Skutečný Po odstranění společných šoků Po odstranění specifických šoků
Belgie 0,88 0,97 0,20
Finsko 0,38 0,96 0,07
Francie 0,91 0,97 0,21
Lucembursko 0,62 0,81 -0,11
Irsko 0,20 0,34 -0,12
Itálie 0,85 0,98 0,31
Lucembursko 0,62 0,81 -0,11
Německo 0,87 0,88 0,35
Nizozemsko 0,78 0,97 0,08
Portugalsko 0,82 0,99 0,15
Rakousko 0,76 0,94 0,20
Řecko 0,41 0,90 0,16
Španělsko 0,71 0,97 0,18
Zdroj: Giannone D., Reichlin L.: How Much Heterogenity and Should We Worry about It?, 2006, str. 13
Jestli jsou idiosynkratické šoky v dané zemi převažující, je ekonomika vystavena tzv.
asymetrii HDP. Když ekonomiky čelí značné asymetrii HDP, měnová unie může vést v důsledku neexistence vlastní měnové politiky ke ztrátě blahobytu, protože nemusí být schopna vytvořit mechanismy pro zajištění stávající úrovně HDP a spotřeby. Jinými nástroji mimo měnové politiky jsou např. fiskální politika, která působí proti pohybům HDP přes systém daní a transferů, dále změny chování ve spotřebě, kdy lidé regulují svou spotřebu (danou příjmem) změnou míry úspor, a integrovanost finančních trhů.
Procento idiosynkratických šoků, které je vyrovnáno přes výše uvedené kanály a neodrazí se tedy v hrubém národním produktu (tzv. risk sharing), výrazně vzrostlo v 90. letech, kdy v Evropě akcelerovala integrace trhů. Význam risk-sharing je však poměrně malý, vyrovná jen asi 10 % idiosynkratických šoků.
Graf 23: Míra a vývoj risk sharing pro země eurozóny
-9 -4 1 6
1972-1982 1983-1992 1993-2000 Risk sharing v eurozóně
Zdroj: Kalemli-Ozcan S., Sorensen B.E., Yosha O.: Asymmetric Shocks and Risk Sharing in a Monetary Union: Updated Evidence and Policy Implications for Europe, 2004, str. 31
Připojení k eurozóně vede na jedné straně k větší integraci finančních trhů, a tím přispívá k většímu „risk sharing“ a k větší korelaci cyklů, na druhé straně menší bariéry obchodu vedou k větší specializaci ekonomiky a ta vyústí ve větší vystavování se idiosynkratickým šokům a ve větší asymetrii HDP.
2.5.2.3. Mezinárodní toky finančních aktiv
Měnová unie vede k větším tokům finančních aktiv mezi členskými zeměmi a tyto mohou mít na korelaci hospodářských cyklů pozitivní i negativní vliv. Mohou vést k alokaci kapitálu způsobem, který je konzistentní s komparativní výhodou, což vyústí ve větší specializaci produkce a menší korelaci hospodářských cyklů. Na druhé straně se finanční služby samy o sobě mohou stát kanálem transmise fluktuací hospodářských cyklů, a tím přispět k větší symetrii. Boom v investicích a ve spotřebě v jedné zemi může vytvořit rostoucí poptávku po importech, a to posílí zahraniční ekonomiky. Nebo jestli spotřebitelé z různých zemí mají podstatnou část svých investic na stejném trhu, pak pokles na tomto trhu by mohl vyvolat současný pokles v poptávce po spotřebě a investičních statcích v těchto zemích. Vzniklý efekt nákazy, který se bude přelévat finančními vztahy, vyústí ve větší korelaci.
Velký význam v rámci finančních toků mají PZI. V roce 2004 bylo více než 11 %48 světové produkce vyrobeno ve společnostech pod zahraniční kontrolou. Větší investice mezi ekonomikami vedou k větší citlivosti těchto zemí na poruchy v zahraničí. Hospodářské potíže ve zdrojové ekonomice mohou oslabit finanční zdraví investora, a to může vést ke snížení zaměstnanosti, mezd a investic v hostitelské zemi. Existuje pozitivní vztah mezi zisky na pracovníka v mateřské společnosti a mzdami v zahraničních pobočkách49. Špatný vývoj v hostitelské zemi může snížit hodnotu investičních projektů v zahraničí, a tím hodnotu zdrojové i hostitelské společnosti. Pokles cen akcií může společnosti způsobit obtíže při získávání externích zdrojů pro plánované investiční projekty, a to jak zdrojů z bank, tak i zdrojů na kapitálovém trhu, a přes efekt blahobytu snížit domácí spotřebu. Jansen
a Stokman48 zkoumali, v jakém rozsahu by mohla být rapidní expanze PZI a internacionalizace výroby spojena s větší synchronizací hospodářských cyklů. Oddělili od
sebe kanál zahraničního obchodu a kanál PZI a zjistili, že poruchy v zahraniční ekonomice ovlivní domácí ekonomiku na delší období, když se přenáší kanálem PZI než kanálem obchodu, který funguje současně. Korelace hospodářských cyklů je vyšší pro ekonomiky,
48Jansen W.J., Stokman A.C.J.: Foreign Direct Investment and Internation Business Cycle Comovement, 2004
49Budd J.W., Konings J., Slaughter M.J.: International Rent Sharing in Mulatinational Firms, 2002
které mají vzájemné investiční vztahy více intenzivní. Růst PZI mezi zeměmi o 1 % je spojen s růstem korelací hospodářských cyklů o 0,02 %.
Od 80. let jsou bilaterální hospodářské cykly mezi 12 zeměmi eurozóny synchronizovanější a od zavedení eura jsou země spojeny ještě více. Hlavním faktorem synchronizace hospodářských cyklů je obchod. Jako důsledek založení EMU se obchodní vztahy mezi členskými zeměmi posílily, a to vedlo především k růstu intra-industry obchodu. V době před vytvořením měnové unie mohly při vysvětlování asymetrií hospodářských cyklů hrát důležitou roli rozdíly v úrokových mírách, směnné kurzy a rozdíly ve fiskálních deficitech, ale s implementací Paktu stability a růstu ztratily rozdíly ve fiskálních deficitech svůj význam pro vysvětlení asymetrie hospodářského růstu. EMU dále odstranila vliv volatility směnných kurzů a úrokových sazeb a podpořila bilaterální finanční toky, a tím vedla k větší symetrii hospodářských cyklů.
Baxter a Kouparitsas50 vypočítali, že členství v měnové unii zvyšuje korelaci hospodářských cyklů o 0,08, ale tento výsledek se ukázal statisticky nevýznamný.
50Baxter M., Kouparitsas M. A.: Determinants of Business Cycle Comovement: A Robust Analysis, 2004
2.6. Dopad eura na trhy práce a zaměstnanost
Často zmiňovaným evropským problémem je vysoká nezaměstnanost. Evropská smlouva neobsahuje společnou politiku zaměstnanosti.
Tab. 10: Míra nezaměstnanosti v %, korelační koeficient v posledním sloupci udává korelační koeficient mezi mírou nezaměstnanosti a růstem reálného hrubého domácího produktu
země 60. léta 70. léta 80.léta 90. léta 1999-2005 2000-2007
korelační koeficient
Belgie 1,52 3,37 9,29 8,49 7,66 7,73 -0,6254
Finsko 1,97 3,57 4,90 11,90 9,27 8,73 -0,2388
Francie 1,72 3,93 9,19 11,06 9,65 9,42 -0,6796
Irsko 5,36 7,83 14,62 12,33 4,49 4,28 -0,2042
Itálie 3,79 4,68 8,44 10,67 9,35 8,60 -0,5376
Lucembursko 0,27 1,42 2,49 3,36 3,92 0,1907
Německo 7,09 8,01 8,29 -0,5461
Nizozemsko 0,79 2,78 7,69 5,58 3,87 4,31 -0,4686
Portugalsko 3,43 4,87 7,69 5,61 5,42 6,12 -0,3525
Rakousko 1,62 1,25 3,28 5,15 5,29 5,41 -0,4072
Španělsko 4,22 14,32 15,36 10,69 9,99 -0,1526
Řecko 5,25 2,41 6,63 9,50 11,16 10,82 -0,2355
Dánsko 2,98 6,58 6,86 4,80 4,73 -0,1180
Spojené království 1,49 3,31 9,24 7,91 5,18 5,12 -0,0283
Švédsko 1,72 2,08 2,52 6,20 4,89 4,67 -0,1845
Česká republika 5,26 8,19 8,00 -0,0926
Japonsko 1,28 1,66 2,50 3,04 4,88 4,61 -0,6976
USA 4,78 6,21 7,28 5,76 5,05 5,09 -0,2967
Zdroj: OECD, vlastní výpočty
Jak ukazuje tabulka 10, byla míra nezaměstnanosti v 60. letech na nízké úrovni, s výjimkou Irska, Itálie, Portugalska a Řecka nezaměstnanost nepřekročila v žádné zemi Evropské unie 2 %. V 70. a 80. letech nezaměstnanost značně vzrostla a už se nikdy nevrátila na původní nízkou úroveň 60. let. Od 90. let můžeme sledovat dvojí tendence. V některých zemích (Belgie, Dánsko, Irsko, Nizozemsko, Portugalsko a Velká Británie) v 90. letech nezaměstnanost ve srovnání s 80. léty klesla, nebo se alespoň udržela na úrovni 80. let, v jiných zemích (Finsko, Francie, Itálie, Rakousko, Řecko, Španělsko) rostla i nadále.
Švédsko se vyhnulo prudkému růstu míry nezaměstnanosti v 70. a 80. letech, ale výrazný růst zaznamenalo v 90. letech. Ve srovnání s 90. léty byla v období 1999-2005 téměř ve všech zemích eurozóny (s výjimkou Německa, Rakouska a Řecka) míra nezaměstnanosti nižší.
Ačkoli existuje vztah mezi hospodářským cyklem a mírou nezaměstnanosti (záporný korelační koeficient v tabulce 10, s výjimkou Lucemburska), bývá vyšší míra nezaměstnanosti přičítána především rigidnímu trhu práce. Jinými slovy, míra
nezaměstnanosti neakcelerující inflaci (NAIRU) v eurozóně je na vyšší úrovni než v 60.
letech a na vyšší úrovni než např. v USA a Japonsku. Pro zlepšení situace je třeba provést strukturální reformy. V této části se zabývám otázkou, jestli přistoupení k eurozóně má vliv na intenzitu strukturálních reforem, a jestli provádění strukturálních reforem může snížit míru nezaměstnanosti.
2.6.1. Reformy trhu práce a nezaměstnanost
Rigidity na trhu práce mají různé příčiny a reformy mohou být vedeny různými směry:
• Jednou z možností, jak snížit míru nezaměstnanosti, může být aktivní politika na trhu práce, která jednak monitoruje volná a tvorbu nových pracovních míst, jednak se snaží pomocí rekvalifikačních a tréninkových programů zvyšovat znalosti a pracovní zkušenosti nezaměstnaných. Tato politika je ovšem spojena se značnými náklady, které jsou financovány z rostoucích daní, a tím mohou demotivovat jiné od práce. Nejvyšší výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti jsou ve Skandinávských zemích, Irsku a Belgii, nejnižší v zemích střední Evropy, ve Španělsku a Velké Británii.
• Adekvátní výše podpory v nezaměstnanosti tlumí vliv ztráty práce na životní úroveň nezaměstnaného, který tím dostane čas k nalezení jemu adekvátního povolání. Ale relativně vysoká podpora v nezaměstnanosti, která je k dispozici po relativně dlouhou dobu, snižuje ekonomické náklady nezaměstnanosti, tím snižuje intenzitu hledání práce a podporuje dlouhodobou nezaměstnanost. Relativně nejvyšší podpory v nezaměstnanosti jsou v Belgii, Dánsku, Finsku, Francii, Nizozemsku, Norsku a Portugalsku, nejnižší v Itálii, Řecku a z nečlenských zemí eurozóny ve Velké Británii a USA. Od 90. let je tendence výši a délku pobírání podpor snižovat, ale dalekosáhlé změny byly provedeny jen málokde (např. v Dánsku). Mezi změnou podpor v nezaměstnanosti a mírou nezaměstnanosti byl naměřen pozitivní korelační koeficient ve výši 0,3751, ale tento je statisticky nevýznamný. Není se čemu divit, protože Španělsko má vysokou míru nezaměstnanosti i podpory, Itálie má velkou nezaměstnanost a relativně malé podpory, naproti tomu Švédsko je sociální stát s malou nezaměstnaností a Velká Británie vykazuje malou nezaměstnanost a poskytuje nízké dávky. Při provádění reforem v této oblasti se zpřísnila kritéria dostupnosti reforem, ale moc nezměnila z hlediska snižování výše podpor.
51Saint-Paul G.: Why are European Countries Diverging in Their Unemployment Experience?, 2004
• Zákonodárství zabývající se ochranou práce a síla odborů má zaměstnancům poskytnout určitou jistotu tím, že například zvyšuje náklady zaměstnavatele na propouštění. Vysoké náklady spojené s propouštěním zaměstnanců demotivují zaměstnavatele od jejich najímání, což vede v konečném důsledku ke snížení počtu přijatých i propuštěných, k nemožnosti sezónní fluktuace zaměstnanosti, a tím je dopad této politiky na celkovou zaměstnanost nejednoznačný.
Menší síla odborů je považována z pohledu zaměstnanosti za vhodnější, protože brání rostoucím mzdovým požadavkům, které vedou k vyšším nákladům podniků a ke ztrátě konkurenceschopnosti.
Vyšší konkurenceschopnost firem je podporována flexibilní pracovní dobou, která vede k efektivnějšímu využívání kapitálového vybavení, a tím k růstu hodinové produktivity práce. Flexibilní pracovní doba může přilákat na pracovní trh ty, kteří si nepřejí pracovat na plný úvazek, protože například chtějí lépe zkombinovat svůj profesní a rodinný život nebo si přejí zkrátit pracovní dobu na konci své kariéry.
V poslední době se upouští od schémat předčasného odchodu do důchodu, která vedou pouze k přesouvání nezaměstnaných mezi dvěmi skupinami, a která byla populární v kontinentální Evropě. Zpřísňují se pravidla odchodu do předčasného starobního nebo invalidního důchodu a snižují se podpory starším nezaměstnaným, kteří užívali rozšířeného trvání podpor v nezaměstnanosti a přitom byli vyjmuti z požadavků na hledání práce.
• Zatížení pracovních příjmů daní má obecně negativní vliv na výstupy pracovního trhu.
Vede ke snížení nabídky práce ze strany zaměstnanců, kteří v důsledku substitučního efektu budou preferovat volný čas, a vytvoří motiv pro vznik a rozvoj stínové ekonomiky.
Největší daňový klín (zahrnuje osobní důchodové daně a sociální příspěvky placené zaměstnanci a zaměstnavateli) je ve Francii, Finsku, Švédsku, Belgii a Itálii, v menší míře také v Dánsku, Německu, Nizozemsku a Španělsku. V anglicky mluvících zemích a v Lucembursku je daňový klín naopak nejmenší. Daňové reformy byly provedeny především v Belgii, Francii a Švédsku pro skupiny pracovníků s nízkými příjmy, ale jen málo zemí je schopno redukovat celkové daně, protože snížení příjmů ve veřejných rozpočtech musí být doprovázeno krácením výdajů.
Reformy jsou ovšem spojeny s politickým problémem spočívajícím v tom, že náklady reforem jsou snadno a ihned identifikovatelné (bývají spojovány s poklesem renty jako
přebytku skutečné mzdy nad tou částí mzdy, která vyjadřuje obětované náklady), ale jejich pozitivní výsledky je třeba hodnotit v dlouhém období.
Při implementaci reforem je důležitá nejen jejich intenzita, ale také koordinace jednotlivých reforem, protože komplexní balík opatření je efektivnější než částečné reformy týkající se jen určitého segmentu trhu práce. Reformy provedené v jedné oblasti mohou vydláždit cestu jiným reformám.
V první polovině 90. let publikovala OECD práci „Jobs Strategy“, ve které navrhovala strukturální reformy, které je třeba provést. S desetiletým odstupem míru reforem v každé zemi hodnotila. Indikátory jsou velmi často kvalitativní a jejich interpretace je značně subjektivní, je proto velmi obtížné intenzitu reforem objektivně kvantifikovat. OECD stanovila maximální dosažitelné skóre ve všech kategoriích, to porovnala se skutečností a na základě toho kvantifikovala míru reforem v jednotlivých zemích OECD.
Výsledky pro země EU 15, Českou republiku, USA a Japonsko jsou uvedeny v grafu 24.
Graf 24: Ukazatel intenzity strukturálních reforem v letech 1994-2004
Indikátor intenzity strukturálních reforem
0 5 10 15 20 25 30
Belgie Finsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Španělsko Dánsko Spojené království Švédsko Česká republika Japonsko USA
Zdroj: Brandt N., Burniaux J.-M., Duval R.: Assessing the OECD Jobs Strategy: Past Developments and Reforms, 2005, strana 56
Agregovaný ukazatel intenzity reforem ale nevypovídá o šíři reforem trhu práce provedených zeměmi během poslední dekády. Šíři reforem měřila OECD jako variabilitu intenzit reforem mezi oblastmi v rámci jedné země. Čím je variabilita nižší, tím uniformější jsou intenzity reforem, a tím širší jsou reformy.
Dánsko a Finsko provedly od 90. let dalekosáhlé reformy v široké řadě oblastí, a tím se jim otevřely možnosti pro značné politické synergie. V jiných zemích byly provedeny reformy jen v některých oblastech, ale zato byly velmi hluboké – Irsko a Velká Británie provedly reformy
v oblasti daní a aktivních politik zaměstnanosti. V grafu 24 jsou indikátory intenzity reforem pro Rakousko a Velkou Británii podobné, al Rakousko podniklo mírné reformy zasahující do mnoha oblastí, zatímco Velká Británie provedla hluboké reformy koncentrované do dvou oblastí. V Portugalsku, Španělsku a Řecku byly reformy rozptýlené a váhavé s celkovou nízkou intenzitou. Většina členských zemí eurozóny provedla komplexní reformy týkající se různých oblastí trhu práce, ale co se týče intenzity reforem, neodpovídala tato nezbytně jejich potřebám, pokud předpokládáme, že země s vyšší mírou nezaměstnanosti by měla provést intenzivnější reformy.
Když porovnáme tabulku 10 a graf 24, vidíme, že nejintenzivnější reformy provedlo Nizozemsko, které mělo po Lucembursku a Rakousku v 80. a 90. letech nejnižší nezaměstnanost, v Dánsku, Rakousku a Švédsku byly provedeny intenzivní reformy, ačkoli počáteční situace byla příznivá. Naproti tomu Španělsko, Řecko a v menší míře Francie s vysokou mírou nezaměstnanosti provedly podle indikátoru OECD nejméně intenzivní reformy. Belgie a Itálie na tom byly, co se týče nezaměstnanosti, poměrně špatně a jejich reformy byly intenzivní.
Existuje vztah mezi intenzitou reforem a NAIRU52. Korelace intenzity reforem a nezaměstnanosti je statisticky významná na 5% hladině. Kde byly reformní snahy v letech 1993-1998 nadprůměrné, byla snížena strukturální nezaměstnanost více (Dánsko, Finsko, Itálie a Nizozemsko), naopak míra nezaměstnanosti zůstala nezaměněna nebo se mírně zvýšila v zemích, kde byla intenzita nižší (Česká Republika, Slovenská Republika a Japonsko).
V grafu 24 je rovněž vidět, že strukturální reformy v zemích EU 15 byly intenzivnější než například v České republice, Japonsku a USA. Může být příčinou větší intenzity reforem právě společná měna?
2.6.2. EMU a strukturální reformy
Nejsilnějším argumentem, který vysvětluje význam společné měny pro intenzitu strukturálních reforem, je argument TINA – „There Is No Alternative“. V měnové unii už není jednotlivým zemím k dispozici měnová a kurzová politika, navíc by členové EMU měli dodržovat Pakt stability a růstu, který staví bariéry pro anticyklické působení fiskální politiky.
52Brandt N., Burniaux J.-M., Duval R.: Assessing the OECD Jobs Strategy: Past Developments and Reforms, 2005
Proto je třeba provést strukturální reformy, aby pružnější trhy umožnily pružnější reakci na asymetrické šoky.
Dalším argumentem, proč by mělo vytvoření EMU stimulovat strukturální reformy, je větší transparentnost, která umožní lepší srovnání nákladů strukturálních strnulostí. Růst obchodu a konkurence s ním spojená povede ke snížení rent a nižší renty povedenou k nižšímu odporu proti strukturálním reformám (náklady spojené s udržováním rent na dané úrovni brzy převýší tyto renty a v důsledku převisu nákladů nad výnosy nebudou zaměstnanci za tyto renty bojovat). I vyšší mobilita kapitálu povede země ke konkurenčním strukturálním reformám, které přilákají větší kapitálové toky.
Na druhé straně může vznik EMU vést k oslabení intenzity strukturálních reforem. Náklady
spojené se strukturálními reformami totiž mohou být kvůli společné měnové politice a restrikcím v oblasti fiskální politiky větší.
Dobře provedené strukturální reformy zvýší potenciální HDP. V ekonomice bude negativní output gap, nevyužité zdroje a inflace pod cílovou hodnotou. V uzavřené ekonomice centrální banka uvolní měnovou politiku a agregátní poptávka a výstup vzroste, aby se negativní output gap uzavřel. Vzoste skutečný HDP i zaměstnanost. V malé otevřené ekonomice s pohyblivým měnovým kurzem vede snížení inflace k větší konkurenceschopnosti, a ta se projeví v expanzi exportu. Výstup a zaměstnanost tak reagují na zlepšení cenové konkurenceschopnosti země. Optimální kurzová politika v otevřené ekonomice v době reforem na trhu práce by představovala prudkou depreciaci v krátkém období, která vede k dalšímu zvýšení konkurenceschopnosti domácích produktů.
Když politici ve velké členské zemi EMU budou uvažovat, zda provést reformy pracovního trhu, aby se dosáhlo nižší rovnovážné nezaměstnanosti, musí vzít v úvahu deflační šok do jejich ekonomiky. Společná měnová a kurzová politika nebude na takový šok odpovídat.
Vlády by mohly využít fiskální politiku, aby v době strukturálních reforem stimulovaly poptávku. Tato cesta je ale v EMU odříznuta Paktem stability a růstu. Kdyby ovšem existovala společná dohoda o koordinaci strukturálních reforem v členských zemích EMU, umožnilo by to ECB provést měnovou expanzi ve stejnou dobu, kdy budou členské země provádět reformy na celounijní úrovni.
Duval a Elmeskov53 rozložili celkovou intenzitu reforem v letech 1994-2004, kterou vypočítala OECD, na dvě období – před a po přijetí eura. Z výsledku studie se nezdá, že by vznik EMU byl spojen s akcelerací reforem, v letech 1999-2004 byla intenzita reforem v zemích eurozóny nižší než v letech 1994-1998. Pokles intenzity reforem byl také v celé skupině zemí OECD, ale ne ve třech zemích, které jsou členy EU 15, ale ne eurozóny.
Graf 25: Časové rozložení reforem
Časové rozložení intenzity reforem
0 5 10 15 20 25
1994-1998 1999-2004
%
OECD země eurozóny země EU mimo EMU
Zdroj: Duval R., Elmeskov J., comments by Nickell S. and Jimeno J. F.: The Effects of EMU on Structural Reforms in Labour and Product Markets, 2006, str. 19
Stejná studie se zabývala otázkou, zda stupeň autonomie měnové politiky je spojen s vyšším nebo nižším sklonem ke strukturálním reformám. Na základě ekonomického regresního modelu pro 21 zemí OECD a léta 1985-2003 přišla k závěru, že pravděpodobnost provedení reforem bude tím vyšší, čím nepříznivější jsou původní makroekonomické podmínky, čím menší je země a čím větší je fiskální rovnováha. Dummy proměnná nezávislé měnové politiky vyšla statisticky nevýznamná a z toho můžeme vyvodit závěr, že EMU sama o sobě neposkytuje velkou motivaci nebo demotivaci od provádění strukturálních reforem.
I monetaristické teorie vedou k závěru, že vztah mezi společnou měnou a pracovním trhem neexistuje, neboť měnová politika neovlivňuje reálné proměnné v dlouhém období. Evropská nezaměstnanost je způsobena dlouhodobými mzdovými rigiditami, které brání reálným pracovním nákladům v přizpůsobení se směrem dolů, a proto je přirozená míra nezaměstnanosti v Evropě vysoká. Měnová politika ovlivňuje pouze krátkodobé odchylky od této přirozené míry.
53Duval R., Elmeskov J., comments by Nickell S. and Jimeno J. F.: The Effects of EMU on Structural Reforms in Labour and Product Markets, 2006
2.6.3. Vývoj počtu zaměstnanců ESCB
Vznik ECB a systému ESCB v roce 1998 odstartoval sérii procesů, které vedly k přesunu různých funkcí z národních centrálních bank do Frankfurtu. Přesunem rozhodování o měnové politice a úrokových sazbách, které ovlivňují aktivitu v různých ekonomikách, převedl nejdůležitější a nejprestižnější činnosti národních centrálních bank na ECB. ECB naplánovala a koordinovala výrobu jednotné měny EURO a provozuje systém TARGET, kterého se
Vznik ECB a systému ESCB v roce 1998 odstartoval sérii procesů, které vedly k přesunu různých funkcí z národních centrálních bank do Frankfurtu. Přesunem rozhodování o měnové politice a úrokových sazbách, které ovlivňují aktivitu v různých ekonomikách, převedl nejdůležitější a nejprestižnější činnosti národních centrálních bank na ECB. ECB naplánovala a koordinovala výrobu jednotné měny EURO a provozuje systém TARGET, kterého se