tedy purkmistr a rada i všecka obec hned všecky predikanty odtud odbyli a ve čtyrech nedělích kněze hodného, víry pod jednou v poslušenství biskupa olomouckého zůstávajícího kar
dinálovi presentovali a v tom se na budoucí časy biskupy olomouckými řídili a spravovali, a faráře od nich potvrzené přijímali a dosazovali na faru. Kdyby však po smrti nebo od
stoupení faráře ve čtyřech nedělích na faru nepresentovali, mohou biskupové sami s vůli a vědomím císařovým faráře tam podati a dosaditi, a Opavští budou povinni ho přijati, jim se říditi a všecky důchody jemu postoupiti a odvozovati pod propadením též kolatury a skutečným nepromínutelným tre
stáním. Dokud se tomuto vyměření zadosti nestane, nesmějí vyslaní Opavští z měst pražských odcházeti, leč že by slíbili a zápisem poiistili sami od sebe ina místě purkmistra a rady i vší obce opavské, že tomu všemu dosti učiní pod propade
ním do komory královské 30.000 kop gr. č.“)
Když pak došla zpráva o výtržnostech Opavských proti kardinálovi, poroučel císař 28. května do soudu zemského knížectví opavského, aby se na původce té svévolné neváž
nosti a na ty osoby, které se toho dopustiti směly, vyptali, je vězením opatřili nebo aspoň jimi se ujistili a hned je pozna
menané odeslali s dobrým zdáním, jak je ztrestati.“') Kdyby byl navržen trest příliš mírný, pomýšlelo se na to, že císař přísněji potrestá."'“)
Než u Opavských byly mamy všecky rozkazy, aby pre
sentovali katolického faráře; jen 13. června vymlouvali se císaři. Nespokojenost s nimi, zvláště když jim zase daroval propadené podací, projevil císař 27. června, a ještě poroučel, aby se vedle jeho vyměření zachovali, aby neměl příčiny ko
laturu jim pro jejich neposlušnost odníti a také něco jiného v té věci naříditi. A když to jinak nepomohlo, císař 14. čer
vence vzal od nich jakožto lidí nevděčných podací zase v moc svou a poroučel přísně pod propadením statků, jmění, hrdla i všech privilejí, aby hned, jak je toto psaní dojde, své pre
dikanty vybyli a kostel zamkli, až by faráře hodného pod
") Kroměřížský archiv, Spiňtualia A IV. & ",.: kopie v archivě českého místodržitelství svaz. 151.
“) Archív českého místodržitelství. Missiven : r. 1603, svaz. 111. íol.
163—164.
") Vatikánský archiv. Borghese IV. 291, fol. 107.
jednou způsobou dosaditi poručil. Hned pak potom 16. čer
vence obesílal císař 14 osob, jež mu zemský soud oznámil, do Prahy do kanceláře dvorské. Ale nedostavili se tam; druzí jim toho zbránili a jim se na hrad pražský stavěti nedaliř') Opavští pokračovali v neupřímné hře. Vyměření císařské z 13. května tajili a ani zemskému hejtmanovi Albrechtu Sedlnickému z Choltic do 29. července nic o něm neřekli, ačkoli byl dvě neděle při soudě zemském v Opavě. Vzpoura Opavských rostla. Mívali schůzky a rady po domech, záso
bili se zbraněmi, a jezdili na radu ven z města. Stal se sice aspoň na pohled pokus vyplniti poručení císařovo, ale skon
čil bez úspěchu; nerozhodoval v městě úřad, nýbrž obec sama.
Dne 26. července dal purkmistr Adam Cigánek a rada zamk
nouti farní kostel, a na příští den obeslali obec na radnici a přečetli poručení císařské a napomínali, aby se vůli císařově neprotivili. Obec žádala, aby toho do rána odložili; stalo se tak. Druhého dne sešla se zase obec a nijak nechtěla při
stoupiti, aby se poručení císařovo vykonalo; šli sami ke ko
stelu, vzali od něho klíče 0 polednách, odemkli a dali zvoniti a uvedli si tam zase kazatele. Zřídili si také zvláštní hlídky:
ve dne i v noci bývalo po několika desíti osobách s ručni
cemí, halapartnami i meči při všech branách a iortnách, a ustanovili si nad nimi hejtmany a praporčíky. Purkmistr a rada, aby učinili zadost aspoň liteře poručení, ještě prý 29. července a pak 1. a 4. srpna svolané obci na radnici předčítali přísná poručení císařova, ale beze všeho výsledku. Odpoví
dali z obce, že císaři životy a statky svými jako věrní pod
daní sloužiti chtějí, avšak že kostela odstoupiti nechtějí, &
zamkne-li se kostel, že si ho zase odemknou. Purkmistr arada obeslali si potom kazatele na radnici a chtěli tím poručení císařovo v známost uvésti, ale s nimi přišla na radnici také obec a nechtěla žádnou měrou dopustiti, aby purkmistr s úřed
ními osobami s kazateli mluvili. Ano 4. srpna, když prý se chtěl purkmistr Cigánek ve všem podle rozkazu císařova za
chovati, obořili se Opavští na něho v jeho příbytku, vpadli pak do domu Zikmunda Točila & sáhli tam na nového měst
ského písaře, jenž je k pokoji napomínal, volajíce, že ho na kusy rozsekají, a aby jim kostel brán nebyl, že na to hrdla
“) Archiv českého místodržitelství, Missiven : r. 1603. svaz. 111. fol. 198, 207, 208.
vynaložiti chtějí. Kdyby od některých tak tuze napomínáni nebyli, Bůh ví, co by byli před sebe vzali.
Za takového pozdvižení vypravil se purkmistr Cigánek ještě s radním Matoušem Ambrožem do Bartošovic k hejt
manu Sedlnickému poradit se. Připomenul jim jejich povinnost, a aby ještě obeslali obec a se dotazovali, zda všichni jedno—
myslně vůli císařově se protiví; kdyby pak některý s nimi vtom spolku nebyl, aby se ohlásil a aby v tajnosti dvě osoby vypravili do Prahy se zprávou k císaři.
Na den 4. srpna obeslal také hejtman Albrecht Sedlnický nejvyšší úředníky a soudce zemské do Opavy & přečetl jim poručení císařské o kostele. V městě však zastali pozdvižení;
zvláště u farního kostela bylo mnoho osob zbrojně s ruční
cemi a jinými zbraněmi, a ve dne v noci bylo mnohokrát z ručnic stříleno. Nejvyšší úředníci a soudci viděli zjevně, že se obec císaři protiví, & dávali své zdání, aby je jako jiné neposlušné potrestal a k náležitému poslušenství přivedl. ježto sami nic u nich způsobiti nemohli.
V městě byl hotový odboj; Opavští ohlašovali se, než by kostela odstoupili a těch kazatelů odbyli, že chtějí raději hrdla ztratiti. O purkmistrech a radě mluvili posměšně, nejvíce ženy.
V pobouření tom obec sbíhala se šturmem a vyhrožovala, že kláštery, než se jich nadají, vyšturmují a všecky tam pobijí.
Abatyše kláštera sv. Kláry Alena Mozkovna z Jiřovic utíkala se proto 11. srpna k hejtmanu Sedlnickému o ochranu, ježto již byla jim dána zpráva, že na krátce několik tisíc lidu vo
jenského do Opavy přitáhne, a že bez krveprolití jistě nebu
de. V tom případě by prý žádný živý člověk spíše hrdla svého neztratil, než jeptišky mezi tím bouřlivým, „sodomickým“ li
dem. Hejtman poslal 12. srpna ten přípis Opavským &porou
čel přísně, aby pod ztracením cti, hrdla i veškeré majetnosti každý druhému i klášterům katolickým pokoj dal, a aby se vyptali, kdo takové věci po městě rozhlašuje, a aby každého takového vězením opatřili. Císaři také ohlašoval hejtman téhož dne, že se v Opavě k ničemu dobrému neschyluje.
Z Prahy docházely do pobouřeného města nové a nové rozkazy. Císař již 1. srpna opět poroučel, aby některé pozna
menané osoby vězením potrestali. Hned jak purkmisb &rada 13. srpna rozkaz přijali, obeslali ty osoby a přečetli jim to.
Zakazovali se svou nevinou. odvolávali se, že se za ně druzí
zaručili, a že do vězení nepůidou. Zase radila se rada se zemským heitmanem a zase slyšela odpověď, aby hleděla, aby se rozkazu dosti stalo, ale když 18. srpna obeslali znovu ty lidi, dovolávali se opět svého zaručení, a že ještě nebyli sly
šeni a tudíž nemohou býti potrestáni; zároveň podali svou prosbu k císaři. Jen Hansa, čeledína Ezechiela Giellera, mohli uvězniti. Rada oznamovala to 19. srpna císaři prosíc, aby nemožnost ieiich za žádnou neposlušnost nebyla pokládána.
Zemskému heitmanu Albrechtu Sedlnickému také posláno bylo psaní císařovo z 8. srpna, aby obeslal k sobě purkmistry a osoby z úřadu, a iim poručil, aby 10 osob do vězení do Olomouce odeslali. Obeslal ie na 22. srpen na Bartošovice a postavili se před něho purkmistři Adam Cigánek a Hans Tam, a z obce Antonín Allerheiligen. Moc Reichl, Bartl Goltš a Foltin Špachovský, kteří slibovali, že by to rádi vykonati chtěli, ale že obec všecka tak podle sebe do hrdel svých stoií, že před nimi u velikém nebezpečenství isou. Přece se však o to pokusili; 28. srpna obeslali si obviněné a předložili iim rozkaz. Avšak obeslaní, s nimiž přišel veliký houf lidu, stěžovali si velmi do křivdy osvědčuiíce nevinu, a že náležeií ien pod právo opavské, a že nejsou od žádného žalobce ob
žalováni. Zemskému heitmanu poslali přípis v ten smysl, že iim nesluší, aby se svého práva vzdávali, aby byli tedy při něm zůstaveni a vězení ušetřeni; budou-li obviněni, že jsou hotovi před radou opavskou odpovídati. Jemu také napsali 29. srpna purkmistr a rada, že nic nemohli vyříditi.
Zároveň poslala všecka obec v městě i na předměstí, která byla příchylna k augšpurské konfesi, 30. srpna žádost k císaři, v níž po svém vykládala, že se nikdy farního kostela násilím nezmocnili, nýbrž že dle dovolení císaře Ferdinanda kostel drží a že bohoslužby augšpurského vyznání zavedl katolický kněz Blažei Sibenloth, tehdeiší farář opavský, a že ie císař Maximiliánpři tom vykonávání konfese augšpurské ponechal, iakož i sám Rudolf II. až doposud. Ačkoli byly někdy stížnosti ve věcech náboženských, přece komisaři císařští shledali, že největší díl měšťanů, vyiímaie několik málo katolíků, kteří maií několik kostelů, ie konfese augšpurské, a že tam není žádnýchsektářských nebo bludných kazatelů. Konaií křesťanská Shromážděnía vyznávaií víru v Boha troiiediného, posluchači bývaií napomínáni k pokání a polepšení života, k poslušnosti
k vrchnosti, ke křesťanským skutkům a lásce bližního a mo—
dlívají se za potřeby všeho křesťanstva a zvláště za ochranu křesťanstva proti nepřátelům a za vítězství císařovo nad ukrutným nepřítelem; svaté svátosti po křesťanském rozumu se udělují. Až dosud pokojně a svorně konali v tom kostele svá cvičení podle augšpurské konfese a katolíkům nebránili v jejich náboženství. Zboží duchovenského si nepřivlastnili a obec málo ví, jak vlastně s ním je, a je hotova zříci se ho podle vůle císařovy. Prosí tedy císaře, aby se nedal k žádné nemilosti proti nim pohnouti a jim dopřál veřejného vykoná
vání augšpurské konfese. Ale poselk císaři cestou onemocněl a vrátil se i s touto suplikací teprve 21. prosince, takže tento přípis na místo svého určení tehdy nedošel.
Když nebylo pořád konec 0 Opavské, rozhodnul se císař čeliti jejich neposlušnosti komisí. Dne 20. srpna poroučel zem
skému hejtmanů, aby zakročil proti Opavským, při čemž se mu dostalo důtky, že zanedbal městské radě z úřadu svého rady i pomoci uděliti, aby Opavské k povinnému poslušenství přivésti mohli, a že mu na ty cesty a prostředky mysliti bez mnohého napomínání slušelo, jak by mohlo těm zlým začátkům časně zpomoženo a v cestu vkročeno býti. Hejtman se omlouval 9. září, že mu Opavští asi úmyslně zatajili, co císař poručil;
jakmile o tom zvěděl, rozkázal jim poslušně a poddané se zachovati. Další výtce, že časněji o těch věcech neoznamoval, bránil se tím, že Opavští pravili, že otom všem císaři již psali a že některé zprávy později dostal. Podle rozkazu císařova obeslal hejtman a nejvyšší úředníci a soudci zemští, jako cí
sařští komisaři, 9. září do soudné světnice purkmistrya radní osoby. Dostavili se purkmistři Adam Cigánek a Hans Tam, a z radních osob Pavel Nyčman, Matouš Ambrož, Moc Reich a městský písař, kteří zase vyprávěli celý průběh jednání s ne
poslušnou obcí a ujišťovali, že se ve všem zachovati chtějí jako věrní a poslušní poddaní. Bylo jim nařízeno, aby ještě téhož dne poručili všem osedlým v městě i na předměstí, aby zítra o 6. hodině na radnici se dostavili a aby před hejtmana a úředníky a soudce do soudné světnice z každého cechu tři osoby o 7. hodině se postavily a purkmistři a radní osoby s nimi, že se jim jistá vůle císařova oznámí.
Druhého dne čekali komisaři dlouho v soudnici, až i po
slati musili na radnici. Došli titíž co včera a ještě Foltin Špa
chovský, Volf Taniger, Hans Kranz foit, & konšelé Lorenz Fross a Toman Osel. Na otázku, kde isou ostatní, oznámil městský písař, že sešla se obec v nemalém počtu ráno na rad
nici a že iim poručeno, aby po třech osobách z každého cechu spolu s nimi do soudné světnice se postavili. Uradili se a pak odpověděli, že ta věc se dotýká netoliko přítomných, nýbrž i všech řemeslníků a tovaryšů ieiich, iichž toho času víc než 1000 0 domě není; k tomu že podle svých svobod, kdo by ie z něčeho viniti chtěl, neiinde než na radnici odpovídati povinni isou, tam tedy že chtějí vyslechnouti, chce-li se k nim něco mluviti. A že o té věci poslali k císaři suplikaci, aby ie tedy měli na ten čas omluvené, až iim odpověd císařova doide.
Purkmistři a přítomní žádali pak za opis psaní císařova a za osvědčení k císaři, že se poslušně zachovali.
Když se páni o odpověď poradili, promluvil hejtman, že se tu spatřuie zjevné neposlušenství obce, a kdyby heitman
& ostatní komisaři k nim vyslaní na radnici mezi ně choditi
&poručení císařské v známost uvozovati měli, že bylo by na veliké zlehčení regalií a reputace císařovy i soudu, a také proti pořádkům knížectví opavského, iežto komise císařské vždycky se tam v soudné světnici konaly. Pročež aby zase na radnici mezi obec šli a iim předložili, aby podle včereišího poručení po třech osobách z každého cechu spolu s nimi před komisi se dostavili. Originál psaní císařova že iim bude přečten a opis dán.
Odešli na radnici a vrátili se za hodinu zase sami. Písařem městským oznámili, že iim obec na všecko ieiich předložení odpověděla, že isou všichni spolu za iednoho člověka a že na radnici čekaií, chtěií-li jim něco vzkázati; odtud že se nedají.
Zase páni komisaři kázali iim se vrátiti a obci pověděti, že iim iménem císařovým přísně poroučeií, poněvadž praví, že isou za iednoho člověka a v iistých osobách se před ně stavěti nechtěií, aby se všichni společně z radnice s purkmistry a rad
ními osobami ke komisařům dostavili.
Purkmistři na to oznámili, že iiž iim to prve předložili, ale že obec odepřela, ale že ie k tomu ieště vyzvou. Vrátili se pak opět s nepořízenou: obec odpověděla, že nemaií nic činitipřed právem zemským, aby se do soudnice stavěli, než že tam na radnici čekaií; a že sice ve všem iiném náležité poslušenství a poddanost do hrdel &statků k císaři zachovati
.chtějí, ale aby je při tom kostele a predikantecb pozůstavil, že oni od toho nikoli odstoupiti nemohou. Komisaři dali za odpověď, že císaři pravdivou relaci učiní; opis psaní císařova by byli dali, kdyby obec uposlecbla a před ně se postavila, ale takto že nemohou nemajíce o tom žádného poručení;
purkmistrům a ostatním přítomným že včera psaní císařské bylo přečteno a tím že se budou moci spravitif')
Městská rada omlouvala se u císaře pokornou prosbou.
A císař ještě ušetřoval neposlušných. Dne 20. října 53)nařizoval za své nové komisaře Bartoloměje Bruntálského z Vrbna, nej
vyššího sudího knížectví opavského, Jana Bruntálského z Vrbna.
Pertolda Tvorkovského z Tvorkova a Kravař, Zikmunda Sedl—
nického z Choltic. Jana Mošovského z Moravčína, Bartoloměje Rona z Rotvic na Lískovci, Erazima Michaelis z Turolu a Bartoloměje Rejzvice z Kadeřína na Šamařovicích. Měli sieti do Opavy a tam jim předložiti, čeho se dopustili proti vrch
nosti, řádu, právu a lanttrydu, a že tu nic není činiti o víru nebo náboženství jejich, tak jak to vykládati chtějí, než o ko
stel farní, o podávání správců duchovních, o důchody téhož kostela a fary, o jurisdikci biskupa olomouckého. Upadli proto v pokutu lanttrydem vyměřenou, privileje a svobody své po
tratili, milosti a ochrany císařské se zbavili a hodně zasloužili skutečného na hrdle ztrestání. Uposlechnou-li ted' ve všem, přidával jim císař ještě týden; v tom čase měli komisaři vy—
dati poslušným listovní osvědčení toho, aby nebyli účastni trestání zarputilých a neposlušných lidí. Zůstanou-li však ve své vzpouře, měli komisaři dáti jedny mandáty radě, aby je prohlásila a druhé týden po tomto prohlášení měly býti všem stavům a obyvatelům knížectví opavského i jiných okolních knížectví homo-slezských ve známost uvedeny. Pokud by ani tím způsobem nebyli k poslušenství přivedeni, hrozil císař, že přísnějšími cestami a prostředky tu vzpouru zkrotí a je vedle zasloužení bez milosti ztrestati dá. Kromě toho císař ještě 3. listopadu nařizoval komisařům, aby některé poznamenané osoby dali vězením opatřitif")
Komisaři přijeli do Opavy 29. prosince 1603 a obeslali úřad, starší a všecku obec před sebe. Tenkráte se dostavili __WZTko podle listin v kroměřížskémarchivě. oddíl Opava.
“) Podle Gindelyho l. c. 46 došlo to poručení teprve 13. prosince.
1“) Zemský archiv český.
a byly jim přečtený věřící listy, výpověd císařská z 13.května a ještě dva listy císařské k Opavským a komisařům. Napo
menuli je pak, aby se zachovali podle vyměření císařova.
Odpověděli, že neumějí na větším díle česky, a žádali za výpis listů císařových & za odklad do středy, v čemž jim vyhověno.
Ve středu 31. prosince, když komisaři šli k 9. hodině do soudné světnice, čekalo již na ně mnoho set žen se svými syny a dce
rami a padly ve dvou řadách na kolena a s pláčem křičer a pro milosrdenství boží prosily, aby při kostelech svých za
nechány býti mohly. Když komisaři již zasedli, všecky ženy před ně předstoupin a svou předešlou prosbu opakujíce zase na kolena padly a suplikaci císaři podaly. Když odešly, před
stoupili před komisaře purkmistři, rada, konšelé a všecka obec, a na místě obce promluvil Balcar Widner jinak Kopmacher a obec zamlouval, a všichni na kolena padli a pro milosrdenství boží žádali, aby zachování byli při tom, o čem císaři supli
kaci podávají. Komisaři je obšírně jak českým tak německým jazykem napomínali, aby od svého předsevzetí upustili, farní kostel hned odstoupili a zamknouti dali, ale oni vždy pro Pána Boha prosili, aby v to potahováni nebyli, nýbrž aby se komi
saři za ně u císaře přimluvili, aby jim prve jisté místo bylo ukázáno a potvrzeno, ve kterém by náboženství své podle augšpurské konfese svobodně vykonávati mohli. Komisaři nepřivedli jich tedy ani tentokráte k tomu, aby dobrovolně uposlechli; oznamovali císaři obšírně celý průběh komise se všemi podrobnostmi zajisté také v tom úmyslu, aby vzbudila se tak příznivější nálada k Opavským. V přípise svém pak do
dávali, že o těch mandátech chtějí se každého času poddané a poslušně zachovati, pokud jiného poručení císařského míti nebudou.5"')
Suplikace .od obce při tom podaná císaři byla táž, kterou sepsali 30. srpna a vedle ní podali ještě druhou kratší z 31.
prosince, v níž se oné dovolávali. K ní přiložili žádost ke komisařům o přímluvu u císaře; v ní omlouvali a p0pírali všecko, co se u nich stalo, že by se byli bouřili, že by v ko
stelech bezbožnost lehkomyslně a nevážně provozovali, že by schůzky a rady mívali, vymlouvali se, že aby jen uvarovali se velikých útrat, nevypravili obeslané osoby do Prahy, hlásky
“) Kroměřížský archiv, oddíl Opava. Parochíalia.
že mívali jen s vědomím rady pro nebezpečí ohně, a opěto
vali, aby při farním kostele a faře a při milých evangelických kazatelech z císařské moci a vrchnosti zůstaveni byli.
Tenkráte však také rada městská ukázala své pravé smýo
Tenkráte však také rada městská ukázala své pravé smýo