• Nebyly nalezeny žádné výsledky

hle! čtu: „Neue kleine freie Presse.“ Po

In document Cesta do Říma (Stránka 25-29)

myslím; nepostačila pouhá „Presse“ musila býti:

„Neue Presse,“ ano „Neue freie,“ č. jak v Čechách

říkali; „Neue freche Presse“ musila býti ještě; „Kleine freie Presse.“ Jest jako bába,

dcera a vnučka; ale jak známo, všecko stejné po­

kolení — vlasů kudrnatých, a očí černých, 8 nosem zahnutým atd., přející zvláště Slovanstvu! Jakkoli

pak stará si postavilav čelo: Gleiches Recht

fůr Alle (Rovné právo všem); nicméně drží se přísnějmena svého dle etymologie,totiž: „Presse“

pochází od premo, ere, tlačiti, a tak tedy věrně, kde může, nás Slovany tlačí ke zdi a druhé: „neue a kleine“ pomáhají. To však překrásné heslo:

„Gleiches Recht fůr Alle“ musíš doplniti v první řadě slovem „Juden“, v druhé pak: „Deutsche und Magyaren“, nur nicht „Slaven.“

Ráno dne 19. května, v sobotu, chtěli jsme zříti ještě některé chrámy Vídeňské, zvláště nové;

a tu ovšem v první řadě stál kostel „na Landstrasse v Jirchářích (Weissgárber) sv. Othmara“, vy­

stavený hlavně přičiněním a přispěním Vídeňského

arcibiskupaa kardinala:Oth mara Rauachera;

proto slove také vůbec: Othmar-Kirche, chrám Oth­

marův. — Jest překrásná stavba gotická, veskrz důsledně a přísné provedená; zevně šedý, uvnitř celý polychromovaný. Hlavní oltář jako v Hradci­

Králové u sv. Ducha, ale vyšší, výšce stavby při­

měřený; na něm jsou čtyři sochy: sv. Othmar, Josef, Leopold a Severin; poslední dva rakouští patronové. Obrazy, samá freska od mistrův. Od prvního až do posledního vše souměrné, stolice, lampy at. p. Osvětlení děje se plynem, a sice jsou v určitých místech u stolic umístěny dvoura­

menné svícny, tak že i v zimě, když tma jest, každý viděti může. Všude velice čisto, což se nám líbilo. Ze všech chrámů, cokoli jsme jich ve Vídní viděli, dali bychom tomuto přednosť. Kardinál Rauscher sám věnoval naň prý 60.000 zl. Nápis

— 23 —

u hlavních dvéří zní, ovšem německy: „Dne 17. května 1860 položil Jeho Eminencí, Nejdůstojnější Pán, pan kardinal, arcibiskup Vídeňský, Othmar Rauscher, základní kámen k tomuto domu božímu“; a dále­

vysvěcen pak jest od téhož, dne 24. srpna 1873.“

Stavitel: Karel Schaden, t. j. který dělalplán.

Stavěn od r. 1868—1873;“ Stavbu pak prováděl

stavitelsky mistr: Josef Hlávka; ovšemnějaký

Francouz od Čáslavi. Při chrámu tomjest rovněž nová fara, stavení veliké, rozsáhlé a vkusné. — Ještě něco zvláštního jsme v tomto chrámě viděli, totiž, za hlavním oltářem 8 obou stran pěkné, kamenné schody; k čemu ty? K tomu, dověděli jsmese, že, když má Nejsvětější býti vystaveno, kněz vezma je, jde 8 ním po těch schodech vzhůru za oltář, a tam, jako od zadu, je vystaví. Sanctissimum na­

lézá se takto u veliké výši a může býti od lidu pohodlně viděno.

Chtíce času pobytu svého ve Vídni hodně vy­

užitkovati, spěčhali jsme, spatřit též nový dům boží ke cti sv. Alžběty vystavený, nedaleko jižního ná­

draží; a jakkoli se začal sypati na nás hustý dešť:

nicméně nedali jsme se od úmyslu svého odvráliů, a přece pěšky, hodně zmoklí, jsme tam dorazili.

Chrám tento, ke cti sw. Alžběty postavený, jest rovněž stavba pěkná, ve všem důsledně gotická, ale jednodušší, než kostel sv. Othmara, také v roz­

měrech menší. Uvnitř postrádá té gotické vyozdo­

benosti, jsa jen šedě natřen. Na hlavním oltáří, který jest velmi krásný, vyobrazena jest na plátně sv. Alžběta, almužnice. Stojí chrám ten od roku 1866. Stavěl jej jakýsi stavitel Kčnig.

Procházejíce dále ulicemi, všímali jsme si na domích firem a nápisů. Tak viděli jsme také

v ulici k jižnímu nádraží vedoucí tabuli se jmenem :

Butschofsky —; že to slovanské,patrno; ale

zdaž se nositel tohoto zpotvořeného českého jména jmenoval původně Bučovský, anebo Bydžovský,

anebo Bukovský, kdož to ví? A tak se děje s Čes­

kými jmeny ve Vídni; místo Hruška máš tam

Ruschka,místo Nedbal Nettwall(Němecmyslí, ein netter Wall), místo Novák Noback, a. t.d.

bez konce; a 8 českou formou zaniká i český duch, české vědomí, 1 český člověk a pro národnosť česko­

slovanskou na věky jest ztrezcen. —

Nedaleko jižní stanice nádražní jest nová státní zbrojnice; že byla sobota a otevřeno,a žádný z nás jsme jí ještě neviděli, tedy namífřili jsme tam. Nová zbrojnice jest úplné město; tu

dflen, domů bez konce, ano je tu i kostel; ovšem i hostinec (cantina). Vešedše velikým portálem, nad nímž umístěn jest nápis, hlásající původce i dobu založení, a obdrževše dole u správy dovolení, arsenal si prohlédnouti, ubfrali jsme se nejprv do Musea.*) Již dole v síni uvítalo nás mnoho pěk­

ných scch znamenitých rakouských vojevůdců a generálů, mezi nimiž jsme i Tyrolana, Ondřeje Hofera v národním kroji tyrolském, i některé jmeno české viděli. Z této pěkné sínš vedou krásné

schody na dvě strany do Musea. Nejprv vstoupíš do krásného, čtyrbranného sálu, jehož stěny pěk­

nými malbami al fresco, představujícími bitvy a +) Slovo Arsenal pochodí dle jedněch z lat. „arx navalis“ — pevnost lodní, u moře; opevněný přístav;

odtud arsenal v Benátkách i jinde v námořních městech.

Dle jiných od keltického: Sanal, sklad, odkud prý do francouzštiny přešlo. —

— 25 —

věci vojenské, ozdobeny jsou. Tu se nalézá na podstavct ve zvláštní sklenné skříňce skvostná gene­

rálská hůl maršálka Radeckého na stříbrném pod­

stavci ; na proti ní na druhé straně sálu stříbrný pom­

níček, rovněž ve sklenne skříni, představující Titana, an uchvátiv oběma ramenoma válečnou lod, jí v pro­

hlubeň mořskou vmršťuje; upomínka na bitvu ná­

mořní a vítězství u Lissy r. 1866. Dole nápis a rok. Obojí jest práce zlatnická elegantní. Na Jevo opodál do rohu stojí ještě jedna památka pod sklem ; jest to stříbrný, pozlacený pohár, věnovaný za živobytí starému pěvci a nejlepšímu rakouskému

In document Cesta do Říma (Stránka 25-29)