Notářská činnost ve smyslu § 2 NotŘ (nestrannost a nezávislost)

Notář v rámci výkonu notářské činnosti ve smyslu § 2 NotŘ poskytuje všem účastníkům rovnocenné právní poučení a právní porady, dbá o to, aby žádná ze stran nebyla zkrácena na svých právech, načež dává kvalifikovanou formu jejich projevům vůle v podobě veřejné listiny, která je nadána veřejnou vírou. Kromě sepisování notářských zápisů o právních jednáních osvědčuje v rámci notářské činnosti také právně významné skutečnosti, ať už ve formě notářských zápisů, nebo ověřovacích doložek, které též mají charakter veřejných

30 Vojtek, Petr, Bičák, Vít: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vyd. C. H. Beck:

Praha 2017, s. 51–55. Naposledy nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1924/20 ze 7. 12. 2021.

31 § 45 odst. 3 ZOK ve spojení s § 545 a násl. OZ, srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 445/2018 z 11. 12. 2019, z literatury zejména Dědič, Jan: K právní povaze usnesení valné hromady v rekodifikaci soukromého práva. Obchodněprávní revue, roč. 2011, č. 11, s. 325 a násl., nebo Štenglová a Havel in Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vyd. C. H. Beck: Praha 2020, s. 143–144.

32 Macková, Alena: Datové schránky v právním životě. Ad Notam 2/2010, s. 3 an. Prudíková, Dana, Korbel, František: Datové schránky tři roky poté: praktické zkušenosti s jejich používáním. Bulletin advokacie, 5/2012, s. 23.

listin. Právě veřejné listiny lze vnímat jako jeden z nejdůležitějších prostředků procesní prevence.³³

Základem notářské činnosti je nestrannost. S notářem nelze ani uzavřít smlouvu o opa-kovaném poskytování notářské, ale i další činnosti určitému okruhu osob, právě pro rozpor s požadavkem nezávislosti a nestrannosti notáře.³⁴ Notář také nesmí odmítnout žádost o provedení úkonu v notářské činnosti, nemá-li k tomu důvod stanovený zákonem (§ 53 NotŘ, s tím souvisí i požadavek na nepodjatost notáře), a služby poskytované jednotlivými notáři v celém spektru notářské činnosti by z toho důvodu měly být zásadně na srovnatelné úrovni. Se zásadou nestrannosti jsou neoddělitelně spjaty další zásady, které ji rozvíjejí:

nezávislost notáře (vázanost notáře při výkonu notářství jen právními předpisy, nemožnost jej odvolat bez zákonem daných důvodů, nemožnost přemístit jeho sídlo bez jeho souhla-su), princip numerus clausus, pevně stanovená odměna za úkony notářské činnosti.³⁵ Ve všech těchto principech se notářství liší např. od advokacie, která je vystavěna na konku-renčním prostředí a kde se předpokládá a vlastně i očekává, že právní služby poskytované jednotlivými advokáty mohou být různého rozsahu i kvality. U notářů by tomu mělo být opačně. Je samozřejmým (avšak ne jednoduchým) úkolem každého notáře, aby zajistil odbornou a organizační připravenost svou i své kanceláře poskytnout veřejnosti notářské úkony v celém spektru svých zákonných oprávnění. Zároveň je povinen v zájmu zachování stavovské cti vyvarovat se jednání, která by zavdávala pochybnost o jeho nestrannosti;

chování v rozporu s tím by mohlo v závažných případech patrně naplnit skutkovou pod-statu kárného provinění ve smyslu § 48 odst. 2 NotŘ. Nezpochybnitelným předpokladem notářské činnosti vykonávané v tomto duchu je odstranění konkurenčního prostředí a regu-lace počtu notářů na úroveň, která by měla zajistit ekonomickou udržitelnost chodu notář-ských kanceláří i v ekonomicky slabých okresech, a tím dostupnost notářnotář-ských služeb.³⁶ Výkon notářské činnosti podle § 2 NotŘ je postaven pod zesílenou kontrolu. Podle § 45 odst. 1 NotŘ spadá pod dohled ministerstva spravedlnosti. Ministerstvo tedy kontroluje výkon veškerých pravomocí, které notářům svěřil stát – jde o sepisování veřejných listin o právních jednáních, osvědčování právně významných skutečností a prohlášení a přijímá-ní listin a peněz do notářské úschovy. Tutéž činnost kromě ministerstva dále kontrolují pra-videlně jednou za tři roky regionální notářské komory, které mohou provést mimořádnou kontrolu, a nepravidelně též Notářská komora České republiky prostřednictvím své kont-rolní komise (§ 45 odst. 2, 3 NotŘ, vnitřní předpisy). Dohledová pravomoc ministerstva je srovnatelná s dohledem nad soudními exekutory podle § 7 odst. 1 ExŘ – ministerstvo pro-vádí státní dohled nad exekuční činností a dokonce i nad jinou činností podle exekučního

33 Bílek, P., Jindřich, M., Ryšánek, Z., Bernard, P. a kol.: Notářský řád. Komentář. 5. vyd. C. H. Beck: Praha 2018, s. 6 a 17. O charakteru veřejných listin Jindřich, Miloslav: Veřejné listiny – stěžejní úloha notářství . Ad Notam, roč. 2010, č. 1, s. 3–8.

34 Usnesení prezidia NKČR z 30. 3. 1993.

35 Foukal, Martin, Jindřich, Miloslav: Zásady notářství ve světle minulosti, současnosti a budoucnosti . Právní rozhledy. Roč. 2006, č. 2, s. 81–82; Wawerka, Karel: Nestrannost a nezávislost notáře, numerus clausus a územní organizace notářství. Ad Notam, roč. 2003, č. 4, s. 90–91. Těmito zásadami argumentovaly i některé členské státy EU žalované Komisí v řízeních před SDEU ve věcech notářů – viz rozsudky sp. zn.

C-47/08, C-50/08, C-51/08.

36 Ani princip numerus clausus není v tomto ohledu samospasitelný, jak se ukázalo v posledních dvou letech, kdy nastaly problémy s obsazením notářských úřadů v pohraničních okresech, což vyvolalo novelizaci notářského tarifu vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 341/2020 Sb. s účinností od 1. 1. 2021.

řádu (tzv. další činnost notářů podle § 3 NotŘ ministerstvo naopak nekontroluje, neboť jde částečně o výkon soudnictví a částečně o poskytování jiných právních služeb, obdobných výkonu advokacie). Oproti tomu u advokacie vykonává ministerstvo spravedlnosti státní dohled pouze nad prohlášeními o pravosti podpisu a autorizovanou konverzí dokumentů (§ 25a, 25c zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii).

Jak hodnotí notářskou činnost ve vztahu k výkonu veřejné moci literatura? Podle Milo-slava Jindřicha notář vykonává v rámci své veřejné činnosti pravomoci státu, které na něho byly přeneseny zákonem, a jde o výkon státní suverenity, pročež výkon notářské činnos-ti mimo území České republiky není přípustný.³⁷ Notářství je trvale spojeno s výkonem veřejné moci, která je na notáře přenesena státem. Ten se tak stává nositelem veřejného úřadu, který dodává notářským úkonům veřejnou víru.³⁸ Jak uvádí Karel Wawerka, „notář je nositelem státní moci i v té činnosti, která není přímo činností soudní (dědické řízení)

… Veřejné listiny sepisují notáři na základě zvláštního zákonem daného pověření státu.

Sepisování veřejných listin je tedy výkonem funkcí státu a sepisuje je sice nestátní činitel, ale takový činitel, který – byť tak činí na vlastní účet a vlastním jménem – musí splňo-vat řadu předem daných kritérií …, která zajišťují nezávislost a nestrannost notáře při odborném posouzení každého jednotlivého notářského případu.“ „Skutečnost, že působí na vlastní účet a vlastním jménem, je záležitost podružná. Záležitost podstatná je, že nezávisle a nestranně vykonává funkce státu a v tomto smyslu je vždy notářem veřejným…“³⁹

Výkon notářské činnosti ve smyslu § 2 NotŘ je považován za nástroj procesní preven-ce či preventivní justipreven-ce – tak je notářská činnost vnímána i v zahraničí. To je významně podpořeno skutečností, že notářským zápisům a ověřovacím doložkám jakožto veřejným listinám (§ 6 NotŘ) zákon propůjčuje veřejnou víru, s níž spojuje zejména vyšší důkazní hodnotu (§ 568 a 569 OZ). Tento charakter notářství pak byl většinou považován za znak výkonu veřejné moci, přestože v rámci notářské činnosti nelze shledat naplnění znaků kla-sické subordinační teorie – nadřízenosti a podřízenosti.⁴⁰ Zatímco nestrannost a nezávislost jsou hlavním znakem charakterizujícím notářskou činnost, preventivní justice představuje základní účel notářství – tedy proč notářství historicky vůbec vzniklo a co je jeho prvotním úkolem.

V souvislosti s hodnocením charakteru notářství bývá uváděno, že notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti jsou exekučním titulem (§ 274 odst. 1 písm. d), srovnatelné s vykonatelným rozhodnutím soudu. Pravdou zůstává, že po přechodném období, kdy mohli i soudní exekutoři sepisovat exekutorské zápisy se svolením k vykonatelnosti,⁴¹

37 Bílek, P., Jindřich, M., Ryšánek, Z., Bernard, P. a kol.: Notářský řád. Komentář. 5. vyd. C. H. Beck: Praha 2018, s. 27, srov. též usnesení prezidia NKČR z 3. 5. 1994 (výkon notářské činnosti podle § 2 NotŘ mimo území České republiky je nepřípustný).

38 Foukal, Martin, Jindřich, Miloslav: Zásady notářství ve světle minulosti, současnosti a budoucnosti . Právní rozhledy. Roč. 2006, č. 2, s. 81.

39 Wawerka, Karel: Veřejný notář a soukromý notář. Ad Notam, roč. 2012, č. 2, s. 50.

40 Spickhoff, Andreas: Zur Zukunft des Notariats in Europa – aus deutscher Perspektive. jusletter, 28. 10.

2013, s. 3 a tam citovaná literatura.

41 Do novely exekučního řádu zákonem č. 396/2012 Sb. V exekutorských zápisech se svolením k vykona-telnosti snad byl spatřován střet zájmů soudních exekutorů, kteří nejprve vydali exekuční titul a následně jej mohli i sami vykonat. Podle § 77 ExŘ však soudní exekutoři mohou i nadále sepisovat exekutorské zápisy o osvědčení skutkových dějů nebo stavu věcí, jestliže jimi mohou být prokázány nároky v řízení před soudem nebo jiným státním orgánem.

nemohou již samotní příslušníci jiných svobodných povolání vydávat exekuční tituly (exekučními tituly jsou nyní jenom rozhodnutí samosprávných stavovských organizací, zejména některých samosprávných komor).⁴² Svou povahou se notářské zápisy se svole-ním k přímé vykonatelnosti podobají soudsvole-nímu smíru a jejich právní následky se nedají srovnat např. s běžnou dohodou o narovnání nebo dohodou o uznání dluhu. Přesto ale se za exekuční tituly považují i rozhodnutí rozhodců podle zák. č. 216/1994 Sb., o rozhod-čím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, a některé dokumenty vyhotovené insolvenčním správcem (§ 312 odst. 4 InsZ, § 360 InsZ),⁴³ které nejspíše nelze považovat za orgány veřejné moci. Sepisování notářských zápisů se svolením k přímé vykonatelnosti tak lze patrně považovat jenom za podpůrný argument při řešení otázky, zda notářství znamená výkon veřejné moci.