Stříbru se vyhne vlna násilí revolučních dnů a svévolných táborů. První tábor vzniká na základě usnesení schůze OSK z 18. června až 20. června 1945 a je
98 SOkA Tachov, ONV Stříbro (1865) 1945 – 1960, inv. Karton 316, zápis ze schůze OSK 20. 6.
1945
99 SOkA Tachov, ONV Stříbro (1865) 1945 – 1960, inv. Karton 316, zápis ze schůze OSK 29. 6.
1945
100 NA, MV-NR, sign. B-2111, karton č. 1889. - zde autor zprávy zaměnil Strádalovo křestní jméno
101 SOkA Tachov, Fond Sběrného Střediska ve Stříbře, kartony 4 -12
40 nazýván různě, v konečné podobě „pracovní“.102 Pro rozlišení typů poválečných táborů pro Němce udávám směrnici, která byť pochází z pozdějších dnů, ustaluje názvosloví.
Směrnice Ministerstva vnitra dělí dle účelu střediska na tyto tři druhy:
a) internační určených k zjištění podezřelých dle retribučního dekretu č. 16/1945 Sb. Tyto tábory byly určeny k zajištění osob podezřelých z kolaborace nebo přímé podpory nacistickému režimu. Tito byli následně předáváni Mimořádnému lidovému soudu.
b) pracovní pro osoby podléhající pracovní povinnosti dle dekretu č.71/1945 „K odstranění a k odčinění škod způsobených válkou a leteckým bombardováním, jakož i k obnovení hospodářského života rozrušeného válkou se zavádí pracovní povinnost osob, které podle ústavního dekretu prezidenta republiky ze dne 2. srpna 1945, č. 33 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, pozbyly československého státního občanství. Pracovní povinnost se vztahuje také na osoby národnosti české, slovenské nebo jiné slovanské, které se v době zvýšeného ohrožení republiky ucházely o udělení německé nebo maďarské státní příslušnosti, aniž k tomu byly donuceny nátlakem nebo zvláštními okolnostmi.“ (Dekret presidenta republiky č.71/1945 Sb.)
Následně i k vykonávání rozsudků okresního soudu (které tehdy trvaly v řádu týdnů.) Zajištění po dobu intervence byli odesíláni na práci bez náhrady.
Tak docházelo k odpykání trestu, respektive využití pracovní energie při náhradě válečných škod.
c) sběrná pro soustředění Němců před provedením jejich odsunu za hranice.
102 Teprve v září bude vydána norma, která legalizuje tyto tábory pro civilního obyvatelstvo. „(1) Osoby přidělené k práci jsou povinny konati řádně a svědomitě práce jim uložené a zdržeti se všeho, co by mohlo znesnadniti nebo ohroziti dosažení účelu dotčeného oboru práce. Jsou povinny konati práce jim uložené kdekoliv a jsou povinny konati i práce, které nenáležejí k jejich pravidelnému zaměstnání. (2) Osoby podléhající pracovní povinnosti jsou podrobeny pro méně závažná porušení ustanovení odstavce 1 a závazků plynoucích z pracovní povinnosti kázeňské pravomoci okresních národních výborů (okresních správních komisí) podle kázeňského řádu, který vydá ministerstvo vnitra.“ Dekret presidenta republiky o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státního občanství č. 71/1945 Sb. § 8
41 Podle vnitřních norem sloužila sběrná střediska k soustředění lidí na transfer. Docházelo zde k zdravotním prohlídkám, kontrole a dovybavení, popřípadě redukci zavazadel cestujících.
Další ustavení vnitřního řádu praví, že „pracovní energie příslušníků těchto středisek musí býti co nejúčelněji a všestranně využita, zejména k odstranění škod, způsobených válkou, jakož i k obnovení hospodářského života válečnými událostmi rozrušeného“ (článek 8 § 19 příslušné směrnice MV). Určení zaměření práce je především k veřejně prospěšným, zemědělským a dle § 21 odstavce c
„…lze je dáti k dispozici pro pracovní výkony v soukromém podnikání…“
Ve Stříbře se nám problematika středisek značně komplikuje chybnou administrativou. Jako první vzniká 20. června 1945 Pracovní tábor na místě bývalého zajateckého tábora pro Rusy, v prostoru stavebnin na Stodské ulici.
Areál obsahuje č. p. 727/28. Je zajímavé, že mnozí pamětníci existenci toho tábora vůbec nereflektují, či dokonce hovoří proti ní. Tato je ovšem doložena jinými svědectvími a příslušnými archiváliemi. Tento tábor od svého vzniku nevhodným způsobem spojuje funkci internační a pracovní, při čemž dochází k řadě zběhnutí.
V nedoložené době vznikne v areálu na Milíkovské ulici (dnešní třída 5. května) tábor, který jedni označují za tábor pro slezské uprchlíky, druzí za cvičiště hitlerjugend, třetí za tábor pro válečné zajatce na práci a přejímací protokol za kasárna říšské požární policie - Sběrné středisko ve Stříbře.
Oba dva tyto tábory, které mají odlišné pole působnosti, jsou pod jedním vedením, vykazují jednu administrativu a dokonce není možno zpětně rozlišit ani táborovou příslušnost zajištěnců. Velitelem střediska byl s výjimkou mezidobí 30.
3. 1946 - 3. 1. 1947 František Kristofovič (narozen 7. 11. 1918, původem z Blatné), hospodářem Václav Kobsa.
Velitel byl zodpovědný za plné možné pracovní nasazení příslušníků.
Navzdory ústní tradici mu písemné záznamy slouží spíše ke cti. Z pramenů a protokolů vyplývá, že se zjevně zajímal o pracovní a ubytovací podmínky takto umístěných Němců.
Bohužel dokladem o této jeho péči jsou též zprávy, respektive stížnosti na zacházení s Němci. Ze dne 14. 11. 1945 pochází protokol o stížnosti zajištěnců H.
Schrölla (stár 18 let), J.Starka (47 let, nemocen nervovou chorobou), J.Wecha (62
42 let, špatně slyšící) a M. Mülnerra (17 let) na špatné zacházení při práci na posádkovém velitelství ve Stříbře. Ze strany vojáků docházelo k fyzickému napadání a urážkám. Protokol byl sepsán bezpečnostním referentem p. Řapkem a doplněn o vyjádření správce tábora, který shledává zajištěnce bezproblémovými pracovníky. Tedy Krištofovič se pro potřeby vyšetřování zaručuje za své zajištěnce.
S vojáky byly potíže již dříve. 27. 7. 1945 píše správce tábora stížnost na Velitelství pěšího pluku 18 ve Stříbře. „Vojáci přes noc zcizili část mouky, kterou dovezli k zásobování tábora a poté paklíčem otevřeli světnici zajištěnců a obtěžovali děvčata“103. Svědectví dokazují zajištění tábora.
Při přidělení zajištěnců a práci docházelo k nesčetným zběhnutím.
Například dne 22. 11. 1945 kdy bylo správcem pracovního tábora nahlášeno zběhnutí Dr. Antonína Ernstbergera ( ročník 1894, ženatý, povoláním univerzitní profesor). Ten byl zaměstnán u amerického vojska v tzv. konviktu 104 jako topič.
Toho dne byl opět odveden americkou stráží do práce. Nevrátil se a je důvodné podezření, že byl Američany převezen do Německa.