Dešť růží.
V. (ve Francii) dne 3. listopadu 1933.
Ctihodná Matko,
dovolte mi podati Vám zprávu o mém obrácení, které přičítám svaté Terezii Ježíškově.
Skromný rolník, teď saletý, byl jsem výborně nábožensky vychován u Otců Ma
ristů. Zachoval jsem sice víru a vykonal každoročně svoji velikonoční povinnost, ale neodporoval jsem velmi svým různým vášním a tak byl Pán Bůh takřka nucen poslati mi těžký kříž.
Moje matka, jež letos umřela, byla v 68 letech stižena šílenstvím.
Povahy divokéa zvláště pyšné, přizpůsobovaljsem se špatně utrpení a pokořením, která byla spojena s touto situací; hledal jsem zapomenutí ve víně.
Pán Bůh ve své dobrotě mne neopustil, ale přitížil mi ještě můj kříž: otec mi umřel a já zůstal sám s ubohou maminkou, jež v tu dobu ulehla a vyžadovala velmi trap
ného ošetřování. Ale když Pán Bůh rozmnoží utrpení, rozmnožuje také svou milost a to se projevilo takto:
Můj bývalý spolužák z koleje, opravdový přítel, doktor A. D., znající dokonale mé smutné postavení, poslal mi dva obrazy sv. Terezie Ježíškovy a malou schránku se zemí sebranou podjejí první rakví.
Přiznávám se ke své hanbě, že jsem to zprvu přijal vše velmi špatně, téměř s po
hrdáním, mysle si ve svém zatemnělém, ubohém srdci, že nemám času zabývat se jeptiškami, ať jsou svaté nebo ne. Ó, svatá Terezie, odpusť mi! Jak laskavě jsi se mnou jednala! Dnes rozumím Tvé bezměrné lásce ke hříšníkům!
Ve svém žalostném stavu počal jsem ty obrazy míti rád; pak jsem si přál znáti důvěrněji život Světice. Po prvé jsem četl „„Dějiny duše““, úplné vydání, a zůstal jsem zaražen.
Jaký to život ve srovnánís tím, který jsem vedl já! Četl jsem zas a zase a prostřed
nictvím té veliké Světice udělil mi Bůh milost, že jsem upustil od svých vášní;
zvláště pak způsobil, abych miloval svůj kříž. Tento kříž trval 12 let, ale byl mi tak drahý, že jsem nikdy ve svých modlitbách neprosil, abych byl od něho osvo
bozen.
V této disposici požádal jsem o místo bratra-obrácence v opatství X., kam se v několika dnech odeberu.
Vyznávám otevřeně, že jsem miloval pocty, bohatství a vyhledával, čím uspoko
jiti svou pýchu. Teď, díky Světlu božskému a ochraně sv. Terezie, poznal jsem, že je jen jeden poklad: láska k Bohu.
Ctihodná Matko, prosím, přijměte mé pokorné a uctivé pozdravy, jakož 1 moji nekonečnou vděčnost sv. Terezii od Ježíška. Jan Křtů. B.
48 DEŠŤ RŮŽÍ
S. (Pas-de-Calais) 21. února 1934.
Ctihodná Matko,
přicházím učiniti zadost dluhu vděčnosti ke sv. Terezii Ježíškově. Chci Vám podati zprávu, co učinila pro mne, šťastnou vyvolenou.
Koncem listopadu 1932 zpozorovala jsem novotvar na levém prsu a čtyři lékaři, se kterými jsem se radila, naléhali na operativní odstranění prsu v nejkratší lhůtě.
Ve vyhlídce na operaci, která mne zastrašovala, obrátila jsem se s úplnou důvěrou k svaté Terezu od Ježíška a žádala ji snažně, abych ušla této zkoušce; zároveň jsem prosila Vás, velebná Matko, o novénu.
Tato novéna, na níž celá moje rodina měla horlivý podíl, počala 3. prosince.
Od prvého dne, protože mi bylo dosti dobře, chtěla jsem jíti na pout do Lisieux;
tam jsem se modlila celou duší a vrátila se přesvědčena, že mne drahá světice úplně uzdraví.
Skutečně, než skončila novéna, zmizela každá stopa po novotvaru. Dala jsem to zjistit lékaři, který mi vydal vysvědčenío mém uzdravení. Toto vysvědčenípřikládám.
Je pro mne převelikou radostí, že mohu osvěděčititakto svou vděčnost k mé nebeské ochránkyni. Račte mi pomoci, velebná Matko, poděkovat a přijměte moji
hlubokou úctu. C.
Lékařské vysvědčení:
Podepsaný doktor mediciny v Tincgues (Pas de Calais) stvrzuji, že jsem vyšetřoval paní C., u které sejevily známky novotvaru na levém prsu, diagnosa stvrzená ještě třemi jinými lékaři, z nichž jeden je chirurg, bývalý assistent pařížských nemocnic a profesor na fakultě v Lille. K operaci mělo dojíti v několika dnech, když tu madame C. žádala o novénu v karmelu v Lisieux. Při skončení této novény konsta
tuji, že nezůstalo ani stopy po nádoru, který zmizel s prsu té doby nemocného.
Paní C. byla uzdravena.
V Tincgues 15. února 1934.
PODĚKOVÁNÍ.
Plníc svůj slib vzdávám vroucí díky sv. Terezičce od Ježíška za vyslyšení prosby, že mi pomohla z velikého trá
pení. Před sedmi roky slyšela jsem o Te
rezičce po prvé. Od té doby byťna mne Bůh sebe větší kříž seslal, obracím se s důvěrou ke sv. Terezičce. Pomáhá mi ve všech okolnostech mého života. Ne
mohu ani své díky ke sv. Terezičce v tyto řádky vypsatl.
„M.,
čtenářka „„Deštěrůží“ ode Žďára.
Vroucí díky vzdávám za uzdravení své nebezpečně nemocné dcerušky Kar
ličky sv. Judovi Vadeáši.
Vděčná Karla Machonská.
Plníc slib, děkuji tímto vroucně svaté Terezii Ježíškově za vyslyšení proseb a vyprošení milostí ve zvláštních záleži
tostech. V. Z.
Prosím, byste v „„Dešti růží““ laskavě uveřejnily můj dík svaté Terezičce Ježíš
kově za ochranu zdraví mojí maminky v uplynulém roce.
Dr. Ledru.
(Z „„Annálů z Lisieux““, prosinec 1934.) Drahésvětici, jejíž posvěcenýobrázek mám stále na svém pracovním stole před sebou, vděčím za stálý opravdový dešť milostí a přeji si vroucně, aby se téhož dostalo všem těm, kteří tyto moje řádky
budou číst.
— K. Zdenka Honzíková.
Farní úřad ve Skorkově, p. St. Boleslav.
Milé sv. Terezičce za mocnou pří
mluvu a patrné přispění v přetěžké ne
moci vroucně děkuje a tímto Ji slaví a vděčnost projevuje i Gemmě Galgani a sv. Gerardu Majellovi za dobrotivou ochranu a Jim se i nadále doporoučí
Terezie Nejedlá, ve Skorkově p. St. Boleslav.
Stvrzuje Jan Sabata, farář tamtéž.
Milodar Kč 40—.
Plníce slib vzdávámevroucí díky Bož
skému Srdci, Panně Marii, sv. Terezič
ce, sv. Jud. Tadeášovi a bl. Anežce za vyslyšení ve třech těžkých záležitostech s prosbou o další ochranu.
Sestry Stoupovy.
Přiložený obnos zasílám na kanoni
sační fond. M. Stoupová.
Bl. Anežka. Obraz v klášteře křižovníků v Praze.
Bl. Anežka Ú. a ostatky světců.
Kdo sámje svatý, umí svatost cenit:
to k Bohu toužení, to silné malování a těla popření, ať vzbouzí se a bráni, když pastvu smyslů chce mu duse zplenit.
Vzdal Dominik svou úctu Františkovi
a Klára Anežcekdys sty láskypsala.
Dvou světců polibek - vitěze vítězovi to rovnocenná čest, to chvály samé chvála.