8. VYHODNOCENÍ KERAMICKÝCH SOUBORŮ
8.3.10 Datování souboru
Podle charakteristiky jednotlivých horizontů, kterou jsem uvedla v kapitole o brněnské keramice, odpovídá zpracovávaný soubor popisovaným horizontům keramiky RS 4.3 a VS 1.1, a to jak po stránce technologické, tak výzdobné.
Pro řazení do staršího horizontu odpovídá absence pokročilých typů zásobnicových okrajů, výrazná dominance okrajů hrnců skupiny 22. U výzdoby odpovídá redukce plastické výzdoby na občasnou lištu u zásobnic i styl vhloubené výzdoby. V tomto horizontu by se však ještě nemělo zdobit radélkem, které je v tomto souboru zastoupeno poměrně výrazně. To by
66 odpovídalo spíše horizontu VS 1.1, pro který je zdobení ozubeným kolečkem naopak typické.
Nevíme však, kdy trend zdobení ozubeným kolečkem začíná. Rovněž kraje typu 12 mohly přetrvat až do 13. století, naopak pokročilejší tvary se mohly objevovat už dříve.
Co se týče přítomnosti kolonizační keramiky, je její podíl v souboru velmi malý, ale je, takže pokud se nejedná o infiltraci (vzhledem k fragmentarizaci bych se však přiklonila k tomu, že o intruzi nejde), indikovalo by to již dokonce nástup horizontu VS 1.2. Proti tomu ovšem svědčí zejména přítomnost mladohradištních okrajů zásobnic i hrnců.
Jistější závěry znemožňuje nedostatečná pramenná základna, na níž by se dala vystavět jemnější relativní chronologie brněnské keramiky.
Dosud totiž bylo zpracováno jen velmi málo souborů z tohoto období. V severní části jádra města se nevyskytuje keramika horizontu RS 4.3 a v jižní části sice předlokační období prokázáno bylo, ale články které z těchto výzkumů vzešly, nebyly primárně zaměřeny na keramiku49. Rovněž se ještě nepodařilo zachytit dostatečně kvalitní souvrství, na kterém by se dal dokumentovat vývoj z předlokační do lokační fáze osídlení; vývoj poměrového zastoupení keramiky domácí a kolonizační produkce, natož soubory absolutně datované. Dokonce se ještě nepodařilo s jistotou určit, kdy se začali cizí přistěhovalci na území Brna usazovat a jak brzy se jejich vliv odrazil v hmotné kultuře místních lidí. Dataci tedy není možné opřít o chronologicky vymezené vývojové fáze, jejichž rozpětí by dokonce bylo vymezeno historickými událostmi.
Keramika domácí produkce mohla přetrvávat ještě poměrně dlouho nepoznamenána novými vlivy, zejména nádoby s dlouhou životností, jakými jsou zásobnice. Přechod k vrcholně středověké výrobě byl pozvolný, a jak ukazují dva radélkové střepy ze slídnatého materiálu, nějakou dobu se oba styly vzájemně prolínaly, než byla domácí tradice opuštěna.
Lokalita navíc přímo nesousedí s krystalizačním centrem osady kolonizátorů, která se původně rozkládala při náměstí Svobody a ulicích Běhounská a Česká, jejich vlivy sem tedy mohly proniknout o něco později.
Specifikace a rozlišení náplní těchto horizontů je ještě dlouhodobým úkolem brněnských archeologů.
49 Výjimkou je samozřejmě práce M. Pešky a R. Procházky (2007).
67 8.4 POROVNÁNÍ SE STRATIGRAFICKY SOUSEDÍCÍMI KONTEXTY
V úvodu práce jsem si za cíl kladla postihnout vývoj osídlení na parcele ve 12. a začátku 13.
století a rovněž projevy přerodu původního sídliště v městský organismus v keramickém materiálu.
Aby to bylo možné, rozšířila jsem zpracovaný materiál i o náplň mladšího kontextu s.j. 115 a ssj 140. K porovnání se jak stratigraficky, tak četností hodily nejlépe.
Rovněž jsem pro orientační přehled posoudila situaci v rámci čtverce 2, kde vrstva s. j. 291 (s.
s. j. 145) nasedala na vrstvy s. j. 292 a 295 (s. s. j. 048), přestože porovnávané soubory nejsou statisticky průkazné.
8.4.1 Svazek stratigrafických jednotek 048:
Charakter s. s. j, 048 jsem popsala výše, náplň jednotlivých vrstev zobrazují (tab. 8, 9, 10).
68 keramiku domácí tradice A. V souborech s. j. 292 a 295 převažuje netuhová keramika, v s. j.
291 tuhová. U všech tří souborů naprosto dominoval 2. stupeň fragmentarizace.
Ve stratigraficky nejstarším souboru s. j. 295 se ještě vyskytuje zdobení vlnovkami a tenkým rýhováním. Soubor s. j. 292 byl, co se vhloubené výzdoby týče, zdobený pouze žlábkováním, zajímavé jsou ale plastické lišty na zásobnicích. Časový posun se však projevil při přechodu do s. j. 291, kde jasně dominuje výzdoba ozubeným kolečkem.
8.4.2 Stratigrafická jednotka 115:
S. j. 115 byla interpretována jako navážka, popřípadě sídlištní vrstva a přiřazena do jednoho svazku s. j. s vrstvou s. j. 208, která ovšem byla zcela bez nálezů.
S. j. 115 nenasedala přímo na půdní typ s. s. j. 145, byla oddělena ještě požárovým souvrstvím, jak je uvedeno výše. Ani toto souvrství však neposkytlo téměř žádný keramický materiál.
Soubor tedy pro porovnání plynulého vývoje na parcele není ideální, pro dokumentaci časového posunu na keramice by ale měla být dostačující.
Keramická
třída 100 103 200 250 261 262 270 274
Počet
fragmentů 8 3 2 3 6 103 5 2
Tab. 10: Keramické třídy zastoupené v s. j. 115.
Vrstva s.j. 115 obsahovala 131 keramických fragmentů ze 130 jedinců.
Větší část souboru tvořily úlomky zásobnic.
12 zlomků patřilo okrajům, z nichž všechny patřily do skupiny okrajů 13, u dvou bylo sporné, zda je zařadit do skupiny 13 nebo 14. 6 okrajů bylo zdobených žlábkováním a dva nezdobené.
Ze 78 výdutí bylo 22 zdobených, opět výhradně žlábkováním.
69 Dalším keramickým tvarem zastoupeným v souboru byly hrnce, jeden zlomek pravděpodobně patřil konvici se třmenovým uchem a jeden ploché pokličce (obr. 30:7).
Tab. 11: Typy okrajů v s. j. 115.
Domácí keramika byla zastoupena 12 fragmenty hrnců. 3 z nich patřily okrajům skupiny 22, zbytek byly výdutě.
Ve výzdobě převažovalo radélkování. Aplikováno bylo v případě tří výdutí a jednoho okraje. Dalším výzdobným motivem bylo žlábkování, zdoben jím byl jeden okraj a jedna výduť.
Dále byly ve skupině domácí keramiky dva fragmenty den, obě se stopami podsýpky.
Fragment ploché pokličky byl vyroben z materiálu keramické třídy 274. U okraje šlo o variantu 1.2.2.
Kolonizační keramiku reprezentovalo 16 fragmentů. 6 patřilo okrajům, 6 výdutím, 2 dnům a 1 oušku.
Z okrajů byl jeden vyroben ještě domácí technikou vytahování okrajů, i když patřil již do pokročilejší skupiny 23 (obr. 30:5). Tento okraj byl zdobený dvěma žlábky.
Jeden okraj patřil do skupiny 19, okrajů seříznutých, nahoru vytažených a podžlabených (obr. 30:3). Vývojově jdou tyto okraje souběžně s okraji skupiny 22 a udržují se ještě krátce po tom, co okraje skupiny 22 mizí. Tento okraj byl zdobený dvěma vlnovkami, což je dost archaický projev, vzhledem jinak velmi pokročilému zpracování keramické hmoty (patřil do kvalitní tenkostěnné keramiky třídy 200).
Typ okraje hrnce Keramická třída Počet fragmentů Fragmentů celkem
9 100 1 1
70 Dalšími zastoupenými okraji jsou okraje skupin 9 a 10, šikmo seříznutých okrajů (obr.
30:1, 2, 6). Tyto okraje jsou dolnorakouského původu a jsou pro kolonizační keramiku typické. Liší se od sebe podžlabením spodní části okraje, které se u skupiny 9 ještě neprojevilo, u skupiny 10 je již poměrně výrazné.
Keramika byla převážně nezdobená, kromě dvou zmíněných zdobených okrajů byla dekorována již jen jedna výduť radélkováním.
Obě dna nesla patrné stopy podsýpky.
Dva fragmenty, i když neslepitelné, pocházely ze stejného masivnějšího ucha. Není
Tab. 12: Stupně frahmentarizace s. j. 115.
Fragmentarizace keramiky byla poměrně vysoká, což by odpovídalo charakteru sídlištní vrstvy, jednotlivé poměry se však při malém zastoupení fragmentů nedají spolehlivě vyhodnocovat.
Graf 2 Fragmentarizace keramiky v s.j. 115.
71 Vzhledem k velkému zastoupení zásobnic v souboru se jeho celková vypovídací hodnota dost snížila, přesto se materiálová náplň souboru ukazuje jako velmi dobře zařaditelná do keramického horizontu VS 1.2, tedy horizontu vyznačujícího se prolínáním domácí a kolonizační složky.
8.4.3 Svazek stratigrafických jednotek 140:
Tento svazek stratigrafických jednotek vznikl sloučením s. j. 112, 131, 150, 161, 219, 282 a 1118.
Jedná se o výraznou vrstvu zabírající většinu plochy severní části parcely. Projevuje se jako zpevnění povrchu dvora v podobě štětové úpravy terénu z metabazitů. Stratigraficky je mladší než vrstva s.j. 115 (obr. 7, . Z celého svazku bylo získáno 141 keramických fragmentů ze 140 jedinců.
Tvarově byly zastoupeny pouze hrnce a zásobnice.
Zásobnicím patřilo 112 fragmentů.
Typ okraje 13 14 15
Počet fragmentů 5 2 1
Tab. 13: Typy okrajů zásobnic v s. s. j. 140.
Okraje zásobnic byly pokročilých kyjovitých tvarů skupin 13 a 14, jeden patřil šikmo protaženým kyjovitým okrajům skupiny 15. Tři z okrajů byly zdobeny širokým žlábkováním.
Výdutí bylo zdobeno 12, opět šlo vždy o žlábkování.
Ostatní fragmenty patřily hrncům, z toho keramické třídy domácí produkce reprezentovalo 19 fragmentů, kolonizační 9.
Obr. 11: Čtv. 3, řez P21 - vztah vrstev s. j. 283 (s. s. j. 145) a 282 (s. s. j. 140; Holub 2012, 275; obr. 17).
72 Keramická
třída 100 103 250 261 270 273 274
Počet
fragmentů 5 3 1 12 4 2 1
Tab. 14: Zastoupení keramických tříd v s. s. j. 140.
Typ okraje Keramická třída Počet fragmentů Fragmentů celkem
22 100 1 v jednom případě již však bylo použito kolonizační technologie výroby.
Ve výzdobě je radélkování aplikováno na dvou výdutích z celkových 11 (obě jsou z keramického materiálu domácí tradice) a jednom tuhovém okraji skupiny 22. Žlábkovaný byl jeden tuhový okraj skupiny 22 a jedna výduť třídy 270. Ostatní fragmenty byly nezdobené.
Na všech třech zachovaných dnech byla zřetelná podsýpka.
Stupeň fragmentarizace 1 (do 9cm2) 2 (do 36 cm2) 3 (nad 36 cm2)
Zásobnice 40 56 14
Keramika domácí tradice 10 9 0
Keramika kolonizační tradice 6 2 0
Tab. 16: Stupně fragmentarizace v s. s. j. 140.
0
Graf 3 Fragmentarizace keramiky v s.s.j. 140.
73 Opět nejde o výpovědně příliš spolehlivý soubor, rovněž bych jej ale zařadila do horizontu VS 1.2.
8.4.4 Porovnání:
Při porovnání souborů ze s.s.j. 145, s. j. 115 a s.s.j. 140 je jasně patrný nárůst kolonizační keramiky i rozmanitější zastoupení keramických tříd. Rovněž i vývoj okrajové profilace. Vrstvy s. j. 115 a s. s. j. 140 pochází z doby, kdy už byl vliv kolonizátorů na brněnské hrnčířské produkci jasně patrný, ještě však zcela nenahradil domácí výrobní postupy.
Zajímavé je, že přestože je soubor ze s. s. j. 145 stratigraficky mladší než soubor se s.
j. 115, převažuje v něm podíl domácí složky nad kolonizační, kdežto u souboru ze s. j. 115 je tomu naopak.
Ani jeden z obou mladších souborů však není dostatečně kvalitní na to, aby se z jeho statistického zpracování daly vyvozovat solidní závěry o charakteru vývoje osídlení na lokalitě.
74
9. ZAŘAZENÍ LOKALITY DO ŠIRŠÍHO KONTEXTU
Podrobnější popis keramických souborů byl publikován pouze z některých stratigrafií z Josefské 7, Orlí 3 a Orlí 16, žádný soubor však nebyl publikován komplexně.
Josefská ul. 7:
Čistě mladohradištní charakter měly vrstvy s. j. 46 a 146/1 zkoumané při výzkumu z let 1989 – 1991. Tyto vrstvy přímo nasedaly na půdní typ.
Vrstva s. j. 46 obsahovala 79 zlomku, z toho 39 tuhových (49,3%). 18 fragmentů pocházelo ze zásobnic.
Z 10 okrajů hrnců patřilo 8 do skupiny 22 a po jednom zlomku do skupin zaoblených okrajů 1 a 2. Jediný okraj zásobnice patřil do skupiny 12.
Soubor z vrstvy 146/1 čítal pouze 31 zlomků, z toho 28 s příměsí grafitu. Všech 8 okrajů náleželo skupině 22, jeden byl zdobený vlnovkou.
Orlí 3:
Již v nejstarší úrovni zachycené na lokalitě (vrstva s. j. 124, prostorově oddělená od vrstvy s. j. 127) se objevily okraje zdobené radélkem, které ji datovaly na konec 12. století.
U vrstvy s. j. 124 byly publikovány pouze okraje, 2 patřily do skupiny 19 a 5 do skupiny 22. Zásobnicové okraje skupiny 12 se v souboru vyskytovaly 4, skupiny 13 dva.
Orlí 16:
V tomto souboru oproti předchozímu ještě stoupá počet střepů zdobených radélkem (18% výdutí). Dotvářel se tedy až počátkem 13. století, aniž je možné vyloučit podíl keramiky vyrobené v předchozím století. v hlavních rysech zapadá do obrazu vývoje brněnské keramiky v časných fázích města.
75 Co se týče obecného charakteru lokality, nedochovaly se zde žádné sídlištní objekty, přímo svědčící o výrobních či obytných aktivitách, jako tomu bylo například na ulici Minoritské 1, Josefské 7-9 či Orlí 16. Oproti těmto lokalitám jeví parcela 19-21 spíše okrajový charakter.
Avšak dochování pouze sídlištních vrstev, navíc s ojedinělými nálezy strusek, plně odpovídá archeologickému odrazu tohoto období v jižní části historického jádra města.
76
10. ZÁVĚR
Tématem bakalářské práce je předlokační osídlení na parcele Orlí 19-21 a v jejím nejbližším okolí.
Jejím hlavním cílem bylo doložení tohoto osídlení na zkoumané parcele. Dále jsem chtěla postihnout odraz lokačního procesu v keramické hmotné kultuře i povaze sídlištních aktivit na lokalitě, rozšířit pramennou základnu doposud zpracovaných nálezových souborů keramiky a shrnout lokality s předlokačním osídlením v nejbližším okolí parcely Orlí 19/21.
Splnit se mi ovšem podařilo pouze dvě položky. A sice rozšíření pramenné základny doplněním databáze brněnské zpracované keramiky o další soubory, a souhrn lokalit s předlokačním osídlením v bezprostředním okolí Orlí 19-21. Další cíle se z objektivních důvodů podařilo naplnit jen částečně.
Celkem jsem zpracovala 699 keramických fragmentů z 31 stratigrafických jednotek.
Ukázalo se však, že materiálová náplň ani dochované stratigrafie nemají pro zodpovězení položených otázek dostatečnou vypovídací hodnotu.
Většina souborů neobsahovala ani 30 fragmentů, což je statisticky neprůkazné. Proto jsem u souborů s více než 20 fragmenty uvedla jen popis a orientační dataci, náplň ostatních jsem pouze popsala.
Z těchto souborů byl zajímavý zejména soubor s. s. j. 048, který vykazoval značně mladohradištní rysy.
Podrobněji jsem vyhodnocovala soubory pocházející ze zkulturněného půdního horizontu s. s. j. 145 a sídlištních vrstev s. j. 115 a s. s. j. 140. Všechny obsahovaly přes 100 keramických fragmentů.
Nejstarší z těchto souborů, získaný ze zkulturněného půdního horizontu s. s. j. 145, odpovídal keramice domácího původu, s podílem keramiky z 12. století, avšak i s minimálním výskytem kolonizační složky. Soubor sice nepocházel z uzavřeného nálezového celku, přesto nejevil známky kontaminace mladšími soubory. Kolonizační složku v něm obsaženou proto nepovažuji za infiltrovanou. Pravděpodobně se utvářel delší dobu. Zajímavým nálezem z této vrstvy je bronzový prstýnek se štítkem, z toho období pro Brno ojedinělý.
Další dva vyhodnocované soubory, i přesto, že pro velké zastoupení zásobnic nebyly pro spolehlivé statistické zpracování příliš vhodné, vykazovaly jasně smíšený charakter domácí a kolonizační keramiky.
77 Keramická náplň staršího souboru (s. s. j. 145) tedy odpovídala spíše keramickému horizontu VS 1.1, i když vykazovala značně archaické rysy. Náplň obou mladších souborů jsem přiřadila k horizontu VS 1.2.
Předlokačnímu osídlení čistě domácího obyvatelstva, které by mělo charakterem keramiky odpovídat keramickému horizontu RS 4.3, jak jej definovali M. Peška a R.
Procházka (2007), tedy odpovídá pouze soubor ze s. s. j. 048 interpretovaný jako prokles vrstev do lochu, který však obsahoval pouze 35 fragmentů.
I přesto, že se na lokalitě vyskytovaly po sobě jdoucí horizonty, nepodařilo se mi přesvědčivě postihnout plynulý přechod jednoho horizontu v druhý. Nemluvě o specifikaci kritérií pro jasnější odlišení horizontu VS 1.1 od horizontu VS 1.2. K tomu by bylo potřeba mnohem kvalitnějších nálezových celků než lokalita poskytla.
Úspěšnější byla snaha zachytit odraz lokačního procesu v keramickém materiálu, respektive pozvolné projevy kolonizačního vlivu na domácí keramice. Jeho výsledkem byly keramické výrobky zhotovené ze slídnaté hrnčiny připravované podle dolnorakouské předlohy, zachovávající si však ještě tradiční profilaci či výzdobný styl. Zlomky takových nádob pocházely ze všech vyhodnocovaných souborů.
Stále ovšem není jasné, jak rychle po příchodu kolonistů se jejich vlivy začaly na domácí keramice projevovat.
Projevy lokačního procesu na povaze sídlištních aktivit, tak jak jsem je popsala v kapitole „Podoba předlokačních archeologických pramenů a změny v období lokačním“, se rovněž postihnout nepodařilo, neboť zachyceny byly pouze sídlištní vrstvy.
Při porovnání s podobnými výzkumy v nejbližším okolí se tedy lokalita jeví jako poměrně chudá, keramickou náplní však plně spadá do představ o vývoji keramiky časných fází města.
Přínos své práce tedy spatřuji hlavně v možnosti zařazení tohoto souboru mezi další databázově zpracované nálezové celky zachycující nejstarší dějiny města, kterých je stále ještě velmi málo. Jejich vzájemné porovnávání by mělo vést k evaluaci dosavadního stavu poznání předlokačního vývoje Brna. Po získání dostatečného množství těchto souborů bude snad možné provést i statistické analýzy překonávající základy položené pouhými kvantifikacemi vybraných jevů a vytvoření citlivé lokální chronologie keramiky, která je stále hlavní oporou datování archeologických situací.
78 středověku ze Staré Boleslavi. Archeologie ve středních Čechách 5, 599-621.
CEJNKOVÁ D. 1992: Archeologický výzkum ve starobrněnském klášteře. Forum Brunense 1992, 11-20.
CEJNKOVÁ, D. - LOSKOTOVÁ, I. 1992: Pozůstatky středověkého osídlení na Orlí ulici v Brně, FB 1992, 21–31.
CEJNKOVÁ, D. – LOSKOTOVÁ, I. 1993: Archeologické výzkumy na Starém Brně.
BMD 11, 23-28.
CEJNKOVÁ, D. - MĚŘÍNSKÝ, Z. - SULITKOVÁ, L. 1984a: K problematice počátků města Brna. In: Urbes medii aevi. Investigationes archaeologicae. XV.
celostátní konference archeologů středověku, 17. - 21. X. 1983. Praha, 25-27.
CEJNKOVÁ, D. - MĚŘÍNSKÝ, Z. - SULITKOVÁ, L. 1984b: K problematice z ulice Bašty 2 v Brně. Archaeologica technica 21, 113 – 123.
DOHNAL, V. 2005: Olomoucký hrad v raném středověku II. ARF 6. Olomouc.
DOLEŽAL, P. – ROUPCOVÁ, P. 2009: Materiálová analýza strusek a kovového polotovaru. I. část. Identifikace fázového složení. Klub České společnosti pro nové materiály a technologie při VUT v Brně, nepublikovaný rkp., uloženo na AÚ AV ČR Brno.
ELIÁŠ, J. O. 2001: Brno, Orlí č. 19/21, podrobný povrchový stavebněhistorický průzkum, uloženo v archivu JAMU Brno.
79
FLODROVÁ, M. 1997: Brněnské ulice a vývoj jejich názvů od 13. století po dnešek.
Brno.
FOLTÝN, D. ET AL. 2005: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha.
FROLÍK, J. 1995: Bemerkung zum Studium frühmittelalterlicher Keramik aus komplizierten statigraphischen Situationen. In: Poláček, L. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung. Brno, 107-118.
FROMMER, S. 2007: Historische Archäologie – Versuch einer methodologischen Grundlegung der Archäeologie als Geschichtwissenschaft. Dissertation der Fakultät für Kulturwissenschaften der Eberhard-Karls Universität. Tübingen.
FUSEK, G. – SPIŠIAK, J. 2005: Vrcholnostredoveká grafitová keramika z Nitry-Šindolky. Archeológia a mineralógia. SlA 53/2, 265-336.
GOŠ, V. 1977: Slovanská keramika 10. – 13. století na severní Moravě. VVM 29, 291-303.
GOŠ, V. – KAREL, J. 1979: Slovanské a středověké zásobnice severní Moravy. AR 31, 163-175. středověkého Brna. In: Merta, D. - Peška, M.: FUMA II. Brno. 44-101.
80
HOLUB, P. – KOVÁČIK, P. – MERTA, D. – PEŠKA, M. – PROCHÁZKA, R. – ZAPLETALOVÁ, D. – ZŮBEK, A. 2002: Předběžné výsledky archeologických výzkumů v Brně v r. 2001. PV 43, 96-97.
HRDLIČKA, L. 1993: Poznámky k chronologii pražské středověké keramiky. AR 45, 93-112.
HUBER, E. 2003: Ein Töpferofen in Wien I, Griechengasse /Hafnersteig. Beiträge zur Mittelalterarchäologie in Östereich 8, 85-101.
KEJŘ, J. 1998: Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha .
KLÁPŠTĚ, J. 1983: Studie o středověké studni z Mostu. PA 79/1, 199-240.
KLÁPŠTĚ, J. 2002: Archeologie středověkého domu v Mostě (č. p. 226). Mediaevalia archaeologica IV. Praha.
KOLAŘÍK, V. 2007: Opevnění města Brna do konce třicetileté války na základě archeologických výzkumů, rkp. diplomové práce, uloženo na ÚAM FF MU. Brno.
KONEČNÝ, L.1996b: Počátky Brna ve světle nejnovějších poznatků. Forum
Brunense 1995/96, 7–20.
KORDIOVSKÝ, E. 1975: Příspěvek k datování raně středověké keramiky na jižní Moravě. Zpráva o IV. celostátním semináři o středověké keramice v Opavě. Zprávy ČSSA XVII/I-2, 51-57.
KRABATH, S. 1999: Buntmetallverarbeitung in der mittelaltrelichen Stadt Höxter an der Weser. In: Röber, R. (Hrsg.). Von Schmieden, Würflern und Schreinern.
Städtisches Handwerk im Mittelalter. Stuttgart, 139–150.
KRABATH, S. 2002: Die mittelaterlichen Buntmetallschmelzöfen in Europa.
Vergleichende Studien aufgrund archeologischer, schriftlicher und ikonographischer, schriftlicher und ikonographisher Quellen. In: Röber, R. (Hrsg.): Mittelalterliche Öfen und Feuerungsanlagen. Beiträge des 3. Kolloquiums des Arbeitskreises zur archaeologischen Erforschung des mittelalterlichen Handwerks. Stuttgart, 115–142.
KUČA, K. 2000: Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Brno.
LOSKOTOVÁ, I. 1993: Než vznikla Stará radnice. Forum brunense 1993, 207-215.
LOSKOTOVÁ, I. - PROCHÁZKA, R. 1995: Brněnské zemnice (Příspěvek k vývoji městské zástavby 13. století). BMD 13, 112-149.
LOSKOTOVÁ, I. - PROCHÁZKA, R. 1997: Keramik von Brno (Brünn) des 12./13.
Jahrhunderts. Pravěk NŘ 6, 199-228.
81
MACHÁČEK, J. 2001: Studie k velkomoravské keramice. Metody, analýzy a syntézy, modely. Brno. prostoru náměstí Svobody v Brně. Archeologia technica 13, 33-42.
MĚŘÍNSKÝ, Z. 1982: Archeologické nálezy a lokality 6. – 15. století na území města Brna. In: Brno a geologie. Brno, 203-207.
MĚŘÍNSKÝ, Z. 1993: Celkový vývoj osídlení brněnské oblasti do vzniku institucionálního města (problémy a perspektivy dalšího výzkumu). BMD 11, 15–22.
MĚŘÍNSKÝ, Z. 1995: Brno mezi léty 1091 – 1243. BMD 13, 9–22.
MICHNA, P. 1970a: Vzájemný vztah pecí chlebových a vyhřívacích na staroslovanských raně středověkých sídlištích. Referáty z 1. pracovní porady mladých archeologů oblastních a městských muzeí se zvláštním zřetelem k problematice historické archeologie na Moravě konané v Mikulově 11. - 12. března1970. VVM 22/3 (příloha), 68-81.
MICHNA, P. 1970b: Ein Massenfund mittelalterlicher Keramik aus Brünn. ČMM 50, 121-156.
MICHNA, P. 1974: Objev středověké studny v Brně. AR 26, 62-65, 111, 112.
MICHNA, P. J. 1995: Nález středověké studny v Brně. BMD 13, 209-216.
MILITKÝ, J. 2000: Dva pozdně středověké depoty mincí z východních Čech. AR 52, 688-697.
NEKUDA, V. 1963: Nálezy středověkých hrnčířských pecí na Moravě. ČMM 48, 57-84.
82
NEKUDA, V. 2000: Mstěnice, zaniklá středověká ves u Hrotovic 3. Raně středověké sídliště. Brno.
NEKUDA, V. – REICHERTOVÁ, K. 1968: Středověká keramika v Čechách a na Moravě. Brno.
NEÚSTUPNÝ, E. 2007: Metoda archeologie. Plzeň.
NOVÁČEK, K. 2000: Středověký dům v Plzni. Archeologický výzkum parcely v Sedláčkově ul. 1 (č.p. 187) – Das mittelalterliche Haus in Plzeň. Archäeologische Erforschung der Parzelle Sedláčkova Strasse 1. Sborník Západočeského muzea v Plzni – Historie 15, 5-66.
NOVÁČEK, K. 2003: Rezidualita v městských souvrstvích In: Šmejda, L. – Vařeka, P. (eds.): Sedmdesát neústupných let. Plzeň, 131-146.
NOVOTNÝ, B. 1965: Záchranný zjišťovací výzkum části základů kostela sv.
Mikuláše v Brně na náměstí Svobody. PV 1964, 65.
NOVOTNÝ, B. 1974: Zjištění románkého osídlení v Brněnském podhradí na Pekařské ulici (okr. Brno-město). PV 1973, 79.
ORTON, C. – TYERS, P. – VINCE, A. 1993: Pottery in Archaeology. Cambridge.
ORTON, C. – TYERS, P. – VINCE, A. 1993: Pottery in Archaeology. Cambridge.