Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

Fakulta bezpečnostního inženýrství

Katedra bezpečnostních služeb

Analýza vlivu střeliva na zařazení plynové zbraně do kategorie podle zákona č. 119/2002 Sb.

Student: Ondřej Dvořák

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Stanislav Lichorobiec, Ph.D.

Studijní obor: 3908R005 Technická bezpečnost osob a majetku

Termín odevzdání bakalářské práce: 13. 4. 2018

Poděkování:

Rád bych poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce panu Ing. Stanislavu Lichorobiecovi, Ph.D. za odborné vedení, poskytnuté informace, cenné rady a zejména za jeho ochotu, trpělivost a věnovaný čas.

Anotace

DVOŘÁK, Ondřej. Analýza vlivu střeliva na zařazení plynové zbraně do kategorie podle zákona č. 119/2002 Sb. Bakalářská práce. Ostrava, 2018. 92 s., 2 s. příloh.

VŠB - Technická univerzita Ostrava. Fakulta bezpečnostního inženýrství. Vedoucí bakalářské práce Ing. Stanislav Lichorobiec, Ph.D.

Tato bakalářská práce se zabývá analýzou střeliva dostupného na trhu, zdali je schopno ovlivnit zařazení plynové zbraně do kategorií zbraní vyplývajících ze zákona č. 119/2002 Sb. Teoretická část bakalářské práce se zabývá zbraněmi a střelivem z právního hlediska, nabýváním zbraní kategorie D do vlastnictví, právní úpravou vybraných zemí Evropské unie týkající se plynových zbraní a dále principy balistiky. Praktická část se zaměřuje na měření rychlosti střeliva a posuzováním míry jeho vlivu na zařazení zbraní do kategorií zbraní a v neposlední řadě určováním bezpečnostních rizik při manipulaci s plynovými zbraněmi.

Klíčová slova: zbraň, plynová zbraň, střelivo, kategorie zbraní, hodnocení rizik.

SUMMARY

DVOŘÁK, Ondřej. Analysis of the Impact of ammunition to include gas weapons into categories according to the Act no. 119/2002 Coll. Bachelor´s thesis. Ostrava, 2018. 92 p., 2 p. of attachments.VŠB – Technical University of Ostrava. Faculty of Safety Engineering.

Bachelor´s thesis supervisor Ing. Stanislav Lichorobiec, Ph.D.

The bachelor thesis is focused on analysis of freely available ammunition and its capability of moving gas weapons into categories according to the Act no. 119/2002 Coll. The beginning of the theoretical part deals with the laws of usage of weapons and ammunition, such as obtaining weapons from category D. In the theoretical part, there is a description of legislation of gas weapons in several chosen countries from the European union. The end of the theoretical part describes the principles of ballistics.

The practical part is focused on measuring the velocity of ammunition and judging its influence on dividing weapons into weapon categories and furthermore determining security risks associated with gas weapon manipulation.

Keywords: weapon, gas weapon, ammunition, categories of weapons, risk assessments.

Obsah

1 Úvod ... 1

2 Rešerše ... 3

3 Historie zbraní ... 4

4 Zbraň ... 6

4.1 Zbraně kategorie A ... 7

4.2 Zbraně kategorie B ... 8

4.3 Zbraně kategorie C ... 9

4.4 Zbraně kategorie D ... 9

5 Střelivo ... 11

5.1 Střely ... 11

5.2 Nábojky ... 13

5.3 Náboj ... 14

6 Nabývání zbraně kategorie D do vlastnictví ... 15

7 Právní úprava zbraní v Evropské unii ... 16

7.1 Slovensko ... 17

7.2 Polsko ... 17

7.3 Francie ... 17

7.4 Německo ... 18

7.5 Rakousko ... 19

8 Balistika ... 20

8.1 Vnitřní balistika ... 21

8.2 Přechodová balistika ... 22

8.3 Vnější balistika ... 26

8.4 Terminální balistika ... 29

9 Charakteristika plynové zbraně ... 30

9.1 Vzduchovky ... 31

9.2 Větrovky ... 32

9.3 Plynovky ... 32

10 Použité plynové zbraně a střelivo ... 33

11 Výpočetní a měřící metody ... 36

11.1 Výpočetní metody ... 36

11.2 Měřící metody ... 36

11.2.1 Zjišťování hmotnosti střely ... 37

11.2.2 Zjišťování rychlosti střely ... 38

12 Naměřené a vypočtené hodnoty ... 40

13 Vyhodnocení výsledků ... 68

14 Analýza rizik při nakládání s plynovými zbraněmi ... 70

14.1 Ishikawův diagram ... 70

14.2 Analýza způsobů a důsledků poruch ... 72

14.3 Vyhodnocení analýzy rizik ... 77

15 Nutná opatření k zajištění bezpečnosti při manipulaci s plynovými zbraněmi ... 78

15.1 Zákonem stanovená opatření ... 78

15.2 Inovativní opatření ... 79

16 Závěr ... 81

Seznam použité literatury ... 83

Seznam obrázků ... 88

Seznam tabulek ... 90

Seznam grafů ... 91

Seznam příloh ... 92

Seznam zkratek

CO2 Oxid uhličitý

ČR Česká republika

ČSN Česká technická norma

EHS Evropské hospodářské společenství

EN Evropská norma

EU Evropská unie

FMEA Failure Mode and Effects Analysis (Analýza selhání a jejich dopadů) FMJ Full metal jacket (celoplášťová střela)

LED Light-Emitting Diode (elektroluminiscenční dioda)

1

1 Úvod

Zbraň existuje ve společnosti již od nepaměti, ovšem není zbraň jako zbraň. Co doba, to technologický pokrok a jiné požadavky společnosti, i tak by se dal charakterizovat vývoj zbraní. V dnešní době již zbraně primárně neslouží pouze k obstarávání potravy, jak tomu bylo před mnoha lety, k řešení vojenských konfliktů či k zajištění vnitřní bezpečnosti státu, ale také ke sportovním účelům, při nichž je využíváno převážně plynových zbraní.

Pod pojmem „plynová zbraň“ si každý z nás dokáže představit, která zbraň do této sekce patří. Ruku na srdce, ne každý člověk mající ve vlastnictví vzduchovku, která spadá do plynových zbraní, má znalosti týkající se právní úpravy těchto zbraní. Vzduchovky a jejich střelivo jsou v České republice (dále jen „ČR“) významně rozšířené, neboť k jejich získání postačuje dosažení věku 18 let a právní způsobilost. Je známo, že na vesnicích převážně slouží k redukci velkého množství drobných škůdců. Ve městech jsou zase známy případy střelby ze vzduchové zbraně na hlučně hrající se si děti. Počet vzduchovek je ve společnosti obtížněji kontrolovatelný, neboť nevyžadují registraci při jejich nákupu.

Cílem této bakalářské práce je zjištění, zdali je sortiment volně dostupného střeliva plynových zbraní schopen ovlivnit zařazení této zbraně do kategorií zbraní dle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zbraních“). Tedy změnit zákonný pohled této zbraně z neregistrované na zbraň vyžadující zákonnou registraci. Dalším cílem bakalářské práce je stanovení bezpečnostních rizik spjatých se zásadami bezpečné manipulace u plynových zbraní.

Bakalářská práce je rozčleněna na šestnáct kapitol, z nichž druhá charakterizuje stěžejní knihy pro zpracování této práce, třetí kapitola se zabývá stručnou deskripcí vývoje zbraní. Následující dvě kapitoly (4, 5 kapitola) se zabývají zbraněmi a střelivem z právního hlediska. Kapitola č. 6 popisuje podmínky pro nabývání zbraně kategorie D do vlastnictví.

Následná kapitola se zaměřuje na zákonnou úpravu zbraní se zaměřením na plynové zbraně vybraných zemí Evropské unie. Poslední kapitola teoretické části definuje principy balistiky a její rozdělení.

Praktická část se zaměřuje na popis principů plynových zbraní a charakterizováním použitých zbraní a střeliva k dosažení cíle bakalářské práce. Kapitola č. 11 uvádí užité výpočetní a měřící metody posluhující k dosažení vytyčeného cíle. Následující kapitoly obsahují naměřené či vypočítané hodnoty a dále vyhodnocení těchto výsledků. Druhým

2 cílem bakalářské práce se zabývá kapitola č. 14 v podobě posouzení rizik při manipulaci s plynovými zbraněmi. Předposlední kapitola uvádí stávající opatření a navrhuje inovativní bezpečnostní opatření mající za cíl minimalizaci stanovených rizik.

3

2 Rešerše

KOVÁRNÍK, Libor, ROUČ, Miroslav. Zbraně a střelivo. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. 247 s., ISBN 978-80-7380-030-7. Jak již vychází ze samotného názvu, tato kniha se věnuje zbraním a střelivu. Kniha nejenže zmiňuje jednotlivé druhy a typy zbraní a střeliva, ale zaměřuje se i na konstrukci jednotlivých částí zbraní a základy balistiky.

V šesté kapitole se zabývá bezpečnostní kontrolou při rozebírání a následnému skládání zbraní. V poslední kapitole řeší vybraná ustanovení, které vyplývají ze zákona o zbraních.

PLANKA, Bohumil et al. Kriminalistická balistika. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. 660 s., ISBN 978-80-7380-036-9. Tato publikace je rozdělena na tři celky, které se vzájemně prolínají a souvisí s kriminalistickou balistikou. První je část teoretická, která stanovuje pojem a dělení kriminalistické balistiky. Dále druhy objektů, které jsou podrobeny balistickému zkoumání, a základní okruhy zkoumání. Další část je metodická, která určuje jednotlivé metody zkoumání, identifikační postupy, provádění individuální komparace a typování zbraně. Poslední část je věnována praktické kriminalistické balistice a praktickým informacím a pomůckám.

PRŮŠOVÁ, Eva, BABČANÍK, Michal, MELICHÁREK, Josef. Zbraně, střelivo a jejich ověřování. Praha: DRUCKVO, spol. s. r. o., 2015. 233 s., ISBN 978-80-87668-15-3.

Kniha, která je rozčleněna na 6 kapitol, se zabývá z pohledu práva zbraněmi všech kategorií dle zákona o zbraních. Popisuje členění zbraní a střeliva. Také uvádí jednotlivé komentáře k řešeným ustanovením daného zákona. Jednu kapitolu věnuje označování zbraní a střeliva, ať už jejím identifikačním údajům či značkám, které se udělují znehodnoceným zbraním.

V neposlední řadě uvádí poplatky a úplaty za ověřování všech zbraní, které provádí Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva.

4

3 Historie zbraní

Zbraň pro člověka existuje od nepaměti. Primární využití zbraně tkvělo v obstarávání potravy, tedy zabíjení živočichů. V období starší doby kamenné, také známé pod názvem paleolit, začal člověk používat jako zbraň v pravém slova smyslu kámen. V pravém smyslu proto, neboť zbraní mohou být už jenom pouhé ruce člověka. V této době začal člověk pozorovat účinnost jednotlivých tvarů kamene, také proto začal vyhledávat kameny s ostrou hranou, která zaručuje snadnější zpracování obživy. Postupem času dochází ke zdokonalování v podobě připevňování kamene na rukojeť z dřeva či kosti. Tedy docházelo k vytvoření prvních oštěpů a seker. [3]

V období mladší doby kamenné (neolitu) začal člověk dodávat kamenu potřebný tvar pomocí broušení a hlazení. Tato doba přináší významný objev v podobě luku a šípu. Tyto nástroje byly vyrobeny ze dřeva a postupem času docházelo ke zdokonalování hrotů šípů, které byly posléze z kamenů či kostí, pro dosažení lepší průbojnosti. Vynález luku a šípu podnítil vynalezení zbroje a štítu k ochraně jedince. Na konci této doby se začal souběžně užívat kámen a měď do období, než Sumerové vynalezli bronz, což je slitina mědi a cínu.

[3], [11]

V době bronzové se stala prakticky neporazitelnou zbraní trojkombinace člověka, koně a šípu. V tomto období se používali k útoku dvousečné meče, kopí, srpové meče, obsidiánové šípy, bronzový rapír či vrhač oštěpů. K obraně jedince se využíval bronzový pancíř, který byl ovšem postupem doby vytlačen železným kroužkovým brněním. [3], [26]

Za dob Římanů se začali používat zbraně větších rozměrů, zvané dobývací stroje k získávání území, ničení hradeb a jiných staveb. Mezi tyto dobývací stroje lze zařadit beranidla, katapulty, vrhací či metací stroje nebo balisty.

V době středověku se rytíři nezačali soustředit nejen na zajištění své obrany, ale také na ochranu svých koní, které začali vybavovat brněním. Koně tímto byli chráněni od zranění, které jim mohly způsobit krátké luky. Ovšem jen do té doby, dokud se do rukou válečníků nedostaly kuše a dlouhé anglické luky. Díky větší průbojnosti dokázaly šípy těchto zbraní brněním proniknout. [3]

Na konci středověku, v období mezi 11. a 13. stoletím, se do Evropy dostává černý střelný prach. Do Evropy se tento vynález dostal poměrně se zpožděním, neboť byl objeven

5 pravděpodobnostně ve 4. století taoistickým mnichem Ke Chungem. V 9. století sloužil pro pestrobarevné ohňostroje či signální rakety. O půl století později se začal střelných prach používat v bojích ve formě vybuchujících ohnivých koulí či šípů. Ihned po svém objevu v Evropě, byl černý prach využíván zejména pro vojenské účely. Sloužil teda jako střelivina pro bombardy, moždíře, tarasnice, muškety či jiné střelné zbraně dané doby. Ve 14. století dochází k pozvolnému úpadku rytířů, a to díky rozmachu výroby palných zbraní. Do českého válečnictví střelné zbraně významně pronikly v době husitských válek.

Černý prach je mechanickou směsí dusičnanu draselného, síry a dřevěného uhlí v procentuálním zastoupení 75:10:15. V první polovině 19. století dochází k výrobě nové střeliviny za účelem odstraněním tvorby velkého množství kouře, které vznikalo procesem hoření černého prachu. Tato nová střelivina se souhrnně označuje jako bezdýmý prach, do kterého se řadí nitrocelulózové, nitroglycerinové a diglykolové prachy. [3], [14]

6

4 Zbraň

Pod pojmem „zbraň“ si každý dokáže představit, co všechno tento pojem popisuje, ovšem většina lidí se nebude schopna shodnout na detailech. Může být zbraní kámen, prak, kuchyňský nůž či šroubovák? Většina lidí chápe pojem „zbraň“ podobně jako jej definuje Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Trestní zákoník“). Tedy, že zbraní, je: „cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.“

Jelikož se trestní právo soustředí na následky způsobené jednáním, tak z jeho pohledu je důležité pro definici zbraně použití určitého předmětu. Je-li užit k útoku jakýkoliv předmět takovým způsobem, že mohl učinit útok proti tělu důraznějším, jedná se o útok za použití zbraně. [5], [42]

Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, pojem zbraň chápe podobně jako Trestní zákoník. Naproti tomu zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, používá pro pojem „zbraň“ mimo jiné i označení pro trofej špičáků divokého prasete. [5], [41], [43]

Jak je již patrné z dávné historie, za zbraň byl považován každý nástroj, který byl schopen maximalizovat ranivý účinek na živý organismus. Rozhodujícím faktorem tedy nebyl způsob použití zbraně, nýbrž účel nástroje.

Zbraň musí být definována určitým souhrnem charakteristik, které budou společné pro všechny typy zbraní, ale zároveň do nich nebudou spadat ostatní předměty, neboť určitý výčet toho, co je zbraní a co ne, je z praktického hlediska téměř nemožný. Jediným společným jmenovatelem zbraně může být jen účel předmětu nebo způsob použití. Ovšem, aby definice zbraně také umožnila stanovit pravidla pro zacházení se zbraní, je nutné definovat zbraň bez ohledu na způsob, jakým je užita. Z tohoto vyplývá nutnost vědomě rozpoznat, zda se jedná o zbraň ještě dříve, než je tento předmět užit někým, kdo se ho pokusí použít jako zbraň. [5]

Je tedy nutné definovat zbraň podle jejího účelu, jako tomu bylo u definice historické.

Zákon o zbraních již ze své podstaty definuje zbraň výhradně pro své potřeby, tedy za účelem regulace zbraní. Podle zákona o zbraních jsou zbraněmi jen střelné zbraně a jejich střelivo.

Tento zákon poté definuje střelnou zbraň jako: „zbraň, u které je funkce odvozena od okamžitého uvolnění energie při výstřelu, zkonstruovaná pro požadovaný účinek na definovanou vzdálenost.“ Při zamýšlení nad touto definicí je zřejmé, že pojem „zbraň“

7 je definován tautologií, což je argumentace kruhem, tedy definování předmětu jím samým, neboť ze zákona o zbraních vyplývá, že zbraní je střelná zbraň a zároveň střelnou zbraní je zbraň, která je schopna střelby. [38]

Podle zákona o zbraních můžeme rozdělit zbraně několika způsoby, které pro lepší pochopení můžeme shrnout do dvou větších skupin. Prvním způsobem dělení je rozdělení zbraní podle přílohy výše jmenovaného zákona, která pojmenovává a definuje jednotlivé skupiny zbraní (např. zbraně palné, mechanické a plynové). Rozdělení podle tohoto způsobu dělení lze nastínit diagramem uvedeným v Příloze č. 1. Je však nutné podotknout, že tento diagram je pouze orientační, neboť je sestaven dle definic obsažených v příloze zákona o zbraních. Druhý způsob dělení zbraní je dán přímo zákonem o zbraních, který přímo rozděluje zbraně do čtyř různých kategorií. Jednotlivé kategorie jsou označený písmeny A až D (a střelivo), a to podle potřebné míry regulace, které jednotlivé kategorie podléhají.

Podle této míry regulace se jednotlivé kategorie označují jako:

 kategorie A – zbraně zakázané

 kategorie B – zbraně podléhající povolení

 kategorie C – zbraně podléhající ohlášení

 kategorie D – ostatní zbraně

Toto rozdělení je dáno mírou rizika, kterou daná zbraň reprezentuje, jestliže dojde k jejímu zneužití. [5], [38]

K následujícímu výkladu je nutné definovat pojem ráže, který označuje rozměr hlavně a průměr střely měřený v mm nebo anglických palcích. [3]

4.1 Zbraně kategorie A

Zbraně kategorie A zastupují zbraně, jejichž použití dokáže napáchat škody velkého rozsahu či je lze použít k páchání útoků na cenné a střežené cíle. Zákon o zbraních taktéž zahrnuje do této kategorie i speciální střelivo a doplňky zbraně. Zakázané zbraně, jejich doplňky a střelivo je charakterizováno dle ustanovení § 4 zákona o zbraních, následovně: [5]

a) „zbraně

1. vojenské, včetně odpalovacích zařízení, s výjimkou pušek, pistolí a revolverů, ověřených pro civilní použití, pokud podléhají ověřování podle zvláštního právního předpisu,

8 2. samočinné,

3. vyrobené nebo upravené tak, že lze utajit jejich účel, nebo u kterých byly původní charakter a podoba změněny tak, aby se jejich použitím mohly způsobit těžší následky, anebo zbraně maskované jako jiné předměty (zákeřné zbraně),

4. palné nevyrobené z kovů, pokud nejsou identifikovatelné jako zbraně při kontrolách osob a zavazadel pomocí detekčních a rentgenových přístrojů,

5. plynové nebo expanzní, nejde-li o dovolené výrobní provedení, 6. střelná nástrahová zařízení,

7. s pevně vestavěnými tlumiči hluku výstřelu nebo s pevně vestavěnými laserovými zaměřovači;

b) střelivo

1. se střelou průbojnou, výbušnou nebo zápalnou,

2. pro krátké kulové zbraně se střelou šokovou nebo střelou určenou ke zvýšení ranivého účinku,

3. které neodpovídá dovolenému výrobnímu provedení, 4. munice;

c) doplňky zbraní

1. tlumiče hluku výstřelu,

2. zaměřovače zbraní konstruované na principu noktovizorů, 3. laserové zaměřovače.“[38]

4.2 Zbraně kategorie B

Zbraněmi kategorie B jsou především zbraně, které lze díky jejich velikosti lehce skrýt, nebo jejich zásobník dokáže pojmout více nábojů. Tyto zbraně mohou během stejného časového úseku ohrozit, zranit či usmrtit větší počet jedinců než zbraně, které vyžadují po několika výstřelech opětovné nabití. V §5 zákona o zbraních jsou těmito zbraněmi všechny: [5]

a) „krátké opakovací nebo samonabíjecí zbraně,

b) krátké jednoranové nebo víceranové zbraně pro střelivo se středovým zápalem,

9 c) jednoranové nebo víceranové zbraně pro střelivo s okrajovým zápalem, jejichž

celková délka je menší než 280 mm,

d) dlouhé samonabíjecí zbraně, jejichž zásobník nebo nábojová schránka a nábojová komora mohou dohromady pojmout více než 3 náboje,

e) dlouhé samonabíjecí zbraně, jejichž zásobník nebo nábojová schránka a nábojová komora nemohou dohromady pojmout více než 3 náboje a u nichž je podávací ústrojí odnímatelné, anebo u nichž není zaručeno, že nemohou být přeměněny běžně dostupnými nástroji na zbraně, jejichž zásobník nebo nábojová schránka a nábojová komora mohou dohromady pojmout více než 3 náboje,

f) dlouhé opakovací nebo samonabíjecí zbraně s hladkým vývrtem hlavně, jejichž délka hlavně je menší nebo je rovná 600 mm,

g) samonabíjecí zbraně, pokud mají vzhled samočinných zbraní, a

h) signální zbraně pro použití signálních nábojů ráže větší než 16 mm.“[38]

4.3 Zbraně kategorie C

Zbraně kategorie C nepředstavují již tak velké riziko, za což vděčí své velikosti, kdy je prakticky nemožné je skrytě přenášet, nebo nejsou schopny pojmout více nábojů.

Pokud dojde tedy ke zneužití zbraní této kategorie, je snazší pachatele včas vypátrat. Těmito zbraně se rozumí (§6): [5]

a) „jednoranové nebo víceranové zbraně pro střelivo s okrajovým zápalem, jejichž celková délka se rovná nebo je větší než 280 mm,

b) jednoranové nebo víceranové, opakovací nebo samonabíjecí dlouhé zbraně neuvedené v § 5 písm. d) až f),

c) plynové zbraně, u nichž kinetická energie střely na ústí hlavně je vyšší než 16 J, s výjimkou paintbalových zbraní, a

d) více než dvouranové nebo opakovací zbraně zkonstruované na principu perkusních zámkových systémů.“[38]

4.4 Zbraně kategorie D

Zbraně kategorie D představují specifickou skupinu zbraní, neboť jsou zbraněmi v pravém slova smyslu pouze v některých případech. Převážně se jedná o nesmrtící zbraně s malým ranivým efektem, v mnohých případech se zase jedná o náčiní k určitému sportu.

10 Dokonce se mezi tyto zbraně řadí i znehodnocené zbraně, které nejsou schopny střelby.

Na tyto zbraně tedy můžeme nahlížet jako na zbraně de iure (podle zákona), tedy proto, že je zákon považuje za zbraně. Mezi zbraně v pravém slova smyslu patří historické zbraně, zbraně používající historické mechanismy a mechanické zbraně. Ustanovení §7 zákona o zbraních dělí dále tyto zbraně na: [3], [5]

a) „historické zbraně,

b) zbraně jednoranové a dvouranové zkonstruované na principech doutnákových, kolečkových, křesadlových nebo perkusních zámkových systémů,

c) palné zbraně určené pro střelbu náboji typu flobert s energií střely na ústí hlavně do 7,5 J,

d) plynové zbraně na vzduchovou kartuš,

e) plynové zbraně, u nichž kinetická energie střely na ústí hlavně dosahuje nejvíce 16 J,

f) expanzní zbraně a expanzní přístroje, s výjimkou přenosných upevňovacích zařízení a jiných rázových strojů určených výhradně pro průmyslové nebo technické účely,

g) mechanické zbraně, u nichž je napínací síla větší než 150 N,

h) znehodnocené zbraně, na kterých byly provedeny takové nevratné úpravy, které znemožňují jejich použití ke střelbě,

i) zbraně, na kterých byly řezem provedeny takové úpravy, které odkrývají alespoň částečně vnitřní konstrukci zbraně,

j) neaktivní střelivo a munice a

k) zbraně neuvedené v kategoriích A až C.“ [38]

11

5 Střelivo

Předchozí kapitola zmiňovala zbraně, tak jak je zákon o zbraních rozděluje na jednotlivé kategorie, ovšem o střelivu, až na výjimku střeliva zakázaného, které je tímto zákonem zařazeno mezi zbraně kategorie A, nebylo vůbec uvažováno.

Je potřeba zmínit, že střelivo není rozděleno do jednotlivých kategorií jako zbraně.

Legislativa nezná pojem jako „střelivo kategorie A“ či „střelivo kategorie B“ apod. Střelivo podle zákona o zbraních lze rozdělit do čtyř skupin:

 zakázané střelivo, které je součástí zbraní kategorie A

 neaktivní střelivo a neaktivní munice, které jsou vždy zbraněmi kategorie D

 střelivo, které patří do zbraní kategorie A až D, a zároveň toto střelivo není zakázaným střelivem

 střelivo do jednotlivých zbraní, přičemž zbraň není zbraní kategorie A až D [5]

Pojem střelivo je pojmem širokým, neboť střelivo může představovat kamení, šipky, šípy či koule, ale v praktické rovině i jakýkoliv předmět, který si vybavíme. Zákon o zbraních definuje střelivo jako „souhrnné označení nábojů, nábojek a střel do střelných zbraní.“[38]

5.1 Střely

Tento pojem může být zavádějící, neboť střelou se jednak rozumí to, co odděluje nábojky od náboje, ale také druh střeliva. V běžné mluvě tento problém s rozeznáním významu pojmu střely nevzniká, protože dochází k pojmenovávání střel, které jsou střelivem svého druhu (např. šipky, diabolky, broky atd.), nikoliv součástí náboje. Ovšem výklad právní úpravy může být pro mnohé matoucí. [5]

Zákon o zbraních definuje střelu jako „předmět vystřelený ze střelné zbraně, určený k zasažení cíle nebo vyvolání jiného efektu,“ což je definice, která nerozlišuje význam slova střela. [38]

Pokud ovšem vezmeme v potaz Vyhlášku Ministerstva průmyslu a obchodu č. 370/2002 Sb., o dovoleném výrobním provedení plynové zbraně, expanzní zbraně a střeliva, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Vyhláška o dovoleném provedení plynové zbraně, expanzí zbraně a střeliva“), která v § 2 odst. 1 stanovuje to, že střela, respektive jádro

12 střely, smí být pouze z měkkého materiálu, je zcela evidentní, že pojednává pouze o střele, jenž je součástí náboje. Jestliže bychom uvažovali šipku do samostřílu představující střelu, jenž je střelivem svého druhu, pak tato nemusí mít měkké jádro.

Tato podkapitola tedy řeší pouze ty střely, které jsou střelivem samy o sobě.

Jak je již výše zmíněno, střelou v tomto smyslu může být cokoliv, co bude splňovat určitá kritéria. Touto podmínkou je, že střela musí být vystřelena střelnou zbraní a další podmínkou je, že střela není součástí náboje. Kromě palných a expanzních zbraní jsou střely jediným střelivem pro ostatní zbraně. Různorodost střel vychází z různorodosti zbraní, tudíž je velmi bohatá.

Pokud vezmeme v úvahu zbraně palné, tak střelu představuje např. olověná koule, kterou je možno nabíjet ať už do perkusních, doutnákových, křesadlových či kolečkových zbraní. Střelou u plynových zbraní jsou nejčastěji broky, diabolky, airsoftové a paintballové kuličky, méně často se používají šipky či dokonce narkotizační šipky. Nejpestřejší střely můžeme najít u mechanických zbraní, které kupříkladu využívají šípy, kameny, skoby a různé fragmenty. [5], [36]

Obrázek č. 1: Šipka do vzduchovky [23]

13

5.2 Nábojky

Tento typ střeliva výhradně využívají expanzní zbraně a přístroje. Zákon o zbraních je definuje jako „celek určený ke vkládání (nabíjení) do expanzní zbraně, expanzního přístroje nebo zvláštní zbraně, skládá se z nábojnice, zápalky nebo zápalkové slože, může obsahovat výmetnou náplň, granule nebo chemickou dráždivou látku.“[38]

Nábojka postrádá střelu a místo ní je buď vymetena jiná látka (např. plynové nábojky a nábojky na granule), nebo není vymeteno nic a v tomto případě může nábojka sloužit k vyvinutí tlaku (nábojky pro expanzní přístroje), nebo také mohou sloužit k vyvolání zvukového efektu (akustické nábojky).

Příklady využití některých nábojek:

 Plynová nábojka může obsahovat určitou dráždivou látku jako je kapsaicin, což je látka, která je obsažena v pepřových sprejích. Z toho vychází, že plynová nábojka je využitelná k sebeobraně.

 Nábojky do expanzních přístrojů umožňují rychlý vývin tlaku prachových plynů.

Využití mohou najít jako kotevní zařízení užívaná ve stavebnictví. Typickým představitelem expanzního přístroje je jateční pistole, která slouží k porážce hospodářských zvířat, převážně prasat domácích. V tomto případě slouží nábojka k velmi rychlému vysunutí trnu, který způsobí proražení lebky zvířat. Nedochází k vystřelení trnu, neboť se neodděluje od expanzního přístroje, ale pouze k jeho vysunutí.

 Akustické nábojky se převážně využívají pro divadelní účely. Často jsou ne zcela přesně označovány jako „slepé“ náboje. Způsobují tedy zvukovou imitaci střelby.

[5], [38]

Obrázek č. 2: Startovací nábojka Sellier&Bellot 9mm P.A. Blanc [21]

14

5.3 Náboj

Náboje jsou nejvýznamnější skupinou střeliva z hlediska společenské nebezpečnosti.

Nábojem se rozumí „celek určený ke vkládání (nabíjení) do palné zbraně, signální zbraně nebo zvláštní zbraně, skládá se z nábojnice, zápalky nebo zápalkové slože, výmetné náplně a střely.“ Náboj musí být vždy složen z komponentů vyjmenovaných v definici, v opačném případě nelze hovořit o náboji ve smyslu zákona o zbraních, nýbrž o různém provedení děleného střeliva. Také se můžeme setkat s pojmem „jednotný náboj“ z důvodu odlišnosti dřívějšího způsobu nabíjení zbraní, kdy střela bývala nabíjena odděleně od prachové náplně.

[38]

Zákon o zbraních se samotným nábojům až tolik nevěnuje. Pozornost směřuje převážně ke střelám, které jsou součástí nábojů, a zároveň se jedná o zakázané střelivo.

Na druhou stranu je tu zde Vyhláška o dovoleném výrobním provedení plynové, expanzní zbraně a střeliva, která stanovuje dovolený způsob provedení střely, dále materiály pláště, které jsou přípustné, v případě, že střela má plášť. Také uvádí povolené provedení jádra střely či možnost střely být hromadnou střelou ať už se středovým nebo okrajovým zápalem.

Nesmíme také opomenout to, že náboje, stejně jako ostatní střelivo, kromě střel do mechanických zbraní, musí splňovat určité technické požadavky, aby mohly být označeny zkušební značkou. Způsob stanovování označení střeliva, a také zbraní, je uveden ve Vyhlášce č. 144/2016 Sb., kterou se mění vyhláška č. 335/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o zacházení s některými pyrotechnickými výrobky, ve znění pozdějších předpisů. [5], [35], [38]

Obrázek č. 3: Náboj 9mm Luger FMJ 115grs - Sellier&Bellot [17]

15

6 Nabývání zbraně kategorie D do vlastnictví

Jelikož zbraně kategorie D představují nejmenší společenskou nebezpečnost z jednotlivých kategorií, může zbraně této kategorie, včetně střeliva daných zbraní, nabývat do vlastnictví, držet či nosit fyzická osoba, která je starší 18 let a je způsobilá k právním úkonům. Není tedy nutné býti držitelem zbrojního průkazu.

Z historických zbraní a jednoranových nebo dvouranových zbraní, které využívají principu doutnákových, křesadlových, kolečkových či perkusních zámkových systémů, se smí střílet pouze na střelnici. Legislativa pomýšlí na různé kulturní akce, historické rekonstrukce bitev či divadelní představení, kterým udělila výjimku pro jejich použití za předpokladu, že z těchto zbraní nebudou vystřeleny střely a zbraň bude označena platnou zkušební značkou.

Oproti tomu na střelbu ze zbraní podle § 7 písm. c) až g) a písm. k) zákona o zbraních nejsou kladeny tak přísné požadavky, a je umožněno střílet ve všech prostorách, kde nehrozí ohrožení života a zdraví osob či nehrozí škoda na majetku. Střelba je také zakázána, pokud není na místě pro střelbu zajištěn bezpečný prostor, pokud není stanoven dohled odpovědné osoby nebo není místo pro střelbu dostatečně viditelně označeno.

Osoba, která drží zbraň této kategorie je povinna tuto zbraň a její příslušné střelivo zabezpečit tak, aby nemohlo dojít k jeho zneužití, ztrátě či odcizení. Tato osoba také nesmí viditelně nosit zbraň na veřejnosti či místu veřejně přístupném, vyjma míst výše zmiňovaných, tj. divadelních představení, rekonstrukcí historických bitev a jiných kulturních akcí či míst, které jsou označeny pro střelbu, a je na nich zajištěn bezpečný prostor s dohledem odpovědné osoby. Osoba nemůže zbraň nosit nebo s ní manipulovat na veřejnosti či veřejném prostranství v případě, že požila alkoholických nápojů, návykových látek či léků, nebo jí to zdravotní stav neumožňuje. Taktéž je zakázáno přenést vlastnictví zbraně nebo jejího střeliva na osobu, která není k jejímu držení oprávněna, tedy nesplňuje věk 18 let nebo není způsobilá k právním úkonům. [3], [38]

16

7 Právní úprava zbraní v Evropské unii

Zákony o zbraních všech členských zemí Evropské unie (dále jen „EU“) musí podléhat Směrnici Evropského parlamentu a Rady EU 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní. Implementace této směrnice členskými státy EU musí být splněna do 14. září 2018, z čehož vyplývá nutná novelizace zákona o zbraních. V důsledku nevole ČR k tzv. „odzbrojovací“ směrnici podala ČR žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie na neplatnost směrnice.

V důsledku dosavadního nepřijetí nové Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2017/853 ze dne 17. května 2017, vychází náš stávající zákon o zbraních ze Směrnice Rady ze dne 18. června 1991 o kontrole nabývání a držení zbraní (91/477/EHS), která je dále aktualizována Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/51/EHS ze dne 21. května 2008, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní. Implementace každé obecné směrnice umožňuje přijetí požadovaných podmínek i v přísnější rovině než stanovuje směrnice, čehož využila i ČR při sestavování nynějšího zákonu o zbraních. Stěžejními podmínkami směrnice Rady 91/477/EHS bylo rozdělení zbraní do kategorie A, B, C a D.

Ovšem v nové směrnici Evropského parlamentu a Rady EU 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní dochází k úpravě jednotlivých kategorii zbraní a zrušení kategorie D.

I přes podanou žalobu vůči nové směrnici je nutno ji implementovat do národního práva, neboť rozhodnutí žaloby bude známo nejdříve v roce 2019. Implementací směrnice se již zabývá Vláda ČR, která dne 7. února 2018, přijala novelu zákona o zbraních, kterou musí schválit následně parlament a prezident ČR. Tato novela pracuje se zachováním zbraní kategorie D, ale rovněž navyšuje počet kategorii na 6, tedy nově přidává kategorie A-I a C-I, do kterých budou patřit legálně držené samonabíjecí zbraně, u nichž doposud nebyla povinnost jejich registrace, a také kupříkladu historické, znehodnocené či plynové zbraně, které budou mít přísnější požadavky dané kategorie. Mimo jiné taky dochází ke zkrácení doby platnosti zbrojních průkazů z nynějších 10 let na 5 let.

V následujících podkapitolách si blíže popíšeme právní úpravu týkající se plynových zbraní vybraných států. [18], [25], [31], [32], [33]

17

7.1 Slovensko

Zbraně ve slovenské krajině podléhají zákonu č. 190/2003 Z. z., o strelných zbraniach a strelive a o zmene a doplnení niektorých zákonov, v znení neskorších predpisov (Zákon č. 190/2003 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Plynové zbraně jsou zařazeny do kategorie D za předpokladu, že kinetická energie střely na ústí hlavně nepřevyšuje 15 J. Tyto zbraně může nabývat do vlastnictví právnická či fyzická osoba, která je starší 18 let a zároveň je způsobilá k právním úkonům. [40]

7.2 Polsko

Polský zákon o zbraních se nazývá USTAWA z dnia 21 maja 1999 r. o broni i amunicji (Zákon ze dne 21. května 1999 o zbraních a střelivu). Tento zákon může být matoucí, neboť nepracuje s žádnými kategoriemi zbraní. Pneumatické zbraně definuje jako vzduchové zbraně, které jsou nebezpečné pro život či zdraví člověka, v důsledku schopnosti stlačeného plynu vypustit projektil o kinetické energii na ústí hlavně vyšší než 17 J. Tyto zbraně podléhají registraci formou vydání registrační karty na dobu neurčitou. Osoba, která může získat tuto kartu, musí být starší 18 let a zároveň nebyla pravomocně odsouzena za trestný čin proti životu, zdraví a majetku. Také nesmí být vydávána osobám, které jsou jmenovitě uvedeny v zákoně, kupříkladu se jedná o osoby závislé na alkoholu nebo psychoaktivních látkách či osoby s duševními poruchami.

Ze zákona tedy vyplývá, že pneumatická zbraň, jejíž střela dosáhla kinetické energie na ústí hlavně menší než 17 J, není zbraní ve smyslu polského zákona o zbraních a střelivu.

[19], [34]

7.3 Francie

Právní rámec zbraní ve Francii upravuje Décret n° 2013-700 du 30 juillet 2013 portant application de la loi n° 2012-304 du 6 mars 2012 relative à l'établissement d'un contrôle des armes moderne, simplifié et préventif (Vyhláška č. 2013-700 ze dne 30. července 2013, kterou se provádí zákon č. 2012-304 ze dne 6. března 2012 o zavedení moderní, zjednodušené a preventivní kontroly zbrojení). Zbraně jsou rozděleny do čtyř kategorií, tedy A, B, C, D, přičemž kategorie A a D je rozložena na dvě části, tedy A1+A2 a D1+D2.

18 Plynové zbraně, jejichž střely jsou poháněny energií v rozmezí 2 až 20 J, jsou zařazeny do kategorie D2. Rozdíl mezi kategorií D1 a D2 spočívá v nutnosti registrace zbraní uvedených v kategorii D1, zatímco prodej zbraní kategorie D2 je volně dostupný osobám starším 18 let. Existují zde však výjimky, které umožňují držení zbraní osobám mladším 18 let za předpokladu, že nabytí zbraně do svého vlastnictví získá zákonný zástupce dítěte, jež ovšem není zapsán do národního spisu osob, kterým je zakázáno získání a držení zbraní, a který předloží:

a) lovecký průkaz na jméno nezletilé osoby,

b) nebo platnou licenci sportovní federace na jméno nezletilé osoby za účelem sportovní střelby.

Plynové zbraně, u kterých kinetická energie střely nepřevyšuje 20 J, mohou držet nezletilé osoby starší 9 let a jsou oprávněny osobou vykonávající rodičovskou pravomoc, za předpokladu, že osoba není zapsaná ve vnitrostátním spisu osob, kterým je zakázáno nabývání a držení zbraní, a předloží platnou licenci sportovní federace. [10], [30]

7.4 Německo

Waffengesetz vom 11. Oktober 2002 (BGBl. I S. 3970, 4592; 2003 I S. 1957), das zuletzt durch Artikel 1 des Gesetzes vom 30. Juni 2017 (BGBl. I S. 2133) geändert worden ist (Zákon o zbraních ze dne 11. října 2002 (BGBl I p. 3970, 4592, 2003 I p. 1957), který byl naposledy novelizován článkem 1 zákona ze dne 30. června 2017 (BGB1 I p. 3970, 4592, 2003 I p. 1957) je německý zákon, který dovoluje osobám starším 18 let nabývat do vlastnictví plynové zbraně, u nichž kinetická energie střely na ústí hlavně nepřesahuje 7,5 J, bez povolení či registrace. Taková zbraň na sobě nese určité rozpoznávací markanty v podobě písmene F v pětiúhelníku. Podobně jako ve Francii, i zde platí určité výjimky pro držení zbraní nezletilých osob. Zákon se nevztahuje na zbraně, u nichž kinetická energie střely nepřesahuje 0,5 J. Takové zbraně jsou označovány jako hračky, u kterých ovšem platí, že pokud mají matoucí vzhled, nesmí být nošeny veřejně. [37]

19

7.5 Rakousko

Zbraně používané v Rakousku podléhají Bundesgesetz über die Waffenpolizei (Waffengesetz 1996 - WaffG) StF: BGBl. I Nr. 12/1997 (NR: GP XX RV 457 AB 543 S. 52.

BR: 5348 AB 5375 S. 620.) (CELEX-Nr.: 391L0477) (Federální zákon o zbraních (zákon z roku 1996 - WaffG) Policie zbraně STF: I Gazette No. 12/1997 (NR: GP XX RV 457 AB 543 52. BR: 5348 AB 5375 p 620). (Celex No: 391L0477 )). Tento zákon neřeší u plynových zbraní velikost kinetické energie střely, nýbrž bere v potaz velikost ráže střely.

Plynové zbraně, se střelou ráže 6 mm a více, spadají do kategorie D, která stejně jako kategorie C podléhá oznamovací povinnosti. Plynové zbraně, které používají střely ráže menší než 6 mm, nespadají dle rakouského zákona do žádné kategorie. Jsou volně prodejné od 18 let. Na žádost zákonného zástupce nezletilé osoby, která je starší 16 let, lze udělit výjimku pro držení zbraně kategorie C nebo D, pokud má zbraň sloužit pro lovecké či sportovní účely. Zároveň musí být nezletilá osoba spolehlivá, vyzrálá a schopna pochopit nebezpečí pramenící s užíváním zbraně. Věková hranice se snižuje i v případě odborného vzdělávání nezletilých osob. [12], [28]

20

8 Balistika

Balistika je věda, která se zabývá zkoumáním pohybu střely vystřelené ze zbraně.

V dnešní době lze balistiku dělit do mnoha skupin podle různých kritérií, což vede k tomu, že pojem „balistika“ dostává různé přívlastky. Níže můžete vidět výčet přívlastků, se kterými se setkáte v různých publikacích.

 Balistika historická – jedná se o teoreticko-experimentální disciplínu pocházející z 16. až 18. století, která zkoumá zejména vnitřní a vnější balistické úlohy, které vznikají při výstřelu z děla. Vnější balistika se zaměřuje na pohyb střely po parabolických drahách.

 Balistika klasická – disciplína konce 19. století, zabývající se palnými zbraněmi, které využívají jednotný náboj, u nichž se let střely pohybuje po ploché dráze.

 Balistika moderní – je pro ni charakteristický dynamický nástup výpočetní techniky, využití elektronové mikroskopie či digitalizace. Umožňuje studovat v reálném čase různé děje a vlastnosti, které klasická balistika řešila zprostředkovaně (nepřímo).

 Balistika teoretická – umožňuje vytvářet výpočetní metody k řešení balistických úloh.

 Balistika experimentální – provádí pokusy a měření pro ověřování předpokladů a získaných výsledků.

 Balistika kasuistická – zabývá se systematickým a cíleným vyhledáváním, tříděním a hodnocením různých balistických informací z reálných balistických dějů.

 Balistika kriminalistická – zkoumá všechny zákonitosti, které souvisí se střelbou či užití zbraně pachatelem trestného činu.

 Balistika forenzní – nejširší pojetí mezioborových balistických věd, které jsou směřovány pro účely justice.

 Balistika ranivá – spadá pod terminální balistiku, která se zabývá účinkem střelby na živé cíle.

 Balistika lovecká – zkoumá kupříkladu optimální nástřelnou vzdálenost či účinky střeliva na zasaženou zvěř. Optimální nástřelná vzdálenost označuje délku střelby, pokud převýšení dráhy střely nad záměrnou nepřesahuje více než 4 cm.

21

 Balistika sportovní – řeší přebíjení nábojů, střelbu na větší vzdálenosti, rozptyl, dráhu střely apod.

Balistiku lze různě třídit podle povahy sil, které působí na střelu v různých časových okamžicích jejího pohybu, na čtyři hlavní části:

 Vnitřní balistika

 Přechodová balistika

 Vnější balistika

 Terminální balistika

V kriminalistické balistice se mimo tyto čtyři hlavní části objevují ještě prenatální a postterminální balistika. Neboť kriminalistickou balistiku zajímá mimo jiné i období před výstřelem, ať už např. plnění zásobníku nebo proč došlo k zaseknutí náboje, a také nastávající děje za oblastí terminální balistiky. [4], [6]

8.1 Vnitřní balistika

Vnitřní balistika zkoumá děj výstřelu, u něhož dochází k hoření střeliviny v hlavni a k urychlení střely vyvinutým tlakem ze spalných plynů. Děj výstřelu začíná v případě, že dojde k dopadu zápalníku na zápalku, která je uložena na dně nábojnice, a tento náraz způsobí iniciaci třaskavé zápalkové slože. Vzniklé žhavé částice a páry procházejí přes zátravku a zažehávají prachovou náplň. Z teoretického hlediska by mělo dojít k hoření všech prachových zrn najednou, ovšem z praktického hlediska k tomu nedochází a část těchto nespálených prachových zrn je spolu se střelou vymetena z hlavně. Poté, co vzplane výmetná náplň, dochází k její přeměně na žhavé plyny. U černého prachu dokonce vznikají pevné zbytky hoření. Tyto žhavé plyny vytváří v nábojové komoře zbraně vysoký tlak, který urychluje střelu až po dosažení nejvyšší rychlosti. K tomuto dochází zpravidla hned poté, co dno střely opustí vývrt hlavně. Na vzdálenosti dlouhé několik ráží dochází k urychlení střely z úsťové rychlosti na maximální rychlost. Současné palné zbraně, se stanoveným maximálním tlakem plynů a ve spojení s malou hmotností střely, se mohou přiblížit úsťové rychlosti až 1600 m. s⁻¹.

Stanovený maximální tlak, který je u různých druhů zbraní odlišný, by neměl být překročen, jinak hrozí to, že by se hlaveň mohla roztrhnout. Jako názorná ukázka jsou

22 níže uvedeny zbraně, jejich běžné tlaky, s kterými pracují, a zkušební tlaky (tormentační tlaky), na které byly testovány. [4]

Tabulka č. 1: Pracovní a tormentační tlaky [4]

Druh zbraně Pracovní tlak (MPa) Tormentační tlak (MPa)

Expanzní zbraně akustické 25 – 50 až 65

Pistole a revolvery 70 – 300 až 390

Kulovnice 200 – 470 až 587

8.2 Přechodová balistika

Přechodová balistika je část balistiky, která se zabývá ději probíhajícími před ústím hlavně vlivem prudce expandujících spalných plynů. Úsťové plyny způsobují vznik efektů, které známe jako rána a záblesk výstřelu.

Děje probíhající před ústím hlavně:

 Oblast výtoku plynů na ústí hlavně

Prudce vytékající spalné plyny při nárazu do okolního vzduchu těsně před hlavní způsobují vznik turbulence. Tato tlaková vlna, pohybující se rychlostí zvuku, se rozptyluje do všech směrů v podobě kulové vlnoplochy a člověkem je vnímána jako hluk výstřelu.

Jelikož se tlaková vlna šíří všemi směry, směřuje také proti vytékajícím plynům.

Stane-li se, že poblíž ústí dosáhne rychlost tlakové vlny stejné hodnoty jako vytékající plyny, dochází ke vzniku lahvovité vlny, jejíž zakřivená plocha se nazývá hlavňová vlnoplocha a základna Machův disk. Platí takové pravidlo, které říká, že lahvovitá vlna se zvětšuje se vzrůstající rychlostí vytékajících plynů.

 Výtok plynů na ústí v průběhu výstřelu

U palných zbraní lze výtok plynů v této oblasti rozdělit na dvě fáze. Rozeznáváme primární tlakové pole, které vzniká před vymetením střely, a sekundární tlakové pole, které vzniká po vymetení střely.

 Perioda před výstupem střely z hlavně

Při výstřelu dochází k tomu, že střela v hlavni před sebou tlačí sloupec vzduchu, jehož objem je zvětšen o předbíhající prachové plyny. Toto vzniklé zhuštění před střelou vytváří

23 na ústí hlavně skoro sférickou primární tlakovou vlnu. Vzniká zde také primární lahvovitá vlna z důsledku dostatečně veliké rychlosti vzduchu vytékajícího z hlavně.

a – primární tlaková vlna

b – primární hlavňová vlnoplocha c – primární Machův disk

b + c – primární lahvovitá vlna x – předbíhající prachové plyny

Obrázek č. 4: Primární tlakové pole na ústí před vymetením střely [4]

 Perioda po vymetení střely z hlavně

Ve chvíli, kdy střela opustí ústí hlavně, dochází k rozpínání plynů do okolní atmosféry, čímž se vytváří sekundární tlaková vlna. Není již tak sférická jako primární, neboť je ovlivňována přítomností střely spolu s vytékajícími plyny. Rozšiřující plyny svou rychlost zvětšují mnohem rychleji, než je hodnota rychlosti střely, a proto dochází k tlakovému nárazu směřujícímu na dno střely. Na ústí dochází ke vzniku sekundární lahvovité vlny.

Jakmile začne docházet ke snižování rychlosti vytékajících plynů, rozměry sekundární lahvovité vlny se taktéž zmenšují až do té doby, než zbylý Machův disk vstoupí do ústí zbraně a vytvořená podtlaková vlna postupuje zpětně kolem vývrtu hlavně. V případě, že střela dosáhla nadzvukové úsťové rychlosti, proniká skrze sekundární tlakovou vlnu, na jejíž špičce se vytvoří Machův kužel, který se vyznačuje zvukovým efektem nadzvukových střel.

24 Obrázek č. 5: Poslední fáze hlavního tlakové pole před kontrakcí lahvovité tlakové vlny [4]

d – sekundární tlaková vlna

e – sekundární hlavňová vlnoplocha f – sekundární Machův disk

h – Machův kužel

i – tlaková vlna dna střely j – turbulence za střelou

k – turbulentní mísení plynů se vzduchem

25

 Záblesk výstřelu

Zábleskem se rozumí světlo v oblasti ústí hlavně, které je vyzařováno jak zplodinami výstřelu, tak i chemickou reakcí mezi prachovými plyny a okolním vzduchem.

Ještě předtím, než dojde k vymetení střely z hlavně, se na ústí hlavně může objevit předzáblesk, který je představován žhavými plyny a částicemi předbíhající střelu v hlavni.

a – primární tlaková vlna l – předzáblesk

Jakmile střela opustí hlaveň, teplota vytékajících plynů je dostatečně vysoká k vyzáření viditelné radiace, která se označuje jako primární záblesk. Posléze dochází vlivem ochlazování expandujících plynů k vyzařování slabšího úsťového žáru. Průchodem přes Machův disk se tyto prachové plyny dále rozpínají a vzniká tzv. mezizáblesk. Dále prachové plyny vlivem obsažení určitých složek (kysličník uhlíku a vodíku) umožňují nasávat kyslík z okolního vzduchu a tím vytvářet sekundární záblesk. Nejjasnější formou záblesku je pak následný vznik velkého plamene. Z taktického hlediska je nežádoucí především sekundární záblesk, neboť umožnuje při střelbě v noci odhalit pozici střelce.

Proto se tato část záblesku potlačuje pomocí tlumiče plamene, vhodnou volbou střelného prachu či přidáváním aditiv do střelného prachu již při jeho výrobě.

Obrázek č. 6: Předzáblesk [4]

26 m – primární záblesk n – úsťový žár o – mezizáblesk p – sekundární záblesk r – žhavé částice

Účinek těchto úsťových plynů není vztažen jen ke střele, která opouští ústí hlavně, ale také se vztahuje na cíl, na který střela směřuje, je-li tento cíl v dosahu těchto plynů a zplodin. Kriminalistická balistika může dosahovat hranice přechodové balistiky až do vzdálenosti 2 m od ústí hlavně. Přechodovou balistiku nelze omezovat jen na palné zbraně, týká se taktéž expanzních a plynových zbraní. [4]

8.3 Vnější balistika

Vnější balistika se zabývá dráhou střely, ať už stabilizovaným či nestabilizovaným letem střely, a celkovým prostorem k cíli. Na letící střelu působí mnohé síly, které způsobují to, aby střela neletěla stálou rychlostí po přímce. Tyto síly lze obecně rozdělit na základní a doplňkové. Představitelem základních sil je zemská tíže, která závisí na zemském gravitačním zrychlení určité nadmořské výšky a hmotnosti střely, a odpor vzduchu, který je tvořen čelním odporem, vztlakem a podtlakem na dně střely.

Mezi doplňkové síly můžeme zařadit Magnusovu sílu, která způsobuje derivaci dráhy střely ve směru rotace. Kupříkladu u pravotočivého drážkování bude způsobena stranová odchylka doprava.

Řadíme zde i Poissonovu sílu, která působí rovněž na střely, které jsou stabilizovány v důsledku rotace. V konsekvenci zakřivení dráhy má pohybující se střela kladný úhel náběhu, což znamená, že přední část letící střely je častěji nad tečnou dráhy letu

Obrázek č. 7: Záblesk výstřelu [4]

27 než pod touto tečnou. Jestliže je přední část střely nad tečnou dráhy, dochází ke kompresi určité vrstvy atmosféry pod tělo střely, a tím dochází k odvalování střely ve směru své rotace.

Dále zde patří Coriolisova síla, která způsobuje při střelbě na velkou vzdálenost odklon střely od původního směru. Na severní polokouli bude střela odkloněna na pravou stranu, kdežto na jižní polokouli opačně, tedy na levou stranu. [1], [2], [4]

Mimo jiné je potřeba zmínit určité síly, které jsou vyvolány vlastním pohybem střely.

Jedná se o precesi a nutaci. Jakmile střela opustí hlaveň, získá destabilizující impuls a v souvislosti s tímto impulsem získává větší úhel náběhu, jehož důsledkem je vykonávání velkého precesního pohybu. Precese představuje otáčivý pohyb osy rotační střely kolem vektoru okamžité rychlosti s relativně nízkou frekvencí. Osa střely při tomto pohybu vytváří precesní kužel. Nutace představuje vlnivý pohyb osy rotační střely kolem precesního kužele o vysoké frekvenci.

Jak je již výše zmiňováno, vnější balistika se zaobírá dráhou střely, proto je nutné definovat její jednotlivé prvky a vytyčit si jejich význam. [2], [4]

28 Obrázek č. 8: Prvky výstřelu a dráhy jednotné střely [4]

Vysvětlení:

1) Výstřelná – prodloužená osa hlavně v momentu výstřelu 2) Náměrná – prodloužená osa hlavně před výstřelem

3) Záměrná – spojuje mířidla s cílem, který chceme zasáhnout

4) Úroveň ústí – označuje vodorovnou rovinu, která je proložena středem ústí hlavně 5) Dálka střelby – označuje vzdálenost od ústí hlavně až po záměrný bod

6) Dostřel – označuje vzdálenost od ústí hlavně až k místu doletu střely

7) Výška dráhy střely – výška střely v určitém momentu nad úrovní ústí či jiným terénem

8) Převýšení dráhy střely – výška střely v určitém momentu nad záměrnou 9) Záměrný bod – místo, které chceme zasáhnout

10) Bod doletu či dopadu – označuje průsečík dráhy střely s úrovní ústí či jiným terénem

11) Úhel zdvihu – udává velikost úhlu mezi náměrnou a výstřelnou 12) Úhel výstřelu – udává velikost úhlu mezi úrovní ústí a výstřelnou [4]

29

8.4 Terminální balistika

Tato část balistiky se věnuje zkoumáním účinků střely v cíli či překážce. Rozdíl mezi cílem a překážkou je v tom, že chtěl-li střelec určitý objekt úmyslně zasáhnout, jedná se o cíl.

Ale pokud došlo k náhodnému zásahu, popřípadě k nucenému zásahu překážky za účelem zasažení cíle, hovoříme o překážce. Cílem může být živý či neživý objekt. Pro představu neživým objektem může být skleněná tabule, dřevěný nábytek, automobil apod. Živým objektem se rozumí člověk nebo zvíře. Účinkem střelby na živé cíle se zabývá ranivá balistika, která je součástí terminální balistiky. Kontakt střely s cílem, eventuálně s překážkou, je možno roztřídit na několik základních typů.

Rozeznáváme:

 Průstřel – je spojnicí bodů vstřelu a výstřelu. Představuje střelný kanál, který prochází celým cílem.

 Zástřel – značí uvíznutí střely v cíli. Je charakterizován vstřelem a neprůchozím střelným kanálem.

 Nástřel – popisuje kontakt střely s povrchem cíle. Tento kontakt může být jak kolmý, tak šikmý.

o Kolmý nástřel – vytváří mělkou prohlubeň na povrchu cíle z důvodu malé dopadové rychlosti střely.

o Šikmý nástřel – vzniká dopadem střely na povrch cíle pod malým úhlem.

Nedochází ke vniknutí střely do objektu, nýbrž k pouhému odrazu střely, která dále pokračuje ve svém letu, ale již po výrazně změněné dráze. [4]

Obrázek č. 9: Typy kontaktu střely s cílem [4]

30

9 Charakteristika plynové zbraně

Dle zákona o zbraních, se plynovou zbraní rozumí „střelná zbraň, u které je funkce odvozena od okamžitého uvolnění energie stlačeného vzduchu nebo jiného plynu.“ Zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ověřování střelných zbraní a střeliva“) mezi plynové zbraně řadí: [38]

a) „vzduchovky, b) větrovky,

c) zbraně na oxid uhličitý či jiný plyn nebo na vzduchovou kartuš, d) paintballové zbraně,

e) metné zbraně,

f) narkotizační zbraně,

g) expanzní přístroje, u nichž je primárním zdrojem energie plyn.“[39]

Ad a - c) Vzduchovky, větrovky a zbraně na oxid uhličitý či jiný plyn nebo na vzduchovou kartuš jsou popsány v podkapitolách 9.1 – 9.3.

Ad d) Paintballová zbraň je plynovou zbraní, která používá střelu pojímající barvící látku.

Ad e) Metnou zbraní je chápána plynová zbraň schopna střelby jakékoliv střely pomocí stlačeného plynu či vzduchu.

Ad f) Narkotizační zbraň slouží k vystřelení narkotizační střely vlivem uvolnění stlačeného vzduchu nebo plynu.

Ad g) Expanzním přístrojem tohoto typu se rozumí zařízení, které je poháněné expanzí stlačeného plynu.

Ovšem obecně lze dělit plynové zbraně na vzduchovky, větrovky a plynovky.

[5], [38], [39]

31

9.1 Vzduchovky

Vzduchovka je plynovou zbraní, která svou střelu dává do pohybu vlivem uvolnění tlaku vzduchu, který je mechanicky vytlačován prostřednictvím pružiny pístu v okamžiku výstřelu. Převážně se užívají pro sportovní nebo zábavní střelbu.

Hlaveň vzduchovky je za pomocí kanálku spojena se vzduchovým válcem, uvnitř kterého se pohybuje píst s těsněním. Vlivem manipulace s napínacím ústrojím dochází k přesunu pístu do zadní části vzduchového válce a tím se také stlačuje tlačná pružina.

Stisknutím spouště dochází k uvolnění pístu a stlačené pružiny, přičemž je stlačován vzduch před pístem. Výkon vzduchovky je možno ovlivnit mnoha konstrukčními řešeními, ať již tuhostí pružiny a pracovním zdvihem pružiny nebo objemem či průřezem vzduchového válce. [1], [3]

Obrázek č. 10: Princip vzduchovky [1]

32

9.2 Větrovky

Větrovka je plynovou zbraní, která udává své střele pohyb pomocí tlaku vzduchu, který je vypuštěn z tlakové nádoby. Tlaková nádoba je převážně součástí zbraně, ale není to pravidlem. Vzduch je v ní komprimován, popřípadě zde může být i skladován.

Přepouštěcí ventil slouží k dávkování vzduchu v době výstřelu. [1], [3]

Obrázek č. 11: Princip větrovky [1]

9.3 Plynovky

Plynovky jsou zbraněmi, u nichž střela získává pohyb v důsledku vypuštění tlaku plynu CO2 z tlakové nádoby, která je součástí zbraně. Tento způsob konstrukce opětovně využívá plyn z tlakové nádoby. Aby plyn doputoval až do hlavně zbraně, respektive ke střele, je nutno stisknout spoušť, která spustí bicí mechanismus, jehož vlivem kladívko nárazem uvolní průchod plynu přes regulační ventil umístěný ve ventilovém zařízení, přičemž se plyn dostává až do nábojové komory. [1], [3]

Obrázek č. 12: Princip plynovky s průběžným plněním plynu [1]

33

10 Použité plynové zbraně a střelivo

V dnešní době je na trhu dostupný široký sortiment střeliva pro vzduchové pušky či pistole, a proto i v této práci byly analyzovány téměř dvě desítky druhů střeliva různých výrobců, hmotností, tvarů, povrchových úprav, použitých materiálů či prorážecích schopností. Z každého druhu střeliva bylo vybráno 5 vzorků. Seznam použitého druhu střeliva je uveden v tabulce níže.

Tabulka č. 2: Přehled použitého střeliva

Pořadí Typ/Obchodní název střeliva Balení Cena

1. Copperhead 500 Ks 199 Kč

2. Diabolo Boxer 500 Ks 145 Kč

3. Diabolo Standard 500 Ks 90 Kč

4. Exact Diabolo 500 Ks 189 Kč

5. Gamo Expander Expansion 250 Ks 56 Kč

6. Gamo G-Buffalo Power 200 Ks 76 Kč

7. Gamo Magnum Energy 250 Ks 52 Kč

8. Gamo Match Diabolo 500 Ks 99 Kč

9. Gamo PBA Platinum +30% velocity 125 Ks 170 Kč

10. Gamo Pro Hunter Impact 500 Ks 100 Kč

11. Gamo Pro Magnum Penetration 500 Ks 100 Kč

12. Gamo Raptor Power Pellets PBA Gold 100 Ks 180 Kč

13. Gamo Red Fire Energy 125 Ks 160 Kč

14. Gamo Rocket Destruction 150 Ks 120 Kč

15. Match Diabolo für Luftgewehr 500 Ks 215 Kč

16. Match Diabolo für Luftpistolen 500 Ks 195 Kč

17. Meisterkugeln 500 Ks 165 Kč

18. Straton Diabolo 500 Ks 179 Kč

Na analýzu volně dostupného střeliva byly vybrány dvě vzduchové pušky.

Jedná se o českou zlamovací vzduchovku Slávie 634, která je stále ve výrobě a jejíž cena se pohybuje kolem 5 000,- Kč. Druhou použitou zbraní je Haenel Suhl model 312, která se vyráběla v letech 1967 až 1990 v tehdejší Německé demokratické republice. Tato vzduchová zbraň není příliš výkonná, na druhou stranu je velmi přesná. Vyznačuje se větší mohutností, hmotností a odlišným způsobem nabíjení oproti vzduchovce Slávie 634. V níže uvedených tabulkách jsou uvedeny základní parametry těchto zbraní.

34 Tabulka č. 3: Parametry vzduchové pušky Slávie 634[20]

Slávie 634

Ráže 4,5 mm

Celková délka 1080 mm

Délka hlavně 450 mm

Výška zbraně 204 mm

Šířka zbraně 40 mm

Hmotnost 3 kg

Úsťová rychlost 220 m. s⁻¹

Spoušť 10 – 20 N

Obrázek č. 13: Vzduchová puška Slávie 634

Obrázek č. 14: Slávie 634 Czech Republic

Tabulka č. 4: Parametry vzduchové pušky Haenel Suhl model 312 [27]

Haenel Suhl model 312

Ráže 4,5 mm

Celková délka 1058 mm

Hmotnost 4,7 kg

Úsťová rychlost 160 – 170 m. s⁻¹

Délka hlavně 440 mm

35 Obrázek č. 15: Vzduchová puška Haenel Suhl model 312

Obrázek č. 16: Pákové nabíjení Haenel Suhl model 312

Obrázek č. 17 Haenel Suhl model 312 German Democratic Republic

36

11 Výpočetní a měřící metody

K provedení analýzy střeliva, zdali má vliv na zařazení plynové zbraně do kategorie dle zákona o zbraních, je nezbytné použít výpočetní a měřící metody.

11.1 Výpočetní metody

Jelikož ze zákona o zbraních vyplývá, že se plynová zbraň zařazuje do příslušné kategorie zbraní dle kinetické energie střely na ústí hlavně zbraně, je nutno použít vzorec č. 1, kterým se určuje pohybová energie.

𝐸 = ¹

2𝑚𝑣² [ J] (1)

kde:

E pohybová energie [ J]

m hmotnost [kg]

v rychlost [m. s⁻¹] [3]

11.2 Měřící metody

K využití vzorce č. 1 je nutné zjištění dvou hodnot, a to hmotnosti a rychlosti střely.

Provádění měření se uskutečnilo v laboratoři – střelnici „Balistická linka“ Fakulty bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.

37 11.2.1 Zjišťování hmotnosti střely

K určení hmotnosti bylo použito laboratorní váhy Navigator N30330 s identifikačním číslem 55800493/0.

Obrázek č. 18: Laboratorní váhy Navigator

Obrázek č. 19: Identifikační údaje laboratorní váhy Navigator