Zm ě ny vlivu mezinárodního obchodu na domácí cenovou hladinu v d ů sledku p ř ijetí eura

Od zavedení měnové jednotky ECU došlo k výrazným změnám měnových kurzů ECU (resp.

EUR) a USD. Poté, co ECU mezi lety 1998 – 2001 vůči USD prudce depreciovalo, euro v letech 2002-2005 výrazně apreciovalo.

Graf 3: Vývoj směnného kurzu ECU (resp. EUR) k americkému dolaru a japonskému jenu

Vývoj kurzu JPY/EUR 95

105 115 125 135 145 155

1990-1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Vývoj kurzu USD/(ECU)EUR 0,8

0,9 1 1,1 1,2 1,3 1,4

1990-1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Zdroj: ECB: Statistic pocket book, 2006, str. 17

Změny měnových kurzů se promítají do importních cen a ty jsou pro malé otevřené ekonomiky důležitým determinantem domácí inflace. Míra, v jaké se změny měnového kurzu promítají do cen importů, které se následně promítají do cen výrobců a do spotřebitelských indexů, se nazývá „exchange-rate pass through“ (ERPT). Tato míra je ovlivněna mnoha faktory a v průběhu času se mění. V této části se budu zabývat mírou ERPT v eurozóně a vlivy, které vedly k její změně po zavedení společné měnové jednotky.

2.1.2.1. Stanovení importních cen a míry ERPT

Exportéři stanovují své ceny jednak s ohledem na své mezní náklady – za účelem tradičních cílů maximalizace zisku – a jednak s ohledem na ceny konkurence – za účelem udržení tržního podílu. Ceny stanovené exportérem jsou tedy kompromisem mezi těmito dvěma faktory. Importní ceny se odvozují od cen stanovených exportérem a od měnových kurzů. Míra, jakou domácí trhy reagují na růst cen importovaných produktů, záleží na charakteru konkurence v odvětví, na míře cenové diskriminace a na podílu dovezených produktů relativně k domácí produkci daného odvětví. Domácí firmy preferují fixovat cenu výrobků pro spotřebitele v domácí měně, zatímco exportéři mají tendenci fixovat cenu ve své měně za účelem snížení kurzového rizika. Měna, ve které se budou fixovat ceny, záleží na konkurenčním tlaku v odvětví – když je domácí konkurence menší, exportující firmy budou s větší pravděpodobností fixovat ceny ve své vlastní měně, a tím budou ceny vyjádřené v domácí měně citlivější na změnu měnového kurzu. Čím větší je tedy podíl importovaných výrobků na celkové nabídce odvětví, čím větší je podíl exportérů relativně k domácí konkurenci, tím vyšší citlivost cen na změny měnového kurzu můžeme očekávat. Když domácí konkurence poroste a exportéři se budou snažit udržet podíl na místním trhu, mohou být změny cen dovezených výrobků nízké, i když bude volatilita směnných kurzů vysoká.

Exportéři vyvážející do eurozóny při stanovování ceny svých výrobků v měně importující země dávají svým mezním nákladům váhu 50 – 70 %, zatímco ceny konkurence na trhu je ovlivňují ze 30 – 50 %. Toto implikuje, že 10 % pokles efektivního směnného kurzu eura povede k 5 – 7 % růstu cen importovaných výrobků¹³. Existují však rozdíly mezi dodavateli podle zemí, přičemž je charakteristické, že importy z USA mají vyšší stupeň ERPT. Celkově exportéři z nečlenských zemí EU, kteří dováží své produkty do eurozóny, při stanovení ceny dávají svým nákladům váhu 80 % a konkurenci 20 %, zatímco pro exportéry ze zemí EU jsou

13 Anderton B.: Extra-euro Area Manufacturing Import Prices and Exchange Rate Pass-through, 2003

tyto váhy 50 %¹³. Vyšší odhadovaná ERPT pro importy z USA je konzistentní s teoretickými argumenty, že velké země a jejich exportéři mají větší monopolní sílu a mají tendenci založit své ceny na svých nákladech, být price-makery. Členové EU, kteří současně nejsou členy eurozóny, importující do eurozóny, naproti tomu berou v úvahu více ceny konkurence, a to znamená nižší stupeň ERPT. Takové chování je vysvětleno cenovou konvergencí a rostoucí konkurencí v rámci stále více integrovaného trhu EU, což znamená, že odchylky od ceny na společném trhu mohou vést k větší ztrátě tržního podílu než dříve.

Korelační koeficient mezi importními cenami a efektivním směnným kurzem pro eurozónu po zavedení eura v roce 1999 byl 0,73. Spolu s depreciací eura rostly nejvíce ceny dovozů z USA – korelační koeficient je 0,87, a nejméně ceny importů ze Švédska – korelační koeficient byl nejnižší, – 0,02¹³.

2.1.2.2. Význam měnové politiky pro ERPT

Míra ERPT je ovlivňována i měnovou politikou centrálních bank a významem stabilizace inflace. Když centrální banka vysloví závazek udržovat míru inflace na nízké a stabilní úrovni, firmy nemají tendenci promítat fluktuace cen svých vstupů do cen výstupů, protože při zvýšení míry inflace by centrální banka zasáhla a zatlačila na snížení poptávky. Když je centrální banka kredibilní a firmy uvěří, že v budoucnosti bude ve stabilizaci inflace úspěšná, uzpůsobí tomu svá inflační očekávání. ERPT se pohybuje ve stejném směru jako směrodatná odchylka inflace, a protože snaha měnové politiky o stabilizaci inflace snižuje směrodatnou odchylku inflace, klesá i ERPT. Země, které měly v 80. a 90. letech vyšší inflaci a větší depreciaci měnového kurzu, měly vyšší míry ERPT, především v krátkém období¹⁴.

2.1.2.3. Empiricky zjištěné míry ERPT

Odhadem míry ERPT v 11 zemích eurozóny v posledních 15 letech se zabývali např. Campa, Goldberg a González-Mínguez¹⁵, kteří přišli k závěru, že průměrné prosté míry ERPT do importních cen jsou 0,66 v krátkém období a 0,81 v dlouhém období. Průměrné vážené míry jsou 0,52 v krátkém a 0,72 v dlouhém období. Dále testovali hypotézu, jestli je transmise v dlouhém období kompletní: tato hypotéza byla odmítnuta v 8 z 11 zemí. Země, pro které

14 Gagnon J.E., Ihring J.: Monetary Policy and Exchange Rate Pass-through, 2004

15 Campa J.M., Goldberg L.S., González-Mínguez J.M.: Exchange-rate pass-through to import prices in the euro area, 2005

tato hypotéza zamítnuta nebyla, jsou ekonomiky s tradičně vysokou inflací (Itálie, Portugalsko a Španělsko). O rok později odhadli Campa a Golberg míry ERPT do spotřebitelských cen v eurozóně na 0,47 pro krátké a 0,7 pro dlouhé období¹⁶.

Vliv různých šoků na ceny importů, ceny výrobců a spotřebitelské ceny vyjádřené HICP v eurozóně provedl E.Hahn¹⁷, kteý analyzoval vliv tří druhů externích šoků:

• ropný šok

• šok vyvolaný změnou měnového kurzu

• šok vyvolaný změnou importních cen (kromě ropy), který ale není způsoben změnou směnného kurzu

A. Citlivost cen importovaných statků (kromě ropy)

Co se týče reakce cen importovaných statků na jednoprocentní nárust ceny ropy vyjádřené v dolarech, míra reakce je kolem 0,08 % v průběhu jednoho roku a 0,12 % během tří let. To znamená, že jednoprocentní zvýšení dolarové ceny ropy povede v období jednoho roku ke zvýšení cen importovaných statků o 0,08 %.

Reakce importních cen na 1 % depreciaci eura je silnější a proběhne rychleji. Samotný šok se ihned odrazí v míře 0,2 %, efekt za tři čtvrtletí je 0,5 %. Vysvětlení pro větší dopad změny měnového kurzu než změny cen ropy do cen importů (kromě ropy) je, že šoky vyvolané změnou měnového kurzu ovlivňují ceny všech importovaných výrobků přímo, zatímco ropné šoky mají jen nepřímý vliv na tu část importu, která používá ropu jako vstupní faktor.

B. Citlivost cen výrobců

Jednoprocentní růst dolarových cen ropy vyvolá růst cen výrobců o 0,05 % během jednoho roku a za tři roky se akumuluje na 0,07 %.

Jednoprocentní depreciace eura se promítne do cen výrobců v míře 0,1 % v průběhu prvního čtvrtletí, 0,28 % po roce a za tři roky v míře 0,3 %.

Vliv jednoprocentního růstu cen importů (kromě ropy) na ceny výrobců je extrémně vysoký – v prvním čtvrtletí je 0,22 % a vzroste na 0,61 % po roce. Šok vyvolaný změnou importních cen má tedy značně větší vliv než šok ze změny měnového kurzu, a ten má mnohem větší vliv než odpovídající ropný šok. Sledovaný vyšší stupeň míry transmise šoků vyvolaných

16 Campa J.M., Goldberg L.S.: Distribution Margins, Imported Inputs, and the Sensitivity of the CPI to Exchange Rates, 2006

17 Hahn E.: Pass-through of External Shocks to Euro Area Inflation, 2003

změnami importních cen ve srovnání s šoky vyvolanými změnami měnového kurzu a ropnými šoky je dán vlivem očekávané trvanlivosti šoků importních cen. Zatímco šoky

vyvolané změnou měnového kurzu a ropné šoky jsou známy svou volatilitou, šoky vyvolané změnou importních cen jsou považovány za stabilnější. Šok vyvolaný změnou importních cen proběhne nejrychleji - během tří čtvrtletí – ropný šok je naproti tomu nejpomalejší.

C. Citlivost HICP

Jednoprocentní růst dolarové ceny ropy se promítne do HICP během prvního čtvrtletí v míře 0,005%, po čtyřech čtvrtletích je to 0,02 % a po třech letech 0,05 %.

Jednoprocentní depreciace eura se odrazí v růstu HICP během prvního čtvrtletí ve výši 0,025 %, po jednom roce 0,08 % a po třech letech je míra transmise 0,16 %.

Vliv šoků vyvolaných změnou cen importovaných statků je opět největší, a to 0,04 % po jednom čtvrtletí, 0,17 % po jednom roce a 0,31 % po třech letech. Transmise proběhne nejrychleji u cen importů, následují výrobní ceny a nejpomaleji se vliv promítne do HICP.

Stupeň transmise pohybů měnových kurzů do agregovaných cenových indexů je podstatně nižší než do importních cen. Vysvětlením je, že obchodovatelné statky vysvětlují jen část spotřeby v celkových cenových indexech - spotřebitelé mohou nahradit zdražené importní statky zbožím vyrobeným doma. Stejně tak importované vstupy představují jen část vstupů pro domácí produkci.

ERPT bude tím nižší, čím nižší je podíl cen ovlivněných šokem v cenovém indexu. Důležitou roli hraje počet stupňů, kterými šok musí projít – čím je počet stupňů vyšší, tím méně kompletní a pomalejší transmise je, a tím nižší je míra ERPT.

2.1.2.4. Změny míry ERPT v důsledku zavedení eura

Campa a Goldberg¹⁸ se zabývali otázkou, jestli a jak se změnila ERPT v eurozóně v souvislosti s existencí společné měny. Podle jejich závěrů se míry ERPT do importních cen snížily, ale tato změna nebyla nijak zlomová, snížily se průměrně z hodnoty 0,69 před na 0,61 po přijetí eura. Tento empiricky zjištěný výsledek lze interpretovat tak, že se snížila citlivost cenové hladiny v zemích eurozóny na externí šoky, a tím se snížila volatilita části inflace, která probíhá přes tento kanál.

18 Campa J.M., Goldberg L.S., González-Mínguez J.M.: Exchange-rate pass-through to import prices in the euro area, 2005

Důvodem jsou změny v zahraničním obchodě zemí eurozóny. Obchod v rámci eurozóny se provádí ve společné měně, a není tedy vystaven fluktuacím směnných kurzů. Eliminace rizika spojená s fluktuací nominálních směnných kurzů a redukce transakčních nákladů by mohly stimulovat obchod mezi členskými zeměmi eurozóny na úkor obchodu se zeměmi mimo eurozónu. Eurostat nás však zpravuje, že podíl importu přicházejícího ze zemí mimo oblast eurozóny vzrostl v 7 z 11 původních členských zemí. Zároveň ale vzrostla míra zahraničního obchodu denominovaného v eurech¹⁹. Jak bylo uvedeno výše, existuje přímý vztah mezi měnou denominace faktur v mezinárodním obchodě a mírami ERPT. A protože exportéři fixují své ceny v eurech, můžeme pozorovat relativně omezenou transmisi pohybů směnných kurzů do cen v eurozóně.