Spotřební výdaje domácností jsou ovlivněny i jednotlivými fázemi hospodářského cyklu. Hospodářským cyklem se nazývá proces, ve kterém hrubý domácí produkt stále kolísá okolo potenciálního produktu. V ekonomice rozlišujeme čtyři fáze hospodářského cyklu, kdy se ekonomika pohybuje nad potenciálním produktem nebo pod produktem potenciálním. Fáze hospodářského cyklu jsou nazývány dno, expanze, vrchol a recese. Pokud expanze trvá dlouhodobě, nazývá se tato fáze konjuktura, v opačném případě, kdy dochází k dlouhodobému poklesu ekonomiky, mluvíme o krizi (Pačesová, 2011).
V mnoha recesích začaly výdaje u zboží dlouhodobé spotřeby klesat. Některé studie dokazují, že bezprostředně po většině recesí se výdaje na bydlení rozšiřují rychleji než jakékoli jiné složka HDP a zároveň dochází k poklesu inflace.
V první části expanze, se výdaje na bydlení zvyšují a inflace zůstává nízká. Ve druhé části expanze přestávají výdaje na bydlení reagovat, ale inflace se začíná rozvíjet.
V reakci na vývoj inflace, se zpřísňuje měnová politika s cílem posílit inflaci.
U výdajů na bydlení začíná prudší pokles a ekonomika vstoupí do recese. Ve většině případů se jedná o poklesy výdajů spotřebního zboží dlouhodobé spotřeby, které začnou klesat brzy po poklesu výdajů za bydlení. Dotažená měna politika a obecný pokles, který následuje, zmírňuje inflační tlaky. V tomto okamžiku začíná v případě bydlení rychlé oživení a ekonomika se vynoří z recese. Jakmile oživení nabývá na síle, podniky reagují na rostoucí poptávku zvýšením své kapacity prostřednictvím investic. Tento obecný vzor se odehrával s malými odchylkami ve většině poválečných recesí. (Gjerstad a Smitrh, 2010).
Kamakura a Du (2011) ve své studii zkoumají propojení mezi rozhodnutími o výdajích domácností a makroekonomickými podmínkami. Tradiční ekonomické analýzy spotřebitelských výdajů předpokládaly, že vkus spotřebitelů zůstává nezměněn, bez ohledu na ekonomické podmínky. Do těchto analýz vstupuje vliv růstu tempa HDP na alokaci spotřebního rozpočtu domácností. Autoři tvrdí, že základní potřeby každé kategorie zůstávají stabilní. V období recese domácnosti hospodaří s menšími rozpočty, spotřebitelé utrácejí méně peněz za luxusní zboží, protože větší podíly přidělují do podstatnějších kategorií. Tento jev má na svědomí i vliv referenční skupiny. Spotřebitelé vidí ostatní utrácet méně v pozičních kategoriích (např. jídlo mimo domov, oblečení, oděvní služby, klenoty a hodinky,
osobní péče, bytové zařízení a spotřebiče, rekreace a letenky) kvůli omezenějšímu rozpočtu, mohou tedy utrácet méně a stále si udržovat své relativní postavení.
Spotřebitelé obecně snižují svůj spotřební rozpočet, a to buď kvůli svému příjmu, nebo z důvodu averze k alokování do zbytných statků a služeb. Uspokojují tak pouze základní potřeby a více jejich příjmů přesouvají do úspor.
Studie Villaverdeho a Kruegera (2007) potvrzují korelaci mezi příjmy, spotřebou a fázemi hospodářského cyklu. Lidé údajně v tomto časovém horizontu nevyhlazují spotřebu. Pokud dochází k poklesu ekonomické situace, tedy kdy křivka hospodářského cyklu klesá, vede to především ke zvýšení nezaměstnanosti.
V období, kdy je ekonomika v recesi, se mluví o cyklické nezaměstnanosti. Autoři se zabývají otázkou, zda domácnosti vyhlazují spotřebu během období, kdy je zvýšená nezaměstnanost. V tomto období dochází k určitému vyhlazování spotřeby, změny výdajů jsou tedy mnohem menší než změny příjmů. Je pravda, že v případě ztráty zaměstnání a příjmu dochází ke snížení nepotřebných výdajů. Skupina výdajů, kam spadá bydlení, voda, energie a paliva, zůstává nezměněna, jelikož k placení nájmu a služeb musí docházet i přes ztrátu příjmu. Domácnosti si musí najít zdroj dočasného příjmu nebo požádat třetí stranu o finanční pomoc. Druhou možností je, že korelaci spotřeby s hospodářskými cykly lze vysvětlit nějakou formou interporální substituce neboli účinek změn úrokových sazeb na spotřebu. Šoky v úrokových sazbách povedou k revizím spotřeby u mnoha domácností, které budou mít vliv na celkovou spotřebu. Všichni nezaměstnaní mají dočasně nižší příjem a zhoršený přístup na úvěrové trhy, měly by tak být méně schopné vyhlazovat svoji spotřebu. Pokud u jednoho člena domácnosti dojde ke změně ekonomické aktivity, tedy kdy jednotlivec přechází do stavu nezaměstnaný, dochází k přerozdělení výdajů domácností (Browning a Crossley, 2001).
Pokud dojde k nezaměstnanosti, mohou se výdaje domácností změnit z několika důvodů. Neočekávané náklady z důvodu pracovního úpadku a jako reakce na sestupný „přechodný příjem“. Původní příjem je v některých zemích nahrazen pojištěním v nezaměstnanosti. Výdaje na předměty dlouhodobé spotřeby klesají s rostoucí nezaměstnaností více než u nezaměnitelných předmětů. Domácnosti během období vysoké nezaměstnanosti odkládají nákup některých druhů předmětů dlouhodobé spotřeby. Prostřednictvím empirických analýz, které jsou založené na kanadském průzkumu nezaměstnanosti, bylo zjištěno, že výdaje na drobné předměty dlouhodobé spotřeby jsou mnohem citlivější během náhrady příjmu v nezaměstnanosti než výdaje na potraviny a nealkoholické nápoje. Drobné předměty dlouhodobé spotřeby jsou totiž často přepychem, zatímco jídlo je nutnou potřebou (Browning a Crossley, 1999).
Produktivita práce, s tím spojená mzda a následná spotřeba bude záviset na makroekonomických podmínkách, které nemůže domácnost předvídat ani kontrolovat. Změny v daňové politice mohou změnit preference spotřebitelů mezi prací a volným časem. Nezaměstnanost zajisté naruší individuální plány a myšlení jedince. V nezaměstnanosti zavádějí úsporná opatření, snaží se minimalizovat výdaje a přemýšlí o budoucnosti (Lee a kol. 2006), rovněž se lidé mohou ubírat několika směry. U jednoho z nich si jedinci aktivně hledají práci a v té době jsou nuceni se uskromnit, někdy i dočasně vzít zaměstnání, o které zcela nemají zájem. Někteří jedinci naopak si zvyknou být doma, jsou schopni žít z podpůrných prostředků států nebo z jiných zdrojů a uhradit tak své výdaje a uspokojovat své potřeby.
2 Vývoj spotřebních výdajů domácností v ČR
Cílem domácností je uspokojovat své individuální potřeby. Příjmem je disponibilní důchod, který je rozdělován na spotřebu a úspory. Spotřební výdaje slouží k uhrazení finálních statků a služeb, kam spadají produkty krátkodobé i dlouhodobé spotřeby. Tento ukazatel je v ekonomice považován za největší složku HDP. V případě, že dochází k růstu spotřeby, roste i hodnota HDP, což má pozitivní dopad na ekonomickou situaci. Ukazatel hodnoty spotřebních výdajů domácností poukazuje na růst nebo oslabení ekonomických cyklů. Všechny hodnoty ekonomické situace jsou v České republice sbírány a sledovány Českým statistickým úřadem. Data spotřebních výdajů domácností jsou strukturována do dalších podskupin. Mimo spotřebu domácností jsou sledovány také výdaje vládních institucí a neziskových institucí sloužící domácnostem. Odhady výdajů na konečnou spotřebu domácností jsou stanovovány na základě statistiky rodinných účtů. Veškeré číselné hodnoty, změny a podíly vycházejí z vybrané literatury.