Činnost krajských úřadů v krajích ČR v oblasti rozvoje cestovního ruchu

Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut – AMBIS Management rozvoje měst a regionů

Činnost krajských úřadů v krajích ČR v oblasti rozvoje cestovního ruchu

Z hlediska implementace odvětví do programových dokumentů v rámci jednotlivých programových období

Bakalářská práce

Autor: Tomáš Voleský

Management rozvoje měst a regionů Vedoucí práce: Ing. Liběna Jarolímková, Ph.D.

Odborný konzultant: Mgr. Lucie Kaiserová

vedoucí oddělení cestovního ruchu, Středočeský kraj

Praha 2020

6 Anotace

Práce se zabývá podporou cestovního ruchu v jednotlivých krajích České republiky. Podpora cestovního ruchu v České republice není, hlavně na regionální a místní úrovni, zákonem zcela jasně definována. Je zde popsán historický vývoj řízení cestovního ruchu v České republice až po současnost, porovnávají se dvě po sobě jdoucí dotační období 2007-2013 a 2014-2020 pro spolufinancování rozvoje cestovního ruchu z dotací Evropské unie. Dále se práce pokouší nalézt odpověď na položenou hypotetickou otázku: „Je podpora rozvoje cestovního ruchu, z dotací Evropské unie v České republice, přes jednotlivé kraje, rovnoměrná?“. Analýzou programových dokumentů jednotlivých krajů, a dostupných informací z internetu, bylo za pomoci metody kvantitativního výzkumu potvrzeno, že tato podpora rovnoměrná není, neboť každý kraj je svým způsobem specifický, a má pro rozvoj cestovního ruchu zcela odlišné podmínky.

Klíčová slova

Cestovní ruch, Turismus, Řízení cestovního ruchu, Rozvoj cestovního ruchu, Podpora cestovního ruchu

7 Annotation

This thesis deals with the support of the tourism industry throughout the regions of the Czech Republic. Tourism industry support in the Czech Republic, especially on a regional and local level, is not clearly defined by law. The historical development of tourism management in the Czech Republic is described to the present, comparing two consequential grant periods of 2007- 2013 and 2014-2020 for the co-financing of the tourism industry from European Union funding.

This thesis also tries to find the answer to a hypothetical question: “Is the support of tourism industry development from the European Union’s funding allocated and carried out within the individual regions of the Czech Republic equally?” By analysing the programme’s documents of individual regions as well as the information accessible online, and additionally with the help of the quantitative research method, it was acknowledged that this support is not equal since each region is specific in its own right and has completely different conditions for the development of the tourism industry.

Key words

Tourism industry, Tourism, Tourism industry management, Development of the tourism industry, Tourism industry support

8

Obsah

Úvod ... 10

1 Teoretická část práce ... 11

1.1 Definice cestovního ruchu ... 11

1.2 Řízení cestovního ruchu v ČR ... 12

1.2.1 Historie řízení cestovního ruchu v ČR ... 12

1.2.2 Současný systém řízení cestovního ruchu v ČR ... 14

1.3 Řízení cestovního ruchu v jednotlivých krajích ČR ... 20

1.4 Možnosti financování rozvoje cestovního ruchu ČR z fondů Evropské Unie ... 32

1.5 Význam cestovního ruchu pro regionální rozvoj ... 34

1.6 Pojmenování problému a stanovení hypotézy ... 34

2 Praktická část práce ... 35

2.1 Porovnání dotačních období 2007-2013 vs. 2014-2020 ... 35

2.1.1 Rozdílné priority v dotačním období 2007-2013 vs. 2014-2020 ... 39

2.2 Programové dokumenty jednotlivých krajů a jejich plnění ... 41

2.2.1 Středočeský kraj ... 41

2.2.2 Jihočeský kraj ... 43

2.2.3 Plzeňský kraj ... 45

2.2.4 Karlovarský kraj ... 48

2.2.5 Liberecký kraj ... 49

2.2.6 Královéhradecký kraj ... 51

2.2.7 Pardubický kraj ... 53

2.2.8 Kraj Vysočina ... 54

2.2.9 Ústecký kraj ... 56

2.2.10 Jihomoravský kraj ... 58

2.2.11 Olomoucký kraj ... 59

2.2.12 Zlínský kraj ... 61

2.2.13 Moravskoslezský kraj ... 63

3 Výsledky ... 65

9 Závěr ... 69 Seznam použité literatury ... 71

10

Úvod

Podpora cestovního ruchu v České republice není, zejména na regionální úrovni, zcela jasně definována. Z hlediska podpory v rámci krajů, jsou zde patrné různé přístupy a různá uchopení cestovního ruchu jako takového. Úkolem bakalářské práce je zmapovat a porovnat podporu cestovního ruchu v programových dokumentech jednotlivých krajů České republiky, zhodnotit v čem se podpora liší a s jakou intenzitou je cestovní ruch podporován. Práce je zaměřena výhradně na podporu cestovního ruchu z evropských finančních zdrojů a porovnává dvě po sobě jdoucí programová období. Jedná se o období 2007–2013 a 2014–2020.

Cíl práce:

Cílem bakalářské práce je zhodnotit činnosti krajských úřadů ČR v oblasti rozvoje cestovního ruchu z hlediska implementace odvětví do programových dokumentů v rámci jednotlivých programových období.

Zvolené metody zpracování:

Práce vychází zejména z analýzy sekundárních zdrojů, v tomto případě z analýzy textů programových dokumentů, a dále pak z kvantitativního výzkumu, kde by měl být popsán problém, zformulována hypotéza, její následné otestování a závěr.

11

1 Teoretická část práce

1.1 Definice cestovního ruchu

Cestovní ruch je sám o sobě velice široký pojem. Je potřeba si uvědomit, že se nejedná pouze o cestování za rekreací, tak jak jej zná většina naší populace, ale o jakýsi soubor aktivit, který musí být prováděn a zajištěn pro to, aby bylo možné cestovat. Dle jedné z mnoha starších definic cestovního ruchu, se jedná o „komplexní společenský jev, jako souhrn aktivit účastníků cestovního ruchu, souhrn procesů budování a provozování zařízení se službami pro účastníky cestovního ruchu včetně souhrnu aktivit osob, které tyto služby nabízejí a zajišťují, aktivit spojených s využíváním, rozvojem a ochranou zdrojů pro cestovní ruch, souhrn politických a veřejně správních aktivit a reakce místní komunity a ekosystémů na uvedené aktivity.“ (Palatková a Zichová, 2014, s. 11)

Definice pro účely statistického sledování cestovního ruchu, však vyžadovaly mnohem přesnější vymezení, a tak mnoho mezinárodních organizací usilovalo o sjednocení pojmů z oblasti cestovního ruchu tak, aby byl vytvořen rámec pro jeho statistické sledování.

K současným definicím tedy patří: Za cestovní ruch je považována činnost osoby, cestující na přechodnou dobu (u mezinárodního cestovního ruchu nejvýše dvanáct měsíců, u domácího půl roku) do místa, které není jeho trvalým bydlištěm, a zároveň hlavní účel cesty není výkon výdělečné činnosti v navštíveném místě (trvalý či přechodný pracovní poměr). O obchodní, služební, nebo jinak pracovně motivovanou cestu, jejíž zdroj úhrady vyplývá z pracovního poměru u zaměstnavatele v místě bydliště nebo v místě sídla firmy, se však jednat může. (Foret a Foretová, 2011, s. 16)

Pro toto pojetí cestovního ruchu je podstatné, že účastník dočasně změní své místo pobytu, a v navštíveném místě nebude vykonávat výdělečnou činnost.

Za návštěvníka v cestovním ruchu se označuje osoba, která cestuje do místa, mimo jeho trvalé bydliště. Jestliže přenocuje, stává se z návštěvníka turista. Jestliže nepřenocuje jedná se o jednodenního návštěvníka, který se považuje též za výletníka, který se na přechodném místě zdržel méně než 24 hodin. Když je však jeho pobyt delší než 24 hodin a nejméně jednou přenocuje, stává se krátkodobě pobývajícím turistou. Od 3 a více přenocování se již jedná o turistu na dovolené.

(Foret a Foretová, 2011, s. 16)

12

1.2 Řízení cestovního ruchu v ČR

1.2.1 Historie řízení cestovního ruchu v ČR

Vývoj řízení cestovního ruchu v ČR lze rozdělit na čtyři období. Na období předválečné, období let 1945–1989, období 1989–1993 a etapu po roce 1993.

Již za první republiky si politici a ekonomové uvědomovali přínosy cestovního ruchu pro národní hospodářství. Stát tehdy podporoval:

- vytváření podmínek v oblasti ekonomiky a práva vč. budování infrastruktury pro cestovní ruch (tzv. cizinecká péče)

- propagační aktivity zejména na zahraničním trhu (tzv. cizinecká propaganda) - státní podnikání v cestovním ruchu (provozoval dopravní firmy, státní lázně)

Již od konce 20. let bylo zvažováno samostatné ministerstvo pro turistiku a cizinecký ruch a stejně tak zákon na podporu cestovního ruchu, jehož principy a problémy zůstávají platné až do dnešní doby, kdy se Česká republika snaží najít legislativní oporu pro rozvoj cestovního ruchu v podobě zákona. (Palatková a Zichová, 2014, s. 176)

Pro období 1948–1952 byl zpracován plán rozvoje turismu jako součást národohospodářského plánu. Na ministerstvu vnitřního obchodu tehdy vznikl první odbor cestovního ruchu. Pro roky 1958–1963 byl zřízen tzv. Koordinační výbor pro otázky cestovního ruchu. Cílem výboru byla koordinace činnosti ministerstev a dalších ústředních orgánů.

Významným počinem Koordinačního výboru bylo usnesení z listopadu 1959 o zpracování Rajonizace cestovního ruchu, schválené usnesením vlády č. 992 ze dne 17. října 1962 jako základní dokument pro plánování a řízení cestovního ruchu v Československu. Zároveň byla vládou schválena Směrnice pro realizaci rajonizace, závazná pro všechny orgány veřejné správy i další organizace. Rajonizace měla koncepčně stanovit územní podmínky pro rozvoj cestovního ruchu metodou analýzy území podle pěti kritérií, jako byly přírodní podmínky, podmínky vytvořené lidskou činností, vybavenost infrastrukturou turismu, dopravní dostupnost a zhodnocení negativních vlivů. Rajonizace byla aktualizována v roce 1981.

13 V roce 1966 vznikl na základě usnesení vlády ČSSR č. 313 Fond cestovního ruchu s cílem rozvoje infrastruktury pro cestovní ruch. Po roce 1982 se na regionální a místní úrovni zabývaly řešením otázek cestovního ruchu následující orgány:

- odbor obchodu a cestovního ruchu (výkonný orgán krajských či okresních národních výborů)

- komise pro obchod a cestovní ruch (rady krajských či okresních národních výborů)

- pracovní komise pro cestovní ruch (poradní orgán rady krajských či okresních národních výborů). (Palatková a Zichová, 2014, s. 178)

Období 1989–1992 je typické roztříštěností agendy cestovního ruchu na federální úrovni mezi několik ministerstev. V roce 1990 působilo v ČR Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu ČR se speciální institucí, tzv. správou cestovního ruchu a společného stravování. Regionální úroveň byla zajištěna správními orgány měst a obcí, resp. Odbory obchodu a cestovního ruchu, k jejichž hlavním činnostem patřilo využívání primární nabídky, zajišťování podmínek účasti na cestovním ruchu, koordinace budování infrastruktury cestovního ruchu a propagační činnost.

Rok 1993 přinesl zásadní změnu v řízení cestovního ruchu, a to díky rozdělení republiky i díky přesunu kompetencí v oblasti cestovního ruchu do agendy Ministerstva hospodářství ČR.

Dalším zásadním krokem bylo zřízení České centrály cestovního ruchu (Czech Tourism).

V roce 1996 byly kompetence v oblasti cestovního ruchu předány nově vzniklému Ministerstvu pro místní rozvoj, kde byl cestovní ruch zařazen v sekci regionální politiky v odboru cestovního ruchu. Role ministerstva spočívala v přípravě legislativy (např. zákon č. 159/1999 Sb.), metodické podpoře zlepšování statistického sledování cestovního ruchu, členství v mezinárodních organizacích, ve výkonu kompetenci zřizovatele vůči České centrále cestovního ruchu či spolupráci s regionální a místní úrovní řízení cestovního ruchu. K hlavním strategickým dokumentům v oblasti cestovního ruchu lze řadit Koncepci státní politiky cestovního ruchu z roku 1999, Koncepci státní politiky cestovního ruchu na období 2002–2007, Koncepci státní politiky cestovního ruchu na období 2007–2013, a současnou Koncepci státní politiky na období 2014–2020. Z uplatňovaných národních finančních nástrojů lze zmínit zejména Státní program podpory cestovního ruchu (2001–

2007). (Palatková a Zichová, 2014, s. 180)

14

1.2.2 Současný systém řízení cestovního ruchu v ČR

Systém organizace a řízení cestovního ruchu v České republice je třístupňový, tvořený národní, regionální a místní úrovní a odvíjí se zejména od struktury a jednotlivých úrovní veřejné správy a legislativního rámce. Systém financování cestovního ruchu ani vzájemné vztahy subjektů veřejné správy a jejich kompetence v cestovním ruchu nejsou upraveny v žádné právní normě (s výjimkou kompetenčního zákona upravujícího roli MMR). Z finančních nástrojů se v současné době prosazují zejména evropské fondy (strukturální fondy a Kohezní fond), národní zdroje na národní, regionální a místní úrovni hrají minoritní roli. (Palatková a Zichová, 2014, s. 180)

Za celou dobu existence České republiky nebyl nikdy zřízen zvláštní výbor pro cestovní ruch. V Poslanecké sněmovně i v Senátu funguje několik výborů, jejichž činnost se více či méně dotýká oblasti cestovního ruchu. Např. Výbor pro životní prostředí, Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, Zemědělský výbor, Hospodářský výbor atd. (Palatková a Zichová, 2014, s. 182) Výkonným ústředním orgánem státní správy s kompetencemi v oblasti cestovního ruchu je Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), zřízené k 1. listopadu 1996. Prostřednictvím odboru cestovního ruchu, zajišťuje například následující činnosti:

- tvorba legislativních, koncepčních a metodických podmínek pro rozvoj cestovního ruchu včetně využívání strukturálních fondů

- vyhlašování programů podpory cestovního ruchu

- sestavování koncepcí rozvoje cestovního ruchu na národní úrovni

- příprava a aplikace správních a legislativních aktů souvisejících s cestovním ruchem na národní a mezinárodní úrovni (např. zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu)

- využívání legislativních nástrojů při vytváření podmínek pro rozvoj cestovního ruchu - stanovení pravidel pro provozování cestovních kanceláří a agentur a vydávání stanoviska

k vydání koncese pro provozování cestovní kanceláře

- zřízení a vykonávání kompetencí vůči národní turistické organizaci Česká centrála cestovního ruchu–CzechTourism

- součinnost při dosažení lepší ochrany spotřebitele

- řízení kvality a struktury služeb v destinaci (Národní systém řízení jakosti turismu v České republice)

15 - zajišťování a analýza statistických informací

- posuzování územních plánů velkých územních celků z hlediska zájmů rozvoje cestovního ruchu

- výkon agendy spojené s členstvím České republiky v UNWTO a dalších organizacích a koordinace mezinárodních aktivit spojených s rozvojem cestovního ruchu

- spolupráce s profesními a regionálními sdruženími

Z dalších institucí či skupin působících na národní úrovni lze jmenovat Mezirezortní koordinační komisi pro cestovní ruch a Celostátní kolegium cestovního ruchu České republiky. (Palatková a Zichová, 2014, s. 184)

Na regionální úrovni není institucionální zajištění cestovního ruchu vyjasněno, a to z důvodu současného působení více typů subjektů. V první řadě se jedná o administrativně určené jednotky, kraje (obr. 1), reprezentované krajskými úřady. Dalším typem institucí jsou organizace reprezentující tzv. turistické regiony a turistické oblasti. Právní forma, zaměření i kompetence těchto organizací se velice odlišují, jejich vznik je obvykle iniciován „zdola“, s výjimkou příspěvkových organizací krajů, či obcí, zřizovaných kraji, či obcemi. Turistické regiony (obr. 2) představují destinace cestovního ruchu, které nejsou vymezeny administrativními hranicemi, ale pro jejichž vymezení je rozhodující strana poptávky (vzdálenost zdrojového trhu, vnímání, realizované aktivity a typy cestovního ruchu) i strana nabídky (primární a sekundární nabídka). Turistické regiony tak lépe odrážejí marketingové hledisko tvorby produktu a jeho propagace. Obdobou turistických regionů jsou turistické oblasti (obr. 3) jako menší celky stanovené na základě vztahu poptávky a nabídky, jejichž rozdělení je podrobnější a určené zejména pro domácí cestovní ruch.

Kraje představují dle Ústavního zákona č. 1/1993 vyšší (druhý) stupeň územní samosprávy.

Činnost krajů se řídí zákonem o krajích, který neukládá povinnost rozvíjet cestovní ruch na území kraje, ani blíže neupravuje financování rozvoje cestovního ruchu, pouze v §3 stanovuje zákon povinnost pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Podpora cestovního ruchu zůstává na individuálním přístupu jednotlivých krajů, měst a obcí. (Palatková a Zichová, 2014, s. 184)

16 Úroveň regionální, která je obvykle těžištěm celého systému řízení, se tak v České republice stává zdrojem problémů:

- teritorium kraje se nemusí nutně krýt s teritoriem turistického regionu a může dojít k situaci, kdy jeden kraj zahrnuje dva turistické regiony (např. Olomoucký kraj) nebo naopak je jeden turistický region součástí dvou či více krajů (např. Krkonoše, Šumava, Český ráj)

- marketing turistických regionů a jeho financování

- absence a nejednotnost institucí „řídících“ turistické regiony a oblasti

- složitější statistické sledování a absence řady údajů, které nejsou za turistický region sledovány (např. počet rezidentů, HDP/1 rezidenta, míra nezaměstnanosti)

- vysoké nároky a tlak ke spolupráci jednotlivých krajů na projektech přesahujících hranice krajů

- atd.

Obr. 1 Kraje

Zdroj: geoportál ČÚZK, 2020

17 Obr. 2 Turistické regiony ČR

Zdroj: CzechTourism, 2020

Obr. 3 Turistické oblasti ČR Zdroj: CzechTourism, 2020

18 Místní úroveň je představována obcemi a sdruženími obcí. Obec je základní jednotkou územní samosprávy podle Ústavy ČR (Ústavní zákon č. 1/1993), avšak bez návazného vztahu nadřízenosti a podřízenosti vůči krajům jako vyššímu stupni územní samosprávy. Stejně jako zákon o krajích, ani zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecním zřízení), neukládá povinnost rozvíjet a podporovat cestovní ruch. Pouze v §2 je definována povinnost obce pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. (Palatková a Zichová, 2014, s. 185)

19 Schematické znázornění řízení cestovního ruchu v České republice:

Kolegium cestovního ruchu ministryně pro místní rozvoj ČR Oddělení komunikace a mezinárodní spolupráce v cestovním ruchu Oddělení intervencí v cestovním ruchu

Ministerstvo pro místní rozvoj Odbor cestovního ruchu Česká centrála cestovního ruchu: CzechTourism

Terit or iá ln í ú ro ve ň

N ár odn í ú ro ve ň

Kraje (14 VÚSC)

Obce (6253 ZÚSC)

R eg io n áln í ú ro ve ň

Lok áln í ú ro ve ň

Komise pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Rady Asociace krajů České republiky

Komise cestovního ruchu Předsednictva Svazu měst a obcíČeské republiky

Odbory / oddělení cestovního ruchu na městských úřadech / magistrátech Místní organizace destinačního managementu / Turistická informační centra

Graf 1 Řízení Cestovního ruchu v ČR

Zdroj: vlastní zpracování dle L. Plzáková, P. Studnička – Řízení cestovního ruchu v České republice

20

1.3 Řízení cestovního ruchu v jednotlivých krajích ČR

Práce porovnává podporu cestovního ruchu v jednotlivých krajích České republiky, jakožto administrativně určených jednotek. V níže uvedených grafech je schematicky znázorněno řízení v jednotlivých krajích. Vazby mezi kraji, turistickými regiony a subjekty podílejícími se na řízení cestovního ruchu jsou vyznačeny následovně:

….. spolupráce - . . - finanční příspěvek na činnost

Hlavní město Praha

Rada hlavního města Prahy Zastupitelstvo hlavního města Prahy

Magistrát hlavního města Prahy

Odbor kultury, zahraničních vztahů a cestovního ruchu

Oddělení cestovního ruchu

Turistický region Praha

Komise Rady hlavního města Prahy pro rozvoj cestovního ruchu v Praze

Výbor pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví, cestovní ruch a zahraniční vztahy Zastupitelstva

hlavního města Prahy

Pražská informační služba Prague City Tourism

Graf 2 Hlavní město Praha

Zdroj: L. Plzáková, P. Studnička – Řízení cestovního ruchu v České republice; aktualizace autor

21 Graf 3 Středočeský kraj

Zdroj: L. Plzáková, P. Studnička – Řízení cestovního ruchu v České republice; aktualizace autor

St ředo čes ký kr aj

Brdy a Podbrdsko Posázaví

Polabí

Kutnohorsko

Středočeská centrála cestovního ruchu Sdružení Český ráj

Český ráj

Kr álov éhr adec ký kr aj

Li ber ec ký kr aj

Krajskýúřad Libereckého kraje Odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu Oddělení cestovního ruchu

Bohemia Centralis Toulava

22 Graf 4 Jihočeský kraj

Zdroj: L. Plzáková, P. Studnička – Řízení cestovního ruchu v České republice; aktualizace autor

Jih o čes ký k raj

Jihočeská centrála cestovního ruchu Šumavsko

Vltava resort

Pl ze ň sk ý kr aj

Český Krumlov Prácheňsko a Pošumaví

Písecko Toulava

23 Graf 5 Plzeňský kraj

Zdroj: L. Plzáková, P. Studnička – Řízení cestovního ruchu v České republice; aktualizace autor

Graf 6 Karlovarský kraj

Zdroj: L. Plzáková, P. Studnička – Řízení cestovního ruchu v České republice; aktualizace autor

Plzeňský kraj

Zástupci lokálních samospráv Regionální rozvojová agentura Plzeňského

kraje

Krajský úřad Plzeňského kraje

Odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu

Oddělení cestovního ruchu

Regionální rozvojová agentura Šumava

Místní akční skupiny

Mikroregiony

Karlovarský kraj

Obecně prospěšné společnosti Živý kraj–Destinační

agentura pro Karlovarský kraj

Krajský úřad Karlovarského kraje

Odbor kultury, památkové péče, lázeňství a cestovního

ruchu

Oddělení cestovního ruchu a lázeňství

Místní akční skupiny CzechTourism

CzechTourism Balneologický institut

Karlovy Vary Carlsbad Convention

Bureau

24 Graf 7 Liberecký kraj

Zdroj: L. Plzáková, P. Studnička – Řízení cestovního ruchu v České republice; aktualizace autor Jizerské hory–Turistický region Liberecko, Jablonecko, Frýdlantsko, Tanvaldsko

Li ber ec ký k raj

Sdružení pro rozvoj cestovního ruchu Libereckého kraje Krajskýúřad Libereckého kraje Odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu Oddělení cestovního ruchu Turistický region Českolipsko SdruženíČeský ráj

Český ráj

SdruženíČeskolipsko Turistický region Krkonoše Krkonoše–svazek měst a obcí

St ředo čes ký k raj Kr ál ov éhr ad ec ký k raj

Statutární město Liberec Statutární město Jablonec nad Nisou Město Frýdlant Město Tanvald Město Jilemnice Krajská hospodářská komora Technická univerzita Liberec Asociace Ještěd LesyČeské republiky North Bohemian Convention Bureau Euroregion Nisa Vyšší odbornáškola mezinárodního obchodu a Obchodní akademie Asociace hotelů a restaurací České republiky

25 Graf 8 Královéhradecký kraj

Zdroj: L. Plzáková, P. Studnička – Řízení cestovního ruchu v České republice; aktualizace autor

Hradecká kulturní a vzdělávací společnost Statutární město Hradec Králové

Kr ál ov éhr ad ec ký k raj

TVÚČeský ráj Krajskýúřad Královéhradeckého kraje Odbor regionálního rozvoje, grantů a dotací Oddělení regionálního rozvoje Úsek cestovního ruchu

St ředo čes ký k raj Li ber ec ký k raj

SdruženíČeský ráj TIC, podnikatelský sektor, veřejný sektor, neziskový sektor Krkonoše – svazek měst a obcí Podzvičinsko

Asociace hotelů a restaurací České republiky (krajská sekce)

Par dub ick ý kr aj

Krajská hospodářská komora Královéhradeckého kraje

TVÚ Krkonoše a Podkrkonoší TVÚ Kladské pomezí TVÚ Orlické hory a Podorlicko TVÚ Hradecko

TIC, podnikatelský sektor, veřejný sektor, neziskový sektor Branka Agentura pro rozvoj Broumovska TIC, podnikatelský sektor, veřejný sektor, neziskový sektor Orlické hory a Podorlicko TIC, podnikatelský sektor, veřejný sektor, neziskový sektor

Centrála cestovního ruchu Královéhradeckého kraje

26 Graf 9 Pardubický kraj

Zdroj: L. Plzáková, P. Studnička – Řízení cestovního ruchu v České republice; aktualizace autor

Par dubi ck ý kr aj

Destinační společnost VýchodníČechy

Městskéúřady Chrudim a Hlinsko TO Chrudimsko - Hlinecko

Tu ris tic ký r eg io n V ýc h odn í Č ec h y

Destinační společnost Orlické hory a Podorlicko TO Orlické hory a Podorlicko Turistické informační centrum Pardubice TO Pardubicko DSO Českomoravské pomezí TOČeskomoravské pomezí Kralický Sněžník TO Kralický Sněžník

27 Graf 10 Kraj Vysočina

Zdroj: L. Plzáková, P. Studnička – Řízení cestovního ruchu v České republice; aktualizace autor

Graf 11 Ústecký Kraj

Zdroj: L. Plzáková, P. Studnička – Řízení cestovního ruchu v České republice; aktualizace autor

Ústecký kraj

Destinační agentura České Švýcarsko Turistický region Severozápadní Čechy

Krajský úřad Ústeckého kraje

Odbor regionálního rozvoje

Oddělení cestovního ruchu

Destinační agentura Krušné hory Destinační agentura

České středohoří

Destinační agentura Dolní Poohří

Kraj Vysočina

Vysočina Tourism Krajský úřad

Kraje Vysočina Odbor kultury, památkové

péče a cestovního ruchu

Turistický region Vysočina

Rada pro strategii cestovního ruchu

28 Graf 12 Jihomoravský Kraj

Zdroj: L. Plzáková, P. Studnička – Řízení cestovního ruchu v České republice; aktualizace autor

Ji homor avsk ý kr aj

Centrála cestovního ruchu Jižní Morava Turistický region Jižní Morava

Zl ínsk ý kr aj

Centrála cestovního ruchu Východní Morava

TO Slovácko Moravský kras a okolí Pálava a Lednicko-Valtický areál Znojemsko a Podyjí

29 Graf 13 Olomoucký Kraj

Zdroj: L. Plzáková, P. Studnička – Řízení cestovního ruchu v České republice; aktualizace autor

Olomouc ký k raj

Turistický region Střední Morava a Jeseníky Výbor pro rozvoj cestovního ruchu Zastupitelstva Olomouckého kraje

Jeseníky– Sdružení cestovního ruchu

30 Graf 14 Zlínský Kraj

Zdroj: L. Plzáková, P. Studnička – Řízení cestovního ruchu v České republice; aktualizace autor

Jih om or avsk ý kr aj

Sdružení Kroměřížsko TO Kroměřížsko

Zl ínsk ý kr aj

Magistrát města Zlína Turistický region Východní Morava

Centrála cestovního ruchu Východní Moravy (pověřenářízením cestovníhoruchu ve Zlínském kraji) Poradní sbor CCRVM

Metodická součinnost s CzechTourism a dalšími subjekty

TO Zlínsko a Luhačovicko TO Valašsko Region Slovácko TO Slovácko

Městský dům kultury Luhačovice Sdružení Valašsko– Horní Vsacko Sdružení obcí Hornolidečska Sdružení mikroregion Rožnovsko Sdružení obcí Mikroregion Valašskomeziříčsko- Kolečsko

Centrála cestovního ruchu Jižní Morava

31 Graf 15 Moravskoslezský Kraj

Zdroj: L. Plzáková, P. Studnička – Řízení cestovního ruchu v České republice; aktualizace autor

Moravskoslezský kraj

Euroregion Praděd TO Jeseníky Krajský úřad

Moravskoslezského kraje Odbor regionálního

rozvoje a cestovního ruchu

Oddělení cestovního ruchu

Turistický region Severní Morava

a Slezsko

Agentura pro regionální rozvoj

KLACR–

Klastr cestovního ruchu

Statutární město Opava TO Opavské Slezsko

Statutární město Ostrava TO Ostravsko Regionální rada rozvoje

a spolupráce Třinec Statutární město

Karviná TO Těšínské Slezsko

Svazek obcí Region Poodří

TO Poodří–Moravské Kravařsko Agentura Beskydy–

Valašsko RACR Region Beskydy TO Beskydy - Valašsko

32

1.4 Možnosti financování rozvoje cestovního ruchu ČR z fondů Evropské Unie

Jak již bylo dříve popsáno, k nejčastějšímu financování rozvoje cestovního ruchu v České republice dochází v současné době z dotačních fondů Evropské unie. Konkrétně ze strukturálních fondů a z kohezního fondu.

Strukturální fondy jsou aktuálně čtyři:

Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR/ERDF):

Je zaměřen na modernizaci a posílení hospodářství. Podporovány jsou zejména investiční (infrastrukturní) projekty, jako je například stavba železnice a silnic, využití inovačního potenciálu podnikatelů, odstraňování ekologických zátěží, budování stokových systémů, údržba a rozvoj areálů pro sport, rekonstrukce kulturních památek, výstavba či údržba infrastruktury pro poskytování zdravotní péče, výsadba regenerační zeleně, zavádění nových produktů elektronické veřejné správy atd. Od svého založení v roce 1975 je dodnes co do objemu finančních prostředků největším fondem. (DotaceEu.cz, Informace o fondech, ©2020)

Evropský sociální fond (ESF)

ESF byl založen v roce 1957 a od té doby podporuje aktivity v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů. Fond je zaměřen na neinvestiční (neinfrastrukturní) projekty, jako např.

rekvalifikace nezaměstnaných, programy uzpůsobené pro zdravotně postižené osoby, děti a mládež, etnické menšiny a jiné znevýhodněné skupiny obyvatel, tvorbu rozvojových vzdělávacích programů pro zaměstnance, podporu institucí pro zachování zaměstnanosti, či rozvoj různých vzdělávacích programů. (DotaceEu.cz, Informace o fondech, ©2020)

33 Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV/EAFRD)

Je finanční nástroj, který podporuje rozvoj venkova. Náleží do společné zemědělské politiky Evropské unie. Finanční podpora z EAFRD má za cíl zvýšit konkurenceschopnost zemědělství a lesnictví, zlepšit krajinu a životní prostředí, zlepšit kvalitu života ve venkovských oblastech a zajistit diverzifikaci hospodářství na venkově. EAFRD vznikem v roce 2007 nahradil Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond. (DotaceEu.cz, Informace o fondech, ©2020)

Evropský námořní a rybářský fond (ENRF/EMFF)

Je finanční nástroj na podporu rybolovu, který je součástí společné rybářské politiky Evropské unie. Jde zejména o podporu projektů, které vedou k ochraně životního prostředí a k vyšší konkurenceschopnosti. Fond podporuje aktivity, které se týkají jak mořského rybolovu, tak i vnitrozemského (např. údržba rybníků, jejich odbahňování apod.). Investice míří také do modernizace zpracovatelského průmyslu, modernizace plavidel, podporu likvidace vysloužilých plavidel, zlepšování akvakultury atd. Pro programové období 2014-2020 EMFF nahradil Evropský rybářský fond (EFF). (DotaceEu.cz, Informace o fondech, ©2020)

Fond soudržnosti (FS/CS)

Jinak také Kohezní fond, na rozdíl od výše uvedených strukturálních fondů podporuje rozvoj chudších států, nikoli rozvoj regionů. Podobně jako u ERDF jsou z něho financovány investiční (infrastrukturální) projekty, avšak pouze ty, které jsou zaměřené na dopravní infrastrukturu velkého rozsahu (např. transevropské sítě), dále na ochranu životního prostředí, na oblast energetické účinnosti a na oblast obnovitelných zdrojů energie. Fond vznikl v roce 1993. (DotaceEu.cz, Informace o fondech, ©2020)