Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodá ř ská
Hlavní specializace: Hospodá ř ská politika
Východiska systému sociální pomoci v Č R
diplomová práce
Autor: Bc. Jana Č ernohorská
Vedoucí práce: prof. Ing. Vojt ě ch KREBS, CSc.
Rok: 2007
Prohlašuji na svou č est, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatn ě a s použitím uvedené literatury.
Jana Č ernohorská
V Praze, dne 11. 1. 2007
Tímto bych cht ě la pod ě kovat prof. Ing. Vojt ě chu
Krebsovi, CSc. za odborný dohled nad touto prací a jeho
cenné p ř ipomínky.
Anotace
Základem mé diplomové práce je vysvětlit hlavní principy systému sociální pomoci v ČR a popsat změny, které bylo nutné provést už od počátku 90. let. Sociální pomoc je velice důležitou oblastí sociální politiky každé země, protože řeší situace nouze hmotné a sociální tj. neschopnost zabezpečovat základní životní potřeby. Celý systém však musí být nastaven tak, aby na straně jedné jeho fungování přineslo pomoc sociálně potřebným, zabezpečilo dostatek sociálních služeb a jejich rozvoj a na straně druhé odstranilo zneužívání sociálních dávek a dotací.
The main objective of my diploma thesis was to explain general principles of social system in the Czech republic and illustrate changes, that had to be done urgently at the beginning of the 90´s. Social assistance is very important area of social policy in each country, the purpose is to solve problems with material and social needs. That is in the inability to manage basic life needs. Whole system must be set up so, on one site to bring the assistance to the people who need it, guarantee enough social services and their development, and on other site to eliminate perverting the social benefits and grants.
OBSAH
SEZNAM ZKRATEK ... 6
ÚVOD... 7
1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA SYSTÉMU SOCIÁLNÍ POMOCI ... 9
1.1 Systém sociální pomoci ... 10
1.1.1 Základní principy sociální pomoci uplatňované v 90. letech ... 11
1.2 Sociální služby... 12
1.3 Sociální péče... 12
1.3.1 Poskytovatelé sociální péče ... 15
1.3.2 Druhy sociální péče ... 20
1.3.2.1 Sociální péče o rodinu a děti... 21
1.3.2.2 Sociální péče o občany těžce zdravotně postižené a staré občany (§ 30 – 49 V 182/91) ... 22
1.3.2.3 Sociální péče o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc ... 25
1.3.2.4 Sociální péče o občany společensky nepřizpůsobené (§ 52 – 56 V 182/91) ... 26
1.3.2.5 Domácí péče ... 27
2 ZAŘÍZENÍ SOCIÁLNÍ PÉČE ... 31
2.1 Ústavy sociální péče ... 34
2.1.2 Rozsah poskytované péče a přijetí do ÚSP ... 36
2.1.3 Výplata důchodů do ÚSP a úhrada za pobyt ... 38
2.2 Manželské a předmanželské poradny ... 41
2.3 Domovy pro matky s dětmi ... 41
2.4 Stanice pečovatelské služby ... 42
2.5 Zařízení pro občany, kteří potřebují zvláštní pomoc ... 42
2.6 Zařízení pro občany společensky nepřizpůsobené ... 42
2.7 Kluby důchodců... 43
2.8 Samostatné jídelny s vlastní kuchyní pro důchodce ... 43
2.9 Zařízení pečovatelské služby... 43
2.9.1 Domy s pečovatelskou službou ... 44
3 UVAŽOVANÉ ZMĚNY V OBLASTI ŽIVOTNÍHO MINIMA... 46
3.1 Životní minimum ... 46
3.1.1 Srovnání životního minima podle starého a nového zákona ... 48
3.2 Existenční minimum... 49
3.3 Valorizace ... 49
3.4 Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi ... 49
4 ZMĚNY V OBLASTI FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ... 51
4. 1 Sociální potřebnost a dávky sociální péče ... 51
4. 2 Pokusy o změnu systému financování sociálních služeb ... 54
4. 3 Změny financování sociálních služeb... 56
4.4 Výdaje krajů na sociální služby v závislosti na počtu obyvatel ... 58
5 REFORMY V OBLASTI SOCIÁLNÍ PÉČE... 61
5.1 Vývoj sociální péče... 61
5.1.1 Sociální péče v období první republiky ... 61
5.1.2 Sociální péče po roce 1948 ... 62
5.1.2 Sociální péče po roce 1989 ... 63
5.2 Zákon č. 108 o sociálních službách ... 64
5.2.1 Nové formy sociální péče ... 65
5.2.2 Příspěvek na péči ... 69
5.3 Změny v sociálním zabezpečení ... 71
5.3.1 Důchodové zabezpečení ... 71
5.3.2 Rozsah sociální péče... 71
5.3.3 Další změny ... 72
5.4 Změny v působnosti orgánů v sociálním zabezpečení ... 73
5.4.1 Působnost obcí a obecních úřadů na úseku sociální péče... 73
5.5 Hlavní východiska systému sociální pomoci... 74
ZÁVĚR ... 77
PŘÍLOHY………..79
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ... 85
SEZNAM TABULEK ... 87
SUMMARY... 88
SEZNAM ZKRATEK
ČR Česká republika DD Domov důchodců
DPD Domov – penzion pro důchodce MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí MP Mentální postižení
MV Mimořádné výhody
PPOB Příspěvek při péči o osobu blízkou nebo jinou SP Smyslové postižení
TP Těžce postižená osoba ÚSP Ústav sociální péče
ZTP Zvlášť těžce postižená osoba ZTP/P Těžce zdravotně postižená osoba ZZ Zdravotnické zařízení
VÚPSV Výzkumný ústav práce a sociálních věcí ŽM Životní minimum
ÚVOD
Rozvoj oblasti sociální pomoci byl nutným předpokladem na počátku 90. let. Transformace, která je pro toto období charakteristická, zasahovala i do systému sociální ochrany obyvatelstva. Bylo potřeba vytvořit nové principy celého systému. Na počátku tohoto procesu asi nikdo netušil jak zdlouhavé mohou být změny a reformy týkající se sociálních zákonů. Nutno přiznat, že některé oblasti zaznamenaly jisté změny, ale nejednalo se o tak razantní kroky vpřed.
Mezi základní kroky transformace patřily vytvoření úřadů práce, koncipování hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti, realizace aktivní politiky zaměstnanosti, koncipování minimální mzdy a pravidel pro stanovení tzv. směrného růstu mezd, stanovení principů valorizace vyplácaných i nově přiznávaných důchodů, stanovení životního minima a pravidel pro valorizaci dávek pro rodiny s malými dětmi, ochrana bydlení a poskytování sociálních služeb. 1
Právě oblast sociálních služeb nezaznamenala téměř žádné změny.
Hlavní problém představoval přístup státu k řešení daných sociálních situací.
Stát se nezajímal jak jednotlivým sociálním situacím předcházet, ale pouze řešil až důsledky. Sociální služby jsou jedním z nástrojů systému sociální pomoci, ale ne jediným. Proto bylo důležité zdůraznit význam dalších nástrojů - poradenství a prevence – a zajistit jejich fungování. Po reformě volala i sociální péče. Současná legislativa, která zde platila hovořila jen o ústavní péči a pečovatelské službě. Bez právních podmínek fungovaly azylové domy, domy na půli cesty a další. Důsledkem byly problémy s dostupností těchto služeb, financováním a kontrolou kvality.
Téma východiska systému sociální pomoci v ČR jsem zvolila záměrně. Jednak mě celá oblast zajímala po celou dobu studia a jednak jsem považovala za vhodné podrobně analyzovat změny , které byly nutností několik let a které
1 PRŮŠA, L.: Ekonomie sociálních služeb, ASPI Publishing, Praha 2003
právě rok 2007 přinese. Změny, které budou doprovázeny pozitivními a jistě i negativními dopady, ale snad budou tím správným směrem v budoucnosti.
Cílem této práce je objasnit a zhodnotit jednotlivá východiska systému sociální pomoci v ČR, i když zhodnotit opatření, která začnou být funkční až od ledna 20072 není možné. Celou práci je možné rozdělit na dvě části. První část je věnována základním charakteristikám systému a popisuje fungování od minulosti do současnosti. Značná část je věnována sociální péči, kde bylo třeba provést mnoho změn, aby nedocházelo k zneužívání jednotlivých dávek a dotací a aby občan mohl sám rozhodovat o tom, jakou sociální službu potřebuje a využije. Popsány jsou jednotlivé formy sociální péče včetně bohaté skupiny dávek, poskytovatelé, uživatelé, zařízení sociální péče a postup přijetí a výplaty důchodů do ÚSP.
Druhou část diplomové práce tvoří tři kapitoly – životní minimum, oblast financování a reformy v sociální péči. Třetí kapitola je zaměřena na využití životního a nově zavedeného existenční minima, související valorizaci a osamostatnění nákladů na bydlení, které dříve byly součástí životního minima. Čtvrtá kapitola popisuje problematiku financování, pokusy o změny a novinky, které přinese zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Pozornost je věnována dotacím a výdajům krajů na sociální služby. Příspěvek na péči, který představuje velkou změnu ve finanční oblasti, je rozebrán podrobně v 5.
kapitole. Poslední pátá kapitola je věnována sociální péči a reformám, které přinesou nové rozdělení sociálních služeb na pobytové, ambulantní a terénní.
Dále jsou zde uvedeny nové formy sociální péče a změny, které se týkají zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, podle kterého vychází první část diplomové práce, a změny v působnosti orgánů v sociálním zabezpečení.
V závěru kapitoly shrnuji hlavní cíle systému sociální pomoci.
2 Začnou platit zákony týkající se celé oblasti sociální pomoci (Zákon č. 108/2006 , Zákon č. 109/2006, Zákon č. 110/2006 a Zákon č. 11/2006)
1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA SYSTÉMU SOCIÁLNÍ POMOCI
3Sociální pomoc je jedním ze tří základních pilířů systému sociální ochrany obyvatel. Další pilíře tvoří systém státní sociální podpory a systém sociálního pojištění. Existují tři hlavní odlišnosti jednotlivých systémů:
druh sociální situace, kterou systém řeší,
financování dávek určených pro danou sociální situaci, zabezpečení administrativní strany (kdo nám dávky vyplácí).
Systém sociálního pojištění
„V rámci systému sociálního pojištění jsou, resp. by měly být, řešeny ty sociální situace, na které se občan může předem připravit (pojistit) formou odložení části své dnešní spotřeby na krytí budoucí nejisté dlouhodobé či krátkodobé sociální situace. V tomto směru jsou připravovány, resp. již dnes provozovány, systémy:
důchodového pojištění (viz zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění) a penzijního připojištění (viz zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, v platném znění),
nemocenského pojištění,
zdravotního pojištění (viz zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění),
státní politiky zaměstnanosti (viz zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění).“4
Výplata dávek a organizace:
Systém důchodového pojištění (Česká správa sociálního zabezpečení), Systém nemocenského pojištění (Česká správa sociálního zabezpečení,
ministerstvo obrany, vnitra, spravedlnosti a financí),
3 PRŮŠA, L., Sociální politika v sídlech a regionech, Vysoká škola ekonomická v Praze, 1997, 157 s. ISBN 80-7079-308-2
4 PRŮŠA, L.: Ekonomie sociálních služeb, ASPI Publishing, Praha 2003, s. 14
Systém zdravotního pojištění (Všeobecné zdravotní pojišťovny, oborové, resortní a podnikové zdravotní pojišťovny),
Systém státní politiky zaměstnanosti (Ministerstvo práce a sociálních věcí a úřad práce).
Systém státní sociální podpory
„V rámci systému státní sociální podpory jsou řešeny sociální situace, které jsou na základě určitého společenského konsensu uznány za zřetele hodné, tj. sociální situace, kdy je účelné rodinu, především rodinu s dětmi, podpořit. Jedná se např. o narození dítěte, péči rodičů o ně v raném stadiu, jeho výchovu po celou dobu přípravy na povolání atd.“5
Systém státní sociální podpory tvoří tyto dávky:
o příspěvek na bydlení, o sociální příplatek, o přídavek na dítě, o rodičovský příspěvek, o zaopatřovací příspěvek, o dávky pěstounské péče, o porodné,
o pohřebné.
1.1 Systém sociální pomoci
„Sociální pomoc musí vytvořit nejjemnější síto, které bude mít schopnost řešit problémy plynoucí z neopakovatelných lidských osudů, neboť je určena k zabezpečení základních životních potřeb osob v situaci absolutního nedostatku hmotných prostředků a v těch sociálních situacích, kdy osoby nejsou schopny sami ani s pomocí vlastní rodiny zabezpečovat svoje základní životní potřeby. Systém sociální pomoci tedy řeší situace hmotné nouze (tj.
5 PRŮŠA, L.: Ekonomie sociálních služeb, ASPI Publishing, Praha 2003, s. 18
nedostatku příjmů) a sociální (tj. neschopnosti zabezpečovat základní životní potřeby).“6
Mezi hlavní nástroje systému sociální pomoci patří:
a) poradenství,
b) sociálně – právní ochrana, c) sociální prevence,
d) dávky sociální péče, e) sociální služby.
1.1.1 Základní principy sociální pomoci uplatňované v 90. letech
„Na základě mezinárodní komparace systémů sociální pomoci ve vyspělých evropských zemích lze vymezit následující výchozí principy tohoto systému sociální ochrany obyvatelstva:
• demonopolizace sociální pomoci,
• decentralizace státní sociální správy,
• demokratizace sociální správy,
• pluralizace zdrojů pomoci,
• změna objektu sociální pomoci,
• pluralizace forem (nástrojů) sociální pomoci,
• humanizace prostředků sociální pomoci,
• přiměřenost sociální pomoci sociální potřebě,
• personifikace sociální pomoci,
• profesionalizace sociální pomoci.
Tyto principy byly postupně uváděny do života. Jako jedno z prvních opatření v sociální oblasti byl již v 1. pololetí r. 1990 v rámci novelizace zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, umožněn přístup k realizaci sociálních služeb i nestátním subjektům a organizacím a postupně byla jak ve
6 PRŮŠA, L., Sociální politika v sídlech a regionech, Vysoká škola ekonomická v Praze, 1997, 157 s. ISBN 80-7079-308-2, s. 46
vědomí občanů, tak i v zákonodárné činnosti uplatňována zásada, že za vlastní životní úroveň je odpovědný především každý občan, resp. rodina.“ 7
1.2 Sociální služby
Nástrojem, který řeší stav sociální nouze občana, jsou sociální služby.
Sociální služby zahrnují:
sociální poradenství (vč. manželského a rodinného poradenství), pečovatelská služba,
ústavní sociální péče,
sociální pomoc poskytovaná v azylových a jiných zařízeních sociálních služeb,
zabezpečení podmínek na přežití.8
„Cílem sociálních služeb je zmírnit nebo změnit nepříznivou sociální situaci osob, které pro nedostatečnou soběstačnost z důvodu věku, zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné osoby nebo z jiných závažných důvodů nejsou samostatně schopny dostatečně zabezpečovat a uspokojovat své životní potřeby a tyto potřeby nejsou ani jinak zabezpečeny.“9
Poptávku po sociálních službách určují cílové skupiny, problémové a rizikové jevy, ale i velikost lokality, demografická struktura, strukturální problémy regionů, informovanost cílové skupiny o realizovaných službách, spokojenost klientů s nabízenými službami a další.
1.3 Sociální pé č e
Základem sociální péče je společenská solidarita, která je realizována transfery prostředků a služeb. Oblast sociální péče je součástí sociální politiky,
7 PRŮŠA, L.: Ekonomie sociálních služeb, ASPI Publishing, Praha 2003, s. 22
8 PRŮŠA, L., Sociální politika v sídlech a regionech, Vysoká škola ekonomická v Praze, 1997, 157 s. ISBN 80-7079-308-2
9 BAREŠ, P. Přiměřenost sociálních služeb aktuálním potřebám, VÚPSV Praha 2006, 333 s.
ISBN 80-87007-24-7, s. 7
v níž má hlavní úlohu stát. Určuje směr sociální politiky a formální organizaci.
P. Spicker však poukazuje na to, že stát má „své mantinely. Za prvé, existují hranice jeho pravomocí, politický proces vyžaduje jistý stupeň vyjednávání mezi stranami, a harmonie není zaručena. Za druhé, stát není ani jediným, ani hlavním poskytovatelem sociálních služeb, protože je mnoho dalších cest, po kterých se poskytují.“10
O „sociálním rozdělení péče“ hovořil R. M. Titmuss. Patří sem tři hlavní typy:
1. „sociální péče jako tradiční sociální služby, které poskytuje stát, 2. fiskální péče prostřednictvím systému daní,
3. zaměstnanecká péče jako součást pracovně právních vztahů.“11
Podle Spickera představuje „fiskální péče“ přerozdělování pomocí dotací na bydlení a příspěvek státu ke snížení hypotečních úrokových sazeb a příspěvků k udržení příjmu. Kategorie zaměstnanecká péče zahrnuje požitky a výhody, které jsou součástí pracovní smlouvy, přerozdělovací opatření zaměstnavatelů a soukromé pojištění, které někdy hradí zaměstnavatelé.
Ze zákona č. 100/1988 Sb., o sociální zabezpečení zajišťuje stát sociální péčí pomoc občanům, jejichž životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny příjmy z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popřípadě jinými příjmy, a občanům, kteří ji potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, anebo kteří bez pomoci společnosti nemohou překonat obtížnou životní situaci nebo nepříznivé životní poměry.
V oblasti sociální péče stát zajišťuje poradenskou a výchovnou činnost, zejména výchovu k odpovědnému rodičovství, k upevňování rodinných vztahů a k vzájemné pomoci mezi občany, především pomoci občanům těžce zdravotně postiženým a starým občanům, a poskytuje další dávky a služby. Za sociální péči se považuje též ústavní péče poskytovaná ve zdravotnických zařízeních občanům, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopni se obejít bez pomoci další osoby a nemohou být proto propuštěni ze
10 SPICKER, P. Poskytování sociální péče. Sociální politika. 22, 1996, 7-8, s. 10
11 SPICKER, cit. s. 10
zdravotnického zařízení, pokud jim nemůže být poskytnuta potřebná péče v ústavech sociální péče nebo pečovatelská služba, přestože podmínky pro poskytování těchto služeb splňují.
V rámci sociální péče se poskytují zejména tyto dávky a služby (§ 73 Z 100/88):
a) peněžité dávky, b) věcné dávky
c) výchovná a poradenská péče, d) pracovní rehabilitace,
e) ústavní sociální péče,
f) péče v ostatních zařízeních sociální péče, g) pečovatelská služba,
h) stravování,
i) kulturní a rekreační péče,
j) mimořádné výhody pro některé skupiny občanů těžce zdravotně postižených,
k) bezúročné půjčky.
Sociální péče zahrnuje zejména péči o a) rodinu a děti,
b) občany těžce zdravotně postižené, c) staré občany,
d) občany, kteří potřebují zvláštní pomoc e) občany společensky nepřizpůsobené.
Sociální služby mohou poskytovat kraje, obce, organizace a občané.
Poskytovatelům sociálních služeb se poskytují z peněžních prostředků státního rozpočtu podle zvláštního zákona účelově určené příspěvky na úhradu nákladů za tyto služby. V těchto případech mají příslušné orgány sociálního zabezpečení právo kontrolovat hospodaření s poskytnutými příspěvky a požadovat vyúčtování a právo na vrácení poskytnutých příspěvků, jestliže byly použity v rozporu s účelem, na který byly poskytnuty. Vláda nařízením stanoví
od 1. ledna 2004 pravidla poskytování příspěvků podle odstavce 2, zejména za jakých podmínek, v jaké výši a v jakých lhůtách jsou příspěvky poskytovány.
Příslušné státní orgány mají právo sledovat úroveň poskytovaných sociálních služeb a dodržování nezbytných, zejména zdravotnických a hygienických podmínek, a ukládat opatření k odstranění zjištěných závad (§ 73 Z 100/88).
1.3.1 Poskytovatelé sociální péče
Podle zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení zajišťují sociální péči:
a) MPSV, b) krajský úřad,
c) obecní úřad obce s rozšířenou působností, d) pověřený obecní úřad,
e) obecní úřad.
Na úseku sociálního zabezpečení vykonávají působnost také obce a kraje.
Ministerstvo práce a sociálních věcí
MPSV řídí a kontroluje výkon státní správy v sociálním zabezpečení, může zřizovat a spravovat zařízení sociální péče a ústavy sociální péče, které vykonávají diagnostickou službu a plní funkci dozoru nad poskytováním sociálních služeb organizacemi a občany a ukládá opatření k odstranění zjištěných závad. Vyhláška MPSV č. 182/1991 Sb. stanoví:
• podmínky poskytování dávek a služeb sociální péče a výši těchto dávek,
• zřizování a rozsah činnosti zařízení sociální péče, pro přijímání občanů do účelových zařízení sociální péče, ukončení pobytu v nich a náhrady za poskytované služby,
• druhy ústavů sociální péče a ostatních zařízení sociální péče a rozsah služeb v nich poskytovaných,
• podrobnosti k provozování sociálních služeb organizacemi a občany.
Tab. č. 1: Kapacita a ekonomické ukazatele zařízení sociální péče v České republice v roce 2004 – státní a krajská zařízení
Celkem (v tis. Kč) D r u h z a ř í z e n í Kapacita
zařízení
Počet
zařízení Příjmy Výdaje
Domovy důchodců 21 842 188 3 825 951 4 169 422
Domovy - penziony pro důchodce 4 362 40 278 299 318 026
ÚSP pro dospělé 7 471 81 1 457 877 1 649 248
ÚSP pro mládež 9 699 107 1 916 353 2 469 244
Ostatní 224 10 14 503 17 253
CELKEM 43 598 426 7 492 983 8 623 193
Zdroj: ČSÚ
V roce 2004 představovala největší počet zařízeních sociální péče zařízení, jejichž zřizovateli byly stát a kraje. Nejvíce převládaly DD a ÚSP pro mládež. Údaj o kapacitě zařízení vyjadřuje počet lůžek. Kapacita lůžek byla 43 598, což představovalo 55, 5 % z celkové kapacity 78 576 lůžek v ČR. U všech zařízeních byly celkové příjmy nižší než celkové výdaje. Příjmy tvoří příjmy za pobyt a ostatní příjmy. Výdaje lze rozdělit na investiční a neinvestiční.
Krajský úřad
a) řídí a kontroluje výkon státní správy v sociálním zabezpečení,
b) plní funkci dozoru nad poskytováním sociálních služeb organizacemi a občany a ukládá opatření k odstranění zjištěných závad.
Krajský úřad může povolovat výjimky o sociálním zabezpečení, jde-li o služby sociální péče (občané, kteří nemají trvalý pobyt na území ČR nemají nárok na dávky a služby).
Kraj v samostatné působnosti:
a) zřizuje a spravuje zařízení sociální péče a ústavy sociální péče, které vykonávají diagnosticku službu,
b) rozhoduje o přijetí do ústavů sociální péče, které spravuje, o ukončení pobytu v nich, o přemístění do jiných ústavů, které spravuje, o úhradě za služby v ústavech poskytované a o případné úhradě za služby poskytované v ostatních zařízeních sociální péče, pokud je spravuje,
c) rozhoduje o poskytování pečovatelské služby, kterou zabezpečuje a o úhradě za ni.
Obecní úřad při poskytování dávek sociální péče a obec při poskytování služeb sociální péče poskytují občanům odbornou pomoc.
Obec12
1) rozhoduje o umístění matky s dítětem, popřípadě těhotné ženy do domova pro matky s dětmi, který spravuje, o úhradě za služby v něm poskytované, dále o přijetí dítěte do stanice pečovatelské služby pro děti, kterou spravuje, o poskytování pečovatelské služby a úhradě za ni, o poskytnutí služby sociální péče a věcné nebo peněžité dávky,
2) oznamuje pověřenému obecnímu úřadu, popřípadě obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, kterým rodinám, dětem a těhotným ženám je třeba poskytnout sociální péči, a spolupůsobí při jejím poskytování,
3) organizuje výchovu občanů k partnerským vztahům a rodinnému životu, 4) poskytuje výchovnou, poradenskou a psychoterapeutickou péči manželům,
rodičům, dětem a těhotným ženám při řešení jejich rodinných, osobních a sociální problémů,
5) spolupracuje se státními orgány, školami, školskými a zdravotnickými zařízeními, občanskými sdruženími, církvemi, charitativními a jinými organizacemi.
Obec v samostatné působnosti rozhoduje o přijetí, ukončení, přemístění do ústavů sociální péče, o úhradě služby, zabezpečuje účast těžce zdravotně postiženým občanům na společném stravování, napomáhá zapojení těžce zdravotně postižených občanů do kulturního a společenského života, podílí se na řešení otázek bydlení těžce zdravotně postižených občanů a rozhoduje a zabezpečuje poskytování pečovatelské služby a rozhoduje o úhradě za ni.
Obec v přenesené působnosti rozhoduje o poskytování příspěvku na společné stravování, o poskytování pečovatelské služby, kterou zabezpečuje a o úhradě za ni, a dále o poskytování jednorázových peněžitých a věcných dávek, s výjimkou dávek, o nich rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností.
12 Zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánůČeské republiky v sociálním zabezpečení
Pověřený obecní úřad dále rozhoduje:
o o poskytování opakujících se peněžitých dávek, zejména příspěvku při péči o blízkou a jinou osobu a příspěvku, je-li jeho poskytování odůvodněno mimořádnými potřebami občana,
o o poskytování příspěvku na rekreaci a příspěvku na lázeňskou péči.
Obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhoduje:
o poskytování příspěvku na výživu dítěte a dalších účelových peněžitých a věcných dávek,
o poskytování bezúročných půjček,
o poskytování příspěvků na opatření zvláštních pomůcek občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí, nevidomým a neslyšícím občanům,
o poskytování příspěvků na koupi, na celkovou opravu a na provoz motorového vozidla a na úhradu pojistného,
o poskytování příspěvků na úpravu motorového vozidla na ruční ovládání občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí, o poskytování příspěvků na úpravu bytu občanům s těžkými vadami
nosného nebo pohybového ústrojí a nevidomým občanům, o přiznání mimořádných výhod,
o poskytování bezúročných půjček a bezúročných půjček občanům, kteří potřebují zvláštní pomoc,
o poskytování sociální péče ve zdravotnickém zařízení (dále jen ZZ) a o úhradě občana za její poskytování,
o poskytování jednorázových a opakujících se peněžitých dávek sociálně potřebným občanům, kterým je poskytována sociální péče ve ZZ.
Tab. č. 2: Kapacita a ekonomické ukazatele zařízení sociální péče v České republice v roce 2004 – obecní zařízení
Celkem (v tis. Kč) D r u h z a ř í z e n í Kapacita
zařízení
Počet
zařízení Příjmy Výdaje
Domovy důchodců 13 265 131 2 340 564 2 605 462
Domovy - penziony pro důchodce 8 582 108 471 636 542 310
ÚSP pro dospělé 1 096 17 176 382 259 303
ÚSP pro mládež 1 606 37 302 662 340 724
Ostatní 1 738 62 70 547 119 433
CELKEM 26 287 355 3 361 791 3 867 232
Zdroj: ČSÚ
Zařízení, která zřizuje obec nebo město zaujímala 2. místo z celkového počtu zařízeních v ČR. Oproti zařízením zřízených státem a krajem, kde představovala největší zastoupení DD a ÚSP pro mládež, zde byl největší počet DD a domovů – penzionů pro důchodce. Lůžková kapacita zde byla 26 287, což činilo 33,5 % z celkové kapacity 78 576 lůžek v ČR. Příjmy byly opět nižší než výdaje.
Ostatní poskytovatelé sociální péče a sociálních služeb
Od roku 1990 mohou sociální služby poskytovat také nestátní subjekty.
K značnému nárůstu občanských sdružení a charitativních organizací zaměřených na poskytování sociálních služeb došlo po listopadu 1989. „Jsou to např. domovy pokojného stáří, azylové domy pro bezdomovce, domy pro matky s dětmi, pro mládež z narušeného rodinného či kriminálního prostředí, střediska péče o děti týrané či zneužívané, zařízení zaměřená na prevenci drogových závislostí, chráněné domovy pro psychotiky, stacionáře pro mentálně postižené, různé poradny dle typů zdravotního postižení, většina středisek pro sociální poradenství a rehabilitaci provozovaných Sdružením zdravotně postižených v ČR apod.“13
„Na provoz většiny těchto zařízení jsou MPSV poskytovány dotace ze státního rozpočtu. Všechny tyto finanční prostředky, které jsou penězi daňových poplatníků, musí být přiznávány na smysluplné projekty a poté
13 FILÁČKOVÁ, J. Šest let nestátních sociálních služeb. Sociální politika. 23, 1997, 5, s. 4.
vynakládány s maximální hospodárností. Proto jsou poskytovány ryze účelově, a to v závislosti na nejnaléhavějších potřebách občanů a na vyjádření místních úřadů, zda tyto nestátními subjekty nabízené sociální služby skutečně v jejich regionech vhodně doplňují stávající služby státní.“14
V ČR působí mnoho nadací, k těm nejznámějším patří nadace Naše dítě, Fond ohrožených dětí, nadace Dětské krizové centrum, STŘEP, Bílý kruh bezpečí a další.
Tab. č. 3: Kapacita a ekonomické ukazatele zařízení sociální péče v České republice v roce 2004 – ostatní (nestátní) zařízení
Celkem (v tis. Kč) D r u h z a ř í z e n í Kapacita
zařízení
Počet
zařízení Příjmy Výdaje
Domovy důchodců 2 259 54 438 241 440 834
Domovy - penziony pro důchodce 430 14 52 913 52 666
ÚSP pro dospělé 346 11 77 442 91 972
ÚSP pro mládež 679 26 90 681 92 529
Ostatní 4 977 185 625 048 651 742
CELKEM 8 691 290 1 284 325 1 329 743
Zdroj: ČSÚ
Zařízení, jejichž zřizovateli jsou nestátní subjekty, představovala nejnižší počet, a to 290. Ale počet těchto zařízení se stále zvětšuje. Jak je zřejmé z tabulky, tak největší počet tvořily ostatní druhy zařízeních sociální péče, která několik let nebyla vůbec v zákoně definována.15 Jedná se zejména o osobní asistenci, tísňovou péči, odlehčovací služby, centra denních služeb, denní stacionáře a další. Lůžková kapacita zde byla 8 691, což činilo 11 % z celkové kapacity 78 576 lůžek v ČR.
1.3.2 Druhy sociální péče
Sociální péče se poskytuje sociálně potřebným občanům. Občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem (Zákon č. 463/1991 Sb., o
14 FILÁČKOVÁ, cit. s. 4.
15 Tato zařízení jsou součástí nového zákona, a to Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který začne platit od 1. ledna 2007
životním minimu) a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním.
Ze zákona se rozlišují následující formy sociální péče:
o rodinu a děti,
o občany těžce zdravotně postižené a staré občany, o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc
o občany společensky nepřizpůsobené.
1.3.2.1 Sociální péče o rodinu a děti
Stát poskytuje sociálně potřebným rodinám a dětem různé formy sociální péče, včetně peněžitých a věcných dávek a sociálně-právní ochrany.
Podle Vyhlášky č. 182/1991 Sb. se poskytuje pečovatelská služba, peněžité a věcné dávky, peněžitý příspěvek na úhradu za užívání bytu nezaopatřeného dítěte a příspěvek na rekreaci dětí důchodce.
Pečovatelská služba
Tato služba se poskytuje dětem, jestliže rodiče nebo osoby odpovědné za jejich výchovu nemohou zabezpečit péči o děti pro vážné překážky. Je poskytována v bytě rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte nebo v bytě pracovníka pečovatelské služby nebo ve stanici pečovatelské služby pro děti. Za vážné překážky se považují zejména:
nemoc, rekonvalescence, lázeňská léčba, úmrtí nebo jiné náhlé odloučení jednoho nebo obou rodičů,
porod, šestinedělí při péči o tři a více dětí předškolního věku,
ve výjimečných případech nástup do práce osamělého rodiče nebo jiné osamělé osoby odpovědné za výchovu dítěte, protože již vyčerpali podporu při ošetřování člena rodiny,
trvalé těžké zdravotní postižení rodičů.16
16 Vyhláška MPSV č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánůČeské republiky v sociálním zabezpečení
Peněžité a věcné dávky17
• Peněžité a věcné dávky rodičům nezaopatřených dětí, těhotným ženám a nezaopatřeným dětem
• Příspěvek na pořízení základního vybavení dítěte a příspěvek při uzavření manželství.
• Peněžitý příspěvek na úhradu za užívání bytu nezaopatřeného dítěte
• Příspěvek na rekraci dětí důchodce
1.3.2.2 Sociální péče o občany těžce zdravotně postižené a staré občany (§
30 – 49 V 182/91)
Obce v součinnosti zejména se zdravotnickými zařízeními vyhledávají těžce zdravotně postižené občany a staré občany žijící v nepříznivých podmínkách, které nemohou sami překonat.
Mimo ř ádné výhody pro t ě žce zdravotn ě postižené ob č any a staré ob č any
Občanům starším jednoho roku s těžkým zdravotním postižením, které podstatně omezuje jejich pohybovou nebo orientační schopnost, se podle druhu a stupně postižení poskytují mimořádné výhody I., II. nebo III. stupně.
Mimořádné výhody I. stupně pro těžce postižené občany (průkaz TP) jsou:
a) nárok na vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob kromě autobusů a vlaků, v nichž je místo k sedění vázáno na zakoupení místenky, b) nárok na přednost při osobním projednávání jejich záležitostí,
vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání. Za osobní projednávání záležitostí se nepovažuje nákup v obchodech ani obstarávání placených služeb ani ošetření a vyšetření ve zdravotnických zařízeních (příloha č. 3 V 182/91).
17 Vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánůČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
Mimořádné výhody II. stupně pro zvlášť těžce postižené občany (průkaz ZTP) znamenají podle odst. 2 přílohy č. 3 V 182/91:
a) výhody uvedené v I. stupni,
b) nárok na bezplatnou dopravu pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy osob (tramvajemi, trolejbusy, autobusy, metrem), c) sleva 75 % jízdného ve druhé vozové třídě osobního vlaku a rychlíku ve
vnitrostátní přepravě a 75 % sleva v pravidelných vnitrostátních spojích autobusové dopravy.
Vyhláška popisuje Mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P) jako:
a) výhody uvedené v I. a II. stupni,
b) nárok na bezplatnou dopravu průvodce veřejnými hromadnými dopravními prostředky v pravidelné vnitrostátní osobní hromadné dopravě,
c) u úplně nebo prakticky nevidomých nárok na bezplatnou přepravu vodícího psa, pokud je nedoprovází průvodce. Dále může být držitelům průkazu ZTP/P poskytnuta sleva poloviny vstupného na divadelní a filmová představení, koncerty a jiné kulturní a sportovní podniky. Při poskytování slevy držitelům průkazů ZTP/P se poskytne sleva poloviny vstupného i jejich průvodci.
Držitel průkazu MV má mimo výhod uvedených výše i další úlevy a výhody:
„ zvýšení částky životního minima občana, potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost při posuzování jeho sociální potřebnosti v souvislosti s poskytováním dávek sociální péče,
daňové úlevy,
osvobození od daně ze staveb,
minimální vyměřovací základ pro stanovení výše pojistného na všeobecné zdravotní pojištění,
osvobození od poplatků ze psa, který je užíván k doprovodu nebo k ochraně,
osvobození od některých správních poplatků apod.“18
18 HACAPERKOVÁ, D., NIEDERLE, P. Mimořádné výhody pro těžce zdravotně postižené občany. Sociální politika. 25, 2000, 5, s. 21. ISSN 0049-0962
Jednorázové peněžité a věcné dávky pro zdravotně postižené a staré občany19
Jednorázové peněžité dávky mohou poskytovat obce těžce zdravotně postiženým občanům a starým občanům, kteří jsou sociálně potřební, na úhradu mimořádných nutných nákladů, které nemohou uhradit ze svých běžných příjmů.
Obce mohou také poskytovat věcné dávky, a to sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým občanům a starým občanům k uspokojování jejich běžných životních potřeb, které si občané pro svůj zdravotní stav, věk nebo osamělost nemohou zabezpečit sami.
• Jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek
• Příspěvek na úpravu bytu
• Příspěvek na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla
• Příspěvek na provoz motorového vozidla
• Příspěvek na individuální dopravu
• Příspěvek na rekreaci a lázeňskou péči
• Příspěvek na topnou naftu a zakoupení topných těles a dalších spotřebičů
• Příspěvek na zřízení a změnu připojení telefonní účastnické stanice
Opakující se peněžité dávky:
Příspěvek na zvýšené životní náklady
Příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice
Příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže Příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům
Příspěvek na společné stravování
19 Vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánůČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
Služby sociální pé č e
Do služeb sociální péče patří pečovatelská služba a osobní asistence.
Osobní asistence představuje sociální péči, která umožňuje osobě, jež by musela pobývat v ÚSP, aby bydlela a žila se svou rodinou. Naše legislativa však stále o osobní asistenci neexistuje, přestože problematika je již několik let projednávána.
Pečovatelská služba
Služba je poskytována těžce zdravotně postiženým občanům a starým občanům, kteří nejsou schopni si sami obstarat nutné práce v domácnosti a další životní potřeby nebo kteří pro nepříznivý zdravotní stav potřebují ošetření jinou osobou nebo další osobní péči, pokud jim potřebnou péči nemohou poskytovat rodinní příslušníci.
Pečovatelská služba se poskytuje občanům v jejich domácnostech včetně domácnosti v domech s pečovatelskou službou, v zařízeních pečovatelské služby, v domácnostech dobrovolných pracovníků pečovatelské služby, popřípadě i mimo domácnosti a zařízení.
Je poskytována za plnou nebo částečnou úhradu. S přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu, příjmu a majetkovým poměrům občana a jeho rodinných příslušníků. Úkony pečovatelské služby, kterými jsou zabezpečovány nezbytné životní potřeby, se poskytují bezplatně.
1.3.2.3 Sociální péče o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc
Podle § 51 V 182/91 pověřené obecní úřady pomáhají občanům, kteří se přechodně ocitli v mimořádně obtížných poměrech nebo v nich žijí, k překonání nepříznivých životních situací, zejména při získání zaměstnání, při zvyšování kultury bydlení, při péči o výchovu a vzdělávání dětí, při využívání volného času a kulturním rozvoji.
Při splnění podmínky sociální potřebnosti mohou poskytovat pověřené obecní úřady těmto občanům peněžité a věcné dávky. Občanům, kteří se přechodně ocitli v mimořádně obtížných poměrech z důvodu živelní pohromy nebo požáru, mohou pověřené obecní úřady poskytnout se zřetelem na majetkové poměry občana a jeho rodiny peněžitou dávku až do výše 30 000 Kč. Podmínka sociální potřebnosti se v tomto případě nezkoumá.
1.3.2.4 Sociální péče o občany společensky nepřizpůsobené (§ 52 – 56 V 182/91)
Vyhláška vymezuje okruh osob, kterým je tato pomoc určena:
občanům propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody,
občanům, proti nimž je vedeno trestní řízení, popřípadě jimž byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odležen, a kteří ji potřebují k překonání nepříznivých sociálních dopadů,
občanům závislým na alkoholu nebo jiných toxikomaniích, kteří sociální péči potřebují v řešení sociálních situací,
občanům žijícím nedůstojným způsobem života,
občanům propuštěným ze školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy po dosažení zletilosti.
Občanům se poskytuje sociální poradenská péče a pomáhají se jim řešit sociální důsledky jejich společenské nepřizpůsobenosti. Peněžité a věcné dávky jsou poskytovány do výše 1 000 Kč.
Sociální vylou č ení
V oblasti sociální péče o občany společensky nepřizpůsobené se setkáváme s problémem sociálního vyloučení. Hacaperková D. zmiňuje:
„zatímco chudoba je chápána jako výsledek nerovnosti v přístupu k bohatství a výsledek nerovnosti při distribuci bohatství vytvářeného tržní ekonomikou, sociální vyloučení je chápáno jako nerovnost v participaci na životě společnosti, která je výsledkem nedostatku příležitostí k této participaci. Tato
nerovnost vyvolává neschopnost spolupodílet se na životě společnosti, na izolaci a odtržení od společnosti. Na sociální vyloučení je nahlíženo jako na odraz nerovného přístupu k pěti základním zdrojům společnosti:
zaměstnání, zdravotní péči, vzdělání, bydlení
a sociální ochraně.
Pojem chudoba je možno spojit s vyloučením z participace na materiálních zdrojích společnosti (vyloučení z konzumní společnosti), zatímco pojem sociálního vyloučení je spojen s vyloučením z účasti na životě společnosti (ztráta sociálního místa ve společnosti). Tento termín tedy charakterizuje situaci a důsledky skutečnosti, kdy člověk, rodina či skupina nejsou zejména z důvodu nízkého příjmu schopny dostát běžným zvyklostem života společnosti a účastnit se na všech stránkách společenského života (ekonomika, vzdělání, politika, kultura, sport apod.). Vyloučení je dáno pozicí subjektu, je to v zásadě oboustranně nechtěný stav, protože vede k sociálnímu napětí a z něho plynoucím politickým rizikům, nehledě na nerovnost v možnosti uplatňování všech občanských, politických a sociálních práv. Mezi chudobou a sociálním vyloučením může, ale nemusí být souvislost. Je možné být chudý nebo být sociálně vyloučený, ale ohrožené skupiny obyvatelstva mají velmi často zkušenost s obojím“20
1.3.2.5 Domácí péče
Sklenčková M. popisuje principy a definice komplexní domácí péče:
„Komplexní domácí péče je integrovanou formou péče a pomoci poskytovanou klientovi v jeho vlastním sociálním prostředí.
Nedílnou součástí komplexní domácí péče je domácí zdravotní péče, která je dle znění platných zákonných norem zvláštní formou
20 HACAPERKOVÁ, D. Dávky sociální péče pro ostatní sociální skupiny občanů. Sociální politika. 29, 2003, 5, s. 16
ambulantní péče, poskytovanou pacientovi na základě indikace ošetřujícím lékařem ( § 22 Z 48/97). Další součástí komplexní domácí péče je sociální péče a pomoc, poskytovaná agenturami domácí péče na základě aktuální sociální diagnózy pacienta. Určitý podíl na poskytování zdravotní, ale i sociální péče a pomoci má laická veřejnost, ať už se jedná o samotného pacienta v oblasti sebepéče anebo o účast jeho rodinných příslušníků, blízkých či dobrovolníků na poskytování laické péče a pomoci.
V rámci komplexní domácí péče jsou tedy poskytovány variabilní formy adresné zdravotní a sociální péče i laické pomoci. Rozsah jednotlivých aktivit realizovaných v rámci komplexní domácí péče je dán aktuálním zdravotním stavem klienta, stavem jeho sociálního prostředí, úrovní znalostí a rozsahem kompetence jednotlivých členů multidisciplinárních týmů a materiálně technickým zázemím agentur domácí péče.
Komplexní domácí péče je jedním z funkčních prvků primární péče.
Primární péče je v tomto kontextu vnímána jako první linie kontaktu klienta se systémem zdravotní, ale i sociální péče.
Strategie komplexní domácí péče je tedy podmíněna principem pevné vazby a interakce lidské bytosti se svým vlastním sociálním prostředím, s akcentem na individuální vnímání kvality života každé lidské bytosti.
Kvalita lidského života je jednotkou měřitelnou jen obtížně. Jejím vyjádřením je od roku 1993 mezinárodně přijatá jednotka 1 QIL (Quality of Individual Life), která je definována na základě stanovení objektivních potřeb jedince ve vztahu k reálným možnostem společnosti.
O tom, jak hluboce ovlivňuje proces uzdravování či adaptace na novou životní situaci – prostředí, v kterém žijeme, není nutné polemizovat.
Obtížně uchopitelným problémem však zůstává ze strany poskytovatelů
komplexní domácí péče respekt k odlišnému vnímání kvality života u jednotlivých klientů.
Systém životních hodnot je u každé lidské bytosti jiný a mění se i v průběhu jednoho lidského života. Proto nemusí představy domácí agentury o kvalitě poskytnuté péče vždy korespondovat s představami klientů.
Komplexní domácí péče se snaží v tomto ohledu vycházet klientům maximálně vstříc rozsahem poskytované péče a služeb, které vždy ve vztahu k jednomu klientovi tvoří unikátní obraz složený z mozaiky aktivit jednotlivých členů týmu.
Komplexní domácí péče není jen aktivitou lékařů, sester, rehabilitačních a sociálních pracovníků, psychologů, duchovních či dobrovolníků, ale také aktivitou samotného pacienta v oblasti sebepéče, aktivitou rodinných příslušníků a blízkých osob v oblasti vzájemné péče a pomoci (tzv. home help).
Dalším principem, který je uplatňován v komplexní domácí péči, je princip subsidiarity, pomoci k svépomoci s podporou, rozvojem a adaptací všech zbytkových potenciálů klienta v oblasti sebepéče a aktivit rodinných příslušníků a blízkých ve vztahu k vzájemné péče a pomoci.
Instrukcí, edukací, rozšířením informací o konkrétním problému se agentury snaží o přenesení takového rozsahu péče na klienta a jeho rodinné příslušníky, který odpovídá jejich intelektuálním, manuálním a materiálně technickým podmínkám. Důvodem pro aplikaci principu subsidiarity v komplexní domácí péči je zejména rozvoj schopnosti klienta i jeho blízkých poskytovat spolehlivě určitý standard péče a pomoci i v době nepřítomnosti pracovníků agentury. Tím se přímo posiluje odpovědnost jedince za své vlastní zdraví či stav a
spoluodpovědnost rodinných příslušníků za kvalitu poskytnuté domácí péče.
Komplexní domácí péče tedy není pouhou formou zdravotní či sociální péče, která je pasivně přijímána klientem a jeho blízkými, ale formou aktivní péče a pomoci – v rozsahu prevence, monitoringu, diagnostiky a kurativy, na níž se podílejí obě strany, klient i poskytovatel.
Vzhledem k tomu, že nemoc, krize či nouze si nevybírá denní či noční dobu, je nutné, aby poskytovatelé komplexní domácí péče respektovali i další princip komplexní domácí péče, tj. nepřetržitou dostupnost po 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Pojem nepřetržitá dostupnost není ekvivalentním vyjádřením k nepřetržitým provozům, jedná se jen o realizaci takových podmínek ve vztahu ke klientovi, které vytvářejí pocit bezpečí a sounáležitosti. Je nutné, aby se ve chvílích, kdy klient potřebuje pomoc, této pomoci dovolal (nejedná se však o povinnost akutních návštěv).“21
21 Domácí a primární péče včera, dnes a zítra. Praha. Národní centrum domácí péče v ČR.
1998, s. 11-12
2 ZA Ř ÍZENÍ SOCIÁLNÍ PÉ Č E
Podle § 45 Z 114/88 se pro poskytování služeb sociální péče zřizují tato účelová zařízení:
a) ústavy sociální péče,
b) manželské a předmanželské poradny, c) domovy pro matky s dětmi,
d) stanice pečovatelské služby pro děti,
e) zařízení pro občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, f) zařízení pro občany společensky nepřizpůsobené, g) kluby důchodců,
h) samostatné jídelny s vlastní kuchyní pro důchodce,
i) zařízení pečovatelské služby, zejména zařízení pro denní pobyt starých občanů, střediska osobní hygieny a prádelny pečovatelské služby.
Tab. č. 4: Počet zařízení sociální péče v ČR
Počet zařízení celkem Označení Druh zařízení
2003 2004
A1A Domov důchodců 369 373
A1B Domov - pension pro důchodce 144 149
A1C DD + DPD společné zařízení 9 13
A2 Ústav pro TP dospělé občany 6 7
A3 Ústav pro TP dospělé občany s přidruženým MP 8 5
A4 Ústav pro TP občany s více vadami 5 5
A5 Ústav pro SP dospělé občany 2 2
A6 Ústav pro MP dospělé občany 64 74
A7 Ústav pro chronické alkoholiky a toxikomany 6 8 A8 Ústav pro chronické psychotiky a psychopaty 7 8
B1 Ústav pro TP mládež 2 2
B2 Ústav pro TP mládež s přidruženým MP 17 20
B3 Ústav pro TP mládež s více vadami 13 11
B4 Ústav pro MP mládež 141 137
C1*) Vesničky SOS22 38 2
C2 Domov pro matky s dětmi 43 50
C3A Azylové domy 63 69
C3B Domy na půl cesty 8 13
C3C Noclehárny 4 8
C3D Zařízení pro denní pobyt osob bez přístřeší 6 8 C4 Charitní domov pro řeholnice (obdoba DD) 18 17
C5 Ostatní zařízení 95 90
CELKEM Česká republika 1068 1071
Zdroj: ČSÚ
22 Zvláštní zařízení pro výkon pěstounské péče
V roce 2004 bylo v ČR celkem 1 071 zařízeních sociální péče. Oproti roku 2003 došlo k nárůstu o 3. Tento nárůst o 3 zařízení znamenal také nárůst lůžkové kapacity a to o 1 441 lůžek. Z celkové kapacity lůžek, která činí 78 576 lůžek, je 93,6 % lůžek používáno pro celoroční pobyt. Nejvíce převládají zařízení typu DD, domov – penzion pro důchodce, ústavy pro MP mládež a ostatní zařízení.
Tab. č. 5: Počet a kapacita jednotlivých druhů zařízení sociální péče podle poskytovatelů (1. část)
Zřizovatel s t á t n í k r a j s k é o b e c n í Označení počet kapacita počet kapacita počet kapacita
A1A 0 188 21 842 131 13 265
A1B 0 35 3 596 100 7 839
A1C 0 5 766 8 743
A2 1 170 4 312 0
A3 0 4 367 0
A4 0 1 172 4 216
A5 1 120 0 1 155
A6 0 58 5 155 11 704
A7 0 5 335 1 21
A8 0 7 840 0
B1 1 427 1 183 0
B2 1 200 7 309 3 144
B3 0 1 235 3 88
B4 1 228 95 8 117 31 1 374
C1*) 0 0 0
C2 0 1 1 14 280
C3A 0 6 193 29 879
C3B 0 2 15 1 95
C3C 0 0 3 148
C3D 0 0 2 22
C4 0 0 0
C5 0 1 15 13 314
Celkem 5 1 145 421 42 453 355 26 287
Zdroj: ČSÚ
Pozn. V této tabulce jsou celé názvy jednotlivých zařízení nahrazeny označením.
Tabulky č. 5 a č. 6 podávají přehled o počtu jednotlivých druhů zařízeních sociální péče, lůžkových kapacitách a o jejich zřizovatelích.
Zřizovatele rozlišujeme státní, krajské, obecní, církevní a ostatní. Nejvíce zařízeních je zřízeno kraji, dále obcemi, církvemi, ostatními zřizovateli a jako posledním je stát. Shodné je to i s lůžkovou kapacitou. Dále je zřejmé, že ne
