Sociální sítě dnes

2.3.1 LinkedIn

LinkedIn byla založena v roce 2003 R. Hoffmanem, A. Bluem, K. Guerickem, E. Lyem a J.

Vaillantem. Web zaznamenal 4500 členů během prvního měsíce. Stránka byla původně zaměřená na zveřejňování životopisů a postupem čase se z ní stala sociální síť pro byznys, která postupně přidávala funkce. Dnes je jednou z nejznámějších profesních sítích, a i v České republice začíná být velice oblíbená a stále častěji nahrazuje posílání životopisu přes e-mail. V roce 2011 společnost vydala první veřejnou nabídku akcií a stala se největší prvotní nabídkou od dob Googlu jako internetové společnosti (CBS, ©2020). V České republice patří právem mezi často využívané stránky a má více než 1,6 milionu uživatelů (Michl, 2019).

Obrázek 1: Logo LinkedIn (LinkedIn, 2020)

2.3.2 Facebook

Facebook je akciová společnost založená v roce 2004. Je to celosvětově nepopulárnější sociální stránka na světě. V České republice jí využívá téměř šest milionů lidí ze sedmi milionů uživatelů internetu (Michl, 2019) a proto jí autorka věnuje největší pozornost.

Hlavním účelem Facebooku je propojovat lidi a vytvářet tak sociální síť lidí, kteří se mohou, ale nemusí znát. Umožňuje uživatelům sdílet jejich obsah, např. fotografie a videa, ale i přidávat statusy

„co se vám honí hlavou“, sdílet pocity, nálady a spustit živé vysílání. Stránky na Facebooku sledují svou aktivitu pomocí „to se mi líbí“ a počtu návštěvníků, kteří je sledují. Na příspěvky mohou uživatelé reagovat symbolem palce neboli „to se mi líbí“ nebo „lajkem“, dále dalšími ikony jako je srdce pro odezvu „super“, smajlíka se srdcem pro „péče“, smějícího se smajlíka pro „haha“, udiveného smajlíka pro „paráda“ nebo „wow“, brečícího smajlíka pro „to mě mrzí“ a naštvaného smajlíka pro „to mě štve“. Další možností u příspěvků je sdílet tento příspěvek mezi přátele, přátele přátel a veřejně a samozřejmostí je i možnost příspěvek okomentovat.

Obrázek 2: Facebook odezvy (autor)

Dalším důležitým prvkem je možnost přidání tzv. hashtagu [heštegu] neboli křížku #, podle kterého si jednotliví uživatelé mohou tento příspěvek vyhledat. Např. známá akce Muzejní noc lze označit hashtagem #muzejninoc a uživatel má možnost si všechny příspěvky obsahující toto označení vyhledat jedním kliknutím.

Důležitou součástí Facebooku je zabudovaný analytický nástroj Facebook Insights, který je v češtině označován jako Přehledy. Jak už název naznačuje, tento nástroj dává základní přehled o zobrazení stránky, zájmu návštěvníků o daný příspěvek a o jeho dosahu. Uživatel se tak lehce dostanu k datům, ze kterých může čerpat pro další strategii, např. volby placené reklamy, kterou také Facebook nabízí.

Historie

Obrázek 3: Původní verze TheFacebook.com (Facebook for education, 2020)

Za počátky vzniku Facebooku můžeme považovat již podzim 2003, kdy Mark Zuckerberg, student druhého ročníku Harvardu, naprogramoval stránku www.facemash.com, která obsahovala studentské fotky z ročenky a uživatelé mohli hlasovat, která osoba se jim líbí více. Stránka měla velmi rychlý nárůst mezi studenty a zapříčinila pád harvardské sítě. Zuckerberg byl obviněn za narušení autorských práv, narušení soukromí a porušení řádu a podmínečně vyloučen. Po tomto incidentu si ho všimli Cameron a Tyler Winklevossovi a nabídli Zuckerbergovi spolupráci na stránce HarvardConnection, kterou od něj chtěli naprogramovat. Oproti Friendster a MySpace, měla mít exkluzivitu vysoké školy a měli být na ní jen lidé, kteří mají školní e-mailovou adresu harvard.edu.

Zuckerberg tento nápad poupravil a začal stránku programovat jako svou. Pro rozjetí této stránky potřeboval finance, a proto požádal kamaráda Eduarda Saverina, aby mu dal do začátku 1000 dolarů s tím, že bude mít 30% podíl ve firmě jako finanční ředitel. Saverin s tím souhlasil, Zuckerberg spustil stránku naplno a počátkem roku 2004 si zaregistroval doménu www.TheFacebook.com a později téhož roku jí pustil mezi ostatní studenty. Na stránku se mohl zaregistrovat pouze pozvaný člen, ale i tak se stránka zanedlouho rozšířila mezi téměř všechny studenty na Harvardu. Po tomto úspěchu Zuckerberg stránku rozšířil i do ostatních škol. Winclevossovi na Zuckerberga podali žalobu, že zkopíroval jejich nápad a porušil tak ústní smlouvu, podle které měl jejich web vytvořit.

Mezitím stránka rostla velkou rychlostí a dostávala se do podvědomí všech studentů.

Důležitou součástí v počátcích Facebooku byl i Sean Parker, jeden ze zakladatelů hudební služby Napster. Ve stránku www.TheFacebook.com velmi věřil a po setkání s Zuckerbergem a Saverinem se stal jejím prezidentem. Jako prezident sehnal prvního investora P. Thiela, spoluzakladatele společnosti PayPal, a Facebook se mohl rozrůstat dál. Zuckerberg uvedl, že "Sean byl klíčový v tom, aby pomohl Facebooku přeměnit se z vysokoškolského projektu na skutečnou společnost … Snad ještě důležitější je, že Sean pomohl zajistit, aby kdokoli, kdo má zájem investovat do Facebooku, nekupoval pouze do společnosti, ale také poslání a vizi otevírání světa prostřednictvím sdílení."

(Bertoni, 2011, překlad autor)

Zuckerberg postupně rozděloval podíl na společnosti až Saverina téměř vystrnadil z Facebooku.

V červenci 2004 se Saverin a Zuckerberg pohádali a Zuckerberg na něj podal žalobu za zmrazení účtu Facebooku. Saverin podal také žalobu a tvrdil, že Zuckerberg utratil peníze Facebooku na osobní výdaje. Oba se vyrovnali mimosoudně, podepsali mlčenlivost a Saverin musí být stále uváděn jako spoluzakladatel Facebooku (Hoffman, 2010).

Dalším vývojem Facebooku Parker oslovil i Reida Hoffmana, výkonného ředitele pracovní sociální sítě LinkedIn. Hoffmanovi se Facebook líbil, ale nechtěl se stát hlavním investorem kvůli možnému střetu zájmů s jeho povinnostmi jako generálního ředitele LinkedIn. Koncem roku 2004 měl Facebook po deseti měsících od spuštění jeden milion uživatelů, koncem roku 2005 již šest milionů (Wikipedia, 2020a).

V říjnu roku 2005 byl Facebook již na více než dvaceti univerzitách ve Velké Británii a po celém světě. Dalším logickým krokem podle Zuckerberga bylo spustit Facebook mezi střední školy. Později byl přístup umožněn i zaměstnancům několika společností, jako byla společnost Apple Inc. a Microsoft. Na konci roku 2005 byl Facebook přístupný více než 2 tisícům vysokých škol a více než 25 000 středních škol. Od září následujícího roku byl Facebook zpřístupněn všem uživatelům od 13 let, a tak tomu je dodnes. V dubnu 2012 Facebook získává další známou sociální síť Instagram za 1 miliardu USD, které se autorka věnuje v následující podkapitole (Wikipedia, 2020a). Facebook má nyní (prosinec 2020) více než 2,7 miliard aktivních uživatelů (Graf č. 1).

Graf 1: Počet měsíčních aktivních uživatelů Facebooku na celém světě ke 3. čtvrtletí 2020 (Statista, 2020a)

2.3.3 Instagram

Instagram je sociální sítí, kde uživatelé sdílejí fotografie a videa. Byla založena Kevinem Systromem, jenž byl na stáži u další známé sociální sítě Twitter (tehdy Odeo). Aplikace byla spuštěna na podzim roku 2010 a za jeden den získala přes 25 000 uživatelů. V roce 2012 aplikaci odkoupil Facebook za jednu miliardu USD. „Tato aplikace umožňuje uživatelům nahrávat média, která lze upravovat pomocí filtrů a organizovat pomocí hashtagů a zeměpisných značek.“ (Wikipedia, 2020b). Uživatelé si poté mohou vyhledat určitou zeměpisnou značku nebo hashtag a sledovat tak ostatní uživatele a jejich fotky a videa. Stejně jako na Facebooku lze na příspěvek reagovat „olajkováním“ v podobě srdíčka, přidat komentář nebo sdílet a uložit si příspěvek do svého seznamu a označovat příspěvky hashtagy pro lehčí a dostupnější vyhledávání. V České republice patří Instagram mezi nejnavštěvovanější stránky a má více než 2,3 milionu uživatelů (Michl, 2019).

Obrázek 4: Instagram Screenshots (Instagram, 2020)

2.3.4 Twitter

Další celosvětově známou sociální sítí je Twitter, založený v roce 2006 Jackem Dorsey. Twitter, stejně jako ostatní zmíněné sociální sítě, používá hashtagy pro označování příspěvků – tweetů.

Tweety jsou často využívané pro politické názory a komunikaci z oficiálních stránek např. politiků i prezidentů. Stránka slouží především ke sdělování krátkých zpráv o maximálním rozsahu 280 znaků.

Na příspěvek lze jako u ostatních reagovat prostřednictvím komentáře, srdcem příspěvek „olajkovat“

a součástí je i sdílení příspěvku tzv. retweetnutí. Stránka patří mezi méně využívané v České republice, ale i tak má téměř 400 tisíc uživatelů (Michl, 2019).

Obrázek 5: Logo Twitter, Zdroj: Twitter, 2020

2.3.5 YouTube

YouTube je internetová stránka pro nahrávání videí. Od roku 2006 patří pod společnost Google a uživatelé tak mohou využívat pro svůj profil jeho účty. I u YouTube lze video okomentovat,

„olajkovat“ a sdílet, uložit na později a označit hashtagem. V dnešní době je YouTube známé hlavně díky tzv. youtuberům nebo influencerům, tedy lidem, kteří tvoří obsah pro fanoušky a svým obsahem je ovlivňují. Youtubeři jsou dnes důležitou součástí marketingu mnoha firem. Ve většině případů dostanou youtubeři produkty zdarma na vyzkoušení a na oplátku firmě udělají reklamu skrz video pro své fanoušky, většinou je produkt doplněný slevou na daný sortiment.

Obrázek 6: Logo YouTube (YouTube, 2020)

3 Muzea a galerie

Víš, úspěch muzea se neměří počtem návštěvníků, kteří tam přijdou, ale množstvím těch, kterým návštěva něco dala. Neměří se počtem vystavených předmětů, ale věcmi, které návštěvníci vnímali v jejich souvislostech. Neměří se svým rozsahem, ale prostory, které můře veřejnost

navštívit a mít z nich prospěch. To je muzeum. Jinak jsou to jen jakási „kulturní jatka“

Georges Henri Rivière (Brych, 2003)

Pravděpodobně první muzeum bylo založeno již v 17. století na oxfordské univerzitě jako Ashomolean Museum, které vystavovalo soukromou sbírku přírodovědných kuriozit. O století později se veřejnosti otevřela známá muzea Louvre v Paříži a Britské muzeum v Londýně (Mauk, 2013). Česká muzejní historie začíná v roce 1814 kdy bylo založeno muzeum v Opavě, které bylo základem pro dnešní Slezské zemské muzeum v Opavě (CES, ©2020).

Dnes mají muzea především funkci „získávání, shromažďování, trvalého uchovávání, evidování, odborného zpracování a zpřístupňování sbírek veřejnosti, včetně doplňkových služeb odborné i široké veřejnosti.“ (Zabloudilová, 2013)

V této části práce se autorka věnuje analýze především facebookových stránek vybraných evropských a českých regionálních muzeí a charakteristikou jednotlivých muzeí. Jako zástupce evropských muzeí jsou zvolena následující muzea: Britské muzeum, Muzeum Louvre a Muzeum Van Gogha a pro srovnání tři česká muzea Národní Muzeum v Praze, Západočeské muzeum v Plzni a Muzeum Šumavy v Sušici. Pro analýzu Facebooku autorka využívá především vlastní zkoumání jednotlivých stránek a popisuje, jak jednotlivá muzea na Facebooku komunikují, jaké příspěvky zveřejňují, s jak dlouhým obsahem, v jaké časy a jakou mají odezvu na jednotlivé příspěvky. Tato analýza probíhala především během měsíce listopadu, a proto data z Facebooku, Instagramu, Twitteru a YouTubu uvedená níže jsou za období od 1. listopadu do 30. listopadu. Dále je zařazena podkapitola shrnující rozhovory se třemi zástupci muzea s Mgr. Zdeňkou Řezníčkovou za Muzeum Šumavy Sušice a jeho pobočky, s Mgr. Šárkou Bukvajovou za Národní muzeum v Praze a jeho pobočky a s Mgr. Adélou Šmausovou za Západočeské muzeum v Plzni a jeho pobočky.

Další částí je krátký přehled webových stránek malých regionálních a národních muzeí, které autorka vybere na základě nejvyšší návštěvnosti za rok 2019 v jednotlivých krajích a současně s větší úspěšností na facebookových stránkách v počtu „to se mi líbí“ nebo naopak s nezvykle nízkou úspěšností pro porovnání. Tato část by měla zodpovědět hypotézu, že hezký moderní vzhled webových stránek má vliv na „to se mi líbí“ a sledující na Facebooku.

3.1 Definice

K současnému stanovení mezinárodní definice muzea došlo na 22. valném shromážděním Mezinárodní rady muzeí (ICOM) ve Vídni dne 24. srpna 2007:

„Muzea jsou stálá nevýdělečná instituce ve službách společnosti a jejího rozvoje, otevřené veřejnosti, které získávají, uchovávají, zprostředkují a vystavují hmotné i nehmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem výchovy, vzdělání a potěšení“

Na 139. zasedání v Paříži ve dnech 21. – 22. července 2019 byla navrhnuta nová definice pro hlasování, ale kvůli koronavirové situaci v letošním roce nebyla ještě schválena.

„Muzea jsou prostorem pro demokratizaci, inkluzi a multikulturu, v nichž probíhá kritický dialog o minulosti a budoucnosti. Uznávají a řeší konflikty a výzvy současnosti, uchovávají artefakty a příklady pro blaho společnosti, chrání rozmanité vzpomínky pro budoucí generace a zaručují všem lidem stejná práva a rovný přístup k dědictví. Muzea nejsou zisková. Jsou participativní a transparentní, pracují v aktivním partnerství s různými komunitami a pro ně, aby shromažďovaly, uchovávaly, zkoumaly, interpretovaly, vystavovaly a zlepšovaly porozumění světu s cílem přispět k lidské důstojnosti a sociální spravedlnosti, globální rovnosti a planetární pohodě.“

(BALTÀ PORTOLÉS, 2019)

Galerie jako kulturní instituce nemá přesnou definici, a i v České republice si tento pojem můžeme vykládat různě. Za galerii můžeme považovat prostory určené k výstavám uměleckých děl, konkrétní instituci, která tato díla vystavuje, ale i např. nejvyšší řady sedadel v divadle. Pro účely této práce uvažujeme galerii jako instituci, která se řídí podle českého zákona o ochraně muzejních sbírek.

Galerie, stejně jako muzeum, má povinnost zpracovávat a dodržovat sbírkotvornou koncepci nebo strategii, odborně zpracovávat a evidovat sbírku, zajistit ochranu a bezpečnost sbírky a zajistit uchování sbírky v její celistvosti, jak je zapsána v centrální evidenci (Národní galerie, 2020).