vlastní zpracování dle dat ČSÚ)
Míra ekonomické aktivity 15–64letých mužů a žen v České republice v období 1993–2020, která je zobrazena na obrázku 3.5, tolik nekolísá, jako například obecná míra nezaměstnanosti zachycena na obrázku 3.1. Ve sledovaném období oscilovala míra ekonomické aktivity mužů kolem 80 % a míra ekonomické aktivity žen se pohybovala okolo 63 %. Zlom nastal v roce 2012, kdy míra ekonomické aktivity obou pohlaví stabilně rostla, u žen je možné dokonce pozorovat nárůst strmější. Vliv opět mohl mít zvyšující se věk odchodu do důchodu, kdy ženám je v každém ročníku narození prodlužován o více měsíců než mužům tak, aby se u osob narozených po roce 1971 vyrovnal pro obě pohlaví na 65 let.
Z toho důvodu došlo ke zvýšení počtu ekonomicky aktivních osob starších 55 let. Dalším faktorem ovlivňující růst ekonomické aktivity obyvatel České republiky mohla být zvyšující se dostupnost předškolních zařízení, proto rodiče mají možnost ukončit rodičovskou dovolenou dříve a využít alespoň v malé míře částečných pracovních úvazků, i když ty nejsou v České republice tolik rozšířené a dostupné, jako v jiných evropských státech.
V rámci Výběrového šetření pracovních sil v roce 2019 byly zahrnuty také doplňující otázky týkající se organizace práce. Ze šetření vyplynulo, že muži jsou v práci flexibilnější, kdežto ženy volí práci s větším ohledem na rodinu. Muži jsou také ochotni za prací déle dojíždět, pracují pod větším tlakem, ale na rozdíl od žen mají možnost ovlivňovat pořadí svých pracovních úkolů. (40)
60,0 65,0 70,0 75,0 80,0 85,0
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Míra ekonomické aktivity (v %)
Rok
muži ženy
