(£ rukopisu Strahovské knihovny.)
Vedle úřadů neboli práv tří měst Pražských byly v starých dobách v každém z těchto okrsků ještě úřady a práva „„postranní““ nebo též „,vedlejší““zvaná. Na Starém městě to bylo právo blahoslavené (častěji bývá psáno: svaté) Anežky, na Novém právo probošta zderazského, na Malé straně právo maltézskérytířů „,jerozo
limitánských““, na Hradčanech právo kláštera svatojiřského, tedy vesměs na grun
tech duchovních. Byla to jakási samospráva v samosprávě, stát ve státě, kam pří
slušeli ve věcech práva soukromého a v bagatelkách obyvatelé oněch klášterních a církevních gruntů. Postranní právo hájilo si své pravomoci tou měrou, že na jeho půdu nesměl městský rychtář ani za zločincem vstoupit bez dovolení duchovní vrchnosti. Ta si ustanovovala sama své klášterní rychtáře, své konšely a ostatní zřízence.
V Strahovské knihovněje uchován psaný ,„Manuál velebného konventu kláštera svaté Panny Anýžky“' ve 17. století. Každý vlastenec ví o těchto slavných a skvělých někdy duchovních ústavech se čtyřmi kdysi tak nádhernými chrámy, které založila r. 1234 pro klarisky a františkány blahoslavená Anežka, ušlechtilá dcera Přemysla Otakara I. a teta „„zlatého““krále Přemysla Otakara II. Ale každý také ví, v jak ohavném bohužel spuštění chátrají tyto památné stavby teď. Kéž se podaří ušlechti
lým snahám povznésti všecky tyto stavby z nehodného ponížení.
Zmíněný manuál svatoanežský poskytuje hodně zajímavého, kulturně-historic
DEŠŤ RŮŽÍ 27
kého materiálu. Podáme z jeho agendy některé obrázky, při čemž připomínáme, že při konání vrchnostenské funkce vypomáhal klášteru minorité u sv. Jakuba.
Právem kláštera bylo ustanovovati a obnovovati konšelský úřad. Dělo se to takto:
Léta Páně 1664 v neděli, den památky sv. Vavřince, t. j. dne Io. měsíce srpna, skrze důstojného a velebného pana pátera Honoriusa Sassein, kvardiána kláštera sv. Jakuba v Starém městě Pražském, v chrámě Páně sv. Panny Anéžky stalo se obnovení ouřadu konšelského. Předně jedna mše svatá se sloužila, po kteréž ná
sledovalo kázání, kteréž od pana pátera Jarolíma vykonáno bylo. Po kázání sám pan páter kvardián mši svatou zpívanou sloužil, ku kteréž Cantores klášterští s re
gálem (— varhanami) sloužili jak zpěvem, tak i muzikou. Na to jsouce předně pan primas a páni konšelé s písařem z povinnosti propuštěni, podlé listu s pečetí klášter
skou s podpisem celého konventu utvrzeného zase zvoleny osoby tyto: Primas pan Václav Lochman, konšelé pan Václav Kulich, pan Jan Tomek, pan Řehoř Texto
rius, písař Václav Panfagus, rychtář Mikoláš Kanclíř.
Je vidět, že konšelů bylo na právě klášterním jen třetina počtu obvyklého na právě městském. Zvolená rada dostala ke konání úřadu potřebné instrukce.
Na právě blahosl. Anežky zněla takto: L. P. 1651 dne 16. Julii z nařízení a jistého snešení důstojně velebného kněze pana pátera Walthera Laethmati, svatých Písem doktora, řádu sv. Františka bratří menších konventuálních kláštera sv. Jakuba pana představeného kvardiána, práva a gruntu klášterního sv. Panny Anýžky v Starém městě superiora, informací a zprávu panu primasu, pánům košelům, jak se mají v svých povinnostech říditi, spravovati a zacho
vati v těchto punktích a klausulích:
Aby jedenkaždý z pánův konšelův radních v určitou a jmenovanou ho
dinu na půl orloje německého praž
ského osmou dle povinnosti své zá
vázané častně do místa radního se scházeli. Ale kdož by se tak volně a poslušně nezachoval, tehdy v po
kutě propadené tři libry vosku složiti do ouřadu konšelského povinen a k tomu skutečněpřidržán bude. — Aby vedle povinnosti učiněné páni kon
šelé v lásce, v víře, v sjednocení a v svornosti přebývali, jeden bez druhé
ho nic před sebe nebrali, tajnost rady mezi sebou zachovali, nikdež nic nepronášeli a nevyjevovali, an pro zlý příklad stálý jedna osoba z rady absolvírována byla. — Aby každý z pánův konšelův radních přísežných lidu obecnému se v obyčej zlý nedá
vali, jak na domácím právě, nadto pak na cizím 1 jinde kdekoliv, po místech a domích šenkovních se ne
scházeli, neopíjeli, nýbrž na sebe pilno bedlivý pozor dobrý dali, za světlo obci, dobrý příklad lidem po
ctivým byli, o věcech právních a po
litických, kdež nenáleží, řečíiskutkem rozprávek žádných a zbytečných neči
mli. Na koho by se co takového nyní1 budoucně vynašlo, obzvláštní pokuta vyměřená následovati má. — A tak každý vědouc o vůli jisté a poručení
snešením dostatečným, bude se věděti Zákoutí na Františku.
20 DEŠŤ RŮŽÍ
před nastávající nepříležitostí a škodou svou vystříhati. — Actum in conventu coenobii s. Jacobi Majoris Veteris orbis Pragensis feria II. anno diegue, ut supra designatum est.
Na soudě spravovali a trestali klášterští páni konšelé všelijaké drobné spory a pře
stupky. Poslyšme některé. Je v nich kus tehdejších řádů a starodávného života.
Léta Páně 1682 dne 5. Septembris, byvši Jan Kuchynka ku právu obeslán, kdež jemu přednešeno bylo, kterak 15. Augusti na den sváteční Nanebevzetí Panny Marie sám druhý dříví řezal, sekal, štípal s pohoršením sousedův v domě Lukáše Vodáčka, kdež se proti dávné zápovědi zdržovati nemá, anobrž gruntů prázden býti, majíce sobě od velebného pana pátera provinciála pro neřádné chování grunt zapověděný, on pak s větším pohoršením v témž domě dosavad se zdržuje.
Z té příčinyjemu arest do dalšího právního vyměření nalezen. — Nebývala to jen vrchnost duchovní, která tenkrát usilovala o řádné svěcení svátků; pečovaly o to v starých zbožných dobách se stejnou horlivostí i úřady světské,jak o tom doklady byly již na tomto místě otištěny.
Jiný příběh, kratochvilný o komsi, který prosil o facku a dostal ji, vypravuje tento zápis: L. P. 1655, 15. Decembris, Vavřinec Komisař žaloval na Václava Malýho, že jest jemu zlodějů nadával, s ním po blátě se tahal, kord na něj vytahoval, a aby mu drkuli (— pohlavek) dal, vybízel. K čemuž také Václav Malý na díle se přiznal, a co dále od obouch stran přednešeno, jsouce v bedlivé uvážení vzato, skrz pana Václava Lachmana primátora oznámeno stranám: Poněvadž Václav Malý beze vší příčiny sobě dané, jak se vypisuje, se dočinil, jeho, Vavřince Komisaře, neuše
třeně, aby mu drkuli dal, vybízel a takové tři dostal, pročež arest sejemu vynachází a on jej podniknouti povinen býti má. Dáleji aby obě strany sobě pokoj daly a víceji pod pokutou pěti kop míšeňských sobě ničehož vytejkaly. — Ten ze čtenářů, kdo by snad nerozuměl, proč Václav Malý mermomocíchtěl od pana Vavřince Komisaře drkuh, nechť si vzpomene, jak dodnes kluci nebo1 starší rváči se vybízejí:
Jen uhoď! Jen to zkus! a nastavují si hlavy 1tváře. Lidé jsou pořádstejní. Kohouti také.
Větší obtíže než všude jinde měla klášterská vrchnost svatoanežská s všelijakou divnou čeládkou, kterou tato čtvrť od nejstarších dob až do nedávna byla zle pro
slulá. Vrchnost za to nemohla, a bylo jí to jistě trapné, že se nejbezbožnější čeládka slézala právě „„naFrantišku““. Příčiny toho byly dvě: Jednak sedarebáci mužského 1 ženského pohlaví utíkali na mírnější právo duchovní před tvrdou rukou staro
městského úřadu, jednak vltavské pobřeží svými haldami dříví, hromadami písku a spletí uzounkých uliček poskytovalo takové sebrance hojně vítaných úkrytů. Zá
kazů, hrozeb a trestů od duchovní vrchnosti bylo dost. Stůjtež zde některé ze svato
anežského manuálu:
L. P. 1660 dne 10. Decembris oznámeno obci, aby žádný z sousedův lidí pode
zřelých pod pokutou desíti kop míšenských u sebe nechoval a v domích svých nezdržoval, obzvláštně pak pohlaví ženské, kteréž by nepříkladný život vedlo, a to pro uvarování předně hněvu Božího a potom pro lidskou pomluvu. Jestliže by kdo v tom shledán byl, z gruntů klášterských vypověděn býti má. — Konšelé pak za pořádek zodpovědní dostali při tom ed velebného konventu pořádný nos v těchto slovech: Kteréžto zlé věci ačkoli vědomy jsou, však od ouřadu konšelského se ne
přetrhují, nýbrž přehlížením téměř k takovým neřádům a ohavnostem se povoluje, tudy pak to zlo čím dáleji tím víceji svůj zrost bere a se rozmáhá. Pro kteroužto příčinu nejenom před vrchností duchovní a světskou, poněvadž až k Jich Exce
lencím královským pánům místodržícím donešena jest, těžkého odpovídání, ale tím víceji hrozné pokuty Boží obávati se jest. -—Kterak si mělo chudák duchovní právo svými slabými prostředky pomoci od nešvaru, se kterým ani moderní policie ne
mohla být hotova,
A na konec o tom, kdo tento manuál psal. Byl to radní písař práva postranního svatoanežského, pan Samuel František Straka, jehož sousedé jmenovali prostě pan Samohejl. Při svém jmenování za písaře zapsal si tento důležitý fakt svého života do úřední knihy takto: L. P. 1662, dne 2. Martii, bylo sedíno na právě a řízeno:
Po vykonané přísaze dosazen jsem já nížepodepsaný od velebných pánů páterů Antonína Cimburka, toho času provinciála, a Sebastiana Unruh, kvardiána kláštera
DEŠŤ RŮŽÍ 29
svatého Jakuba Velikého v Starém městě Pražském, a též pana primátora a pánův konšelův práva svaté Anýžky za písaře radního. Pán Bůh všemohoucí rač popřát dobré zdraví a prospěch, nad činy pak a prací mou aby Pán Bůh veleben byl a ouřad své zalíbení měl. Samuel František Straka, písař radní.
Právo svatoanežské trvalo do r. 1782,kdy po zrušení klášterů Josefem II. pominula také všecka tato duchovní a klášterní práva. — m—