Očekávaný vývoj plodnosti od roku 2020 do roku 2100

Rok 2020 2030 2040 2050 2060 2070 2080 2090 2100 Úhrnná

plodnost 1,70 1,72 1,73 1,74 1,74 1,74 1,74 1,74 1,74

Zdroj: ČSÚ 2018, vlastní zpracování

Rozdíl v očekávání úhrnné plodnosti od roku 2004 je reakcí na zvýšení měr plodnosti žen starších 30 let věku. V této věkové skupině se v posledních letech nastává stálý růst porodnosti. Oproti tomu ve věkové skupině od 25—29 let je prognózován pokles plodnosti.

Dále tato predikce předpokládá růst plodnosti žen ve věku 40 let a více. V případě roku 2020 byla tato prognóza téměř přesná až na rozdíl ve výši 0,01. Vývoj této prognózy je od roku 2050 zafixován na hodnotě z roku 2050, jelikož nelze vzhledem k neurčitosti vývoje ve vzdálenější budoucnosti vytvořit spolehlivé specifické předpoklady dalšího vývoje. (ČSÚ 2018, str. 2)

12 Rodinná politika České republiky

Rodinná politika představuje souhrn aktivit a opatření za účelem podpory rodiny. Tato opatření se uskutečňují v oblasti daňového, dávkového a důchodového systému, sociálních a zdravotních služeb, zaměstnanosti, předškolní péče, vzdělávání a školství, ale také lidských práv a bezpečnosti. Souhrn aktivit a opatření z těchto oblastí má posloužit k podpoře rodin. Rodinná politika je rovněž předmětem zájmu Evropské unie, která vyzývá země k vytváření udržitelného systému rodinné politiky se základními cíli, jako jsou blaho dítěte, rovnost žen a mužů, slučování pracovního a rodinného života a v neposlední řadě i mezigenerační solidarita.

Výdaje na rodinnou politiku se v České republice pohybují okolo 2,5 % HDP což odpovídá průměru zemí OECD. Rodinná politika je České republice silně orientovaná na daňový systém, což je zřejmé z 0,86 % podílu výdajů na daňové slevy rodin na HDP.

V průměru zemí OECD má Česká republika druhý nejvyšší podíl výdajů na daňové slevy rodinám na HDP. (MPSV 2017, str. 26) Příkladem je letošní navýšení daňových slev na děti.

V případně prvního dítěte z 13 404 Kč na 15 204 Kč ročně, na druhé dítě z 13 404 Kč na 19 404 Kč ročně a na třetí a každé další dítě z 13 404 na 24 204 ročně. Dále je zavedena sleva na dani za umístění dítěte do předškolního zařízení do výše minimální mzdy. (MPSV 2021)

Kromě daňových úlev se prosadily i další opatření, která mají za cíl zkvalitnění péče obou rodičů o děti a navýšení finančních prostředků. Příkladem je novelizace státní sociální podpory, která umožnuje rychlejší čerpání rodičovské a vyšší přídavky na děti pro více rodin. Rovněž došlo k navýšení porodného z 13 000 na 10 000 Kč.

Od 1. července 2021 je také platná novela zákona o poskytování péče o dítě v jeslích, kterou se vláda snaží podpořit rodiny s malými dětmi. Cílem této novely je zlepšit kvalitu péče a zajistit stabilní financování ze státního rozpočtu pro všechny děti do 3 let. Důvodem zavedení této novely je blížící se konec podpory jeslí z evropských fondů, který by měl nastat v roce 2022. Rodiče budou moci mít děti v jeslích do 3 let věku, aby poté mohly plynule přejít do mateřské školy a zamezilo se tak, výpadku péče z důvodu nedostačujících kapacit. Mimo jiné umožní větší dostupnost jeslí rodičům dřívější návrat na trh práce. Pro

29 zajištění lepší péče o děti v jeslích dojde nově k úpravě odborné způsobilosti pečujících osob se zamřením na zdravotnické minimum a k vytvoření nové profesní kvalifikace chůvy pro děti v jeslích s důrazem na zdravotnické vzdělání. V rámci této novely vzniklo rovněž 72 mikrojeslí nacházejících se ve 13 ze 14 krajů. Poslední změnou, kterou tato novela prosadí je zavedení stabilního financování jeslí ze státního rozpočtu. Toho bude docíleno poskytováním příspěvku jednotlivým zařízením, za každé obsazené místo v denní výši stanovené normativem v nařízení vlády, a to každého čtvrt roku. Výši tohoto normativu spolu s maximální výši úhrady rodičem vláda s přihlédnutí k normativům v mateřských školách. (MPSV 2020)

13 Rodinná politika vybraných zemí Evropské unie

Tato část práce se věnuje srovnání zavedených systémů ve vybraných zemích Evropské unie. Dále některé z těchto systémů doporučuje pro Českou republiku na základě předpokladu možné realizace v dostupných podmínkách v kapitole 14. Doporučené pronatalitní kroky. K srovnání byly zvoleny země na základě výše jejich úhrnné plodnosti a také možnosti realizace jejich rodinné politiky v podmínkách České republiky. Tato část práce bude soustředěna na Švédsko, Finsko, Nizozemsko, Francii a Německo.

Evropská unie vydává pravidelně doporučení k podpoře růstu porodnosti, na základě, kterého poté tyto země upravují své rodinné politiky. Z tohoto důvodu byla v roce 2013 založena Evropská platforma pro investování do dětí, která sleduje vývoj v rodinné politice v jednotlivých zemí Evropské unie Tato platforma také vydává nové směrnice, kterými se později musí řídit jednotlivé země Evropské unie. V roce 2017 tedy vydala směrnici o slučování pracovního a soukromého života pro rodiče a pečovatele. Tato směrnice prosazuje zejména modernější pojetí genderových rolí v rodinách například stanovením minimálně 10denní placené otcovské dovolené a zavedením nepřenosné placené rodičovské dovolené pro každého rodiče. Po schválení této směrnice v dubnu 2019 ji musí do své legislativy transportovat i jednotlivé členské státy, a to do roku 2024. (EUROPA 2019, str. 7—8)

13.1 Švédsko

V posledních letech výše úhrnné plodnosti Švédska zaznamenávala pokles, díky němuž se v posledních letech pohybuje na podobné výši úhrnné plodnosti jako Česká republika.

Nehledě na vývoj let se Švédsko řadí mezi země s úspěšnou pronatalitní politikou. V roce 2010 dosahovala tato země úhrnné plodnosti ve výši 1,98 dítěte na jednu ženu díky čemuž se tou dobou řadila mezi země Evropské unie s nejvyšší porodností. Pokles zde nastal z důvodu socioekonomických změn. Jedním z nich je trend posledních let, který spočívá v odkládání porodu do pozdějšího věku.

Mezi úspěšná opatření rodinné politiky se zde řadí švédská sdílená placená rodičovská dovolená mezi otcem a matkou. Výsledkem tohoto opatření byl vysoký podíl zaměstnaných žen, větší zapojení otců do péče o malé děti, vyšší ukazatel porodnosti, než byl průměr v Evropské unii a snížení chudoby dětí. (Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru 2011, str. 4) Dalším opatřením, které zde má pozitivní vliv na růst porodnosti je tzv.

rychlostní prémie. Tento typ prémie vzniknul ve Švédsku v roce 1980 a dovoluje rodičům

30 čerpat dávky minimálně ve výši, jakou pobírali s předešlým dítětem, aniž by se museli vrátit na pracovní trh, pokud je interval mezi dvěma porody kratší než 30 měsíců. Toto opatření pomohlo ke zvýšení porodnosti a početí více dětí na jednu ženu. Důvodem k tomu je fakt, že více než 40 % zaměstnaných matek s dětmi do 7 let, pracuje ve Švédsku na částečný úvazek. (Demografie 2010) Toto opatření je cílené na problematiku rostoucího věku prvorodiček, u kterých je problém, že další děti již nestíhají. Švédsko se rovněž snaží docílit lepší informovanosti rodičů, která by dopomohla lepší péči o děti. Z tohoto důvodu zde funguje bezplatný online portál a telefonní linka pomoci. (EUROPA 2019, str. 9)

13.2 Finsko

Cílem finské rodinné politiky je vytvoření bezpečného prostředí pro růst dítěte a poskytnutí materiální a psychologické podpory rodičům. Finský systém zdravotní péče je založen na státem podporovaných městských zdravotních a sociálních službách. Kromě veřejného sektoru zde poskytují sociální služby i soukromé společnosti. Významná je zde i péče o ženy během těhotenství, která v průběhu těhotenství navštěvují porodnické poradny. V těchto poradnách se kromě zdraví dítěte dbá i na stav celé rodiny. Kliniky rovněž organizují rodinné tréninkové skupiny. Dále absolvují všechny prvorodičky návštěvu zdravotní sestry přímo u nich doma, a to krátce po porodu a poté minimálně 9krát během prvního roku dítěte. Tyto kontroly slouží ke sledování a podpoře fyzického, psychického a sociálního zdraví dítěte. (STM 2019)

Mezi další opatření, které Finsko zavedlo patří zavedení příspěvku pro hlídání dětí doma. Tento příspěvek by měl poskytnout rodičům pracujícím na plný úvazek prostředky k výchově dětí a udržení plného pracovního nasazení. S tímto příspěvkem poprvé začalo právě Finsko v roce 1988 a později roku 1998 se jím inspirovalo Norsko. (Evropský hospodářský a sociální výbor 2011, str. 4)

13.3 Nizozemsko

Jako další příklad úspěšné rodinné politiky slouží Nizozemsko, které výrazně podporuje práci na zkrácený úvazek. Tento typ úvazku umožnuje věnovat více času výchově dítěte, což se projevuje na vývoji dítěte. S tímto opatření je také spojeno snížení daní o 704 euro měsíčně. Je možné jej čerpat od osmi let věku dítěte. Díky tomuto opatření využívalo v roce 2011 zkráceného úvazku 19 % otců, což bylo podstatně více než v okolních zemích Evropské unie. (Evropský hospodářský a sociální výbor 2011, str. 5) Od roku 2019 zde také došlo k prodloužení otcovské dovolené ze 2 dnů na 1 týden a do budoucna by se měla prodloužit až na 5 týdnů. Otcovská dovolená je zde značně flexibilní. Je možné ji čerpat do 6 měsíců po narození dítěte. (EUROPA 2019, str. 28)

V oblasti rodinné politiky se zde v roce 2010 odehrálo několik změn. Mezi hlavní změny, které se zde odehrály se řadí zrušení Ministerstva mládeže a rodiny a přenechání odpovědnosti za rodinnou politiku Ministerstvu zdravotnictví, blahobytu a sportu, Ministerstvu školství, kultury a vědy a Ministerstvu sociálních věcí a zaměstnanosti. Značné množství odpovědnosti bylo rovněž přenecháno na samotné obce, které začaly od roku 2011 zakládat Centra pro mládež a rodinu. Tato centra působí v každé obci a mají za cíl řešit problémy dříve, než je bude třeba řešit finančně náročnějšími službami a dávkami. (MPSV

31 2014, str. 9—10) Výhodou těchto center je jejich dostupnost a fakt, že se v nich nachází zkušený personál z mnoha oborů jako je psychologie, pediatrie, pedagogie a mnoha dalších.

Tato centra rovněž nabízejí i kurzy pro rodiče na podporu trávení volného času rodičů s dětmi. V případě, že se rodina potýká s problémy, které není centrum schopné vyřešit obrací se na pracovníky agentury péče o mládež. Pracovník této agentury má poté za úkol být v kontaktu s rodinou a zprostředkovat jí péči specializovanou službu. (MPSV 2014, str.

94—95) Nizozemí patří mezi země, které poskytují menší množství dávek, ale zároveň nabízí velké množství různých služeb.

Tento krok měl za cíl posílení rodinné soudržnosti zavedením politiky přátelské vůči rodině, která by měla také motivovat k větší zodpovědnosti samotných rodin. (MPSV 2014, str. 9—10)

13.4 Francie

Francie se řadí k zemím Evropské unie, které dosahují nejvyšší úhrnné plodnosti.

Průměrná úhrnná plodnost na jednu ženu od roku 1989 do roku 2019 se v případě Francie rovná 1,88 dítěte na ženu, zatímco v České republice dosahuje průměrná plodnost za stejné období úrovně 1,45. (The World Bank 2020) K postupnému růstu začalo docházet právě v poválečném období, kdy Francie založila první kompenzační instituci. Tato instituce byla předchůdcem dnešních úřadů pro vyplácení dávek. (Rychtářová 2005, str.1)

Francie se už dlouhodobě vyznačuje stabilní rodinnou politikou. Kromě finančních příspěvků, daňového režimu pro rodiny, systémem hlídání dětí do tří let a bezplatnými mateřskými školkami je francouzská politika známá i tím, že ji kromě státu provádí i jednotlivé departementy¹ a města. Departamenty a města doplňují státní politiku.

Příspěvky, které poskytují rodinám s dětmi nejsou podmíněny výší prostředků a mají sloužit ke kompenzaci nákladů, které rodinně vzniknou při každém dítěti. Díky této podpoře dosahuje míra zaměstnanosti žen a ukazatel porodnosti vyšší úrovně, než je průměr Evropské unie. Rodinná politika Francie významně dbá na zaměstnanost žen, což je zřejmé také z dostupnosti bezplatných celodenních školek. (Evropský hospodářský a sociální výbor 2011, str. 5)

Daňové zvýhodnění se ve Francii nedostává pouze manželským párům, ale i těm, kteří mají registrované partnerství. Podpora v podobě daňových úlev zde zvýhodňuje zejména vysokopříjmové rodiny. Nízkopříjmové rodiny mohou čerpat dotace na bydlení, sociální pomoc a ostatní dávky testované podle příjmů. (United Nations Department of Economic and Social Affairs 2015)

V současné době pracuje Francie na vytvoření 30 000 dalších míst pro vzdělávání dětí v předškolním věku do roku 2022, která by se měla zaměřovat na postižené či socioekonomicky znevýhodněné děti. (EUROPA 2019, str. 23)

1 Departement je jednotka administrativního a samosprávného územního členění Francouzské republiky.

13.5 Německo

Cílem německé rodinné politiky je sladění pracovního a rodinného života. Z tohoto důvodu zavedlo Německo rozvinutější systém péče o děti, který je uzpůsoben pracovní době a také čtrnáctiměsíční rodičovskou dovolenou, která dovoluje pobírat dvě třetiny platu. (Evropský hospodářský a sociální výbor 2011, str. 5)

Německo patří mezi státy, které podnikají různé druhy podpůrných opatření na podporu blaha dětí prostřednictvím pozitivního rodičovství. V roce 2017 zavedlo rodičovský příspěvek Plus s partnerským bonusem, který finančně motivuje oba rodiče, kteří se rozhodnou pracovat na částečný úvazek během výchovy malého dítěte. (EUROPA 2019, str. 9, 24, 29) Rodičovský příspěvek Plus podporuje rodiče v brzkém návratu na trh práce, jelikož jim poskytuje finanční podporu za předpokladu, že jejich částečný úvazek nepřekračuje 30 hodin týdně. Německo se rovněž snaží dbát na účast otce na výchově prostřednictvím rodičovského příspěvku. Rodičovský příspěvek se smí čerpat nejdéle do 14 měsíců věku dítěte. Je zde i možnost střídání rodičů v jeho pobírání případně jej mohou čerpat oba rodiče po zkrácenou dobu. (EUROPA 2019, str. 97—98)

Mimo jiné zde byla také roku 2018 založena Spolková nadace pro ranou péči o děti, která je vyhrazená na financování na podporu rodin s dětmi a ochranu dětí před násilím.

Jednou z forem podpory pro nízkopříjmové rodiny, která zde funguje je zákon o zařízeních s denní péči o děti. Tento zákon nařizuje právě pro tyto rodiny snížení poplatku. Německá podpora předškolního vzdělání a péče je zřejmá na základě 5,5 miliardy euro, kterou na její zlepšení od roku 2019 do roku 2022 vyčlenilo. (EUROPA 2019, str. 9, 24, 29)

Rodinná politika Německa se vyznačuje zejména vyššími výdaji na dávky, které zde slouží na podporu vzdělávání, eliminaci znevýhodněn matek na trhu práce a otců v rodině.

(MPSV 2014, str. 93)

14. Doporučené pronatalitní kroky

Na hospodářské politice České republiky se významně podílí daňové slevy. Podíl nákladů na tyto slevy za poslední roky stále roste. Nevýhodou je fakt, že tyto slevy převážně podporují rodiny s dětmi s vyšším příjmem, neboť pouze ty jsou schopné slevy vyčerpat.

Tyto slevy představují riziko v době hospodářského poklesu, kdy jsou pak nízkopříjmové rodiny postiženy jak ztrátou příjmu, tak ztrátou daňových úlev. (MPSV 2017, str.26) Z tohoto důvodu by bylo do budoucna lepší nadále nenavyšovat podíl daňového pilíře podpory rodin, ale raději dávkového pilíře a pilíře veřejných služeb. V případě dávkového pilíře má každá dodatečná investice na základě provedené regresní analýzy pozitivní, ale poměrně nízký vliv na růst porodnosti. V případě, že se lidé rozhodnou k početí dítěte, tak se nerozhodují na základě výše poskytnutých dávek, ale spíše podle současné politické a ekonomické situace v dané zemi. Z tohoto důvodu lze usuzovat, že by bylo nejlepší investovat právě do pilíře veřejných služeb. V případě dávek by za situace, kdy nastane jejich růst mohl nastat problém se zneužíváním dávek. Dalším opatřením, kterým by se mohla Česká republika inspirovat je švédská rychlostní prémie, která by kromě růstu porodnosti mohla pomoci i ve snížení věku prvorodičky.

V případě veřejných služeb by se Česká republika mohla inspirovat opatřeními, které zavedlo Nizozemsko a Finsko. V těchto zemích se dbá zejména na dostatečnou informovanost a podporu rodičů, kvůli které funguje například v případě Finska centrum pro mládež a rodinu.

33 Jedním z problémů České republiky je fakt, že dle mezinárodního srovnání zaostává v péči o děti do tří let. Tento problém se pokouší adresovat novou novelou ohledně jeslí, která byla přijata v letošním roce. Tato novela by měla zajistit dostupnost jeslí pro všechny rodiny s dětmi mladšími 3 let. Dále je v Česku vysoká hladina propadu zaměstnanosti žen s dítětem do 6 letu věku oproti bezdětným ženám. Spolu s dlouhou rodičovskou dovolenou a obtížným návratem matek na pracovní trh před 3 rokem věku dítěte nastává dlouhý výpadek žen na trhu práce, který vede k vysokému rozdílu ve mzdě oproti mužům. Tento problém poté může vyústit v nižší zájem o rodičovství ze strany žen. (MPSV 2017, str. 4—

Možnou překážku v růstu porodnosti představuje rovněž vyšší věk rodiček. V roce 1990 dosahoval průměrný věk ženy při prvním porodu 22,5 let, přičemž nyní se pohybuje okolo 30 let. Tento odklad porodnosti způsobuje nižší úhrnnou plodnost, protože žena po odložení prvního dítěte druhé již většinou nestihne. Tento problém nastává především u žen s vysokoškolským vzděláním, které mají v průměru o 0,4 dětí méně než ženy se základním vzděláním. (MPSV 2017, str. 7—8) Tento problém adresuje Švédsko za pomoci rychlostní prémie. Tato prémie umožnuje rodičům čerpat dávky minimálně ve výši, jakou pobírali s předešlým dítětem, aniž by se museli vrátit na pracovní trh, pokud je interval mezi dvěma porody kratší než 30 měsíců. V případě České republiky by tato prémie mohla dopomoci k růstu úhrnné plodnosti.

Je zapotřebí, aby vláda podnikla kroky k prevenci přirozené neplodnosti a zároveň k zachování plodnosti. Dále je zapotřebí věnovat více pozornosti ochraně reprodukčního zdraví. (Nargund 2009) Jako inspirace by v tomto případě mohla posloužit opatření, která podniká Finsko. V případě Finska mají těhotné ženy povinnost chodit na pravidelné kontroly, kde je kromě jejich fyzického stavu dbáno i o stav psychický. Kromě období těhotenství navštěvují zkušené sestřičky ještě v prvním roce dítěte nové rodiče přímo u nich doma, čímž dopomáhají k lepší péči o dítě.

Závěr

Klesající porodnost představuje stále aktuální téma. V případě České republiky se nezbytné výše porodnosti 2,1 k uchování vyrovnaného vývoje porodnosti nepodařilo za celé zkoumané období dosáhnout ani se mu přiblížit. Na závažnosti problému s klesající porodností přidává rovněž i prodlužování střední délky života. Ta ve spojitosti s nižší porodností výrazně ovlivní důchodový systém, který bude muset podstoupit změny. Cílem této práce je zkoumat vývoj populačních vln v České republice a vliv rodinné politiky na růst porodnosti a doporučit možné kroky k jejímu zvýšení.

V teoretické části práce byly charakterizovány jednotlivé dávky státní sociální podpory. Dále zde byly definovány i základní modely a principy sociální politiky. Tato část práce se zabývala i teoretickými přístupy ekonomických škol k porodnosti. První směr, který postavil populaci do středu ekonomické teorie byl merkantilismus. Od růstu populace si tento směr sliboval větší národ, více daňových poplatníků a více vojáků. K podobným závěrům došli také kameralisté, kteří spolu s růstem populace očekávali i růst poptávky.

Oproti nim Thomas Robert Malthus, který byl představitel klasické politické ideologie docházel k jiným závěrům. Tento ekonom kromě samotných snah o zvětšení počtu obyvatel řešil i problém se zdroji obživy. Podle něj by rozdíl v tempu růstu obyvatel a zdrojů obživy mohl vyústit v nemoci a hladomor. K tomuto stavu podle něj ovšem nemůže dojít, protože dříve zapůsobí morální sebekontrola obyvatelstva. Dalším představitel klasické politické ekonomie, který se zabýval populační teorií byl David Ricardo, který zastával názor, spolu s ekonomickými událostmi daných let. Mimo jiné byla v této části provedena analýza vývoje dávek státní sociální podpory a dávek nemocenského pojištění. Poté práce porovnávala 2 prognózy Českého statistického úřadu z roku 2004 a 2018. Po jejich srovnání je možné zkonstatovat, že se výše jejich predikce nehledě na datum vydání predikce příliš nezměnila. Obě prognózy předpokládají od roku 2030 až do roku 2100 úhrnnou plodnost ve výši 1,74. V případě predikce z roku 2004 bylo možné porovnat předpokládaný vývoj s reálným vývojem až do roku 2020. Reálný vývoj úhrnné plodnosti byl od roku 2005 až do roku 2020 nejblíže nejvyšší variantě z předpovědi z roku 2004. Na základě toho lze

In document Hlavní práce74708_prct00.pdf, 2.3 MB Stáhnout (Stránka 36-53)