Důvodem pro využívání nekonvenčních opatření centrálních bank v posledním desetiletí se stala finanční krize z roku 2008, která s sebou přinesla i následnou ekonomickou recesi.
Ačkoliv tématem této bakalářské práce nejsou příčiny a důsledky finanční krize, pro pochopení následného chování centrálních bank je důležitý alespoň základní vhled do událostí, které spustily tzv. Velkou recesi (Great Recession).
Její kolébkou se stala největší ekonomika světa – Spojené státy americké. Finanční prostředí ve Spojených státech v předkrizovém období můžeme charakterizovat snadným žitím na dluh, dostupností spotřebitelských úvěrů, kreditních karet a zejména velkorysým poskytováním hypoték. Svůj podíl na hypoteční bublině v USA měla i vláda. Ta již v roce 1977 vydala vláda Community Reinvestment Act. Zákon, který ukládal hypotečním bankám poskytovat hypotéky i méně bonitním (subprime) klientům. Například rodinám bez pravidelného příjmu, u nichž byla velká pravděpodobnost, že nebudou schopny hypotéku splácet. Vláda tím řešila sociální problém v podobě otázky bydlení pro chudší vrstvy obyvatel. (Gertler a Gilchrist, 2018)
Americké banky vymýšlely způsoby, jak tyto rizikové úvěry odprodat. Uměly tato riziková aktiva včele s podřadnými hypotékami rozporcovat a zkombinovat je do balíčků zvaných collateralized debt obligation, které pak i pro ratingové agentury byly díky rozložení rizika málo rizikové. Příznivý rating pomáhal tyto produkty odprodat do světa jako zcela bezpečnou investici. (Janáčková, 2015)
Proto se již v Evropě v roce 2007 objevovaly první varovné signály. V srpnu 2007 zastavila francouzská obchodní banka BNP Paribas výplaty ze tří investičních fondů, které
24
investovaly do amerických cenných papírů odvozených od hypoték. Důvodem byla pochybnost ohledně skutečné hodnoty těchto cenných papírů. Od tohoto momentu se do problémů začaly dostávat evropské i americké banky. Zmínit lze například britskou banku Northern Rock. Ta musela v září 2007 čelit tzv. runu na banku a za její závazky se musela zaručit centrální banka Spojeného království Bank of England. V USA se v březnu 2008 do problémů dostala americká investiční banka Bear Stearns. Zasáhnout musel Fed a zprostředkovat její odkup bankou J.P. Morgan. (Janáčková, 2015)
Jakmile problémy s cennými papíry podloženými hypotékami postihly velkou americkou investiční banku Lehman Brothers, nenašel se nikdo ochotný banku odkoupit. V září 2008 banka zkrachovala a vypukla finanční panika. Cenné papíry odvozené od hypoték v tu chvíli začaly velmi rychle ztrácet hodnotu. Velkou část těchto cenných papírů vlastnily také velké evropské banky. Mezibankovní důvěra klesala a došlo k rychlému zamrznutí mezibankovního trhu. Obchodní banky přestaly úvěrovat reálnou sféru ekonomiky, což nastartovalo hospodářskou recesi. (Demyanyk a Van Hemert, 2011)
5.1. Reakce Evropské centrální banky
První centrální bankou reagující na problémy hypotečního trhu byl již v roce 2007 americký FED. Ten od září 2007 začal snižovat své úrokové sazby. Snižování úrokových sazeb je totiž vždy počáteční reakcí měnové politiky na přicházející krizi.
V té době si Evropská centrální banka pravděpodobně plně neuvědomovala, jak vysoká je konektivita mezi evropskými bankami a „toxickými“ americkými aktivy v podobě substandardních hypoték. Přeliv krize spojené s americkými hypotékami do Evropy se v té době nejevil jako příliš pravděpodobný a Evropská centrální banka byla přesvědčena, že Fedu se podaří situaci vyřešit. (Janáčková, 2015)
V Evropě se navíc během let 2007 a 2008 zvyšovala inflace3 (viz graf č.1), a proto Evropská centrální banka v těchto letech zpřísňovala měnovou politiku a své úrokové sazby zvyšovala.
3Inflace je v grafech této práce uváděna pod zkratkou HICP (harmonized index of consumer prices). Jedná se o harmonizovaný index spotřebitelských cen, který je ukazatelem spotřebitelské inflace a cenové stability pro Evropskou centrální banku. Slovem harmonizovaný v názvu indexu je explicitně řečeno, že se jedná o index spotřebitelských cen, jehož výpočet podléhá stejné metodologii napříč Evropskou unií a zajišťuje tak možnost srovnávání mezi jednotlivými zeměmi. (ECB, 2021b)
25
Graf č. 1: Vývoj inflace v eurozóně leden 2007 – srpen 2008 (měsíční údaje, meziroční změna v %)
Zdroj: Vlastní zpracování, data Eurostat (2021a)
Graf č.2 ukazuje vývoj hlavní úrokové sazby a depozitní sazby ECB v předkrizovém období. Od února 2006 ECB postupně výšila svoji hlavní úrokovou sazbu z hodnoty 2,25 % až na hodnotu 4,00 % v červnu 2007. Následně ECB držela své úrokové sazby na stejných hodnotách až do července 2008. V červenci 2008 zvýšila ECB své úrokové sazby o 25 bazických bodů. Hlavní úroková sazba tak byla před vypuknutím finanční krize na hodnotě 4,25 % a depozitní sazba na hodnotě 3,25 %.
Graf č. 2: Úrokové sazby ECB leden 2006 - prosinec 2009
Zdroj: Vlastní zpracování, data Evropská centrální banka (2021c) 0,5%
1,0%
1,5%
2,0%
2,5%
3,0%
3,5%
4,0%
4,5%
I.07 III.07 V.07 VII.07 IX.07 XI.07 I.08 III.08 V.08 VII.08 HICP
0,0%
0,5%
1,0%
1,5%
2,0%
2,5%
3,0%
3,5%
4,0%
4,5%
I.06 IV.06 VII.06 X.06 I.07 IV.07 VII.07 X.07 I.08 IV.08 VII.08 X.08 I.09 IV.09 VII.09 X.09 Depozitní sazba Sazba pro hlavní refinanční operace
26
V září 2008 přišla s krachem americké investiční banky Lehman Brothers finanční panika a Evropská centrální banka začala velmi rychle snižovat své úrokové sazby. Od října 2008 do května 2009 (viz graf č.2) postupně snížila ECB své úrokové sazby o 325 bazických bodů. Hlavní úroková sazba tak v květnu 2008 činila 1,00 % a depozitní sazba 0,25 %.
ECB se tak již v květnu 2009 dostala do situace, kdy nebylo možné úrokové sazby dál snižovat a konvenční měnová politika neměla prostor k dalšímu uvolňování měnových podmínek.
Na trzích však panovala značná nedůvěra a mezibankovní trh byl stále ochromen.
Důsledkem byla neochota bank navzájem si půjčovat a s tím související patrné omezení úvěrování reálné ekonomiky. ECB tak začala využívat nástroje nekonvenční. Jelikož bezhotovostní peníze emituje centrální banka dvěma základními způsoby – úvěry a nákupy dluhopisů, lze i nekonvenční opatření rozlišit na dva druhy (Zamrazilová, 2014):
• dodávání likvidity na trhy trpící jejím nedostatkem
• nákup různých typů aktiv
Dle Zamrazilové (2014) konvenčnost a nekonvenčnost u nákupu aktiv závisí na typu aktiva, který centrální banka od banky obchodní kupuje. U posilování likvidity úvěrovými operacemi je nekonvenční charakter dán:
• rozšířením okruhu příjemců
• prodloužením splatnosti refinančních operací
• rozšíření seznamu aktiv akceptovaných jako zástava