Postavení Evropské unie ve světové ekonomice

Postavení Evropské unie ve světové ekonomice

Vývoj světové ekonomiky po 2.světové válce vedl k postupnému zformování tří center světové ekonomiky, tzv. triády – evropského, amerického a japonského. Základní tendencí ve vývoji postavení tří center ve světové ekonomice po 2.světové válce do 90.let je relativní oslabování pozice USA při souběžném růstu významu Japonska a západní Evropy. V 90.letech byl tento trend, vzhledem k příznivému ekonomickému vývoji USA poněkud narušen. Ekonomická, politická i technologicko-strategická váha jednotlivých tří center je rozdílná a i ve vzájemných vztazích existují trvalé přesuny v poměru sil, které je obtížné kvantifikovat. Cílem této stati je na základě vybraných makroekonomických ukazatelů analyzovat postavení těchto tří center ve světové ekonomice a to jak ve vzájemné, tak i světové relaci.

Postavení Evropské unie ve světové ekonomice

Jak ukazuje tabulka č.1, nejvíce obyvatel a tudíž i největší vnitřní trh má Evropská unie, která v roce 2007 završila další etapu svého rozšiřování. 27 členských států v současné době tvoří jedinečné integrační uskupení, které disponuje vnitřním trhem čítajícím 454 milionů obyvatel. Spojené státy mají přibližně dvojnásobný počet obyvatel než Japonsko (291 milionů oproti 127 milionům). Pokud ovšem započítáme i populaci Kanady a Mexika, s nimiž USA vytvářejí postupně stále užší centrum v rámci pásma volného obchodu, je počet obyvatel srovnatelný s EU. USA ovšem disponují více než dvojnásobnou územní rozlohou oproti EU a také obrovským nerostným bohatstvím, kterému může EU jen stěží konkurovat. Japonsko má tedy v tomto ohledu nejhorší pozici, protože díky omezenému vnitřnímu trhu a obrovským výrobním kapacitám musí hledat pro svou produkci trhy mimo svůj vnitřní trh a tím je také dána závislost Japonska na vývoji světové ekonomiky.

Základní charakteristika triády v roce 2004

EU-25 USA Japonsko

Rozloha v tis. km² 4 044 9 629 378

Počet obyvatel v milionech 454 552 291 049 127 619

Podíl na světové populaci v % 7,0 4,6 2,1

HDP na obyv. (v běžných

cenách, USD) 25 317 39 934 36 574

Podíl na světovém HDP (v %) 21,1 20,8 6,8

Zdroj: Eurostat, IMF

Dominantní postavení triády ve světové ekonomice potvrzuje porovnání podílu na světové populaci a podílu na světovém HDP. Ač se triáda na světové populaci podílí pouze 13,7 %, tak podíl na světovém HDP činí bezmála 50 %. Vytvořená hodnota HDP přepočtená na jednoho obyvatele se mezi třemi centry liší. Nejlépe si vede v tomto ohledu USA, které si i nadále udržuje dlouhodobě dominantní postavení ve světě nejen v oblasti politické a vojenské, ale i v oblasti hospodářské. A to i přes dlouhodobý pokles jejich váhy ve světové ekonomice ve srovnání s EU a také Japonskem.

Byť ekonomický potenciál EU je srovnatelný s americkým, či dokonce v některých ukazatelích větší, její politický vliv zůstává podstatně menší. V rámci heterogenní EU, ač je zde patrná snaha o společné postoje a akce v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky, dochází občas k pokusům ochránit výsostné zájmy jednotlivých členských zemí, čímž zůstává v mezinárodním měřítku ne zcela hodnověrným partnerem. Heterogennost v politicko-ekonomických názorech EU bývá nazývána „hospodářským obrem, ale politickým trpaslíkem“.

Evropská unie

Rozšířila se celkem šestkrát: Poprvé v roce 1973 o Dánsko, Irsko a Spojené království. Řecko se připojilo v roce 1981, následováno Španělskem a Portugalskem v roce 1986. (V roce 1985 vystoupilo Grónsko, když v referendu 52 % obyvatel hlasovalo proti setrvání v ES.) Roku 1995 se členy staly dosud neutrální Finsko, Rakousko a Švédsko. V květnu 2004 bylo přijato 10 zemí: Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Od ledna 2007 jsou členy Rumunsko a Bulharsko.

země vstup obyvatel (mil., 2008)

rozloha (km²)

HDP (PPP parita kupní

síly) na hlavu křesel v EP od 2009

hlasů v USD, 2008 % EU Radě

, 1958 10,74 30 528 38 300 113 22 12

Bulharsko 2007 7,58 110 910 11 000 39 17 10

Česko 2004 10,32 78 866 26 800 79 22 12

Dánsko 1973 5,49 43 094 38 900 115 13 7

Estonsko 2004 1,34 45 226 21 900 65 6 4

Finsko € 1995 5,27 338 145 38 400 114 13 7

Francie € 1958 62,03 543 427 32 700 97 72 29

Irsko € 1973 4,41 70 280 47 800 141 12 7

Itálie € 1958 59,32 301 230 31 000 92 72 29

Kypr € 2004 0,80 9 250 29 200 86 6 4

Litva 2004 3,37 65 300 18 400 54 12 7

Lotyšsko 2004 2,27 64 589 18 500 55 8 4

Lucembursko € 1958 0,49 2 586 85 100 252 6 4

Maďarsko 2004 10,06 93 030 20 500 61 22 12

Malta € 2004 0,41 316 24 200 72 5 3

Německo € 1958 82,12 357 021 34 800 103 99 29

Nizozemsko € 1958 16,70 41 526 41 300 122 25 13

Polsko 2004 38,10 312 679 17 800 53 50 27

Portugalsko € 1986 10,63 92 391 22,000 65 22 12

Rakousko € 1995 8,29 83 870 39 600 117 17 10

Rumunsko 2007 21,49 237 500 13 500 37 33 14

Řecko € 1981 11,17 131 940 32 800 97 22 12

Slovensko € 2004 5,41 48 845 22 600 67 13 7

Slovinsko € 2004 2,01 20 273 30 800 91 7 4

Spojené

království 1973 61,02 244 820 37 400 111 72 29

Španělsko € 1986 45,53 504 782 34 100 101 50 27

Švédsko 1995 9,22 449 964 39 600 117 18 10

EU celkem 495,58 4 324 782 33 800 736 345

Parita  stejný pocit, rovnost; rovnovážný, stejný stav rozhodujících faktorů

Možné rozšíření EU: členové kandidátské země země s uzavřenou Stabilizační a asociační dohodou další možní členové

Heterogennost evropského centra se všemi jeho ekonomickými i neekonomickými souvislostmi a důsledky, i z toho vyplývající kulturně civilizační rozmanitosti, tvoří dominantní charakteristiku tohoto centra. V tom je klíčová odlišnost od ekonomicko-politické a institucionální stejnorodosti centra amerického a japonského. Heterogennost evropského centra je do jisté míry pozitivně překonávána komplexními integračními procesy v rámci EU, zahrnujícími ekonomickou, sociální, technologickou i politickou oblast.

Vývoj míry nezaměstnanosti

Zdroj:Eurostat, http://epp.eurostat.cec.eu.int * údaje z let 1993-2003 jsou za EU-15,

V 2010, míra nezaměstnanosti v eurozóně a 9,6% v EU-27. Nejnižší sazba byla pozorována v Nizozemsku (8,1% v červnu 2010), a nejvyšší sazby ve Španělsku (41,5%), Lotyšsku (39,5% v prvním čtvrtletí roku 2010) a Estonsku (37,2% v roce druhého čtvrtletí roku 2010).

V červenci 2010 byla míra nezaměstnanosti 9,5% v USA a 5,2% v Japonsku.

Z grafu lze vyčíst nejpalčivější ekonomický a sociální problém Evropské unie, kterým je dlouhodobě vysoká míra nezaměstnanosti. Jednotný vnitřní trh spojený s volným pohybem osob dosud nevede k postupné konvergenci měr nezaměstnanosti v zemích EU. Přeshraniční mobilita pracovních sil je vzhledem ke kulturním, jazykovým, psychologickým a jiným překážkám dosud nízká. Příčin vysoké nezaměstnanosti, které mají ekonomickou povahu, je celá řada:

 regulace na trzích práce – regulace pracovní doby, dovolené apod.

 vysoké náklady na pracovní sílu – vysoké daně, náklady na sociální pojištění, odstupné apod., často spojené s regulacemi.

 silný sociální stát – vysoké sociální dávky nevedou nezaměstnané k hledání práce.

 celkové regulace ekonomiky (např. velmi obtížné založení firmy).

0,0 2,0 4,0 6,0 8,0 10,0 12,0

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Evropská Unie* USA Japonsko

Naproti tomu je vývoj měr nezaměstnanosti u dvou zbylých center závislý hlavně na vývoji hospodářského cyklu a trh práce je pružný. Pokles míry nezaměstnanosti v USA je dán dlouhodobou konjunkturou americké ekonomiky, která byla ale narušena na sklonku 90.let a to se hned projevilo i ve zvýšené míře nezaměstnanosti. Situace v Japonsku je víceméně protikladná k vývoji ve Spojených státech, kdy tradičně nízká míra nezaměstnanosti začala v důsledku hluboké hospodářské krize stoupat a pozvolný růst míry nezaměstnanosti je příznačný pro celá 90.léta.

Dalším faktorem nepružnosti, ztuhlostí pracovního trhu je silná pozice odborů, které efektivně ovládají vyjednávání, ačkoliv mnohdy mají málo aktivních členů, jak je možno vypozorovat z tabulky. První sloupec představuje počet pracovníků, jejichž pracovní podmínky jsou výsledkem kolektivního vyjednávání. Téměř všichni zaměstnanci EU jsou pod ochranou kolektivního vyjednávání s výjimkou Irska a Velké Británie. Signifikantní je situace v případě Francie, kde je členy odborů pouhá jedna desetina všech zaměstnanců, ale pod výsledky kolektivního vyjednávání mezi zaměstnavateli a odbory pracují téměř všichni.

Odpověď na tento kontrast lze nalézt v posledním sloupci, který představuje existenci legislativy, která po určitém výstupu kolektivního vyjednávání automaticky platí pro všechny firmy ve stejném odboru. Ve skandinávských zemích takováto legislativa neexistuje, ale většina zaměstnanců je sdružena do odborů. V anglosaských zemích (Irsko, Velká Británie a USA) podobně zaměřená právní úprava trhu práce neexistuje a odbory tak mají menší vliv.

Vliv odborů na trh práce

Pokrytí výsledků kolektivního

vyjednávání (v %) 1994 Zastoupení odborů

1996-98 (v %) Rozšířená legislativa

Belgie 90 - Ano

Rakousko 99 39 Ano

Dánsko 69 76 Ne

Finsko 95 80 Ano

Francie 95 10 Ano

Německo 92 27 Ano

Irsko - 43 Ne

Itálie 82 37 Ano

Nizozemí 85 24 Ano

Norsko 70 55 Ano

Portugalsko 71 25 Ano

Španělsko 78 18 Ano

Švédsko 89 87 Ne

Velká Británie 40 35 Ne

USA 17 14 Ne

Z grafu je patrný vliv příprav zemí Evropské unie na Měnovou unii. Přísná konvergenční kritéria pro vstup do EMU stlačovala inflaci po téměř celá devadesátá léta.

Ekonomika Japonska zaznamenala v tomto období značné výkyvy dané hlubokou recesí, snahou o nastartování růstu a opětovným spadnutím do recese. Ekonomika Spojených států pod vlivem obav z přehřátí ekonomiky na sklonku devadesátých let zaznamenala růst inflace způsobené hlavně zvýšením úrokových sazeb. Japonsko se stalo první ekonomickou velmocí zasaženou deflací. Projevily se základní dva znaky deflace: klesal index spotřebitelských cen a zvyšovalo se nevyužívání stávajících výrobních kapacit. Byla sice snaha oživit domácí poptávku ve formě spotřebitelských poukázek, ovšem účinky jsou sporné.

Graf Vývoj míry inflace triády v 90. letech

Zdroj: Eurostat, http://epp.eurostat.cec.eu.int

Makroekonomický ukazatel, který prošel v tomto období vývojem s největšími výkyvy u všech center, je růst reálného HDP. Jak ukazuje graf, zaznamenaly v této oblasti nejlepší vývoj Spojené státy, které si po většinu sledovaného období udržovaly růst mezi 3-4

% ročně. Evropská unie sice nedosahovala takových čísel, ale také si udržovala poměrně stabilní růst okolo 2 % ročně. Nejhůře na tom je Japonsko, které se dostalo dvakrát do hluboké krize a celé sledované období se snaží obnovit hospodářský růst. To se sice Japonsku daří v roce 1996, ovšem je to pouze krátkodobý úkaz a po tomto prudkém růstu HDP opět spadá do recese. Rok 2001 znamená přelomový rok pro všechna tři centra, která zaznamenala pod vlivem celosvětové recese pokles růstu HDP. Tento pokles je nejmarkantnější u USA, které se dostaly po dlouhodobé konjunktuře do hospodářské recese. Na rozdíl od Japonska se ale daří v poměrně krátké době nastartovat opětovný růst.

Graf Vývoj reálného HDP triády v 90.letech

-2 -1 0 1 2 3 4

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Evropská unie USA Japonsko

Zdroj:Eurostat, http://epp.eurostat.cec.eu.int

Při posuzování zapojení triády do mezinárodního obchodu, je určujícím ukazatelem podíl na světovém exportu respektive importu. Tento ukazatel navozuje představu o stupni zapojení ekonomiky do světového obchodu. Následující grafy potvrzují dominantní pozici EU v oblasti exportu a importu. V tomto ohledu se jeví ekonomika EU mnohem otevřenější než jsou ekonomiky Japonska a Spojených států. Pro USA je charakteristické vyšší zapojení do světových dovozů ve srovnání s vývozy. Opačná asymetrie je charakteristická pro Japonsko.

Podíl triády na světovém exportu v roce 2003

Podíl triády na světovém importu

6% 11%

44% 39%

EU USA Japonsko Zbytek světa

41% 38%

5% 16%

EU USA Japonsko Zbytek světa -2,0

-1,0 0,0 1,0 2,0 3,0 4,0 5,0

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005* 2006*

Evropská unie** USA Japonsko