1.1 Nástroje měnové politiky
1.1.2 Nepřímé nástroje měnové politiky
Druhou skupinou jsou nepřímé nástroje, které působí celoplošně, neadresně a tržně.
Nepřímé nástroje měnové politiky postihují celý bankovní systém plošně. Nejsou tedy využívány k selektivnímu podporování nebo omezování vybraných bank, ale stanovují jednotné podmínky. Touto volbou nedochází k přímému ovlivnění rozhodování obchodních bank, ale pouze je ovlivněn prostor pro jejich rozhodování. Při použití těchto nástrojů není narušeno tržní prostředí. S ohledem na výše uvedené je jejich používání běžnější, než používání přímých nástrojů. Nevýhodou nepřímých nástrojů je jejich nižší účinnost oproti nástrojům přímým.
Mezi nepřímé nástroje měnové politiky patří:
Diskontní nástroje;
Operace na volném trhu;
Povinné minimální rezervy;
Konverze a swapy.
1.1.2.1 Diskontní nástroje
Diskontními nástroji jsou úvěry, které jsou v bezhotovostní formě a v domácí měně poskytované centrální bankou obchodním bankám a úrokovými sazbami těchto úvěrů je ovlivňována měnová báze a krátkodobá úroková míra. K těmto typům úvěrů patří diskontní úvěry, reeskontní úvěry a lombardní úvěry. Další diskontní nástroje jsou poskytovány spíše jako nástroj ke stabilizaci obchodní banky, patří k nim nouzové úvěry, hotovostní úvěry, úvěry na povinné minimální rezervy2.
2 Revenda, Z.: Centrální bankovnictví, Management Press Praha 2001 s. 540 –550.
13
Diskontní úvěry jsou pro obchodní banky nejlevnějším zdrojem úvěru. Diskontní úvěr poskytnutý centrální bankou je úročen diskontní sazbou. Pro čerpání takového úvěru jsou stanoveny pouze rámcové podmínky a při jejich splnění má příslušná obchodní banka možnost získat tento úvěr automaticky. Diskontní úvěry jsou poskytovány na kratší dobu, obvykle by splatnost neměla překročit tři měsíce, ale většinou je doba splatnosti kratší než uvedené období. Banka tohoto nástroje využívá k naplnění vlastních rezerv a jejich poskytnutí úzce souvisí se zvýšeným množstvím peněz v ekonomice, protože zvyšuje investiční možnosti banky, které souvisí s dalším poskytováním úvěrů. Centrální banka určením výše diskontní sazby ovlivňuje výši diskontních úvěrů vyžadovaných obchodními bankami. Zvýšení diskontní sazby způsobí nižší zájem obchodních bank o tento úvěr a současně tak dochází ke snížení množství peněz v ekonomice a snížení inflace. Snížení diskontní sazby má opačný efekt, zvyšuje zájem obchodních bank o tento zdroj a podporuje zvýšenou peněžní nabídku v ekonomice. Rozpětí diskontních sazeb má významný vliv na výši úrokových sazeb z úvěrů, které jsou poskytovány obchodními bankami.
Reeskontní úvěry jsou úvěry poskytované centrální bankou obchodním bankám prostřednictvím odkupu, tzv. reeskontu směnek již dříve eskontovaných obchodními bankami od vlastních klientů. Centrální banka cenu reeskontovaných směnek poníženou o úrok následně připisuje na účty rezerv obchodních bank. V den splatnosti dochází k zaplacení nominální hodnoty směnky ze strany obchodní banky a tím je splacen i úrok z této operace. Jsou to především krátkodobé úvěry a jejich doba závisí na zůstatkové splatnosti reeskontovaných směnek. Centrální banka k reeskontu neakceptuje jakékoliv směnky, ale pouze směnky stanovené kvality. Reeskontní úvěr svým průběhem připomíná reverzní repo operaci, ale zásadní rozdíl tkví v tom, že v případě této operace je aktivní stranou centrální banka.
Lombardní úvěry jsou poskytované obchodním bankám centrální bankou oproti zástavě směnek, popř. jiných cenných papírů, včetně státních. Doba splatnosti zastavených cenných papírů určuje lhůtu splatnosti lombardních úvěrů, které nepřevyšují 90 dní, ale obvykle je mnohem kratší než výše uvedené období. Lhůta splatnosti lombardního úvěru je přesně určena rozdílem mezi zůstatkovou dobou splatnosti zastavených cenných papírů a stanoveným počtem dní mezi splacením lombardního úvěru a dnem splatnosti zastavených
14
cenných papírů. Zastavené cenné papíry jsou většinou rizikovější než diskontní úvěry a proto se často lombardní úvěry poskytují pouze do určité výše zástavy. Při poskytnutí lombardního úvěru dochází ke zvýšení měnové báze, při splacení je tomu naopak, dochází k poklesu měnové báze3. Lombardní úvěry jsou úročeny lombardní sazbou, která je vyšší než sazba diskontní nebo reeskontní. Zvýšení lombardní sazby vede k menším půjčkám obchodních bank, peníze v oběhu jsou tak omezeny a toto vede ke snížení inflace.
1.1.2.2 Operace na volném trhu
Centrální banka operace na volném trhu realizuje prostřednictvím bezhotovostního nákupu a prodeje cenných papírů, především státních dluhopisů, krátkodobých pokladničních poukázek a dalších vlastních cenných papírů. K operacím dochází v domácí měně, protože obchodování s cennými papíry v cizí měně by nemělo bezprostřední vliv na regulaci měnové báze. Při nákupu cenných papírů centrální banky jsou zvyšovány zdroje obchodních bank, při prodeji je tomu naopak. Prodejce získává za prodej cenných papírů oběživo, které si může ponechat jako peněžní zásobu nebo získané peníze může dále uložit, resp. použít jako depozitum k dalším půjčkám, kdy ke zvýšení nabídky peněz dojde prostřednictvím depozitního multiplikátoru. Díky multiplikátoru se peněžní zásoba zvýší oproti tomu, kdyby si subjekt peníze získané obchodem s centrální bankou ponechal. Při prodeji cenných papírů se zdroje bank snižují a snižuje se tím pádem i celkové množství peněz v oběhu. Tímto způsobem jsou regulovány možnosti obchodních bank v oblasti poskytování úvěrů. V takovém případě dochází k ovlivnění jednotlivých ekonomických subjektů v otázkách ekonomického růstu spolu s investicemi, zaměstnaností, ceny peněz spolu s úrokovými sazbami a současně s tím i v otázkách nákladů a hospodářského výsledku.
Hlavním cílem při využívání operací na volném trhu je usměrňovat vývoj úrokových sazeb v ekonomice, ovlivňovat likviditu peněžního trhu a signalizovat postoje měnové politiky centrální banky. Operace na volném trhu jsou většinou prováděny ve
3 Revenda, Z.: Centrální bankovnictví, Management Press Praha 2001 s. 295.
15
formě repo operací, které probíhají na základě dohod o zajištění peněžité pohledávky převodem dlužných cenných papírů.
K zásadním přednostem tohoto nástroje patří jeho jednoduchost při provedení takové operace, související nízké náklady, jednoduchá predikce dopadů uskutečněných obchodů a rychlá operativnost při používání. Kromě jmenovaných předností mají operace na volném trhu výhody především v tom, že jimi lze i přes minimální rozsah ovlivňovat měnovou bázi a u řady případů přesně kvantifikovat jejich dopady. S ohledem na tyto nesporné výhody se operace na volném trhu staly nejpoužívanějšími nástroji měnové politiky centrálních bank.
Operace na volném trhu můžeme z hlediska jejich působení na měnovou bázi rozdělit následovně:
Přímé operace zahrnující nákup a prodej cenných papírů centrální bankou.
Důsledkem je trvalý růst nebo pokles měnové báze.
Switch operace jsou bez vlivu na měnovou bázi, dochází pouze k výměně stejného objemu cenných papírů, které se liší pouze splatností. Výsledkem je změna struktury držených cenných papírů.
Prosté repo operace, které zahrnují prodej a pozdější nákup cenných papírů způsobující dočasný pokles měnové báze. Tyto operace mohou mít i dočasně dopad na měnový kurz. Dle termínu uskutečnění zpětného odkupu dělíme tyto operace na termínované, uskutečnitelné v přesný termín a netermínované, uskutečnitelné kdykoliv během lhůty.
Reverzní repo operace obsahují nákup a pozdější prodej cenných papírů, které mají za následek dočasný pokles měnové báze a zpětný odkup je opět termínovaný nebo netermínovaný. Charakteristika je totožná s termíny uskutečnění u prostých repo operací.
16
1.1.2.3 Povinné minimální rezervy
Centrální banka ukládá obchodním bankám za povinnost dané procento z vkladů (celkové sumy primárních vkladů obchodních bank) uložit u ní jako rezervu. Tyto peníze mají působit proti inflaci a nejsou zahrnuty do oběhu.
Hlavní důvod vytváření povinných minimálních rezerv souvisí se snahou ovlivňovat peněžní multiplikátory. Dalším významem je jejich souvislost s regulací likvidity obchodních bank. Výší povinných rezerv jsou ovlivňovány úrokové sazby a současně základna jejich výpočtu. Pokud tedy dojde ke zvýšení povinných minimálních rezerv, následuje zvýšení vkladů obchodních bank u centrální banky a tyto uložené peníze není možné použít k účelům poskytnutí úvěru, což následně vede prostřednictvím multiplikátoru ke snížení množství peněz v ekonomice. Při snižování povinných minimálních rezerv dochází k opačnému efektu. Efekt snížení nebo zvýšení množství peněz se dostavuje s určitým časovým zdržením a nelze je tak použít operativně. Využití povinných minimálních rezerv má vliv i na výnosnost bank, protože je výší povinných minimálních rezerv ovlivněna i úvěrová kapacita obchodních bank. Povinné minimální rezervy oproti jiným aktivům banky jsou úročeny pouze minimálně nebo nemusí být úročeny vůbec4.
1.1.2.4 Konverze a swapy
Nástroj konverze a swapy umožňuje centrální bance směnit měnu se zahraniční měnou a regulovat tak nabídku peněz. Obchodování se zahraniční měnou za měnu domácí probíhá mezi centrální bankou a obchodními bankami dvěma způsoby. První způsob nazvaný konverze nákup nebo prodej zahraniční měny za měnu domácí. Druhý způsob swap vzniká kombinací promptního a termínového obchodu, při kterém centrální banka obchoduje se zahraniční měnou za měnu domácí s výsledkem, že v budoucím a předem dohodnutém termínu a dohodnutých podmínek bude uskutečněna zpětná operace.
Konverzní operace mají na nabídku peněz trvalý vliv na rozdíl od swapových operací, které tvoří dočasnou změnu nabídky peněz, která je ovlivněna dobou mezi původní
4 Revenda, Z.: Centrální bankovnictví, Management Press Praha 2001 s. 308.
17
a zpětnou operací. V praxi jsou tyto operace více používány z důvodu působení na devizový kurz než přímo na nabídku peněz. Význam změny devizového kurzu je pak rozhodujícím momentem pro pohyb zahraničního kapitálu. Při prodeji deviz centrální bankou dochází ke stahování české měny z oběhu a zpomaluje se oběh peněz, při nákupu deviz se česká měna do oběhu přilévá.