Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta
Hlavní specializace: Národní hospodářství
V LIV RODINNÉ POLITIKY NA VÝVOJ PORODNOSTI V Č ESKÉ REPUBLICE OD
ROKU 1989 DO ROKU 2020
bakalářská práce
Autor: Tereza Prchalová
Vedoucí práce: Ing. Zdenka Vostrovská, CSc.
Rok: 2021
Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.
Tereza Prchalová
V Praze, dne 17. 12. 2021
Toto místo bych chtěla věnovat poděkováníIng. Zdence Vostrovské, CSc., rodině a přátelům za jejich cenné a podnětné rady při psaní této bakalářské práce.
Abstrakt
Tato bakalářská práce zkoumá vliv rodinné politiky na vývoj porodnosti v České republice od roku 1989 do roku 2020. Během tohoto zkoumaného období se v České republice odehrály mnohé události, a to zejména v roce 1989.
Tyto změny poskytly lidem spoustu nových možností a zapříčinily odlišní vývoj individuálních hodnot a preferencí. V důsledku toho zde nastal prudký pokles porodnosti ze 131 000 dětí v roce 1990 na 90 000 dětí v roce 1999.
V práci je provedena analýza vývoje porodnosti až do současnosti, kde jsou blíže představeny ostatní faktory, které zapříčinily jednotlivé změny v průběhu celého období. Stěžejní je v praktické části zejména korelační a regresní analýza, která slouží k zjištění vlivu státních dávek sociální podpory a dávek nemocenského pojištění na vývoj porodnosti.
Klíčová slova: plodnost, porodnost, rodinná politika, regresní analýza JEL klasifikace: I38, I31, H75
Abstract
This bachelor thesis researches the influence of family policy on the development of birth rates in the Czech Republic from 1989 to 2020. During this period of study, many events took place in the Czech Republic, especially in 1989. These changes have given people many new options and caused different advance of individual values and preferences. As a result, there was a sharp drop in the birth rate from 131,000 children in 1990 to 90,000 children in 1999. The work analyses the development of birth rates up to the present day, where the other factors that caused the changes in birth rates are further presented. The most important point in practical part is correlation and regression analysis, which serves to determine the effect of state social
support, benefits and sickness insurance benefits on the development of birth rates.
Key words: fertility, birth rate, family policy, regression analysis
JEL classification: I38, I31, H75
Obsah
Úvod ...1
Teoretická část ...3
1 Metodika ...3
2 Základní modely sociální politiky ...5
2.1 Reziduální model ...5
2.2 Průmyslově výkonový model ...5
2.3 Institucionální redistributivní model ...6
3 Základní principy sociální politiky ...6
3.1 Princip participace ...6
3.2 Princip solidarity ...6
3.3 Princip subsidiarity ...7
3.4 Princip spravedlnosti ...7
4.1 Sociálně politická doktrína Karla Gunnara Myrdala ...7
4.2 Sociálně politická doktrína Williama Beveridge ...9
5.1 Merkantilismus ...10
5.2 Kameralismus ...10
5.3. Klasická politická ekonomie ...10
5.3.1 Thomas Robert Malthus ...11
5.3.2 David Ricardo ...11
5.4 Keynesiánská ekonomie ...11
5.5 Chicagská ekonomická škola ...12
5.5.1 Gary Becker ...12
6 Státní dávky sociální podpory ...12
6.1 Přídavek na dítě ...13
6.2 Rodičovský příspěvek ...13
6.3 Příspěvek na bydlení ...14
6.4 Porodné ...14
7 Základní dávky nemocenského pojištění ...14
7.1 Peněžitá pomoc v mateřství ...14
7.2 Otcovská ...15
7.3 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství...15
Praktická část ...16
8 Demografie ...16
9.1 Vývoj porodnosti od roku 1989 do roku 1999 ...17
9.2 Vývoj porodnosti od roku 2000 do roku 2009 ...19
9.3 Vývoj porodnosti od roku 2010 do roku 2020 ...21
10 Korelační a regresní analýza ...24
11 Prognózy vývoje porodnosti na území České republiky ...26
12 Rodinná politika České republiky...28
13 Rodinná politika vybraných zemí Evropské unie ...29
13.1 Švédsko ...29
13.2 Finsko ...30
13.3 Nizozemsko ...30
13.4 Francie ...31
13.5 Německo ...32
14. Doporučené pronatalitní kroky ...32
Závěr ...34 Seznam literatury ...37 Přílohy ...44
1
Úvod
Vývoj porodnosti je stále aktuální téma. V posledních letech dochází na území České republiky k poklesu porodnosti. Tento pokles představuje významný problém, protože se do budoucna bude i nadále zvyšovat počet lidí v důchodovém věku, pro které bude stále těžší zajistit všechny potřeby. V současné době by bylo zapotřebí mít úhrnnou plodnost ve výši 2,1 dítěte na jednu ženu k udržení současné populace bez nutnosti imigrantů. Od tohoto stavu má ovšem Česká republika poměrně daleko, což je zřejmé na roce 2020, kdy dosahovala úhrnná plodnost výše 1,7 dítěte na jednu ženu. Cílem práce je zkoumat vývoj porodnosti a populačních vln v České republice a vliv rodinné politiky na růst porodnosti a doporučit možné kroky k jejímu zvýšení.
Vliv na vývoj porodnosti má mnoho faktorů včetně samotných populačních vln. Mezi faktory ovlivňující porodnost patří politika dané země, sňatečnost, zaměstnanost, životní úroveň a mnoho dalších. Tato práce se zaměřuje zejména na vliv státních dávek sociální podpory. Nejprve je v teoretické části práce věnována pozornost informování o druzích současně poskytovaných dávek, jejich výším a nárokům na jejich čerpání. Následně je v praktické části představen jejich vývoj a vliv na výši porodnosti v jednotlivých letech.
Práce se člení na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je tvořena spíše literární rešerší, ve které jsou shrnuty všechny dosavadní relevantní informace. V této části práce jsou rovněž představeny i ostatní metody, které budou použity k vypracování práce. Po stručném objasnění použitých metod jsou vysvětleny rozdíly mezi jednotlivými modely sociální politiky. Dále se práce věnuje sociálně politické doktríně Karla Gunnara Myrdala a Williama Beveridge. Následně se práce soustřeďuje na teoretické přístupy významných ekonomických škol a na závěr teoretické části práce je věnována pozornost státním dávkám sociální podpory. Mezi základní dávky státní sociální podpory spadá přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení a porodné. Kromě těchto dávek bude část práce věnována i příspěvkům, které mohou rodiny obdržet na základě nemocenského pojištění.
Z dávek státní sociální podpory a nemocenského pojištění byly do práce zahrnuty pouze ty dávky, které mají podporovat porodnost nebo rodiny s dětmi. Mezi formy podpory plynoucí z nemocenského pojištění se řadí peněžitá pomoc v mateřství, otcovská, a nakonec vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Důvodem k včlenění těchto dávek do analýzy je fakt, že v průběhu let 1995 až 1996 probíhaly změny v systému státní sociální podpory a nemocenského pojištění. Do konce roku 1995 byly součástí nemocenského pojištění podpora při narození dítěte a přídavek na dítě. Tyto dvě dávky bylo poté v roce 1996 přesunuty mezi dávky státní sociální podpory. V tomto roce rovněž vznikla nová dávka v podobě příspěvku na bydlení.
Mezi použité zdroje se řadí literatura psaná v českém i anglickém jazyce. Teoretická část práce vychází zejména z publikací doc. Marka Loužka na téma Populační ekonomie a její důsledky pro účinnost pronatalitních politik a prof. Vojtěcha Krebse na téma sociální politiky. Jako stěžejní zdroje pro praktickou část práce byly použity zejména údaje ze stránek Českého statistického úřadu, Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení. Mimo jiné jsem čerpala i z oficiálních dokumentů vydaných evropskou unií. V praktické části práce jsou použity data poskytnutá od Ing. Krále, který je vedoucím oddělení statistiky a centrálního reportingu na Ministerstvu práce a sociálních věcí.
2 Praktická část práce zkoumá samotný vývoj porodnosti od roku 1989 do roku 2020 a faktory, které jej ovlivnily a zároveň hledá souvislost mezi výší porodnosti a poskytovanými dávkami státní sociální podpory v jednotlivých letech. K tomuto ověření byla použita korelační a regresní analýza, která statisticky zjišťovala, jaké dávky mají vliv na vývoj porodnosti a jak by mohla vzrůst porodnost s dodatečnou investicí za jinak stejných podmínek. Práce se také věnuje rodinné politice České republiky a dalších vybraných zemí Evropské unie a následně doporučuje možná opatření na jejich základě.
Hypotézou práce je tvrzení, že zavedení sociálních opatření v podobě dávek státní sociální podpory má pozitivní vliv na porodnost. K potvrzení či případnému vyvrácení této hypotézy poslouží korelační a regresní analýza vývoje porodnosti v praktické části práce.
Výzkumné otázky, na které bude odpovězeno v průběhu práce zní:
- Jakou výši porodnosti předpokládají prognózy budoucího vývoje porodnosti?
- Roste množství čerpaných dávek státní sociální podpory?
- Jak se vyvíjely dávky státní sociální podpory?
Při vypracování této práce je využita metoda literární rešerše, analýzy, indukce, korelační a regresní analýzy.
3
Teoretická část
Tato část práce se blíže představuje jednotlivé dávky státní sociální podpory a dávky nemocenského pojištění, které jsou poté analyzovány v praktické části práce. Pozornost je zde věnována i samotným modelům a principům sociální politiky a historickým školám, které se snažily docílit růstu porodnosti.
1 Metodika
V této kapitole budou představeny metody, které jsou použity při vypracování teoretické a praktické části práce.
Literární rešerše
V teoretické části práce je hlavní metodou literární rešerše, která představí aktuální stav problematiky. Jedná se o zpracování odborné literatury týkající se tématu, která by měla posloužit také jako teoretický základ k praktické části práci.
Literární rešerše vychází zejména z dat Českého statistického úřadu a dále z odborné literatury psané v českém a anglickém jazyce.
Analýza
Tato metoda slouží k rozložení problematiky na menší části, které se poté stávají předmětem dalšího zkoumání. Analýza jednotlivých částí by měla posloužit k lepšímu nalezení zákonitostí mezi jednotlivými jevy a měla by umožnit lepší pochopení problematiky.
V praktické části práce je tato metoda použita zejména k rozdělení zkoumaného časového úseku na jednotlivé části a představení změn samotných dávek v průběhu zkoumaného období. Mimo jiné je za pomoci metody analýzy i představena rodinná politika vybraných zemí Evropské unie.
Indukce
Metoda indukce slouží k vyvození závěru na základě dílcích poznatků. Jedná se o všeobecnění. Na základě pozorování s tímtéž výsledkem usuzujeme tvoříme závěry, že tomu tak bude i v dalších situacích. Indukce je využita zejména na závěr práce při doporučování opatření pro Českou republiku. Konečná doporučení by měla pomoct docílit zvýšení porodnosti na základě opatření, které podnikly ostatní zkoumané země.
Korelační analýza
Tato analýza slouží k odhalení vzájemných vztahů mezi více proměnnými. V případě, že se mezi nimi ukáže souvislost není tyto proměnné nadále možné použít k vypracování regresní analýzy. Tato část práce poslouží k vyřazení těch dávek státní sociální podpory a nemocenského pojištění, u kterých neleze jednoznačně určit vliv na výši porodnosti.
Regresní analýza
K vypracování regresní analýzy slouží data z korelační analýzy, které mezi sebou nemají žádnou souvislost. Tato analýza pomáhá určit závislost proměnné na základě jiných
4 veličin. Výsledkem této časti budou jednotlivé dávky a výše vlivu, kterou mají na růst porodnosti.
5
2 Základní modely sociální politiky
Modely sociální politiky rozlišujeme podle míry účasti státu na provádění sociálně politických opatření. Modely sociální politiky se podle literatury zemí OECD člení na modely sociální politiky, kterými je model reziduální, institucionálně redistributivní a průmyslově výkonový. Žádný z těchto modelů nikde neexistuje v čisté podobě, lze pouze říct, který model v dané zemi převládá. (Kotous, Munková a Štefko 2013, str. 14–15) Každý z těchto modelů souvisí s podstatou sociálního státu, která se odvíjí od kultury dané země, její mentality, politického uspořádání, ekonomické úrovně a systémemu přerozdělování veřejných finančních prostředků. (Buryová 2019, 34) Rozdíl mezi jednotlivými modely je nejvíce zřejmý právě z míry sociálního chování státu. V případě České republiky se nedá jednoznačně říct k jakému modelu má nejblíž. (Krebs 2007, str. 52)
2.1 Reziduální model
V tomto modelu je specifickým rysem omezená role státu, který v případě této politiky zasahuje pouze v případě selhání trhů jeho zákonů a institucí. Tento model se nejvíce uplatňuje ve Spojených státech amerických, Japonsku a částečně i ve Velké Británii.
(Kotous, Munková a Štefko 2013, str. 14–15) Je zde kladen velký důraz na svobodu občanů.
V tomto modelu má nezasahování státu nabádat občany k vetší zodpovědnosti. (Buryová 2019, str. 35)
Reziduální model spoléhá zejména na trh a jeho instituce a rodinu. Pouze v případě, že trh i rodina selže nastupuje státní sociální politika. Poskytované dávky v tomto systému jsou nízké a testovány na základě příjmů. (Krebs 2007, str. 52)
2.2 Průmyslově výkonový model
Tento model se zakládá na faktu, že by sociální potřeby měly být uspokojovány na základě pracovního výkonu a produktivity. Oproti institucionálně redistributivnímu modelu vytváří tento model prostor pro nestátní subjekty. Důvodem k tomu je fakt, že stát v tomto modelu garantuje pouze základní společensky uznaná minima, a tak nastává pouze minimální redistribuce veřejných financí. Průmyslově výkonový model je aplikován ve Spolkové republice Německo, Rakousku, Belgii a ve Francii. (Kotous, Munková a Štefko 2013, str. 14–15) Velký význam v těchto státech má církev, která se podílí na řešení sociálních problémů. (Buryová 2019, str. 35)
Průmyslově výkonový neboli korporativní model je založen na kooperaci občanů a také na aplikaci obligatorního sociálního pojištění. Významným zdrojem financování dávek jsou v tomto případě prostředky pojistných fondů. Tím, že stát zajištuje pouze základní potřeby občanů vytváří prostor pro působení nestátních subjektů. (Krebs 2007, str. 52)
6
2.3 Institucionální redistributivní model
Institucionální redistributivní model, který bývá též označován jako sociálně-demokratický je univerzalistický typ sociální politiky s dominantní rolí státu, který zahrnuje veškerou populaci, nehledě na její míru sociální potřebnosti.
Jak je z názvu již zřejmé tento model je charakteristický značným rozsahem redistribuce. V současné době je tomuto modelu nejblíže sociální politika skandinávských zemí, ale v minulosti byl blízký také Československu. (Kotous, Munková a Štefko 2013, str.
14–15) Typickým principem tohoto modelu je princip solidarity. (Buryová 2019, str. 34–35) Tento model je velice náročný na ekonomické zdroje. Vzhledem k tomu, že zde hlavní roli má stát nastává zde omezení a někdy až zrušení nestátních subjektů v oblasti sociální politiky. (Krebs 2007, str. 51)
3 Základní principy sociální politiky
Sociální politika musí při svém fungování respektovat základní principy na jejichž podstatě je poté i hodnocena. Tyto principy vychází z tzv. sociálněpolitických doktrín.
V případě Evropské unie převládá konzervativní směr s křesťanským sociálním učením a demokratickým socialismem. Dále existuje ještě liberalismus, který nepodporuje solidaritu a redistribuční procesy státu, a naopak podporuje myšlenku, že je každý odpovědný za svůj blahobyt. V případě křesťanského sociálního učení a demokratické socialismu není nutné na rozdíl od liberalismu nést veškerou odpovědnost. Oba tyto úhly pohledu uznávají, že za sociální systém není zodpovědný jen sám jedinec, ale i společenský systém.
Mezi typické principy, které jsou uplatňovány v sociální politice se řadí participace, solidarita, subsidiarita a spravedlnost. (Krebs 2007, str. 27—28)
3.1 Princip participace
V demokratické společnosti se předpokládá jistá spoluúčast sociálních subjektů na tvorbě a realizování zájmů a potřeb sociálních subjektů. Základní myšlenkou tohoto procesu je, že by lidé měli mít možnost podílet se na procesu o zavedení různých opatřený, která ovlivňují jejich život. Bez možnosti podílení se v procesu rozhodování, jsou efekty sociálně politických opatření minimální nebo nepovšimnuty.
Princip participace je ovšem závislý na předpokladu, že jsou jedinci dobře informovaní a odpovědní co se sociálního jednání týče. (Krebs 2007, str. 35—36)
3.2 Princip solidarity
Princip solidarity je utváření a přerozdělování prostředků jedinců a skupin v zájmu sociální spravedlnosti. Tento princip je založen na předpokladu, že je člověk společenská bytost, která je a vždy bude v jisté míře odkázána na druhé. Z toho důvodu by každý jedinec měl být vzájemně odpovědný a nápomocný. Jedná se o úsilí o sjednocení zájmů na základě
7 svobodné vůle lidí a jejich ochoty podřídit se zájmům společnosti. K naplnění principu solidarity dochází především prostřednictvím redistribuční a transferové politiky státu.
Solidaritu lze na základě toho, kdo ji organizuje členit na mezinárodní, celostátní, místní a regionální a jednotlivců či rodin. V případě mezinárodní se jedná o aktivity světových organizací jako je Červený kříž. Dále celostátní, ve které se jedná o společenskou solidaritu organizovanou státem. V rámci států je i místní či regionální solidarita, která je v rámci užších sociálních skupin jako jsou podniky, církve apod. a nakonec se člení ještě na solidaritu jednotlivce či rodiny. (Krebs 2007, str. 32—34)
3.3 Princip subsidiarity
Subsidiarity vychází z přístupu k člověku jako individuu, které je vázáno mravními hodnotami v prospěchu a bezpečí svému a svého okolí. Na základu subsidiarity je každý nejprve povinen pomoct sám. V případě, že toho není schopen přichází na řadu rodina, poté jiná společenství a až nakonec je k pomoci vyzván stát. Povinností státu je pečovat o vytvoření podmínek, aby si každý mohl pomoct sám. (Krebs 2007, str. 34—35)
3.4 Princip spravedlnosti
V případě principu spravedlnosti se dá mluvit o pěti základních požadavcích, jimiž je rovnost před zákonem, maximální rovná svoboda, demokratická účast na veřejném dění, rovnost příležitostí a ekonomická spravedlnost.
Rovnost před zákonem je myšlena, tak, že by všichni členové společnosti měli mít rovná obecná práva založená na všeobecných a neosobních právních pravidlech, která jsou zavazující pro všechny jednotlivce bez ohledu na jejich osobní vlastnosti. Maximální rovnost svobody říká, že všichni členové společnosti mají mít co největší stejnou svobodu za předpokladu, že svoboda každého bude omezena, aby byla slučitelná se svobodou ostatních. Na základě účasti na demokratickém řízení společnosti jsou všichni členové společnosti stejně oprávněni se účastnit v rozhodovacím procesu o veřejných záležitostech v souladu s tím, jak jsou těmito záležitostmi ovlivňováni. Požadavek na rovnost příležitostí říká, že nerovnosti sociálních pozic jsou ospravedlněny pouze natolik na kolik jsou nutné pro udržení pokojného a účinného společenského řádu ku prospěchu všech. Jako poslední je požadavek na ekonomickou spravedlnost, který stojí na tvrzení, že všichni členové společnosti mají v zásadě stejný nárok na ekonomické zdroje s tím, že ekonomické nerovnosti musí být ospravedlněny obecně přijatelnými důvody. (Koller 2001, str. 265-267)
4.1 Sociálně politická doktrína Karla Gunnara Myrdala
Karl Gunnar Myrdal byl švédský sociální ekonom, který ve svých pracích prosazoval institucionální přístup k řešení sociálních problémů. (Angresano 1986, str. 147) Během svého života byl tento ekonom ministrem financí, členem parlamentu a ministrem obchodu, který se roku 1974 společně s Friedrichem Hayekem stal držitel Nobelovy ceny za ekonomii. (Carlson a Jonung 2006, str. 535). Po dokončení absolventské práce v ekonomické teorii obdržel cenu Rockefellerovi nadace, díky níž mohl studovat
8 ve Spojených státech amerických. Po svém příjezdu se věnoval problému s chudobou a rasismem. Díky této zkušenosti se začal více zajímat o politiku a také napsal své nejvíce známé dílo An American Dilemma: The Negro Problem and Modern Democracy.
(Angresano 1986, str. 146)
Problematice s poklesem porodnosti začal věnovat svou pozornost až po roce 1930.
Důvodem k tomu byl pokles porodnosti ve Švédsku, a to zejména v rodinách s nižšími příjmy, ve kterých oba partneři pracovali. Za vinu tomu přisuzoval zejména nižší angažovanost institucí, které neposkytovaly téměř žádnou podporu chudším rodinám.
Možné řešení tohoto problému představovalo politická opatření, jimiž bylo například zaručení předškolního vzdělání, zaručený příjem pro pracující a stabilizace cen potravin.
(Angresano 1986, str 151 –153)
Jeho přístup spočíval v tom, že k vyřešení jednoho ekonomického problému je zapotřebí zohlednit celý sociální systém. (Angresano 1986, str 151–153) Z tohoto důvodu šel při výzkumu sociálních dopadů poklesu porodnosti více do detailu. Vytvořil sociální program, který měl podpořit růst porodnosti. Tento program byl zaměřený na demokratické země, a proto nebyl aplikovatelný v zemích s totalitním režimem. Jedno z hlavních doporučení tohoto programu bylo umožnění antikoncepčních metod. Tímto doporučením se mělo docílit plně dobrovolného rodičovství. Dále mělo být rodičovství učiněno ekonomicky dostupným všem, kteří si přáli mít děti. Toho se mělo docílit zavedením některých služeb zdarma pro všechny děti a rodiny s dětmi, aniž by se testovaly jejich finanční prostředky. Nevýhodou tohoto programu bylo zvýšení vládních výdajů, což označoval Karl Gunnar Myrdal za nezbytné, aby došlo k růstu porodnosti. V případě, že by se porodnost nezměnila by musela být nahrazována rostoucí imigrací. (Feller 1941, str. 950–951)
Kromě problémů s klesající porodností zaměřil Karl Gunnar Myrdal svou pozornost i na země, kde měla porodnost rostoucí tendenci, což by znamenalo přelidnění. Zkušenosti s řešením populační otázky v rozvinutých zemích nemohou být aplikovány na rozvojové země, jak již bylo výše zmíněno. Jedním ze zásadních problémů, kterým se tento švédský ekonom věnoval se týkal dostupnosti antikoncepce. V rozvinutých zemích je antikoncepce plně dostupná, oproti tomu v rozvojových zemích tomu, tak ne vždy je. Mezi jisté zábrany může patřit dostupné vzdělání, tradice, samotný postoj obyvatelstva dané země nebo jejich finanční stav. (Myrdal 1987, str. 532–533) Při snaze o zavedení efektivní politiky o šíření antikoncepce musí vlády rozvojových zemí splnit spoustu požadavků. Nejprve musí za tímto účelem vytvořit administrativu. Důvodem k tomu je i vzdálenost mezi byrokracií a samotnými rodinami, které žijí ve vesnicích a slumech, jak tomu v případě rozvojových zemí občas bývá. Dále je zapotřebí pro taková místa zajistit dostupnou lékařskou péči, která by získání potřebné antikoncepce udělala dostupnější. Tyto kroky by měly v rozvojových zemích pomoct dosáhnout poklesu porodnosti. (Myrdal 1987, str. 536–537) Karl Gunnar Myrdal se během svého života věnoval mnoha sociálním otázkám.
V případě problémů s nízkou či příliš vysokou porodností docházel k závěru, že je třeba státních intervencí. Dále se domníval, že by sociální pomoct měla být dostupná nehledě na příjem rodiny, aby byla poskytnuta možnost početí všem rodinám, které si tak přejí.
Jedním z řešení obou populačních problémů, ke kterému dospěl je zvýšení dostupnosti antikoncepce, aby děti měly pouze ty páry, které si to přejí. Tento krok by posloužil ke změně výše porodnosti v jednotlivých sociálních skupinách a snížení kriminality.
Již z mnoha studií je zřejmé, že existuje spojitost mezi neplánovaným těhotenstvím a počtem budoucích zločinů. Jedná se o to, že nechtěné děti jsou vystaveny vyššímu riziku
9 méně příznivého životního výsledku. Tyto děti pak nedosahují dostatečného vzdělání a mají problém s nalézáním práce což představuje náklad pro stát. (Donohue, Levitt 2019, str. 1)
4.2 Sociálně politická doktrína Williama Beveridge
Tato část práce se věnuje britskému ekonomu a politiku, který se podílel na počátcích státu blahobytu neboli welfare state.
Sir William Beveridge se zabýval korelací mezi počtem manželství a výší porodnosti.
Řešil otázku, zda pokles manželství způsobuje pokles v porodnosti nebo naopak pokles porodnosti z důvodu lepší antikoncepce způsobuje pokles manželství. Odpověď na tuto otázku hledal na vývoji výše porodnosti a manželství v Holandsku v letech 1868 až 1871 a 1908 až 1911. Zkoumal čtyři provincie, kde byl zaznamenán největší pokles v porodnosti i pokles v počtu manželství. Důvodem k tomu může být zdokonalení dostupné antikoncepce od níž očekávali, že povede k brzkému manželství a početí pouze, když budou finančně stabilní. To se ovšem nestalo. V oblastech, kde byla nejvíc používána antikoncepce klesl počet manželství nejvíce. Tento pokles vznikl díky faktu, že už manželství nebylo nezbytné kvůli neplánovanému početí. Z příkladu Holandska dospěl Sir William Beveridge k závěru, že pokles porodnosti z důvodu dostupnosti antikoncepce je faktor vedoucí k poklesu počtu manželství. (Beveridge 1925, str. 22–24)
Roku 1941 byl Sir William Beveridge vybraný k sepsání zprávy o stavu sociálního pojištění a s tím spojených služeb. Tuto zprávu dokončil roku 1942. (Belshaw 1943, str. 12) Zpráva doporučovala sjednotit všechny existující druhy pojištění do jednoho systému sociálního zabezpečení. Mezi nejpodstatnější změny spadalo plošné vyplácení dávek a také fakt, že se součástí tohoto systému měl povinně stát každý pracující. Dále určil Sir William Beveridge tři základní předpoklady k fungování tohoto systému. Jednalo se o vytvoření národní zdravotní služby, která měla poskytovat všem pojištěncům zdravotní péči zdarma. Druhý předpoklad se týkal vyplácení dětských příspěvků každé rodině, která měla potomky ve věku do 14 let a v případě, že navštěvovali školu, tak do 16 let.
Poslední podmínkou k zaručení úspěšnosti tohoto systému byla plná zaměstnanost. (Kovář 2007, str. 258)
Beveridgeova zpráva se ovšem kvůli podstatně vyšším finančním nákladům na její realizaci nesetkala s pochopením ostatních členů výboru následkem čehož ji podepsal pouze on sám. Celý jím navrhovaný systém bral ženy méně v potaz, jelikož předpokládal, že nebudou pravidelně chodit do práce a tím pádem neměly nárok na dávky ve stejné výši, kterou měli obdržet muži. (Kovář 2007, str. 259) Beveridgeova zpráva sklidila pozitivní zpětnou vazbu od veřejnosti, a tak byla později s určitými úpravami schválena. (Coyle 1943, str. 529–530)
Sir William Beveridge byl podstatnou postavou při budování základů sociálního státu. Tento ekonom se rovněž zasloužil o systém sociálního pojištění. Zastával názor, že by dávky měly být vypláceny bez testování příjmu a také, že by účast v systému sociálního zabezpečení měla být povinná.
10
5.1 Merkantilismus
Počátky tohoto směru lze nalézt již v 16. století. V tomto případě se nedá tento směr vyloženě nazvat ekonomickou školou, jelikož na sebe samotní ekonomové nijak nenavazují.
Hlavním cílem byla národní hospodářská politika, která měla sloužit k vytvoření silného a bohatého státu. K zaručení bohatství měl posloužit zákaz vývozu drahých kovů ze země a prosazení devizových kontrol. (Holman 2001, str. 10—15)
Merkantilisté byli první, kteří postavili populaci do středu ekonomické teorie. Tento směr podporoval růst populace, protože se domníval, že povede k většímu národu, počtu daňových poplatníků a vojáků. Mezi merkantilisty panoval i argument ve prospěch větší populace, který tvrdil, že s růstem populace poroste i množství vyráběného zboží a v návaznosti na to i vývoz.
Jednou z hlavních snah merkantilistické školy bylo dosažení kladné obchodní bilance. K tomu mělo posloužit zaručení mzdy na úrovni existenčního minima. Důvodem k tomu byl předpoklad, že vysoké mzdy zvyšují domácí náklady což snižovalo konkurenční schopnost domácího zboží a tím pádem i vývoz. Dále také, že vysoké mzdy zvyšují domácí spotřebu což opět snižuje vývoz. Samotný růst populace měl posloužit jako nástroj k udržení mzdy na nízké úrovni. (Loužek 2004, str. 15–16)
5.2 Kameralismus
Tato škola působila v Evropě zhruba od poloviny 18. století do poloviny 19. století.
Kameralisté stejně jako Merkantilisté měli za cíl růst populace. Kameralismus vycházel z merkantilismu, se kterým sdílel obchodní bilanci a představu silného státu. (Holman 2001, str. 22) Oproti merkantilistům to ovšem dělali z důvodu mocenského, fiskálního a poptávkového. Mocenský důvod měl zaručit větší armádu, fiskální větší počet daňových poplatníků a poptávkový, jak je z názvu zřejmé zase větší poptávku.
Jako nástroj k dosažení růstu porodnosti měla sloužit podpora zaměstnanosti, které bylo dosaženo hospodářskou politikou jako byla ochrana domácího trhu. Kameralisté předpokládali, že lidé budou reagovat na růst příjmů zvyšování počtu dětí. (Loužek 2004, str.16)
5.3. Klasická politická ekonomie
Klasická politická ekonomie se zabývá tvorbou a přerozdělováním bohatství. Stejně jako merkantilisté se zabývali národním bohatstvím. Dalším rozdílem mezi nimi a merkantilisty je fakt, že klasikové nezkoumali chování jedince, ale samotných společenských skupin, jimiž byli dělníci, kapitalisté a vlastníci pozemků. Mezi hlavní teorie této školy spadá teorie hodnoty a teorie rozdělování. V tomto směru byla důležitá myšlenka neviditelné ruky trhu, která označovala fakt, že společenského zájmu lze dosáhnout, když jedinec sleduje vlastní zájem. Z tohoto důvodu zde platil princip laissez faire, který označoval zdržení se státních zásahů. (Holman 2001, str. 43, 113 )
11
5.3.1 Thomas Robert Malthus
Nejznámějším představitelem tohoto směru, který se zabýval populační teorií byl bezesporu Thomas Robert Malthus, který roku 1798 vydal Esej o principu populace. V této eseji dochází k závěru, že se má populace sklon řídit geometrickou řadou, zatímco zdroje obživy řadou ekonomickou. Tento rozdíl v tempu růstu má vyústit v nemoci a hladomor.
Nakonec došel k závěru, že dříve, než nastane situace, kdy populační růst přesáhne možnosti obživy zapůsobí morální sebekontrola obyvatelstva. Ta by měla zajistit, že lidé budou mít potomstvo až poté co ho budou schopni uživit. Populační teorie, které se tento ekonom věnoval souvisela také s vysvětlením mzdy jako existenčního minima stejně jako tomu bylo v případě merkantilistů. Dále naznačila, že hospodářský růst nemůže odstranit chudobu obyvatelstva, protože se jeho prostředky rozdělují mezi velký počet lidí, následkem čehož si nikdo nepolepší. (Loužek 2004, str.17)
V myšlence klasické politické ekonomie setrvával i Thomas Robert Malthus což bylo zřejmé z jeho postoje vůči chudinským dávkám. Zastával názor, že přenesení části existenčního břemene z chudých lidí na společnost nepovede ke zlepšení jejich sociálního stavu. Následkem poskytnutí dávek je u chudých lidí potlačen pocit odpovědnosti což zároveň potlačuje morální sebekontrolu. To samé si myslí i o celém sociálním hospodářství, které podle Malthuse vede pouze k vyššímu populačnímu růstu chudoby.
(Holman 2001, str. 62—69) Jeden z modelů tohoto ekonoma předpokládá, pokles úmrtnosti a růst porodnosti jako reakci na situaci, kdy plat přesáhne rovnovážnou úroveň.
(Becker, Murphy, Tamura 1990, str. 12—13)
5.3.2 David Ricardo
Ekonomická teorie Davida Ricarda se také zabývala růstem populace. Vliv na změnu výše populace podle něj měla mzda. Z tohoto důvodu členil mzdu na tržní a na mzdu na úrovni existenčního minima, která vedla k stagnující porodnosti. V případě tržní mzdy záleželo na faktu, zda je nižší, než přirozená mzda nebo nižší. V případě, že byla nižší, tak to vedlo k poklesu populace ten dále k poklesu nabídky práce což nakonec vyústí k růstu tržní mzdy na úroveň mzdy přirozené. Tomuto mzdovému zákonu se později začalo přezdívat železný zákon mzdový. (Loužek 2004, str.75–97)
5.4 Keynesiánská ekonomie
V této ekonomické teorii dospěl John Maynard Keynes k poznání, že příliš nízká porodnost sebou přináší negativní důsledky. Změny ve výší porodnosti pro Keynese měli velký význam. Domníval se, že veškeré pohyby ve výši porodnosti se zároveň projeví i ve výši agregátní poptávky, která by se měla hýbat stejným směrem. (Loužek 2004, str.18) V Keynesiánské ekonomii také převládal názor, že k dosažení plného využití zdrojů je třeba stabilizovat tržní ekonomiku pomocí makroekonomické stabilizační politiky státu. Rozdíl ovšem byl fakt, že zde neměla fungovat neviditelná ruka státu. Podle Johna Maynarda Keynese měl stát provádět zásahy do ekonomiky, aby vytvořil podmínky pro její účinnější fungování. (Holman 2001, str. 356, 415)
12
5.5 Chicagská ekonomická škola
Pojem Chicagská škola se vztahuje k Chicagské univerzitě od roku 1930 do současnosti. Mezi základními myšlenkami této školy spadá víra ve svobodné trhy a jejich schopnost efektivně alokovat zdroje a rozdělovat důchody. Typickým rysem této školy je nedůvěra ve státní zásahy spojená v s důvěrou ve svobodné trhy. Zde stejně jako v merkantilismu a klasické politické ekonomii převládala myšlenka laissez faire. (Holman 2001, str. 227) Do Chicagské ekonomické školy spadá teorie reprodukčního rozhodování, které se jako první věnoval Gary Becker. (Loužek 2004, str.17–18)
5.5.1 Gary Becker
Gary Becker zastává názor, že v oblastech životního rozhodování stejně jako ve směně na trhu se člověk rozhoduje na základě stejných principů. Mezi jeho díla spadá kniha Pojednání o rodině, která se zabývá ekonomickým rozhodováním o vstupu do manželství, setrváním v něm, rozvodu, rozhodování o počtu dětí a jejich narozením. Během tohoto rozhodování zohledňují manželé rozdíl mezi užitkem a náklady, které nemusí být nutně jen peněžní. Počet dětí, které tyto páry budou mít se tedy odvíjí od rozdílu z potěšení a nákladů na jejich výchovu.
V rodinách jsou rozšířeny altruistické vztahy, jimiž je láska, vzájemná pomoc a pocity sounáležitosti. Díky těmto vztahům nemají změny vnějšího prostředí úměrný vliv na blaho jednotlivých členů rodiny. Například platí, že při zvýšení přídavku na dítě se nijak významně nezvýší blahobyt. Tímto způsobem zpochybňuje Gary Becker účinnost sociálních příspěvků určených jednotlivým členům rodin. Naopak předpokládá, že bude mít špatné následky, protože snižuje přirozenou solidaritu mezi členy rodiny. (Holman 2001, str. 447)
6 Státní dávky sociální podpory
V České republice jsou v rámci systému státní sociální podpory poskytovány dávky státní sociální podpory, jimiž jsou přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, porodné a pohřebné, kterému z důvodu nevhodnosti pro daný výzkum nebude dále věnována pozornost. Celý tento systém je upraven zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.
Nárok na tyto dávky mají fyzické osoby a s ní společně posuzované osoby, které jsou hlášeny k trvalému pobytu na území České republiky. Nárok mají i cizinci, kterým uplynulo 365 dní ode dne hlášení pobytu. Do tohoto období se nezapočítává doba, kdy je osoba žadatelem o udělení azylu ubytovaným na středisku Ministerstva vnitra. Dávky státní sociální podpory náleží rovněž dalším, v zákoně uvedeným osobám, které nemají na území České republiky trvalý pobyt, pokud zde mají bydliště. Kromě výše zmíněných osob mají nárok i občané Evropské unie, krytí přímo použitelnými předpisy EU – nařízením EP a Rady (ES) č. 883/2004 a nařízením EP a Rady (EU) č. 492/2011. Rozhodující vliv na poskytnutí dávek státní sociální podpory má zejména výše tzv. čistého příjmu. Mezi tyto příjmy patří příjmy ze závislé činnosti, příjmy z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti
13 a dále dávky nemocenského a důchodového pojištění a podporu v nezaměstnanosti včetně obdobných příjmů z ciziny.
Nárok na výplatu výše zmíněných dávek zaniká po uplynutí 3 měsíců ode dne, za který dávka náleží. V případně jednorázové dávky jako je porodné zaniká nárok po uplynutí 1 roku ode dne, za který dávka náleží. (MPSV, 2021)
Velká část dávek státní sociální podpory je odvozována od životního minima. Životní minimum představuje dolní hranici částky potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. V případě státních sociálních dávek je uplatňován zejména princip solidarity.
6.1 Přídavek na dítě
Přídavek na dítě je základní dlouhodobou dávkou poskytovanou rodinám s dětmi.
Rodinou se pro účely státní sociální podpory rozumí soužití rodičů a nezaopatřených dětí ve společné domácnosti. Za nezaopatřené dítě je považováno dítě do skončení povinné školní docházky a dále, pokud se buď připravuje na budoucí povolání, nebo je zdravotně postižené, nejdéle však do 26 let.
Nárok na tento přídavek mají rodiny s příjmem do 3,4 násobku životního minima, které je 2 490 Kč. Přídavek na dítě je poskytován ve třech výších v závislosti na stáří dítěte a ve dvou výměrách podle druhu příjmu. (MPSV, 2021)
Tabulka 1: Výše přídavku na dítě v Kč za měsíc
Věk nezaopatřeného dítěte Přídavek na dítě v Kč měsíčně
Základní výměra Zvýšená výměra
Do 6 let 630 1130
6 – 15 let 770 1270
15 – 26 let 880 1380
Zdroj: MPSV 2021, vlastní zpracování
6.2 Rodičovský příspěvek
Nárok na rodičovský příspěvek má rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně, celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, a to až do vyčerpání celkové částky 300.000 Kč, nejdéle do 4 let věku dítěte. V případě, že je nejmladších děti narozených současně v rodině 2 a více, má rodič nárok až na vyčerpání celkové částky 450.000 Kč.
Jestliže lze alespoň jednomu z rodičů v rodině stanovit k datu narození nejmladšího dítěte v rodině 70 % 30–ti násobku denního vyměřovacího základu v částce převyšující 10.000 Kč, může rodič volit měsíční výši čerpání rodičovského příspěvku až do této výše. Pokud žádá o rodičovský příspěvek za dvě a více současně narozené děti, může provést volbu až do výše 1,5 násobku 70% 30–ti násobku denního vyměřovacího základu. V případě, že denní vyměřovací základ lze stanovit u obou rodičů, vychází se z toho základu, který je vyšší, aniž rodič s vyšším denním vyměřovacím základem o rodičovský příspěvek žádá, nebo ho pobírá.
Pokud ani jednomu z rodičů nelze stanovit denní vyměřovací základ, nebo 70 % 30–ti násobku denního vyměřovacího základu je nižší než 10 000 Kč, rodič volí výši rodičovského příspěvku až do částky 10 000 Kč měsíčně, v případě dvou a více současně narozených dětí
14 do částky 15 000 Kč měsíčně. Volbu výše rodičovského příspěvku je možno měnit jedenkrát za tři měsíce.
V případě rodičovského příspěvku nejsou sledovány příjmy rodiče. (MPSV, 2021)
6.3 Příspěvek na bydlení
Přídavek na bydlení slouží jako státní podpora rodin a jednotlivců s nízkými příjmy.
Nárok na ni vzniká, jestliže 30 % (v Praze 35 %) příjmů rodiny je nižší než příslušné normativní náklady stanovené zákonem. (MPSV, 2021)
6.4 Porodné
Jedná se o jednorázový příspěvek pro rodiny s nízkými příjmy, který souvisí s náklady na narození dítěte. Nárok na porodné má rodina, které se narodilo první nebo druhé živé dítě a jejíž příjem v kalendářním čtvrtletí předcházejícím narození dítěte byl nižší než 2,7násobek životního minima rodiny. Výše porodného činí 13 000 Kč na živě narozené dítě a při narození druhého živého dítěte je to 10 000 Kč. (MPSV, 2021)
7 Základní dávky nemocenského pojištění
Kromě výše zmíněných dávek státní sociální podpory mají fyzické osoby možnost čerpat další příspěvky v rámci nemocenského pojištění, které slouží k zabezpečení rodiny.
Mezi tyto příspěvky se řadí peněžitá pomoc v mateřství, otcovská a vyrovnávací příspěvek v těhotenství. (MVPS, 2021)
Nemocenské pojištění bylo v České republice zavedeno v roce 1888 a je upraveno zákonem č. 54/1956 a dalšími normami. Celý tento systém podstoupil od svého založení mnoho změn. Mezi tyto změny se řadí například novelizace v letech 1993, 1994 a 1999, které měli zmírnit negativní procesy transformačního období. Dalším rysem tohoto pojištění je jeho obligatornost po nástupu do zaměstnání. (Krebs 2007, str. 240—241)
7.1 Peněžitá pomoc v mateřství
Peněžitá pomoc v mateřství náleží v souvislosti s péčí o novorozené dítě matce, otci nebo pojištěnci (muž či žena), který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.
Nárok na peněžitou pomoc v mateřství vzniká za splněn dvou podmínek. Žadatel o peněžitou pomoc v mateřství musí být v době nástupu na dávku nemocensky pojištěn, nebo musí trvat ochranná lhůta ze skončeného nemocenského pojištění minimálně 270 dnů v posledních dvou letech před nástupem na tuto dávku. V případě osob samostatně výdělečně činných vzniká nárok jen v případě, že si dobrovolně a po určitou dobu platí nemocenské pojištění, alespoň po dobu 180 dnů v období jednoho roku přede dnem nástupu na peněžitou pomoct v mateřství. Kromě prvních 6 týdnů po porodu, kdy peněžitá pomoc v mateřství náleží výhradně matce, má na dávku nárok i otec dítěte nebo manžel
15 ženy, která dítě porodila. Nárok otci dítěte vzniká v případě, že splňuje stejné podmínky jako matka dítěte. Veškeré podmínky na peněžitou pomoc v mateřství stanovuje zákon o nemocenském pojištění (z. č. 187/2006 Sb.).
Výše peněžité pomoci v mateřství činí 70 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den. Denní vyměřovací základ se zpravidla zjišťuje z příjmu za 12 kalendářních měsíců před nástupem na dávku. U OSVČ se vychází z úhrnu měsíčních základů pojistného v rozhodném období před nástupem na dávku. (CSSZ, 2021)
7.2 Otcovská
Otcovská náleží po dobu 7 dnů v souvislosti s péčí o novorozené dítě otci dítěte nebo pojištěnci muži či ženě, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.
Stejně jako v případě peněžité pomoci v mateřské je i v případě otcovské podmínkou účast na nemocenském pojištění. V případě OSVČ je nutná účast na nemocenském pojištění, alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházející dni nástupu na otcovskou. Nárok na otcovskou vzniká v období šesti týdnů ode dne narození dítěte nebo jeho převzetí do péče. Den nástupu na otcovskou si určí každý sám. (CSSZ, 2021)
7.3 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství
Tento příspěvek je dávkou poskytovanou ženám, které byly kvůli těhotenství či mateřství převedeny na jinou práci a v souvislosti s tímto převedením došlo k poklesu jejich započitatelného příjmu.
Podmínkou nároku na tuto dávku je dočasné převedení těhotné zaměstnankyně na jinou pozici z důvodu, že práce, kterou dosud vykonávala, je těhotným ženám zakázána nebo podle ošetřujícího lékaře taková práce ohrožuje její těhotenství. Kromě těhotných žen je tato dávka i k dispozici ženám do devátého měsíce po porodu v případě, že byly ze zdravotních důvodů převedeny na jinou práci. (CSSZ, 2021)
16
Praktická část
Tato část práce se zaměřuje zejména na vliv změn státních dávek sociální podpory a dávek nemocenského pojištění na změnu výše porodnosti od roku 1989 do roku 2020 na území České republiky.
Rychlí ekonomický pokrok vede k vyšší plodnosti, protože pak páry začínají být více optimističtí co se týče jejich budoucí ekonomické situace. Problém nastává ve chvíli, kdy pokrok dosáhne takové úrovně, že lidé raději investují svůj čas jinam. Celkově pokles porodnosti má sklon být silnější než růst porodnosti. Z tohoto důvodu nastává ve většině zemí s pokrokem v industrializaci pokles porodnosti. (Heer 1966,str. 426—427) V této části práce jsou adresovány možné příčiny poklesu porodnosti a stanoveny doporučení k jejímu zvýšení. Dále se tato část práce věnuje prognózám populačního vývoje od Českého statistického úřadu a korelační a regresní analýze, která zkoumá vliv dávek na růst porodnosti.
8 Demografie
Tento vědní obor se věnuje zkoumání reprodukce lidské populace neboli obnově lidských populací narozením a vymíráním. V této práci se tomuto oboru bude věnovat pouze z pohledu populačních přírůstků, a to od roku 1989 až do roku 2020. Mezi zkoumané demografické procesy v této části práce bude patřit porodnost narozením a potratovost potratem. (Demografie 2005)
Demografické studium porodnosti se věnuje událostem spojeným s procesem rození dětí, jehož výsledkem je počet živě narozených dětí což bývá označováno jako čistá plodnost. V případě, že se berou v úvahu i mrtvě narozené děti, tak se jedná o hrubou porodnost. (Kalibová, Pavlík 2005, str. 85)
Význam předpovědí výše porodnosti je důležitý zejména z důvodu rychlého stárnutí populace, který je způsoben rostoucí očekávanou délkou života. (Hua a Jun 2018, str. 4—
5) V současné době je v České republice přes 3,1 milionu osob nad 65 let což představuje téměř třetinu veškeré populace. Vzhledem ke stále rostoucí délce života se očekává, že se do roku 2050 téměř ztrojnásobí počet osob starších 85 let na počet vyšší než 0,5 milionu, což bude tvořit přibližně 4,7 % populace. (MPSV 2017, str. 8) Následkem nízké porodnosti bude klesat počet lidí, kteří budou platit příspěvky na důchodový systém a zároveň prodlužující délka života zapříčiní, že lidé budou pobírat své penze po delší dobu.
Demografické změny v délce života a výši porodnosti z tohoto důvodu poskytují hlavní impulzy k reformám důchodového systému. (Hua a Jun 2018, str. 4—5)
Význam tohoto vědního oboru je zřejmý z pohledu populačního vývoje. Demografické výzkumy a prognózy složí státu jako základ pro tvorbu a úpravu hospodářské, natalitní i rodinné politiky. (Roubíček 1997, str.15) K rozvoji demografických předpovědí přispělo především poválečné období. Většina předpovědí byla založena hlavně na jednoduchých extrapolacích minulých trendů nebo extrapolacích, které se přizpůsobovaly změně složení populace podle věku a pohlaví. Tyto předpovědi nijak nezohledňovaly socioekonomické aspekty, protože i bez nich byli schopni přesných předpovědí. K nezbytné změně došlo až po nečekaném prudkém růstu porodnosti v poválečném období, který tehdejší demografy přesvědčil o nedostatečnosti tvorby předpovědí. (Becker 1960, str. 209)
Důležitým milníkem pro demografii byl druhý demografický přechod, který začal zhruba v polovině 60. let 20. století v západní Evropě. Tento pojem označuje proces změny
17 demografických vlastností, který je charakteristický zejména změnami v chování jedinců, zvyšování věku matek při narození prvního dítěte, snižování sňatečnosti a poklesu úhrnné plodnosti a sňatečnosti. Lidé začali upřednostňovat vlastní cíle a odkládat zakládání rodiny.
Plánování založení rodiny tou dobou pomáhalo rozšíření antikoncepčních prostředků.
(Rabušič 2001, str. 177—179)
V případě České republiky nastal tento přechod až v průběhu 90. let 20. století.
Výrazné zpoždění v plození dětí a sňatku naznačuje, že posun odkládání z relativně časného na relativně pozdní načasování životních přechodů může být klíčovým prvkem druhého demografického přechodu. Demografické posuny probíhaly společně s rostoucí otevřeností české společnosti, rostoucím individualismem a konzumem. Tyto události rovněž zapříčinily změny preferencí, které měli za následek odkládání početí nebo případně rozhodnutí o nezakládání rodiny. (Sobotka 2003, str. 270)
Demografické problémy se věnují zejména úmrtnosti, délce života a vývoji výše porodnosti. Do budoucna bude představovat závažný problém právě klesající porodnost a rostoucí délka života. Na tento problém bude muset na základě demografických predikcí reagovat penzijní systém. Mezi možná řešení spadá odložení věku vstupu do důchodu ze současných 65 let věku, čímž by se docílilo rostoucí většího množství ekonomicky aktivních jedinců, kteří by poté mohli přispívat na důchodový systém.
Jak je z demografického hlediska zřejmé, tak růst porodnosti půjde stimulovat pouze minimálně. Pokles porodnosti charakterizuje zejména druhý demografický přechod. Podle něj stojí za poklesem porodnosti změna preferencí a cílů lidí, pro které zakládání rodiny již není prioritou. Porodnost je tedy možné stimulovat pouze do určité výše rodinnou politikou. Z demografických prognóz je ovšem zřejmé, že je tento trend v klesající porodnosti by měl i nadále stále pokračovat, jak je zřejmé z kapitoly 11. Prognózy vývoje porodnosti na území České republiky.
9.1 Vývoj porodnosti od roku 1989 do roku 1999
V průběhu let 1989 až 1999 nastal pokles porodnosti z více než 131 tisíc dětí v roce 1990 na necelých 90 tisíc v roce 1999. Tento pokles nastal z důvodů změn v ekonomice, politice, sociální situaci a v samotných preferencích občanů. (Demografie 2005) Díky procesu transformace, který probíhal od roku 1990 až 1995 se začaly přibývat pracovní příležitosti, obnovení soukromého vlastnictví a zároveň zvýšení dostupnosti moderní antikoncepce umožnovalo plánovat rodičovství což vedlo k poklesu sňatečnosti a porodnosti. Dalšími důvody k poklesu porodnosti byl vznik nových ekonomických problémů jako byla například nízká dostupnost levného bydlení. Z tohoto důvodu také v roce 1996 vzniknul příspěvek na bydlení. (Sobotka, Zeman 2003, str. 270) Významným milníkem tohoto časového úseku byl více než poloviční pokles úmrtnosti novorozenců, který představoval v roce 1989 6,9 mrtvých novorozenců na 1.000 obyvatel, zatímco v roce 1999 to bylo už jen 3,2. Tento pokles je možné vidět ve druhém grafu jako oranžově vyznačenou část sloupců za jednotlivé roky nebo na konci práce v příloze. Tento pokles úmrtnosti neovlivnil stejně všechny sociální skupiny. Ženy s vyšším socioekonomickým statusem rodí zdravější děti než ženy s nižším socioekonomickým statusem. Ženy, které jsou ve vyšší socioekonomické skupině jsou ve většině případů opatrnější, dbají na zdravotní prohlídky, zažívají méně stresu a žijí v bezpečnějším a zdravějším životním prostředí. (ČSÚ 2011, str. 100—101)
18
Graf 1: Vývoj porodnosti od roku 1989 do roku 1999
Zdroj: MPSV 2016, vlastní zpracování
V případě nemocenského pojištění nastaly po roce 1989 závažné změny. Jednou z nich byl přenos kompetencí v nemocenském pojištění z odborového hnutí na státní orgány, ke změně způsobu financování zavedením povinného nemocenského pojištění od 1.1.1993. Dále v systému nemocenského pojištění po přijetí zákona o státní sociální podpoře zůstaly pouze ty peněžité dávky, které se odvíjely od pracovního příjmu. Mezi tyto dávky patřila nemocenská, podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a peněžitá pomoc v mateřství. Ostatní dávky byly převzaty do jiných systémů. Příkladem je přídavek na dítě, který byl během těchto let přesunut do systému státních dávek a podpora při narození dítěte, která se od roku 1996 přesunula mezi dávky státní sociální podpory. (Krebs 2007, str. 241)
Dávky státní sociální podpory byly do roku 1995 poskytovány z různých sociálních systémů. Následkem toho byla jejich právní úprava nepřehledná což se změnilo v první polovině 90.let. Postupně od roku 1995 se spolu s valorizačními úpravami začaly měnit i státní dávky sociální podpory za účelem zjednodušení celého systému. Cílem těchto změn bylo sjednocení dávek, zavedení nových sociálních dávek jako byl příspěvek na bydlení, které do té doby chyběly k řešení sociální situace, a nakonec změnit koncepce již poskytovaných dávek. (Krebs 2007, str. 250)
Mezi dávky, které prošly změnou se řadil i přídavek na dítě. Na začátku roku 1999 byl přídavek na dítě poskytován ve třech výších, kterými byly snížená, základní a zvýšená.
Výše přídavku se odvíjela životního minima rodiny. Pro čerpání zvýšené výše nesměl příjem rodiny překračovat 1,1 násobek životního minima, pro základní výši musel být nižší než 1,8 násobek životního minima a pro sníženou výši v případě vyššího příjmu rodiny musel být příjem rodiny vyšší než 1,8 násobek životního minima. Toto členění včetně podmínek zůstalo poté platné až do roku 2006. (Břeská, Burdová, Vránová, 2000)
Počet a množství čerpaných dávek je zobrazen v následujících tabulkách. Druhá tabulka obsahuje data pouze od roku 1996, jelikož data tomu předcházející nebyly k dispozici. Veškeré uvedené výdaje zahrnují doplatky, přeplatky a vratky, nezahrnují převody na depozitní účet, vratky zaniklých dávek, převody přeplatků z minulých let na příjmový účet státního rozpočtu a odvedené pojistné a daně z odměny pěstouna.
V případě, že je v tabulce uvedeno x, tak se jedná o rok, kdy dávka neexistovala.
80000 90000 100000 110000 120000 130000
1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999
Vývoj porodnosti od roku 1989 do roku 1999
živě narození mrtvě narození
19
Tabulka 2: Průměrný měsíční počet vyplacených dávek státní sociální podpory v tis. Kč Dávka státní sociální
podpory
Průměrný měsíční počet vyplácených dávek v roce (v tis.)
1996 1997 1998 1999 Přídavek na dítě 1 989 1 959 1 810 1 890 Příspěvek na bydlení 160 152 185 254 Rodičovský příspěvek 305 294 276 269
Porodné 5 5 5 5
Zdroj: Interní data MPSV, vlastní zpracování
Tabulka 3: Náklady na vybrané dávky státní sociální podpory v mil. Kč Dávka státní
sociální podpory
Náklady v roce (v mil. Kč)
1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999
Přídavek na dítě X X X X X X X 10 838 12 495 11 493 12 474
Příspěvek na
bydlení X X X X X X X 558 813 1 367 2 084
Rodičovský
příspěvek 1 080 1 504 3 013 3 817 4 431 5 171 4 791 7 241 7 612 7 780 7 718
Porodné X X X X X X X 314 525 563 566
Zdroj: Interní data MPSV, vlastní zpracování
Tabulka 4: Náklady na dávky nemocenského pojištění Dávka
nemocenského pojištění
Náklady v roce (v mil. Kč)
1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 Peněžitá pomoc v
mateřství 1 341 1 349 1 397 1 441 1 623 1 732 1 722 1 811 1 963 2 028 2 151 Vyrovnávací
příspěvek v těhotenství a mateřství
21 21 15 10 18 17 18 9 8 7 6
Podpora při
narození dítěte 258 258 349 356 423 434 353 X X X X
Přídavky na děti 10 360 10 191 9 808 9 502 9 615 12 325 12 201 X X X X Zdroj: Interní data MPSV, vlastní zpracování
9.2 Vývoj porodnosti od roku 2000 do roku 2009
Počátkem tohoto časového úseku až do roku 2006 klesla úhrnná plodnost na méně než 1,3 dítěte na ženu. V těchto letech patřila česká porodnost k nejnižším v Evropské unii.
Pozdější poměrně rychlý růst, který začal roku 2007 byl zapříčiněn faktem, že otěhotněly ženy okolo 30 let, které původně odložily početí. Tento růst je zřejmý z druhého grafu. (ČSÚ 2011, str. 47) Nejnižší hodnoty nastaly v tomto časovém úseku v roce 2001, kdy bylo narozeno pouze 90 715 dětí. Nejvyšší porodnost byla podle druhého grafu v roce 2008.
V tomto roce dosahovala porodnost výše 119 570 narozených dětí. Tento růst by šel kromě otěhotnění žen, které předtím porod odkládaly připsat i několikanásobnému zvýšení dávek.
V průběhu let 2003 až 2005 klesaly počty příjemců dávek a výše většiny testovaných dávek. Tento pokles byl reakcí na ekonomické okolnosti čímž byl nízký růst cenové hladiny, který nevedl k valorizaci životního minima, na základě, kterého jsou testované dávky přidělovány. Samotné životní minimum bylo upraveno 1.10.2001 a poté až 1.1.2005.
20 V průběhu těchto let naopak rostla rychlím tempem nominální i reálná průměrná hrubá měsíční mzda a příjmy domácností. Změna výše mezd měla pro některé domácnosti za následek překročení hranice pro nárok na dávku.
Za zvýšením porodnosti roku 2007 stálo o zvýšení rodičovského příspěvku a porodného. Toto zvýšení bylo zavedeno s cílem motivovat mladé lidi k rodičovství a finančně podporovat péči o malé děti. Toto zvýšení dávek bylo reakcí na zvětšení nákladů spojených s danými sociálními situacemi jako byl porod a péče o malé dítě. Vzhledem k faktu, že se od roku 2000 do roku 2007 rodičovský příspěvek zvýšil 3,7 krát a porodné 3,6 krát. Tento nárůst vládní podpory lze srovnat s pronatalitní politikou 70. let minulého století, kdy vláda poskytovala vyšší porodné, prodlužovala placenou mateřskou dovolenou a rozšiřovala sít jeslí a mateřských škol. (Demografie 2006) Roku 2007 byla také stanovena nová podmínka ohledně čerpání vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství. Tato podmínka stanovovala, že zaměstnankyně musí nastoupit na mateřskou v době trvání jednoho stejného zaměstnání a současně nesmí být její předchozí dítě starší 4 let. (MPSV 2017, str. 55)
Graf 2: Vývoj porodnosti od roku 2000 do roku 2009
Zdroj: MPSV 2021, vlastní zpracování
V následující části jsou tabulky, které vyobrazují průměrný měsíční počet vyplacených dávek státní sociální podpory a jejich roční náklady v milionech korun.
Z páté tabulky je zřejmé, že byl v průběhu let 2000 až 2006 nejvíc čerpán přídavek na dítě, na který bylo v roce 2002 vyplaceno enormních 13 353 000 000. V průběhu celého zkoumaného období je ovšem zřejmý pokles v čerpání přídavku na dítě a přídavku na bydlení. V případě rodičovského příspěvku a porodného je ovšem zřejmý nárůst v jejich čerpání.
Zákon o stabilizaci roku 2007 neovlivnil pouze rodičovský příspěvek a porodné. Změny nastaly i v případě přídavku na dítě, jemuž se stanovily pevné výše odvíjející se od věku dítěte, čímž došlo k zrušení odstupňovaných výměr. (Höhne 2017, str. 13) Přídavek na bydlení si rovněž prošel změnou v podobě zavedení taxativního výčtu nákladů na bydlení a stanovení struktury jejich dokládání, včetně vyúčtování zúčtovatelných nákladů. Tento zákon nově zohledňoval i nemocensky, nepojištěné rodiče, kterým nebylo možné vyměřit denní vyměřovací základ pro účely peněžité pomoci v mateřství v souvislosti s porodem,
80000 90000 100000 110000 120000 130000
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Vývoj porodnosti od roku 2000 do roku 2009
živě narození mrtvě narození
