Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodá ř ská
Hlavní specializace: Podniková ekonomika a management
Název diplomové práce:
Finan č ní analýza spole č nosti Č ESKÝ TELECOM, a.s.
Vypracovala: Marie Uldrichová
Vedoucí diplomové práce: Ing. Petr Boukal, Ph.D.
P r o h l á š e n í
Prohlašuji, že diplomovou práci na téma
„Finan č ní analýza spole č nosti Č ESKÝ TELECOM, a.s.“
jsem vypracovala samostatn ě .
Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v p ř iloženém seznamu literatury.
V Praze dne 10. prosince 2005 Podpis
Poděkování
Chtěla bych vyjádřit své poděkování především Ing. Petru Boukalovi, Ph.D. za trpělivé vedení, cenné rady a připomínky při zpracování této práce. Dále bych ráda poděkovala všem svým blízkým za poskytnuté zázemí, trpělivost a velkou podporu.
OBSAH
ÚVOD ... 1
1 TEORETICKÁ Č ÁST... 3
1.1 Finan
ční
řízení ... 3
1.2 Finan
ční analýza... 3
1.3 Uživatelé informací ... 4
1.4 Zdroje finan
ční analýzy ... 6
1.4.1 Účetní závěrka ... 7
1.4.2 Účetní výkazy ... 8
1.4.3 Spolehlivost a srovnatelnost dat ... 9
1.4.4 Vypovídací schopnost účetních výkazů... 9
1.5 Metody finan
ční analýzy... 10
1.6 Analýza absolutních a rozdílových ukazatel
ů... 11
1.6.1 Horizontální analýza ... 11
1.6.2 Vertikální analýza ... 12
1.6.3 Analýza čistého pracovního kapitálu ... 13
1.6.4 Bilanční pravidla... 14
1.7 Analýza pom
ěrových ukazatel
ů... 15
1.7.1 Ukazatele rentability ... 16
1.7.2 Ukazatele likvidity ... 17
1.7.3 Ukazatele aktivity ... 19
1.7.4 Ukazatele zadluženosti ... 21
1.7.5 Ukazatele kapitálového trhu ... 22
1.8 Analýza soustav ukazatel
ů... 24
1.8.1 Pyramidová soustava ukazatelů... 24
1.8.2 DuPontův rozklad ... 24
1.8.3 Ekonomický normál... 25
1.9 Indexy finan
čního zdraví ... 26
1.9.1 Altmanův index finančního zdraví (Altmanovo Z-skóre) ... 26
1.9.2 Index IN ... 27
1.10 Ukazatele výkonnosti podniku ... 29
1.10.1 Ekonomická přidaná hodnota – EVA ... 29
1.11 Spider analýza ... 30
2 PRAKTICKÁ Č ÁST... 31
2.1 Charakteristika spole
čnosti ... 31
2.1.1 Základní údaje... 32
2.1.2 Předmět podnikání ... 33
2.1.3 Strategie společnosti ... 33
2.1.4 Restrukturalizace společnosti... 34
2.1.4.1 Transformační program ... 34
2.1.4.2 Akvizice Eurotelu ... 35
2.1.4.3 Restrukturalizace dceřiných společností... 35
2.1.5 Změna vlastníka ... 36
2.1.5.1 Společnost Telefónica, S.A... 37
2.1.6 Změna značky ... 39
2.1.7 Majetkové účasti ... 40
2.1.8 Lidské zdroje... 41
2.2 Finan
ční analýza... 42
2.2.1 Vstupní data ... 42
2.2.2 Změna účetních standardů... 44
2.3 Analýza absolutních a rozdílových ukazatel
ů... 46
2.3.1 Analýza rozvahy ... 46
2.3.1.1 Horizontální analýza rozvahy ... 46
2.3.1.2 Vertikální analýza rozvahy ... 49
2.3.2 Analýza výkazu zisků a ztrát ... 52
2.3.2.1 Horizontální analýza výnosů a nákladů... 52
2.3.2.2 Vertikální analýza výnosů a nákladů... 54
2.3.2.3 Analýza hospodářského výsledku... 55
2.3.3 Analýza cash flow... 56
2.3.4 Bilanční pravidla... 58
2.3.5 Analýza pracovního kapitálu ... 61
2.4 Analýza pom
ěrových ukazatel
ů... 62
2.4.1 Ukazatele rentability ... 62
2.4.2 Ukazatele likvidity ... 64
2.4.3 Ukazatele aktivity ... 65
2.4.4 Ukazatele zadluženosti ... 67
2.4.5 Ukazatele tržního hodnocení ... 68
2.5 DuPont
ův rozklad ... 70
2.6 Ekonomický normál ... 71
2.7 Altman
ův Index ... 72
2.9 Ekonomická p
řidaná hodnota – EVA ... 74
2.10 Mezipodnikové srovnání... 76
2.10.1 Telekomunikační trh ČR... 76
2.10.2 SWOT analýza společnosti ... 77
2.10.3 Srovnání s konkurenčním podnikem ... 79
2.11 Shrnutí finan
ční analýzy... 81
3 ZÁV Ě R... 83
SEZNAM TABULEK ... 85
SEZNAM OBRÁZK Ů ... 86
LITERATURA ... 87
INTERNETOVÉ STRÁNKY... 88
P Ř ÍLOHY ... 89
Úvod
V náročném konkurenčním prostředí tržního hospodářství je jedním ze základních předpokladů úspěšnosti podniku kvalitní finanční řízení, jež se stává stále důležitější součástí efektivního fungování firem. Základním cílem všech ziskově orientovaných podniků je dosahovat uspokojivé výnosnosti kapitálu vloženého vlastníky a jinými investory. Finanční řízení samo o sobě nedokáže zajistit naplnění tohoto společného cíle, ale přesto je možné označit ho za nutný předpoklad zajištění dlouhodobého rozvoje podniku v tržně konkurenčním prostředí.
Velmi důležitou součástí finančního řízení je finanční analýza. Nejenom, že tato analýza ukazuje slabiny či naopak přednosti dané firmy, ale také pomáhá vytvořit představu o postavení podniku vůči jeho okolí tedy i jeho konkurenci. Hodnocení a závěry finanční analýzy jsou podkladem pro formulaci dlouhodobých i krátkodobých finančních plánů a finančních rozhodnutí. Finanční analýza tak pomáhá optimalizovat činnost podniku a vytváří předpoklady k dlouhodobě dobrým výsledkům podnikání.
Cílem mé diplomové práce je, na základě teoretických znalostí získaných studiem, vytvořit pokud možno objektivní hodnocení celkového hospodaření a finančního zdraví jedné z největších telekomunikačních společností v Evropě, společnosti ČESKÝ TELECOM, a. s.
ČESKÝ TELECOM byl až do liberalizace českého telekomunikačního trhu monopolním operátorem v oblasti pevných linek. Své dominantní postavení si udržel i v době, kdy se trh telekomunikačních operátorů otevřel konkurenci. V posledních letech se ČESKÝ TELECOM musel vyrovnat zejména s poklesem výnosů, který souvisel především s otevřením trhu a s rostoucí tendencí přechodu zákazníků k mobilním technologiím. Avšak přes ztížení podmínek na trhu a zintenzivnění konkurence zůstává ČESKÝ TELECOM mezi českými operátory číslem jedna.
Diplomová práce je rozdělena na dvě části – teoretickou a praktickou část. V teoretické části se věnuji problematice finanční analýzy. Její součástí je vymezení podstaty a významu finanční analýzy pro její uživatele. Podrobněji jsou zde vysvětleny také tradiční metody finanční analýzy, mezi něž patří horizontální a vertikální analýza finančních výkazů, bilanční pravidla, analýza pracovního kapitálu a finanční poměrové ukazatele. Dále jsou v této části popsány některé modernější techniky finanční analýzy, jako jsou indexy finančního zdraví podniku a ukazatel ekonomické přidané hodnoty, jež představuje nový přístup v měření výkonnosti podniku a je finančními analytiky při hodnocení podniků stále více využívána.
Praktická část je zaměřena již na samotnou finanční analýzu vybrané společnosti. Finanční
společnosti v letech 2000 - 2005. Po úvodní charakteristice analyzovaného podniku následuje horizontální a vertikální analýza účetních výkazů, analýza poměrových ukazatelů a analýza soustav ukazatelů. V závěru této části jsem připojila charakteristiku českého telekomunikačního trhu, SWOT analýzu ČESKÉHO TELECOMU a jeho srovnání s konkurenčním operátorem GTS Novera v roce 2005.
Finanční analýzu zpracovávám z pohledu externího analytika, přičemž budu vycházet z nekonsolidovaných výsledků ČESKÉHO TELECOMU. Předmětem analýzy bude pouze samotný ČESKÝ TELECOM. Analýza nezahrnuje jeho dceřiné společnosti, neboť finanční analýza celé skupiny by přesahovala rámec této diplomové práce.
Hlavními zdroji informací pro mou diplomovou práci byly informace veřejně dostupné, především výroční zprávy společnosti za léta 2000 až 2005, dále údaje dostupné přes počítačovou síť Internet, například stránky Českého statistického úřadu a Ministerstva průmyslu a obchodu. Neopomenutelným zdrojem finančních údajů a informací o tržních podílech firmy mi byly internetové stránky Českého telekomunikačního úřadu a Burzy cenných papírů Praha.
1 Teoretická č ást
1.1 Finan č ní ř ízení
Finanční řízení je jednou ze základních oblastí řízení podniku. Lze ho stručně charakterizovat jako zabezpečení finanční rovnováhy podniku. Z časového hlediska můžeme finanční řízení rozdělit na strategické (dlouhodobé) a operativní (krátkodobé).
Finanční rozhodování patří ke složitým řídícím procesům. Každé rozhodnutí vyžaduje nejen dobrou znalost všech faktorů ovlivňujících daný jev a jejich vzájemných souvislostí, ale závisí i na dostatku validních informací a jejich účelném zpracování.
Metodami finančního řízení jsou finanční analýza a finanční plánování, kdy plánování je nástrojem, který zabezpečuje finanční zdraví podniku ve světle finanční analýzy. Dalším úkolem strategického řízení je zabezpečení rentability podniku. Operativní řízení podniku pak zahrnuje řízení likvidity, běžné finanční operace a úvěry.
1.2 Finan č ní analýza
Finanční analýza je významnou součástí podnikového řízení. Je úzce spojena s finančním účetnictvím a finančním řízením podniku. Finanční analýza umožňuje sledovat vliv jednotlivých významných řídících rozhodnutí na finanční výkonnost podniku. Zajišťuje zpětnou vazbu mezi předpokládaným efektem řídících rozhodnutí a skutečností.
V konkurenčním prostředí je předpokladem úspěchu výkonných manažerů, ale i investorů a věřitelů, schopnost neustále sledovat data odrážející finanční situaci podniku, schopnost rozumět jim a správně je interpretovat. Účetnictví poskytuje podniku údaje o pohledávkách, závazcích, příjmech, výdajích, nákladech a výnosech podniku. Absolutní hodnoty těchto veličin, se kterými účetnictví pracuje, však mají samostatně nízkou vypovídací schopnost. Souhrnné účetní výstupy tedy neposkytují ucelený obraz hospodaření a finanční situace podniku.
Finanční analýza je metoda, která poměřuje získané údaje mezi sebou navzájem a rozšiřuje tak jejich vypovídací schopnost. Umožňuje tak dospět k určitým výsledkům a na jejich základě k závěrům o celkovém hospodaření a finanční situaci podniku. Tyto závěry se pak stávají východiskem pro budoucí nejen finanční rozhodování. Pravidelná finanční analýza podniku je cestou, jak nalézt jeho silné a slabé stránky. Pomáhá managementu společnosti odhalovat nebezpečí, jež mohou společnost na trhu ohrozit, upozorňuje na problémové oblasti, jež nemusí
být zřejmé na první pohled, ale v dlouhodobém časovém horizontu mohou mít pro podnik zásadní charakter.
Proces finanční analýzy se sestává z aplikace analytických nástrojů a technik na finanční výkazy a data za účelem odvodit z nich vztahy, které jsou významné a užitečné pro rozhodování.
Z toho vyplývá, že prvotní a nezbytnou funkcí analýzy finačních výkazů je převod dat, ze kterých dovede od rozsáhlého souboru druhů dat oddělit data užitečná.
Postupy finanční analýzy mohou být popsány mnoha způsoby s ohledem na cíle, kterých má být dosaženo. Jejím cílem je pokud možno komplexně vyjádřit finanční situaci podniku, tzn.
podchytit všechny její složky, případně při podrobnější analýze hodnotit některou ze složek finanční situace jako např. rozbor rizik platební neschopnosti, rozbor zadluženosti aj., a to pomocí speciálních metodických prostředků. Finační analýza hodnotí minulé, současné a předpokládané budoucí hospodaření firmy.
Finanční analýza zahrnuje následující kroky:
shromáždění, výběr a příprava potřebných vstupních dat, výběr metod finanční analýzy ve vazbě na její cíl,
zpracování analýzy na základě zvolených metod, rámcové i podrobnější posouzení výpočtů,
interpretace výsledků, analýza příčin, zejména negativních jevů, návrhy na možná opatření, zhodnocení jejich rizik a předností.
1.3 Uživatelé informací
V dnešním finančním světě jsou informace, které se týkají finančního stavu podniku, předmětem zájmu mnoha subjektů. Tyto subjekty přicházejí s podnikem do kontaktu v různé míře. Z široké škály uživatelů jmenuji alespoň ty nejvýznamnější:
manažeři,
investoři, akcionáři, banky a další věřitelé, obchodní partneři, zaměstnanci, stát a státní orgány, konkurence,
auditoři, daňoví poradci, a další.
Manažeři, pro které je znalost finační situace podniku předpokladem správného rozhodování při získávání finančních zdrojů, při zajišťování optimální majetkové struktury, při výběru vhodných zdrojů pro její financování, při alokaci volných peněžních prostředků, při rozdělení disponibilního zisku apod. Jejich cílem je uspokojit vlastníky růstem tržní hodnoty jejich vlastnického podílu ve společnosti, popřípadě mírou vyplácených dividend v případě akciových společností. Tyto cíle budou naplněny, pouze bude-li dostatečně udržováno „finanční zdraví“ podniku, o jehož stavu nás informuje finační analýza.
Investoři, akcionáři vyžadují data obsažená ve finančních výkazech a finanční analýze, neboť se zajímají o současnou a budoucí výnosnost svých investic, rozhodují o navýšení či redukci svých podílů, poměřují riziko vloženého kapitálu, stabilitu a likviditu podniku, dividendovou politiku. Akcionáři se chtějí mimo jiné ujistit, zda nenastal rozpor mezi jejich zájmy a zájmy manažerů.
Banky ale i další věřitelé zcela pochopitelně žádají co nejvíce informací o finančním stavu podniku, resp. potencionálního dlužníka, aby se mohli správně rozhodnout, zda podniku úvěr poskytnout, v jaké výši a za jakých podmínek (úroková sazba, zajištění, způsob splácení).
Obchodní partneři se zaměřují především na solventnost podniku, schopnost dostát svým závazkům, jeho likviditu a prosperitu. Dodavatelé se především zajímají o to, zda podnik bude schopen platit závazky vyplývající z obchodního styku. Odběratelé (zákazníci) se zaměřují na to, aby při případných finančních potížích dodavatele nemuseli hledat jiný zdroj vstupů vlastní výroby a aby byla firma schopna dostát dohodnutým dodávkám v potřebné jakosti a čase.
Zaměstnanci mají zájem o finanční a celkovou stabilitu firmy především z hlediska jistoty zaměstnání, neboť podnik je hlavním zdrojem jejich příjmů. Zejména noví zaměstnanci pak podle stavu podniku usuzují na perspektivu mzdovou a sociální.
Stát a státní orgány finančně-účetní data sledují z důvodu kontroly plnění daňových povinností, kontroly podniků se státní majetkovou účastí, rozdělování dotací podnikům, získání přehledu o finančním stavu podniků se státní zakázkou, statistiky a formulace hospodářské politiky.
Konkurence se zajímá o výsledky hospodaření podniku, aby porovnala své výsledky s ostatními firmami v oboru. Zajímá se o výši tržeb, strukturu majetku, rentabilitu a likviditu aj.
Finanční informace využívá především ke zjištění konkurenčních schopností svých obchodních rivalů.
Auditoři a daňoví poradci se setkávají s finančními výkazy při výkonu své profesní činnosti. Auditorská činnost spočívá v provádění kontroly finančního stavu společnosti. Cílem je
vyjádřit názor na to, zda stav hospodaření společnosti odpovídá ekonomické a finanční situaci podniku v daném období a zda jsou výsledky hospodaření v souladu s obecně přijatými účetními zásadami.1
Smyslem auditorské činnosti je ověření správnosti, úplnosti a korektnosti finančních výkazů podniku, které jsou předkládány externím subjektům. Svým výrokem auditor potvrzuje jednak, že vykázaný výsledek hospodaření je věrohodný a správný a jednak, že při sestavování daných finančních výkazů byly použity deklarované účetní metody.
Kromě výše uvedených subjektů existuje velké množství dalších, které využívají informace finanční analýzy. Mohou to být finanční analytici, daňoví poradci, burzovní makléři, univerzity a školy, novináři a veřejnost.
1.4 Zdroje finan č ní analýzy
Primární zdroj pro finanční analýzu představují účetní výkazy finančního účetnictví, tedy rozvaha (bilance), výkaz zisků a ztrát (výsledovka) a přehled o peněžních tocích (výkaz cash-flow). Interním analytikům jsou účetní výkazy lehce dostupné, postavení externích analytiků je obtížnější, neboť vzhledem ke konkurenčnímu boji o místo na trhu jsou finanční informace vnímány často jako interní, tedy takové, které nemají opustit brány podniku, s výjimkou zákonem přikázané zveřejňovací povinnosti.
Kromě již výše zmiňovaných finančních informací využívá finanční analýza i informace nefinanční. Jedná se o firemní statistiky poptávky, produkce, odbytu, zaměstnanosti, dále interní směrnice, oficiální ekonomické statistiky, komentáře odborného tisku či odhady analytiků různých institucí. Neměl by být opomíjen ani vývoj makroekonomických veličin, neboť situace podniku je ovlivněna působením okolí.
Vedle účetní závěrky lze získat finanční informace o podniku a také o všeobecném makroekonomickém vývoji v denním tisku, odborných časopisech, na internetových stránkách podniků, z ročenky Českého statistického úřadu či u agentur, jež se specializují na poskytování informací za úplatu.
1 SYNEK, M. a kol.: Manažerská ekonomika, Praha, Grada Publishing 2003
1.4.1 Ú č etní záv ě rka
Účetní závěrku tvoří rozvaha, výkaz zisků a ztrát a příloha účetní závěrky, která obsahuje výkaz o peněžních tocích, obecné údaje o účetní jednotce a informace o použité účetní metodice.
Její obsah je v České republice upraven zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, od 1.1.2003 souborem opatření, která standardizují účetní osnovu a postupy účtování. K 1.1.2004 byla uskutečněna změna zákona o účetnictví, jejímž cílem je standardizovat a harmonizovat postupy v účetnictví s postupy v Evropské unii. Cílem harmonizace je srovnatelnost informací získaných z účetnictví v rámci jednotlivých zemí a současně zajištění pravdivého a věrného zobrazení finanční situace jednotlivých firem.
V podobě tzv. výroční zprávy zveřejňují své výkazy ty společnosti, jež ze zákona podléhají povinnosti povinného auditu účetní závěrky, tedy všechny akciové společnosti a dále společnosti s ručením omezeným a družstva splňující zákonem vymezené podmínky. Výroční zpráva obsahuje účetní závěrku v plném rozsahu, výrok auditora k této závěrce a další informace o uplynulém a předpokládaném vývoji společnosti včetně významných okolností jejího podnikání.
Společnosti, jejichž akcie jsou veřejně obchodovatelné, mají dle zákona o cenných papírech povinnost předkládat tzv. roční zprávu, jež obsahuje účetní závěrku v nezkrácené podobě za tři po sobě jdoucí období a další informace.
Kapitálově propojené firmy mají povinnost sestavovat tzv. konsolidovanou účetní závěrku.
Jedná se o firmy, které jsou součástí seskupení podniků s charakterem koncernu či holdingu. U těchto firem je třeba sestavovat účetní výkazy nejen za jednotlivé podniky v rámci seskupení, ale i za celé seskupení (tzv. konsolidované účetní výkazy).2 Tyto výkazy slouží k informování akcionářů a dalších uživatelů, např. společníků mateřské firmy. Poskytují informace o výkonnosti podniku, jeho finanční pozici a hospodaření managementu se svěřenými zdroji v rámci skupiny. Nemohou být však užity jako podklady pro výpočty daní, ani pro rozdělování hospodářského výsledku.
1.4.2 Ú č etní výkazy
Rozvaha
Rozvaha zachycuje majetek (aktiva) a zdroje jeho krytí (pasiva) v peněžním vyjádření k určitému datu. Rozvaha je sestavována ve formě bilance, přičemž na jedné straně je zachycena majetková struktura podniku, resp. vše, co podnik vlastní, a na straně druhé kapitálová struktura podniku, tedy všechny zdroje, ze kterých je financován veškerý majetek podniku. Majetková struktura zachycuje majetek podle jeho likvidity. Kritériem členění finančních zdrojů podniku je vlastnictví.
Výkaz zisků a ztrát
Výkaz zisků a ztrát (výsledovka) podává informace o výnosech a nákladech realizovaných v podniku během daného období a hospodářském výsledku podniku, tj. rozdílu mezi podnikovými výnosy a náklady. Je uspořádán dle podnikových aktivit do tří částí: provozní, finanční a mimořádné. Veškeré veličiny obsažené ve výsledovce jsou tokové veličiny.
Z hlediska finanční analýzy je velmi důležité odlišovat výnosy od tržeb, neboť výnosy jsou širším pojmem než tržby. Kromě tržeb obsahují například příjmy z prodeje majetkových částí, přijaté poplatky, úroky, dividendy apod. Vysledování rozdílu mezi výnosy a tržbami, určení jeho charakteru a délky trvání může mít proto důležitou vypovídací schopnost.
Přehled o peněžních tocích
Výkaz o peněžních tocích (cash flow) je stejně jako výsledovka sestavován za určité období a zachycuje jednak veškeré příjmy, jež zvyšují peněžní fondy podniku, jednak výdaje, které tyto podnikové peněžní fondy snižují. Cash flow rozlišujeme provozní, investiční a finanční. Pro sestavení výkazu cash flow můžeme použít přímou, nebo nepřímou metodu.3 Přímá metoda je založena na sledování změn na účtech vyjadřujících peněžní prostředky a peněžní ekvivalenty. Nepřímá metoda vychází z hospodářského výsledku, jež je upravován o výnosy a náklady, které se netýkají pohybu peněžních prostředků v průběhu období.
3 FREIBERG, F.: Cash-flow. Řízení likvidity, Praha, Management Press 1993
1.4.3 Spolehlivost a srovnatelnost dat
Spolehlivost
Pro finanční analýzu je velmi důležité, abychom měli přístup k původním datům. Pro některé analýzy potřebujeme data podrobnější, pro jiné méně podrobná, přesto bychom si však měli být vždy vědomi úrovně spolehlivosti dat. Skutečná odborná analýza by měla obsahovat kromě výsledků samých i údaj o jejich spolehlivosti.
Srovnatelnost
Srovnatelnost dat je nutnou podmínkou smysluplnosti finanční analýzy. V případě finanční analýzy hovoříme o:
Srovnatelnosti časové – je podstatná zejména pro srovnávání a hodnocení podniku v jeho vývoji. Zaručujeme ji zejména neměnností postupů účtování, způsobů oceňování a odpisování, ale i neměnností technologií, hlavních postupů řízení firmy a formy podnikání. Vede k analýze časových řad.
Srovnatelnosti subjektů – při srovnávání více subjektů, jedná se o tzv. mezipodnikové srovnávání. Vede k průřezové analýze.
1.4.4 Vypovídací schopnost ú č etních výkaz ů
Účetnictví je považováno za nestranný a objektivní nástroj zachycení hospodářské činnosti podniku, má však omezenou informační schopnost i při dodržování zákonem stanovených pravidel a předpisů. Existují určité okolnosti, které limitují vypovídací schopnost účetních výkazů a znesnadňují finanční analýzu. Dodržování zásady oceňování v historických cenách například způsobuje hlavně v době výrazných změn cenové hladiny neadekvátní ocenění majetku podniku. Účetnictví také skýtá mnoho možností k ovlivnění vykazovaného stavu majetku a finančních zdrojů k určitému dni, k ovlivnění úrovně zisku aj. Závěry různých analytiků vyvozené ze stejných prvotních dat se proto mohou lišit.
1.5 Metody finan č ní analýzy
Rozlišování finanční analýzy na statickou a dynamickou je jedním z možných členění metod finanční analýzy, v tomto případě je pro klasifikaci uplatněno hledisko časové. Při statické analýze jsou předmětem zkoumání pouze informace zjišťované ke konkrétnímu datu, při dynamické analýze pracujeme s údaji za více po sobě jdoucích období a sledujeme nejen stav, ale i vývoj finančních ukazatelů v čase. Tato metodika nám při použití dostatečně dlouhé časové řady údajů umožní predikci budoucího vývoje sledovaných ukazatelů pomocí analýzy časových řad a analýzy trendů. Nesmíme se však soustředit pouze na pouhé sledování změn finanční situace, stejně podstatné je určení příčin těchto změn.
Při finanční analýze se uplatňují dva odlišné přístupy – fundamentální a technická analýza.
Oba přístupy mají své příznivce a kritiky. Každý z nich má své nedostatky, vzájemně se tak podmiňují a doplňují, a proto by neměly být aplikovány samostatně.
Fundamentální analýza se opírá spíše o údaje kvalitativní a představuje rozbory založené na rozsáhlých znalostech vzájemných souvislostí mezi ekonomickými a mimoekonomickými jevy, na zkušenosti odborníků, na jejich odhadu, intuici a citu. Své závěry analytik zpravidla odvozuje bez použití matematických metod, hodnocení fundamentální analýzy tak často nelze doložit objektivně zjištěnými hodnotami.
Technická analýza používá matematické, matematicko-statistické a jiné algoritmizované postupy ke zpracování ekonomických dat s jejich následným kvalitativním posouzením. Používá mnoho metod a postupů, z nichž některé jsou oblíbené více a některé se v praxi ani nepoužívají.
Technická analýza zahrnuje zejména analýzu absolutních a rozdílových ukazatelů, poměrové ukazatele, soustavy ukazatelů, modely predikce finanční tísně a mezipodnikové srovnávání.
Základem finanční analýzy jsou finanční ukazatele. Jedná se o absolutní ukazatele, ukazatele rozdílové a poměrové. Absolutní ukazatele jsou obsaženy v účetních výkazech.
Absolutním ukazatelem tedy nazýváme jakýkoli číselný údaj, který je k dispozici bezprostředně. Využívají se při procentním rozboru, při analýze trendů, indexové analýze a při konstrukci poměrových ukazatelů.
Rozdílové ukazatele představují číselné hodnoty získané rozdílem, popřípadě součtem dvou nebo více absolutních ukazatelů. Typickým představitelem rozdílových ukazatelů jsou fondy finančních prostředků.
Poměrové ukazatele vycházejí z absolutních ukazatelů a vyjadřují vztah mezi položkami účetních výkazů. Nejčastější podobou poměrových ukazatelů je podíl dvou hodnot, resp. absolutních ukazatelů.
1.6 Analýza absolutních a rozdílových ukazatel ů
Absolutní ukazatele jsou údaje obsažené ve finančních výkazech. Tato data jsou hodnotově vyjádřené charakteristiky určitých jevů. V této souvislosti rozlišujeme veličiny stavové a tokové. Veličiny stavové měří stav k určitému časovému okamžiku, např. data obsažené v rozvaze, která je sestavována k určitému datu. Tokové veličiny měří hodnotu daného jevu za určitý časový interval, lze je nalézt například ve výkazu zisků a ztrát nebo ve výkazu cash flow.
Z absolutních ukazatelů je možné dopočítat další vybrané charakteristiky, tzv. rozdílové ukazatele. Nejčastěji uváděný ukazatel tohoto typu představuje ukazatel čistého pracovního kapitálu, který je označován jako jeden z klíčových rozdílových ukazatelů.4
Pro finanční analýzu se používají dvě základní rozborové techniky, a to tzv. procentní rozbor a poměrová analýza. Obě vycházejí z absolutních ukazatelů, a to jak stavových (např. stav aktiv k 1.1.2000), tak intervalových, tokových (např. zisk za měsíc leden 2000).5
1.6.1 Horizontální analýza
Horizontální analýza se zabývá porovnáváním změn položek jednotlivých výkazů v čase, a to jak v absolutních hodnotách, tak v procentních změnách, které mají větší vypovídací schopnost. Tyto změny mohou indikovat pravděpodobný vývoj v budoucích obdobích, to je důvod, proč je horizontální analýza označována jako analýza trendů.
Horizontální analýza tedy představuje trendovou (časovou) analýzu základních absolutních ukazatelů za určité období. Pro rozbor jsou potřebné údaje minimálně dvou po sobě jdoucích let.
Sledované období však bývá mnohem delší, zpravidla 5-10 let. Nejčastěji se setkáváme s horizontální analýzou tří až pětiletého období.
Analýza zpracovává jednotlivé položky výkazů po řádcích, horizontálně, proto hovoříme o horizontální analýze. Její výstupy lze vyjádřit formou bazických a řetězových indexů. Bazické indexy porovnávají hodnoty určitého ukazatele v jednotlivých obdobích s hodnotou téhož ukazatele ve zvoleném stále stejném období, které je základnou. Řetězové indexy srovnávají hodnoty určitého ukazatele v jednotlivých obdobích s hodnotou téhož ukazatele v předcházejícím období.
1.6.2 Vertikální analýza
Při vertikální analýze posuzujeme jednotlivé složky majetku a kapitálu, tedy strukturu aktiv a pasiv podniku. Vertikální analýza je založená na metodě procentního rozboru. Princip metody procentního rozboru spočívá v procentním vyjádření hodnoty jednotlivých položek výkazu ke konkrétní zvolené základně, kterou při analýze rozvahy obvykle bývá hodnota celkových aktiv a při analýze výkazu zisku a ztrát hodnota celkových tržeb. Takto sestavené výkazu označujeme jako výkazy sestavené ve společném rozměru a představují východisko vertikální analýzy.
Vertikální analýza se na rozdíl od horizontální zabývá vždy jen jedním obdobím, ve kterém zkoumá, jak se na určité globální veličině podílely jednotlivé veličiny dílčí.6 Vertikální analýza, resp. metoda procentního rozboru, poskytuje informace o tom, jak se jednotlivé majetkové položky podílejí na bilanční sumě, důležitý je především poměr dlouhodobého a oběžného majetku firmy a struktura financování firmy. Jednotlivé položky rozvahy jsou podrobeny analýze, která zahrnuje posouzení jejich významu i hodnocení jejich vývoje v čase. Procentní podíly jednotlivých položek se dále srovnávají s firemním plánem s odvětvovými průměry, popřípadě s normovanými či doporučovanými hodnotami.
Vertikální analýzu lze výhodně používat pro porovnávání účetních výkazů podniku v delším časovém horizontu. Výhodou této metody je, že výsledky nejsou zkresleny meziroční inflací. Nevýhodou je skutečnost, že změny pouze konstatuje, neukazuje však na jejich příčiny.
Vertikální analýza je též velmi vhodná k mezipodnikovému srovnávání, neboť eliminuje vliv různé velikosti podniků.
6 KISLINGEROVÁ, E.: Oceňování podniku, Praha, C. H. Beck 2001
1.6.3 Analýza č istého pracovního kapitálu
Čistý pracovní kapitál (Net Working Capital) je rozdíl mezi celkovými oběžnými aktivy a celkovými krátkodobými dluhy.
Čistý pracovní kapitál = oběžná aktiva – krátkodobé závazky
Takto definovaný čistý pracovní kapitál (dále jen ČPK) je roven části oběžných aktiv, která je financována dlouhodobým kapitálem. Obecně by měl ČPK sloužit ke krytí stálé potřeby oběžných aktiv. Sezónní potřeby oběžných aktiv by měl podnik uhrazovat krátkodobými pasivy.
Pokles absolutní hodnoty ČPK často signalizuje zhoršování finanční situace podniku.
Ukazatel čistého pracovního kapitálu souvisí s běžným, tedy krátkodobým, financováním oběžného majetku. V západní literatuře se často hovoří o řízení pracovního kapitálu (working capital management).7 Řízení pracovního kapitálu zahrnuje především určení optimální výše každé položky oběžných aktiv (jejich vhodné struktury) a stanovení jejich celkové hodnoty a výběr vhodného způsobu financování oběžných aktiv.
Poměr mezi oběžnými aktivy a krátkodobými závazky má podstatný vliv na platební schopnost podniku. Přebytek, ve zdravé míře likvidních, krátkodobých aktiv nad krátkodobými zdroji dává tušit, že firma má dobré finanční zázemí. Tento přebytek je důležitý zejména k tomu, aby si podnik zachovával určitou likvidnost, která mu umožní pokračovat ve své činnosti i v případě, že by jej potkala nějaká nepříznivá událost s neočekávaným výdejem peněžních prostředků. Představuje jakýsi „finanční polštář“. Vyšší objemy pracovního kapitálu tedy mohou učinit život podniku pohodlnějším, avšak mohou představovat dosti drahý a mnohdy i zbytečný luxus. Obzvláště v situaci vysokých nákladů na kapitál nízkých ziskových marží je nutné velmi pečlivě zvážit pozitivní a negativní účinky spojené s určitou úrovní pracovního kapitálu.
1.6.4 Bilan č ní pravidla
Vedle horizontální a vertikální analýzy můžeme zkoumat, zda podnik ve své činnosti uplatňuje tzv. bilanční pravidla. Ta jsou obvyklá v německy mluvících zemích. Jedná se o doporučení, kterými by se měl management řídit při financování firmy s cílem dosažení dlouhodobé finanční rovnováhy a stability.
Zlaté bilanční pravidlo financování
Zlaté bilanční pravidlo znamená, že je nezbytné slaďovat časový horizont trvání majetkových částí s časovým horizontem zdrojů, ze kterých je financován. Platí, že stálá aktiva financujeme především z vlastních nebo dlouhodobých cizích zdrojů, krátkodobé složky majetku z odpovídajících krátkodobých zdrojů.
Zlaté pravidlo vyrovnání rizika
Sleduje především vztahy na straně pasiv a znamená, že vlastní zdroje by pokud možno měly převyšovat cizí zdroje nebo v krajním případě by se měly rovnat.
Zlaté pari pravidlo
Vysvětluje vztah stálých aktiv a vlastních zdrojů. Má se za to, že podnik ve svém financování používá i cizích zdrojů, a proto se tyto dvě položky rovnají jen v krajním případě.
Zlaté poměrové pravidlo
Tempo růstu investic by v zájmu udržení dlouhodobé finanční rovnováhy nemělo ani v krátkodobém časovém horizontu předstihovat tempo růstu tržeb.
1.7 Analýza pom ě rových ukazatel ů
Poměrové ukazatele jsou základním nástrojem finanční analýzy. Jsou velmi oblíbené, neboť jsou využitelné jak pro srovnání výsledků podniku v čase, tak pro porovnání rizik a výkonnosti různých firem ve stejném období. Poměrové ukazatele jsou metodou srovnání, která není závislá na velikosti firmy nebo odvětví. Převádějí totiž absolutní hodnoty na srovnatelné ukazatele. Bez možnosti jejich srovnání s ukazateli minulými nebo odvětvovými, však mají poměrové ukazatele nižší využitelnost při rozhodování o budoucím vývoji analyzovaného podniku.
Poměrové ukazatele byly průběžně vyvinuty analytiky. Poměry typicky užívané mohou být v praxi doplňovány vlastními ukazateli, jež mohou lépe postihnout oblasti podnikové činnosti, na které se podnik při finanční analýze zaměřil. Tvorbě vlastních ukazatelů nejsou kladeny žádné meze, jedinou podmínkou je jejich smysluplnost.
Analytik může také upravit kalkulaci poměrového ukazatele, když se snaží zohlednit odlišné ekonomické podmínky či firemní strategii. Uživatel analytických informací by tedy měl věnovat dostatečnou pozornost způsobu, jakým je ukazatel kalkulován, neboť se může stát, že analytik užije stejný název pro různé ukazatele nebo různé názvy pro ten samý ukazatel.
Z hlediska finančního manažera je pak kladen hlavní důraz na vypovídací schopnost poměrových ukazatelů, vzájemné vazby a závislosti a způsob jejich interpretace a hodnocení.
Ukazatele jsou zpravidla členěny do skupin, z nichž každá charakterizuje jeden pohled na finanční stav podniku. V americké praxi je běžně používáno 5 skupin základních poměrových ukazatelů:
ukazatele rentability, ukazatele likvidity, ukazatele aktivity, ukazatele zadluženosti,
ukazatele tržní hodnoty podniku.
1.7.1 Ukazatele rentability
Ukazatele rentability (výnosnosti) vloženého kapitálů měří návratnost investovaných finančních prostředků v určitém období. Ukazují kombinovaný vliv likvidity, aktivity a zadluženosti podniku na výsledky hospodaření, jsou proto považovány za klíčové pro budoucí vývoj podniku.
Ukazatele rentability poměřují konečných efekt dosažený podnikatelskou činností, tj. zisk, k určitému vstupu, resp. k vloženému kapitálu, a to buď k celkovému kapitálu (aktivům), k určitým složkám aktiv (čistá provozní aktiva), k určitým složkám kapitálu (dlouhodobě investovaný kapitál, vlastní kapitál), nebo k tržbám. Konstrukce ukazatelů rentability závisí na tom, jakou kategorii zisku dosadíme do čitatele příslušného ukazatele. Může jít o:
• EBIT = Earnings before Interest and Tax = Zisk před úroky a zdaněním,
• EBT = Earnings before Tax = Hrubý zisk = Zisk před zdaněním,
• EAT = Earnings after Tax = Čistý zisk = Zisk po zdanění.
Předností výpočtu ukazatelů rentability ze zisku před zdaněním je fakt, že tento ukazatel není za jinak stejných podmínek závislý na kapitálové struktuře podniku, tzn. že při nižším či vyšším využití cizího kapitálu a změnách velikosti sazby daně z příjmu se jeho hodnota nemění, což například při mezipodnikovém srovnávání zvyšuje jeho srovnatelnost.
Z konstrukce těchto ukazatelů vyplývá, že podnik by se vždy měl snažit dosáhnout co nejvyšší hodnoty.
Rentabilita vlastního kapitálu (Return on Equity – ROE)
Ukazatel ROE představuje míru zisku připadající na korunu vlastního jmění, vyjadřuje tedy výnosnost kapitálu vloženého vlastníky.
ROE = čistý zisk / vlastní jmění
Tento ukazatel je důležitý zejména z pohledu vlastníků a potencionálních investorů, neboť jim umožňuje zjistit, zda výnosnost jejich kapitálu odpovídá riziku investice. Vlastníci porovnávají tento ukazatel s hodnotou oportunitního výnosu, jež by mohli realizovat při použití daného kapitálu jiným způsobem, například s výnosností cenných papírů garantovaných státem.
Nad toto procento výnosu však vlastníci požadují navíc rizikovou prémii, neboť racionálně
uvažující investor požaduje od rizikovější investice vyšší míru zhodnocení. Rentabilita vlastního kapitálu by tedy měla být vyšší než míra výnosu bezrizikové alokace kapitálu na finančním trhu.
V České republice se průměrná rentabilita vlastního kapitálu pohybuje okolo 10 – 20 %.
Rentabilita celkových aktiv (Return on Assets – ROA)
Rentabilita aktiv je základním a nejkomplexnějším měřítkem rentability. Měří čistou výnosnost celkových aktiv podniku, tedy efektivnost, s níž podnik využívá kapitálu vlastníků. Vyjadřuje, jaký efekt připadá na jednotku majetku zapojeného do podnikatelské činnosti.
ROA = čistý zisk / aktiva
Výdělečná síla podniku
Výdělečná (produkční) síla charakterizuje celkovou výdělečnou schopnost podniku, jeho celkovou efektivnost. Tento ukazatel je užitečný pro srovnávání různě zdaněných a zadlužených podniků, neboť odráží výnosnost celkových vložených prostředků bez ohledu na to, zda pocházejí z vlastních či cizích zdrojů a bez ohledu na daňové zatížení.
Výdělečná síla = EBIT / aktiva
Rentabilita tržeb (Return on Sales - ROS)
Tento ukazatel poměřuje docilovaný zisk s velikostí tržeb. Hodnota ukazatele říká, kolik čistého zisku připadá na 1 Kč tržeb. Ukazatel by měl zůstat stabilní nebo mírně růst. Pro zjištění příčin změn hodnot ukazatele je nutná podrobná analýza nákladů.
ROS = čistý zisk / tržby
1.7.2 Ukazatele likvidity
Ukazatele likvidity měří schopnost podniku uspokojit své splatné (krátkodobé) závazky.
Čím jsou ukazatele likvidity vyšší, tím je situace podniku z hlediska jeho platební pohotovosti lepší. Avšak příznivé nejsou ani příliš vysoké hodnoty ukazatele likvidity, neboť takovéto hodnoty poukazují na vysoký podíl oběžných aktiv, resp. některých jeho složek jako například zásob, pohledávek aj., které přinášejí malé zhodnocení. Platí totiž známé pravidlo, že čím jsou
prostředky likvidnější, tím nižší výnos přinášejí. Přitom snížení zásob či pohledávek nesnižuje pouze náklady s nimi spojené, ale především uvolní kapitál v nich vázaný pro jiné využití.
Použije-li se tento kapitál na podnikatelské projekty, jež vedou k růstu produkce a tím i zisku, dochází k jeho vyššímu zhodnocení a tím i k růstu ukazatelů rentability.
Rozlišujeme tři stupně likvidity:
Běžná likvidita (Current Ratio)
Běžná likvidita bývá také nazývána ukazatelem solventnosti nebo také poměrovým ukazatelem pracovního kapitálu. Vyjadřuje kolikrát převyšují oběžná aktiva krátkodobé závazky, tzn. kolikrát je podnik schopen uspokojit své věřitele, kdyby proměnil veškerá oběžná aktiva v daném okamžiku v hotovost. Za optimální interval hodnot tohoto ukazatele jsou považovány hodnoty 1,5 – 2,5, ale rozhodně by neměl klesat pod hodnotu 1. Obecně se dá říci, že čím vyšší je hodnota ukazatele, tím je pravděpodobnější zachování platební schopnosti podniku. Avšak vypovídací schopnost tohoto ukazatele je závislá i na struktuře oběžných aktiv, likvidnosti jednotlivých druhů oběžných aktiv a rovněž typu odvětví, v němž podnik operuje.
Běžná likvidita = oběžná aktiva / krátkodobé závazky
Pohotová likvidita (Quick ratio)
Pohotová (rychlá) likvidita vylučuje z oběžných aktiv jejich nejméně likvidní složku - zásoby. Jedná se tedy o přísnější pohled na likviditu, a proto postačuje udržovat optimální hodnoty v rozmezí 1 – 1,5. Vychází-li postačující hodnoty běžné likvidity, ale pohotová likvidita neodpovídá optimálním podmínkám, je tento stav způsoben nadměrnou váhou zásob ve struktuře aktiv podniku a je nutné tuto situaci řešit.
Pohotová likvidita = oběžná aktiva – zásoby / krátkodobé závazky Okamžitá likvidita (Cash Ratio)
Okamžitá (peněžní) likvidita je nejpřísnějším ukazatelem likvidity, poměřuje nejlikvidnější prostředky podniku, tj. jeho finanční majetek krátkodobé povahy (peníze v pokladně, běžný účet, krátkodobé cenné papíry, aj.) ke krátkodobým závazkům. Za optimální úroveň tohoto ukazatele likvidity je považována hodnota kolem 0,5. Příliš vysoká hodnota okamžité likvidity není
žádoucí, neboť v takovém případě, má podnik příliš mnoho volných finančních prostředků, jež přinášejí malý či mizivý výnos.
Okamžitá likvidita = finanční majetek / krátkodobé závazky
1.7.3 Ukazatele aktivity
Ukazatele aktivity vypovídají o schopnosti podniku využívat vložených prostředků a efektivitě podnikatelské činnosti. Poměřují výstupy z podniku (nejčastěji zastupované tržbami) s velikostí zdrojů k nim potřebných. Jako potřebné zdroje mohou vystupovat různé složky kapitálu (celkový kapitál, vlastní kapitál, krátkodobý cizí kapitál), složky aktiv (stálá aktiva, oběžná aktiva, zásoby, pohledávky aj.).
Ukazatele aktivity měří rychlost obratu majetkových složek a závazků, tj. určují, kolikrát se obrátí určitý druh majetku za stanovený časový interval. Kromě tohoto tvaru (počet obrátek za rok), kdy preferujeme vyšší hodnoty, se ukazatele aktivity vyskytují také ve tvaru opačném, tj.
doba potřebná na jednu obrátku uváděná ve dnech, v tomto případě pak upřednostňujeme nižší hodnoty ukazatelů.
Zrychlování obratu aktiv (kapitálu) znamená, že se stejnými aktivy (kapitálem) dosáhneme vyšších tržeb, resp. že stejných tržeb lze dosáhnout s menším objemem aktiv (kapitálu). Růst tržeb vede ke zvyšování zisku, přičemž pokles potřebných aktiv (kapitálu) vede ke snížení nákladů, což v obou případech znamená, že zrychlování obratu aktiv (kapitálu) k růstu zisku a tím i ukazatelů rentability.
Obrat aktiv (Asset Rurnover)
Tento ukazatel měří využití celkových aktiv. Obrat aktiv udává kolikrát roční tržby převyšují hodnotu aktiv, tedy kolikrát může podnik reprodukovat z ročních tržeb celková aktiva.
Ačkoliv velikost tohoto ukazatele závisí na odvětví, všeobecně doporučenou hodnotou je 2 a více. Je-li hodnota ukazatele nižší než odvětvový průměr, musí podnik zvýšit tržby, snížit stav aktiv nebo nejlépe oboje současně.
Obrat aktiv = tržby / aktiva
Doba obratu aktiv
Doba obratu aktiv informuje o tom, kolik dní trvá, než se hodnota aktiv, které má firma k dispozici pro podnikání, vrátí zpět do firmy formou tržeb a výkonů. Cílem každé firmy by mělo být celková aktiva využívat co nejintenzivněji a dobu obratu zkracovat.
Doba obratu aktiv = aktiva *360 / tržby Obrat zásob (Inventory Turnover)
Rychlost obratu zásob udává hodnotu, kolikrát jsou zásoby prodány a znovu nakoupeny za určitou časovou jednotku. Podnik má většinou zájem na zvyšování počtu obrátek, resp.
zkracování doby obratu, neboť to obvykle vede ke zvyšování zisku, tedy ke snižování potřebného kapitálu při dosahování stejného zisku.
Obrat zásob = tržby / zásoby Doba obratu zásob (Days in Inventory)
Doba obratu zásob je ukazatel využití zásob a ve dnech udává dobu, po kterou jsou aktiva vázána ve formě zásob. Obecně by se měl podnik snažit dosahovat co nejnižších hodnot doby obratu zásob. V případě firem poskytujících služby je význam tohoto ukazatele zanedbatelný.
Doba obratu zásob = zásoby * 360 / tržby Obrat pohledávek (Acconts Receivable Trunover)
Rychlost obratu pohledávek se vyjadřuje jako poměr tržeb a průměrného stavu pohledávek.
Tento ukazatel udává, jak rychle jsou pohledávky přeměňovány na peněžní prostředky.
Obrat pohledávek = tržby / pohledávky Doba inkasa pohledávek (Average Collection Period)
Doba inkasa pohledávek udává, jak dlouho se majetek podniku vyskytuje ve formě pohledávek, resp. vyjadřuje dobu, po kterou podnik musí v průměru čekat, než obdrží platby za prodané zboží.
Doba inkasa pohledávek = pohledávky * 360 / tržby
1.7.4 Ukazatele zadluženosti
Ukazatele dlouhodobé finanční rovnováhy charakterizují strukturu zdrojů, kterými je financován majetek podniku. Ukazatele zadluženosti tedy měří rozsah, v jakém podnik využívá dluhové financování.
Zdroje financování majetku lze rozdělit do dvou základních skupin, a to na vlastní zdroje a cizí zdroje. Čím vyšší je podíl vlastního kapitálu a stupeň samofinancování, tím je i vyšší finanční stabilita podniku, jeho odolnost vůči krizi a tím menší je jeho závislost na věřitelích.
Naopak vyšší podíl cizího kapitálu ukazuje na horší finanční stabilitu podniku, a to zejména v období poklesu tržeb. Rizika vyplývající z vyšší zadluženosti však ještě závisí na struktuře zadlužení, neboť dlouhodobý cizí kapitál je bezpečnější než krátkodobý cizí kapitál. Vysoká celková zadluženost při vysoké zadluženosti dlouhodobým cizím kapitálem je tedy méně nebezpečná než vysoká celková zadluženost doprovázená nízkou zadlužeností dlouhodobým cizím kapitálem.
Na druhé straně však může cizí kapitál působit jako finanční páka a zvyšovat za určitých podmínek rentabilitu vlastního kapitálu. Stanovení vhodné kapitálové struktury patří k jednomu ze základních úkolů finančního plánování a řízení.
Ukazatel zadluženosti (Debt Ratio)
Ukazatel zadluženosti, neboli ukazatel věřitelského rizika vyjadřuje podíl celkového dluhu na celkových pasivech. Obecně platí, že čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je zadluženost podniku a tím vyšší je i finanční riziko.
Pro tento ukazatel nelze stanovit nějaké přesné limity, pro jeho velikost je do značné míry klíčový obor působení podniku. Vždy je nutné, posuzovat ho v souvislosti s celkovou výnosností, které podnik dociluje z celkového vloženého kapitálu i v souvislosti se strukturou cizího kapitálu.
Ukazatel zadluženosti = cizí zdroje / aktiva
Ukazatel zadluženosti vlastního jmění
Tento ukazatel je doplňkovým ukazatelem k ukazateli zadluženosti, jejich součet je roven 1, resp. 100%. Ukazatel zadluženosti vlastního jmění vyjadřuje podíl, ve kterém jsou aktiva podniku financována penězi akcionářů (vlastníků). Používá se pro hodnocení hospodářské
a finanční stability podniku a spolu s ukazatelem solventnosti bývá považován za nejvýznamnější ukazatel pro hodnocení celkové finanční situace podniku.
Ukazatel zadluženosti vlastního jmění = vlastní jmění / aktiva
Ukazatel úrokového krytí (Times-interest-earned Ratio)
Ukazatel úrokového krytí popisuje, kolikrát se může snížit zisk před úroky, než se podnik stane neschopným splácet úroky. Minimální požadovanou hodnotou v českých podmínkách je hodnota 3. Tato hodnota znamená, že po zaplacení úroků zbude na zaplacení daně z příjmů, pro výplatu dividend a růstové příležitosti dvojnásobná hodnota zisku vzhledem k placeným úrokům.
Obecně platí, že čím vyšší je hodnota ukazatele, tím lepší je schopnost firmy splácet úroky.
Ukazatel úrokového krytí = EBIT / nákladové úroky
1.7.5 Ukazatele kapitálového trhu
Ukazatele kapitálového trhu se opírají o informace z kapitálového trhu a zobrazují vztahy cen akcií k zisku podniku a účetní hodnotě akcií. Tyto ukazatele jsou významné pro všechny potenciální investory a zejména vlastníky (akcionáře), jejichž primárním zájmem je, zda jejich investice v podniku bude mít přiměřenou návratnost. Akcionáři se zajímají především o výplatu dividend a růst cen akcií, do kterých investovali.
Výnosnost akcie (Earnings per Share – EPS)
Výnosnost akcie měří čistý zisk dosažený na jednu akcii. Tento ukazatel má zejména pro akcionáře značný význam, neboť ukazuje na možnost výplaty dividend. EPS (čistý zisk na akcii) patří mezi nejčastěji uváděné ukazatele kapitálového trhu.
EPS = čistý zisk / počet vydaných akcií Aktivační poměr
Aktivační poměr je doplňkovým ukazatelem k výplatnímu poměru. Jejich součet je roven 1. Aktivační poměr vypovídá o tom, kolik si podnik ponechává ze zisku po zdanění pro svůj další rozvoj.
Ukazatel P/E (Price-earnings Ratio)
Ukazatel P/E je stanoven jako podíl tržní ceny akcie a čistého zisku připadajícího na jednu akcii (EPS). Tento ukazatel informuje o návratnosti investice do akcií pro akcionáře, to znamená, že udává, za kolik let se akcionáři navrátí jeho investice do akcie. Ačkoli interpretace ukazatele P/E je obtížná, lze říci, že vysoké hodnoty svědčí o důvěře investorů. Nízký ukazatel P/E naopak může znamenat, že investoři cítí blízký úpadek podniku, může však být i signálem možného podhodnocení akcie trhem a motivem k vysoce rizikové investici.
Ukazatel P/E = tržní cena akcie / čistý zisk na akcii
Dividendový výnos (Dividen Yield)
Tento ukazatel vyjadřuje výnosnost akcie, která je jednou z motivací pro investory při jejich koupi nebo prodeji. Například pokud investoři hodlají spekulovat na vzrůst ceny akcie, nebudou považovat pokles ukazatele způsobený růstem tržní ceny za nepříznivý vývoj.
Dividendový výnos = dividenda na akcii / tržní cena akcie
Výplatní poměr (Dividend Payout Ratio)
Výplatní poměr udává, jaká část zisku po zdanění byla akcionářům vyplacena v podobě dividend. Tento ukazatel informuje o dividendové politice podniku.
Výplatní poměr = dividenda na akcii / čistý zisk na akcii
Vlastní jmění na akcii (Book Value per share) by mělo být nižší než tržní cena akcie.
Vlastní jmění na akcii = vlastní jmění / počet akcií
Hodnota přidaná trhem (MVA – Market Value Added) představuje rozdíl mezi tržní cenou akcie a hodnotou vlastního jmění na akcii.
MVA = tržní cena akcie – vlastní jmění na akcii
1.8 Analýza soustav ukazatel ů
Poměrové ukazatele řadíme do paralelních a pyramidových soustav. Rovnocenné chápání jednotlivých ukazatelů je podstatou paralelních soustav. Naproti tomu pyramidové soustavy jsou založeny na postupném rozkladu vrcholového (syntetického) ukazatele na ukazatele dílčí (analytické). Název je odvozen od tvaru pyramidy.8 Cílem pyramidového rozkladu je analyzovat okolnosti, které syntetický ukazatel ovlivňují z finančního hlediska.
1.8.1 Pyramidová soustava ukazatel ů
Základem metody je určení syntetického ukazatele, který se stává vrcholem pyramidy ukazatelů dílčích (analytických). Změny v dílčích ukazatelích jsou příčinou změn ukazatelů, které jsou v pyramidě výše. Pomocí této metody lze určit, které analytické ukazatele způsobily změnu ukazatele vrcholového, ať už byl jejich vliv pozitivní nebo negativní.
Mezi ukazateli působí buď aditivní nebo multiplikované vazby. V prvém případě se vrcholový ukazatel rozkládá do součtu nebo rozdílu dvou nebo více dalších ukazatelů. Multiplikativní vazba představuje součin nebo podíl dvou a více ukazatelů. Pro rozklad ukazatelů s multiplikativní vazbou je nutné užít logaritmických metod.
1.8.2 DuPont ů v rozklad
Systém ukazatelů DuPont je nejznámějším modelem pyramidového rozkladu.
Charakterizuje vzájemné vazby dílčích ukazatelů, jejichž souhrnem je ukazatel rentability.
Spočívá v rozkladu ukazatele rentability jako reprezentanta cílů podniku na součin analytičtějších poměrových ukazatelů, přičemž je možné v čase sledovat vývoj dopadu jednotlivých ukazatelů na konečnou hodnotu ukazatele rentability. Vychází ze základní Du Pontovy rovnice9:
ROA = rentabilita tržeb *obrat aktiv
ROA = (čistý zisk / tržby) * (tržby / aktiva)
8 SYNEK, M.: Manažerská ekonomika, Praha, Grada Publishing 2003
9 SYNEK, M.: Manažerská ekonomika, Praha, Grada Publishing 2003
Pokud podnik používá pouze vlastní kapitál, potom se vlastní jmění rovná aktivům a ROE je rovno ROA. Většina podniků však používá i cizí kapitál. Proto se základní Du Pontova rovnice rozšiřuje takto:
ROE = ROA * finanční páka
ROE = rentabilita tržeb * obrat aktiv * finanční páka
ROE = ( čistý zisk / tržby ) * ( tržby / aktiva ) * ( aktiva / vlastní jmění )
Na DuPontově rovnici lze demonstrovat, že růst zadlužení podniku (finanční páky) může mít pozitivní vliv na ROE jedině v případě, že podnik dokáže tento vypůjčený kapitál zhodnotit do té míry, že tím vykompenzuje pokles zisku v ukazateli rentability tržeb (placené úroky) a nárůst aktiv v ukazateli obratu aktiv, čili za situace, kdy ROA je větší než průměrné procento úroku placené za úplatně zapůjčený cizí kapitál.
1.8.3 Ekonomický normál
Ekonomický normál je modelová soustava nerovnic indexů, které charakterizují růst vybraného ukazatele mezi dvěma obdobími (zpravidla meziročně). Pokud jsou změny v indexech v souladu s uvedenými vztahy, probíhá v podniku zdravý intenzivní rozvoj.
V praxi lze vytvářet soustavy nerovnic podle konkrétních oblastí podnikové činnosti.
Indexy nerovnic slouží k orientaci o dynamice těchto činností, nestanoví však jejich absolutní výši. Samozřejmě se může stát, že v realitě nebude směr nerovností dodržen. To je signál pro provedení hlubšího rozboru a nalezení příčin, které tento stav způsobily.
Ekonomický normál 1
Zisk > tržby > náklady > materiálové náklady > mzdové náklady > pracovníci
Ekonomický normál 2 Zisk > tržby > zásoby
Ekonomický normál 3
Zisk > tržby > dlouhodobý majetek > mzdové náklady > pracovníci
1.9 Indexy finan č ního zdraví
Indexy finančního zdraví slouží pro rychlou orientaci investorů a věřitelů. Jedná se o agregované charakteristiky finanční situace firmy, založené na výběru stěžejních ukazatelů výkonnosti podniku a stanovení jejich významu pro hodnocení finančního zdraví podniku.
Indexy odrážející míru kvality firmy podle její výkonnosti, jsou orientovány na investory a vlastníky. Věřitelům jsou určeny indexy akcentující především schopnost podniku dostát svým závazkům.
1.9.1 Altman ů v index finan č ního zdraví (Altmanovo Z-skóre)
Altmanův index důvěryhodnosti patří u nás mezi nejvýznamnější a nejvíce používané modely. Altmanův model pomáhá ohodnotit riziko bankrotu podniku pomocí 5 ukazatelů s rozdílnými váhami. Jednotlivé váhy byly stanoveny pomocí násobné diskriminační analýzy na základě zkušeností s americkými firmami. Model vznikl v roce 1968 a ještě sám profesor Altman jej následně roku 1983 korigoval, neboť původní model nebral v úvahu specifika podniků, s jejichž akciemi se na burze neobchoduje.
Hodnota Altmanova indexu dle původního modelu vychází z následujícího vztahu:
Z = 1,2 * X1 + 1,4 * X2 + 3,3 * X3 + 0,6 * X4 + 1,0 * X5,
kde: X1...je čistý pracovní kapitál / aktiva,
X2...nerozdělený zisk z minulých let / aktiva, X3...EBIT / aktiva,
X4...účetní hodnota akcií / účetní hodnota dluhu, X5...tržby / aktiva.
V modelu převládají ukazatelé efektivnosti, protože Altman preferoval dlouhodobý pohled.
Ukazatel X1 v tomto vztahu odráží likviditu podniku, X2 a X3 rentabilitu, X4 zohledňuje zadluženost a ukazatel X5 využití majetku. Podniky s koeficientem Z menším než 1,2 považoval Altman za kandidáty na bankrot a podniky se indexem větším než 2,9 by podle něj neměly mít s vysokou pravděpodobností problémy s úspěšným pokračování činnosti. Interval mezi 1,2 a 2,9 je označován jako tzv. šedá zóna, do ní spadá největší procento podniků. Bohužel, nachází-li se hodnota Altmanova Z-scóre v šedé zóně, nelze zaujmout jednoznačné stanovisko týkající se budoucího vývoje podniku.
Atmanův index důvěryhodnosti nebere v úvahu odvětvové rozdíly, které jsou pro správné hodnocení podniku významné. Tento nedostatek se pokusili odstranit manželé Neumaierovi ve svém indexu IN, který vznikal na základě porovnání výsledkůčeských podniků.
1.9.2 Index IN
Index IN je příkladem konstrukce souhrnného indexu pro hodnocení finančního zdraví podniku v České republice. Poprvé ho v roce 1995 ho zpracovali Ivan a Inka Neumaierovi z analýzy více než jednoho tisíce českých firem. Tento index IN95 kladl důraz na ukazatele, signalizující platební neschopnost firmy a situaci firmy dokázal vystihnou s pravděpodobností úspěchu vyšší než 70%.
V roce 1999 sestavili manželé Neumaierovi druhý index IN, který na rozdíl od předchozího zdůrazňoval pohled vlastníků a akcionářů.10 Index IN99 vychází z dat od téměř dvou tisíc českých firem a je schopen vystihnou situaci firmy s úspěšností vyšší než 85%.
IN99 = -0,017* A/CZ + 4,573*EBIT/A + 0,481*V/A + 0,015*OA/(KZ + KBU),
kde: A ...jsou aktiva, CZ ...jsou cizí zdroje,
EBIT ...je hospodářský výsledek před úroky a zdaněním, V ...jsou výnosy celkem,
OA ...jsou oběžná aktiva, KZ ...jsou krátkodobé závazky,
KBU ...jsou krátkodobé bankovní úvěry, krátkodobé finanční výpomoci.
Index IN99 je nástroj usnadňující zjištění, zda podnik tvoří ekonomickou přidanou hodnotu EVA. Hodnotu tvoří podniky, jejichž výnosnost vlastního jmění převyšuje alternativní náklad na kapitál. Pokud podnik vytváří hodnotu, tj. EVA je kladná, můžeme investici vyhodnotit jako výhodnou. Index IN zaznamená i případy ničení hodnoty, tj. když podnik vydělává méně, než činí náklady kapitálu, a hodnotu spotřebovává.
Pokud je hodnota indexu IN99 větší než 2,070, podnik tvoří hodnotu. Je-li hodnota indexu IN99 menší než 0,684, podnik netvoří hodnotu (spotřebovává hodnotu). Nachází-li se hodnota indexu v intervalu 0,684 až 2,070, znamená to, že situace podniku není jednoznačná.
V roce 2002 se autoři indexu IN manželé Neumaierovi rozhodli sestavit index, který spojuje oba předchozí ukazatele. Zdrojem se jim stala analýza téměř dvou tisíc českých firem.
Výsledný index IN01 spojuje pohled vlastníka (zda firma tvoří hodnotu) s pohledem věřitele (schopnost firmy dostát svým závazkům).
IN01 = 0,13*A/CZ + 0,04* EBIT/Ú + 3,92*EBIT/A + 0,21*V/A + 0,09*OA/(KZ + KBU),
kde: A ...jsou aktiva, CZ ...jsou cizí zdroje,
EBIT ...je hospodářský výsledek před úroky a zdaněním, Ú...jsou nákladové úroky,
V ...jsou výnosy celkem, OA ...jsou oběžná aktiva, KZ ...jsou krátkodobé závazky,
KBU ...jsou krátkodobé bankovní úvěry, krátkodobé finanční výpomoci.
Pokud je hodnota indexu IN01 větší než 1,77, podnik tvoří hodnotu. Je-li hodnota indexu IN menší než 0,75, podnik netvoří hodnotu (spěje k bankrotu). Nachází-li se hodnota indexu v tzv. šedé zóně, tj. v intervalu 0,75 až 1,77, znamená to, že situace podniku není jednoznačná.
V roce 2006 vznikl Index IN05, kdy se manželé Neumaierovi rozhodli aktualizovat index IN01 na datech roku 200411. Index IN05 má tvar:
IN05 = 0,13*A/CZ + 0,04* EBIT/Ú + 3,97*EBIT/A + 0,21*V/A + 0,09*OA/(KZ + KBU)
Oproti Indexu IN01 nedošlo k podstatným změnám ve vahách ukazatelů, proto je struktura indexu IN05 téměř totožná s jeho předchůdcem. Významnou změnou je ale posun hranice pro zařazení podniků – horní hranice je 1,60 a dolní hranice 0,9.
Pro zařazení podniků do skupin platí:
IN05 > 1.60 podnik tvoří hodnotu 0.9 > IN05 < 1.60 šedá zóna
IN05 < 0.9 podnik spěje k bankrotu
11 Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Evropské finanční systémy
