Bankovní sektor v České republice v 90. letech

(1)

Bankovní institut vysoká škola Praha

Katedra financí a ekonomie

Bankovní sektor v České republice v 90. letech

Bakalářská práce

Autor:

David Janda

Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Olga Ortová Šeflová

Praha 2017 

(2)

Prohlášení

:

Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne David Janda 

(3)

Poděkování:

Chtěl bych velice poděkovat paní Ing. Olze Ortové Šeflové za cenné rady, profesionální přístup, pomoc při tvorbě konceptu této práce a trpělivost, kterou se mnou měla.  

(4)

Anotace

Bakalářská práce ,,Bankovní sektor v České republice v 90. letech” poskytuje základní informace o bankovním systému v ČR, sleduje vývoj hlavních ekonomických ukazatelů českého bankovního sektoru v 90. letech, popisuje problémy českého novodobého bakovnictví, zejména Konsolidační program I., Konsolidační program II. a Stabilizační program, a porovnává vývoj českého bankovního sektoru do roku 2000 s aktuálním vývojem.

Klíčová slova: Bankovní sektor ČR, vývoj, transformace, Konsolidační program, ekonomické ukazatele, bankovní dohled, fúze a akvizice

Annotation

Bachelor thesis "The Banking Sector in the Czech Republic in the 1990s" provides basic information on banking system in the Czech Republic, follows the development of the main economic indicators of the Czech banking sector in the 1990s, describes problems of the Czech modern bureaucracy, especially the Consolidation Program I., Consolidation Program II . And the Stabilization Program, and compares the development of the Czech banking sector by the year 2000 with the current developments.

Key words: Banking sector of the Czech republic, transformation, Consolidation program, economic indicators, banking supervision, fusions and acquisitions 

(5)

Obsah

Úvod ...6

1. Bankovní systém ...8

1.1 Bankovní systém ČR ...9

1.2 Centrální banka ...10

1.3 Komerční banky ...11

1.3.1 Charakteristika banky ...11

1.3.2 Vznik a zánik bankovní licence ...11

1.3.3 Jednotná bankovní licence ...12

1.3.4 Základní funkce bank ...13

2. Metodologie ...14

3. Výchozí stav novodobého českého bankovnictví ...16

3.1 Vznik a funkce ČNB ...16

3.2 Komerční bankovnictví v ČR ...16

4. Vývoj bankovního sektoru do roku 2000 ...18

4.1 Změny dohledu bankovního sektoru ...18

4.2 Vývoj komerčního bankovnictví ...21

4.2.1 Vývoj počtu bank v bankovním sektoru ...21

4.2.2 Vývoj vlastnické struktury bankovního sektoru v ČR ...23

4.2.3 Vývoj rozložení bank podle bilanční sumy v ČR v 90. letech ...24

4.2.4 Vývoj pracovních míst v bankovním sektoru ČR ...25

4.2.5 Vývoj objemu primárních depozit bank ...26

4.2.6 Vývoj objemu sekundárních depozit bank ...27

4.2.7 Vývoj objemu úvěrové emise v bankovním sektoru ČR ...28

4.2.8 Vývoj kapitálové přiměřenosti bankovního sektoru ČR ...29

5. Problémy bankovního sektoru v 90. letech ...30

5.1 První skupina postižených bank v letech 1994-1995 ...31

5.2 Druhá skupina postižených bank ...32

5.3 Třetí skupina postižených bank ...34

5.4 Celkové náklady na stabilizaci bankovního sektoru ...35

5.5 Příčiny problémů českého bankovnictví ...37

6. Srovnání bankovního sektoru ČR v roce 2000 a 2014 ...40

6.1 Změny v bankovním dohledu po roce 2000 ...40

6.2 Srovnání komerčního bankovnictví v roce 2000 a 2014 ...40

6.2.1 Srovnání počtu bank v roce 2000 a 2014 ...40

6.2.2 Srovnání podílu na bilanční sumě podle typu banky v roce 2000 a 2014 41 .. 6.2.3 Srovnání počtu pracovníků v bankovním sektoru za rok 2000 a 2014 ...43

6.2.4 Srovnání objemu primárních a sekundárních depozit za rok 2000 a 2014 43 6.2.5 Srovnání úvěrové emise v ČR za rok 2000 a 2014 ...44

6.2.6 Srovnání kapitálové přiměřenosti v ČR za rok 2000 a 2014 ...46

Závěr ...47

Seznam použité literatury ...49

(6)

Úvod

Český bankovní sektor se po sametové revoluci velice dynamicky rozvíjel. Nabídka bankovních produktů reagovala na tržní poptávku, došlo ke vzniku mnoha nových komerčních bank, zejména v subsektoru malých bank s bilanční sumou do 10 mld. Kč.

Tento trend trval do roku 1994, kdy zkrachovala první malá banka, poté došlo k postupnému odlivu klientů menších bank a tím i ztrátě celkového tržního podílu.

Po listopadu 1989 na českém bankovním trhu rovněž začalo postupně vznikat několik poboček zahraničních bank. Zatímco v průběhu 90. let se počet poboček zahraničních bank příliš neměnil, měnila se především vlastnická struktura bank. Rostl podíl kapitálu z Evropské unie a jiných zemí na úkor českého kapitálu.

Bakalářská práce je rozdělena do 6 hlavních kapitol. V první z nich je krátce popsán historický vývoj československého bankovního sektoru před rokem 1989 a bankovní reformy, které byly potřebné k přechodu na dvoustupňový systém. V této kapitole jsou vymezeny také funkce centrální banky a změny bankovního dohledu, charakteristika a funkce komerčních bank, podmínky pro udělení bankovní licence a také jednotná bankovní licence.

Třetí kapitola charakterizuje výchozí stav novodobého českého bankovnictví v roce 1993, vznik a funkci ČNB a stav českého bankovního sektoru. Je sledovám především celkový počet bank a rozložení bank podle bilanční sumy a základního kapitálu.

Následující kapitola analyzuje vývoj hlavních ukazatelů českého bankovního sektoru v 90.letech. Charakterizovány jsou změny bankovního dohledu, dále vývoj počtu bank operujících v českém bankovním sektoru podle velikosti bilanční sumy, vývoj počtu zaměstnanců v bankovním sektoru, analyzován je rovněž vývoj celkového objemu primárních a sekundárních depozit, objem celkové úvěrové emise nebo vývoj průměrné kapitálové přiměřenosti bank.

(7)

Další kapitola je zaměřena na problémy bankovního sektoru v 90. letech, zejména na Konsolidační program I. a Konsolidační program II. Uvedeny jsou celkové náklady na stabilizaci bankovního sektoru. Tato kapitola dále analyzuje některé příčiny problémů bankovního sektoru, zejména v subsektoru malých bank.

Poslední kapitola je zaměřena na porovnání podstatných ukazatelů českého bankovnictví v letech 2000 a 2014. Zmíněny jsou rovněž změny v bankovním dohledu, zejména s ohledem na vstup České republiky do Evropské unie roku 2004.

Cílem bakalářské práce ,,Bankovní sektor v ČR v 90. letech” je podat ucelený přehled vývoje českého bankovního sektoru a analyzovat problémy v 90. letech spojené s jeho transformací a porovnat vývoj v roce 2000 se současným vývojem českého bankovního sektoru.

(8)

1. Bankovní systém

V československém bankovním sektoru byla před rokem 1989 vytvořena koncepce specializace a koncentrace bankovnictví, jehož úkolem bylo dodržování centrálně stanovených plánů a kontrola hospodaření podniků. Byla tedy vytvořena centrální banka, která rovněž plnila funkci obchodních bank. Státní banku československou doplňovaly ještě Česká státní spořitelna a Živnostenská banka, ty měly funkci specializované výpomoci. Roku 1948 zahájila funkci Investiční banka, která poskytovala dlouhobé investiční úvěry, ale v souvislosti s ekonomickou reformou v roce 1958 bylo převedeno úvěrování a financování investiční výstavby podnikové sféry opět do Státní banky československé. V roce 1964 vznikla Československá obchodní banka, který měla za úkol zajištění platebních a komerčních vztahů tuzemských hospodářských subjektů se zahraničím. ¹

Na konci 80. se začala připravovat důležitá bankovní reforma, která obsahovala mj. tři důležité zákony. Prvním z nich byl zákon č. 130/1989 o Státní bance československé (dále jen ,,SBČS”), jenž byl přijat 15. listopadu 1989. Druhým byl zákon o bankách a spořitelnách č. 158/1989, přijatý 13. prosince 1989 a posledním zákonem, známý jako devizový zákon a rovněž přijatý 13. prosince 1989, je zákon č. 162/1989 o devizových rezervách. Tyto zákony nabyly účinnosti 1. ledna 1990 a výsledkem byl přechod na dvoustupňový bankovní systém. Došlo tedy k oddělení makroekonomické funkce, kterou zastává centrální banka - SBČS, a mikroekonomické funkce, která je doménou obchodních bank. ²

Dalším důležitým krokem bylo obnovení členství Československa v Mezinárodním měnovém fondu (dále jen ,,MMF”) a Světové bance v září 1990. Spolupráce s MMF později sehrála významnou roli především ve vzdělávání pracovníků SBČS a přípravě nových, modernizovaných zákonů. ³

ŠEFLOVÁ, Olga. Specializované bankovnictví: dodatek. Vyd. 2. Praha: Bankovní institut vysoká škola,

1

2006. ISBN 80-7265-097-1, s. 9-11.

http://www.historie.cnb.cz/cs/dejiny_instituce/statni_banka_ceskoslovenska_centralni_banka/

2

Výroční zpráva ČNB 1993 - 2003, str. 7

3

(9)

Revenda uvadí, že následkem privatizace státních podniků, vznikem podnikání a poptávkou po úvěrech a jiných bankovních produktech, vznikly již během roku 1990, kromě 5 bank působících již před rokem 1990, další 4 aktivně působící banky. Dalších 12 bank získalo bankovní licenci, avšak nezahájily činnost. V roce 1991 bylo již 28 aktivních z celkových 33 bank. V důsledku velkého množství rizikových a neefektivních obchodů, a ⁴ nedostatku kapitálu bank (kapitálová přiměřenost kolem 1%), byla nucena centrální banka vyhlásit tzv. Konsolidační program I., jehož náplní byla restrukturalizace a rekapitalizace velkých státních bank. V rámci programu byla zřízena Konsolidační banka, státní peněžní ústav, na kterou byly převedeny aktiva obchodních bank. Došlo tak k první větší akci ze strany centrální banky, která měla zajistit očištění bankovního sektoru a zlepšení stavu velkých českých a slovenských bank. V roce 1992 pak došlo ke změnám bankovního dohledu, centrální banka nahradila nástroje přímé nástroji nepřímými, především stanovila povinné minimální rezervy aj. Dále vyhlásila pravidla likvidity, kapitálového vybavení a obezřetného podnikání - kapitálovou přiměřenost a úvěrovou angažovanost. Po rozdělení ⁵ Československa a vytvoření České republiky (dále jen ,,ČR”) nedošlo k výrazným změnám v dikci zákona, největší změny se týkaly především rozdělení SBČS na Českou národní banku (dále jen ,,ČNB”) a Národní banku Slovenska.

1.1 Bankovní systém ČR

Revenda uvádí, že obecně můžeme bankovní systém definovat jako ,,souhrn všech bankovních institucí v daném státě a uspořádání vztahů mezi nimi.” Strukturu bankovního ⁶ sektoru lze rozdělit podle více kritérií:

• jednostupňový a dvoustupňový - zda-li je rozdělena makroekonomická funkce, kterou zastává centrální banka, a mikroekonomická, jenž vykonávají obchodní banky,

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011. ISBN

4

9788072612307, s. 563.

Výroční zpráva ČNB 1992-1993

5

6

9788072612307, s. 15.

(10)

• univerzální a oddělený systém - zda-li je či není odděleno obchodní a investiční bankovnictví, ⁷

• vysoce otevřený a málo otevřený systém - značí podíl zahraničních bank na trhu.

Bankovní systém České republiky se po rozpadu Československa prakticky nezměnil, zůstal tedy dvoustupňový (makroekonomickou funkci zastával ČNB), jenž je charakteristický pro tržní ekonomiky, univerzální a vysoce otevřený.

1.2 Centrální banka

Centrální banka má v bankovním systému zvláštní postavení a specifickou funkci. Nese rovněž určitou zodpovědnost za ekonomický vývoj země, stará se o vnitřní i vnější stabilitu měny, zdravý měnový vývoj a o celkovou cenovou stabilitu. Podle Revendy za centrální banku lze označit v tržní ekonomice instituci, která má následující znaky:

• má emisní monopol neboli výhradní právo emitovat bankovky a mince,

• je vrcholným orgánem provádění měnové (monetární) politky s hlavním cílem zajistit cenovou stabilitu země,

• regulujte bankovní systém a vykonává dohled nad dodržováním obecně závazných bankovních pravidel (dle Ortové Šeflové nemusí být tento znak vůbec splněn),

• provádí devizovou politiku,

• je bankou státu,

• reprezentuje stát v mezinárodních finančních institucích. ⁸

Mezinárodní spolupráce CB

Centrální banka sjednává dohody s centrálními bankami jiných států, zahraničními orgány zabývajícími se dohledem nad finančním trhem a s jinými mezinárodními finančními organizacemi, jako jsou např. Mezinárodní měnový fond (IMF), Skupina Světové banky

7

9788072612307, s. 121.

8

9788072612307, s. 27.

(11)

(WBG), Banka pro mezinárodní platby (BIS), Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) aj.

1.3 Komerční banky

1.3.1 Charakteristika banky

Podle Revendy lze banku charakterizovat dvěma způsoby - ekonomicky a právně. Z ekonomického hlediska je banka finanční instituce, která se specializuje na přijímání vkladů, zprostředkování platebního styku, poskytuje klientům úvěry, zabývá se peněžními a úvěrovými obchody, transakcemi a operacemi. Z právního hlediska je banka finanční instituce, která disponuje bankovní licencí, a splňuje základní podmínky - disponuje určitou výší základního kapitálu aj. ⁹

Pravidla a definice pro komerční či obchodní banky se mohou lišit v závislosti na místních zákonech, pravidlech a regulích. Rovněž záleží na typu bankovního systému - zda-li je univerzální nebo specializovaný. Obecně však lze říct, že komerční banky jsou podnikatelské subjekty, jejichž hlavním cílem je dosahování maximální rentability (s přijatelným rizikem a dlouhodobou likviditou).

1.3.2 Vznik a zánik bankovní licence

Pro udělení bankovní licence je zapotřebí splnit podmínky, které stanovuje centrální banka.

V České republice je v licenci uveden seznam činností a vymezení rozsahu povolených činností. ČNB posuzuje následující kritéria:

• základní kapitál banky musí tvořit minimálně 500 mil. Kč v peněžitých vkladech,

• základní kapitál musí být splacen v plné výši,

• zároveň musí být základní kapitál průhledný a mít nezávadný původ,

• vedení banky musí být důvěryhodné, zkušené a musí mít odbornou způsobilost,

• banka musí prokázat reálnost ekonomické kalkulace o budoucí likviditě a rentabilitě dle obchodního plánu,

9

9788072612307, s. 16.

(12)

• banka musí mít technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných činností, funkční řídící a kontrolní systém a systém řízení rizik,

• banka musí podat seznam činností, které chce nabízet, včetně harmonogramu zavádění a strategií rozvoje,

• průhlednost skupiny s úzkým propojením,

• sídlo banky musí být na území České republiky.

Bankovní licence může zaniknout z více důvodů:

• banka nezahájí činnost do 12 měsíců ode dne udělení bankovní licence,

• banka či finanční instituce po dobu 6 měsíců nepřijímá vklady od veřejnosti nebo neposkytuje úvěry,

• licence je získána na základě nepravdivých údajů uvedených v žádosti,

• kapitálová přiměřenost je nižší než jedna třetina stanoveného poměru ČNB.

Dále je bance odejmuta bankovní licence, pokud proti ní ,,bylo vydáno pravomocné rozhodnutí pro závažné porušení zákona upravujícího opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování tetorismu.” ¹⁰

Dle zákona o bankách může bankovní licence rovněž zaniknout při zrušení banky s likvidací, návrh na jmenování likvidátora může podat pouze Česká národní banka a soud rozhodne o návrhu České národní banky do 24 hodin od podání návrhu. ¹¹

1.3.3 Jednotná bankovní licence

Po vstupu ČR do Evropské unie k 1.5.2004 nabyla účinnosti ustanovení zákona o bankách upravující jednotnou bankovní licenci. Princip jednotné bankovní licence opravňuje provádět licencované činnosti na území státu, kde byla licence vydána, a zároveň na území jiného členského státu Evropské unie, aniž by k tomu muselo být vydáno povolení příslušného orgánu tohoto jiného členského státu EU. Banka však musí být oprávněna k bankovní činnosti v zemi sídla, dále musí splnit oznamovací postup. Jak uvádí ČNB: ,,V rámci procesu notifikace úvěrová instituce nejprve předem oznámí orgánu dohledu

§34 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách

10

§36 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách

11

(13)

domovského státu svůj záměr poskytovat na území jiného členského státu své služby a označí činnosti, které konkrétně zamýšlí provozovat, a orgán dohledu domovského státu poté o těchto skutečnostech informuje budoucí orgán dohledu hostitelského státu.” ¹² Dohled nad zřízenou přeszahraniční pobočkou banky pak provádí kontrolní orgán domovského státu.

1.3.4 Základní funkce bank

Banky, podobně jako jiné podnikatelské subjekty, operují s vlastním i cizím kapitálem.

Podle Dvořáka banky vznikly jako zprostředkovatel - na jedné straně jsou to subjekty, které tvoří dispoziční kapitál, na straně druhé subjekty, které potřebují cizí zdroje. Přesun kapitálu od věřitelů k dlužníkům se nazývá finanční zprostředkování neboli nepřímé financování. Banky jsou jedním z hlavních finančních zprostřekovatelů, nicméně hrají ¹³ roli také při financování přímém, které je založeno na dluhových či majetkových cenných papírech (akcie, podílové listy, obligace, certifikáty aj.).

Dále banka vystupuje jako emitent bezhotovostních peněz, které mají podobu zápisů na účtech klientů. Emise podléhá určitým pravidlům, limity emise bezhotovostních peněz podléhají regulačním opatřením, jako jsou kapitálová přiměřenost či povinné minimální rezervy. ¹⁴

V univerzálním bankovním systému mohou komerční banky nabízet zprostředkování finančního investování. Pro své klienty emitují cenné papíry, provádí jejich nákupy, obchody s finančními deriváty a provozují další obchody. 

https://www.cnb.cz/cs/obecne/slovnik/n.html

12

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde, 2005. Vysokoškolská učebnice (Linde).

13

ISBN 80-7201-515-x, s. 25-26.

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde, 2005. Vysokoškolská učebnice (Linde).

14

ISBN 80-7201-515-x, s. 35.

(14)

2. Metodologie

Tato bakalářská práce sleduje především vývoj českého bankovního sektoru v 90. letech, podstatnou a neoddělitelnou součástí jsou statistiky bankovního sektoru a vývoj jednotlivých ekonomických ukazatelů.

Při přezkoumání několika zdrojů a knih však autor práce usoudil, že nejlepší ucelený přehled o těchto statistikách podává ČNB resp. zprávy bankovního dohledu za jednotlivé roky a výroční zprávy ČNB. Většina údajů tedy pochází buď z jednotlivých zpráv vydaných Českou národní bankou případně ze statistického portálu ČNB ARAD. Tento systém však zaznamenává statistiky pouze v určitých letech, např. se nepodařilo dohledat některé údaje za rok 1993, proto nejsou v práci zmíněny. Některé údaje se mohou mírně lišit v závislosti na zdroji, jelikož údaje ze systému ARAD nebyly vždy naprosto shodné s údaji ze zpráv bankovního dohledu ČNB.

Typickým problémem je pak celkové vyčíslení nákladů na Konsolidační program I., Konsolidační program II. a Stabilizační program, kdy většina zdrojů používá odlišné metody výpočtu a konečné hodnoty se tedy mohou lišit.

Dalším problémem je zařazení jednotlivých bank podle bilanční sumy, kdy ČNB tato pravidla v čase měnila, proto jsou banky porovnávány podle zařazení ČNB a ne podle absolutních hodnot bilančních sum.

V první, teoretické, části práce je použita metoda deskripce a literární rešerše, v dalších kapitolách převládá metoda analýzy vývoje jednotlivých ekonomických ukazatelů a subjektů v českém bankovním sektoru. Analyzovány jsou hlavně postatné ukazatele vyjadřující výkonnost bankovního sektoru (celková bilanční suma, celkový objem úvěrové emise) nebo struktura trhu (vývoj českého a zahraničního kapitálu v českém bankovním sektoru).

(15)

V průběhu roku 2016 došlo ke změně vedoucího bakalářské práce, změnil se rovněž koncept a cíl práce, a např. rok 2014 je považován za aktuální, jelikož práce byla vypracovávána hlavně v první polovině roku 2016, kdy ještě nebyly k dispozici údaje za rok 2015. 

(16)

3. Výchozí stav novodobého českého bankovnictví

3.1 Vznik a funkce ČNB

Rozpadem Českoslovenka a rozdělením SBČS, vznikla k 1.1. 1993 Česká národní banka, která přebrala funkci centrální banky v České republice. Lze ji označit za centrální banku standardního typu vyspělých tržních ekonomik. Nejvyšším orgánem ČNB se stala bankovní rada, která měla 7 členů - guvernér, 2 víceguvernérové, 4 další členové. Členy do bankovní rady jmenoval prezident, a to bez návrhu vlády či požadavků na odbornost. ¹⁵ ČNB byla nezávislá na rozhodnutích vlády, hlavním cílem byla měnová stabilita, a to jak vnitřní - cenová stabilita, tak i vnější - fixní měnový kurs. Ze zprávy o činnosti bankovního dohledu v České republice dále vyplývá, že ČNB byla dále pověřena tím, že:

• určuje měnovou politiku,

• vydává bankovky a mince,

• řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, a pečuje o jejich plynulost a hospodárnost,

• vykonává dohled nad prováděním bankovních činností a pečuje o bezpečné fungování a účelný rozvoj bankovního systému v ČR,

• provádí další činnosti podle zákona č. 6/1993 Sb. ¹⁶

3.2 Komerční bankovnictví v ČR

Počet bank v bankovním sektoru

V bankovním sektoru, jak vyplývá ze zprávy ČNB, se v roce 1993 začaly projevovat první obtíže spojené s likviditou a kapitálovou vybaveností bank, kdy kvůli zpřísnění přístupu bank k refinancování na mezibankovním trhu, začaly některé menší banky trpět nevyrovnaností aktiv a pasiv. Došlo tak k ,,útlumu zakládání nových tuzemských

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů

15

Výroční zpráva ČNB 1993 - 2003, str. 7-8

16

(17)

univerzálních bank. Z 10 nově povolených bank v tomto roce byly 4 stavební spořitelny, 4 pobočky zahraničních bank a 2 banky se zahraniční účastí.” ¹⁷

Celkově na území ČR v roce 1993 působilo 52 bank, z toho 5 bylo velkých s bilanční sumou nad 100 mld. Kč, 23 malých, 11 zahraničních, poboček zahraničních bank bylo rovných 7, specializovaných bank bylo 5 a 1 banka byla v nucené správě. Rozdělení trhu a počet bank dle typu lze pozorovat na grafu č. 1.

Graf č. 1: Počet bank v ČR v roce 1993 dle typu.

Zdroj: Zpráva bankovního dohledu ČNB 1996, str. 13, zpracoval autor.

Mezi největší banky se základním jměním nad 5 mld. Kč patřily Komerční banka, Česká spořitelna, Investiční a Poštovní banka a Československá obchodní banka. Z nich vyčnívala Komerční banka se základním jměním přes 9,5 mld. Kč a Česká spořitelna s základním jměním 7,6 mld. Kč. Z hlediska počtu poboček jednoznačně vedla Česká spořitelna, která spravovala přes 1 000 poboček, zatímco další v pořadí Komerční banka a Investiční a Poštovní banka jich spravovaly okolo 100. Dvě banky rovněž vyčnívaly v počtu pracovníků - Komerční banka a Česká spořitelna. První zmíněná zaměstnávala přes 15 000 osob, Česká spořitelna jich zaměstnávala dokonce přes 19 000. Charakteristikým ¹⁸ znakem pro tyto banky je bilanční suma nad 100 mld. Kč a částečný podíl státu na základním jmění.

Zpráva bankovního dohledu ČNB 1999, str. 15

17

18

11 5

7 1

23 Velké banky (bilanční suma nad 100 mld. Kč) 5

Malé banky

Banky v nucené správě Pobočky zahraničních bank Specializované banky Zahraniční banky

(18)

4. Vývoj bankovního sektoru do roku 2000

4.1 Změny dohledu bankovního sektoru

Jak se uvádí ve zprávě ČNB, po rozdělení ČSFR a vzniku ČNB v roce 1993 zahrnoval bankovní dohled 3 oddělení (metodické, povolovací, analýz a inspekce) a počet pracovníků se pohyboval od 25 do 27. ,,Bankovní dohled se podílel také na přípravě právních norem ¹⁹ k zahájení stavebního spoření a nového zákona k hypotéčnímu bankovnictví. Tento zákon navrhoval žřizování specializovaných bank pro provádění hypotečních obchodů. Přestože zákon nebyl nakonec v navrhované podobě přijat, byly profilové pasáže definic a bezpečnostních parametrů hypotéčního obchodování převzaty do zákona o dluhopisech.” ²⁰ Dále bankovní dohled spolupracoval na zřízení podpory exportu (EGAP), jednal s ratingovými agenturami a vyjednávacími misemi z OECD, MMF, atd. V témže roce Česká národní banka vypracovala podrobnou analýzu bankovního sektoru za roky 1990 - 1992 a následně vytvořila jednotný systém hodnocení bank. ,,Rozvoj pokračoval i v kontrolní činnosti na místě v bankách, provedené kontroly vyústily v postupný tlak na banky v podobě doporučení i nápravných opatření. Množství bank i kapacitní omezení bankovního dohledu však stále byla překážkou častějších kontrol bank i koncentrace na řešení závažnějších problémů v jednotlivých bankách. Přesto byly identifikovány a řešeny problémy s úvěrovými portfolii bank, s angažovaností vůči osobám s blízkým vztahem k bance, s machinacemi se spláceným základním jměním a v účetnictví bank.” ²¹

V roce 1994 se začaly projevovat nedostatky v legislativě, reakcí na to byla novela zákona o bankách. Ta pojednávala především o zesílení pravomocí ČNB, možnosti snížit základní jmění banky, bylo rovněž zavedeno pojištění vkladů fyzických osob. Došlo ke zpřísnění vstupu do bankovního sektoru navýšením minimálního základního kapitálu na 500 mil. Kč.

Zároveň bylo zakázáno poskytování některých typů úvěrů a provádění určitých investic do majetkových účastí. Ve stejném roce se bankovní dohled věnoval připravovanému zákonu

Výroční zpráva ČNB 1999, str. 14

19

20

21

(19)

o zvýhodněném financování exportu (vznik České exportní banky). Kontrolní a analytické oddělení provedlo analýzu vývoje bankovního sektoru za rok 1993 a zorganizovalo kontroly několika bank. ²²

O rok později došlo k historicky první spolupráci bankovního dohledu s auditory bank.

Byla vyhodnocena práce auditorů za roky 1993 a 1994 a bankovní dohled provedl úpravy kontrolní činnosti, zejména základní pravidla obezřetného podnikání bank, která přestala odpovídat rozvoji bankovního sektoru. ²³ ČNB rovněž projednala a odsouhlasila Konsolidační program II., ten mj. zpřísnil dohled bank, které nesplňovaly reálnou kapitálovou přiměřenost 8%, byl orientován na malé tuzemské banky a ,,vycházel z požadavků na plné pokrytí rizik z aktiv bank dle ohodnocení auditorů ke konci roku 1995.”

Byl rovněž realizován program pro vzdělávání pracovníků bankovního dohledu za účasti regulatorních orgánů z USA a zemí EU. ²⁴

Jednou z hlavních změn v oblasti metodické činnosti v roce 1996 bylo doplnění zákona č.

21/1992 Sb., o bankách, a to v § 38, kdy bylo v souvislosti s vydáním zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z tréstné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ustanovení týkajících se bankovního tajemství doplněno o oznamovací povinnost. Byly rovněž nově definovány pojmy dlužník a úvěrová angažovanost, a opatření o kapitálové přiměřenosti bank. Zároveň byla vydána první zpráva o bankovním sektoru v ČR za rok 1995.

V roce 1997 pak bankovní dohled pokračoval v úpravách pravidel obezřetného chování bank, které se týkaly kapitálové přiměřenosti bank, podmínek pro určité druhy úvěrů a investic do majetkových účastí aj. Zároveň byl bankovní dohled aktivní na mezinárodním bankovním trhu. ,,V oblasti mezinárodních vztahů byl bankovní dohled ČNB přizván Basilejským výborem pro bankovní dohled k účasti v expertní skupině pro přípravu mezinárodních standardů pro činnost bankovních dohledů (Core Principles for Effective

22

23

24

(20)

Banking Supervision).” Zároveň došlo k několika změnám v rámci organizace ²⁵ ČNB. ,,Odbor analýz a inspekce bank byl rozdělen do dvou odborů bankovního dohledu, z nichž každý disponoval 2 inspekčními odděleními a 2 kontrolními týmy. Odbor politiky bankovního dohledu měl dvě oddělení - metodické a analytické, licenční oddělení bylo zrušeno. Samostatně bylo vyčleněno oddělení nestandardních činností, zaměřené na problematiku bank po odnětí povolení působit jako banka a na otázky související s kriminální činností v bankovním sektoru. Současně bylo rozhodnuto o posílení počtu pracovníků bankovního dohledu. Změny uskutečněné v tomto roce vedly ke zvýšení počtu pracovníků bankovního dohledu na celkem 86 osob.” ²⁶

Počátkem roku 1998 došlo ke schválení střednědobého cíle ČNB, a to vytvoření konkurenceschopného a stabilního bankovního sektoru. Zároveň nabyla účinnosti novela zákona zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, která snížila limit opravných položek ze 3% na 2% průměrného stavu nepromlčených pohledávek z úvěrů za zdaňovací období. ČNB rovněž vydala opatření, kterým nařizovala bankám čtvrtletně uveřejňovat informace o činnostech banky, akcionářích a jejím hospodaření.

V roce 1999 byla vydána dvě důležitá opatření - o kapitálové přiměřenosti bank zahrnující úvěrové a tržní riziko a opatření stanovující podmínky dohledu nad bankami na konsolidovaném základě. Vzhledem k jejich významu byla opatření konzultována s Bankovní asociací i bankami. V mezinárodní oblasti navázala ČNB spolupráci s Národní bankou Slovenska a zástupci České republiky byli rozvněž přizváni k přípravám konceptu kapitálové přiměřenosti a Core Principles v rámci Basilejského výboru pro bankovní dohled. ²⁷

25

26

27

(21)

4.2 Vývoj komerčního bankovnictví

4.2.1 Vývoj počtu bank v bankovním sektoru

V roce 1994 působilo na území ČR celkem 55 bank, z toho 32 s českým kapitálem, 15 s převahou zahraničního kapitálu a 8 poboček zahraničních bank. Zároveň byly založeny 2 stavební spořitelny, jedna zahraniční banka a jedna pobočka zahraniční banky. Naopak byla ukončena činnost Banky Bohemia. ²⁸

V roce 1995 došlo k udělení licence České exportní bance, jinak byl počet bank shodný s předchozím rokem. Bankovní rada ČNB však rozhodla o odnětí bankovní licence Kreditní a průmyslové bance, AB bance, která v roce 1996 vstoupila do likvidace, a České bance.

V první polovině roku 1996 došlo k odnětí povolení působit jako banka První slezské bance a byly zavedeny nucené správy v případě Ekoagrobanky, COOP banky a Podnikatelské banky. Ve druhém pololetí spadla do nucené správy Realitbanka, Velkomoravská banka a Agrobanka. Celkem tak v bankovním sektoru působilo 53 bank, z toho 5 bylo velkých (s bilanční sumou nad 100 mld. Kč), 12 malých, zahraničních bank bylo v ČR 13 a poboček zahraničních bank 9, stejně jako bank specializovaných. Díky problémům některých bank vzrostl počet bank v nucené správě na 5 a 6 bank bylo bez bankovní licence.

V roce 1997 pak byla odebrána bankovní licence třem bankám - Bankovní dům Skala, Ekoagrobanka a Evrobanka. Činnosti těchto bank přebrala Union banka. Do konkurzu se zároveň dostala Realitbanka. Počet velkých bank tedy zůstal nezměněn, malých bank však působilo pouze 9, zatímco zahraničních bank působilo na území ČR 14. Počet specializovaných bank a poboček zahraničních bank zůstal stejný. Banky v nucené správě pak byly 4 a bez licence bylo 10 bank. V roce 1997 nebyla udělena žádná bankovní licence. Celkem tedy působilo 50 bank. ²⁹

Zpráva bankovního dohledu ČNB, 1996, str. 13

28

29

(22)

V následujícím roce 1998 došlo k několik významným změnam, a to nejen v celkovém počtu bank, který klesl na 45. Z důvodů neplnění požadavků obezřetného podnikání bylo odňato povolení působit jako banka COOP bance, Velkomoravské bance, Agrobance Praha a Pragobance. Došlo zároveň ke sloučení Bank Austria a Creditanstalt, HYPO-BANK a Vereinsbank. Část aktivit Agrobanky převzala GE Capital Bank, která v roce 1998 získala povolení působit jako banka a došlo k prodeji Podnikatelské banky novému investorovi, který zahájil činnost pod názvem J&T Banka. ³⁰

Rok 1999 navazoval na předchozí roky, celkový počet bank působících v bankovním sektoru byl 42, povolení bylo odňato třem bankám ze skupiny malých - Universal bance, Moravia bance a Foresbance. Rovněž nebyla udělena žádná bankovní licence. V grafu č. 2 lze sledovat vývoj celkového počtu bank a počtu bank dle typu, zejména výrazný úbytek malých bank (bilanční suma do 100 mld. Kč).

Graf č. 2: Vývoj počtu bank dle typu

Zdroj: Data z ČNB bankovní dohled 1999, str. 24, zpracoval autor.

30

Počet bank

0 15 30 45 60

1994 1995 1996 1997 1998 1999

4 1 5

1

9 9 9 9

7 9

10 10 9 9

8 10

13 13 13 14

12 12

5 9 8

18 12 21

5 5

6 6

Velké české banky (bilanční suma nad 100 mld. Kč) Malé české banky (bilanční suma do 100 mld. Kč) Zahraniční banky

Pobočky zahraničních bank Specializované české banky České banky v nucené správě

(23)

4.2.2 Vývoj vlastnické struktury bankovního sektoru v ČR

Vlastnická struktura je vyjádřena podílem na základním jmění komerčních bank v ČR. Na vývoj tohoto ukazatele mělo vliv několik faktorů - privatizace státních bank, odnětí licencí z důvodu neplnění požadavků obezřetného podnikání, zejména malých bank, a následný odliv českého soukromého kapitálu a přirozený příliv zahraničního kapitálu do českého bankovního sektoru. Podle ČNB měl v roce 1994 největší podíl na struktuře bankovního sektoru právě český soukromý kapitál, a to 48,28%. Stát se podílel 29% a 13% kapitálu bylo původem z EU. Jen nepatrná část kapitálu byla původem z USA. V roce 1995 došlo ³¹ k navýšení podílu státu a obcí asi o 2 procentní body, český soukromý kapitál v bankovním sektoru relativně poklesl na 45,7%. Následující rok byla vlastnická struktura bank velice podobná s rozdílem navýšení kapitálu zemí EU na 15,1%. V roce 1997 došlo ke znatelnému poklesu kapitálu státu a obcí, český soukromý kapitál se podílel na celkově 50,2%. Země původem EU pak navýšily svůj podíl na 22,1%. Ke konci roku 1998 pak významně poklesl podíl českého soukromého kapitálu na 36,2%, stát se podílel 25,1% a opět vzrostl podíl kapitálu původem z EU na 28,6%. Poprvé výrazněji vzrostl i podíl původem z USA na 4,6%. V roce 1999 opět došlo k odlivu českého soukromého kapitálu na 24,7%, kapitál původem z EU dosáhl rekordních 37,3% a stát vlastnil 27%. Kapitál původem z USA dosáhl 7,5%. V grafu ³² č. 3 lze pozorovat postupný příliv kapitálu původem z EU i USA a odliv českého soukromého kapitálu.

Graf č. 3: Vlastnická struktura bank v ČR v 90. letech

Zdroj: Data z Bankovní dohled 1999, str. 25 a Bankovní dohled 1996 str. 14, zpracoval autor.

31

32

1994 1995 1996 1997 1998 1999

0 % 25 % 50 % 75 % 100 %

4 % 6 %

5 % 5 % 7 % 8 %

37 % 29 %

22 % 15 % 13 % 13 %

7 % 5 %

3 % 3 %

2 % 1 %

25 % 36 %

50 % 45 %

46 % 48 %

27 % 25 % 20 %

32 % 32 % 29 %

Státní kapitál Český kapitál USA kapitál EU kapitál Ostatní kapitál

(24)

4.2.3 Vývoj rozložení bank podle bilanční sumy v ČR v 90. letech

Zpráva bankovního dohledu ČNB uvádí, že v 90. letech došlo k rozvoji bank střední velikosti a výrazně poklesl počet bank s bilanční sumou nižší než 10 mld. Kč. Dlouhodobě se naopak nezměnil počet největších bank s bilanční sumou nad 100 mld. Kč. V roce 1994 bylo malých bank s bilanční sumou pod 10 mld. Kč rovných 38, v roce 1995 jich bylo o 8 méně. Následující rok jich bylo 26 a v roce 1997 pouze 17. V roce 1998 jich na území ČR působilo 15 a o rok později jich bylo 13. Důvodů tohoto poklesu je několik. Jedním z nich je ukončení činnosti bank, dalším je vliv fúzí, kdy se spojily některé zahraniční banky v návaznosti na fúzi mateřských bank a neposledním faktorem byl rozvoj aktivit některých zahraničních bank a poboček zahraničních bank, které nejprve pouze monitorovaly situaci na vznikajícím tržním hospodářství. Největší rozvoj zaznamenal segment bank s bilanční ³³ sumou v rozmezí 25 až 49 mld. Kč. V roce 1994 do této skupiny bank patřily pouze 2 komerční banky, v roce 1999 jich bylo již 10. Z následujícího grafu lze vyčíst trend úbytku malých bank a rozvoj bank středně velkých, zejména ve skupině zahraničních bank.

Graf č. 4: Banky podle velikosti bilanční sumy

Zdroj: Data z Bankovní dohled ČNB 1999, str. 27, zpracoval autor.

33

Počet bank

0 12 24 36 48 60

1994 1995 1996 1997 1998 1999

13 15

26 17 30

38

10 8 15

16 15

9 12 12 10

3 5

2 1 2 2 3 5

1

5 5

nad 100 mld. Kč 50 až 99 mld. Kč 25 až 49 mld. Kč 10 až 24 mld. Kč pod 10 mld. Kč

(25)

Zatímco malé banky se podílely v roce 1994 na celkové bilanční sumě 9,73%, v roce 1999 to bylo pouze 1,57%. Skupina zahraničních bank zaznamenala nárůst ze 7,05% v roce 1994 na 15,67% a pobočky zahraničních bank rovněž skočily ze 4,05% v roce 1994 na 11,44% v roce 1999. ³⁴

4.2.4 Vývoj pracovních míst v bankovním sektoru ČR

V průběhu 90. let se zvyšovala efektivnost bankovního podnikání. Tento vývoj byl umožněn také rozvojem některých bankovních služeb - elektronické bankovnictví, rozvoj platebních karet aj. V roce 1994 byl počet pracovníků v bankovním sektoru přes 58 tisíc, o rok později dosáhl počet pracovníků vrcholu - téměř 61 tisíc. V roce 1996 začal počet pracovníků klesat pod 60 tisíc, následující rok bylo pracovníků v bankovním sektoru necelých 54 tisíc, o rok později jen přes 52 tisíc a v roce 1999 se počet pracovníků dostal na 49 tisíc. Rovněž postupně klesal i počet bankovních míst z 3 465 v roce 1994, až na 2006 v roce 1999. Vyšší efektivnost bank znázorňuje také údaj počet obyvatel na 1 bankovní místo - v roce 1994 připadlo necelých 190 tisíc obyvatel na jedno místo, v roce 1999 to bylo přes 244 tisíc obyvatel na jedno bankovní místo.^‑35 Jednotlivé údaje jsou znázorněny v grafu č.5, kde lze pozorovat stabilní pokles bank v ČR a pracovníků v bankovním sektoru, zároveň zvyšující se počet obyvatel v ČR na jedno pracovní místo v 90. letech 20. století.

Graf č. 5: Vývoj pracovních míst v bankovním sektoru

Zdroj: Bankovní dohled 1999, str. 26, zpracoval autor.

Tab. č. 9, Zpráva bankovního dohledu ČNB,, 1999, str. 28

34

Zpráva bankovního dohledu ČNB,, 1999, str. 26

35

0 65000 130000 195000 260000

1994 1995 1996 1997 1998 1999

187 876 187 661 194 512 205 983 228 658 244 717

58 755 60 919 59 959 53 785 52 475 49 355

Počet pracovníků Počet obyvatel na 1 bankovní místo

(26)

4.2.5 Vývoj objemu primárních depozit bank

Rozhodujícím zdrojem financování jsou pro většinu bank klientské vklady. Jak vyplývá z dat ČNB, celkové vklady a přijaté úvěry od klientů v bankovním sektoru ČR činily k 31.12.1993 celkem 640,1 mld. Kč, z toho termínované vklady 340,4 mld. Kč, netermínované vklady pak 299,7 mld. Kč. V roce 1994 se objem klientských vkladů a úvěrů zvyšoval a k 31.4.1994 byla celková hodnota vkladů a přijatých úvěrů 749,3 mld.

Kč. Objem termínovaných vkladů byl 410,5 mld. Kč, netermínovaných 269,6 mld. Kč.

Tento trend pokračoval i v následujících letech, k 31.12.1995 byl celkový objem klientských vkladů 860 mld. Kč (termínovaných 512 mld. Kč, netermínovaných 283,8 mld. Kč), v roce 1996 ke stejnému datu byly celkové vklady klientů 921,3 mld. Kč (572,1 mld. Kč termínované, 288 mld. Kč netermínované). K 31.12.1997 bylo celkových klientských vkladů a úvěrů 1 135 mld. Kč (751,3 mld. Kč termínovaných, 331,7 mld. Kč netermínovaných). Následující rok se celkový objem klientských vkladů zvýšil na 1 163 mld. Kč (790,5 mld. Kč termínovaných, 326,2 mld. Kč netermínovaných), nicméně v roce 1999 se celkový objem klientských vkladů a úvěrů se zvýšil jen nepatrně a k 31.12.1999 činila tato hodnota 1 167,3 mld. Kč (777,9 termínovaných vkladů, 346 mld. Kč netermínovaných). Celkový vývoj je zobrazen na grafu č.6. ³⁶

Graf č. 6: Vývoj celkového objemu primárních depozit v bankovním sektoru ČR

Zdroj: http://www.cnb.cz/docs/ARADY/HTML/index.htm, zpracoval autor.

http://www.cnb.cz/docs/ARADY/HTML/index.htm

36

0 300 600 900 1200

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999

640,1 749,3 860 921,3

1 135 1 163 1 167

Celkový objem primárních vkladů (v mld. Kč)

(27)

4.2.6 Vývoj objemu sekundárních depozit bank

Sekundární zdroje bank jsou významnou složkou financování především u poboček zahraničních bank a dále u bank s převažujícím zahraničním kapitálem. Tyto banky mají snadný přístup k sekundárním zdrojům od svých centrál nebo mateřských bank. Podle zprávy ČNB činil celkový objem sekundárních vkladů od bank k 31.12.1994 277,4 mld.

Kč. Podobně jako u primárních depozit se postupně zvyšoval celkový objem i sekundárních vkladů a ke stejnému datu v roce 1995 byl celkový objem 386 mld. Kč. K 31.12.1996 činil celkový objem sekundárních vkladů od bank 469,9 mld. Kč. ³⁷

V roce 1997 se celkový objem vkladů od bank zvýšil o 10,2% a dosáhl k 31.12.1997 512,6 mld. Kč, z hlediska struktury převažovaly termínované vklady a přijaté úvěry, které tvořily zhruba 96% všech sekundárních vkladů. K 31.12.1998 byl celkový objem vkladů od ³⁸ bank 504,6 mld. Kč a v roce 1999 pak celkový objem klesl na 492 mld. Kč k 31.12.1999.

Vývoj objemu sekundárních depozit v bankovním sektoru ČR znázorňuje graf č.7. ³⁹

Graf č. 7: Vývoj celkového objemu sekundárních depozit v bankovním sektoru ČR

Zdroj: Zpráva bankovního dohledu 1996 ČNB, str. 40, Zpráva bankovního dohledu 1999 ČNB, str. 62, Zpráva bankovního dohledu 1997, str. 32, zpracoval autor.

37

38

39

0 150 300 450 600

1994 1995 1996 1997 1998 1999

277,4

386

469,9 512,6 504,6 492

Celkový objem sekundárních vkladů (v mld. Kč)

(28)

4.2.7 Vývoj objemu úvěrové emise v bankovním sektoru ČR

Na vývoji objemu úvěrové emise v bankovním sektoru ČR za období 1993-2000 lze pozorovat možný dopad problémů bankovního sektoru v 90. letech. Zatímco v letech 1993 až 1997 objem úvěrů poskytovaných nefinančním podnikům rostl až na 908,8 mld. Kč k 31.12.1997, během let 1998 až 2000 klesl na 786,5 mld. Kč k 31.12.1999. ⁴⁰

Jak plyne z dat ČNB, celkový objem úvěrové emise však nezaznamenal příliš vysoké výkyvy vzhledem k růstu objemu úvěrů poskytnutých finančním institucím a domácnostem. K 31.12.1993 dosáhl celkový objem úvěrové emise 670 mld. Kč, následující rok objem činil 771,3 mld. Kč k 31.12.1994. Následující roky 1995 a 1996 celkový objem úvěrové emise opět vzrostl na 824,5 mld. Kč resp. 890,1 mld. Kč. K 31.12.1997 komerční banky poskytly úvěry v hodnotě 1 121,8 mld. Kč. V roce 1998 však následoval pokles a k 31.12.1998 byl celkový objem poskytnutých úvěrů 1 119,9 mld. Kč, následující rok došlo opět k poklesu na 1 075,2 mld. Kč. Vývoj je zaznamenán v grafu č.

8. ⁴¹

Graf č. 7: Vývoj celkového objemu úvěrové emise v bankovním sektoru ČR

40

41

0 300 600 900 1200

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999

670 771,3 824,5 890,1

1 121,8 1 111,9 1 075,2 Celkový objem úvěrové emise (v mld. Kč)

(29)

4.2.8 Vývoj kapitálové přiměřenosti bankovního sektoru ČR

Komerčním bankám se v průběhu 90. let podařilo naplnit mezinárodní standard kapitálové přiměřenosti 8%. Zatímco v roce 1997 nedosáhly 8% hranice ještě 4 banky, v roce 1998 to byla pouze jedna banka a ke konci roku 1999 nepůsobila na českém bankovním trhu žádná banka s kapitálovou přiměřeností pod 8%.

K 31.12.1996 byla průměrná kapitálová přiměřenost bank působících v bankovním sektoru ČR 9,81%, o rok později došlo k poklesu na 9,51%, ale k 31.12.1998 vzrostla na 12,1%.

Na konci 90. let se pak průměrná kapitálová přiměřenost dostala na hodnotu 13,6% k 31.12.1999. Data jsou znázorněna v grafu č.8. ⁴²

Graf č. 7: Vývoj kapitálové přiměřenosti v bankovním sektoru ČR

42

0 % 3,5 % 7 % 10,5 % 14 %

1996 1997 1998 1999

13,6 % 12,1 %

9,51 % 9,81 %

Průměrná kapitálová přiměřenost v bankovním sektoru ČR

(30)

5. Problémy bankovního sektoru v 90. letech

Transformace bankovního sektoru v letech 1994 - 1997 byla poznamenána problémy v subsektoru malých bank. Ačkoliv na začátku 90. let vzniklo mnoho malých bank, na celkové bilanční sumě se podílely pouze necelými 10% v roce 1994 a v roce 1999 to bylo dokonce 1,57%. Za problémy malých bank stály nedostatečné primární zdroje, následné ⁴³ drahé nákupy zdrojů na mezibankovním trhu a poskytování rizikovějších úvěrů.

Kombinace nekvalitního úvěrového portfolia a drahých zdrojů z mezibankovního trhu pak způsobil problémy s likviditou.

Vypovídající je údaj podílu klasifikovaných úvěrů na celkovém objemu úverů, který byl v roce 1995 neuvěřitelných 33,32%. Hodnota se v následujících letech snižovala až na 26,45%, nicméně v roce 1999 opět vyskočila na 32,15%. Průbeh je zaznamenán v následujícím grafu č.9. ⁴⁴

Graf č. 9: Podíl klasifikovaných úvěru na celkovém objemu úvěrů

Zdroj: Výroční zpráva ČNB 1993 - 2003, str. 25, zpracoval autor.

43

Výroční zpráva ČNB 1993 - 2003, str. 25

44

v %

0 6 11 17 23 28 34

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002

33,32

29,07

26,7 26,45

32,15

29,83

21,53

16,78 Klasifikované úvěry na celkovém objemu úvěrů

(31)

5.1 První skupina postižených bank v letech 1994-1995

Problémem bankovního sektoru se stal rostoucí objem klasifikovaných úvěrů a špatná kvalita úvěrového portfolia. V roce 1994 a 1995 byla sice přijata legislativa o klasifikaci pohledávek a tvorbě rezerv a opravných položek, ta však mohla pomoci z zhlediska středědobého až dlouhodobého horizontu. Základní jmění bank dosáhlo k 31.12.1995 objemu 65,9 mld. Kč a významně rostly i všechny typy rezervních zdrojů, jako zabezpečení proti případným ztrátám. Reálná úroveň kapitálové přiměřenosti dosáhla k 31.12.1995 hodnoty 10,16% za celý bankovní sektor.

První problémy v bankovním sektoru se začaly objevovat koncem roku 1993 v případě Kreditní a průmyslové banky Praha, když objem klasifikovaných úvěrů dosáhl 90% všech úvěrů. Po několika pokusech ČNB o udžení platební schopnosti byla nakonec bance odebrána licence.

V březnu roku 1994 byla uvalena nucená správa na banku Bohemia, která vydala obchodovatelné garanční listy na dolarové částky převyšující násobně její základní jmění.

Tato operace byla zcela nelegální a akcionáři nakonec rozhodli o ukončení činnosti a banka tak byla poslána do likvidace. Klienti banky byli převzati ČSOB a ztráty uhradily ČNB a Ministerstvo financí.

Česká banka byla rovněž poslána do likvidace poté, co vedení banky schválilo úvěry akcionáři banky ve výši téměř 1 mld. Kč (základní kapitál banky 1,2 mld. Kč). Dalších 600 mil. Kč poskytla společnostem, v nichž měl stejný dlužník vlastnické podíly a vliv na řízení. Stala se tak první bankou, jejímž klientům byly vyplaceny pojištěné vklady ve výši 80% do 100 tisíc Kč. Klientům ostatních bank byly do té doby vyplaceny nadlimitně vklady až do 4 mil. Kč.

V průběhu roku 1993 se začaly projevovat problémy rovněž v AB bance (také Agrobanka Mladá Boleslav a.s.), které vyvrcholily v roce 1994, kdy vůči ni ČNB zahájila správní

(32)

řízení. Poté byly závazky AB banky převzaty Českou spořitelnou a v roce 1996 pak byla AB Banka poslána do likvidace. ⁴⁵

Souhrn informací o první skupině postižených bank z let 1993-1995 je uveden v tabulce č.

1.

Tabulka č. 1: Banky v nucené správě v letech 1993 - 1995

* FPV - Fond pojištění vkladů

Zdroj: Mervart 1997, Bankovní dohled 1997

5.2 Druhá skupina postižených bank

V roce 1996 se začaly stupňovat rozdíly ve vývoji jednotlivých bank. Zatímco velké a zahraniční banky pokračovaly v relativně stabilním vývoji, subsektor malých bank prohloubil problémy především s nekvalitním úvěrovým portfoliem z počátku činnosti bank. Ve většině případů banky nebyly schopny čelit ubývajícím vkladům a nadměrným výběrům, to zapříčinilo ztrátu likvidity dané banky. Také vzhledem k významu malých bank v bankovním sektoru ČNB přistoupila k realizaci programu konsolidace subsektoru malých bank na počátku roku 1996. Základním principem Konsolidačního programu II.

bylo zpřísnění postupu bankovního dohledu k bankám, které nesplňovaly reálnou kapitálovou přiměřenost ve výši 8%. Jestliže kapitálová přiměřenost nedosahovala zmíněnou hodnotu, byly banky vyzvány k vypracování konsolidačních programů, které by vedly k naplnění požadovaných 8% kapitálové přiměřenosti k 31.12.1996. Do Konsolidačního programu II. bylo zařazeno celkem 15 bank a opatření Konsolidačního programu II. vůči jednotlivým bankám lze rozdělit na 4 základní oblasti:

Název banky ZK mld. Kč Nucená správa

Odebrání licence

Další osud

Výplata celkem

Výplatní instituce Kreditní a

průmyslová banka 0,8 30.9.1993 31.8.1995 konkurz - -

AB Banka 1,2 13.5.1994 15.12.1995 v likvidaci 2,6 mld. Kč ČS (FPV)*

Banka Bohemia -0,8 31.3.1994 neodebrána v likvidaci 11,8 mld. Kč ČSOB

Česká banka 1,2 15.10.1995 14.12.1995 konkurz 0,96 mld. Kč IPB (FPV)*

Zpráva bankovního dohledu ČNB 1999

45

(33)

• snížení základního jmění a zavedení nucené správy - zavedeno v případě, kdy banka byla schopna revitalizace, ale management a rozhodující akcionáři nebyli schopni proces zajistit. Dalšími kroky bylo buď navýšení ZK novými investory či fúzí s jinou bankou, případně ukončení činnosti banky vstupem do konkurzu nebo likvidace. Tento postup byl uplatněn v Realitbance a Velkomoravské bance. Do Podnikatelské banky vstoupil nový investor a banka dále pokračovala v činnosti pod názvem J&T,

• ukončení činnosti banky - odnětí licence v případech velkých ztrát a minimální šanci na revitalizaci, neochotou či neschopností akcionářů podílet se na krytí ztrát. Takto ukončila činnost COOP banka, Kreditní banka Plzeň a První slezská banka,

• odprodej banky s předpokladem budoucí fúze - tento způsob se jeví jako nejlepší možný. Nastal v situaci, kdy se našel zájemce pro odkup obchodní sítě dané banky.

Tato varianta je méně nákladná než ukončení činnosti banky. Union banka, která takto odkoupila Ekoagrobanku, Bankovní dům Skala a Evrobanku, se stala významným subjektem na bankovním trhu,

• navýšení základního jmění stávajícími akcionáři nebo novým investorem - tímto způsobem pokryli ztrátu v Bance Haná, Moravia Bance, Universal bance, Pragobance, Plzeňské bance a Foresbance. ⁴⁶

Nejvýznamější nestátní bankou pusobící v České republice byla Agrobanka, která ke konci roku 1995 vykazovala kapitál 3,9 mld. Kč a podíl na celkové bilanční sumě bankovního sektoru 3,8%. Jedním ze základních faktorů pro vznik problémů a pozdější špatnou situaci byla provázanost s Kreditní bankou Plzeň. Dalším faktorem byla špatná spolupráce s ČNB na ztrátě z roku 1993 ve výši 3 mld. Kč. V roce 1996 došlo k vyhlášení nucené správy a v roce 1998 byla zdravá část prodána GE Capital. Významnou roli na prodeji má však i ČNB, která poskytla GE Capital záruku ve výši 2 mld. Kč a opci na zpětný odkup.

Další bankou, která se začala dostávat do vážnějších problémů, byla COOP banka. ČNB v dubnu 1996 vydala rozhodnutí o snížení základního jmění o 499 mil. Kč na 1 mil. Kč.

Hlavním důvodem tohoto kroku byla ztráta z roku 1995 ve výši téměř 663 mil. Kč. K dalším problémům však patřily rovněž nedostatečná výše zůstatku účtu banky v

46

(34)

clearingovém centru ČNB, problémy se stabilizací vrcholového managementu, nesplacení úvěrů poskytnutých akcionářům aj. ČNB nakonec vydala rozhodnutí o zavedení nucené správy COOP banky a jelikož se nepodařilo najít vzhodného investora a vyřešit finanční problémy, došlo k odnětí bankovní licence v květnu 1998. ⁴⁷

V tabulce č.2 lze porovnat banky z druhé skupiny postižených bank.

Tabulka č. 2: Druhá skupina postižených bank

Zdroj: Zpráva dohledu ČNB 1993 - 2003, zpracoval autor.

5.3 Třetí skupina postižených bank

V roce 1997 nebyla udělena žádná bankovní licence, pokračoval růst aktivity zahraničních bank a v portfoliu bank stále přetrvával vysoký podíl klasifikovaných úvěrů. Do Stabilizačního programu, vyhlášeného ČNB, toho roku vstoupilo šest bank - Banka Haná, Zemská banka (později eBanka), Pragobanka, Moravia banka, Universal banka a

Nucená správa Odebrání

licence Konkurs Likvidace ZK (v mld. Kč) 1995 Ekoagrobanka 16.1 - 27.9.

1996

31.5.1997 převzetí Union

bankou

1.1.1998 0,50

Bankovní dům Skala

bankou

27.11.1997 -

4.2.2004 0,57

Coop banka 23.4.1996 -

23.4. 1998 6.5.1998 1.1.1999 0,50

První slezská

banka 13.5.1996 1.7.1996 0,50

Podnikatelská banka

převzetí J&T Finance group v

1998

0,45

Evrobanka

bankou

29.9.1998 -

7.3.2001 1,25

Realitbanka 10.7.1996 -

17.4.1997 17.4.1997 24.3.1997 0,054

Velkomoravská banka

10.7.1996 -

10.7.1998 10.7.1998 2.7.1998 0,001

Kreditní banka

Plzeň 1.10.1996 21.12.1998 1.10.1996 1,86

Agrobanka 17.9.1996

1997 - rozdělení licence na 2 části v září 1998

říjen 1998 4,09

(35)

Foresbanka. V důsledku neplnění základních podmínek, jako udržování minimální 8%

kapitálové přiměřenosti či maximální 75% poměr rizikově vážených aktiv k ativům celkem, byly z programu v roce 1998 vyřazeny Pragobanka a Universal banka. Zároveň těmto bankám byla odebrána bankovní licence. Klientům těchto bank byla později Parlamentem ČR odsouhlasena nadlimitní odškodnění do 4 mil. Kč z Fondu pojištění vkladů.

V roce 1998 zároveň došlo k navýšení základního jmění Banky Haná skupinou IPB a k následnému prodeji části banky Investiční a poštovní bance.

Foresbanka byla v roce 1999 rovněž vyřazena ze stabilizačního programu poté, co část banky byla prodána Union bance a valná hromada odhlasovala ukončení činnosti.

Moravia banka byla z programu vyřazena z důvodu neplnění základních pravidel a v roce 1999 proti ní ČNB zahájila řízení o odebrání povolení působit jako banka. Stejně jako u Pragobanky a Universal banky, i klientům Moravia banky byla odsouhlasena nadlimitní pokrytí znehodnocených úspor do výše 4 mil. Kč.

Jedinou bankou, která v programu zůstala, byla Expandia banka, která poté začala působit jako eBanka v roce 2001. ⁴⁸

5.4 Celkové náklady na stabilizaci bankovního sektoru

Jak uvádí zpráva ČNB, přesné vyčíslení celkových nákladů na stabilizaci bankovního sektoru naráží na řadu metodologických problémů a konečné údaje se mohou lišit podle použité metodiky.

Operace prováděné v rámci Konsolidačního programu I

V celkových nákladech na stabilizaci bankovního sektoru v rámci Konsolidačního programu I jsou zahrnuty operace související s čištěním bilancí Komerční banky, České spořitelny, Investiční banky a Státní banky československé o špatné úvěry vzniklé před

Zpráva bankovního dohledu ČNB 1999

48

(36)

rokem 1990, operace směřující ke kapitálovému posílení bank s majetkovou účastí státu a čištění bilancí dalších bank v období před rozdělením Československa i po něm. Do této oblasti jsou zahrnuty následující operace:

• převod aktiv do Konsolidační banky,

• odpis ztrátových úvěrů z prostředků Fondu národního majetku,

• dokapitalizace bank vzniklých delimitací Státní banky československé prostřednictvím obligací Fondu národního majetku,

• navýšení základního jmění Československé obchodní banky,

• vyvedení úvěrů a záruk z Československé obchodní banky do České inkasní. ⁴⁹

Upravená definice nákladů spojených s Konsolidačním programem II

Podle ČNB jsou do nákladů na Konsolidační program II zahrnuty i náklady spojené s řešením Kreditní a průmyslové banky, AB banky, Banky Bohemia a Agrobanky Praha. V případě AB banky a Banky Bohemia se na nákladech dílčím způsobem podílel i státní rozpočet.

Celkové čisté náklady na Konsolidační program I. podle ČNB byly vyčísleny na 101,6 mld. Kč, celkové čisté náklady na Konsolidační program II. byly vyčísleny na 105,5 mld.

Kč, náklady na Stabilizační program 14,7 mld. Kč, náklady na přípravu privatizace byly vyčísleny na 51,4 mld. Kč a výnosy z držby akcií byly vyčísleny na 47,8 mld. Kč. Celkové čisté náklady na stabilizaci bankovního sektoru v 90. letech 20. století pak byly podle ČNB vyčísleny na 225,4 mld. Kč. V tabulce č.3 lze vyčíst náklady na jednotlivé malé banky. ⁵⁰

Tabulka č.3: Finanční pomoc subsektoru malých bank

Název banky Celkový náklad

Ekoagrobanka 11 mld. Kč

Foresbanka 9 mld. Kč

Název banky

http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/archiv/banky/download/

49

transfor_naklady.pdf

http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/archiv/banky/download/

50

transfor_naklady.pdf