v podobě štětové úpravy terénu metabazity. Sestávala ze ztotožněných s. j. 112, 131, 150, 161, 219, 282 a 1118. (Ve vrstvě 282 byla zaznamenána rezidua keramiky z 12. století)
Ve čtverci 6 byly starší situace narušeny propadem do objektu lochu s. s. j 058 (na profilu (obr. 9) jsou viditelné vrstvy s. j. 340 – 345, které jsou v bloku prokleslé do propadeného lochu). Sledovaný půdní horizont zde představuje s. j. 294, který je převrstven komunikační úrovní 293 a sledem vrstev ze 13. – 14. století.
Obr. 9: Čtv. 6, P19: Prokles do lochu a vrstva s. j. 294 (s. s. j. 145; Holub 2012, 282;
obr. 24).
61 8.3.3 Vyhodnocení:
Z půdního horizontu byl získán keramický horizont čítající 253 fragmentů z 249 jedinců. Z tohoto množství 175 fragmentů patřilo hrncům, 77 zásobnicím a 1 okraj kónické misce. hrnců, byly používány grafit (u 48,3% nádob), hrubší horninové ostřivo (13,6%) a slída (4%).
Keramická produkce je pouze 1,2 %. Konkrétně se jednalo o 2 výdutě a spodek nádoby se dnem.
8.3.5 Okraje:
Okrajů hrnců bylo celkem 36 fragmentů ze 35 jedinců.
Z keramiky kolonizační výrobní tradice okraje nepocházely.
Nejvíc okrajů patřilo do skupiny 22. Vytažení těchto okrajů vyrobených z tuhového materiálu se pohybuje mezi 11 - 15 mm (2 okraje byly vytaženy více, 17 a 19 mm) u Typ okraje Keramická třída Počet fragmetů Fragmentů celkem
7 261 1
Tab. 5: Zastoupení okrajů ve vztahu ke keramické třídě.
62 netuhových nejčastěji 12 – 14 mm, ale objevil se mezi nimi i okraj vytažený pouze 6 mm nebo naopak 20 mm.
10 okrajů bylo zdobených, a to jednoduchou vlnovkou nebo 2-4 pásy drobných kolků.
Velká variabilita tvarů v rámci skupiny 22 (viz obrazová příloha) je nepochybně alespoň zčásti přímým odrazem pracovních metod a organizace řemeslné práce v raném středověku.
Potvrzuje to pro mladohradištní období předpokládaný obraz značně nestandardizované technologie výroby keramiky, bez větších sérií několika nosných typů, jež jsou charakteristické pro vrcholně středověkou plně specializovanou dílenskou produkci (Parma 2001, 183).
Okraje skupiny 23 jsou výše vytažené, většinou 15-19 mm. Zdobení se na nich neobjevilo a všechny byly vyrobeny z těsta bez přidaného grafitu.
Zajímavý je okraj skupiny 28.4 (obr.
24:2), který je sice pro Brno netypický, ale jak silně tuhovým materiálem, tak kolovanou výzdobou odpovídá přelomu 12.
a 13. století. Pravděpodobně by mohlo jít o skupinu B1 uvedenou v Nekudově přehledu rámcově datovaná do 11. – 12. století. Tyto tvary jsou však velmi vzácné.
Skupina 28 zahrnuje cylindrické okraje, které se v malé míře vyskytly i v jediné vrstvě na lokalitě Spálená (Zubalík 2008, 63).
Další dva okraje patřily do skupiny 7 (obr. 24:15, 26:1), ven vykloněných a kuželovitě seříznutých okrajů. Tyto okraje jsou vývojově o něco starší než okraje skupiny 22, které je postupně vytlačují. Hojně se vyskytovaly na blízké lokalitě Spálená, kde se rovněž projevilo,
Obr. 10: Základní typy okrajové profilace dle V.
Nekudy (Nekuda 2000, 155-156, obr. 224).
63 že s klesající tendencí výskytu ven vykloněných a kuželovitě seříznutých okrajů roste četnost okrajů vzhůru vytažených (Zubalík 2008, 62).
Všechny 4 skupiny okrajů hrnců, které se v souboru vyskytly, jsou charakteristické převážně po raně středověkou keramiku (Peška – Procházka 2007, 245).
Jeden okraj patřil kónické misce (obr. 26:6). Šlo o velmi malý fragment typu okraje 8, nezesílený a vodorovně seříznutý (fragmentarizace 1). Materiálově patří do třídy 270b.
Zásobnicových okrajů se dochovalo 5, z toho se 1 nedal určit a zbývající 4 patřily do pokročilejších tvarů skupiny okrajů 12. Dva z nich se tvarově již blížily spíše variantám 1 a 2 skupiny 13 (obr. 24:1, 27:16).
Den se zachovalo 28 (23 z hrnců a 5 ze zásobnic), z toho na 22 byl povrch dostatečně zachován, aby bylo patrné oddělení od podkladu. U všech 15 šlo o sundání z podsypané podložky, stopy po odříznutí z hrnčířského kruhu nebyly patrné ani na jedné nádobě.
Keramika byla tedy vyráběna lepením v ruce a obtáčením.
Jeden střep ze dna patřil do kolonizační kramiky třídy 100, i na něm byla patrná podsýpka.
8.3.7 Výzdoba:
Výzdoba byla poměrně uniformní. Její charakter, podobně jako podoba den, rovněž svědčí pro obtáčení. Naprosto totiž převládá oběžné rýhování povrchu, ať už v podobě žlábků (pravděpodobně provedených spirálovitě) nebo vlnic, popřípadě horizontální radélkování.
Všechny tyto styly se nejsnadněji provádí právě při rotaci zdobené nádoby.
Hrnce:
Zdobení těla nádob bylo dokumentováno na 68 fragmentech, zdobení okraje na 10. Ve 4 případech bylo zjištěno zdobení jak okraje, tak hrnce. Charakter výzdoby byl v těchto případech vždy jednotný, ke kombinaci výzdobných stylů nedošlo (2 nádoby byly zdobené radélkováním, 1 vlnovkami a 1 žlábkováním).
48 Například ze Staré Boleslavi pochází z výplně polozemnice z 1. pol. 13. století velký počet provrtaných zlomků zásobnic, společně se železnými svorkami. Šlo tedy zřejmě o reparační dílnu (Boháčová – Špaček 2001, 605).
64 Výzdoba byla prováděna rytím jedno i vícehrotým nástrojem nebo ozubeným kolečkem.
U ryté výzdoby se vyskytovaly vlnovky, tenké husté rýhovaní, nejvíc ale husté žlábkovaní. V jednom případě se vyskytlo důlkování hrdla.
Obě výdutě z kolonizační keramické třídy 103 byly zdobeny ozubeným kolečkem.
Radélkování by mělo být specifikem domácí výrobní tradice. Tyto výdutě by mohly naznačovat, že hrnčíř, který nádoby zhotovoval, skloubil své zvyky s progresivním výrobním postupem převzatým od nových sousedů.
Zásobnice:
Zdobených výdutí bylo 22, z toho 10 žlábkováním, 1 rýhováním, 2 hřebenovou vlnicí a 2 vlnovkami. 2 zásobnice měly nevýraznou plastickou lištu.
Okraje byly zdobené 3 ze 4 určitelných. Zdobené byly žlábkováním, vlnovkami i kombinací obého.
8.3.8 Fragmentarizace:
Zvlášť jsem vyhodnotila stupně fragmentarizace u hrnců a zvlášť u zásobnic, neboť vzhledem k velké tloušťce stěny se zásobnice lámou na větší kusy, respektive rozlámání na malé fragmenty trvá delší dobu než u tenkostěnných hrnců.
Samostatně rovněž uvádím fragmentarizaci kolonizační keramiky. Při podílu kolonizační složky je totiž žádoucí obě výrobní tradice vyhodnotit zvlášť a vzájemně porovnat. Právě fragmentarizace totiž může velkou měrou přispět ke správnému zařazení do keramického horizontu (viz Peška – Procházka 2007, 220).
Stupeň fragmentarizace 1 (do 9cm2) 2 (do 36 cm2) 3 (nad 36 cm2)
Zásobnice 16 41 20
Keramika domácí tradice 42 135 3
Keramika kolonizační tradice 1 2 0
Tab. 6: Fragmentarizace keramiky v s.s.j. 145.
Co se týče opotřebování areál, ale fragmentarizace příliš Graf 1: Fragmentarizace keramiky v s. s. j 145.
0
65 neodpovídá charakteru komunikační vrstvy či úrovně, kdy by střepy měly být spíše drobné a opotřebované. Přiklonila bych se k tomu, že mohlo jít o plochu nepříliš frekventovaně užívanou.
Zajímavé by bylo zjistit, z jak velké plochy a kubatury nálezový soubor pochází. Zda šlo o prostor osídlení, kde jednotlivé fragmenty ležely spíše solitérně, nebo zda byla koncentrace keramiky v prostoru hustá. Sporadické rozmístění střepů by mohlo snížit míru
„rozšlapanosti“ i na frekventovanějším prostoru, proto jsou fragmenty souboru poměrně velké. Pokud by se ukázala vyšší koncenrace keramiky v menším prostoru, šlo pravděpodobně o okrajovější, nepříliš užívanou oblast osídlení.
Slepitelnost střepů je také velmi malá, pravděpodobně na lokalitě docházelo k velkému rozptylu keramického odpadu.
8.3.9 Bronzový prstýnek:
Součástí souboru vyzvednutého ze s. j. 224 byl i bronzový prstýnek. Ze zatím publikovaných brněnských prstenů patří k nejstarším (Šlancarová 2006).
Obroučka je tvořená neuzavřeným drátkem, k jehož koncům je přiletovaný štítek.
Vzhledem k vysokému stupni koroze však není patrné, zda byl štítek nějak zdobený. Rozměry štítku jsou 11 x 12 mm, vnitřní rozměry obroučky 19 x 17 mm (obr. 29:8).
V archeologickém materiálu se s prsteny setkáváme poměrně zřídka, přestože patřily mezi běžné zlatnické zboží. V. Šlancarová to vysvětluje tím, že byly ceněny nejen pro svou estetickou hodnotu, ale rovněž jako surovina pro výrobu nových, módnějších šperků, případně jako finanční rezerva (Šlancarová 2006, 57).
Zastoupení prstenů se štítkem roste od druhé poloviny 12. století a ve 13. století jsou již dominující formou (Ruttkay 1983, 357). Tyto šperky však nejsou chronologicky příliš citlivé a jejich datace se odvíjí především od nálezových situací.
Co se týče brněnských analogií, má tento prsten nejblíže k nálezu z Mendlova náměstí, datovaného však pouze rámcově do středověku (Šlancarová 2006, 560, obr. 8).
8.3.10 Datování souboru
Podle charakteristiky jednotlivých horizontů, kterou jsem uvedla v kapitole o brněnské keramice, odpovídá zpracovávaný soubor popisovaným horizontům keramiky RS 4.3 a VS 1.1, a to jak po stránce technologické, tak výzdobné.
Pro řazení do staršího horizontu odpovídá absence pokročilých typů zásobnicových okrajů, výrazná dominance okrajů hrnců skupiny 22. U výzdoby odpovídá redukce plastické výzdoby na občasnou lištu u zásobnic i styl vhloubené výzdoby. V tomto horizontu by se však ještě nemělo zdobit radélkem, které je v tomto souboru zastoupeno poměrně výrazně. To by
66 odpovídalo spíše horizontu VS 1.1, pro který je zdobení ozubeným kolečkem naopak typické.
Nevíme však, kdy trend zdobení ozubeným kolečkem začíná. Rovněž kraje typu 12 mohly přetrvat až do 13. století, naopak pokročilejší tvary se mohly objevovat už dříve.
Co se týče přítomnosti kolonizační keramiky, je její podíl v souboru velmi malý, ale je, takže pokud se nejedná o infiltraci (vzhledem k fragmentarizaci bych se však přiklonila k tomu, že o intruzi nejde), indikovalo by to již dokonce nástup horizontu VS 1.2. Proti tomu ovšem svědčí zejména přítomnost mladohradištních okrajů zásobnic i hrnců.
Jistější závěry znemožňuje nedostatečná pramenná základna, na níž by se dala vystavět jemnější relativní chronologie brněnské keramiky.
Dosud totiž bylo zpracováno jen velmi málo souborů z tohoto období. V severní části jádra města se nevyskytuje keramika horizontu RS 4.3 a v jižní části sice předlokační období prokázáno bylo, ale články které z těchto výzkumů vzešly, nebyly primárně zaměřeny na keramiku49. Rovněž se ještě nepodařilo zachytit dostatečně kvalitní souvrství, na kterém by se dal dokumentovat vývoj z předlokační do lokační fáze osídlení; vývoj poměrového zastoupení keramiky domácí a kolonizační produkce, natož soubory absolutně datované. Dokonce se ještě nepodařilo s jistotou určit, kdy se začali cizí přistěhovalci na území Brna usazovat a jak brzy se jejich vliv odrazil v hmotné kultuře místních lidí. Dataci tedy není možné opřít o chronologicky vymezené vývojové fáze, jejichž rozpětí by dokonce bylo vymezeno historickými událostmi.
Keramika domácí produkce mohla přetrvávat ještě poměrně dlouho nepoznamenána novými vlivy, zejména nádoby s dlouhou životností, jakými jsou zásobnice. Přechod k vrcholně středověké výrobě byl pozvolný, a jak ukazují dva radélkové střepy ze slídnatého materiálu, nějakou dobu se oba styly vzájemně prolínaly, než byla domácí tradice opuštěna.
Lokalita navíc přímo nesousedí s krystalizačním centrem osady kolonizátorů, která se původně rozkládala při náměstí Svobody a ulicích Běhounská a Česká, jejich vlivy sem tedy mohly proniknout o něco později.
Specifikace a rozlišení náplní těchto horizontů je ještě dlouhodobým úkolem brněnských archeologů.
49 Výjimkou je samozřejmě práce M. Pešky a R. Procházky (2007).
67 8.4 POROVNÁNÍ SE STRATIGRAFICKY SOUSEDÍCÍMI KONTEXTY
V úvodu práce jsem si za cíl kladla postihnout vývoj osídlení na parcele ve 12. a začátku 13.
století a rovněž projevy přerodu původního sídliště v městský organismus v keramickém materiálu.
Aby to bylo možné, rozšířila jsem zpracovaný materiál i o náplň mladšího kontextu s.j. 115 a ssj 140. K porovnání se jak stratigraficky, tak četností hodily nejlépe.
Rovněž jsem pro orientační přehled posoudila situaci v rámci čtverce 2, kde vrstva s. j. 291 (s.
s. j. 145) nasedala na vrstvy s. j. 292 a 295 (s. s. j. 048), přestože porovnávané soubory nejsou statisticky průkazné.
8.4.1 Svazek stratigrafických jednotek 048:
Charakter s. s. j, 048 jsem popsala výše, náplň jednotlivých vrstev zobrazují (tab. 8, 9, 10).
68 keramiku domácí tradice A. V souborech s. j. 292 a 295 převažuje netuhová keramika, v s. j.
291 tuhová. U všech tří souborů naprosto dominoval 2. stupeň fragmentarizace.
Ve stratigraficky nejstarším souboru s. j. 295 se ještě vyskytuje zdobení vlnovkami a tenkým rýhováním. Soubor s. j. 292 byl, co se vhloubené výzdoby týče, zdobený pouze žlábkováním, zajímavé jsou ale plastické lišty na zásobnicích. Časový posun se však projevil při přechodu do s. j. 291, kde jasně dominuje výzdoba ozubeným kolečkem.
8.4.2 Stratigrafická jednotka 115:
S. j. 115 byla interpretována jako navážka, popřípadě sídlištní vrstva a přiřazena do jednoho svazku s. j. s vrstvou s. j. 208, která ovšem byla zcela bez nálezů.
S. j. 115 nenasedala přímo na půdní typ s. s. j. 145, byla oddělena ještě požárovým souvrstvím, jak je uvedeno výše. Ani toto souvrství však neposkytlo téměř žádný keramický materiál.
Soubor tedy pro porovnání plynulého vývoje na parcele není ideální, pro dokumentaci časového posunu na keramice by ale měla být dostačující.
Keramická
třída 100 103 200 250 261 262 270 274
Počet
fragmentů 8 3 2 3 6 103 5 2
Tab. 10: Keramické třídy zastoupené v s. j. 115.
Vrstva s.j. 115 obsahovala 131 keramických fragmentů ze 130 jedinců.
Větší část souboru tvořily úlomky zásobnic.
12 zlomků patřilo okrajům, z nichž všechny patřily do skupiny okrajů 13, u dvou bylo sporné, zda je zařadit do skupiny 13 nebo 14. 6 okrajů bylo zdobených žlábkováním a dva nezdobené.
Ze 78 výdutí bylo 22 zdobených, opět výhradně žlábkováním.
69 Dalším keramickým tvarem zastoupeným v souboru byly hrnce, jeden zlomek pravděpodobně patřil konvici se třmenovým uchem a jeden ploché pokličce (obr. 30:7).
Tab. 11: Typy okrajů v s. j. 115.
Domácí keramika byla zastoupena 12 fragmenty hrnců. 3 z nich patřily okrajům skupiny 22, zbytek byly výdutě.
Ve výzdobě převažovalo radélkování. Aplikováno bylo v případě tří výdutí a jednoho okraje. Dalším výzdobným motivem bylo žlábkování, zdoben jím byl jeden okraj a jedna výduť.
Dále byly ve skupině domácí keramiky dva fragmenty den, obě se stopami podsýpky.
Fragment ploché pokličky byl vyroben z materiálu keramické třídy 274. U okraje šlo o variantu 1.2.2.
Kolonizační keramiku reprezentovalo 16 fragmentů. 6 patřilo okrajům, 6 výdutím, 2 dnům a 1 oušku.
Z okrajů byl jeden vyroben ještě domácí technikou vytahování okrajů, i když patřil již do pokročilejší skupiny 23 (obr. 30:5). Tento okraj byl zdobený dvěma žlábky.
Jeden okraj patřil do skupiny 19, okrajů seříznutých, nahoru vytažených a podžlabených (obr. 30:3). Vývojově jdou tyto okraje souběžně s okraji skupiny 22 a udržují se ještě krátce po tom, co okraje skupiny 22 mizí. Tento okraj byl zdobený dvěma vlnovkami, což je dost archaický projev, vzhledem jinak velmi pokročilému zpracování keramické hmoty (patřil do kvalitní tenkostěnné keramiky třídy 200).
Typ okraje hrnce Keramická třída Počet fragmentů Fragmentů celkem
9 100 1 1
70 Dalšími zastoupenými okraji jsou okraje skupin 9 a 10, šikmo seříznutých okrajů (obr.
30:1, 2, 6). Tyto okraje jsou dolnorakouského původu a jsou pro kolonizační keramiku typické. Liší se od sebe podžlabením spodní části okraje, které se u skupiny 9 ještě neprojevilo, u skupiny 10 je již poměrně výrazné.
Keramika byla převážně nezdobená, kromě dvou zmíněných zdobených okrajů byla dekorována již jen jedna výduť radélkováním.
Obě dna nesla patrné stopy podsýpky.
Dva fragmenty, i když neslepitelné, pocházely ze stejného masivnějšího ucha. Není
Tab. 12: Stupně frahmentarizace s. j. 115.
Fragmentarizace keramiky byla poměrně vysoká, což by odpovídalo charakteru sídlištní vrstvy, jednotlivé poměry se však při malém zastoupení fragmentů nedají spolehlivě vyhodnocovat.
Graf 2 Fragmentarizace keramiky v s.j. 115.
71 Vzhledem k velkému zastoupení zásobnic v souboru se jeho celková vypovídací hodnota dost snížila, přesto se materiálová náplň souboru ukazuje jako velmi dobře zařaditelná do keramického horizontu VS 1.2, tedy horizontu vyznačujícího se prolínáním domácí a kolonizační složky.
8.4.3 Svazek stratigrafických jednotek 140:
Tento svazek stratigrafických jednotek vznikl sloučením s. j. 112, 131, 150, 161, 219, 282 a 1118.
Jedná se o výraznou vrstvu zabírající většinu plochy severní části parcely. Projevuje se jako zpevnění povrchu dvora v podobě štětové úpravy terénu z metabazitů. Stratigraficky je mladší než vrstva s.j. 115 (obr. 7, . Z celého svazku bylo získáno 141 keramických fragmentů ze 140 jedinců.
Tvarově byly zastoupeny pouze hrnce a zásobnice.
Zásobnicím patřilo 112 fragmentů.
Typ okraje 13 14 15
Počet fragmentů 5 2 1
Tab. 13: Typy okrajů zásobnic v s. s. j. 140.
Okraje zásobnic byly pokročilých kyjovitých tvarů skupin 13 a 14, jeden patřil šikmo protaženým kyjovitým okrajům skupiny 15. Tři z okrajů byly zdobeny širokým žlábkováním.
Výdutí bylo zdobeno 12, opět šlo vždy o žlábkování.
Ostatní fragmenty patřily hrncům, z toho keramické třídy domácí produkce reprezentovalo 19 fragmentů, kolonizační 9.
Obr. 11: Čtv. 3, řez P21 - vztah vrstev s. j. 283 (s. s. j. 145) a 282 (s. s. j. 140; Holub 2012, 275; obr. 17).
72 Keramická
třída 100 103 250 261 270 273 274
Počet
fragmentů 5 3 1 12 4 2 1
Tab. 14: Zastoupení keramických tříd v s. s. j. 140.
Typ okraje Keramická třída Počet fragmentů Fragmentů celkem
22 100 1 v jednom případě již však bylo použito kolonizační technologie výroby.
Ve výzdobě je radélkování aplikováno na dvou výdutích z celkových 11 (obě jsou z keramického materiálu domácí tradice) a jednom tuhovém okraji skupiny 22. Žlábkovaný byl jeden tuhový okraj skupiny 22 a jedna výduť třídy 270. Ostatní fragmenty byly nezdobené.
Na všech třech zachovaných dnech byla zřetelná podsýpka.
Stupeň fragmentarizace 1 (do 9cm2) 2 (do 36 cm2) 3 (nad 36 cm2)
Zásobnice 40 56 14
Keramika domácí tradice 10 9 0
Keramika kolonizační tradice 6 2 0
Tab. 16: Stupně fragmentarizace v s. s. j. 140.
0
Graf 3 Fragmentarizace keramiky v s.s.j. 140.
73 Opět nejde o výpovědně příliš spolehlivý soubor, rovněž bych jej ale zařadila do horizontu VS 1.2.
8.4.4 Porovnání:
Při porovnání souborů ze s.s.j. 145, s. j. 115 a s.s.j. 140 je jasně patrný nárůst kolonizační keramiky i rozmanitější zastoupení keramických tříd. Rovněž i vývoj okrajové profilace. Vrstvy s. j. 115 a s. s. j. 140 pochází z doby, kdy už byl vliv kolonizátorů na brněnské hrnčířské produkci jasně patrný, ještě však zcela nenahradil domácí výrobní postupy.
Zajímavé je, že přestože je soubor ze s. s. j. 145 stratigraficky mladší než soubor se s.
j. 115, převažuje v něm podíl domácí složky nad kolonizační, kdežto u souboru ze s. j. 115 je tomu naopak.
Ani jeden z obou mladších souborů však není dostatečně kvalitní na to, aby se z jeho statistického zpracování daly vyvozovat solidní závěry o charakteru vývoje osídlení na lokalitě.
74
9. ZAŘAZENÍ LOKALITY DO ŠIRŠÍHO KONTEXTU
Podrobnější popis keramických souborů byl publikován pouze z některých stratigrafií z Josefské 7, Orlí 3 a Orlí 16, žádný soubor však nebyl publikován komplexně.
Josefská ul. 7:
Čistě mladohradištní charakter měly vrstvy s. j. 46 a 146/1 zkoumané při výzkumu z let 1989 – 1991. Tyto vrstvy přímo nasedaly na půdní typ.
Vrstva s. j. 46 obsahovala 79 zlomku, z toho 39 tuhových (49,3%). 18 fragmentů pocházelo ze zásobnic.
Z 10 okrajů hrnců patřilo 8 do skupiny 22 a po jednom zlomku do skupin zaoblených okrajů 1 a 2. Jediný okraj zásobnice patřil do skupiny 12.
Soubor z vrstvy 146/1 čítal pouze 31 zlomků, z toho 28 s příměsí grafitu. Všech 8 okrajů náleželo skupině 22, jeden byl zdobený vlnovkou.
Orlí 3:
Již v nejstarší úrovni zachycené na lokalitě (vrstva s. j. 124, prostorově oddělená od vrstvy s. j. 127) se objevily okraje zdobené radélkem, které ji datovaly na konec 12. století.
U vrstvy s. j. 124 byly publikovány pouze okraje, 2 patřily do skupiny 19 a 5 do skupiny 22. Zásobnicové okraje skupiny 12 se v souboru vyskytovaly 4, skupiny 13 dva.
Orlí 16:
V tomto souboru oproti předchozímu ještě stoupá počet střepů zdobených radélkem (18% výdutí). Dotvářel se tedy až počátkem 13. století, aniž je možné vyloučit podíl keramiky vyrobené v předchozím století. v hlavních rysech zapadá do obrazu vývoje brněnské keramiky v časných fázích města.
75 Co se týče obecného charakteru lokality, nedochovaly se zde žádné sídlištní objekty, přímo svědčící o výrobních či obytných aktivitách, jako tomu bylo například na ulici Minoritské 1, Josefské 7-9 či Orlí 16. Oproti těmto lokalitám jeví parcela 19-21 spíše okrajový charakter.
Avšak dochování pouze sídlištních vrstev, navíc s ojedinělými nálezy strusek, plně odpovídá archeologickému odrazu tohoto období v jižní části historického jádra města.
76
10. ZÁVĚR
Tématem bakalářské práce je předlokační osídlení na parcele Orlí 19-21 a v jejím nejbližším okolí.
Jejím hlavním cílem bylo doložení tohoto osídlení na zkoumané parcele. Dále jsem chtěla postihnout odraz lokačního procesu v keramické hmotné kultuře i povaze sídlištních aktivit na lokalitě, rozšířit pramennou základnu doposud zpracovaných nálezových souborů keramiky a shrnout lokality s předlokačním osídlením v nejbližším okolí parcely Orlí 19/21.
Splnit se mi ovšem podařilo pouze dvě položky. A sice rozšíření pramenné základny doplněním databáze brněnské zpracované keramiky o další soubory, a souhrn lokalit s předlokačním osídlením v bezprostředním okolí Orlí 19-21. Další cíle se z objektivních důvodů podařilo naplnit jen částečně.
Celkem jsem zpracovala 699 keramických fragmentů z 31 stratigrafických jednotek.
Ukázalo se však, že materiálová náplň ani dochované stratigrafie nemají pro zodpovězení položených otázek dostatečnou vypovídací hodnotu.
Většina souborů neobsahovala ani 30 fragmentů, což je statisticky neprůkazné. Proto jsem u souborů s více než 20 fragmenty uvedla jen popis a orientační dataci, náplň ostatních jsem pouze popsala.
Z těchto souborů byl zajímavý zejména soubor s. s. j. 048, který vykazoval značně mladohradištní rysy.
Podrobněji jsem vyhodnocovala soubory pocházející ze zkulturněného půdního horizontu s. s. j. 145 a sídlištních vrstev s. j. 115 a s. s. j. 140. Všechny obsahovaly přes 100 keramických fragmentů.
Nejstarší z těchto souborů, získaný ze zkulturněného půdního horizontu s. s. j. 145, odpovídal keramice domácího původu, s podílem keramiky z 12. století, avšak i s minimálním výskytem kolonizační složky. Soubor sice nepocházel z uzavřeného nálezového celku, přesto nejevil známky kontaminace mladšími soubory. Kolonizační složku v něm obsaženou proto nepovažuji za infiltrovanou. Pravděpodobně se utvářel delší dobu. Zajímavým nálezem z této vrstvy je bronzový prstýnek se štítkem, z toho období pro Brno ojedinělý.
Další dva vyhodnocované soubory, i přesto, že pro velké zastoupení zásobnic nebyly pro spolehlivé statistické zpracování příliš vhodné, vykazovaly jasně smíšený charakter domácí a kolonizační keramiky.