O DPO LEDNÍ SLAVNÉ OBŘADY na památku utrpení a smrti Páně
K. Ecce lignum Cru- Ejhle, dřevo kříže, na cis, in quo salus mundi kterém visel Spasitel svě-
pepéndit. ta!
Všichni společně s chrámovým sborem odpovídají zpěvem :
V. Venite, adorémus. Pojďme, klanějme se ! Po zpěvu všichni (kromě kněze s křížem) kleknou na obě kolena, a tak po několik okamžiků mlčky u ctí
va jí K ristů v kříž.
Dále kněz vystoupí s křížem nahoru k oltáři, kde na epištolní straně obrácen k lidu odhalí pravé rameno Ukřižovaného, pozvedne k říž a poněkud vyšším hla
sem po druhé zp ív á : » Ecce lignum Crucis ... « M e z i
tím všichni ostatní vstanou, zase odpovědi » Venite, ado
rémus « a kleknou, aby uctili svatý kříž.
Stejně tak se to opakuje, k d y ž kněz uprostřed u ol
táře odhalí celý kříž, zase je j pozvedne a po třeti — je ště v y ššim hlasem — zp ív á : » Ecce lignum Crucis ... « M inistranti s hořícími svícemi —- jeden po pravici, druhý po levici — ho p ři celém obřadu stále doprovázejí.
Potom kněz odevzdá k řiž jiným dvěma ministrantům.
Ti je j postaví doprostřed na oltářní pódium směrem
k lidu a d rží je j zprava a zleva za příčné břevno. Po stranách si kleknou oba ministranti s hořícími svícemi na svícnech a postaví je napravo a nalevo od kříže.
Tak je k říž vystaven k zvláštním u uctívání, které se koná jednotlivě.
N ejprve je j uctívá kněz, který vykonává obřady, po něm ostatní duchovenstvo (zúčastní-li se obřadů více kněží nebo i bohoslovci) a ministranti, a to tímto zp ů sobem : každý si napřed pokud možno zuje obuv, po
klekne třikrát na pravé koleno, přistoupí ke kříži a po
líbí nohy Ukřižovaného.
Pak ministranti přenesou k říž k » mřížce « (hrazení, u kterého se obyčejně rozdává tělo Páně), kde se s ním postaví ve stejném seskupení jako předtím u oltáře.
N yn í jdou všichni ostatní věřící — nejprve muži, potom ženy — v zástupu za sebou ke kříži, každý před ním poklekne na pravé koleno a hned zase vstane, přistoupí a políbí nohy Ukřižovaného (toto políbení se
však smí i vynech at!) a v r á tí se na své místo.
M ezitím zp ív a jí dva sbory střídavě tak zvané «Ža
loby (Improperie) «, v kterých si Spasitel slovy pro
roků stěžuje na nevděčnost lidstva. Ostatní, kdo se vrátili od uctívání kříže, přitom sedí.
P ři velkém návalu věřících není dobře možné, aby všichni uctívali sv. k říž jednotlivě. V tom případě je j uctívá uvedeným způsobem jen kněz (s ostatním ducho
venstvem) a ministranti, potom je j kněz zase vezme do rukou, vystoupí s ním na nejvyšší oltářní stupeň a ně
kolika slovy v y zv e věřící, aby poklekli, a tak v tichu
— každý na svém m ístě — krátce uctili sv. kříž, který jim kněz ukazuje.
ŽALOBY
Arabské číslice v textu znamenají-. 1. = p rvn í sbor, 2. — druhý sbor. •
I.
1. a 2. Můj lide, co jsem ti udělal? Nebo čím jsem tě zarmoutil? Odpověz m i! Y- Za to, že jsem tě vyvedl z egyptské země, připravil jsi svému Spa
siteli kříž.
Ve l k ý p á t e k 165
1. Svatý B ože! — 2. Svatý B o že!
1. Svatý Silný! — 2. Svatý Silný!
1. Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi! . 2. Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad n ám i!
1. a 2. Za to, že jsem tě po čtyřicet let vodil pouští a živil manou a uvedl tě do výborné země, připravil jsi svému Spasiteli kříž.
1. Svatý Bože! — 2. Svatý Bože!
1. Svatý Silný! —■ 2. Svatý Silný!
1. Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad nám i!
2. Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad n ám i!
1. a 2. Co jsem měl pro tebe ještě udělat, a ne
udělal jsem ? Já jsem si tě zušlechtil jako vyvolenou a překrásnou vinici, a tys mi způsobil takovou hoř
kost ; neboť tys mě žíznivého napájel octem a kopím jsi probodl bok svému Spasiteli.
1. Svatý B ože! — 2. Svatý B ože!
1. Svatý Silný! — Svatý S iln ý!
1. Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad nám i!
2. Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad n ám i!
II.
1. Já jsem kvůli tobě stíhal ranami Egypt s jeho prvorozenci, a tys mě vydal, abych byl zbičován.
2. Můj lide, co jsem ti udělal ? Nebo čím jsem tě zarmoutil ? Odpověz m i!
1. Já jsem tě vyvedl z Egypta a utopil faraóna v Rudém moři, a tys mě vydal velekněžím.
2. Můj lide ...
1. Já jsem před tebou otevřel moře, a tys mi ko
pím otevřel bok.
2. Můj lide ...
1. Já jsem šel před tebou v oblakovém sloupu, a tys mě vedl k Pilátově vládní budově.
2. Můj lide ...
1. Já jsem tě živil na poušti manou, a tys mě po
líčkoval a bičoval.
2. Můj lide ...
1. Já jsem tě napojil zdravou vodou ze skály, a tys mi dal pít žluč a ocet.
2. Můj lide ...
1. Já jsem kvůli tobě bil kananejské krále, a tys mě bil rákosem po hlavě.
2. Můj lide ...
1. Já jsem ti dal královské žezlo, a tys mi vsadil na hlavu trnovou korunu.
2. Můj lide ...
1. Já jsem tě povznesl velikou mocí, a tys mě pověsil na dřevo kříže.
2. Můj lide ...
III.
1. a 2. (ANTIFONA) Pane, na kolenou uctívá
me tvůj kříž a chválíme a oslavujeme tvé svaté vzkříšení ; neboť hle, skrze dřevo přišla radost do celého světa.
1. (Žl 66, 2) Kéž se Bůh nad námi smiluje a nám požehná.
2. Kéž rozjasní nad námi svou tvář a smiluje se nad námi.
1. a 2. (ANT.) Pane, na kolenou ...
IV.
1. a 2. AN T. - Kříži víry, ze všech stromů vzácný strome jediný, žádný se ti nevyrovná listím, květy, ovocem.
Blahé dřevo, blahé hřeby blahé drží břemeno.
VELKÝ PÁTEK 167 1. CHVAL. - Opěvujte, ústa, vavřín
v slavném boji získaný, o vítězství kříže skvělém pějte slavný chvalozpěv : kterak Vykupitel světa obětován zvítězil.
2. Kříži víry, ze všech stromů vzácný strome jediný, žádný se ti nevyrovná listím, květy, ovocem.
1. S prarodiči svedenými Tvůrce soucit projevil:
zakázaný plod když snědli, a tak smrti propadli, naznačil, že jiné dřevo škodu dřeva napraví.
2. Blahé dřevo, blahé hřeby blahé drží břemeno.
1. Toto dílo naší spásy vyžadoval jistý řád : . vyšší moudrost měla zdolat zlého škůdce prohnanost, dát nám odtud spásu, odkud zloduch zranil praotce.
2. Kříži viry ...
1. Když se tedy stanovený posvátný čas naplnil,
poslán Otcem z věčných sídel narodil se světa Pán,
z panenského lůna vyšel lidským tělem oděný.
2. Blahé dřevo ...
1. Pláče malé nemluvňátko
V těsných jeslích ležící,
údy v plénkách zavinuté Panna-Matka svazuje, Boží ruce, Boží nohy úzkým pásem stahuje.
2. Kříži víry ...
1. Když už víc než třicet roků Spasitel žil na zemi,.
sám se za nás dobrovolně vydal a byl umučen, povýšen na dřevo kříže v oběť jako Beránek.
2. Blahé dřevo ...
1. Vysílen — hle — žluč měl píti ; trny, hřeby, kopí hrot
probodly mu údy, srdce, z boku vyšla voda, krev.
Země, moře, svět i hvězdy proudem tím jsou obmyty.
2. Kříži víry ...
1. Skloň své větve, strome statný, zmírni těla napětí,
ať mu rány nerozdírá dřevo tvé svou drsností, údy nadzemského Krále mírně na kmen rozepni!
2. Blahé dřevo ...
1. Pouze tys byl hoden nésti za hřích lidstva smírný dar, stát se novou archou spásy světu, který ztroskotal, neprodyšně vymazanou krví z těla Beránka.
2. Kříži víry ...
V E L K Ý P Á T E K 169
1. Věčná sláva zněj a pocta nejsvětější Trojici, stejná Otci, stejná Synu, stejná Utěšiteli,
každý tvor ať chválí Boha jednoho v třech osobách ! 2. Blahé dřevo ...
4 . Sv a t é p ř i j í m á n í
Po uctívání přenesou ministranti k říž doprostřed na hlavní oltář, kde je j umístí tak, aby je j všichni snadno mohli vidět, a po stranách postaví na oltář oba svícny s hořícími svícemi.
K n ěz, jáhen s podjáhnem a ministranti odloží černé a obléknou si fialové roucho. Jáhen (nebo kněz) pak za doprovodu ministrantů přenese kalich s nejsvětější svá
tostí s postranního oltáře na oltář hlavní. Přitom všichni ostatní kleknou na obě kolena a chrámový sbor zp ív á tyto antifony :
1. Klaníme se ti, Kriste, a velebíme tě, neboť skrze svůj kříž jsi vykoupil svět.
2. Skrze dřevo jsme se stali otroky, a skrze svatý kříž jsme byli vysvobozeni. Ovoce (rajského) stromu nás svedlo, Boží Syn nás vykoupil.
3. Spasiteli světa, Zachraň n á s! Tys nás vykoupil skrze svůj kříž a svou krev; prosíme tě tedy, Bože náš : pomáhej nám !
U hlavního oltáře, na kterém je nyní kalich s tělem Páně, se kněz modlí podobně jako p ři mši svaté před přijímáním (v iz mešní řád) :
K. Orémus : Modleme se :
Praecéptis salutáribus Povzbuzeni spasitelný-móniti, et divina insti- mi příkazy a vedeni bož- tutióne formáti, audémus ským učením odvažuje-
dícere : me se říkat:
Všichni se modlí společně s knězem Otčenáš v ma
teřské řeči jedné všeobecné C írkve :
PATER NOSTER, qui es in caelis : | Sanctificétur nómen tuum. | Advéniat regnum tuum. | Fiat volún
tas tua, sicut in caelo, et in terra. | Panem nostrum quotidiánum da nobis h ó d ie : | Et dimitte nobis débita nostra, | sicut et nos dimittimus debitoribus nostris. | Et ne nos inducas in tentatiónem ; | sed libera nos a malo. | Amen.
K n ěz sám hlasitě pokračuje :
Prosíme tě, Pane, zbav nás všeho minulého, pří
tomného i budoucího zla, a na přímluvu blahoslavené a ustavičné Panny, slavné Boží Rodičky Marie, tvých svatých apoštolů Petra a Pavla i Ondřeje a všech sva
tých uděl milostivě pokoj naší době, ať účinnou po
mocí tvého milosrdenství jsme vždy prosti hříchu a v bezpečí před veškerým zmatkem ; skrze našeho Pána ...
K. ... per omnia saécula saeculórum. V. Amen.
K n ěz se skloní a potichu se dále modlí :
Pane Ježíši Kriste, ať mi požití tvého těla, které se já nehodný odvažuji přijmout, není k odsouzení a zatracení, nýbrž ať mi pro tvou dobrotivost pro
spěje k ochraně duše i těla a jako účinný lék ; který žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha svatého, Bůh, po všechny věky věků. Amen.
K n ěz poklekne, vezme z kalicha malou sv. hostii a přijme j i podobně jako p ři mši sv. K d y ž se pak jáhen {nebo ministrant) pomodlil Confiteor, rozdává kněz obvyklým způsobem tělo Páně věřícím {viz mešní řád).
Po » Misereatur « a po » Indulgentiam « odpovídají všichni »A m en«. P ři rozdávání těla Páně se může zp ív a t žalm 21 nebo vhodná píseň.
VKLKÝ PÁTEK 171
Závěrem se kněz modlí uprostřed u oltáře tři modlitby.
Všichni ostatní přitom stojí a po každé modlitbě odpo
víd a jí i> Amen «.
K. Orémus :
1. M ODLITBA - Prosíme tě, Pane, ať na tvůj lid, který se zbožnou myslí slavil památku utrpení a smrti tvého Syna, sestoupí hojné požehnání, ať se mu dostane odpuštění a útěchy, ať v něm vzroste svatá víra a ať je mu zajištěno věčné vykoupení ; skrze Krista, našeho Pána. V. Amen.
K. Orémus :
2. M ODLITBA - Všemohoucí, věčný Bože, tys nás obnovil blahodárným utrpením a smrtí svého Pomazaného ; zachovej v nás tedy dílo svého mi
losrdenství, ať skrze účast v tomto tajemství žijeme v trvalé oddanosti vůči tobě ; skrze Krista, našeho Pána.
V. Amen.
K. Orémus :
3. M ODLITBA - Pane, rozpomeň se, jak ses sli- továval, a ustavičně ochraňuj a posvěcuj své slu
žebníky, pro které tvůj Syn Kristus ustanovil veli
konoční tajemství; skrze Krista, našeho Pána.
V. Amen.
Tim jsou velkopáteční obřady skončeny. Podle řím ského způsobu se nejsvětější svátost soukromě a z a úplného ticha zase přenese do svatostánku na postranní oltář. V některých zemích — i v naší v la s ti— je tento oltář bohatě vyzdoben a n azývá se » B o ží hrob «.
B ílá sobota je nejprve den ticha na památku, že Pán J e ž íš v tu dobu odpočíval v hrobě. Jeho vzkříšení slavíme teprve a ž v nocí, která se proto právem n azývá
» Veliká noc «. Posvátné obřady začínají zpravidla ko
lem pů l 11. hod., aby se mše svatá mohla slavit o půl
noci. Z vážných důvodů se smějí konat u ž večer, ale nejdříve po západu slunce.
SLAVNOST VELIKÉ NOCI