Monastický ideál

Protestantský kritik československého katolicismu dr. Hromádka, jenž se snažil být vskutku co nejobjektivnějším, konstatoval mezi jiným v jedné ze svých knih, že českému katolictví téměř chyběl a chybí mo­

86 DEŠŤ RŮŽÍ

nastický ideál. Jest pravda, že mezi českými patrony jsou svatý Prokop a svatý Ivan, ale to vše jest šedá dávnověkost; 1 tito poustevníci pak nerepresentují ideál výhradně monastický.Jejich činnost je extensivní asymbolsvatoprokopskélegendy ooráníčertem ukazuje, že1oni byliv bo­

jis mocnostmi tohoto světa. I postava Hroznatovajest výjimečnáa oje­

dinělá. Národ, jehož nejstarší píseň, kterou vzývásvého světce a patro­

na, obsahuje úpěnlivou prosbu „„Nedejzahynouti!“, který vždy musil zápasiti o nejprimitivnější podmínky své existence, který později v hu­

sitských válkách stál proti celé Evropě, který pak tu Evropu musil mí­

lovými kroky dohánět, byl nucen upírat svou pozornost zvýšenou mě­

rou ke světu vnějšímu, a proto jest a bylo u nás vždy tak málo smyslu pro kontemplativní ideál. I nejkontemplativnější duch český, Otokar Březina, rostl mimo porozumění a běžný literární život a byl pochopen velmi, velmi pozdě. A přece všechen vnější život musí mít oporu v ži­

votě vnitřním. Kde nejsou vnější úspěchy podepřeny vnitřním životem, kde práce Marty není provázena duchem Mariiným, tam hrozí zpo­

vrchnění, zploštění a konec konců prohra. Katolíci v politických bojích posledních let musili téměř všechnu svou energu vynaložiti na obranu.

Mezi českou theologickou literaturou jest snad nejpočetnější apologe­

tika. A přece by svět musil dávno ztroskotat, kdyby nebylo těch, kdož se zaň modlí, kteří rozjímají, kteří udržují neustále posvátný vestálský oheň tam, kde všichni ostatnížijí na tržišti, třebaže 1tam chtěli upřímně sloužit Boží věci. V tom vidím veliký význam Blahoslavené Anežky české. Ona plně ztělesňuje monastický ideál. I ona ovšem udělovala almužnu a sloužila za moru, ale to vše bylo jenom akcidentální. Tato dcera královská odešla ze světa proto, aby sloužila Bohu životem roz­

jímání a modlitby. Toho v Čechách bylo vždy velmi málo. I pokud máme duchovní literaturu původní, jest rázu spíše moralistního. Ne­

máme však Soliloguií. Blahoslavená Anežka jest po této stránce uka­

zatelkou směru. Ukazuje nám, co a kde chybí. Ukazuje to i dnes. Když se rozhlížíme po současném svém katolictví, často se nám zdá, že by bylo na místě citovat slova evangelia o Martě, jež pečlivá jest a dbá o mnohé věci a o tom, že jednoho jest potřebí. Blahoslavená Anežka jest českou Marií, jež nejlepší stránku vyvolila, kteráž nebude odjata od ní. Náš věk často ztotožňuje mylně křesťanstvís pouhou humanitou*

Služba Bohu bývá zaměňována se službou člověku, úkol Marin s úko­

lem Martiným. A přece i činnost sociální, jež by byla sebe účinnější, může se jevit člověku jako marný ruch a shon, jakmile člověk ztratí s očí poslední cíl. Co jest malého a co jest velkého před Bohem? Jak snadno může člověk sebe činnější dojíti k názoru, že je všecko marno, že je beztoho všecko relativní! Proto často 1 naše sociální činnost bývá taková neradostná, tak zmechanisovaná, protože je provázena sice heslem „labora“, ale nikoli „„ora““.Jeden z českých myslitelů napsal

DEŠŤ RŮŽÍ 87

jednou, že když se průměrný člověk zeptá filosofa : „Co děláš?““a on podle pravdy odpoví „Myslím !““,že se dá do smíchu. Průměrnému člo­

věku našich dob se zdá, že myšlení není prací. Oč pustěji by se smál, kdyby se mu odpovědělo: ,„Rozjímám !““A přece rozjímání a modlitba jest činností, jež stojí za zasvěcení celého života. Na řeholní život bývá

1 mezi mnohými katolíky názor čistě josefinský. Uznávají rádi řehole činné, ošetřovatelské a školské, ale nedovedou si představit, v čem je užitek řeholí rozjímavých a smírných. A přece by všecky ty Marty ve světě musily dávno ochabnouti,kdyby jim Marie nepomáhaly nésti břemena, třebaže o tom Marty nevěděly. Nikdy nevíme, kdo všecko se za nás modlí, kdo svými skutky činí zadost za naše provinění, jež jsme spáchali v pokušeních a víru tohoto světa! Vynikající italský cír­

kevní hodnostář řekl jednou, že když pozoruje náš náboženský život, se mu zdá, že největším nebezpečím v naší zemi není Hus, nýbrž Josef II., A tak to také je Josef II., je typem racionalisty, který chce podři­

zovat náboženství světské účelnosti, který věříjenom v rozum a který neví, že člověkčím je, je jen milostí Boží, za niž musíme neustále a vy­

trvale prosit. Zde jest vůdkyní Blahoslavená Anežka. Již Luther byl uprostřed své činnosti stižen pochybností, zda lidské skutky prospívají a propadl pokušení pokládati všechnu činnost za marný ruch. Ale ne­

dovedl najíti rovnováhy mezi skutkem a modlitbou, nýbrž spolehl se opovážlivě na milost Boží, jež prý má „přikrýti“ všecky naše hříchy. Ne tak katolíci: Víra beze skutků je mrtvá, ale duší pravého apoštolátu není jenom skutek, nýbrž modlitba. Velký příklad svatého Františka ukázal, jak jest možno spojovati práci pro království Boží s modlitbou. Blahoslavená Anežka učila český národ této cestě za

„svítilnou kříže“':

Crucis Christi mons Alvernae recenset mysterla,

ubi salutis aeternae dantur privilegia,

dum Franciscus dat lucernae Crucis sua studia.

Takový jest monastický ideál hory Alvernské: Svítilna kříže; roz­

jímání 1 práce. Dnes, kdy v záplavě materialismu každý opravdovější člověk, ať náleží do kteréhokoli tábora, bojuje za nadřaděnost hod­

not duchovních, musímejít ke kořenům, k příkladům, k Anežce!

Dr. Alfred Fuchs.

vě= ře>

%

sn

ks8:

JA

i klášteřeNaFrantišku

ámů př

+

Skupina chr

DEŠŤ RŮŽÍ 89