Ž ěsta ani k městu za peníze ani darmo, a aby
%„ by koli přijeli na trhy, byli opatření vězením
%; y bylo zabaveno. Kardinál manům to připo
Cě' ');; (__í; poroučel 3. července 1604.““) Liknavější
tů protiOpavskýmbylnaMoravězemský
"? ;htenštejna; když jich ani do září nepro
... tak císař 27. září, což pak také 30. října 1904 ke všem stavům markrabství moravského učinil.“) ndyž tak přísně nemilost císařova na Opavské dopadala, byli také jati z rozkazu císařova dva přední buřiči obce opavské Kompmacher a Kornikl; byli do Prahy přivezeni a tam na dlouho uvězněni.“") U rozhněvaného císaře nepomá
hala ani přímluva knížat a stavů sÍezských za Opavské. Ozná
miti dal knížatům a stavům, že trvá na svém, protože není to proti zákonům zemským: žádal o podací farního kostela a vybytí predikantů, protože podací nepřísluší městu, nýbrž biskupu olomouckému, acht byl prohlášen, protože porušili lantfryd; vykonávání protestantského náboženství zakázal, protože nespočívá na právě, nýbrž jest jen trpěno; augšpurský mír jest omezen jen na německou říši, kam Slezsko nenáleží.
Knížatům a stavům nenáleží vyšetřovati záležitost opavskou, než jen vymoci daně a berně v Opavě již za kolik roků zasedělé.““)
V nouzi a bídě své zase se podávali Opavští k poslu
šenství. Opět k nim tedy posílal císař za komisaře hejtmana moravského Karla z Liechtenštejna a hejtmana knížectví opol
ského a ratiborského a poroučel jim 19. srpna 1604, aby s hejtmanem, soudci zemskými i obyvateli knížectví opavské
ho do Opavy sjeli a vyměření z 13. května 1603 provedli,
") Archiv musea království českého. Otiskl A. Kubíček: České listiny ve městské knize Opavské. Sbor. Hist. kr. 1918, 33.
u) Snopek, ČMM 1908. 394; Otiakl Kubíček. |. c. str. 35.
“) Archiv musea království českého, oddíl O ava.
“) Kroměřížský archiv, Volná akta 1604—l. rasmus Heidel kardinálovi 2. června. Císař poroučel 26. května je vyslechnouti. (Arch. česk. místodrž.)
“) Ens. ]. c. 88.
ici postoupiti, že chtěl všecky zasedělé důchody, a hned všecky kostely, aby ie konečně všecky přinutil k přiiírnánípod iednou.“) Na stranu Opavských přidružili se skutečně knížata a stavové slezští, k nimž opavští byli vypravili na sněm iako své vy
slané Baltazara Kompmachra a Václava Kornikla. Přimlouvali se za ně 10. bubna 1604 u císaře &nabízeli své prostřednictví:
aby iim císař svěřil vyšetřiti záležitost opavskou a potrestati vinníkyfz)
Na den 26. dubna 1604 bylo znovu císařem nařízeno Opavským, aby postoupili kostely. Neučinili však tak spolé—
haiíce iiž na pomoc knížat a stavů slezských. Kardinál ozna
moval to císaři a iednání Opavských označoval za vzpouru a neposlušnost, za niž zasluhuií netoliko velikého nepromi
nutelného trestu, nýbrž i propadli kolaturu; žádal, aby císař ostřeiších prostředků proti nim užil, vyslané ieiich do Prahy vězením stížil, dokud by neustoupili neien farního kostela, nýbrž i všech kostelů, které jsou filiálkami farního kostela, se vším, co k nim náleží. A že nutno také míti záruku, když potom kardinál tam katolického kněze ustanoví, že zachovají pokoi, aby katolíci v pokojném držení svého vychování a vykonávání náboženství katolického zůstaviti mohli."s)
Když Opavští žádným způsobem nemohli býti přivedeni k tomu, aby vůli císařské úplně učinili zadost, když v neko
nečném, zavilém ieiich odporu trpěla nadmíru autorita a re
putace císařova, přikročil konečně císař k prostředku, kterým byl hrozil. Nad neposlušnými Opavskými prohlášen byl acht císařský a publikovány byly mandáty, iimiž vyjímal císař mě
šťany opavské, iakožto zlé lidi, řádu a právu odporné, z počtu věrných poddaných, vyhlašoval je za rušitele pokoie a pře
stupníky lantirydu a za padlé v pokutu lantfrydem vyměře
nou a zbavoval ie vší milosti a ochrany své. Poroučel všem.
zvláště pak obyvatelům knížectví opavského, krnovského.
ratiborského a opolského, aby Opavských niiak nefedrovali, iich nepřechovávali a s nimi nic činiti neměli; aby do Opavy od potravin a špíže, dobytka, masa, ryb, obilí, dříví, vína a vůbec nic voženo a dodáváno nebylo, nebot císař rušil a za
povídal všecky trhy a iarmarky v městě. Všecka pak nadání,
“) Kroměřížský archiv. list 2 Vratislavi ke kardinálovi ze 4. dubna 1604.
"] Ens. das Oppaland II. 87.
") Kroměřížský archiv, oddil Opava.
listy a obdarování všem cechům & řemeslníkům daná v nic obracel, všecky mistry týchž řemesel za nepoctivé a nehodné vyhlašoval tak, aby při žádném poctivém cechu ani mistři, ani tovaryši, učedníci a pomocníci nikde trpěni nebyli.“)
Kardinálovi oznamoval to císař 15. června 1604 a porou
čel při tom, aby manové jeho nedodávali potravin ani jiných potřeb do města ani k městu za peníze ani darmo, a aby měšťané, kam by koli přijeli na trhy, byli opatření vězením a zboží jejich aby bylo zabaveno. Kardinál manům to připo
mínal a zachovati poroučel 3. července 1604.'") Liknavější v prohlášení mandátů proti Opavským byl na Moravě zemský hejtman Karel z Liechtenštejna; když jich ani do září nepro
hlásil, poručil mu tak císař 27. září, což pak také 30. října 1904 přípisem ke všem stavům markrabství moravského učinil.“) Když tak přísně nemilost císařova na Opavské dopadala, byli také jati z rozkazu císařova dva přední buřiči obce opavské Kompmacher a Kornikl; byli do Prahy přivezeni a tam na dlouho uvězněni.“l U rozhněvaného císaře nepomá
hala ani přímluva knížat a stavů slezských za Opavské. Ozná
miti dal knížatům a stavům, že trvá na svém, protože není to proti zákonům zemským: žádal o podací farního kostela a vybytí predikantů, protože podací nepřísluší městu, nýbrž biskupu olomouckému, acht byl prohlášen, protože porušili lantřryd; vykonávání protestantského náboženství zakázal.
protože neSpočívá na právě, nýbrž jest jen trpěno; augšpurský mír jest omezen jen na německou říši, kam Slezsko nenáleží.
Knížatům a stavům nenáleží vyšetřovati záležitost opavskou, než jen vymoci daně a berně v Opavě již za kolik roků zasedělé.““)
V nouzi a bídě své zase se podávali Opavští k poslu
šenství. Opět k nim tedy posílal císař za komisaře hejtmana moravského Karla z Liechtenštejna a hejtmana knížectví opol
ského a ratiborského a poroučel jim 19. srpna 1604, aby s hejtmanem, soudci zemskými i obyvateli knížectví Opavské
ho do Opavy sjeli a vyměření z 13. května 1603 provedli,
") Archiv musea království českého. Otiskl A. Kubíček: České listiny ve městské knize opavské. Sbor. Hist. kr. 1918. 33.
") Snopek, ČMM 1903. 394; Otiskl Kubíček. |. c. str. 35.
“) Archiv musea království českého, oddíl O ava.
“) Kroměřížský archív, Volná akta 1604—1. rasmus Heidel kardinálovi 2. června. Císař poroučel 26. května je vyslechnouti. (Arch. česk. místodrž.)
") Ena. ]. c. 88.
k vrchnosti, ke křesťanským skutkům a lásce bližního a mo
dlívaií se za potřeby všeho křestanstva a zvláště za ochranu křestanstva proti nepřátelům a za vítězství císařovo nad ukrutnym nepřítelem; svaté svátosti po křesťanském rozumu se udělují. Až dosud pokojně a svorně konali v tom kostele svá cvičení podle augšpurské konfese & katolíkům nebránili v jejich náboženství. Zboží duchovenského si nepřivlastnili a obec málo ví, jak vlastně s ním je, a je hotova zříci se ho podle vůle císařovy. Prosí tedy císaře, aby se nedal k žádné nemilosti proti nim pohnouti a jim dopřál veřejného vykoná
vání augšpurské konfese. Ale posel k císaři cestou onemocněl a vrátil se i s touto suplikací teprve 21. prosince, takže tento přípis na místo svého určení tehdy nedošel.
Když nebylo pořád konec 0 Opavské, rozhodnul se císař čeliti jejich neposlušnosti komisí. Dne 20. srpna poroučel zem
skému hejtmanu, aby zakročil proti Opavským, při čemž se mu dostalo důtky, že zanedbal městské radě z úřadu svého rady i pomocí uděliti, aby Opavské k povinnému poslušenství přivésti mohli, a že mu na ty cesty a prostředky mysliti bez mnohého napomínání slušelo, jak by mohlo těm zlým začátkům časně zpomoženo &v cestu vkročeno býti. Hejtman se omlouval 9. září, že mu Opavští asi úmyslně zatajili, co císař poručil;
jakmile o tom zvěděl, rozkázal jim poslušně a poddané se zachovati. Další výtce, že časněji o těch věcech neoznamoval, bránil se tím, že Opavští pravili, že otom všem císaři již psali a že některé zprávy později dostal. Podle rozkazu císařova obeslal hejtman a nejvyšší úředníci a soudci zemští, jako cí
sařští komisaři, 9. září do soudné světnice purkmistry a radní osoby. Dostavili se purkmistři Adam Cigánek a Hans Tam.
a z radních osob Pavel Nyčman, Matouš Ambrož, Moc Reich a městský písař, kteří zase vyprávěli cely průběh jednání s ne
poslušnou obcí a ujištovali, že se ve všem zachovati chtějí jako věrní a poslušní poddaní. Bylo jim nařízeno, aby ještě téhož dne poručili všem osedlým v městě i na předměstí, aby zítra o 6. hodině na radnici se dostavili a aby před hejtmana a úředníky a soudce do soudně světnice z každého cechu tři osoby o 7. hodině se postavily a purkmistři a radní osoby s nimi, že se jim jistá vůle císařova oznámí.
Druhého dne čekali komisaři dlouho v soudnici, až i po
slatí musili na radnici. Došli titíž co včera a ještě Foltin Špa
chovský, Volf Taniger, Hans Kranz foit, a konšelé Lorenz Fross a Toman Osel. Na otázku, kde isou ostatní, oznámil městský písař, že sešla se obec v nemalém počtu ráno na rad
nici a že iim poručeno, aby po třech osobách z každého cechu spolu s nimi do soudně světnice se postavili. Uradíli se a pak odpověděli, že ta věc se dotýká netoliko přítomných, nýbrž i všech řemeslníků a tovaryšů ieiich, iichž toho času víc než 1000 0 domě není; k tomu že podle svých svobod, kdo by je z něčeho viniti chtěl, neiinde než na radnici odpovídati povinni isou, tam tedy že chtějí vyslechnouti, chce-li se k nim něco mluviti. A že o té věci poslali k císaři suplikaci, aby ie tedy měli na ten čas omluvené, až iim odpověď císařova doide.
Purkmistři a přítomní žádali pak za opis psaní císařova a za osvědčení k císaři, že se poslušně zachovali.
Když se páni o odpověď poradili, promluvil hejtman, že se tu spatřuie zievné neposlušenství obce, a kdyby heitman a ostatní komisaři k nim vyslaní na radnici mezi ně choditi a poručení císařské v známost uvozovati měli, že bylo by na veliké zlehčení regalií a reputace císařovy i soudu, a také proti pořádkům knížectví opavského, iežto komise císařské vždycky se tam v soudné světnici konaly. Pročež aby zase na radnici mezi obec šli a jim předložili, aby podle včereišího poručení po třech osobách z každého cechu spolu s nimi před komisí se dostavili. Originál psaní císařova že iim bude přečten a opis dán.
Odešli na radnici a vrátili se za hodinu zase sami. Písařem městským oznámili, že jim obec na všecko ieiich předložení odpověděla, že jsou všichni spolu za iednoho člověka a že na radnici čekaii, chtěií-li jim něco vzkázati; odtud že se nedaií.
Zase páni komisaři kázali jim se vrátiti a obci pověděti, že iim iménem císařovým přísně poroučeií, poněvadž praví, že isou za iednoho člověka a v iistých osobách se před ně stavěti nechtěií, aby se všichni společně z radnice s purkmistry a rad
ními osobami ke komisařům dostavili.
Purkmistři na to oznámili, že iiž jim to prve předložili, ale že obec odepřela, ale že ie k tomu ieště vyzvou, Vrátili se pak opět s nepořízenou: obec odpověděla, že nemaií nic činiti před právem zemským, aby se do soudnice stavěli, než že tam na radnici čekaií; a že sice ve všem iiném náležité poslušenství a poddanost do hrdel a statků k císaři zachovati
.chtějí, ale aby je při tom kostele a predikantech pozůstavil, že oni od toho nikoli odstoupiti nemohou. Komisaři dali za odpověd, že císaři pravdivou relaci učiní; opis psaní císařova by byli dali, kdyby obec uposlechla a před ně se postavila, ale takto že nemohou nemajíce o tom žádného poručení;
purkmistrům a ostatním přítomným že včera psaní císařské bylo přečteno a tím že se budou moci spraviti.“')
Městská rada omlouvala se u císaře pokornou prosbou.
A císař ještě ušetřoval neposlušných. Dne 20. října 53)nařizoval za své nové komisaře Bartoloměje Bruntálského z Vrbna, nej—
vyššího sudího knížectví opavského, Jana Bruntálského z Vrbna, Pertolda Tvorkovského z Tvorkova a Kravař, Zikmunda Sedl
nického z Choltic. Jana Mošovského z Moravčína, Bartoloměje Rona z Rotvic na Lískovci, Erazima Michaelis z Turolu a Bartoloměje Rejzvice z Kadeřína na Šamařovicích. Měli sieti do Opavy a tam jim předložiti, čeho se dopustili proti vrch
nosti, řádu, právu & lantfrydu, a že tu nic není činiti o víru nebo náboženství jejich, tak jak to vykládati chtějí, než o ko
stel farní, o podávání správců duchovních, o důchody téhož kostela a fary, o jurisdikci biskupa olomouckého. Upadli proto v pokutu lantfrydem vyměřenou, privileje a svobody své po
tratili, milosti a ochrany císařské se zbavili a hodně zasloužili skutečného na hrdle ztrestání. Uposlechnou-li teď ve všem, přidával jim císař ještě týden; v tom čase měli komisaři vy
dati poslušným listovní osvědčení toho, aby nebyli účastni trestání zarputilých a neposlušných lidí. Zůstanou-li však ve své vzpouře, měli komisaři dáti jedny mandáty radě, aby je prohlásila a druhé týden po tomto prohlášení měly býti všem stavům a obyvatelům knížectví opavského i jiných okolních knížectví homo-slezských ve známost uvedeny. Pokud by ani tím způsobem nebyli k poslušenství přivedeni, hrozil císař, že přísnějšími cestami a prostředky tu vzpouru zkrotí a je vedle zasloužení bez milosti ztrestati dá. Kromě toho císař ještě 3. listopadu nařizoval komisařům, aby některé poznamenané osoby dali vězením opatřiti."")
Komisaři přijeli do Opavy 29. prosince 1603 a obeslali úřad, starší a všecku obec před sebe. Tenkráte se dostavili
„) Všecko podle listin v kroměřížském archivě, oddíl Opava.
“) Podle Gindelyho ]. c. 46 došlo to poručení teprve 13. prosince.
“) Zemský archiv český.
a byly iim přečtený věřící listy, výpověd císařská z 13. května a ještě dva listy císařské k Opavským & komisařům. Napo
menuli ie pak, aby se zachovali podle vyměření císařova.
Odpověděli, že neuměií na větším díle česky, a žádali za výpis listů císařových & za odklad do středy, v čemž iim vyhověno.
Ve středu 31. prosince, když komisaři šli k 9. hodině do soudně světnice, čekalo již na ně mnoho set žen se svými syny &dce
rami a padly ve dvou řadách na kolena a s pláčem křičer a pro milosrdenství boží prosily, aby při kostelech svých za
nechány býti mohly. Když komisaři iiž zasedli, všecky ženy před ně předstoupily a svou předešlou prosbu opakuiíce zase na kolena padly a suplikaci podaly. Když odešly, před
stoupili před komisaře purkmistři, rada, konšelé a všecka obec, a na místě obce promluvil Balcar Widner iinak Kopmacher a obec zamlouval, a všichni na kolena padli a pro milosrdenství boží žádali, aby zachování byli při tom, o čem císaři supli
kaci podávají. Komisaři ie obšírně jak českým tak německým iazykem napomínali, aby od svého předsevzetí upustili, farní kostel hned odstoupili a zamknouti dali, ale oni vždy pro Pána Boha prosili, aby v to potahováni nebyli, nýbrž aby se komi
saři za ně u císaře přimluvili, aby jim prve iisté místo bylo ukázáno a potvrzeno, ve kterém by náboženství své podle augšpurské konfese svobodně vykonávati mohli. Komisaři nepřivedli iich tedy ani tentokráte k tomu, aby dobrovolně uposlechli; oznamovali císaři obšírně celý průběh komise se všemi podrobnostmi zaiisté také v tom úmyslu, aby vzbudila se tak příznivěiší nálada k Opavským. V přípise svém pak do
dávali, že o těch mandátech chtějí se každého času poddané a poslušně zachovati, pokud iiněho poručení císařského míti nebudou.“l
Suplikaceod obce při tom podaná císařibyla táž, kterou sepsali 30. srpna a vedle ní podali ieště druhou kratší z 31.
prosince, v níž se oné dovolávali. K ní přiložili žádost ke komisařům o přímluvu u císaře; v ní omlouvali a popírali všecko, co se u nich stalo, že by se byli bouřili, že by v ko
stelech bezbožnost lehkomyslně a nevážně provozovali, že by schůzky a rady mívali, vymlouvali se, že aby ien uvarovali se velikých útrat, nevypravili obeslaně osoby do Prahy, hlásky
“) Kroměřížský archiv. oddíl Opava. Parochialia.
že mívali ien s vědomím rady pro nebezpečí ohně, a opěto
vali, aby při farním kostele a faře a při milých evangelických kazatelech z císařské moci a vrchnosti zůstaveni byli.
Tenkráte však také rada městská ukázala své pravé smý
šlení a zřeimě přidala se k obci. Téhož dne 31. prosince osvěd
čovala listem ke komisařům svou nevinu, že iimi nic nescházelo, aby rozkazy císařské byly plněny, a. prosila ie za přímluvu, aby podací farního kostela, iehož se císař uial, bylo iim vrá
ceno, a protože celá obec ie konfese augšpurské &nemá místa ke své bohoslužbě, aby jim císař k vykonávání téhož nábo
ženství místečka dopřál.5“)
U císařského dvora rozuměli však sympatiím komisařů k Opavským. Sotva dostal císař zprávu komisařů a suplikace Opavských, hned 7. ledna 1604 vyslovoval komisařům nelibost, že se nezachovali podle ieho poručení, & že suplikace přijí
mali. K tomu ieště poroučel, aby hned zase do města sieli a Opavským, s nimiž o náboženství nic činiti není, než o farní kostel a příslušenství, k čemuž práva a spravedlnosti nemají, poručili, aby vyměření císařskému beze všeho prodlévání, suplikování a výmluv dosti učinili. Nestalo-li by se toho od nich, aby se k nim zachovali podle předešlého poručení; kdyby komisaři v tom něco obmeškali, že by měl císař příčinu ie k svému dvoru povolati a iinak to při nich dáti opatřiti“
Komisaři se háiili, že prý chtěli poručení císařovo vyko
nati. Hned v Opavě se snesli, protože nezdálo se iim radno
» městě se o to pokusiti, aby se 8. ledna do Hlučína sjeli a tu vec dále konali. Běželo teď o veřeiný proíev věrnosti k císaři a o písemné toho osvědčení. Než do Hlučína přijeli, ohlásili se 4. ledna purkmistr a rada svými vyslanými, Adamem Ci
gánkem a Foltinem Špachovským, že přistupuií k povinnému poslušenství, a žádali za listovní osvědčení toho neiv. sudího Bartoloměie Bruntálského z Vrbna. Odkázal ie, aby ieště obec k poslušnosti napomenuli a 8. ledna do Hlučína dojeli. Také ohlásili se k poslušnosti ieiich dřívěiší vyslaní na hrad pražský a bylo jim právě tak odpověděno. Dne 5. ledna rada opavská vymlouvala se z příiezdu do Hlučína, ale neiv. sudí přece ie tam poukázal, purkmistry, radu i všecky z obce, zvláště ty, kteří listovní osvědčení chtěli. V Hlučíně snesli se komisaři.
") Tamže.
") Zemský archiv český.
aby každý, kdo by věrně v milost císařskou viiti chtěl, při
sahal bud' česky nebo německy. Přisahali skutečně někteří a dostali osvědčení. Poněvadž pak iiž čas milosti podle císa
řova vyměření toho dne právě vycházel, dali komisaři purk
mistrovi a radní osobě mandát císařský, aby jej hned publi
kovali a v městě přibíieti dali, a poručili, aby se všecek úřad a kdo by koli na milost chtěl přiiat býti, 10. ledna před ko
misaře postavili. Místo toho aby přišli, poslali však ien psaní, až pak přece 12. ledna přijeli dva purkmistři a rada a někteří z obce z předních osob a žádali o osvědčení poslušnosti. Žá
danou přísahu chtěli sice vykonati, ale chtěli, aby v přísaze dodána byla slova: „salva religione“ (bez úrazu náboženství).
Komisaři toho nedopustili, ale když Opavští neustále opako
vali, že iim jinak učiniti možno není, podle slov císařových, že tu o víru a náboženství ieiich nic činiti není, dodali v ně
mecké přísaze slovo: „allem“ (nikoli: „salva religione"), což Opavští iiž přiiali opovídaiíce, že tu přísahu tím a neiiným
mecké přísaze slovo: „allem“ (nikoli: „salva religione"), což Opavští iiž přiiali opovídaiíce, že tu přísahu tím a neiiným